Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním (tisk 123 sen.) byl přijat senátem Nár. shromáždění až na některé podstaty věci se nedotýkající doplňky a změny stylistické ve znění vládou navrženém.

Tímto zákonem má býti především provedena další částečná unifikace předpisů práva procesního a exekučního. Pokud jde o právo procesní, nově se upravují a zavádějí se i na Slovensku a Podk. Rusi soudní prázdniny, které tamnímu právu dosud nejsou známy a kterýžto nedostatek jest pramenem nesčetných nesnází ve vyřizování soudní agendy v době, kdy odcházejí zaměstnanci soudů na dovolené na zotavenou (čI. I, II a XI).

Dále se sjednocují předpisy o exekuci na věci movité, na pohledávky a jiná práva majetková (čl. V a VI). Exekuce na movité věci a na pohledávky jest upravena na Slovensku a Podk. Rusi dosud velmi neuspokojivým způsobem. Nedostatkům těmto odpomoženo býti má tím způsobem, že se na Slovensko a P. Rus zavádějí osvědčená ustanovení exekučního práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zejména sjednocují se předpisy o výkonu exekucí mobilárních. Dosavadní exekutoři, státem neplacení se odstraňují a výkon exekuce svěřuje se výkonným orgánům soudním. Dalšími ustanoveními osnovy (čl. IX) sjednocují se předpisy o exekuci podle exekučních titulů cizozemských. Dosavadní dualita práva působila při sjednávání mezinárodních smluv o exekuci podle našich titulů v cizině velmi značné potíže. Sjednocením předpisů o exekuci podle cizozemských titulů se velmi značně usnadní sjednávání smluv, na kterých má zejména živý zájem náš obchod i průmysl vyvážející své výrobky do ciziny.

Články XII. a XIII. sjednocují a na Slovensku a Podk. Rusi zjednodušují předpisy o vyhotovování soudních vyřízení ve věcech civilních a exekučních; obdobné předpisy, zavedené na území ostatním, novelou o úlevě soudům z r. 1914, se velmi dobře osvědčují.

Kromě těchto nejdůležitějších novot zavádějí se vládním návrhem jen některé změny rázu podružnějšího, jimiž mají býti do té doby, nežli bude provedena konečná unifikace práva procesního a exekučního, odstraněny důvody četných stížností a pochybnosti v praxi se nejvíce vyskytujících. Veškerá nová ustanovení jsou účelná a vyhovují dobře praktické potřebě.

Ústavně-právní výbor doporučuje podle svého usnesení ze dne 7. prosince 1927, aby osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním byla přijata ve znění senátem Nár. shromáždění schváleném (tisk 1037).

Rozpočtový výbor projednal usnesení senátu čís. tisku 1037 ve schůzi dne 13. prosince 1927 a usnesl se doporučiti, aby návrh zákona byl přijat poslaneckou sněmovnou ve znění schváleném senátem.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek XXXVI zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. zák., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilního řádu soudního)se mění takto:

"(1) Předpisy civilního řádu soudního o soudních prázdninách platí, pokud není ustanovena výjimka, také v řízení nesporném.

(2) Feriálními věcmi v řízení nesporném jsou:

1. věci knih pozemkových, horních a železničních,

2. věci obchodního, společenstevního a lodního námořního rejstříku,

3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu,

4. věci poručenské a opatrovnické,

5. řízení podle řádu o zbavení svéprávnosti, 6. řízení o návrhu na zřízení cesty nezbytné,

7. osvědčovací úkony.

(3) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh aneb i z úřední moci za feriální také jinou věc řízení nesporného, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné neb zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

(4) V řízení trestním ustanovení o soudních prázdninách neplatí."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. zák. o soudním řízení v právních věcech občanských (civilní řád soudní) mění se takto:

1. § 109 doplňuje se tímto druhým odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení, uloží doručující orgán písemnost u poštovního nebo obecního úřadu v místě doručení s účinky naznačenými v odst. 1. Bez zaplacení doručného poplatku nebude zásilka příjemci vydána."

2. §§ 222 až 224 se mění a znějí:

"§ 222. Soudní prázdniny trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem."

"§ 223. (1) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí jen ve věcech feriálních. V jiných věcech mohou se konati jen první roky a procesní úkony uvedené v §u 239.

(2) Na řízení upomínací a řízení exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu."

"§ 224. (1) Feriální věci jsou:

1. spory směnečné;

2. spory o pokračování v započaté stavbě;

3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející podle zákona matce a dítěti proti nemanželskému otci;

4. jiné spory o výživné, k němuž jest povinen žalovaný ze zákona, pokud nejsou spojeny se spory o rozvod a rozluku manželství;

5. spory pro rušení držby věcí a práv, směřuje-li žalobní prosba jen k ochraně držby a k navrácení k poslední držbě;

6. řízení o výpovědích, odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechány k užívání za nájemné v plodech (§ 1103 obč. zák.);

7. spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu;

8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé o závazcích z těchto jejich vzájemných poměrů;

9. návrhy na povalení, obmezení nebo zrušení prozatímních opatření, jakož i návrhy na zajištění důkazů.

(2) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh za feriální také jiné věci, které vyžadují rychlého vyřízení. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

3. Druhý odstavec §u 225 ve znění upraveném cís. nařízením z 1. června 1914 číslo 118 ř. z. se mění a zní:

"Na počátek a uplynutí lhůt ve věcech feriálních, konečných lhůt v opravném řízení proti rozsudkům pro zmeškání a uznání a lhůty pro návrh, aby bylo povoleno navrácení v předešlý stav, soudní prázdniny nemají vlivu."

4. § 232 se doplňuje tímto třetím odstavcem: "Byla-li žaloba soudem odmítnuta pro nepříslušnost soudu, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby, jestliže byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do třiceti dnů od právní moci usnesení.

Zákonný článek I/1911 o soudním řízení ve věcech občanských se mění a doplňuj e takto:

1. Druhá věta §u 20 upraveného zákonem ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., zní:

"Není-li soudu takového anebo nelze-li ho zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

2. § 113 č. 3 zní: "nabývá práva, aby jí byl ustanoven advokát k prozatímně bezplatnému vedení její věci, pokud se týče zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství (§ 116)."

3. § 116, odst. 1 zní: "Advokáta pro chudou stranu k bezplatnému vedení její věci lze ustanoviti jen k její výslovné žádosti, která může býti podána anebo přednesena zároveň se žádostí za udělení práva chudých (§ 115, odst. 1 a 2). Pokud není nařízeno zastoupení advokátem, posoudí soud, zdá-li jest zapotřebí chudé straně ustanoviti advokáta, a může na místo něho zříditi chudé straně zástupce z úředníků soudu nebo státního zastupitelství."

4. § 127 se mění potud, že hodnota cenných papírů se určuje podle kursu na pražské burse.

5. Za první odstavec §u 135 zařazuje se tento nový odstavec: "Strana požívající práva chudých nebo za ně žádající, která bydlí anebo zdržuje se v jiném soudním okresu, nežli jest procesní soud, může podati žalobu ve sporu, v němž není nařízeno zastoupení advokátem, do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu a žádati, aby protokol byl zaslán soudu procesnímu."

6. § 166 doplňuje se tímto třetím odstavcem: "Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek za doručení předepsaný, uloží doručující orgán zásilku u poštovního neb obecního úřadu v místě doručení; uložení toto má účinek platného doručení. Bez zaplacení doručného poplatku zásilka nebude příjemci vydána."

7. § 181, odst. 7. upravený zákonem ze dne 2. července 1924, č. 164 Sb. z. a n., zní takto: "Proti srovnalým usnesením dvou stolic o námitkách (okolnostech) sporu překážejících jest přípustný rekurs ke třetí stolici (§ 551) jen v případech §u 540. Avšak proti usnesení druhé stolice, kterým bylo rozhodnuto o příslušnosti procesního soudu, - bez ohledu na to, jak rozhodla první stolice - jest přípustný rekurs ke třetí stolici jen v případech, kde zákon ustanovuje výlučnou příslušnost, a vůbec není přípustný proti usnesení druhé stolice z toho důvodu, že spor náleží do věcné příslušnosti okresního soudu (§ 11), ani z toho důvodu, že spor se zřetelem na hodnotu náleží do věcné příslušnost sborového soudu první stolice. Rekurs ke třetí stolici lze opírati o nové skutečnosti a průvody (§ 554) toliko v případech § 540."

8. Za § 182 zařazuje se toto nové ustanovení: "§ 182 a).

(1) Namítá-li žalovaný nepříslušnost soudu, může žalobce navrhnouti, aby soud pro případ, že by námitce bylo vyhověno, postoupil žalobu soudu žalobcem označenému. Soud má tomuto návrhu vyhověti, není-li druhý soud patrně nepříslušný. Postoupení žaloby bud' spojeno s usnesením o námitce nepříslušnosti. Proti tomuto usnesení není dovolen opravný prostředek kromě rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost. Právní účinky spojené s podáním žaloby, a s početím sporu zůstávají postoupením žaloby zachovány.

(2) Při jednání u druhého soudu má soudce (předseda senátu) na základě jednacího protokolu a jiných procesních spisů, k nimž sluší přihlížeti, ústně přednésti podstatné výsledky dřívějšího ústního jednání a připojiti k tomu pokračování v jednání. Nepříslušnost druhého soudu může žalovaný namítati toliko potud, pokud se nepustí do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati o důvody, které jsou v odporu s jeho dřívějšími tvrzeními."

9. §§ 414 a 604 se zrušují.

10. § 540 zní: "Okolností podle §u 180, číslo 1 a 2 sporu překážejících, dále nedostatku věcné příslušnosti - kromě případů, ve kterých rekurs proti usnesení druhé stolice o příslušnosti vůbec není přípustný (§ 181, odstavec 7., věta 2.), - pak vad podle §u 505, číslo 1 až 3, a okolnosti, že v řízení před odvolacím soudem se vyskytl některý z případů zmíněných v §u 504, číslo 1 až 3 a 5, dbáti má dovolací soud z úřední povinnosti a to i tehdy, když rozhodnutí II. stolice po této stránce nabylo právní moci".

11. Poslední odstavec §u 610 zní: "žalobci jest platební rozkaz doručiti na předloženém záhlaví a vrátiti prvopisy listin."

12. Druhý odstavec §u 639 upraveného zákonem č. 161/1921 zní: "Nebylo-li poslední společné bydliště manželů na území Československé republiky, dlužno podati žalobu u obecného soudu žalovaného, anebo, není-li ho v tuzemsku, u obecného soudu žalobcova, anebo, není-li ani toho, u sborového soudu první stolice v Bratislavě, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci na Slovensku, nebo u sborového soudu v Užhorodě, mají-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

13. Druhá věta §u 640 ve znění upraveném zákonem č. 161/1921 se mění a zní takto: "Nemá-li žena takovéto bydliště na území, na kterém platí tento zákon, jest příslušný soud v Bratislavě, má-li žena domovské právo v některé obci na Slovensku, anebo soud v Užhorodě, má-li domovské právo v některé obci na Podkarpatské Rusi."

Týž § 640 doplňuje se ustanovením: "Příslušnost soudu v tomto paragrafu ustanovená jest výlučná."

14. Třetí odstavec §u 667 se zrušuje; jeho druhý odstavec zní: "K odůvodnění žaloby o neplatnost, rozloučení nebo rozvod manželství, po případě k odůvodnění žaloby navzájem, může strana uvésti i důvody, které byla oprávněna uplatniti v čas podání žaloby, nebo žaloby navzájem, které však pro uplynutí lhůty samostatnou žalobou by nyní již uplatniti nemohla."

15. První a osmý odstavec §u 674 znějí takto:

"(1) Po podání žaloby nařídí procesní soud podle §§ 72 a 98 zák. čl. XXXI/1894 prozatímní oddělení manželů a rozhodne o prozatímním umístění a výživě dětí, jakož i o opatřeních uvedených v §u 102 zák. čl. XXXI-1894."

(8) Těchto ustanovení lze použíti, i když o výživě manželky a o umístění a výživě dětí soud nebo poručenský úřad již rozhodl před podáním žaloby.

16. V prvním odstavci §u 677 nahrazuje se slovo "rozsudek" slovem "usnesení".

17. Druhá věta čtvrtého odstavce §u 682 se zrušuje.

18. Zrušuje se třetí odstavec §u 684 a 2. věta jeho prvního odstavce zní takto: "Oddělení manželů podle §u 99 zák. čl. XXXI/1894 tu nařízeno býti nemůže."

19. Třetí odstavec §u 685 zní takto: "Ve sporech o rozvod a o rozloučení manželství může býti upuštěno od nařízení, aby manželé byli odděleni, bylo-li již oddělení nařízeno soudem cizím."

20. § 774 doplňuje se tímto novým odstavcem:

"Soudce z povolání nesmí převzíti ustanovení rozhodčím soudcem, dokud jest v činné službě."

Ustanovení toto se netýká případů, ve kterých bylo písemné prohlášení podle §u 773 vydáno před počátkem působnosti tohoto zákona.

Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. zák. o řízení exekučním a zajišťovacím mění se takto:

1. § 1, bod 17. zní: "vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona z 25. července 1871, č. 75 ř, zák. a podle §u 111 zák. čl. XXXV/1874."

K témuž paragrafu připojuje se jako bod 19. toto ustanovení:

"platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."

2. § 31, odst. 1. zní: "Proti osobě, která v československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních."

Zákonný článek LX/1881 o řízení exekučním se mění takto:

1. § 1, č. 7., bod e) upravený §em 31 zák. čl. LIV/1912 zní: "pravoplatná rozhodnutí rozhodčích soudů, jakož i protokoly o smírech před nimi ujednaných, pokud se týče vyhotovení těchto rozhodnutí a protokolů."

Týž § 1 doplňuje se těmito ustanoveními: "8. pravoplatné rozsudky a usnesení soudů živnostenských zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. zák., jakož i smíry před nimi ujednané."

"9. vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona ze dne 25, července 1871, č. 75 r. zák."

"10. platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."

2. Druhý odstavec §u 2 upraveného §em 32 zák. čl. LIV/1912 zní:

"V případu § 1 bodu e) - vyjma rozhodčí soudy zřízené podle XVII. titulu zák. čl. I/1911 -, v případu bodu f) bez výjimky, v případu bodu h) však jen, neustanovuje-li zákon jinak, povolí exekuci soud, v jehož obvodu má sídlo soud anebo úřad, u něhož byla věc zahájena v první stolici. Exekucí podle titulů uvedených v § 1, č. 8 a 9 povolí soud, kterému podle tohoto zákona náleží exekuci vykonati (soud exekuční)."

3. § 6, odst. 5 zní: "Opisy listin tvořících padle §u 1, písm. e) až h) a č. 8 a 9 exekuční titul, bud'te předloženy vymáhajícím věřitelem, soudem a úřední povinnosti ověřeny a u soudu exekuci povolujícího podrženy."

4. § 10, odst. 2., zní: "Nejsou-li podmínky povolení exekuce nařízené v §§ 9, 13 a 15 prokázány veřejnou listinou nebo soukromou listinou ověřenou soudem nebo veřejným notářem, buďtež před rozhodnutím strany vyslechnuty a provedeny potřebné důkazy."

5. § 12, odst. 1., zní: "O povolení exekuce bud' zpraven vymáhající věřitel usnesením na rubrice; dlužníku doručí se s usnesením exekuci povolujícím stejnopis návrhu na povolení exekuce neb opis protokolu jej zastupujícího."

6. §§ 18, odst. 2., 19, odst. 4. a 20, odst. 3. se zrušují.

7. První věta §u 21 zní: "Výkonný orgán jest povinen vykonati nařízené exekuce neprodleně a to exekuce na přihlášení v pořadí, jak se věřitelé přihlásili, ostatní pak v pořadí, jak obdržel nařízení výkonu."

8. § 22 upravený §em 37 zák. čl. LIV/1912 mění se a zní takto: "(1) V neděli, ve svátek a o památném dnu (zák. ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n.), jakož i v noci smějí býti exekuční úkony vykonány toliko v případech naléhavých a, svolí-li k tomu přednosta okresního soudu, v jehož obvodu má býti exekuční úkon vykonán.

(2) Usnesení, kterým bylo svolení dáno, budiž dlužníkovi na jeho žádost vykázáno písemně.

(3) Proti rozhodnutí přednosty okresního soudu není opravného prostředku."

9. §§ 24 a 25 se mění takto:

(1) § 24, odst. 3. věta 2. zní: "Nebyly-li takovéto osoby přítomny, provede výkonný orgán exekuci v přítomnosti dvou svědků a usnesení exekuci povolující zašle dlužníkovi poštou; není-li dlužníkův pobyt znám, ustanoví mu exekuční soud opatrovníka."

(2) První odstavec §u 25 zní: "Provádí-li se exekuce na jiném místě, než v bydlišti dlužníkově, a dlužník nebyl při výkonu exekuce přítomen, zašle výkonný orgán usnesení exekuci povolující dlužníkovi poštou nejdéle do 24 hodin po výkonu exekuce".

10. § 27 upravený zák. čl. XLI/1908 se mění takto:

První dva odstavce se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení:

"Pokud není jinak v zákoně ustanoveno, jest dlužník povinen vymáhajícímu věřiteli na jeho žádost nahraditi veškeré náklady exekučního řízení, které byly k dobývání jeho práv nezbytně nutny. O tom, které náklady byly nezbytně nutny, rozhodne soud pečlivě uváže veškeré okolnosti případu. Nárok na náhradu nákladů pravoplatně dosud nepřisouzených zaniká, nebylo-li za přisouzení a určení jich u soudu požádáno nejpozději do měsíce od skončení nebo zrušení exekuce.

Byla-li exekuce zrušena proto, že exekuční titul pravoplatným rozhodnutím soudu na zakročení dlužníkovo pozbyl vykonatelnosti, anebo byla-li exekuce zrušena z jiného důvodu exekuci překážejícího, který byl věřiteli znám v době, kdy exekuci navrhoval anebo kdy s jejím výkonem bylo započato, nepřísluší vymáhajícímu věřiteli nárok na náhradu nákladů, které až do zrušení exekuce vzešly."

Částka 100 korun ustanovená v §u 27 zvyšuje se na 300 Kč.

Poslední odstavec zní takto: "Hodnotu předmětu exekuce určí soud obdobně podle předpisů obsažených v §§ 6 až 8 zák. čl. I/1911 bez výslechu stran; proti tomuto určení hodnoty není opravného prostředku."

11. Za §§ 27 a 28 zařazují se tato nová ustanovení:

§ 27 a). "Exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu, nežli jest zapotřebí k tomu, aby byl uspokojen nárok, pro který byla exekuce povolena. Při exekucích pro peněžité pohledávky budiž při tom přihlíženo i k útratám, které do úplného uspokojení věřitelova ještě pravděpodobně vzejdou."

§ 28 a). "Upustil-li věřitel od návrhu na exekuci nebo od výkonu exekuce již povolené bud' vůbec nebo prozatím anebo upustí-li od pokračování v exekučním řízení, bud'tež exekuce i veškeré do té doby vykonané exekuční úkony na návrh zrušeny."

12. § 33, odst. 1. zní:

"Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních; prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních."

13: První věta §u 36 upraveného §em 41 zák. čl. LIV/1912 zní: "Dokud nebude o rozkladu pravoplatně rozhodnuto, nemůže býti vyjímaje případ uvedený v §u 16 čl. VI. tohoto zákona - dražba provedena, zabavená pohledávka přikázána na místě placení ani hotovost exekucí dobytá použita k uspokojení vymáhajícího věřitele, nýbrž složena do soudního uschování."

14. § 37 se mění a zní: "Rekurs má odkladný účinek toliko, pokud jde o vydání výtěžku za vydražené svršky, o provedení dražby věcí nemovitých, o přikázání zabavené pohledávky na místě placení, o vydání hotovostí, o odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli a o povolení uhrazovací exekuce proti výkonnému orgánu podle §u 35.

Rekurs vznesený proti usnesení exekuci povolujícímu má odkladný účinek i pokud jde o prodej zabavených svršků.

Jestliže soud II. stolice rozhodnutím, které usnesení prvního soudu potvrzuje nebo změňuje, povolí dražbu, přikázání zabavené pohledávky na místě placení, vydání hotovosti anebo odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli, není opravného pro středku proti usnesení soudu I. stolice, které bylo vydáno k provedení rozhodnutí soudu vyššího."

15. Za § 42 zařazují se tato nová ustanovení:

"§ 42 a) (i) Ve všech případech, kde podle zákona má býti opatření soudu vyhlášeno, buď vyhláška soudem vydaná vyvěšena na soudní desce a jednou nebo několikráte uveřejněna v listu určeném pro úřední vyhlášky.

Uzná-li to za vhodné, může však soud z úřední moci anebo na návrh naříditi.

a) aby vyhláška byla uveřejněna také v jiných zdejších nebo cizích novinách nebo

b) aby, zejména je-li exekuce vedena na předměty nepatrné hodnoty, vyhláška nebyla v novinách vůbec uveřejňována a na místo toho aby vyhlášena byla v úředním listě okresním anebo vyvěšena na místě určeném pro vyhlášky v obci, v jejíž obvodu jsou věci, na které se vede exekuce, aneb aby byla vyhlášena jiným způsobem v obci obvyklým.

(3) Strany a jiní účastníci mohou žádati, aby kromě oznámení soudem nařízeného byla vyhláška na, jejich náklad uveřejněna i jinak. nežli jest uvedeno v odstavci 1 a 2."

"§ 42 b). Pokud není v zákoně ustanoveno jinak, platí i v exekučním řízení obdobně ustanovení civilního řádu soudního."

16. Zrušují se § 45 posl. odst., §§ 47, 48, 50, 53, 57, 64, 66, 70, 71, 73 až 91, 101 až 110, 113, 114, 116, 118 až 133, 134 odst. 2 až 4 a § 258, jakož i předpisy zákonných článků XLI/1908 a LIV/1912 je upravující.

17. 93 zní:

Na návrh učiněný v žalobě (§ 92) může exekuční soud povoliti odklad exekuce až do právoplatného rozhodnutí o žalobě. Odložení exekuce může býti učiněno závislým na složení jistoty za náhradu škody, která by vymáhajícímu věřiteli odkladem snad vznikla v případě, že by žalobcův nárok byl zamítnut.

(2) Nepokračuje-li žalobce řádně ve sporu, jest na návrh vymáhajícího věřitele v exekuci pokračovati."

18. Zrušuje se druhá věta předposledního odstavce §u 147 ve znění upraveném §em 21 zák. čl. XLI/1908 a § 152 odstavec 3. až 5. i § 23 zák. čl. XLI/1908 jej pozměňující.

19. Za § 221 zařazuje se toto ustanovení jako § 221 a):

"(1) Mají-li býti postoupeny nebo vyklizeny nemovitost nebo její část, předmět horního vlastnictví nebo loď, výkonný orgán odstraní z nich, je-li toho k účelu tomu třeba, osoby a movité věci a vymáhajícího věřitele uvede v držení odevzdaného předmětu.

(2) Má-li s nemovitostmi býti odevzdáno také jejich movité příslušenství, odejme je k příkazu exekučního soudu výkonný orgán dlužníkovi a vydá na potvrzení vymáhajícímu věřiteli.

(3) Movité věci, které mají býti odklizeny, ale předmětem exekuce nejsou, bud'te výkonným orgánem odevzdány dlužníkovi anebo, není-li přítomen, jeho zmocněnci nebo dorostlé osobě, která náleží k rodině dlužníkově nebo u ní slouží. Nebylo-li by osoby ku přijetí oprávněné, buďte takové věci na náklad dlužníkův jinak uschovány. Osoby, o nichž jest soudu známo, že jsou věci takové pro ně zabaveny nebo že jinak na ně mohou činiti nároky, buďte o tom zpraveny. Prodlévá-li dlužník s převzetím uschovaných věcí nebo se zaplacením uschovacích nákladů a nikdo jiný na věci svých nároků neuplatňuje, buďte na návrh nebo z úřední moci po předchozí pohrůžce exekučním soudem na dlužníkův účet prodány. Navrhnouti takové opatření může výkonný orgán a kterýkoliv jiný účastník.

(4) Výtěžek, který zbude po úhradě nákladů uschování a prodeje, budiž pro dlužníka u soudu uschován."

20. První věta §u 230, odst. 1. zní: "Zajišťovací exekuce na věci movité provádí se jich zabavením podle ustanovení o exekuci na věci movité, zajišťovací exekuce na nemovitosti záznamem zástavního práva."

§ 230, odstavec 2. zní: "O záznam zástavního práva jest požádati soud, u kterého se vede příslušná pozemková kniha.

21. Citace §u 102 v §u 115 nahrazuje se citací §§ů 14 a násl. čl. VI. tohoto zákona a citace §u 104 v §u 233, odstavec 2. citací §u 16 čl. VI. tohoto zákona; citace §u 113 v §u 115 odst. 1. odpadá.

Na místo ustanovení zrušených v článku V. číslo 16 nastupují tyto předpisy:

Exekuce na movité věci hmotné (svršky) koná se jejich zabavením a prodejem.

Na movité příslušenství věcí nemovitých, dolů, lodí a vorů není samostatná exekuce dovolena.

(1) Svršky, které dlužník má u sebe, zabaví se tím, že výkonný orgán je v protokole sepíše a popíše (zájemní protokol).

(2) V protokole budiž uvedeno, že sepsané předměty byly zabaveny pro vykonatelnou pohledávku věřitele. Dále v něm budiž uvedena pohledávka i její příslušenství a vyznačen i titul exekuční. Zabavení může býti vykonáno toliko pro peněžitou částku číselně určitou; nevyžaduje se však, aby bylo číselně uvedeno i příslušenství vymáhané pohledávky. V zájemním protokole budiž uvedeno i jméno a obydlí věřitelovo a jeho zástupce, jakož i přibližná hodnota zabavených předmětů.

(3) Tvrdí-li při zabavování někdo jiný, že mu příslušejí k věcem v protokole sepsaným práva, která nedopouštějí výkonu exekuce, poznamená výkonný orgán tyto nároky v zájemním protokole.

(4) Usnesení, kterým zabavení bylo povoleno, doručí výkonný orgán dlužníkovi při výkonu. O vykonaném zájmu zpraví soud vymáhajícího věřitele a dlužníka; toho není třeba, jestliže byli sami nebo jejich zástupci přítomni při zájmu.

(1) Zájemní protokol předloží výkonný orgán exekučnímu soudu.

(2) Každý vykonaný zájem poznamená se v seznamu, který se vede u každého okresního soudu, který jest soudem exekučním (zájemní rejstřík).

(3) Vládním nařízením budou vydána podrobná ustanovení o tom, jak se tento rejstřík založí a vede, a jak se vyznačují zástavní práva nabytá správní exekucí.

Zprávy ze zájemního rejstříku mohou býti dány všem, kdož osvědčí, že jich potřebují k zahájení rozepře nebo exekuce, k podání námitek proti exekuci již zahájené anebo z jiných důležitých příčin.

(1) zájmem nabývá vymáhající věřitel pro svou vykonatelnou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokole sepsaných a popsaných:

(2) Toto zástavní právo zanikne, neučiní-li vymáhající věřitel do roka po tom, kdy zájem byl vykonán, návrhu na prodej (§ 14) a nepokračuje-li řádně v prodejovém řízení.

(3) Byl-li zájem vykonán současně pro několik věřitelů, jsou zástavní práva tím zřízená ve stejném pořadí. Všichni věřitelé, pro které byl zájem vykonán, pokládají se za vymáhající věřitele.

(1) Svršky, které byly již pro jinou vykonatelnou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se zabavení poznamená v protokole již sepsaném. V poznámce uvésti jest jméno vymáhajícího věřitele, pro kterého se svršky dále zabavují, jeho bydliště, jméno a bydliště jeho zástupce a vykonatelnou pohledávku (§ 3, odst. 2.).

(2) žádá-li vymáhající věřitel, aby byly zabaveny toliko svršky, které jsou již zabaveny pro jiné věřitele, může býti poznámka vykonána; aniž ,jest třeba konati nové vyhledávání. Usnesení, kterým se takto zabavení povoluje, doručí se dlužníkovi zároveň s oznámením uvedeným. v posledním odstavci §u 3.

(1) Kdo nemá u sebe věc, která byla zabavena, nemůže zabavení odporovati proto, že mu k ní přísluší zástavní nebo přednostní právo. Může však již před tím, nežli dospěje pohledávka, pro kterou má zástavní nebo přednostní právo, zjednati žalobou platnost svému nároku, aby byl přede všemi uspokojení z výtěžku prodeje věci. Rozhodnouti o takové žalobě přísluší exekučnímu soudu, jakmile bylo započato s výkonem exekuce. Byla-li žaloba podána na vymáhajícího věřitele i dlužníka, pokládají se za společníky v rozepři.

(2) Byla-li věc v exekuci prodána dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto, a je-li nárok žalobcův dostatečně osvědčen, může soud naříditi, aby výtěžek byl zatím uložen.

(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel, budou zabavené svršky, kromě hotových peněz u dlužníka nalezených, uschovány. Nebyl-li takový návrh učiněn, budiž na zabavených věcech vyznačeno, že byly zabaveny, tak, aby to mohl každý seznati.

(2) Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení.

(3) Nehodí-li se zabavené věci k tomu, aby byly uschovány u soudu, odevzdány buďtež ústavu, který pod státním dozorem svršky uschovává " anebo schovateli, kterého ustanoví soud na nebezpečí vymáhajícího věřitele. Svolí-li dlužník, může býti exekučním soudem za uschovatele ustanoven vymáhající věřitel anebo, je-li jich několik, některý z nich.

(4) Náklady na uschování hradí zatím vymáhající věřitel anebo, je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni, kteří uschování navrhli, poměrně podle výše svých pohledávek.

(5) Navrhne-li vymáhající věřitel při zájmu, aby zabavené věci byly uschovány u soudu nebo odevzdány ústavu věci takové uschovávajícímu, vyhoví mu výkonný orgán a nepotřebuje si k tomu vyžádati usnesení soudu.

(6) V zájemním protokolu budiž uvedeno, že věci byly dány do uschování a kdo jest uschovatelem.

Byl-li uschovatel ustanoven bez souhlasu dlužníka a vymáhajícího věřitele, oznámí jim soud, kdo jest uschovatelem. Mohou pak kdykoliv, uvedouce důvody, u exekučního soudu navrhnouti, aby jmenován byl jiný uschovatel.

(1) Peníze, při zájmu nalezené, výkonný orgán převezme a, vede-li exekuci jen věřitel jediný, odevzdá mu je na potvrzení až do výše vykonatelné pohledávky. Odnětí peněz výkonným orgánem má tu týž účinek, jako kdyby dlužník zaplatil.

(2) Má-li výkonný orgán pochybnost o tom, kolik vymáhajícímu věřiteli přísluší nebo jaké dlužní úpisy má od věřitele při vydání peněz vyžádati, nebo o tom, kolik na dlužních úpisech má odepsati, vyžádá si poukaz exekučního soudu dříve, než vydá peníze.

(3) Hodnota mincí a cizích peněz budiž počítána podle kursu úředně zaznamenaného na nejbližší burse v den, kdy byly zabaveny.

(4) Byl-li zájem vykonán pro několik věřitelů (§ 6, odst. 3.), složí výkonný orgán nalezené peníze v soudní kanceláři nebo u uschovacího úřadu podle předpisů o tom vydaných, a exekuční soud je pak rozdělí podle okolnosti buď samostatně nebo spolu s výtěžkem za jiné zabavené věci; o samostatném rozdělení platí ustanovení o rozvrhu výtěžku prodejového.

Ustanovení tato platí i o zabavení a uschování dlužníkových svršků, které má u sebe vymáhající věřitel nebo některá jiná osoba, která jest ochotna je vydati.