Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V jižní Moravě i na jihu Čech žije několik desítek úrazových důchodců železničních, kteří utrpěli úrazy ve službě železniční na území republiky Rakouské, ponejvíce ve Vídni. Příliv českých pracovníků do centra býv. Rakousko-Uherské monarchie dál se po celá desítiletí až do převratu a vyplýval z hospodářského postavení těch krajů.

Úrazové důchodce železniční odškodňovala v celém Rakousku ťOdborová úrazová pojišťovna pro železniční zřízenceŤ ve Vídni, která až do roku 1919 vyplácela úrazové renty. Po státním převratu otázka další výplaty úrazového odškodnění železničářů v nástupnických státech byla záhy řešena dle zásad territoriality, leč úrazoví důchodci, naši státní občané, pokud utrpěli úraz mimo území Čs. republiky, zůstalí v dalším opomenutí.

Jest všeobecnou bolestí předválečných vrahových důchodců železničních, že jejich úrazové renty, odpovídající předválečným poměrům, nebyly dosud valorisovány. Bylo jim jen poněkud pomoženo zákonem ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb, z. a n. o drahotních příplatcích k úrazovým rentám. Ale ustanovení § 1, zmíněného zákona vylučuje úrazové důchodce železniční, kteří utrpěli úraz mimo území Čs. republiky.

Ministerstvo železnic jsouc si vědomo nedostatečností předchozího zákona, pro účinnější pomoc invalidním železničářům a jejích pozůstalým povolilo výnosy č. 7.687 ze dne 6. III. 1925 a č. 25.916 z 25. IIl. 1925 úrazovým důchodcům železničním, kteří nepožívají vedle renty řádnou pensi, aby pokud trpí zvlášť těžkými následky úrazu, byl jim vyměřen běžný dar z milosti. I z těchto zlepšujících opatření byli úrazoví důchodci, kteří utrpěli úraz mimo území Čs. republiky, vyloučeni.

Existují takovéto případy:

Adolf Ovesle, býv. železniční zámečník v Moravské Nové Vsi pracoval v letech 1887-1892 ve vozovce Floridsdorfské ve Vídni. Utrpěl vážný úraz, byla jemu vysoko ve stehně odejmuta pravá noha. Jest naprosto nezpůsobilý výdělku, neboť velmi namahavě se pohybuje a stále jest nemocným. Byl jemu - před 34 lety - vyměřen úrazový důchod 65 korun 80 haléřů měsíčně a od převratu má stále taktéž jen 65 Kč 80 h měsíčně.

Růžena Kuklová, vdova po dělníku vrchní stavby v Kosticích u Břeclavi, jejíž muž byl v roce 1905 ve službě pochůzkáře u odboru v Ganserndorfu přejet vlakem, práce neschopná, dostává 15 Kč 10 h měsíčně úrazové renty vdovské.

Spolková vláda republiky Rakouské vyřešila již v roce 1924 pro své příslušníky úpravu rent předválečným úrazovým důchodcům železničním. Republika Československá převzala výplatu úrazových důchodců železničních, majících československé státní občanství a bydlící v Čs. republice, pokud utrpěli úraz mimo území Čs. republiky, ale prostřednictvím Likvidatury zaopatřovacích požitků zaměstnanců čs. drah v Praze-Žižkově vyplácí jim jenom jejich předválečné nepatrné důchody bez jakéhokoliv příplatku neb úpravy. Jde jen o několik desítek lidí; velmi potřebných, otázka úhrady nezpůsobila by proto velkých obtíží.

Podepsaní se táží pánů ministrů železnic, sociální péče a financí, zdali jsou jim známy neblahé poměry těchto úrazových důchodců železničních, kteří utrpěli úraz mimo území Čs. republiky a jsou-li ochotní v brzku těmto potřebným lidem pomocí?

V Praze dne 16. listopadu 1927.

Ve volebním zápase v říjnu t. r. páchali korteši firmy T. A. Baťa ve Zlíně činy, které jsou v naprostém rozporu se zákony o čistotě voleb a o útisku, jakož i se zákonem shromažďovacím.

Tak ve čtvrtek dne 13. října 1927 přijelo auty asi 100 Baťových kortešů na schůzi, kterou svolali občané do hostince na Zlínských Pasekách. Za vedení zřízenců z Baťovy přijímací kanceláře. Kováře a Jaroňka, znemožnili pustým řevem referát poslance Mikulíčka, který byl na tuto schůzi pozván svolavateli. Násilím přímo vyhrožovali zaměstnanci firmy Baťovy, jmény Zura a Musksiler.

Tentýž den 13. října t. r. přijelo auty asi 150 Baťových kortešů do obce Březnice. Tam rovněž pustým řevem znemožnili schůzí voličů a když místní voliči odebrali se do jiné místnosti, aby tam se poradili, vykřikl přítomný Jan Baťa, bratr továrníka Tomáše Bati: ťHurá na ně!Ť a skutečně i zde schůze byla znemožněna.

V pátek dne 14. října 1927 svolal kandidát skupiny domkařů, malorolníků a dělníků veřejnou schůzi voličů do hostince pí. Ptáčkové v Lůžkovicích. Po zahájení schůze svolavatelem A. Tesákem, který udělil slovo pozvanému poslanci Mikulíčkovi, spustili Baťovi korteši ohlušující řev a přímo násilím diktovali za předsedu schůze občana Otepku z Lůžkovic, který nechtěl hlavnímu referentu udělit slovo déle než 10 minut. Při tom občan Šarmann mladší z Lůžkovic stále vyhrožoval fysickým násilím.

Tentýž den 14. října t. r. snažili se Baťovi korteši rozbíti schůzi svolanou do hostince pí. Pavelčíkové ve Zlíně. V odvetu za to, že se jím tento plán nezdařil, přepadli po schůzi na náměstí ve Zlíně kandidáta dělnické strany Josefa Keprdu, surově ho zbili, rozřízli mu dlaň na pravé ruce a roztrhali na něm šaty. Žena Keprdova, jakož i občan Krempl byli rovněž Baťovými korteši surově pokopáni a zbiti.

Když po této schůsi kol 11. hod. v noci jelo asi 15 občanů nákladním autem do Malenovic, pronásledovali je Baťovi korteši na třech autech. Asi jeden km od Zlína k Malenovicům předejelo auto P IX 31 auto občanů jedoucích do Malenovic. Postavilo se napříč silnice, aby auto vezoucí občany do Malenovic, nemohlo dále a Baťovi korteši jedoucí zmíněným autem P IX 31 seskočili a ohrožovali občany z Malenovic revolvery. Při tom řidiči auta P VI 917, které rovněž vezlo Baťovi korteše, reflektory úmyslně oslňovalo občany z:Malenovic. Po ostré kontrovensi, která se mezi oběma tábory rozvinula, pronásledovali Baťovi korteši občany z Malenovic až do hostince Marie Večeřové v Malenovicích, jedouce svými auty těsně za malenovickými občany ve vzdáleností 4 až 5 metrů. U hostince Marie Večeřové v Malenovicích vystoupili z aut, vnikli za občany malenovickými až do hostince a snažili se vyprovokovati srážku. Jen rozvážnosti občanů z Malenovic lze děkovati, že přes jejích oprávněné rozhořčení nedošlo k pusté rvačce. Teprve na zakročení místních policejních orgánů opustili Baťovi korteši hostinskou místnost a odejeli zpět do Zlína.

V sobotu dne 15. října konala se veřejná schůze voličů v hostinci p. Lansfelda v Otrokovicích. Průběh její byl přes hodinu naprosto klidný. Když však přijeli na schůzi Baťovi korteši ze Zlína na 6 autech, proměnili klidnou schůzi v pustou vřavu, ba dokonce vyvolali rvačku.

V den voleb 16. října museli všichni zaměstnanci Baťovy továrny, pokud jsou ve voličských seznamech, zůstati ve Zlíně a tam také voliti, přes to že mnozí bydlí až 30 km od Zlína a do tohoto bydliště svých rodin dojíždějí každou sobotu na dělnickou legitimaci. Týdenní kontrolní lístky, které se jindy vydávají hned v sobotu a bez kterých se dělníci v pondělí do továrny nedostanou, byli místo 15. listopadu vydávány až v neděli 16. listopadu. Mnozí z těchto dělníků, kteří odvolili ve Zlíně, byli ihned po volbě převážení auto busy do svých obcí, kde byli rovněž téhož dne volby a kde rovněž kandidovala do obecního zastupitelstva skupina tak zv. Baťových zaměstnanců. Je tudíž oprávněná domněnka, že mnozí voliči odvolili 16. listopadu dvakrát a to ve Zlíně i ve své obci.

Interpelantům nelze tuto okolnost přesně zjistiti jen proto, že jim nejsou přístupny protokoly a listiny o aktu volebním. Je tudíž potřebí zavésti přísné šetření z moci úřední, jemuž doklady o volbách musí býti dány k disposici.

Přes přísné znění zákona agitovali dva zaměstnanci firmy Baťa u volební místnosti (radnice) v den 16. listopadu kol 10. hod. dopol. Jména jejich jsou: Karlíček Eduard z Húštěnovic a Kocourek Jaroslav z Halenkova. Na četnické stanici ve Zlíně prohlásili oba, že tak činili z rozkazu, který jim byl dán přijímací kanceláří firmy T. A. Baťa.

Podle zprávy, kterou podal jeden úředník, propuštěný od firmy Baťa ve Zlíně, vydala firma Baťa na volební boj pro volby 16. XI. 1927 asi 500.000 Kč jenom na výdajích osobních, které obdrželi hlavně špiclové a rozbíječi schůzí druhých stran. Firma Baťa může si tento luxus dovoliti, když pouze na dani z důchodu bylo berní reformou Baťovi sleveno přes 10 milionů Kč ročně a když následkem nedostatků zákona o dani z obratu z polotovarů získává Baťa oproti jiným výrobcům obuvi druhých 10 milionů ročně.

Poněvadž proti korumpování a znásilňování volebního aktu musí býti co nejrozhodněji zakročeno, táží se podepsaní:

1.) Zná pan ministr vnitra protizákonné činy firmy T. A. Baťa a její kortešů a zaměstnanců při volbách ve Zlíně a okolí?

2.) Co hodlá pan ministr vnitra podniknouti, aby občanům okresu Zlínského bylo umožněno volně a svobodně vykonávati volební právo a aby se mohli volně shromaždovati, nejsouce vydáni všanc surovostem kortešů Baťových?

3.) Jest pan ministr ochoten naříditi přísné a objektivní vyšetření shora uvedených fakt a přísné potrestá ní korupčníků a násilníků?

V Praze 6. prosince 1927.

ťČeský SměrŤ uveřejnil v sobotu dne 19. listopadu tuto zprávu:

ťNový bankovní skandál. Zaznamenali jsme zprávu o novém skandálu s válečnými půjčkami, v níž řečeno, že běží o jistou banku. Jak se nyní dovídá IPA, jedná se o českou průmyslovou banku; kromě toho konány jsou prohlídky i u jiných bankovních domů pražských. Veškeré papíry, k nimž měla Česká průmyslová banka určitý vztah, jsou zabaveny,Ť

Tato zpráva prošla všemi pražskými novinami den před tím a nebyla konfiskována, teprve plzeňské státní zastupitelství zjistilo, že celým obsahem článku jest dána skutková podstata trestných činů a článek tento zabavilo. Z postupu toho jest patrna nestejná prakse konfiskační, která vidí podstatu trestných činů v Plzni tam, kde v Prase státní zastupitelství stejně znějící stať propouští.

Poněvadž podobný postup opakoval se již několikráte, podepsaní činí následvjící dotaz:

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten zakročiti, aby plzeňská tisková censura řídila se aspoň stejnými principy jako tisková censura pražská?

V Praze dne 6. prosince 1927.

Ve městech a na venkově na Slovensku zneklidňuje se starousedlé obyvatelstvo akcí zcela neznámých lidí, kteří hrozíce mu hmotnými škodami usilují je donutiti k podpisům prý proti akci lorda Rothermera.

Když se tato akce začala, byl mezi jinými o ní tázán dosavadní starosta města Bratislavy, který prohlásil, že jde o zcela soukromou akci.

Má-li však tato akce býti soukromá, jak lze vysvětliti, že se k tomu nutí zvláště také státní zaměstnanci a jak lze tuto akci uvésti v soulad s postupem několika zástupců československého tisku, kteří uveřejňují jména těch, kteří výše zmíněnou akci nechtějí podporovati svými podpisy a hospodářským bojkotem štvou proti těm, kdož nepodepsali.

A má-li tato akce býti zcela soukromá, jak se vysvětlí, že státní orgány propouštějí ze státní služ by státní zaměstnance,.kteří ode přeli svých podpisů?

Abychom však poskytli pánům ministrům ihned konkretní data, oznamujeme jim toto:

Na telegrafním vedení Bratislava-Břeclav byli zaměstnáni také zaměstnanci maďarské národnosti. Dne 25. října 1927 byli vyzváni, a by podepsali arch pro akci proti lordovi Rothermerovi do 26. t. m., tedy do 24 hodin. Čtyři z těchto dělníků a to Štěpán Szabó II, Jan Kanyicska II, Josef Kanyicska Il, a Josef Szabó II z Komárna-Kürtu odepřeli dne 26. října podepsati odvolávajíce se, že se nezabývají politikou a v poledne dne 26. října je představený inženýr Kvalovszky, podle rozkazu hlavnvího rady Leopolda Bučka, propustil.

Tentýž případ stal se dne 27. října t. r. v Piešťanech. Tam pracovali na železničním telefonním vedení Bratislava-Žilina rovněž zaměstnanci maďarské národnosti. Téhož dne ve 2 hodiny od poledne přišel tam inženýr bratislavského poštovního ředitelství Vistavel s piešťanským traťmistrem Vendlíkem a odevzdal předákovi Janu Kasnyikovi arch proti lordu Rathermerovi k podpisu do 6 hodin večer s tím, že kdo tohoto archu nepodepíše, bude ihned propuštěn.

Jan Kasnyik, Alexandr Kasnyik, Michael Nagy, Baltazar Berta, Jan Juhász, Koloman Vida a Blažej Kanyicska odepřeli podepsati dovolávajíce se, že neprovozují politiku, a byla ještě téže noci propuštěni a dokonce musili se vzdáliti ihned z místnosti, kde přespávali a musili přenocovati bez přístřeší k větší slávě demokracie.

Všichni tito lidé poctivě sloužili státu částečně již po léta za nízkou mzdu a mělo se využíti jejich postavení, aby byl od nich vynucen podpis pro akci prý soukromou.

Stalo se však ještě něco lepšího. Předák Jan KasnyIk šel dne 31. října k přednostovi Leopoldu Bučkovi do Bratislavy. aby mu tento případ oznámil a prosil o nápravu. Leopold Buček však zmíněnému předákovi nedal vůbec domluviti, nýbrž prostě mu ukázal dveře a de facto ho vyhnal. To jsou opravdu demokratické poměry.

Asi se najde výmluva, že propuštění ve službě nevyhovovali, ale oni přece byli z části již Po léta ve službě bez trestu a byli propuštění ihned, jakmile odmítli podepsati zmíněný arch.

Z dosavadní praxe československé správy víme dostatečně, jakými lstivými způsoby se pracuje proti příslušníkům národních menšin a také výše vylíčené případy patří do tohoto druhu. Veřejně se tato akce popírá, ale ti, kteří se jí nechtějí účastniti, jsou pranýřováni a propouštěni, a utiskováni jsou ti státní zaměstnanci, kteří se nechtějí dáti lstí donutiti k akci prý soukromé.

Žádáme, aby v této věci bylo jasno a menšinám aby bylo pomoženo a tážeme se pánů ministrů:

1.) Schvaluje vláda akci proti lordu Rothermerovi, kterou podnikli jednotlivci?

2.) Byly po té stránce vydány pokyny nebo rozkazy podřízeným úřadům nebo orgánům a v jakém smyslu?

3.) Vědí páni ministři, že jejich podřízené úřady pronásledujíce ty, kteří nepodepsali, soukromou akcí sankcionují nejhorším způsobem?

4.) Jsou páni ministři ochotni učiniti přítrž lstivému sbírání podpisů?

5.) Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten ve výše zmíněných případech zavésti vyšetřování, potrestati vinníky a propuštěné dělníky přijmouti znovu do služby?

V Praze dne 16. listopadu 1927.

Pragmatikální státní zřízenci, podkoní ve státním hřebčinci v Nitře žádají již delší dobu o přiznání diet za pobyt ve stanicích propouštěcích. Tuto žádost odůvodňují usnesením ministerské rady ze dne 4./VI. 1920 a schválením návrhu ministerstvo financí ze dne 19./V. 1920 č. 2407 pres, týkající se požitků při služebních cestách, které říká, že náleží státním zaměstnancům při vymístění dietní výměrek tří pětin diet za den, jestliže trvá déle než 14 dní. (Za prvních čtrnáct dní náleží jim diety plné i nocležné).

Jmenovaní zaměstnanci žádají již o to po 3 roky u ministerstva zemědělství, ale bez výsledku. Ministerstvo zemědělství sice rozhodlo svým výnosem č. 17.872-III. a ze dne 2. června 1925, že pro rok 1926 bude u ministerstva financí zakročeno, aby se tyto diety mohly vypláceti, ale přes to ta k dosud neučinilo.

V důsledku toho táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

Jest pan ministr ochoten postarati se, aby zaměstnanci státního hřebčince v Nitře obdrželi to, co jim po zákonu přináleží, t. j. příslušné diety do služební cesty a pobyt mimo domovské služební místo?

V Praze dne 13. prosince 1927.

Ve státních hřebčincích, hříbárnách a veškerých ústavech pro chov koní zaměstnáni jsou civilní dělníci, po většině starší lidé, vysloužilí vojáci a poddůstojníci, již 4 i 7 roků.

Ku př. v Prešově je zaměstnáno asi 60 dělníků s denním platem 17, 19, 22 a 25 Kč! při pracovní době od 5-1/2 12. a od 13-1/2 19. hodiny, v celku až 12 hodin denně, někdy i 13 hodin.

Pat těchto dělníků neodpovídá ani těžkému, namáhavému a životu nebezpečnému zaměstnání, ani drahotním poměrům panujícím v Prešově, zejména pro zaměstnance ženské s vícečlennou rodinou.

Z nepatrného denního platu sráží se dělníkům příspěvky na nemocenské, invalidní, starobní a úrazové pojištění měsíčně 50 Kč i více. Za naprosto nevhodné byty, horší než chlévy, jsou nuceni platiti 100-150 Kč měsíčně.

V ústavě pro chov koní v Prešově není ani pracovního řádu ani kolektivní smlouvy, takže zde panují daleko horší poměry, než u soukromých zaměstnavatelů, ačkoliv by stát měl dávati dobrý příklad.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

1) Jest pan ministr ochoten upraviti poměry zmíněných dělníků ve státním ústavě pro chov koní v Prešově a uzavříti s nimi příslušnou kolektivní smlouvu a vydati pracovní řády?

2) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 1. prosince 1927.

Dne 23. října konala se v Podbrezové slavnost svěcení praporu odborového sdružení křesť. socialistů, spojená s veřejnou schůzí lidu Hlinkovy ludové strany.

Místní poslanec Čillik zajistil si četnou ochranu četnickou (do Podbrezové stažena 40ti členná četnická pohotovost) a přiměl i okresního náčelníka z Brezna tendenční stížností k tomu, aby si zajistil od Ing. Pittnera a Ing. Freunda slib, že schůze bude ignorována a nabádal i soc. dem. a komunisty, aby se schůze nesúčastnili.

Tato veřejná schůze politická, ačkoliv se konala na pozemku státních železáren, dala příležitost poslancům strany lidové dr. Labajovi. Čillikovi a Pázmánymu a jejich tajemníku Samuhelovi a Mocikovi k pustému štvaní proti československému živlu a jmenovitě proti Ing. Pittnerovi a Ing. Freundovi.

Poslanec Čillik, ačkoliv je v Podbrezové dělníkem as místními poměry obeznámen. tvrdil, že Maďarsko zaměstnávalo na 6.000 dělníků, jen 300 zaměstnanců, kdežto nyní na 3.000 dělníků je 570 úředníků. Obojí je nepravda, vypočítaná na štvaní proti českému vedení a živlu. Bylo prohlášeno, že jakost výrobků jest špatná a že se dělá jen velký český deficit. Vyhrožovalo se, že účastníci schůze sami provedou revisi úředníků a budou propouštěti. Čillik prohlašoval Čechy za příživníky a vyžírače Slovenska, kteří z Moravy nahrnuli se na Slovensko a tu chtějí dělat pány!

Celé schůzi byli přítomni a paradovali někteří vedoucí čeští úředníci, kteří na místo, aby na důkaz protestu proti štvaní na státní závod a český živel ze schůze a ťz řečnické tribunyŤ odešli, byli přítomni štvaní do konce, naopak účastnili se po schůzi společného banketu, na němž štvaní pokračovalo.

Žádáme vládu, aby v takových případech byl vzat v ochranu státní závod proti vlastním zaměstnancům (Čillik), aby byl chráněn český živel v Podbrezové, vydaný při každé luďácké schůzi v šanc štvaní luďáckých agitátorů, které jednou může skončiti vůči Čechům podobně, jak obyčejně schůze Hlinkovy strany končí ťpogromemŤ, a aby nebyla snižována autorita v závodě účastí některých vyšších úředníků na takovýchto projevech.

Podepsaní táží se vlády:

1) Jest ochotna dáti tento případ co nejpřísněji vyšetřiti a nápravu jednati?

2) Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1927.

V noci dne 30. srpna postižena byla jasinská kotlina katastrofální povodní, charakterisovanou dostatečně záznamy embrometrickými (Kozmešček: 76,8 mm v hodině).

Povodní zničeny byly vesměs lesní cesty vedoucí ne jen k zásobám paliva, ale též k poloninám, na nichž zůstal téměř všechen dobytek, dále zatopeny nejlepší pozemky v údolích jednotlivých řek a potoků s plodinami polnohospodářskými, zanesena velká část domů nižné Jasiny a konečně zcela přerušeno spojení silniční (toto v délce 3,8 km), hrozí nebezpečí, že v krátké době ustane přeprava cestujících přestupováním a zásilek překládáním z nedostatku otopných látek pro železniční stroj v Jasině.

Pozemky jasinské zpracovávají se pouze v údolích řek kulturami okopanin, kdežto horská vbočí a poloniny osazují se pouze kulturami travními. Tím se stalo, že zatopená a vodou zničená údolí mají nedostatek příslušných plodin (brambory, zelí, luštěniny a p.) nejen pro státní zaměstnance jako první konsumenty, ale i pro producenty - zdejší zemědělský lid. - To se projevilo ihned v cenách těchto nejdůležitějších potravin a v horečném schovávání zásob, před vodou ochráněných, známou válečnou formou.

Jak shora citováno, strženy byly lesní cesty, vedoucí k poloninám, což mělo za následek nepravidelné a podprůměrné zásobování mlékem, které se rovněž zdražilo - nehledě k jeho kvalitě a nedostatku mléčných výrobků (smetany, másla, tvarohu, sýrů), jichž se projevil rovněž nedostatek.

Ceny zemědělských plodin nejeví se však jen přímým důsledkem povodňových škod, nýbrž i jakožto důsledek poruchy dopravy železniční, jelikož stouply okamžitě ceny zboží dováženého, jako mouka, cukr, kukuřice, petrolej atd., čímž bylo obyvatelstvo donuceno zvýšenými cenami vlastních výrobků zajistiti si potřebu plodin, jež samo nakupuje. - O tom nechť poslouží malá ukázka:

Politická správa v Rachově povolila za přepravu zboží přes místo poruchy železniční tratě toto zvýšení cen za 100 kg.

Státní zaměstnanec se ocitl v situaci, která nutí pro blížící se zimu k zásobení, avšak toto vyžaduje; velikého finančního nákladu, kterým z místního zaměstnanectva nikdo nedisponuje.

Rovněž zásobení jednotlivců jest znemožněno, poněvadž do krajů, povodní postižených jest spojení jak na stranu rumunskou tak polskou zcela přerušeno. Mimo zatopení značné části Jasiny, které postihlo zaměstnanectvo zvýšenými náklady na odklizení bahna z bytů, kalů ze studen a sklepů, na nahražení odnesených plotů a hospodářských budov, přicházejí v úvahu poměry rodinné a zdravotní, jelikož mnoho dětí dojíždí často ze studen domů, jako naopak, bude téměř znemožněno zase odvážení těžce nemocných, zvláště za zimy. Jako neposlední následek katastrofy nutno uvésti i zvýšené požadavky služebnictva, které takto vyrovnává prostředky k finančnímu zajištění své existence.

Zaměstnanectvo vidí zlepšení své existence jednak v urychleném vybudování prostředků dopravních. Co se týče platové výpomoci, žádá zaměstnanectvo jednotnou výpomoc na zásobení dle počtu příslušníků rodiny za dobu 8-mi měsíců napřed. Co se týče spojení, žádá, aby byla s urychlením vybudována silnice Jasina-Kvasy a postaráno o dopravu osob autobusy nákladními neb parními vazy (Škoda-Sentinel). Snahou dráhy budiž uvésti pokud možno nejdříve přepravu potravin a osob buď postavením provisorií neb urychlenou výstavbou tratě.

Podotýkáme, že státní zaměstnanci republiky polské, žijící v území rovněž povodní téhož dne postiženém, dostávají od vlády své země 25% svého služného ve formě mimořádného drahotního přídavku, aniž o toto žádali.

Postižení zaměstnanci polští byli poukázáni na nákup životních potřeb v Jasině, avšak seznavše zdejší ceny nákupní, odmítli u nás nakupovati, jelikož by jím povolená výpomoc nestačila. Mohou nakupovati doma za levnější peníz.

Proto táží se podepsaní:

1.) Jest vláda ochotna podle přání v předu uvedených poskytnouti ihned postiženým státním zaměstnancům v Jasině potřebnou pomoc?

2.) Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zříditi hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1927.

Platový zákon z 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. měl podle vůle zákonodárců zlepšiti hmotné poměry státního zaměstnanectva valorisací jejich služebního příjmu. Do zákona však byla vsunuta některá ustanovení, která zaměstnance vůči dosavadnímu stavu poškozují.

Tak zejména ustanovení §u 193, o doplňovacím přídavku ženatých pro kategorie zřízenecké.

V odst. 1, cit. §u přiznává se totiž při převodu do nových platů doplňovací přídavek ženatých těm zřízencům, kteří měli v den před účinností zákona nárok na jednotný drahotní přídavek II, nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by příslušel, kdyby nebylo vylučujícího ustanovení §u 6, II. a §u 7. zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. Podle dosavadních předpisů příslušel tento nárok i těm zřízencům, jichž manželky byly samostatně výdělečně činny, avšak neměly příjmu přes 10.000 Kč ročně. Příslušel jim proto při převodu do nových platů také doplňovací přídavek ženatých.

V odst. 2, cit. §u jest naproti tomu ustanoveno, kdy zaniká nárok na zmíněný přídavek a mezi jiným jako důvod zániku, jest též dosažení zaopatření (.§ 144, odst. 1), t. j. podle §u 7. vládního nařízení čís. 234/1921 dosažení vlastního příjmu 4.000 Kč ročně.

Tu však nastává kolise mezi 1. a 2. odst. cit. §u u těch zřízenců, jejichž manželky mají příjem až 10.000 Kč ročně, neboť přiznaný doplňovací přídavek podle odst. 1. ihned se zastaví podle odst. 2. dnem poukazu, takže vlastně k poukazu nedojde. Toho však jistě zákonodárce neměl na mysli a patrně přehlédl, jaké zhoršení dosavadního stavu skrývá se pod citátem §u 144., odst. 1. a 3.

Poškození vznikne zvláště tehdy, když zřízenec odchází do výslužby. Měl-li podle dosavadních předpisů nárok na vyšší jednotný drahotní přídavek, byl by mu za dřívějšího právního stavu ponechán i po odchodu do výslužby, kdežto podle platového zákona nedostane doplňovacího přídavku ženatých. Vyrovnání případného zkrácení použitím §u 161. jest nedostatečné, neboť při výpočtu odpočivných platit podle dřívějších předpisů počítá se s kratší služební dobou (do 1. prosince 1925) než jakou zaměstnanec skutečně vykazuje!

Uvádíme příkladem:

Zřízenec, sloužící od 6. října 1901 jako výpomocný a později jako definitivní zřízenec, požíval propočtením služební doby (do 31. prosince 1925 - 26 roků, 8 měsíců, 25 dní v to počítaje 5 válečných půlletí) od 1. listopadu 1925 platu 12. stupně s drahotním přídavkem II. rodinné třídy, ježto příjem manželčin činil pouze 6.000 Kč ročně. Při převodu do nových platů dostalo se mu platu 9. stupně lI. platové stupnice bez doplňovacího přídavku ženatých. Odejde-li 1. října 1927 do výslužby, vyměří se mu na základě započitatelné služební doby 28 let, 6 měsíců, 25 dní, výslužné ročních 8.658 Kč (78% z pensijní základny 11.000 Kč). Podle dřívějších předpisů dostalo by se mu při stejné započitatelné době služební výslužného ročních 6.720 Kč 48 h (78% z pensijní základny 8.616 Kč) s jednotným drahotním přídavkem ročních 2.880 Kč a s doplňovacím přídavkem padle §u 10. bod 4, zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. ročních 118 Kč 52 h, tedy úhrnem ročních 9.719 Kč. tedy oproti výslužnému podle platového zákona o 1.061 Kč méně. Celý tento rozdíl nedostane však jako doplňovací přídavek podle §u 161. P. Z.; neboť se pro srovnání starých a nových odpočivných platů béře služební doba pouze do 31. prosince 1925, t. j. 26 roků, 8 měsíců, 25 dní, a tedy výslužné ročních 6.375 Kč 84 hal. s jednotným drahotním přídavkem II. rodinné třídy ročních 3.120 Kč. úhrnem 9.495 Kč 84 hal. Doplňovací přídavek podle §u 161. P. Z. bude tudíž činiti pouze 837 Kč 84 h ročně a zřízenec bude oproti zřízenci se stejnou služební dobou a stejnou pensijní základnu, který odešel do výslužby před platovým zákonem, zkrácen o 223 Kč 16 h ročně. Přiznáním doplňovacího přídavku (300 Kč) byla by tato křivda napravena.

Uvážíme-li mimo to, co uvedeno, intence, v kterých zákon byl vydán, shledáme, že naříkané ustanovení do zákona vlastně nepatřilo.

Uvážíme-li dále, že platy byly valorisovány oproti předválečné výší pouze 6kráte, kdežto drahota životních. potřeb až I0kráte, musíme tvrditi, že zmíněné ustanovení je nanejvýše nespravedlivé a mělo by býti zrušeno, anebo aspoň pozměněno!

Nelze upříti, že platy zřízenectva státního jsou nepřiměřeně nízké oproti stoupnuvší drahotě životních potřeb a že v nynějších poměrech nemůže zřízenec pouze ze služebního příjmu uživiti rodinu, zvláště, je-li vícečlenná. Přičiňuje-li se manželka zřízencova, aby životní míra rodiny byla udržena na patřičné výši, jest zajisté nesociální, zkracovati proto služební příjem zřízencův.

V důsledku toho táží se podepsaní vlády:

1) Jest vláda ochotna vhodným způsobem odstraniti v předu uvedené nesrovnalostí?

2) Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila nebo učiniti hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1927.