Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1927.

II. volební období. 5. zasedání.

1299.

Interpelace:

I. posl. Tauba, Kaufmanna a soudruhů min. vnitra o zabavení časopisu ťSozialistische JugendŤ,

II. posl. Krebse a druhů min. spravedlnosti o konfiskační praxi mosteckého krajského soudu,

III. posl. Kopasze a soudruhů min. vnitra o - jednání četníků v Trenčanské Teplé na Slovensku a o - Rudolfa Ivany četníky,

IV. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o zabavení frýdeckého časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ,

V. posl. Buřívala a druhů min. vnitra o fašistickém teroru proti stoupencům československé strany národně-socialistické v Košťálově,

VI. posl. Chalupníka a soudruhů předsedovi vlády o výzvě společného výboru surováren a refinerií cukru v Československé republice k boykotování osob i firem, které by jakýmkoliv způsobem podporovaly zřizování nových cukrovarů,

VII. posl. Remeše a soudruhů min. spravedlnosti o postupu presidenta krajského soudu v Mladé Boleslavi Frant. Jaroše, jenž odepřel nahlédnutí do spisů, týkajících se aféry poslance Dubického,

VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku s nadpisem ťSudetští Němci a lord RathermereŤ, uveřejněném v časopise ťBrünner TagblattŤ ze dne 23. září 1927,

IX. posl. Kirpalové, Blatné a soudruhů vládě o úpravě právních a platových poměrů pěstounek na mateřských školách,

X. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic, že se u státních drah nezachovává jazykový zákon,

XI. posl. Grünznera, Tauba a soudr. min. sociální péče o neudržitelných poměrech v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců,

XII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o zabavení ústeckého periodického tiskopisu ťDer TagŤ ze dne 3. listopadu 1927,

XIII. posl. Remeše a soudr. min. spravedlnosti o úpravě článku ťPráva LiduŤ ze dne 23. listopadu, týkajícího se aféry poslance Dubického.

1299/I (překlad),

Interpelace

poslanců Tauba, Kaufmanna a soudruhů

ministrovi vnitra

o zabavení časopisu ťSozialistische JugendŤ.

V čísle 10 časopisu ťSozialistische JugendŤ, vycházejícího v Teplicích-Šanově, byla zabavena tato báseň Johna Henryho Mackeye:

- Censurní úřad shledal v této básni přečin proti §u 15 zákona na ochranu republiky. Neprávem. -

Tážeme se tedy pana ministra, schvaluje-li toto zabavení?

V Praze dne 25. října 1927.

Taub, Kaufmann, Pohl, Blatny, Kirpal, Katz, de Vitte, Heeger, Roscher, Hackenberg, Leibl, Šliwka, Peter, Landová-Štychová, Chlouba, Haken, Schuster, Schäfer, dr Czech, Dietl, Schweichhart, Grünzner.


1299/II (překlad),

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi spravedlnosti

o konfiskační praxi mosteckého krajského soudu.

Mostecký krajský soud jako soud ve věcech tiskových vyslechnuv státního zástupce v neveřejné schůzi dne 15. listopadu 1926 uznal na návrh mosteckého státního zastupitelstva ze dne 15. listopadu 1926, Tl 21/26 právem, že báseň ťNová válečná píseňŤ, vytištěná na stránce 110 neperiodického tiskopisu ťKapesní kalendář německých národních socialistů na rok 1927Ť, vydaného v Duchcově, a to od slov ťKov roste v lůně matky ze měŤ až do slov ťkdyž srdce si jí bude přátŤ obsahuje skutkovou podstatu přečinu podle § 14/1 zákona na ochranu republiky. Proto bylo také nařízeno zabaviti vytištěné knihy a podle §u 37 tiskového zákona je zničiti.

Aby se lépe porozumělo té to konfiskační praxi, uvádím panu ministrovi spravedlností úplné znění této básně:

My volnost ještě nepozbyli

a nejsme dosud zdeptáni,

zpěv svobody zní probudilý

i v každé písni skřivaní.

K nám mluví z mladých ratolestí,

i z bystřin toku v s rázu skal,

a šumivě si cestu klestí,

mok rudý z rév když vytryskal.

Muž není celý, jak se sluší,

a nezaslouží lásky žen,

kdo nesnaží se celou duší,

by v činech svých byl svoboden.

Kov roste v lůně matky země

a v kamenu je oheň skryt,

my zotročit se dáme němě,

jen my chceme dále raby být?

V boj, jak čest mužů káže v boji,

my jdeme za německou zem,

a v hrdý odboj v skvoucí zbrojí

by celé Německo se spjalo

v šik k Němců práci, v síly zdroj,

pak otroctví i dokonalo,

pěst jde-li za svobodu v boj.

Pout nedbejte, jež řinčí dosud

vám nevolnické na paži.

Zwing-Uri smete zhouby osud,

když část se činu odváží.

Je pro hlupáky okov v práci,

meč volným mužům sluší dát,

vždyť svoboda se nepoztrácí,

když srdce si jí bude přát.

Výslovně poznamenávám, že tato válečná píseň pochází z roku 1848 a že jí složil Lev Prutz. Odůvodnění, že její obsah směřuje proti státu, proti jeho samostatnosti a jeho ústavní jednotnosti, nelze tedy skutečně užíti, i když nepatrné změny v textu se vztahují na nynější dobu.

Táži se tímto pana ministra spravedlnosti:

1.) Domnívá-li se, že se toto zabavení stalo po právu nebo souhlasí-li s námi, že jest neodůvodněné?

2.) Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby na příště zamezil podobná neodůvodněná zabavení?

V Praze dne.25. října 1927.

Krebs, Venzel, dr Rosche, inž. Kallina, dr Lehnert, Siegel, Veber, Taub, Blatny, Hackenberg, Kirpal, Horpynka, Matzner, dr Keibl, dr Schollich, dr Koberg, inž. Jung, Geyer, Simm, Knirsch, Schweichhart.

1299/III.

Interpelace

poslance Kopasze a soudruhů

ministru vnitra

o - - jednání četníků v Trenčanské Teplé na Slovensku a o - - Rudolfa Ivany četníky,

V poslední době jsme nuceni stále znovu a znovu poukazovat na surové vystupování příslušníků četnictva proti příslušníkům dělnické třídy. Zdá se, že četnictvu je přímo přikazován nadřízenými úřady bezohledný a zpupný postup proti proletářům, nebo jinak není vysvětlitelná celá řada - - činů, jichž se na bezbranných dělnících dopouští četničtí surovci. Zvláště na Podkarpatsku a na Slovensku ukazují četníci svým jednáním, že jsou spolehlivými orgány buržoasního režimu, který terorisuje dělnickou třídu. Tak v poslední době došlo v Trenčanské Teplé k dvěma událostem, jež nejlépe charakterisují činnost četnictva.

V rodině dělníka Michala Jakubka v Trenčanské Teplé došlo dne 11. srpna t. r. večer k nedorozumění mezi manžely Jakubkovými, přičemž manželka Jakubkova odešla z domova. Na ulici potkal ji strážmistr Gerlich a tázal se, co se jí stalo, poněvadž pozoroval její vzrušení, Jakubková odpověděla; ťJdu k sestře, protože se bojím muže!Ť načež Gerlich ihned odešel do bytu Jakubkova, kde začal nic netušícího Jakubka fackovat tak, že tento klesl na zasklené dveře, sklo vyrazil a pořezal si tvář. Když se tázal Gerlicha, proč jej bije, byl Gerlichem místo odpovědi bodnut bajonetem do ramene tak, že byl následky rány připoután po čtyři dny na lůžko.

Druhý případ udál se dne 4. září t. r. Kolářský pomocník Rudolf Ivana šel jmenovaného dne odpoledne ulicí podle koleje elektrické dráhy a vedl kolo. Proti němu přihnal se pojednou plnou rychlostí automobil pana Grosse z Trenčína, jedoucí dle výpovědí svědků nejméně 30 km rychlostí přes to, že v obci jsou vyhlášky a tabulky, dovolující rychlost pouze 6 km. Ivana zvedl ruku, aby upozornil auto na nepřiměřenou jízdu; v tom okamžiku přehnal se vůz těsně kolem Ivana, přičemž bylo rozbito ochranné sklo před řidičem. Vůz nato zastavil, majitel Grosa vyskočil a udeřil Ivana do prsou tak silně, že tento ihned klesl k zemi. Na to vsedl Gross opět do auta a za chvíli přivezl dva četníky do dvora hostince Legie, kamž zatím došel R. Ivana. Byli to strážmistři Pelc a Franta. Strážmistr Pelc prohlásil Ivana za zatčeného a strážmistr Franta vytáhl ihned železa a hodlal Ivana spoutat. Ivana prohlásil, že se spoutat nedá, ale že půjde s četníky dobrovolně. Na to strážmistr Pelc opřel Ivanovi o prsa bajonet. Poněvadž Ivana byl pouze v košili, způsobil mu tím strážmistr bolest a proto Ivana rukou bajonet s prsou odstrčil. V té chvíli vrazil strážmistr Pelc bodák plnou sílou do levého stehna tak, že zbraň vyšla stehnem pravým. Těžce raněného Ivana odvezli pak do nemocnice, kdež však tento druhý den ráno zemřel. Po - - Ivanovi zbyla vdova se čtyřměsíčním děckem.

Tážeme se pana ministra:

1.) Pokládá pan ministr vnitra surovosti tohoto druhu za výkon četnické služby?

2.) Jest panu ministru známo, že četníci vykonávají ještě dnes dále svojí službu v Trenčanské Teplé?

3.) Jest pan ministr ochoten učiniti neprodleně taková opatření, aby se podobné případy na příště nemohly již nikde opakovati?

4.) Jakým způsobem jest ochoten postarati se o pozůstalé po Rudolfu Ivanovi a opatřiti jim odškodné za zabitého živitele?

5.) Jest pan ministr ochoten naříditi exemplární potrestání viníků?

V Praze, dne 26. září 1927.

Kopasz, Kreibich, Harus, Mondok, dr Gáti, Mikulíček, Čulen, Juran, Chlouba, Haiplick, Burian, Kolláriková, Můňa, dr Stern, Šafranko, Škola, Elstner, Bolen, Štětka, Schmerda, Haken, Sedorjak, Major, Steiner, Jílek, Čermák, Peter.

1299/IV (překlad),

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení frýdeckého časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ.

Časopis ťDeutsche VolkswehrŤ ve Frýdku těší se zvláštní péči tamější okresní politické správy. Zvláště v poslední době byl pro nejnevinnější místa zabavován. Tak bylo v čísle ze dne 24. září 1927 zabaveno toto místo; ť- - - Výčitka neloyálnosti týká se především domnělých vůdců státu samých, poněvadž dávají vyráběti sta zákonů, nevytvoří však žádné autority, která by těmto zákonům všude a vždy zjednala platnost.Ť

V čísle ze dne 8. října 1927 byla ve z právě o blahopřání presidenta Masaryka německému říšskému presidentovi Hindenburgovi zabavena tato poznámka; a kdyby toho nebyl učinil, podle mezinárodní zdvořilosti bylo by to dlužno považovati jistě za nehoráznou nezdvořilost.Ť

Během 4 týdnů byl tento časopis zabaven neméně než třikrát. Ze znění těchto míst jistě dostatečně vysvítá, že se proti tomuto říznému německému časopisu postupuje takto úmyslně. Má tím býti poškozen a donucen, aby psal tak, jak se líbí panu okresnímu hejtmanovi. Podle slov presidenta Masaryka demokracie jest diskuse, podle mínění frýdeckého censora však konfiskace, a proto se každé svobodnější slovo ihned potlačuje.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten učiniti přítrž této censuře frýdecké okresní politické správy, která jest paskvilem moderního demokratického nazírání a jejího správce poučiti o podstatě demokratického svobodného státu, jakým chce býti Československo?

V Praze, dne 27. října 1927.

Dr. Schollich, inž. Kallína, Veber, dr Koberg, dr Lehnert, Geyer, Venzel, Knirsch, dr Korláth, Nitsch, Füssy, dr Holota, Koczor, Szentiványi,.dr Wollschack, Krebs, Simm, inž. Jung, Horpynka, dr Rosche, Siegel, Matzner, dr Keibl.

1299/V.

Interpelace

poslance Fr. Buřívala a druhů

ministru vnitra

o fašistickém teroru proti stoupencům československé strany národně socialistické v Košťálově.

Bezpočtukráte veřejný tisk poukazoval na fašistický režim Libštatských textilních závodů, zapsané společenstvo s r. o, v Košťálově.

Bohužel, toto stálé upozorňování na poměry vzešlé z činnosti košťálovských fašistů zůstalo doposud nepovšimnuto a poněvadž při jídle roste chuť, fašistický režim stále vzrůstá, takže dnes více mlčeti nelze.

V čele akce stojí správa závodů s ředitelem A. R. Pickem, horlivým exponentem fašistických thesí, který zná jediný úkol,:rozbíti dělnické odborové hnutí a na prvém místě odstraniti hnutí československých národních socialistů.

Po volbách do důvěrnických výborů a později po volbě předsednictva závodního výboru stupňovala se nenávist správy závodů do té míry, že pan ředitel Pick vyhodil z práce několik nepohodlných dělníků řemeslníků a na ostatní dělníky,.pokud jsou s myšlení národně socialistického, podniká správa závodů válečné tažení.

Řada zapracovaných, zvláště kvalifikovaných dělníků, zaměstnaných po léta na nejodpovědnějších místech v závodě, do krajnosti dbalých svých povinností, byla zbavena svých míst, umístěna při pracích podřadných, u vědomí, že morálně ponižují, a zaměněna nezapracovanými dělníky, kteří ovšem prokázali politické přesvědčení, které se pánům líbilo.

Reklamacím; které do tohoto nesprávného postupu postižení přednesli správě závodů, se ředitel pan Pick cynicky vysmál s poukazem, že se jedná ta k v zájmu výroby, a s poznámkou, že on je pánem v továrně a že netřeba dbáti zákonných předpisů republiky.

Tak se jedná v Libštatských textilních závodech v Košťálově se zasloužilými dělníky, kteří převážnou část svého života věnovali továrně, s dělníky, kteří pílí a zdatností a poctivostí povznesli závod na výši dnešního rozkvětu.

Myslím, že je dostatečně proveden důkaz o tom, že pan ředitel Pick stal se podezřelým z násilného postupu oproti dělnictvu a že je třeba poučiti jej o tom, že i on musí dbáti předpisů republiky.

Z té příčiny táží se podepsaní:

Zná pan ministr vnitra poměry v textilních závodech v Košťálově?

Je-.li tomu tak, copan ministr vnitra chce učiniti, aby tyto poměry nebyly možné a aby dělnictvo jiného politického přesvědčení než fašistického mohlo klidně a bezstarostně vydělávati svůj chléb a konečně, zda jest pan ministr ochoten naříditi příslušným okresním politickým správám, a by s větší bedlivostí přihlížely k tomu, co se v továrně, v níž je ředitelem pan Pick, děje a zakročily v případech ne zákonných?

V Praze, dne 23. listopadu 1927.

Buříval, Slavíček, Bergmann, Zeminová, Tučný, Špatný, dr Patejdl, inž. Záhorský, Netolický, David, Hrušovský, Langr, Pechmanová, Procházka, Prášek, Lanc, Moudrý, dr Uhlíř, Mikuláš, Riedl, dr Franke.

1299/VI.

Interpelace

poslance Josefa Chalupníka a soudruhů

předsedovi vlády

o výzvě společného výboru surováren a rafinerií cukru v Československé republice k boykotování osob i firem, které by jakýmkoliv způsobem podporovaly zřizování nových cukrovarů,

V časopise ťVenkovŤ v čís. 277 ze dne 23. listopadu 1927, ročník XXII. uveřejněn byl v rubrice ťNárodní HospodářŤ článek tohoto znění:

ťVe včerejší schůzi společného výboru surováren a rafinerií cukru bylo obšírně debatováno o současné situaci našeho cukrovarnického průmyslu a téměř všeobecně konstatována potřeba energické obrany proti vznikání nových cukrovarů v ČSR. Z této debaty, k níž hlavním podnětem byl kartelu nepříjemný fakt, že po jeho sjednání dva jeho Účastníci zakládají nové cukrovary - jeden na Moravě,.druhý na Slovensku - vyšlo pak usnesení, o němž bude hlasováno teprve při příští schůzí společného výboru a jež proto zatím pouze zaznamenáváme, nezaujímajíce k němu stanoviska.

Aby bylo zabráněno zřizování nových cukrovarů v ČSR., zavazují se účastnící kartelu boykotovati osoby i firmy, které by dodávkami, prováděním staveb, nebo poskytováním úvěru zřizování nových cukrovarů podporovaly; ani přímo ani nepřímo nebudou členové kartelu takovým firmám nebo jednotlivcům svěřovati opravy svých továren a strojů, provádění staveb atd. Společný výbor je dále oprávněn uložiti všem účastníkům dohody, aby svými funkcionáři nebo úředníky neustanovovali osoby, které pří zřizování nových cukrovarů jakkoliv spolupůsobily, po případě, a by pokud takové osoby zaměstnávají, je ze svých služeb propustili, nebo jich funkcí je zbavili. Ť

Výzva tato přímo hraničí s trestními paragrafy zákona o teroru. Nejen, že se vyzývá k boykotu jednotlivců, kteří by se pokusili nové cukrovary v Československu zřizovati, nýbrž hrozí se poškozováním živností, propuštěním ze služeb a ztrátou existence celé řadě osob, které ať přímo či nepřímo by při zřizování nových cukrovarů spolupůsobily. Projev společného výboru surováren a rafinerií - třebas by se týkal jen 2 členů kartelu - je nejen neslýchaným omezováním občanské svobody, nýbrž i výhrůžkou odvety a vůbec na bádáním k trestním činům, nehledě k těžkým škodám, jež z takového počínání mohou vzniknouti zaměstnancům různých průmyslových i hospodářských odvětví.

Táží se proto podepsaní:

1.) Je pan ministerský předseda ochoten postarati se, aby uvedený případ byl vyšetřen?

2.) Je pan ministerský předseda ochoten působiti k tomu, aby protizákonná činnost společného výboru surováren a rafinerií cukru byla znemožněna a aby proti původcům tohoto projevu zavedeno bylo trestní řízení?

V Praze, dne 24. listopadu 1927.

Chalupník, Stivín, Remeš, Tomášek, Jaša, Svoboda, dr Dérer, Brožík, Kříž, Geršl, Brodecký, A. Chalupa, Bechyně, Biňovec, Tayerle, R. Chalupa, Koudelka, Srba, Pik, Beneš Vojta, Hampl.

1299/VIl.

Interpelace

poslance Antonína Remeše a soudruhů

ministru spravedlnosti

o postupu presidenta krajského soudu v Mladé Boleslavi, Frant. Jaroše, jenž odepřel nahlédnutí do spisů, týkajících se aféry poslance Dubického.

Ve schůzi rozpočtového výboru dne 19. listopadu 1927 konané, stěžoval jsem si do postupu presidenta krajského soudu v Mladé Boleslavi Frant. Jaroše, který odepřel právnímu zástupci Josefa Svarovského; statkáře v Ml. Boleslavi, nahlédnouti do spisů, týkajících se jeho sporu s panem Jindřichem Svarovským, kterýžto spor resp. svědecké výpovědi v něm učiněné, dotýkají se podstatně mnou odhalené aféry poslance Dubického.

Podle § 219 civ. ř. s. jsou strany a jejích právní zástupci oprávněni v úředních hodinách nahlížeti dopisů a činiti si z nich výpisy. V uvedeném případě bylo nahlédnutí do spisů presidentem krajského soudu mladoboleslavského odepřeno se sdělením, že tak nemůže učiniti a na otázku, jaké důvody zabraňují mu, aby spisy k nahlédnutí předložil, odvětil, že důvodů nemůže říci a že až bude mocí spisy předložiti, že právního zástupce uvědomí telefonicky.

Pan ministr spravedlnosti sdělil na to předsedovi rozpočtového výboru panu poslanci Bradáčovi, že ministerstvo spravedlností z vlastní iniciativy vyžádalo si spisy od mladoboleslavského soudu hned na to, co uveřejněn byl v Právu Lidu článek, týkající se onoho procesu, tedy 16. listopadu 1927. Ač nechci o pravdivosti dopisu pana ministra spravedlností pochybovati, přece zjistil jsem, že spisy, o jichž předložení bylo žádáno, byly v době přednesené žádostí, t. j. dne 18. listopadu odpoledne u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nebyly dosud odeslány ani k odeslání připraveny tak, že by nahlédnutí nebylo možné a mohly beze všeho býti dostavivšímu se právnímu zástupci předloženy, kdyby ovšem president krajské ho soudu dbal zákonného předpisu a to tím spíše, že nahlédnutí do spisů nebylo by nijak pozdrželo neb znemožnilo jejich odeslání nadřízenému úřadu, který si je vyžádal - soudě dle dopisu pana ministra spravedlností.

Vzniká tedy domněnka, že buď president krajského soudu mladoboleslavského, odpíraje nahlédnutí do spisů, jednal samovolně a bezdůvodným odepřením nahlédnutí porušil zákonný předpis, anebo jednal z vyššího rozkazu a spisů k nahlédnutí nevydal, protože vydání bylo mu zakázáno, čímž ale porušení zákona je tím větší, že jedná se o příkaz resp. zákaz, daný přímo ministerstvem spravedlnosti, jež má býti nejpřednějším strážcem zákona. V každém však případě jedná se zde o postup, který musí otřásti důvěrou občanstva v nestrannost soudu a objektivnost úřadů, které v prvé řadě jsou povolány, aby zákon chránily a samy jej plnily.

Táží se proto podepsaní:

1.) Je pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se, a by soudcovská neodvislost do všech důsledků byla chráněna?

2.) Je pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se, aby za bráněno bylo všem osobním i stranicko politickým vlivům, které usilují, aby řádné vyšetření případu poslance Dubického bylo znemožněno, po případě aspoň ztíženo?

V Praze, dne 24. listopadu 1927.

Remeš, Svoboda, Klein, Stivín, Bečko, Geršl, dr Winter, R. Chalupa, Brodecký, Hampl, Pik, dr Dérer, Srba, dr Meissner, inž. Nečas, Bechyně, Tomášek, Chalupník, Tayesle, Jaša, Beneš Vojta, Biňovec, Brožík, A. Chalupa.

1299/VIII (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení článku s nadpisem ťSudetští Němci a lord RothermereŤ uveřejněném v časopise ťBrünner TagblattŤ ze dne 23. září 1927.

President státu Masaryk napsal kdysi, jak známo, o neudržitelných censurních poměrech tuto větu: ťSvoboda tisku jest nejvyšším statkem, který má demokratický stát. Neomezená libovůle staré úřednické soustavy nemá v republice místaŤ Když před několika měsíci navštívili Prahu zástupci polského tisku, zapěl časopis ťDeutsche PresseŤ v úvodníku chvalozpěv na censurní poměry v české republice a poukazoval, že by si polští censoři měli bráti za vzor svobodomyslné provádění censury v této zemi. Ale není dne, v němž by se bud ten, buď onen německý časopis, ovšem jen potud, pokud jest blízký oposičním stranám, nestal obětí censury. Na důkaz naprosté neudržitelnosti neslýchaného postupu censurních orgánů buďtež níže uvedeny části článku, jenž líčil stanovisko sudetských Němců k Rothermerově akci.

Zabavená místa znějí:

ť....byly z Prahy vydány přísné důvěrné pokyny slovenským státním úřadům, jimiž tyto úřady byly vyzvány, aby v nejbližší době nepodávaly návrhů na stavbu nových státních budov na Slovensku. Již to samo jest velice významné z lze z toho poznati, ze pražské vládní kruhy přece velice vážně posuzují akcí tohoto soukromníka ťbez vlivuŤ. Pro nás sudetské Němce musí míti dále rozhodující význam, že touto akcí bylo větší části světové veřejností podáno vysvětlení o poměrech v tomto státě po stránce politické a hospodářské, se zvláštním zdůrazněním hanebných událostí při provádění pozemkové reformy....

....části maďarského národa podrobené nenávistným nepřátelům...

....zvláště o českém státě vychvalovaném dr Benešem jako eldoradu demokracie vyložil, a před celým světem zjistil, že mírovými smlouvami části národů, jimž bylo brutálně odepřeno ťsebeurčovací právoŤ, byly vtěsnány do cizích států. Zvláště cenným jest konečný vývod, že tyto potlačené části národů těžce ohrožují udržení světového míru ve střední Evropě. Ovšem, lord Rothermere chce věděti jen o dvojím Alsasku-Lotrinsku v jižní Evropě, a to o jednom na Slovensku a o jednom v Rumunsku, tedy pokud jde o Maďary. Musí býti úkolem sudetských Němců vyložiti světu, že sudetské Německo jest největším Alsasko-Lotrinskem, že tři a půl milionu sudetských Němců, přes účast Němců na vládě jest vydáno nejtěžšímu útisku a odnárodnění...Ť

President státu Masaryk vydal, jak známo, heslo ťPravda vítězíŤ, Jest nepochopitelno, věří-li podřízené orgány, že mohou zabrániti účinkům tohoto hesla, když se snaží zameziti, aby byly uveřejněny historické skutečnosti, jako na př. tvrzení, že částí maďarského národa byly podrobeny cizí vládě. Dále pravdivá charakteristika provádění pozemkové reformy, o které prof. dr Josef Pekař vydal!ještě mnohem ostřejší rozsudek, než tomu bylo ve výše uvedeném zabaveném místě. Pravil doslovně: ťDále se nedomnívám, že bychom posloužili naší národní věci, že bychom se jakkoliv maskovanou loupeží nebo násilným činem zmocnili hospodářských statků, které dosud byly v rukou národního protivníka.Ť

Zvláště křiklavým jest, že pod německým ministrem spravedlnosti bylo zabaveno místo, v němž lord Rothermere tvrdí, že ťmírovými smlouvami části národů, jimž bylo brutálně odepřeno ťsebeurčovací právoŤ, byly vtěsnány do cizích států.Ť

Podepsaní se tedy táží,,je-li pan ministr ochoten konečně učiniti přítrž této censurní praxi, úplně podkopávající právo svobodného projevu mínění státních občanů?

V Praze, dne 27. září 1927.

Inž. Kallina, dr Koberg, dr Rosche, dr Lehnert, Matzner, dr Schollich, Szentiványi, Krebs, Nitsch, Füssy, dr Korláth, dr Holota, Wenzel, Koczor, dr Wollschack, Simm, Knirsch, inž. Jung, Gregorovits, Geyer, Fedor, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Horpynka, Siegel, Weber, dr Keibl.


1299/IX (překlad).

Interpelace

poslanců Kirpalové. Blatné a soudruhů

vládě

o úpravě právních a platových poměrů pěstounek na mateřských školách.

Zkoušené pěstounky na mateřských škodách již téměř 8 roků marně čekají na úpravu svých právních poměrů. Pěstounky na mateřských školách, které musí nabýti vyšší odborné kvalifikace a konati těžké a odpovědné zaměstnání, jsou tak vydány na pospas nejhorší mu vykořisťování. Musí se spokojiti s příjmem asi 300 Kč měsíčně, ba v mnoha případech s ještě menší hladovou mzdou a ani proti svévolnému propuštění nejsou nikterak chráněny. Uznávajíce, že jest nutno, aby se tento smutný a nedůstojný stav odstranil co nejdříve, podaly jsme již v prvním zákonodárném období iniciativní návrh na úpravu právních a platových poměrů pěstounek na mateřských školách a poněvadž tento návrh, jak!jest to zvykem při oposičních iniciativních návrzích, zůstal prostě ležeti, podaly jsme v nové sněmovně tento návrh dne 16. března 1926 znovu (tisk 218). Vláda však v této věci neučinila naprosto ničeho.

Tážeme se tedy vlády:

Jest vláda ochotna ještě v tomto zasedáni podati návrh zákona, jímž se právní a platové poměry pěstounek na mateřských školách upravují v duchu zásad moderní sociální politiky?

V Praze, dne 23. listopadu 1927.

Kirpal, Blatny, Peter, Sliwka, Hruška, Grünzner, Juran, Hackenberg, Kaufmann, Schweichhart, Vrtaník, Dietl, Katz, Schäfer, Heeger, Schuster, Cibulka, dr Czech, Mikulíček, Dědič, Štětka, Schmerda, de Witte, Taub, Roscher, Pohl, Leibl, Zoufalý, Škola, dr Gáti.


1299/X (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi železnic,

že se u státních drah nezachovává jazykový zákon.

Ze všech částí německého jazykového území docházejí stále stížnosti, že železniční správa, když dojdou zásilky, vyplňuje návěští čistě česky i tehdy, když jak podací, tak také přijímací stanice leží v německém území a odesílatel vyplnil nákladní list německy,:Proto sestává, že příjemci často nevědí, jaké zboží došlo a jest jim tedy nesnadno správně rozhodovati o došlém zboží. Ztráta pracovního času a nepotřebná vydání jsou často následky tohoto neodpovědného jednání ponejvíce českých železničních zaměstnanců.

Poněvadž podle všech dosavadních projevů stojí vláda na stanovisku, že v zájmu hospodářství státní podniky mají býti provozovány obchodně, táže se podepsaný, je-li pan ministr ochoten:

1.) Po stránce jazykové učiniti všechna opatření, aby příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu byla vydávána v jazyku, jehož užívá podatel nebo příjemce; 2.) je-li pan ministr ochoten pečovati, aby se při jmenování úředníků, zaměstnanců a zřízenců přihlíželo příště, pokud jde o jejich národnost, k poměru obyvatelstva v území, v němž leží železniční stanice;

3.) je-li pan ministr ochoten pečovati, a by se ve správě a při provozu státních drah projevoval po každé stránce přísně obchodní duch, a to podle zásady, že železniční správa má sloužiti především obyvatelstvu nebo národnímu hospodářství?

V Praze, dne 15. listopadu 1927.

Inž. Kallina, dr Schollich, Siegel, Weber, dr Rosche, Knirsch, dr Wollschack, Wenzel, Szentiványi, dr Korláth, Füssy, dr Holota, Koczor, Nitsch, dr Koberg, Horpynka, inž. Jung, Krebs, Matzner, dr Lehnert, dr Keibl, Geyer, Simm.

1299/XI (překlad).

Interpelace

poslanců Grünznera, Tauba a soudruhů

ministrovi sociální péče

o neudržitelných poměrech v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců.

Od 1. srpna 1926 platí pro státní a veřejné zaměstnance a učitele nemocenské pojištění (Léčebný fond), zřízené zákonem ze dne 15. října 1925, č. 22 1 Sb. z. a n. Ačkoliv od 15. října 1925 až do dne 1. srpna 1926, kdy tento zákon nabyl účinnosti, bylo dosti času, postrádali jsme již při zřízení tohoto sociálního zařízení všeliké přípravy, takže na počátku jeho činnosti nebyl zde ani léčebný řád, ani smlouva s lékaři a lékárníky. Poněvadž ohromná agenda vzrůstá a jest nedostatek dostatečných, odborně vzdělaných sil, nastal dnes v Léčebném fondu stav, jenž vyžaduje nutné nápravy. Většina státních a veřejných zaměstnanců a učitelů, kteří až do 1. srpna 1926 byli dobrovolnými členy dobře zřízených okresních nemocenských pojišťoven. poskytujících řádné dávky, byla nucena odtamtud vystoupiti a přistoupiti k Léčebnému fondu, jehož dávky s počátku byly přímo žalostné.

Jmenovaný ústřední výbor určil tak nepatrné dávky Léčebného fondu členům a užití lékařského ošetřování spojil s tolika těžkostmi a okolky, že jest dnes mnoho státních a veřejných zaměstnanců a učitelů, kteří musí upustiti od lékařského ošetřování Léčebným fondem, poněvadž nechtějí utrpěti ještě větší škodu na svém zdraví. Nejhorším nešvarem však jest, že odůvodněné žádosti nemocných pojištěnců ústřední výbor po měsíce nevyřizuje a kdyby onemocnělý člen chtěl začíti s léčením teprve tehdy, až by došlo vyřízení, musil by zatím zahynouti. Žádostí se vyřizují několika řádky, beze všeho odůvodnění a zcela libovolně a bez zřetele na přímluvu okresního výboru a na rozhodnutí ošetřujícího a okresního lékaře. Němečtí členové Léčebného fondu dostávají vyřízení jen česká a od nemocných členů se žádá, aby si od okresního výboru vyžádali německý překlad. Pro příliš velkou centralisaci ve vyřizování i nejnepatrnějších věcí ústředním výborem v Praze. jest o bor působnosti okresních výborů vůbec zcela nepatrný, kdežto ústřední výbor nemůže zdolati svých prací. Rozhodčí soud do dneška ještě nezahájil své činností.

Lékaři a lékárníci přes to, že podávají včas účty, nedostávají peněz. a konečně prohlašují, jak se stalo v trutnovském okrese, že nebudou ošetřovati na účet Léčebného fondu. Lékaři v čistě německých územích musejí také užívati českých tiskopisů, ačkoliv česky neumějí. Ústřední výbor v Praze jde dokonce v poslední době tak daleko, že v odpovědi na žalobu u rozhodčího soudu při povolení léčení v léčebných ústavech vůbec popírá, že by pojištěnec měl subjektivní nárok na nějaké peníze. Zemřelý člen Léčebného fondu tajemník v. v. Fritsch od chomutovské okresní správní komise žádali před nějakým časem, aby mu Léčebný fond poskytl příspěvek na léčení v lázních,Okresní lékař tuto žádost se svou přímluvou předložil a poněvadž hrozilo nebezpečí, žádal, aby byla rychle vyřízena. Vyřízení však ihned nedošlo a tajemník Fritsch zatím zemřel, 14 dní po je!ho smrti přišlo vyřízení, že žádostí nelze vyhověti, poněvadž prý není zapotřebí léčení! Stížnosti veřejných zaměstnanců do Léčebného fondu množí se tak,:že není možno všechno uvésti. Veřejně se mluví již jer. o ťneblahém fonduŤ a o ťostudě v Léčebném fonduŤ. Podepsaní se domnívají, že jde zde o sociální zařízení, při němž jazylkové těžkosti a nedostatky ve správě musejí býti naprosto vyloučeny.

Tážeme se tedy pana ministra sociální péče:

1.) Víte o poměrech v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců?

2.) Co zamýšlíte učiniti, abyste učinil přítrž těmto zcela neudržitelným poměrům?

V Praze, dne 23. listopadu 1927.

Grünzner, Taub, Hackenberg, Schäfer, Schmerda, Kaufmann, Dietl, Katz, Mikulíček, dr Czech, de Witte, Blatny, Peter, dr Gáti, Heeger, Chlouba, Zoufalý, Vrtaník, Kirpal, Schuster, Cibulka, Škola, Leibl, Juran, Pohl, Swlivka, Roscher, Dědič, Schweichhart.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP