II. volební období. | 5. zasedání. |
I. posl. Tauba, Kaufmanna a soudruhů min. vnitra o zabavení časopisu ťSozialistische JugendŤ,
II. posl. Krebse a druhů min. spravedlnosti o konfiskační praxi mosteckého krajského soudu,
III. posl. Kopasze a soudruhů min. vnitra o - jednání četníků v Trenčanské Teplé na Slovensku a o - Rudolfa Ivany četníky,
IV. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o zabavení frýdeckého časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ,
V. posl. Buřívala a druhů min. vnitra o fašistickém teroru proti stoupencům československé strany národně-socialistické v Košťálově,
VI. posl. Chalupníka a soudruhů předsedovi vlády o výzvě společného výboru surováren a refinerií cukru v Československé republice k boykotování osob i firem, které by jakýmkoliv způsobem podporovaly zřizování nových cukrovarů,
VII. posl. Remeše a soudruhů min. spravedlnosti o postupu presidenta krajského soudu v Mladé Boleslavi Frant. Jaroše, jenž odepřel nahlédnutí do spisů, týkajících se aféry poslance Dubického,
VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku s nadpisem ťSudetští Němci a lord RathermereŤ, uveřejněném v časopise ťBrünner TagblattŤ ze dne 23. září 1927,
IX. posl. Kirpalové, Blatné a soudruhů vládě o úpravě právních a platových poměrů pěstounek na mateřských školách,
X. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic, že se u státních drah nezachovává jazykový zákon,
XI. posl. Grünznera, Tauba a soudr. min. sociální péče o neudržitelných poměrech v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců,
XII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o zabavení ústeckého periodického tiskopisu ťDer TagŤ ze dne 3. listopadu 1927,
XIII. posl. Remeše a soudr. min. spravedlnosti o úpravě
článku ťPráva LiduŤ ze dne 23.
listopadu, týkajícího se aféry poslance
Dubického.
V čísle 10 časopisu ťSozialistische JugendŤ, vycházejícího v Teplicích-Šanově, byla zabavena tato báseň Johna Henryho Mackeye:
- Censurní úřad shledal v této básni přečin proti §u 15 zákona na ochranu republiky. Neprávem. -
Tážeme se tedy pana ministra, schvaluje-li toto zabavení?
V Praze dne 25. října 1927.
Mostecký krajský soud jako soud ve věcech
tiskových vyslechnuv státního zástupce
v neveřejné schůzi dne 15. listopadu 1926
uznal na návrh mosteckého státního
zastupitelstva ze dne 15. listopadu 1926, Tl 21/26 právem,
že báseň ťNová válečná
píseňŤ, vytištěná na stránce
110 neperiodického tiskopisu ťKapesní kalendář
německých národních socialistů
na rok 1927Ť, vydaného v Duchcově, a to od
slov ťKov roste v lůně matky ze měŤ
až do slov ťkdyž srdce si jí bude přátŤ
obsahuje skutkovou podstatu přečinu podle §
14/1 zákona na ochranu republiky. Proto bylo také
nařízeno zabaviti vytištěné knihy
a podle §u 37 tiskového zákona je zničiti.
Aby se lépe porozumělo té to konfiskační praxi, uvádím panu ministrovi spravedlností úplné znění této básně:
My volnost ještě nepozbyli
a nejsme dosud zdeptáni,
zpěv svobody zní probudilý
i v každé písni skřivaní.
K nám mluví z mladých ratolestí,
i z bystřin toku v s rázu skal,
a šumivě si cestu klestí,
mok rudý z rév když vytryskal.
Muž není celý, jak se sluší,
a nezaslouží lásky žen,
kdo nesnaží se celou duší,
by v činech svých byl svoboden.
Kov roste v lůně matky země
a v kamenu je oheň skryt,
my zotročit se dáme němě,
jen my chceme dále raby být?
V boj, jak čest mužů káže v boji,
my jdeme za německou zem,
a v hrdý odboj v skvoucí zbrojí
by celé Německo se spjalo
v šik k Němců práci, v síly zdroj,
pak otroctví i dokonalo,
pěst jde-li za svobodu v boj.
Pout nedbejte, jež řinčí dosud
vám nevolnické na paži.
Zwing-Uri smete zhouby osud,
když část se činu odváží.
Je pro hlupáky okov v práci,
meč volným mužům sluší dát,
vždyť svoboda se nepoztrácí,
když srdce si jí bude přát.
Výslovně poznamenávám, že tato válečná píseň pochází z roku 1848 a že jí složil Lev Prutz. Odůvodnění, že její obsah směřuje proti státu, proti jeho samostatnosti a jeho ústavní jednotnosti, nelze tedy skutečně užíti, i když nepatrné změny v textu se vztahují na nynější dobu.
Táži se tímto pana ministra spravedlnosti:
1.) Domnívá-li se, že se toto zabavení stalo po právu nebo souhlasí-li s námi, že jest neodůvodněné?
2.) Co zamýšlí pan ministr učiniti,
aby na příště zamezil podobná
neodůvodněná zabavení?
V poslední době jsme nuceni stále znovu a
znovu poukazovat na surové vystupování příslušníků
četnictva proti příslušníkům
dělnické třídy. Zdá se, že
četnictvu je přímo přikazován
nadřízenými úřady bezohledný
a zpupný postup proti proletářům,
nebo jinak není vysvětlitelná celá
řada - - činů, jichž se na bezbranných
dělnících dopouští četničtí
surovci. Zvláště na Podkarpatsku a na Slovensku
ukazují četníci svým jednáním,
že jsou spolehlivými orgány buržoasního
režimu, který terorisuje dělnickou třídu.
Tak v poslední době došlo v Trenčanské
Teplé k dvěma událostem, jež nejlépe
charakterisují činnost četnictva.
V rodině dělníka Michala Jakubka v Trenčanské
Teplé došlo dne 11. srpna t. r. večer k nedorozumění
mezi manžely Jakubkovými, přičemž
manželka Jakubkova odešla z domova. Na ulici potkal
ji strážmistr Gerlich a tázal se, co se jí
stalo, poněvadž pozoroval její vzrušení,
Jakubková odpověděla; ťJdu k sestře,
protože se bojím muže!Ť načež
Gerlich ihned odešel do bytu Jakubkova, kde začal
nic netušícího Jakubka fackovat tak, že
tento klesl na zasklené dveře, sklo vyrazil a pořezal
si tvář. Když se tázal Gerlicha, proč
jej bije, byl Gerlichem místo odpovědi bodnut bajonetem
do ramene tak, že byl následky rány připoután
po čtyři dny na lůžko.
Druhý případ udál se dne 4. září t. r. Kolářský pomocník Rudolf Ivana šel jmenovaného dne odpoledne ulicí podle koleje elektrické dráhy a vedl kolo. Proti němu přihnal se pojednou plnou rychlostí automobil pana Grosse z Trenčína, jedoucí dle výpovědí svědků nejméně 30 km rychlostí přes to, že v obci jsou vyhlášky a tabulky, dovolující rychlost pouze 6 km. Ivana zvedl ruku, aby upozornil auto na nepřiměřenou jízdu; v tom okamžiku přehnal se vůz těsně kolem Ivana, přičemž bylo rozbito ochranné sklo před řidičem. Vůz nato zastavil, majitel Grosa vyskočil a udeřil Ivana do prsou tak silně, že tento ihned klesl k zemi. Na to vsedl Gross opět do auta a za chvíli přivezl dva četníky do dvora hostince Legie, kamž zatím došel R. Ivana. Byli to strážmistři Pelc a Franta. Strážmistr Pelc prohlásil Ivana za zatčeného a strážmistr Franta vytáhl ihned železa a hodlal Ivana spoutat. Ivana prohlásil, že se spoutat nedá, ale že půjde s četníky dobrovolně. Na to strážmistr Pelc opřel Ivanovi o prsa bajonet. Poněvadž Ivana byl pouze v košili, způsobil mu tím strážmistr bolest a proto Ivana rukou bajonet s prsou odstrčil. V té chvíli vrazil strážmistr Pelc bodák plnou sílou do levého stehna tak, že zbraň vyšla stehnem pravým. Těžce raněného Ivana odvezli pak do nemocnice, kdež však tento druhý den ráno zemřel. Po - - Ivanovi zbyla vdova se čtyřměsíčním děckem.
Tážeme se pana ministra:
1.) Pokládá pan ministr vnitra surovosti tohoto druhu za výkon četnické služby?
2.) Jest panu ministru známo, že četníci vykonávají ještě dnes dále svojí službu v Trenčanské Teplé?
3.) Jest pan ministr ochoten učiniti neprodleně taková opatření, aby se podobné případy na příště nemohly již nikde opakovati?
4.) Jakým způsobem jest ochoten postarati se o pozůstalé po Rudolfu Ivanovi a opatřiti jim odškodné za zabitého živitele?
5.) Jest pan ministr ochoten naříditi exemplární
potrestání viníků?
V Praze, dne 26. září 1927.
Časopis ťDeutsche VolkswehrŤ ve Frýdku
těší se zvláštní péči
tamější okresní politické správy.
Zvláště v poslední době byl pro
nejnevinnější místa zabavován.
Tak bylo v čísle ze dne 24. září
1927 zabaveno toto místo; ť- - - Výčitka
neloyálnosti týká se především
domnělých vůdců státu samých,
poněvadž dávají vyráběti
sta zákonů, nevytvoří však žádné
autority, která by těmto zákonům všude
a vždy zjednala platnost.Ť
V čísle ze dne 8. října 1927 byla
ve z právě o blahopřání presidenta
Masaryka německému říšskému
presidentovi Hindenburgovi zabavena tato poznámka; a kdyby
toho nebyl učinil, podle mezinárodní zdvořilosti
bylo by to dlužno považovati jistě za nehoráznou
nezdvořilost.Ť
Během 4 týdnů byl tento časopis zabaven
neméně než třikrát. Ze znění
těchto míst jistě dostatečně
vysvítá, že se proti tomuto říznému
německému časopisu postupuje takto úmyslně.
Má tím býti poškozen a donucen, aby
psal tak, jak se líbí panu okresnímu hejtmanovi.
Podle slov presidenta Masaryka demokracie jest diskuse, podle
mínění frýdeckého censora však
konfiskace, a proto se každé svobodnější
slovo ihned potlačuje.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra, je-li ochoten učiniti přítrž
této censuře frýdecké okresní
politické správy, která jest paskvilem moderního
demokratického nazírání a jejího
správce poučiti o podstatě demokratického
svobodného státu, jakým chce býti
Československo?
V Praze, dne 27. října 1927.
Bezpočtukráte veřejný tisk poukazoval
na fašistický režim Libštatských
textilních závodů, zapsané společenstvo
s r. o, v Košťálově.
Bohužel, toto stálé upozorňování
na poměry vzešlé z činnosti košťálovských
fašistů zůstalo doposud nepovšimnuto a
poněvadž při jídle roste chuť,
fašistický režim stále vzrůstá,
takže dnes více mlčeti nelze.
V čele akce stojí správa závodů
s ředitelem A. R. Pickem, horlivým exponentem fašistických
thesí, který zná jediný úkol,:rozbíti
dělnické odborové hnutí a na prvém
místě odstraniti hnutí československých
národních socialistů.
Po volbách do důvěrnických výborů
a později po volbě předsednictva závodního
výboru stupňovala se nenávist správy
závodů do té míry, že pan ředitel
Pick vyhodil z práce několik nepohodlných
dělníků řemeslníků a
na ostatní dělníky,.pokud jsou s myšlení
národně socialistického, podniká správa
závodů válečné tažení.
Řada zapracovaných, zvláště kvalifikovaných
dělníků, zaměstnaných po léta
na nejodpovědnějších místech
v závodě, do krajnosti dbalých svých
povinností, byla zbavena svých míst, umístěna
při pracích podřadných, u vědomí,
že morálně ponižují, a zaměněna
nezapracovanými dělníky, kteří
ovšem prokázali politické přesvědčení,
které se pánům líbilo.
Reklamacím; které do tohoto nesprávného
postupu postižení přednesli správě
závodů, se ředitel pan Pick cynicky vysmál
s poukazem, že se jedná ta k v zájmu výroby,
a s poznámkou, že on je pánem v továrně
a že netřeba dbáti zákonných
předpisů republiky.
Tak se jedná v Libštatských textilních
závodech v Košťálově se zasloužilými
dělníky, kteří převážnou
část svého života věnovali továrně,
s dělníky, kteří pílí
a zdatností a poctivostí povznesli závod
na výši dnešního rozkvětu.
Myslím, že je dostatečně proveden důkaz
o tom, že pan ředitel Pick stal se podezřelým
z násilného postupu oproti dělnictvu a že
je třeba poučiti jej o tom, že i on musí
dbáti předpisů republiky.
Z té příčiny táží
se podepsaní:
Zná pan ministr vnitra poměry v textilních závodech v Košťálově?
Je-.li tomu tak, copan ministr vnitra chce učiniti, aby
tyto poměry nebyly možné a aby dělnictvo
jiného politického přesvědčení
než fašistického mohlo klidně a bezstarostně
vydělávati svůj chléb a konečně,
zda jest pan ministr ochoten naříditi příslušným
okresním politickým správám, a by
s větší bedlivostí přihlížely
k tomu, co se v továrně, v níž je ředitelem
pan Pick, děje a zakročily v případech
ne zákonných?
V Praze, dne 23. listopadu 1927.
V časopise ťVenkovŤ v čís. 277
ze dne 23. listopadu 1927, ročník XXII. uveřejněn
byl v rubrice ťNárodní HospodářŤ
článek tohoto znění:
ťVe včerejší schůzi společného
výboru surováren a rafinerií cukru bylo obšírně
debatováno o současné situaci našeho
cukrovarnického průmyslu a téměř
všeobecně konstatována potřeba energické
obrany proti vznikání nových cukrovarů
v ČSR. Z této debaty, k níž hlavním
podnětem byl kartelu nepříjemný fakt,
že po jeho sjednání dva jeho Účastníci
zakládají nové cukrovary - jeden na Moravě,.druhý
na Slovensku - vyšlo pak usnesení, o němž
bude hlasováno teprve při příští
schůzí společného výboru a
jež proto zatím pouze zaznamenáváme,
nezaujímajíce k němu stanoviska.
Aby bylo zabráněno zřizování nových cukrovarů v ČSR., zavazují se účastnící kartelu boykotovati osoby i firmy, které by dodávkami, prováděním staveb, nebo poskytováním úvěru zřizování nových cukrovarů podporovaly; ani přímo ani nepřímo nebudou členové kartelu takovým firmám nebo jednotlivcům svěřovati opravy svých továren a strojů, provádění staveb atd. Společný výbor je dále oprávněn uložiti všem účastníkům dohody, aby svými funkcionáři nebo úředníky neustanovovali osoby, které pří zřizování nových cukrovarů jakkoliv spolupůsobily, po případě, a by pokud takové osoby zaměstnávají, je ze svých služeb propustili, nebo jich funkcí je zbavili. Ť
Výzva tato přímo hraničí s trestními paragrafy zákona o teroru. Nejen, že se vyzývá k boykotu jednotlivců, kteří by se pokusili nové cukrovary v Československu zřizovati, nýbrž hrozí se poškozováním živností, propuštěním ze služeb a ztrátou existence celé řadě osob, které ať přímo či nepřímo by při zřizování nových cukrovarů spolupůsobily. Projev společného výboru surováren a rafinerií - třebas by se týkal jen 2 členů kartelu - je nejen neslýchaným omezováním občanské svobody, nýbrž i výhrůžkou odvety a vůbec na bádáním k trestním činům, nehledě k těžkým škodám, jež z takového počínání mohou vzniknouti zaměstnancům různých průmyslových i hospodářských odvětví.
Táží se proto podepsaní:
1.) Je pan ministerský předseda ochoten postarati se, aby uvedený případ byl vyšetřen?
2.) Je pan ministerský předseda ochoten působiti
k tomu, aby protizákonná činnost společného
výboru surováren a rafinerií cukru byla znemožněna
a aby proti původcům tohoto projevu zavedeno bylo
trestní řízení?
V Praze, dne 24. listopadu 1927.
Ve schůzi rozpočtového výboru dne
19. listopadu 1927 konané, stěžoval jsem si
do postupu presidenta krajského soudu v Mladé Boleslavi
Frant. Jaroše, který odepřel právnímu
zástupci Josefa Svarovského; statkáře
v Ml. Boleslavi, nahlédnouti do spisů, týkajících
se jeho sporu s panem Jindřichem Svarovským, kterýžto
spor resp. svědecké výpovědi v něm
učiněné, dotýkají se podstatně
mnou odhalené aféry poslance Dubického.
Podle § 219 civ. ř. s. jsou strany a jejích
právní zástupci oprávněni v
úředních hodinách nahlížeti
dopisů a činiti si z nich výpisy. V uvedeném
případě bylo nahlédnutí do
spisů presidentem krajského soudu mladoboleslavského
odepřeno se sdělením, že tak nemůže
učiniti a na otázku, jaké důvody zabraňují
mu, aby spisy k nahlédnutí předložil,
odvětil, že důvodů nemůže
říci a že až bude mocí spisy předložiti,
že právního zástupce uvědomí
telefonicky.
Pan ministr spravedlnosti sdělil na to předsedovi
rozpočtového výboru panu poslanci Bradáčovi,
že ministerstvo spravedlností z vlastní iniciativy
vyžádalo si spisy od mladoboleslavského soudu
hned na to, co uveřejněn byl v Právu Lidu
článek, týkající se onoho procesu,
tedy 16. listopadu 1927. Ač nechci o pravdivosti dopisu
pana ministra spravedlností pochybovati, přece zjistil
jsem, že spisy, o jichž předložení
bylo žádáno, byly v době přednesené
žádostí, t. j. dne 18. listopadu odpoledne
u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nebyly dosud
odeslány ani k odeslání připraveny
tak, že by nahlédnutí nebylo možné
a mohly beze všeho býti dostavivšímu se
právnímu zástupci předloženy,
kdyby ovšem president krajské ho soudu dbal zákonného
předpisu a to tím spíše, že nahlédnutí
do spisů nebylo by nijak pozdrželo neb znemožnilo
jejich odeslání nadřízenému
úřadu, který si je vyžádal -
soudě dle dopisu pana ministra spravedlností.
Vzniká tedy domněnka, že buď president
krajského soudu mladoboleslavského, odpíraje
nahlédnutí do spisů, jednal samovolně
a bezdůvodným odepřením nahlédnutí
porušil zákonný předpis, anebo jednal
z vyššího rozkazu a spisů k nahlédnutí
nevydal, protože vydání bylo mu zakázáno,
čímž ale porušení zákona
je tím větší, že jedná se
o příkaz resp. zákaz, daný přímo
ministerstvem spravedlnosti, jež má býti nejpřednějším
strážcem zákona. V každém však
případě jedná se zde o postup, který
musí otřásti důvěrou občanstva
v nestrannost soudu a objektivnost úřadů,
které v prvé řadě jsou povolány,
aby zákon chránily a samy jej plnily.
Táží se proto podepsaní:
1.) Je pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se, a by soudcovská neodvislost do všech důsledků byla chráněna?
2.) Je pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se, aby za
bráněno bylo všem osobním i stranicko
politickým vlivům, které usilují,
aby řádné vyšetření případu
poslance Dubického bylo znemožněno, po případě
aspoň ztíženo?
V Praze, dne 24. listopadu 1927.
President státu Masaryk napsal kdysi, jak známo,
o neudržitelných censurních poměrech
tuto větu: ťSvoboda tisku jest nejvyšším
statkem, který má demokratický stát.
Neomezená libovůle staré úřednické
soustavy nemá v republice místaŤ Když
před několika měsíci navštívili
Prahu zástupci polského tisku, zapěl časopis
ťDeutsche PresseŤ v úvodníku chvalozpěv
na censurní poměry v české republice
a poukazoval, že by si polští censoři
měli bráti za vzor svobodomyslné provádění
censury v této zemi. Ale není dne, v němž
by se bud ten, buď onen německý časopis,
ovšem jen potud, pokud jest blízký oposičním
stranám, nestal obětí censury. Na důkaz
naprosté neudržitelnosti neslýchaného
postupu censurních orgánů buďtež
níže uvedeny části článku,
jenž líčil stanovisko sudetských Němců
k Rothermerově akci.
Zabavená místa znějí:
ť....byly z Prahy vydány přísné důvěrné pokyny slovenským státním úřadům, jimiž tyto úřady byly vyzvány, aby v nejbližší době nepodávaly návrhů na stavbu nových státních budov na Slovensku. Již to samo jest velice významné z lze z toho poznati, ze pražské vládní kruhy přece velice vážně posuzují akcí tohoto soukromníka ťbez vlivuŤ. Pro nás sudetské Němce musí míti dále rozhodující význam, že touto akcí bylo větší části světové veřejností podáno vysvětlení o poměrech v tomto státě po stránce politické a hospodářské, se zvláštním zdůrazněním hanebných událostí při provádění pozemkové reformy....
....části maďarského národa podrobené nenávistným nepřátelům...
....zvláště o českém státě
vychvalovaném dr Benešem jako eldoradu demokracie
vyložil, a před celým světem zjistil,
že mírovými smlouvami části národů,
jimž bylo brutálně odepřeno ťsebeurčovací
právoŤ, byly vtěsnány do cizích
států. Zvláště cenným
jest konečný vývod, že tyto potlačené
části národů těžce ohrožují
udržení světového míru ve střední
Evropě. Ovšem, lord Rothermere chce věděti
jen o dvojím Alsasku-Lotrinsku v jižní Evropě,
a to o jednom na Slovensku a o jednom v Rumunsku, tedy pokud jde
o Maďary. Musí býti úkolem sudetských
Němců vyložiti světu, že sudetské
Německo jest největším Alsasko-Lotrinskem,
že tři a půl milionu sudetských Němců,
přes účast Němců na vládě
jest vydáno nejtěžšímu útisku
a odnárodnění...Ť
President státu Masaryk vydal, jak známo, heslo
ťPravda vítězíŤ, Jest nepochopitelno,
věří-li podřízené orgány,
že mohou zabrániti účinkům tohoto
hesla, když se snaží zameziti, aby byly uveřejněny
historické skutečnosti, jako na př. tvrzení,
že částí maďarského národa
byly podrobeny cizí vládě. Dále pravdivá
charakteristika provádění pozemkové
reformy, o které prof. dr Josef Pekař vydal!ještě
mnohem ostřejší rozsudek, než tomu bylo
ve výše uvedeném zabaveném místě.
Pravil doslovně: ťDále se nedomnívám,
že bychom posloužili naší národní
věci, že bychom se jakkoliv maskovanou loupeží
nebo násilným činem zmocnili hospodářských
statků, které dosud byly v rukou národního
protivníka.Ť
Zvláště křiklavým jest, že
pod německým ministrem spravedlnosti bylo zabaveno
místo, v němž lord Rothermere tvrdí,
že ťmírovými smlouvami části
národů, jimž bylo brutálně odepřeno
ťsebeurčovací právoŤ, byly vtěsnány
do cizích států.Ť
Podepsaní se tedy táží,,je-li pan ministr
ochoten konečně učiniti přítrž
této censurní praxi, úplně podkopávající
právo svobodného projevu mínění
státních občanů?
V Praze, dne 27. září 1927.
Zkoušené pěstounky na mateřských
škodách již téměř 8 roků
marně čekají na úpravu svých
právních poměrů. Pěstounky
na mateřských školách, které
musí nabýti vyšší odborné
kvalifikace a konati těžké a odpovědné
zaměstnání, jsou tak vydány na pospas
nejhorší mu vykořisťování.
Musí se spokojiti s příjmem asi 300 Kč
měsíčně, ba v mnoha případech
s ještě menší hladovou mzdou a ani proti
svévolnému propuštění nejsou
nikterak chráněny. Uznávajíce, že
jest nutno, aby se tento smutný a nedůstojný
stav odstranil co nejdříve, podaly jsme již
v prvním zákonodárném období
iniciativní návrh na úpravu právních
a platových poměrů pěstounek na mateřských
školách a poněvadž tento návrh,
jak!jest to zvykem při oposičních iniciativních
návrzích, zůstal prostě ležeti,
podaly jsme v nové sněmovně tento návrh
dne 16. března 1926 znovu (tisk 218). Vláda však
v této věci neučinila naprosto ničeho.
Tážeme se tedy vlády:
Jest vláda ochotna ještě v tomto zasedáni
podati návrh zákona, jímž se právní
a platové poměry pěstounek na mateřských
školách upravují v duchu zásad moderní
sociální politiky?
V Praze, dne 23. listopadu 1927.
Ze všech částí německého
jazykového území docházejí
stále stížnosti, že železniční
správa, když dojdou zásilky, vyplňuje
návěští čistě česky
i tehdy, když jak podací, tak také přijímací
stanice leží v německém území
a odesílatel vyplnil nákladní list německy,:Proto
sestává, že příjemci často
nevědí, jaké zboží došlo
a jest jim tedy nesnadno správně rozhodovati o došlém
zboží. Ztráta pracovního času
a nepotřebná vydání jsou často
následky tohoto neodpovědného jednání
ponejvíce českých železničních
zaměstnanců.
Poněvadž podle všech dosavadních projevů
stojí vláda na stanovisku, že v zájmu
hospodářství státní podniky
mají býti provozovány obchodně, táže
se podepsaný, je-li pan ministr ochoten:
1.) Po stránce jazykové učiniti všechna opatření, aby příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu byla vydávána v jazyku, jehož užívá podatel nebo příjemce; 2.) je-li pan ministr ochoten pečovati, aby se při jmenování úředníků, zaměstnanců a zřízenců přihlíželo příště, pokud jde o jejich národnost, k poměru obyvatelstva v území, v němž leží železniční stanice;
3.) je-li pan ministr ochoten pečovati, a by se ve správě
a při provozu státních drah projevoval po
každé stránce přísně obchodní
duch, a to podle zásady, že železniční
správa má sloužiti především
obyvatelstvu nebo národnímu hospodářství?
V Praze, dne 15. listopadu 1927.
Od 1. srpna 1926 platí pro státní a veřejné
zaměstnance a učitele nemocenské pojištění
(Léčebný fond), zřízené
zákonem ze dne 15. října 1925, č.
22 1 Sb. z. a n. Ačkoliv od 15. října 1925
až do dne 1. srpna 1926, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
bylo dosti času, postrádali jsme již při
zřízení tohoto sociálního zařízení
všeliké přípravy, takže na počátku
jeho činnosti nebyl zde ani léčebný
řád, ani smlouva s lékaři a lékárníky.
Poněvadž ohromná agenda vzrůstá
a jest nedostatek dostatečných, odborně vzdělaných
sil, nastal dnes v Léčebném fondu stav, jenž
vyžaduje nutné nápravy. Většina
státních a veřejných zaměstnanců
a učitelů, kteří až do 1. srpna
1926 byli dobrovolnými členy dobře zřízených
okresních nemocenských pojišťoven. poskytujících
řádné dávky, byla nucena odtamtud
vystoupiti a přistoupiti k Léčebnému
fondu, jehož dávky s počátku byly přímo
žalostné.
Jmenovaný ústřední výbor určil
tak nepatrné dávky Léčebného
fondu členům a užití lékařského
ošetřování spojil s tolika těžkostmi
a okolky, že jest dnes mnoho státních a veřejných
zaměstnanců a učitelů, kteří
musí upustiti od lékařského ošetřování
Léčebným fondem, poněvadž nechtějí
utrpěti ještě větší škodu
na svém zdraví. Nejhorším nešvarem
však jest, že odůvodněné žádosti
nemocných pojištěnců ústřední
výbor po měsíce nevyřizuje a kdyby
onemocnělý člen chtěl začíti
s léčením teprve tehdy, až by došlo
vyřízení, musil by zatím zahynouti.
Žádostí se vyřizují několika
řádky, beze všeho odůvodnění
a zcela libovolně a bez zřetele na přímluvu
okresního výboru a na rozhodnutí ošetřujícího
a okresního lékaře. Němečtí
členové Léčebného fondu dostávají
vyřízení jen česká a od nemocných
členů se žádá, aby si od okresního
výboru vyžádali německý překlad.
Pro příliš velkou centralisaci ve vyřizování
i nejnepatrnějších věcí ústředním
výborem v Praze. jest o bor působnosti okresních
výborů vůbec zcela nepatrný, kdežto
ústřední výbor nemůže
zdolati svých prací. Rozhodčí soud
do dneška ještě nezahájil své činností.
Lékaři a lékárníci přes
to, že podávají včas účty,
nedostávají peněz. a konečně
prohlašují, jak se stalo v trutnovském okrese,
že nebudou ošetřovati na účet Léčebného
fondu. Lékaři v čistě německých
územích musejí také užívati
českých tiskopisů, ačkoliv česky
neumějí. Ústřední výbor
v Praze jde dokonce v poslední době tak daleko,
že v odpovědi na žalobu u rozhodčího
soudu při povolení léčení v
léčebných ústavech vůbec popírá,
že by pojištěnec měl subjektivní
nárok na nějaké peníze. Zemřelý
člen Léčebného fondu tajemník
v. v. Fritsch od chomutovské okresní správní
komise žádali před nějakým časem,
aby mu Léčebný fond poskytl příspěvek
na léčení v lázních,Okresní
lékař tuto žádost se svou přímluvou
předložil a poněvadž hrozilo nebezpečí,
žádal, aby byla rychle vyřízena. Vyřízení
však ihned nedošlo a tajemník Fritsch zatím
zemřel, 14 dní po je!ho smrti přišlo
vyřízení, že žádostí
nelze vyhověti, poněvadž prý není
zapotřebí léčení! Stížnosti
veřejných zaměstnanců do Léčebného
fondu množí se tak,:že není možno
všechno uvésti. Veřejně se mluví
již jer. o ťneblahém fonduŤ a o ťostudě
v Léčebném fonduŤ. Podepsaní
se domnívají, že jde zde o sociální
zařízení, při němž jazylkové
těžkosti a nedostatky ve správě musejí
býti naprosto vyloučeny.
Tážeme se tedy pana ministra sociální péče:
1.) Víte o poměrech v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců?
2.) Co zamýšlíte učiniti, abyste učinil
přítrž těmto zcela neudržitelným
poměrům?
V Praze, dne 23. listopadu 1927.