Potřeba novelisace zákona z 11. července
1922 č. 242 Sb. z. a n. jest vyvolána nejen nutností
zabezpečiti finanční rovnováhu Ústřední
bratrské pokladny, nýbrž i nutností
upraviti poměr mezi pojištěním podle
zákona č. 242/1922 a pojištěním
podle zákona č. 221/1924.
Podle §u 4 zákona č. 242/1922 platí
pro pojištění pro případ nemoci
u revírních bratrských pokladen zákony
o nemocenském pojištění dělníků.
Podle §u 5 zákona č. 221/1924 jsou z nemocenského
pojištění podle tohoto zákona vyloučeny
osoby, na které se vztahuje zákon čís.
242/1922. Jelikož se zřetelem na ustanovení
§u 282 zákona č. 221/1924, kterým se
zrušují dřívější
zákona o nemocenském pojištění
dělníků, mohl by vzniknouti spor, které
předpisy o nemocenském pojištění
platí pro revírní bratrské pokladny,
a jelikož zákonodárce chtěl horníkům
zachovati i v nemocenském pojištění
dosavadní výhody, bylo zákonem z 1. března
1926 č. 117 Sb. z. a n. ustanoveno, že pro členy
báňských bratrských pokladen zůstávají
dále v platnosti ustanovení zákona z 30.
března 1888 č. 33 ř.z. a zákonů
tento zákon pozměňujících a
doplňujících. Toto zatímní
opatření musí býti změněno
v definitivum.
Jelikož při nynějším stavu nelze
prováděti ustanovení §u 242 zákona
čís. 221/1924, musí býti upraveno
přestupování pojištěnců
mezi jednotlivými nositeli pojištění.
Podle výpočtů provedených Ústřední
bratrskou pokladnou v roce 1925 činila by pro případ
volby premiového systému potřeba k 1. lednu
1925:
kapitálová hodnota důchodů napadlých do 1. října 1924 přibližně | Kč 1.400,000.000, |
premiové reservy aktivních členů přibližně | Kč 1.800,000.000, |
tedy úhrnem přibližně | Kč 3.200,000.000. |
Od té doby změnily se podstatně poměry
u Ústřední bratrské pokladny. Kdežto
počet vdov a sirotků a úhrn jejich ročních
důchodů pouze nepatrně a pozvolně
rostly, stoupl počet invalidních a starobních
důchodců z 34.904 k 1. říjnu 1924
na 43.172 na konci června 1927. Zároveň klesl
počet aktivních členů z 148.550 k
1. říjnu 1924 na 131.323 ke konci června
1927. Úhrn všech ročních důchodů
per Kč 136,506.000 k 1. říjnu 1924 zvýšil
se do konce roku 1926 na asi Kč 161,000.000 a činí
podle posledního výkazu Ústřední
bratrské pokladny koncem června 1927 Kč 160,606.000.
Podle stavu ze dne 31. prosince 1926 lze pro případ
premiového systému odhadnouti potřebné
úhradové kapitály takto:
Kapitálová hodnota napadlých důchodů (podle zkušeností desítinásobná hodnota roční částky) Kč 1.610,000.000,
premiové reservy aktivních členů při
stavu asi 130.000 . Kč 1.330,000.000,
celkem Kč 2.940,000.000.
Pro případ zavedení premiového systému
musila by tato částka býti během doby
úrokována a umořována; mimo to musily
by býti placeny běžné příspěvky,
které podle dnešního stavu a při zachování
dosavadní dávkové soustavy podle zákona
čís. 242/22 se odhadují na asi Kč
830.- za člena a rok.
Náklady spojené s úrokováním
a s umořováním úhradových kapitálů
napadlých důchodů a premiových reserv
aktivních členů a s placením pravidelného
pojistného byly by tak značné, že bylo
pochybováno o tom, snese-li národní hospodářství
v přítomné době takové vícezatížení.
Proto bylo jako sanační prostředek navrženo
snížení pojistných dávek a zostření
podmínek nápadu důchodů. Jednostranné
snížení povinností vůči
pojištěncům jest posledním prostředkem
podlamujícím obecnou důvěru, jehož
pojišťovatel ať v soukromém aneb veřejnoprávním
pojišťování použije pouze pro případ
nejnezbytnější nutnosti, když selhaly
všechny pokusy, vyhnouti se tomuto donucovacímu opatření.
Proto jest třeba zkoumati, nelze-li provésti sanaci
hornického pojištění způsobem
jiným, nežli omezením získaných
práv důchodců a dělníků
dosud podléhajících pojištění
u bratrské pokladny. Za tímto účelem
bylo zkoumáno, jakým způsobem by se početně
dále vyvíjely poměry v hornickém pojištění
při nynějším stvu důchodců
a při počtu 130.000 aktivních členů.
Výpočty provedené na základě
statistických měrných čísel
uveřejněných v Sociální revui
(ročník III. 1922) měly překvapující
výsledek, že při stavu
43.417 invalidních a star. důchodců,
29.688 vdov,
15.228 sirotků ke dni 31. prosince 1926 a při stavu
130.000 aktivních pojištěnců celkové
důchodové břemeno ročních Kč
161,048.785,44 musí klesati, což jest patrno z následující
tabulky:
Stav koncem roku 1926 | 43.417 | 118,126.505 | |||
Úbytek během 1 roku: | |||||
a) úmrtím | 2.526 | 6,765.084 | |||
b) reaktivováním | 728 | 1,089.678 | 3.254 | 7,854.762 | |
40.163 | 110,271.743 | ||||
Přírůstek během 1 roku: | |||||
a) aktivní členové, kteří se stanou invalidními | 1.851 | 4,106.630 | |||
b) aktivní členové, kterýmž napadne starobní důchod (normální přírůstek) | 459 | 1,625.580 | 2.310 | 5,732.210 | |
42.473 | 116,003.953 | ||||
II. Vdovské důchody | |||||
Stav koncem roku 1926 | 29.683 | 36,567.896 | |||
Úbytek během 1 roku: | |||||
a) úmrtím | 1.049 | 1,292.095 | |||
b) opětným provdáním se | 250 | 307.935 | 1.299 | 1,600.030 | |
28.389 | 34,967.866 | ||||
Přírůstek během 1 roku: | |||||
a) po zemřelých invalidech | 1.845 | 2,507.070 | |||
b) po zemřelých akt. členech | 484 | 499.976 | 2.329 | 3,007.046 | |
30.718 | 37,974.912 | ||||
Invalidní a starobní důchody | 118,126.505 | 116,003.953 | -2,122.552 | ||
Vdovské důchody | 36,567.896 | 37,974.912 | +1,407.016 | ||
Sirotčí důchody | 6,354.384 | 6,589.880 | +244.496 | ||
Úhrn: | 161,048.785 | 160,577.745 | -471.040 |
Vzdor plnému uznání metod a pečlivosti
při odvozování statistických měrných
čísel dlužno uvésti, že tato sotva
odpovídají skutečným poměrům
v těchto směrech:
Statistická měrná čísla úmrtnosti
invalidů jsou podle dnešních skutečných
poměrů příliš vysoká,
což lze asi vysvětlit tím, že při
přiznávání provisí před
1. říjnem 1924 nabylo postupováno dosti přísně,
pročež tito provisionisté mají větší
životnost. Statistická měrná čísla
vyloučení invalidů pro opětné
získání schopnosti k povolání
jsou příliš nízká, jelikož
v převážné části bratrských
pokladen nebyla prováděna systematická revise
důchodů.
Statistická měrná čísla úmrtnosti
aktivních členů jsou snad poněkud
vyšší nežli dnešní skutečný
průběh. Statistická měrná čísla
invalidnosti (vyjímaje případy starobních
důchodců) odpovídají snad celkem nynějšímu
stavu za předpokladu normálních poměrů.
K výpočtům budiž výslovně
podotknuto, že nebylo přihlíženo k osobám
zachovávajícím si podle §u 23 zákona
č. 242/22 získaná čekatelství.
Při nynějším stavu asi 4.000 osob nepadají
tyto na váhu a to tím méně, jelikož
podmínky nápadu důchodu jsou §em 21
nařízení čís. 179/23 samo sebou
ztíženy. Pro odhad, jak se stav těchto osob
vyvine budoucně, schází jakákoliv
opora, jelikož je podmíněn různými
příčinami, které nelze přehlédnouti.
Každopádně je třeba podrobiti čekatelství
zachovaná podle §u 23 zákona č. 242/22
ostřejším podmínkám, aby zachování
čekatelství se nestalo vážným
nebezpečím.
Ve stavu aktivních členů asi 130.000 nachází
se ještě asi 1.700 členů, u nichž
jsou již nyní splněny podmínky nápadu
starobního důchodu. I kdyby všichni tito členové
najednou žádali za poskytování starobního
důchodu, zvýšilo by se důchodové
břemeno pouze o asi Kč 6 mil. ročně,
které přirozeně by musilo klesati v příštích
letech. Tyto důchody mohly by býti případně
uhrazeny z nynějšího jmění Ústřední
bratrské pokladny.
V přírůstku důchodů vdovských
a sirotčích jsou plně započteny i
důchody, které se přerušují podle
§u 15 odst. 4. zákona č. 242/22.
Při opatrném posouzení výsledku výpočtů
lze tvrditi, že při stavu 130.000 aktivních
členů důchodové břemeno ročních
Kč 161,000.000 jest vrcholem, jelikož přírůstek
důchodů se vyrovnává úbytkem
důchodů. Nastal tudíž stav setrvačnosti.
Toto zjištění jest v úplném souladu
s výpočty provedenými v roce 1924 pojistnými
matematiky p. radou pojistně-technické služby
Vlad. Vydrou a p. vrchním komisařem Bř. Peřinou.
Za vyloučení kvoty stanovené §em 86
odst. 2. zákona čís. 242/22 bylo lze početně
očekávati, že stav setrvačnosti nastane
v roce 1935, při čemž již od roku 1930
důchodové břemeno mělo stoupati zcela
nepatrně. Vzhledem k nadnormálnímu přírůstku
důchodů, v letech 1925 a 1926 a se zřetelem
na pokles počtu aktivních členů musil
stav setrvačnosti samozřejmě nastati dříve.
Výsledek výpočtu jest mimo to potvrzen skutečností;
podle měsíčních výkazů
Ústřední bratrské pokladny činí
roční důchodové břemeno:
31./7. | 1926 | Kč 159,573.768,84, |
31./8. | 1926 | Kč 160,294.388,28, |
30./9. | 1926 | Kč 161,217.726,36, |
31./10. | 1926 | Kč 161,313.674,88, |
30./11. | 1926 | Kč 161,698.458,72 |
31./12. | 1926 | Kč 161,048.785,44, |
31./1. | 1927 | Kč 161,001.324,36, |
28./2. | 1927 | Kč 160,854.291,36, |
31./3. | 1927 | Kč 161,041.091,52, |
30./4. | 1927 | Kč 161,416.642,32, |
31./5. | 1927 | Kč 160,854.328,20, |
30./6. | 1927 | Kč 160,606.155,60. |
Vedle částky ročních | Kč 161,000.000, |
která se při počtu 130 tisíc členů již nezvýší, k úhradě ročního důchodového břemene jest ještě třeba částky | Kč 9,000.000 |
k úrokování a k zapravení lombardního dluhu a k úhradě správních výloh Ústřední bratrské pokladny. | |
Úhrnná roční potřeba činí tudíž | Kč 170,000.000. |
Dnešní příjmy sestávající z příspěvků zaměstnavatelů | Kč 84,240.000 |
a z příspěvků zaměstnanců | Kč 51,480.000 |
nestačí tudíž ani k úhradě
běžných výdajů. Z této
okolnosti jest patrno, že se hornické zaopatřovací
pojištění nachází následkem
znehodnocení peněz a jím podmíněné
valorisace důchodů a čák aktivních
členů a následkem mimořádného
přírůstku důchodců v pramimořádné
situaci. Mimořádné poměry nepřipouští
pouze, nýbrž vyžadují mimořádných
opatření. Pokud jde o problémy sociálního
pojištění, nesmí pojistný technik
nikdy nevšímati si účinku na národní
hospodářství, aby ve prospěch dokonalého
systému úhrady neporušil vážně
národní hospodářství atak ohrožoval
další provádění sociálního
pojištění. Ačkoliv premiový systém
jest s hlediska pojistné matematiky nejdokonalejším
systémem úhrady, jest systém rozvrhu nejen
přípustný, nýbrž z hlediska vědeckého
za jistých poměrů nutný; systém
rozvrhový jest však možný a proveditelný
pouze při tvoření silných kapitálových
reserv. Tyto kapitálové reservy zabezpečují
provádění pojištění pro
případ nepředvídaných hospodářských
otřesů a umožňují zároveň
ponenáhlu přechod k vědecky nejlepšímu
systému úhrady. Nastal-li stav setrvačnosti,
není sebemenších námitek proti systému
rozvrhu, jelikož již nedochází ke zvýšení
zatížení.
Jak shora uvedeno, činilo by podle nynějšího stavu řádné pojistné vypočtené podle premiového systému za předpokladu, že jsou uhrazeny jak kapitálové hodnoty napadlých důchodů tak premiové reservy aktivních členů, Kč 830.- za člena a rok čili okrouhle Kč 70.- měsíčně. Při počtu 130.000 aktivních členů činil by úhrn ročního pojistného Kč 109,200.000. K zapravení běžných výloh jest proto ještě třeba okrouhle Kč 60,000.000. Lze-li pomocí zaměstnavatelů nebo státu nebo obou v úvahu přicházejících činitelů opatřiti vedle uvedené částky Kč 60,000.000 ještě další částky ročních Kč 39,000.000, pak lze při nynějším počtu aktivních členů ukládati ke tvoření reservy ročne Kč 38,000.000. Při pouze 4%ním úrokování činila by kapitálová reserva:
po 25 letech okrouhle Kč 1.615,000.000 a po 35 1/2 let.
okrouhle Kč 2.941,000,000 aneb jinými slovy: po
25 letech byly by plně uhrazeny pojistně matematické
kapitálové hodnoty tenkrát likvidních
důchodů a po 25 1/2 letech nejen pojistně
matematické kapitálové hodnoty tenkrát
likvidních důchodů, nýbrž i premiové
reservy tenkrát aktivních členů.
Za předpokladu počtu 130.000 aktivních členů
bylo by roční potřebu uhraditi takto:
1. řádné pojistné po Kč 70.- měsíčně za člena | |
a) placené zaměstnavateli Kč 54,600.000 | |
b) placené zaměstnanci Kč 54,600.000 | Kč 109,200.000, |
2. příspěvek státu | Kč 60,000.000, |
3. zvláštní příspěvek zaměstnavatelů po Kč 25.- měsíčně za člena | Kč 39,000.000, |
úhrnem | Kč 208,200.000. |
I kdyby, což není pravděpodobné, stav
aktivních členů klesl postupně během
doby na 100.000, nebylo by provádění pojištění
u bratrské pokladny jako takové ohroženo. Až
do té doby byly by totiž zajisté nahromaděny
značné kapitálové reservy. Mimo to
musilo by klesati roční důchodové
břemeno okrouhlých Kč 61,000.000, jelikož
při zmenšeném počtu pojištěnců
přírůstek důchodů by byl menší
nežli úbytek důchodů. Při počtu
100.000 aktivních členů činily by
příjmy Ústřední bratrské
pokladny ročně:
1. řádné pojistné po Kč 70.- měsíčně za člena: | |
a) placené zaměstnavateli Kč 42,000.000 | |
b) placené zaměstnanci Kč 42,000.000 | Kč 84,000.000, |
2. příspěvek státu | Kč 60,000.000, |
3. zvláštní příspěvek zaměstnavatelů po Kč 25,- měsíčně za člena | Kč 30,000.000, |
celkem | Kč 174,000.000, |
takže i při tomto stavu by byla uhrazena důchodová
potřeba okrouhlých Kč 161 milionů,
která se však, jak shora uvedeno, musí snížiti.
Pouze doba přechodu k premiovému systému
stala by se neurčitou. Naopak byl by při zvýšení
počtu členů sanační proces
urychlen.
Čl. I. obsahuje všechny nutné změny
zákona z 11. července 1922, č. 242 Sb. z.
a nař.
Nový odstavec 4. vyjadřuje přesněji
a kladně totéž, což obsahuje negativní
ustanovení §u 1 nař. z 11. října
1923, č. 197 Sb. z. a n.
Fakultativní dikce dosavadního §u 3 mění
se v dílci donucovací jednak proto, aby byla důkladně
provedena zásada zachování získaných
práv, jednak proto, jelikož svobodná volba
způsobu pojištění odporuje zásadám
platným pro povinné pojištění.
Konečně budiž uvedeno, že přechod
k jinému pojištění podle §u 4 nař.,
č. 197/23 nemůže při zachování
všech práv býti nikdy praktickým.
Tato ustanovení jsou nutným důsledkem vydání
zákona z 9.října 1924, č. 221 Sb.
z. a n.
Zákon č. 221/1924 zrušil zvláštní
mzdové třídy se střední denní
mzdou Kč 39,- a Kč 42.- a s denním nemocenským
Kč 26.- a Kč 28.-. Dále zavedl tento zákon
absolutní třídenní karenční
lhůtu a neposkytování nemocenského
za neděle v prvních 14 dnech nemoci; konečně
omezil v některých bodech rodinné pojištění.
Těchto opatření bylo snad třeba, aby
bylo finančně umožněno zavedení
všeobecného sociálního pojištění
(viz důvodovou zprávu k zákonu čís.
221/24, str. 135). Tohoto důvodu není u hornického
pojištění, jelikož národní
hospodářství se již dávno přizpůsobilo
sociálnímu pojištění horníků.
Zrušení dvou zvláštních mzdových
tříd mělo by za bezprostřední
následek, že by se v mnohých případech
zvětšilo rozpětí mezi nemocenským
a mzdou pro nemoc ušlou. Ještě důležitější
by byl neblahý účinek na finance revírních
bratrských pokladen. Jest dnes všeobecným názorem
a přesvědčením všech znalců
povinného nemocenského pojištění,
že nejhlavnějším úkolem nemocenského
pojištění jsou věcné dávky,
tj. lékařská pomoc, léky, lázně,
nemocniční a ústavní léčení.
Výdaje na tyto věcné dávky jsou stejné
bez ohledu na mzdovou třídu, do které dotčený
člen jest zařazen. Avšak příjmy
nemocenské pojišťovny řídí
se podle mzdové třídy. Jest proto na snadě,
že nemocenská pojišťovna může
tím lépe vybaviti léčebnou péči,
čím vyšší jsou mzdové třídy
a čím více členů jest zařaděno
do těchto vyšších tříd.
Zrušení dosavadní XIV. a XV. třídy
mělo by proto v zápětí velmi důkladné
omezení a zhoršení léčebné
péče.
Číslice morbidity je u bratrských pokladen
mnohem vyšší nežli u okresních nemocenských
pojišťoven pro zvláštní povahu práce
hornické. Rozumí se samo sebou, že k práci
podzemní nemůže býti připuštěn
dělník trpící nemocí, s kterou
by snad mohl ještě konati práci na povrchu.
proto jsou krátkodobá onemocnění u
členů bratrských pokladen četnější.
Z tohoto důvodu byly by poměrně mnohem četnější
případy poškození nemocného zavedením
absolutní 3denní karenční lhůty
a neplacením nemocenského za neděle v prvních
14 dnech nemoci.
§§ 4 a) až 4 d) zachovávají se pojištěncům
revírních bratrských pokladen v nemocenském
pojištění jejich dosavadní práva.
Změny jsou ryze formální se zřetelem
na zákon č. 221/24.
S úpravou poměru mezi Ústřední bratrskou pokladnou a Ústřední sociální pojišťovnou provedenou §§ 23 - 23f) a čl. II. souvisí částečná úprava dávkového systému v hornickém pojištění. Karenční lhůta musí býti stanovena na dobu 3letou; dále jest třeba základní částku určiti obnosem Kč 500.- a dále ustanoviti, že zvyšovací částky vypočítávají se za celou dobu pojištění a nikoliv teprve za dobu následující dokonané čekací době. Aby byly zachovány nynější poměry, musí zvyšovací částka činiti za každé dokonané čtvrtletí až do konce 5. roku příspěvkového Kč 20.- a za každý další dokonaný měsíc Kč 8.-.
Dosavadní znění §u 19 bylo rozhodčími
soudy vykládáno v ten smysl, že pro příjmy
ze samostatné výdělečné činnosti
nelze přerušiti invalidní důchod. Navržená
změna znemožňuje tento zcela nepřirozený
a Ústřední bratrskou pokladnu poškozující
výklad.
Ustanovení poslední věty §u 19 bylo
v praksi zaměstnavateli mnohdy zneužíváno
tím způsobem, že byli místo aktivních
členů zaměstnáni starobní důchodci
za mzdu nižší a starobní důchod.
Navržená změna má zabraňovati
tomuto zvrácení sociálního ustanovení
o bezpodmínečném starobním důchodu.
Změny odstavce 1. je třeba se zřetelem na
změnu §u 23.
Druhý odstavec jest ochranou obdobnou ochraně navržené
k poslední větě §u 19.
§23 zákona č. 242/22 musí býti
změněn, aby byl upraven poměr mezi různými
nositeli pojištění pro případ
změny pojistné příslušnosti pojištěnce.
V úvahu přicházejí následující
případy:
I. Pojištěnec Ústřední bratrské
pokladny vystoupí a
1. nepřestoupí vůbec do zaměstnání
povinně pojištěného,
2. přestoupí do zaměstnání:
a) povinně pojištěného podle zákona č. 221/24,
b) povinně pojištěného podle zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců,
c) do zaměstnání vyloučeného
z povinného pojištění [ § 5 a)
zák. č. 221/24].
II. Do zaměstnání povinně pojištěného
u Ústřední bratrské pokladny přestoupí:
1. pojištěnec Ústřední sociální
pojišťovny,
2. pojištěnec podle zákona o pensijním
pojištění soukromých zřízenců,
3. zaměstnanec vyloučený z povinného
pojištění.
Navržená ustanovení §§ 23 až
23 f) upravují pouze případy vystoupení
z pojištění u Ústřední
bratrské pokladny uvedené v bodu I. Úprava
případu, že vystouplý pojištěnec
Ústřední bratrské pokladny nevstoupí
vůbec do zaměstnání povinně
pojištěného, platí i pro případy
přestupu do zaměstnání povinně
pojištěného podle zákona o pensijním
pojištění aneb do zaměstnání
vyloučeného z povinného pojištění.
Úprava přestupu do pojištění
podle zákona č. 221/24 jest přizpůsobena
ustanovením tohoto zákona.
Změna jest důsledkem změny §u 82. Odst.
1. §u 74 souhlasí doslovně s odst. 1. dosavadního
§u 76. odst. 2. a 3. §u 74 s odst. 3. a 4. dosavadního
§u 76 a odst. 4. §u 74 s odst. 2. dosavadního
§u 74.
Se zřetelem na zrušení dosavadního odst.
1. §u 74 musí býti změněn odst.
2. §u 81; zároveň navrhuje se, aby ustanovení
§u 103 nař. č. 197/1923 bylo pojato do zákona.
K těmto ustanovením poukazuje se na pojednání
obsažené v části všeobecné
a v části pojistně-technické.
Vzhledem k ustanovením §§ 23 až 23 f) není
třeba bodu 1. §u 87.
Ustanovení bodu 4 §u 87 bylo vrchním rozhodčím
soudem vykládáno v ten smysl, že osobám,
které si zachovaly čekatelství aneb pokračovaly
v pojištění podle zákona č. 61/1922.
náleží pouze důchod podle stanov dřívějších
bratrských pokladen. Tento výklad, který
se příčí úmyslu zákonodárcově,
znemožňuje se navrženou změno odst. 4.
§u 87.
§91 upravuje se doslovně podle odst. 3. §u 255
zákona čís. 221/24.
Tento článek upravuje přestoupení
pojištěnce Ústřední sociální
pojišťovny do pojištění u Ústřední
bratrské pokladny přihlížeje k ustanovením
zákona č. 221/24.
Úprava přestupu z pojištění pensijního
ze zaměstnání vyloučeného z
povinného pojištění přenechává
se novele k zákonu o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců. Pro případ
přestupu z pojištění pensijního
může si pojištěnec dosud podle §u
27 a) pens. zákona zachovati získané čáky.
Aby každý pojištěnec si mohl obstarati
úplný nový upravený text zákona,
ukládá se ministru veřejných prací,
aby vyhláškou uveřejnil tento nový upravený
text.
Statní příspěvek ročních
Kč 60,000.000 budiž uhrazen z daně z uhlí.
Tento návrh budiž přikázán k
projednání výboru sociálně
- politickému a výboru rozpočtovému.
Schweichhart, Dietl, Katz, Tomášek, Heeger, Schäfer,
R. Chalupa, Hackenberg, Grünzner, Koudelka, dr. Dérer,
Kříž, Brodecký, Chalupník, Karpíšková,
Pik, Remeš, Taub, Klein, Srba, A. Chalupa, Biňovec.