Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Má-li vymáhající věřitel u sebe svršky dlužníkovy, ke kterým mu přísluší právo zástavní nebo právo zadržovací pro vymáhanou pohledávku, může dlužník navrhnouti u exekučního soudu, aby zabavení, bylo omezeno na tyto svršky, je-li jejich hodnotou pohledávka dostatečně kryta. Je-li právo zástavní nebo zadržovací zřízeno také pro jinou pohledávku vymáhajícího věřitele, může býti návrhu vyhověno jen tehdy, když hodnotou věcí jest dostatečně kryta také tato pohledávka.

(1) Zabavené věci budou prodány na návrh některého z věřitelů, pro jejichž vykonatelnou pohledávku byly zabaveny.

(2) Návrh na povolení prodeje může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn přímo u exekučního soudu. V onom případě rozhodne se o něm hned při povolení exekuce.

(1) Prodej cenných papírů, které jsou vázány nebo složeny do uschování jako záruka pro erár nebo některý veřejný fond, smí býti teprve tehdy povolen, když příslušný závazný poměr byl skončen a případné nároky na náhradu byly stanoveny v soudním nebo správním řízení.

(2) O tomto určení náhrady buďte zpraveni všichni, kdo nabyli na cenných papírech zástavního práva.

(1) Dříve než nabude povolení zájmu právní moci, může býti prodej proveden toliko, když zabaveny byly věci, které podle své povahy jsouce déle uschovány se zkazí nebo by pozbyly značně hodnoty, kdyby se prodej odložil, a jestliže v tomto druhém případě vymáhající věřitel dá jistotu za všechny újmy, které by dlužníkovi dřívějším prodejem vznikly.

(2) Dokud nebude dána jistota exekučním soudem určená, prodej nesmí býti vykonán.

(1) Když byl prodej povolen a dokud není prodejové řízení skončeno, nemůže býti pro další vykonatelné pohledávky zahájeno řízení prodejové o týchž věcech.

(2) Všichni věřitelé, kterým byl povolen prodej týchž věcí, také pro ně zabavených, přistupují tím k prodejovému řízení již zahájenému a musí toto přijmouti tak, jak jest v čase, kdy přistupují.

(3) Přistupující věřitelé mají od svého přístupu táž práva, jako kdyby řízení bylo zahájeno k jejich návrhu. O povolení exekuce přístupem zpraví se jen přistupující věřitel a dlužník.

(1) Zabavené cenné papíry, které mají cenu bursovní, buďtež prodány obchodním dohodcem z volné ruky; při tom buď pokud možno dbáno, jakou mají bursovní cenu v době prodeje.

(2) Jiné předměty, které mají v místě, kde jsou, cenu bursovní nebo tržní, buďte prodány z volné ruky obchodním dohodcem nebo, nebylo-li by ho, úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem; také tu buď dbáno toho, jakou mají v době prodeje bursovní nebo tržní cenu.

(3) Kdyby pro předměty toho druhu, jako jsou věci zabavené, v místě, kde jsou, nebylo ceny bursovní nebo tržní, může exekuční soud k návrhu po slyšení dlužníka naříditi, aby předměty k prodeji z volné ruky a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny doby prodeje byly zaslány na místo, na kterém jest bursa nebo trh na věci toho druhu, nebo aby tam, aniž by byly zasílány, byly z volné ruky prodány obchodním dohodcem nebo úředníkem k dražbám oprávněným, přihlédajíc pokud možno k bursovní nebo tržní ceně v době prodeje. Zaslání stane se na náklad a nebezpečí dlužníka.

(4) Exekuční soud může vyslechna dlužníka na návrh naříditi, aby zabavené věci byly zaslány nebo příkazem obchodnímu dohodci daným zcizeny také tehdy, když pro věci řečeného druhu naskytuje se na jiném místě lepší příležitost, aby výhodně z volné ruky byly prodány.

(5) Exekuční soud povoluje prodej z volné ruky určí na návrh cenu, pod kterou věci prodány býti nesmějí, a čas, do kterého prodej má býti vykonán. Nebyla-li by cena tato určena, budiž v případě, když prodej byl povolen za cenu bursovní nebo tržní, ke zprávě o prodeji přiložen úřední výkaz o bursovní nebo tržní ceně v den prodeje a o zaplaceném snad dohodném a jiných výdajích.

(6) Svědčí-li cenný papír určité osobě, budiž výkonný orgán současně s povolením prodeje od exekučního soudu zmocněn, aby vymohl přepsání na jméno kupcovo a vydal místo dlužníka veškerá listinná prohlášení, jichž ke zcizení jest třeba. Exekuční soud si může vyhraditi, aby tato prohlášení byla vydána jím samým anebo soudem, který o spolupůsobení při prodeji byl dožádán. Vládním nařízením bude ustanoveno, která zvláštní opatření mají býti učiněna při prodeji veřejných obligací vydaných na určité jméno.

Ustanovení §u 28, odst. 2. o tom, kdy nabývá se vlastnictví k věcem, které se zcizují ve veřejné dražbě, platí také o prodeji z volné ruky, který podle § u 18 byl vykonán dohodcem, úředníkem ke dražbě oprávněným nebo výkonným orgánem.

(1) Všechny ostatní zabavené věci, pokud vůbec mohou býti prodány, prodají se veřejnou dražbou.

(2) Také předměty, jejichž prodej z volné ruky byl nařízen podle §u 18, buďte na návrh vymáhajícího věřitele prodány veřejnou dražbou, když nebyly prodány z volné ruky do tří týdnů po tom, co byl udělen příkaz k prodeji.

(1) Prohlásí-li někdo nejpozději tři dny před dražebním stáním, že jest ochoten zabavené věci úhrnem nebo větší část jich převzíti za cenu, která jest alespoň o čtvrtinu vyšší než odhadní hodnota, ustanovená podle §u 25 a mimo náklady odhadu, jsou-li nějaké, hraditi také všechny dosud vzešlé exekuční náklady, které jdou na vrub dlužníkův, bez započtení do přejímací ceny, a dá-li přiměřenou jistotu, může soud vyhověti tomuto návrhu vyslechna dlužníka, svolí-li vymáhající věřitel a osoby, které mají zástavní právo k těmto předmětům, jejichž pohledávky však přejímací cenou nejsou nade vší pochybnost úplně uhrazeny.

(2) Jakmile nabízející složí dostatečnou jistotu, soud odloží dražební rok. Jistota propadne ve prospěch rozdělované podstaty, ocitne-li se navrhovatel po schválení nabídky v prodlení se zaplacením přejímací ceny a nákladů; navrhovatel zůstává však zavázán za veškeré nároky, které proti němu ze schválení návrhu na převzetí vzejdou, a ručí za škodu, která z jeho opomenutí vzešla.

(3) Bylo-li převzetí schváleno a přejímací cena s veškerým příslušenstvím zaplacena, soud zruší dražební řízení. Nebyla-li zaplacena v'čas, bude v dražebním řízení na návrh nebo z úřední moci pokračováno.

(1) Nenařídí-li exekuční soud jinak, určí dražební stání orgán, jemuž výkon prodeje jest svěřen. Dražba oznámí se vyhláškou. V ní buď uvedeno, kdy a kde se dražba koná, jakého druhu jsou věci do dražby dané a zda, kde a kdy před dražbou je lze prohlédnouti.

(2) O ustanovení dražebního roku buďte zpraveni dlužník a vymáhající věřitelé doručením vyhlášky.

(1) Mezi zabavením a dražbou musí býti lhůta alespoň tří týdnů. Tato lhůta může býti zkrácena, jsou-li tu příčiny, pro které podle § 16 může býti povolen prodej dříve, nežli povolení zájmu nabylo právní moci, nebo když by delší uschování věci zabavené způsobilo nepoměrné náklady.

(2) Výkonný orgán, k výkonu dražby povolaný, musí se před dražbou včas přesvědčiti, zda povolení dražby bylo doručeno účastníkům a zda dražební rok řádně byl vyhlášen. Shledal-li by nějaké závady, oznámí to exekučnímu soudu. Exekuční soud nařídí, čeho jest třeba, aby shledané závady byly odklizeny nebo aby zřízen byl opatrovník, by dražba mohla býti při roku správně vykonána.

(1) Dražba koná se na místě, kde jsou zabavené věci, jestliže se nedohodnou účastníci o jiném místě neb exekuční soud k návrhu dlužníkovu nebo vymáhajícího věřitele nedovolí, aby zabavené věci k dražbě zaslány byly na místo jiné, kde by se za ně více vytěžilo. To jest dovoleno zejména, jde-li o věci značné ceny, o věci z drahých kovů nebo o jiné drahocenné věci, o předměty umělecké, sbírky a pod.

(2) Nařízením může býti stanoveno, aby dražby byly konány ve veřejných místnostech dražebních.

(1) Dražbu provádí výkonný orgán. K dražbě budiž přibrán znalec, který odhaduje jednotlivé předměty dané do dražby. Nebylo-li by znalců, kteří by dovedli odhadnouti všechny předměty ku prodeji určené, mohou přibráni býti pro jednotlivé skupiny předmětů rozliční znalcové, jde-li o větší množství nebo o předměty větší hodnoty. Při oceňování věcí z drahých kovů budiž uvedena také hodnota kovová.

(2) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné předměty, jejichž odhad nelze provésti při dražbě samé, dá výkonný orgán znalcem odhadnouti již před dražbou. Všude jinde buďtež odhadnuty před dražbou jen k žádosti a na náklad věřitele; věřitel může žádati, aby mu tento náklad byl nahrazen jen, nebylo-li pro předchozí odhad již třeba přibrati znalce k dražbě.

(3) Prodávají-li se dražbou toliko věci, které již byly odhadnuty podle odstavce předchozího, nebudiž ke dražbě znalec přibírán. (4) Kdo má býti přivzat za znalce, určí exekuční soud.

(1) Při dražbě draží se zabavené věci jednotlivě nebo, prodávají-li se předměty stejného druhu ve větším množství, také po několika najednou, při čemž se vždy udá jejich odhadní hodnota (cena vyvolací).

(2) Vyvolávače přibrati není zapotřebí. Podavatelé neskládají vadia.

(1) K podáním, která nedosahují aspoň třetiny ceny vyvolací, se při dražbě nepřihlíží. K návrhu vymáhajícího věřitele a, přivolí-li ostatní věřitelé, kteří o dražebním stání mají býti zpraveni, může exekuční soud za nejmenší podání před dražebním stáním ustanoviti též obnos, který přesahuje třetinu ceny vyvolací.

(2) Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za cenu menší, než jest jejich hodnota kovová.

(3) Výkonný orgán, který dražbu řídí, oznámí vyvolací cenu, pak nejmenší přípustné podání a u věcí z drahých kovů mimo to i kovovou hodnotu.

(1) Dražiteli, který podá nejvíce, udělí výkonný orgán příklep, jestliže ostatní dražitelé přes dvojí vyzvání neučiní již vyššího podání.

(2) Věci do dražby dané prodají se jen za hotové a musí býti vydražitelem ihned převzaty. Nárok ze správy pro vady prodaných věcí vydražiteli nepřísluší. Vlastnictví k vydraženým předmětům přechází na vydražitele zaplacením kupní ceny a převzetím věci.

(3) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, vydraží se věc mu přiklepnutá při témže roku znovu. Dřívější vydražitel nesmí již při další dražbě dražiti; ručí za případný schodek a nemá nároku na to, oč bylo strženo více.

(4) Exekuční soud z úřední povinnosti ustanoví usnesením, kolik činí schodek; nebyl-li by zaplacen, bude dobýván exekucí, jakmile usnesení nabude právní moci. Exekuce bude provedena na návrh vymáhajícího věřitele pro rozdělovanou podstatu.

(1) Výkonný orgán vyzve účastníky dra by, aby dražili, teprve za půl hodiny po tom, na kdy byl ustanoven dražební rok.

(2) Dlužník, při opětné dražbě též obmeškalý vydražitel, nesmějí dražiti jménem vlastním ani cizím. Rovněž nesmějí dražiti soudní osoby zúčastněné na dražebním řízení, ani zástupci dlužníka nebo obmeškalého vydražitele.

(3) Dražitel jest na své podání vázán, dokud nebylo více podáno od jiného. Zruší-li se řízení dříve, než dražba byla skončena, jest dražitel závazku sproštěn.

(4) Dražba se koná, pokud dražitelé přidávají. žádá-li za to některý z dražitelů, může mu býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.

(5) Před koncem dražby výkonný orgán ještě jednou hlasitě oznámí poslední podání a prohlásí dražbu za skončenou.

(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byly uspokojeny vykonatelné pohledávky veškerých věřitelů, kterým byl povolen prodej, i pohledávky je předcházející (§§ 111, 112 ex. ř.) a jakmile bylo uhrazeno veškeré příslušenství těchto pohledávek i náklady exekuce.

(2) V protokole o dražebním roku budiž uvedeno jméno výkonného orgánu i osob, které měly býti o dražebním roku vyrozuměny, jsou-li přítomny, dále kdy rok započal, kdy byli přítomní vyzváni, aby dražili, a kdy byla dražba skončena. Mimo to buďtež uvedeny vyvolací ceny, nejvyšší podání a jména i bydliště kupců.

(1) Na návrh vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může exekuční soud naříditi, aby zabavené věci, které nenáležejí ku předmětům uvedeným v § 18 a o kterých není ani přejímacího návrhu podle § 21, byly zpeněženy jinak, než veřejnou dražbou, je-li to patrně na prospěch všech účastníků. O návrhu vymáhajícího věřitele buď slyšen dlužník; výslechu není třeba, jde-li o věci, které se podle povahy své kazí jsouce déle uloženy nebo by pozbyly značně na ceně.

(2) Stejné nařízení vydá soud na návrh nebo z úřední moci také, když nebylo při dražbě některých zabavených věcí učiněno nejnižší podání. Při tom nesmějí však býti zpeněženy levněji, než za třetinu odhadní hodnoty a věci z drahých kovů pod kovovou hodnotou, je-li vyšší než třetina hodnoty odhadní. Prodány býti mohou i vymáhajícímu věřiteli.

(3) Vládním nařízením může býti učiněno zvláštní opatření o zpeněžení zabavených věcí, za něž nebyla při dražbě nabídnuto ani tolik, jako jest vyvolací cena.

Exekuční soud může na návrh povoliti, aby zabavené věci nepatrné hodnoty, jejichž prodej byl povolen, byly draženy při jiné dražbě nařízené a vyhlášené proti jinému dlužníku nebo pro jiného věřitele; zvláštní vyhlášky o dražbě věcí takových není tu zapotřebí.

(1) Dražební řízení bude usnesením exekučního soudu zrušeno, jestliže

1. vymáhající věřitel před počátkem dražby upustí od exekuce; pro jeho vykonatelnou pohledávku nemůže pak býti navržena nová dražba do šesti měsíců od zrušení;

2. dlužník před počátkem dražby nabídne všem vymáhajícím věřitelům úplné uspokojení jejich vykonatelných pohledávek s příslušenstvím a nákladů až do té doby vzešlých, odevzdá výkonnému orgánu peníze, jichž je k tomu 'třeba, nebo je složí u soudu.

(2) O zrušení dražebního řízení v případech č. 1. a 2. rozhodne soud bez ústního jednání usnesením.

(3) Zruší-li se nebo odloží-li se dražební řízení z důvodu, který účinkuje jen proti některým vymáhajícím věřitelům, bude v něm pokračováno pro ostatní vymáhající věřitele. Věřitelé, proti kterým bylo dražební řízení zrušena nebo odloženo, budou pak z výtěžku prodeje uspokojeni podle toho, mají-li ještě na vydražených věcech zástavní právo.

(4) O tom, že se dražební řízení zrušuje nebo odkládá, buďtež zpraveni jen dlužník a vymáhající věřitelé.

(1) K výtěžku dosaženému prodejem se počítá i jistota propadlá podle § 21 a náhrada od obmeškalého vydražitele daná podle §u 28. Byla-li exekuce prodejem svršků vykonána jen pro věřitele, který měl podle zájemních spisů jediné nebo první zástavní právo na prodaných věcech, vydá. mu výkonný orgán z výtěžku, sraziv především náklady dražby i odhadu, tolik, aby zaplacena byla vykonatelná pohledávka i s příslušenstvím.

(2) Jde-li o pohledávku zúročitelnou, počítají se úroky, pokud nejsou promlčeny, až do dne dražby.

(3) Vydání těchto peněz vymáhajícímu věřiteli má týž účinek, jako by platil dlužník.

(4) Není-li dalšího zástavního věřitele a nezabaví-li zbytek zatím jiný věřitel, vydá ho výkonný orgán dlužníkovi; jinak složí jej k soudu.

(1) žádá-li vymáhající věřitel, aby mu byly nahrazeny exekuční náklady soudem ještě neurčené, musí výkonnému orgánu předložiti seznam těchto nákladů. Náklady určí na oznámení výkonného orgánu exekuční soud.

(2) Výkonný orgán zadrží částku, které podle udání věřitelova jest třeba k úhradě žádaných nákladů, a složí ji k soudu. Stejně naloží s částkou, kterou zadrží k úhradě dražebních nákladů a znalečného, jež zapraviti jest za odhad předmětů dražbou prodaných.

(3) Nevyčerpají-li náklady přisouzené vymáhajícímu věřiteli nebo náklady dražby a odhadu soudem určené složených částek, budiž použito zbytku k dalšímu uspokojení věřitele vymáhajícího, a byly-li jeho nároky úplně zapraveny, zbytek vydán dlužníku podle posledního odstavce § 34.

(4) Vymáhající věřitel musí žádati za náhradu nákladů před ukončením dražebního stání, jinak nárok zaniká.

(1) Není-li vymáhající věřitel podle zájemných spisů jediným nebo prvním zástavním věřitelem nebo byla-li dražba konána pro několik vymáhajících věřitelů, výkonný orgán složí výtěžek k soudu a exekuční soud jej rozdělí.

(2) Byl-li výtěžek až do rozdělení uložen naárok, připočtou se úroky k rozdělované podstatě; rovněž započítá se do ní jistota propadlá podle § 21 a náhrada vydobytá, na obmeškalém vydražiteli podle § 28.

(3) Rok k rozvrhu ustanoví exekuční soud z úřední povinnosti. K roku obešle dlužníka a všechny dosud úplně neuspokojené věřitele, které lze seznati ze zájemných spisů a jejichž zástavní právo ještě nezaniklo podle § 6, odst. 2. Věřitelé buďte zároveň vyzváni, aby své požadavky na jistině, úrocích, nákladech a jiném příslušenství ohlásili před tímto rokem nebo při něm a aby nejpozději při roku v prvopise nebo v ověřeném opise předložili listiny, které prokazují jejich nároky, leč by listiny tyto již byly u soudu. Neučiní-li tak, přihlíží se k jejich nárokům při rozvrhu toliko potud, pokud pro ně exekuce dražbou byla povolena a prodejové řízení nebylo později zrušeno. Na to buďtež věřitelé v obsílce upozorněni.

(1) Z rozdělované podstaty zapraví se nejprve náklady odhadu a dražby a potom včas ohlášené pohledávky zástavní, jakož i vykonatelné pohledávky, k jichž dobytí byla povolena dražba. Pohledávky se počítají podle přihlášky, podle dokladů k ní připojených a podle soudních povolení exekuce.

(2) Pohledávky buďtež přikázány v pořadí, ve kterém bylo pro ně nabyto práva zástavního; tím však nejsou dotčena přednostní práva, která přísluší clům, spotřebním a jiným veřejným dávkám a majetkovým pokutám nebo která pro jednotlivé pohledávky zakládají se na zákonném nebo smluvním právu zástavním.

(3) Částky přikázané jednotlivým věřitelům i jejich pořadí určí soud usnesením (u snesení rozvrhové), které bude doručeno všem účastníkům.

(1) Jakmile rozvrhové usnesení nabylo právní moci, exekuční soud z úřední moci poukáže oprávněným účastníkům přikázané částky z výtěžku u soudu uloženého.

(2) Může to učiniti již v usnesení rozvrhovém s výhradou, že nabude právní moci, lze-li se od toho nadíti, že řízení bude tím zjednodušeno.

(3) Částky připadající na věřitele, kteří nabyli zástavního práva jen zajišťovací exekucí, uloží se u soudu.

(4) Rekurs proti rozvrhovému usnesení má odkladný účinek jen, pokud jde o pohledávky, jejichž uspokojení jest závislé ad rozhodnutí vyššího soudu; ostatní pohledávky buďte uspokojeny ihned po uplynutí rekursní lhůty.

Ustanovení §§ 34 až 38 platí obdobně o výtěžku, který dosažen byl při prodeji z volné ruky. Za náhradu nákladů musí v případu tom vymáhající věřitel žádati nejpozději do měsíce od skončení exekuce, jinak jest vyloučena. Nežli lhůta; tato uplyne, nesmí býti dlužníkovi z výtěžku nic vydáno.

Rekursem nelze odporovati usnesením, kterými bylo nařízeno, aby zabavené předměty byly před; dražbou, odhadnuty (§ 25), aby byly zaslány na jiné místo k prodeji (§ 24) nebo aby byly pojaty do dražby jiných zabavených věcí (§ 32), dále usnesení, kterým se jmenuje uschovatel (§,10) a usnesení, kterým byl ustanoven dražební rok (§ 22).

Kromě obmezení exekuce, která jsou o peněžitých pohledávkách ustanovena v jiných zákonech a platných nařízeních, jsou z exekuce zcela vyňaty:

1. dary z milosti, almužny, chudinské peníze a podobné podpory, které osobám v chudinském zaopatření jsou poukázány z nadací, z pokladen obecních nebo z jiných pokladen veřejných, jakož i nároky příslušející dlužníku z nadací studijních a cestovních nebo z účasti ve spolcích nemocenských a pohřebních;

2. částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy, učiněné o pojištění budov nebo příslušenství nemovitostí, když těchto částek podle stanov upotřebeno býti musí, aby poškozená budova byla znovu vystavena nebo opravena, nebo aby její příslušenství byla doplněno;

3. zálohy, které jsou poskytovány z pokladen se schválením státním zřízených k zásobování.

(1) Jen pokud roční důchod přesahuje 4000 Kč, jsou exekuci podrobeny:

1. výživné a výslužné, která jsou poskytována z nadací neb od ústavů, které jsou zřízeny za; příčinou podpory, pokud toto výživné a výslužné není podle § 41, č. 1 z exekuce vyňato;

2. výživné a důchody, které se vyplácejí dlužníkovi ze smluv pojišťovacích, jakož i pohledávky výživného spočívající na předpisu zákonném, je-li dlužník k výdělku neschopen a nucen žíti z tohoto výživného nebo z těchto důchodů;

3. peněžité důchody, které se vyplácejí pro poškození na těle.

(2) Ze vkladů do spořitelen nebo do spolků úsporných, které zřízeny jsou u továren, u těžířských nebo jinakých živnostenských podniků a do kterých toliko živnostenští dělníci tohoto závodů mohou peníze ukládati, jest podrobena exekuci toliko částka, která převyšuje 4000 Kč.

(3) Přísluší-li dlužníkovi několik nároků uvedených v č. 1 až 3, jest exekuce na ně přípustna s obměnou, že dlužníkovi musí býti ponechán roční příjem 4000 Kč.

(1) Vede-li se exekuce na důchody a pohledávky uvedené v § 42 pro nárok na poskytování výživy příslušející ze zákona, jest z exekuce vyňata toliko polovice částek za volné prohlášených.

(2) Osvobození od exekuce propůjčená jednotlivým vytčeným důchodům a pohledávkám platnými výsadami nebo jinými platnými nařízeními, která sahají dále nežli tato ustanovení, jsou nedotčena.

Ustanovení v § § 41 až 43 nemohou býti ani vyloučena, ani obmezena dohodou mezi dlužníkem a věřitelem. Každé opatření odporující těmto předpisům, učiněné postupem, poukazem, zastavením neb a jiným jednáním, jest právně bezúčinné.

(1) Exekuce na peněžité pohledávky dlužníkovy koná se jejich zabavením. Kromě případů uvedených v § 47 zabaví se tím, že soud exekuci povolující zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil. Současně zapoví dlužníkovi samému, aby jinak se svou pohledávkou ani se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal, zejména aby pohledávky nevybral.

(2) Poddlužníkovi i dlužníkovi budiž při tom oznámeno, že vymáhající věřitel nabyl ku pohledávce práva zástavního.

(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi. Platební zápověď doručí se poddlužníkovi podle předpisů o doručování žalob.

(4) Poddlužník může platební zápovědi odporovati rekursem, jemuž může exekuční soud vyhověti sám.

(1) Vede-li s exekuce na peněžitou pohledávku, kterou dlužník má proti státu nebo fondu pod veřejnou správou, jest platební zápověď doručiti úřadu, který jest povolán plat poukázati, a na návrh vymáhajícího věřitele také orgánu (pokladně nebo účtárně, účetním odboru, účetnímu oddělení), který jest povolán likvidovati platbu dlužníku náležející. Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi úřadu poukazujícímu. Vymáhající věřitel jest povinen udati orgán povolaný k likvidování. Má-li pokladna pro obdrženou platební zápověď právo zatím zadržeti výplatu dospělých částek dlužníkových, řídí se předpisy o tom platnými.

(2) Má-li úřad zpravený o platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku se příčí zákonným ustanovením, může soudu oznámiti, že jest exekuce nepřípustna, po případě platební zápovědi odporovati rekursem.

(1) Pohledávky ze směnek nebo z jiných papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, dále pohledávky z šeků, kupeckých poukázek a zavazovacích listů a ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli zabaví se tím, že výkonný orgán tyto papíry podle příkazu exekučního soudu zabaví, sepíše o tom zájemní protokol (§ 3, odst 1.) a uloží zabavené listiny u soudu v soudní kanceláři nebo v uschovacím úřadu.

(2) O zabavení téže pohledávky později pro jiného věřitele povoleném platí ustanovení § 7.

(1) Presentace, protesty, notifikace a jiné úkony potřebné k tomu, aby byla zachována neb vykonána práva z papírů uvedených v § 47, obstará, je-li papír u soudu uložen, místo dlužníka výkonný orgán, který exekučním soudem k tomu byl zmocněn. Soud jej může k těmto úkonům zmocniti z úřední moci nebo na návrh dlužníka nebo vymáhajícího věřitele.

(2) Zejména může býti výkonný orgán exekučním soudem zmocněn, aby vybral dospělou pohledávku z takového papíru u soudu uloženého, je-li nebezpečí v průtahu. Vybrané peníze uloží u soudu; zástavní právo, které má vymáhající věřitel k pohledávce, přechází na tyto peníze.

(3) Je-li třeba pohledávku zažalovati, aby promlčení bylo přetrženo nebo aby zabráněno bylo jiným újmám, zřídí exekuční soud z moci úřadu nebo na návrh k tomuto účelu opatrovníka.

Ruční zástava pro zabavenou pohledávku zřízená budiž na návrh vymáhajícího věřitele vzata do uschování (§ 9). Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení pohledávky nebo může učiněn býti samostatně u exekučního soudu, když bylo zabavení povoleno.

(1) Zástavní právo, jehož bylo nabyto zabavením pohledávky služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchody, vztahuje se také na důchody po zabavení dospívající, zástavní právo pak dobyté na zúročitelné pohledávce také na úroky dospívající po zabavení.

(2) Zabavením služného postižen jest také zejména příjem, kterého nabude dlužník tím, že jeho plat se zvýší, že mu byl svěřen nový úřad, že byl na jiný úřad přeložen nebo že byl dán na odpočinek. Ustanovení toto však neplatí, změní-li se zaměstnavatel.

(1) Vydobude-li několik věřitelů v rozličných dobách zabaveni téže pohledávky, rozhoduje o pořadí zástavních práv tím nabytých u pohledávek z papírů uvedených v § 47 doba, kdy papír výkonným orgánem byl vzat do uschování nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno na zřízeném již zájemním protokole.

(2) Ve všech ostatních případech řídí se pořadí zástavních práv časem, kdy byly platební zápovědi pro tyto věřitele vydané doručeny poddlužníkovi; u pohledávek proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou řídí se pořadí toto dobou, kdy byly doručeny úřadu poukazujícímu.

(3) Byly-li papíry uvedené v odstavci 1. vzaty do uschování současně pro několik věřitelů nebo doručí-li se několik platebních zápovědí poddlužníkovi téhož dne, jsou zástavní práva tím zřízená mezi sebou ve stejném pořadí. Nedostačuje-li zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, budou zapraveny jednotlivé pohledávky i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.

(1) Exekuční soud uloží poddlužníkovi na návrh vymáhajícího věřitele, aby do patnácti dnů prohlásil:

1. zdali a pokud zabavenou pohledávku uznává za odůvodněnou a jest ochoten ji zaplatiti;

2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest závislá platební povinnost;

3. zdali a které nároky činí na zabavenou pohledávku jiné osoby;

4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne na pohledávce zástavní právo;

5. zdali a od kterého věřitele, jakož i u kterého soudu zabavená pohledávka byla zažalována.

(2) Návrh tento může býti spojen s návrhem na zabavení. V takovém případě soud zabavení povolující přikáže poddlužníkovi zároveň s platební zápovědí, aby se do patnácti dnů vyjádřil.

(3) Poddlužník ručí vymáhajícímu věřiteli, k jehož žádosti příkaz byl vydán, za škodu, která vznikne tím, že se vyjádřil vědomě nepravdivě. To budiž mu oznámeno při doručení příkazu.

(4) Poddlužník může se vyjádřiti u exekučního soudu nebo u soudu, který platební zápověd' doručil, ústně do protokolu nebo písemně podáním k soudu exekučnímu. Poddlužník může se vyjádřiti také ihned při doručení platební zápovědi vůči soudnímu orgánu, který byl doručením pověřen. Protokol o vyjádření sepsaný budiž z úřední povinnosti zaslán exekučnímu soudu.

(6) Vymáhající věřitel budiž zpraven o tom, že vyjádření bylo podáno a že může do něho u soudu nahlédnouti.

(7) Náklady, které vyzvanému poddlužníkovi vyjádřením vzniknou, nahradí mu zatím vymáhající věřitel a je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni podle poměru svých vykonatelných pohledávek.

Ustanovení § 52 neplatí o exekuci na pohledávky, které dlužník má proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou.

(1) Zabavená peněžitá pohledávka budiž vymáhajícímu věřiteli na návrh přikázána k vybrání nebo místo placení.

(2) Návrh na přikázání může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn samostatně u exekučního soudu. O návrhu rozhodne vždy exekuční soud.

(3) Byl-li poddlužník vyzván k vyjádření podle § 52, budiž s rozhodnutím o návrhu na přikázání sečkáno, až lhůta k vyjádření projde. Před rozhodnutím buďte slyšeni ostatní věřitelé, kteří na tutéž pohledávku vedou exekuci a, může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužník a osoby, které podle oznámení poddlužníkova činí nárok na zabavenou pohledávku.

(1) Zakládá-li se pohledávka na papíru, jenž rubopisem může býti převeden, nebo závisí-li jinak její dobývání na držbě papíru o pohledávce vydaného, lze pohledávku přikázati toliko úhrnem a, jestliže částka tato převyšuje pohledávku vykonatelnou, lze ji přikázati jen, dá-li vymáhající věřitel jistotu, že vydá přebytek. Totéž platí, nelze-li zabavenou pohledávku z jiných důvodů částečně převésti nebo vymáhati.

(2) Věřitel žádající za přikázání pohledávky musí dáti jistotu také tehdy, je-li zabavená pohledávka z části vyňata z exekuce nebo dříve byla zabavena pro jiného věřitele tu jest třeba zajistiti, že částka z exekuce vyňatá nebo příslušející předcházejícímu zástavnímu věřiteli bude vydána dlužníkovi nebo předcházejícímu zástavnímu věřiteli podle toho, kolik bude na pohledávku splaceno. Příkaz, aby jistota byla složena, může býti vydán z úřední moci nebo na návrh.

(3) žádá-li za přikázání pohledávky několik vymáhajících věřitelů, kteří nabízejí stejnou jistotu (odst. 2.), přísluší přednost tomu, pro něhož pohledávka byla dříve zabavena; není-li však nabízená jistota stejná, tomu, jenž podává lepší jistotu. Je-li toliko jeden z věřitelů ochoten dáti jistotu, budiž pohledávka přikázána jemu, ať jest jeho zástavní právo v jakémkoli pořadí.

(1) Pohledávka přikáže se tím, že usnesení vyhovující návrhu doručí se poddlužníkovi; jde-li však o pohledávku z papírů rubopisem převoditelných, jakož i u pohledávek, jejichž dobytí vázáno jest jinak držbou papíru o pohledávce vydaného, přikázání pohledávky vykoná se tím, že papír opatřený potřebným písemným prohlášením o převodu odevzdá se vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána. Toto převáděcí prohlášení budiž vydáno exekučním soudem nebo k jeho příkazu výkonným orgánem.

(2) Ustanovení §§ 46 a 51, odst. 2., platí při pohledávkách proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou také pro doručení usnesení, jímž pohledávka se přikazuje.

(3) Pokud pohledávka byla přikázána některému věřiteli k vybrání nebo na místě placení, nemůže býti znovu přikázána věřiteli jinému.

(1) Dlužník jest zavázán vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána, dáti zprávy, jichž jest třeba k dobytí přikázané pohledávky, a vydati mu listiny, které o pohledávce má. Byla-li toliko část zabavené pohledávky přikázána, má věřitel na návrh dáti jistotu za to, že vrátí listiny, které týkají se pohledávky celé.

(2) Na návrh vymáhajícího věřitele lze na dlužníku exekucí vymáhati, aby listiny vydal. Tento návrh budiž podán u exekučního soudu. Na jiných držitelích listin může se věřitel domáhati jejich vydání žalobou.

(3) Soudní kancelář vyznačí na listinách věřiteli vydaných, že byla pohledávka přikázána.

(1) činí-li na pohledávku, která byla přikázána k vybrání nebo na místě placení, nárok nejen vymáhající věřitel, nýbrž také jiné osoby, jest poddlužník oprávněn a, žádá-li za to některý věřitel, jemuž pohledávka zcela nebo z části byla přikázána, i povinen pohledávku s příslušenstvím složiti u exekučního soudu pro všechny tyto osoby, jakmile pohledávka dospěje. O takovéto žádosti rozhodne soud usnesením, vyslechna poddlužníka.

(2) Byly-li na poddlužníka podány žaloby na zaplacení pohledávky, může poddlužník, slože pohledávku u soudu procesního, navrhnouti, aby ze sporu byl propuštěn.