Podle čl. 203 č. 1. mírové smlouvy
St. Germainské a čl. 180 č. 1. mírové
smlouvy Trianonské jsou nástupnické státy
povinny převzíti odpovědnost za část
předválečného dluhu rakouského
a uherského, zajištěného na železnicích
neb jiných státních statcích. Dluhům
zajištěným jsou postaveny na roveň platební
závazky bez hypotečního zajištění,
které bývalé vlády na sebe vzaly za
účelem nabytí železnic neb jiných
státních statků.
Rozdělení zajištěného dluhu mezi
nástupnické státy má provésti
Reparační komise podle zásady, že dluhy
zajištěné sledují osud statků,
které jsou jejich zárukou anebo s jejichž nabytím
jsou v souvislosti. Stát, který přejímá
statky, přejímá též odpovědnost
za dluhy na těchto statcích váznoucí.
Jestliže se statek dělí mezi několik
států, dělí se mezi ně i dluh.
Statky mají zůstati zárukou dluhů
nových. Při rozdělení mezi několik
států ručí část statku
převzatá jedním státem pouze za část
dluhu převzatého tímto státem.
Hodnota převzatého dluhu zajištěného
oceněná Reparační komisí podle
zásad, které shledá spravedlivými
bude odečtena od hodnoty převzatého státního
majetku padle ustanovení čl. 208 mírové
smlouvy St. Germainské a čl. 191 mírové
smlouvy Trianonské.
Co se měny týče, mají mírové
smlouvy zvláštní ustanovení pro dluhy
vyjádřené v papírové měně
rakousko-uherské, dluhy vyjádřené
ve zlaté měně rakousko-uherské a dluhy
vyjádřené v jedné nebo několika
měnách cizích. Dluhy nejprve zmíněné
mají býti konvertovány na měnu států
je přejímajících v poměru,
v jakém tyto státy provedly prvou výměnu
papírových korun rakousko-uherských na měnu
vlastní; základ konverse podléhá schválení
Reparační komise, která má právo
pozměniti jej při přílišném
znehodnocení měny státu nástupnického.
Dluhy znějící na zlatky ve stříbře
dlužno podle rozhodnutí Reparační komise
posuzovati stejně, jako dluhy znějící
na zlatky papírové. Dluhy vyjádřené
ve zlaté měně rakousko-uherské mají
býti přeměněny na dluhy znějící
na libry sterlingů nebo dolary podle zlaté relace
těchto tří měn platné 1. ledna
1914. Byl-li původní dluh vyjádřen
v jedné neb několikeré měně
cizí, má býti nový dluh vyjádřen
v téže nebo těchže měnách.
Jestliže v původních titrech byla výslovně
nebo mlčky vymíněna výplata cizími
penězi podle pevné sazby nebo nějaká
jiná volba kursu, musí nové tury obsahovati
stejné výhody.
Jako dobu, od které mají nástupnické
státy dluh zajištěný převzíti
stanovila Reparační komise den 1. července
1919. Úroky a kapitálové splátky,
které dospěly před tímto dnem, nejdou
tudíž na vrub Československa.
Reparační komise provedla již řadou
rozhodnutí rozdělení předválečného
dluhu zajištěného mezi nástupnické
státy. Dluhy přisouzené Československu,
representované tury, jichž se tato osnova týká,
skládají se z 50 emisí různých
prioritních obligací převzatých státem
k placení, státních železničních
dluhopisů, na státní dluhopisy překolkovaných
akcií sestátněných drah atd. Jsou
zúročitelny 3, 31/2, 4, 41/2, 5, 51/4%, mají
různou splatnost kuponů a jsou s jedinou výjimkou
(uherská renta z r. 1910) slosovatelny podle různých
slosovacích plánů. Znějí na
koruny, zlatky, zlatky ve stříbře, zlatky
ve zlatě, franky, marky nebo konečně alternativně
na koruny, franky, marky a libry. Některé z nich
přejímá Československo plnými
100%, z jiných jest zavázáno společně
s jinými státy rozmanitými kvotami. Podrobný
výpočet všech těchto emisí i
československých kvot podává příloha
k zákonu. Zde stačí uvésti jenom celkový
přehled podle měn, na které dluhopisy znějí.
a) | 36 emisí na zlatky neb koruny... | 1.163,088.200 K | 894,411.384 Kč |
b) | 1 emise na zlaté ve zlatě..... | 40,440.000 zl. zl. | 1,493.853 zl. zl. |
c) | 9 emisí na marky........ | 356,862.500 Mk | 184,064.497 Mk |
d) | 3 kategorie frankové, totiž: | ||
3% priority Priv. rak. uh. spol. státních drah (Steg), sít stará a doplň.... | 605,059.500 Fr. | 380,025.770 Fr. | |
4% dtto....... | 76,697.000 Fr. | 61,692.765 Fr. | |
e) | uherská renta z. r. 1910 na koruny, marky, franky, libry....... | 250,000.000 K | 49,592.500 K |
Ad a). Z emisí znějících na zlatky
a koruny byly asi dvě třetiny dobrovolně
konvertovány na 6% konsolidační půjčku
vypsanou vyhláškou ministra financí ze dne
11. února 1926, č. 19 Sb. z. a n. Zbývají
již jenom dluhopisy ve jmenovité hodnotě asi
418 milionů, z čehož československá
kvota činí asi 315 milionů.
Ad d), e). Úroková a umořovací služba
frankových priorit Stegu a uherské renty z roku
1910 byla dohodou nástupnických států
a sdružení zahraničních věřitelů
svěřena se souhlasem Reparační komise
Společné pokladně v Paříži
(Caisse Commune des porteurs des dettes purliques antrichienne
et hongroise émises avant la guerre). Stalo se tak Inšpruckým
protokolem ze dne 29. června 1923 a Pražskou dohodou
ze dne 14. listopadu 1925. Této pokladně budou nástupnické
státy odváděti své příspěvky.
Platy se konají u 4% frankových priorit ve francouzských
francích, u 3% priorit ve zlatých francích
na základě 27%, u renty z roku 1910 rovněž
v poměru 27% zlaté parity. Uvedená procenta
mají býti přezkoumána a zvýšena,
zlepší-li se finanční poměry
dlužnických států a to u 3% priorit
Stegu v roce 1935, u uherské renty z. r. 1910 již
v roce 1930.
Pokud jde o umořování frankových priorit
Stegu, mají nástupnické státy podle
zmíněných úmluv právo odevzdati
Společné pokladně k anulaci titry ve jmenovité
hodnotě odpovídající jejich podílům
na umořovací kvotě, čímž
odpadne slosování. Pro nejbližší
léta potřebný počet 3% priorit zaopatřila
si finanční správa konsolidační
půjčkou.
Uherskou rentu z roku 1910 Reparační komise původně
klasifikovala jako dluh nezajištěný. Proto
byla také u nás brána do úřední
úschovy podle vládního nařízení
ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z.
a n. V důsledku toho bylo v čl. 4. Pražské
dohody přiznáno státům právo,
aby si titry vzaté z oběhu při kolkování
dluhu nezajištěného odečetly plnou jmenovitou
hodnotou od svého podílu, takže zůstanou
Společné pokladně zavázány
pouze na zbytek. Československá kvota 19837 procent
z celkové
emise....... | 250,000.000 K |
činí........ | 49,592.500 K. |
Poněvadž v úřední úschově | |
jest........ | 46,882.560 K |
dluhopisů, zůstává československo zavázáno Společné pokladně jenom za | 2,709.940 K. |
Dluhopisy v úřední úschově
byly již většinou konvertovány na moučnou
půjčku nebo na půjčku konsolidační
resp. jiným způsobem vykoupeny. Zbývá
k úpravě necelých 10,000.000 K.
Jednotlivé kategorie dluhu zajištěného
a československé kvoty vypočítává
§ 1, resp. zvláštní příloha
k zákonu. Jest to již zmíněných
50 a vlastně 51 různých emisí, poněvadž
při uherské rentě z roku 1910 nutno rozeznávati
titry v úřední úschově a titry,
jichž služba byla svěřena Společné
pokladně v Paříži.
Z mírových smluv vyplývající
povinnost převzíti tento dluh bude splněna
trojím způsobem:
a) výměnou starých dluhopisu za nové
československé dluhopisy,
b) splacením starých dluhopisů v hotovosti,
c) placením částek potřebných
k zúrokování a umoření starých
dluhopisů ústavu, který bude jejich úrokovou
a umořavací službu obstarávati společně
pro nástupnické státy, odpovědné
za dluhopisy.
Ze zmíněných 51 emisí přejímá
Československo pouze 16 plnými 100%. Ze všech
ostatních jest zavázáno společně
s jinými státy (t. zv. priority smíšené).
Tak na př. z 10.000 K jmenovité hodnoty 31/2 % priorit
Severozápadní dráhy lit. A z roku 1903 (položka
20 přílohy k zákonné osnově)
se stává Československo dlužníkem
za 7.65590 Kč, kdežto Rakousko za 2.34410 K rak. V
těchto případech, pokud nedojde ke společnému
obstarávání služby úrokové
a umořovací, týká se navrhovaná
úprava pouze československé knoty. Knoty
ostatních států majitelům zůstanou.
Při konsolidační půjčce byl
majitelům smíšených priorit jako certifikát
na rakouskou knotu ponecháván talon, resp. u dluhopisů,
které neměly talonu vzhledem ke své blízké
splatnosti, poslední kupon. Jako certifikát na knotu
polskou bylo vydáváno zvláštní
potvrzení a pro československé příslušníky
byl proveden při té příležitosti
zároveň soupis ve smyslu polských valorisačních
předpisů. Tento postup se dobře osvědčil
a bude ho opět použito.
Většina emisí jest hypotečně
zajištěna na železnicích. Avšak
knihovní zápisy se neshodují dosud se stavem
vytvořeným mírovými smlouvami. V železničních
knihách drah probíhajících územím
československým i cizím byl totiž při
přenesení knih do tuzemska převzat list závad
nezměněn, takže vázne tu dluh celý
i tehdy, když Československo jej přejímá
pouze jistou kvotou. Dále vázne dluh dle stavu nikoliv
ke dni 1. července 1919, od kterého Československo
dle rozhodnutí Reparační komise jest odpovědno
za dluhy zajištěné, nýbrž obyčejně
dle stavu v době sestátnění dráhy,
poněvadž rakouská finanční správa
neprováděla výmazy zástavních
práv pro priority slosované a splacené. Jest
proto nutno provésti knihovní pořádek.
K tomu cíli směřuje § 3.
Situace jest různá pro papíry, které
zůstanou v oběhu a jejichž služba úroková
a umořovací bude obstarává na společně,
a pro papíry, které budou svojí československou
kvotou splaceny nebo vyměněny za nové československé
státní dluhopisy.
V prvé skupině, do které patří
frankové priority Stenu a patřiti snad budou i zlaté
dluhopisy dráhy Alžbětiny, stačí
provésti knihovní pořádek dle stavu
k 1. červenci 1919, t. j. omeziti zástavní
práva jednak na dluhopisy 1. července 1919 ještě
nesplatné, jednak na jejich československou kvotu
(§ 3, odst. třetí). Pak jest však ještě
třeba postarati se o to, aby mohla býti vymazována
zástavní práva pro frankové titry,
jež budou příště každoročně
umořeny. Československo jest sice dlužníkem
za 62.808% resp. 80.437% jmenovité hodnoty každého
titru, avšak podle Pražské dohody může
svoji kvota na všech titrech umořiti tím, že
zakoupí a odevzdá Společné pokladně
titry ve jmenovité hodnotě odpovídající
jeho podílu na celkové umořovací kvotě.
Tento nový způsob umořování
vedl ke zvláštním ustanovením o výmazu
zástavních práv váznoucích
pro umořenou část dluhu (§ 13, odst.
třetí).
U papírů ostatních nestačí
však provésti knihovní pořádek
k 1. červenci 1919. Nutno provésti ještě
výmaz zástavních práv pro dluhopisy
konvertované na konsolidační půjčku.
Konečně musí býti také vymazána
zástavní práva váznoucí pro
dluhopisy zbývající, které budou podle
tohoto zákona splaceny anebo vyměněny za
nové československé dluhopisy. To by se ovšem
mohlo státi až po výměně nebo
po splacení starých titrů. Ale provedení
výmazu tímto způsobem bylo by spojeno s mnohými
formalitami v daném případě zcela
zbytečnými a se zatížením knihovních
soudů, mimo to by ztížilo také vklad
zástavních práv pro nové dluhopisy,
jež budou za účelem výměny vydány.
Proto § 3, odst. prvý prohlašuje veškerá
zástavní práva za zaniklá a umožňuje,
aby byla vymazána na prostý návrh ministerstva
železnic v dohodě s ministerstvem financí.
Konečně odstavec druhý §u 3 má
umožniti, aby byla stejným způsobem vymazána
zástavní práva váznoucí na
bývalých tratích Priv. rak. uh. společnosti
státních drah pro tři emise prioritních
dluhopisů této společnosti, které
při sestátnění v r. 1908 nebyly bývalou
rakouskou vládou převzaty k placení, ale
zůstaly dluhem společnosti. Jsou to a) 5%ní
priority ze dne 31. května 1873 a 23. prosince 1874, b)
5% ní priority dráhy Brno-Rosice ze dne 1. července
1872, c) 3% priority v markách ze dne 28. února
1895. Společnost se tehdy zavázala nahraditi státu
veškerou újmu, kterou by utrpěl z titulu zástavního
práva váznoucího na sestátněných
tratích (§ 6 sestátňovací úmluvy
ze dne 21. října 1908, schválené zákonem
ze dne 27. března 1909, č. 46 i. z.). V dohodě
o novém rozdělení dluhů týkajících
se společnosti, která byla ujednána nástupnickými
státy a společností ve Vídni dne 11.
září 1922 a Reparační komisí
schválena, byly zmíněné tři
emise ponechány nadále společnosti jeho její
dluh a státním nástupnickým přiznáno
právo vymazati zástavní právo pro
tyto tři emise váznoucí (vzhledem k ustanovení
čl. 203, č. 1, odst. 3. mírové smlouvy
St. Germainské a obdobnému ustanovení mírové
smlouvy Trianonské).
Vyměněno bude 36 emisí za nové dluhopisy
šesti konversních typů. Ukázalo se nemožným
ponechati v oběhu staré dluhopisy nebo za každou
starou emisi vydati zvláštní emisi novou. Počet
kusu těchto 36 emisí činil asi... 1,200.000
kusů. Z toho již asi 800.000 kusů bylo vzato
z oběhu konsolidační půjčkou.
Zbývá tedy ještě asi 400.000 kusů
ponejvíce o malých jmenovitých hodnotách
nepřiměřených dnešním
poměrům. Kusy priorit smíšených
zněly by mimo to na zcela neobvyklé jmenovité
hodnoty, na př. 3 % priority rakouských místních
drah na 123.83 Kč, 1.238.34 Kč, 3.095.85 Kč,
6.191.70 Kč (na místo 200, 2.000, 5.000 a 10.000
K). Na podobné neobvyklé částky musely
by zníti i kupony. Již shora byla zmínka o
pestrostí, pokud jde o splatnost kuponů, úrokovou
míru, slosovací plány a knihovní zajištění.
I kdyby staré priority zůstaly v oběhu, musily
by k ním býti většinou vydány
nové kuponové archy. Správa tohoto dluhu
byla by nesmírně obtížná a nákladná,
evidence celé řady emisí s různými
slosovacími plány, zvláště složitými
u emisí částečně konvertovaných,
vyžadovala by rozsáhlého správního
aparátu. Úprava taková nevyhovovala by ani
majitelům. Proto nezbylo než přikročiti
k unifikaci, při níž však podstatné
vlastnosti starých titrů budou zachovány.
Z toho důvodu unifikuje se pouze částečně.
Vlastnosti dluhopisů nových vydaných k výměně
uvádí podrobně § 4 až 6. Vydáno
bude
dluhopisů typu | A asi... | 22 | milionů | Kč |
B.... | 34 | " | " | |
C.... | 148 | " | " | |
D.... | 87 | " | " | |
E.... | 3 | " | " | |
F.... | 21 | " | " | |
Celkem asi... | 315 | milionů | Kč |
Zásadně budou staré titry vyměňovány
za nové dluhopisy zúročitelné stejným
procentem. Výjimkou budou
1. 5% priority Severní dráhy Ferdinandovy z r. 1871
z technických důvodů vyměněny
za 4% nové dluhopisy typu C. Náhradou jest zlepšení
přejímacího kursu z 58.641% na 73%. Jde zde
o zbytek dluhopisů ve jmenovité hodnotě asi
200.000 K.
2. Podobně 51/4, % akcie Alžbětiny dráhy
II. emise a 5% i 31/2% priority Uherskohaličské
dráhy budou vyměněny za 4% státní
dluhopisy typu D. Tento typ jest určen k unifikaci všech
emisí bez hypotečního práva a jeho
úroková míra se musí říditi
dle velkých emisí České severní
dráhy z r. 1909, Severozápadní dráhy
z r. 1909, a uherské renty z r. 1910, které jsou
4%ni, a kterých jest asi 77,000.000 Kč. Zmíněné
emise s odlišnou úrokovou mírou jsou naproti
tomu malé, československá kvota tu činí
jen asi 10,000.000 Kč. Změna úrokové
míry se vyrovnává rovněž přiměřenou
úpravou přejímacího kursu.
Slosovací plány nových dluhopisů
přizpůsobují se celkem plánům
starých titrů. Ovšem tam, kde má býti
unifikováno několik starých emisí
v jeden nový typ, bylo nutno přidržeti se slosovací
doby platné pro největší z unifikovaných
emisí.
Jestliže se tím způsobem celková doba
slosovací značně prodlouží proti
dosavadnímu stavu, bude poskytnuto odškodnění
zvýšením přejímacího kursu.
Tak priority Severní dráhy Ferdinandovy z r. 1886,
1887 a 1891, slosovatelné do let 1928-1930 budou vyměňovány
za nové dluhopisy typu C, slosovatelné až do
roku 1960, avšak přejímací kurs bude
73%, ačkoliv československá kvota činí
pouze 59.149%. Slosování všech nových
dluhopisů počne teprve roku 1931, protože by
nebylo vhodno započíti s ním dříve,
než bude provedena výměna.
Všechny nové dluhopisy vyjímajíc typ
D - určený k unifikaci všech starých
emisí bez hypotečního zajištění
- budou hypotečně zajištěny.
Mírovými smlouvami stanovené přenesení
zástavních práv váznoucích
pro staré titry na nové dluhopisy nepůsobí
potíží tam, kde se jedna stará emise
vyměňuje za jednu emisi novela. Tu se prostě
novým dluhopisům (jsou to typy A a F) dá
stejné zástavní právo, jaké
měly litry staré. Obtížnější
jest zachování dosavadních zástavních
práv, má-li se několik starých emisí
vyměňovati za jedinou emisi novou (typy B, C, E).
Otázka byla rozřešena tak, že dluhopisy
konversních typů B a E budou zajištěny
simultanně právem zástavním na hlavní
i vedlejší síti Severozápadní
dráhy a to dluhopisy typu E v prvém, dluhopisy typu
B v druhém pořadí, třebaže 5%
a 31/2% priority Severozápadní dráhy, které
budou za zmíněné nové dluhopisy vyměňovány,
byly zajištěny bud jenom na hlavní nebo na
vedlejší síti v různých pořadích.
Dluhopisy typu C budou zajištěny na Severní
dráze Ferdinandově, třebaže budou vyměňovány
nejen za priority Severní dráhy Ferdinandovy, ale
i za priority české západní dráhy,
dráhy Plzeň-Březnu a jiné. Bude tedy
majitelům starých turů dána v některých
případech jiná zástava. Není
třeba dokazovati, že zástava tato jest rovnocenná
ba lepší než zástavy dosavadní
tím spíše, že více než dvě
třetiny starých titrů byly konvertovány
dobrovolně na konsolidační půjčka.
Dluhopisu typu C bude vydáno asi 148 milionů Kč
a budou zajištěny na dráze o stavební
délce 309 km, ponejvíce dvoukolejné. Zástavní
práva nových dluhopisů jsou z praktických
důvodů zákonná; jejich vklad bude
proveden po vydání dluhopisů na pouhý
návrh ministerstva železnic v dohodě s ministerstvem
financí.
Nové dluhopisy budou zníti na Kč a budou
vyměňovány za staré titry zásadně
dle poměru 100 K nebo 50 zl. nebo 50 zl. stř. jmenovité
hodnoty starých litrů (jejich československé
kvoty) = 100 Kč jmenovité hodnoty nových
dluhopisu. Poměr ten jest stanoven mírovými
smlouvami, pokud jde o výměnu titrů znějících
na koruny nebo zlatky rakouské měny. O tom, jak
mají býti konvertovány titry znějící
na rakouské zlatky ve stříbře, mírové
smlouvy ničeho výslovně nestanoví.
Reparační komise, jak již uvedeno, závazky
tyto podřídila ustanovením mírových
smluv o závazcích znějících
na upírovou měnu rakousko-uherskou. Uherská
renta z r. 1910 zní alternativně na koruny, marky,
franky a libry. Výměna turů této renty
nalézajících se v úřední
úschově dle nařízení ze dne
25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n.
za dluhopisy znějící pouze na Kč souvisí
s tím, že tyto titry byly vzaty z oběhla jako
dluh nezajištěný. Tu však ponechávají
mírové smlouvy nástupnickým státům
volnou ruku pro úpravu titrů nalézajících
se na jejich území a nevylučují tudíž
ani definitivní domicilování takových
titrů v tuzemsku, znějí-li na různé
měny a jsou-li spatny i v cizině, což se právě
má státi výměnou za dluhopisy znějící
výhradně na Kč a splatné pouze v tuzemsku.
Jakési odškodné za vyloučení
tuzemských titrů z výhodnější
úpravy platné pro titry z oběhu nevzaté
bude dáno tím, že dluh rentový bude
konvertován na papír slosovatelný.
Přejímací kurs jest naveden v příloze
k osnově pro každou emisi a shoduje se s československou
kvotou, jak ji stanovila Reparační komise, někde
jest však zaokrouhlen a to vždy nahoru, nehledíc
k zaokrouhlení z důvodu náhrady za změnu
úrokové míry nebo prodloužení
slosovací doby. Ovšem nové dluhopisy nebude
vždy možno vydati v kusech, odpovídajících
přesně československé kvotě
na starých titrech. Tak na př. za jeden kus 51/4,%ní
obligace dráhy Františka Josefa nom. 200 zl. nebude
lze vydati nový dluhopis na 275.81 Kč, jak by to
odpovídalo československé kvotě 68.954%,
nebo na 276 Kč, jak by to odpovídalo zaokrouhlenému
přejímacímu kursu 69%. Bude vydán
nový dluhopis na 300 Kč rozdíl 24 Kč,
musí majitel starého litru doplatiti v hotovosti.
Učiní tak lehce ze zadržených úroků,
které tu činí do 1. listapadu 1927 127.88
Kč. Čím větší položky
starých titrů budou předloženy k výměně
týmž majitelem tím poměrně menší
bude doplatek hotovosti.
Nové dluhopisy budou zúrokovány ad 1. listopadu
1927. Až do toho dne budou z československé
kvoty starých turů vyplaceny zadržené
úroky a ta v hotovosti. Poněvadž úroky
z dluhopisů, které přicházejí
v úvahu pro výměnu, činí asi
106 milionů Kč, zmocňuje se ministr financí,
aby zadržené úroky vyplatil po splátkách,
nejpozději však do roku 1930. V této souvislosti
budiž připomenuto, že splacení zadržených
úroků ze šech titrů, jichž službu
převzala Společná pokladna v Paříže,
bylo rozvrženo na dobu až 12 let.
Finanční správě záleží
na tom, aby výměna byla provedena co nejdříve.
Stanoví proto § 10 že tury dlužno předložiti
k výměně v propadné lhůtě,
končící dvě léta po uplynutí
roku, ve kterém budou titry svolány k výměně.
Pro titry ztracené, o jichž umoření
bylo by zakročeno před uplynutím této
lhůty (pozdější zakročení
by nemělo mysle, poněvadž veškeré
nároky z turů již zanikly), jest nutno stanoviti
jednak zvláštní lhůtu pro jejich přihlášky
k výměně, jednak zvláštní
lhůtu ohlašovací pro jich umoření.
Lhůta k výměně bude se končiti
uplynutím 3 měsíců ode dne pravoplatného
usnesení soudního, kterým byly titry prohlášeny
za umořeny. Pokud jde o lhůtu ohlašovací,
obsahuje osnova ustanovení, že první den lhůty,
stanovené pro výměnu má býti
pokládán za den splatnosti titrů. Důsledkem
tohoto ustanovení jest, že lhůta ohlašovací
bude vždy činiti pouze jeden rok, i když k titru
budou připojeny kupony dospívající
teprve později. Kompetentní k umořování
jest zemský soud civilní v Praze. To ovšem
neznamená ani, že umořovací usnesení
zemského soudu civilního v Praze by vázalo
cizí státy nástupnické, pokud z umořovaných
titrů lze vyvozovati nároky také proti těmto
státům, ani že by finanční správa
československá nemohla při výměně
vůbec přihlížeti k umořovacím
usnesením zemského soudu ve Vídni, která
již byla vydána.
Splaceno má býti 10 emisí zcela a 4 částečně.
Jest to předně 9 emisí markových.
Není povinnosti honorovati tyto emise jinak než jako
emise, znějící na papírové
marky německé říšské měny.
Titry uvedené v příloze k zákonu pod
položkami 6, 22, 32 znějí a jsou splatny výhradně
v markách německé říšské
měny. Ze zmínky v titrech emisí pol. 6 a
32, že byly vydány ke konversi starších
půjček na rakouské zlatky ve stříbře,
nelze nic dovozovati. Titry emisí pol. 17. a 18., znějí
na 600 Mk německé říšské
měny nebo 300 zlatých rakouské měny
stříbrné a podobným způsobem
jest v nich udána i celková výše půjčky.
Avšak výplata úroků i kapitálu
slibuje se v textu plášťů i kuponu jen
v markách německé říšské
měny. V titrech emise pol. 2 jest vedle celkové
výše emise v markách uvedena v závorce
i celková výše emise ve zlatkách rakouské
měny. Jmenovitá hodnota jednotlivých titrů
jest však vyjádřena pouze v markách,
kupony a kapitál jsou splatny u plateben v Německu
v markách částkami, na které znějí
v Rakousku podle volby dlužníka bud stejně
v markách anebo ve zlatkách rakouské měny
stříbrné podle kursu marky. Titry emise položka
3 znějí alternativně na marky a franky, úroky
a kapitál jsou však splatny "u pokladny společnosti
v Praze anebo u některé z plateben, které
společnost zřídí v Berlíně,
Lipsku, ve Vídni nebo dle svého uznání
i v jiných místech tu i cizozemských, a to
v Německu v markách, ve Francii ve francích,
u ostatních plateben v zemské měně
podle kursu marky v den předcházející
placení." Placení ve francích může
býti tedy požadováno jen u plateben ve Francii,
jejichž zřízení není však
obligatorní. U titrů emise pol. 49 jsou úroky
i kapitál splatny "podle volby majitele ve Vídni
u pokladny státního dluhu nebo v cizině u
plateben, které mají býti vždy oznámeny,
a to v Rakousku a Německu v markách, v Holandsku,
Belgii a Švýcarsku podle kursu směnky na viděnou
na německá místa." Titry emise pol.
26 (4% priority Stegu z r. 1883) znějí pouze na
marky německé říšské měny,
úroky jsou splatny (z kusu na 2000 Mk) "podle volby
majitele buď ve Vídni nebo Budapešti u
hlavní pokladny společnosti 40 markami něm.
ř. m., přepočteno na rakouskou měnu
podle denního kursu 20 morkových mincí (20
Markstücke, piéces dor de 20 marcs), anebo
u plateben, oznámených správní radou
společnosti v Berlíně a Frankfurtě
n. M. 40 markami něm. ř. m." Podobně
jest splatný i kapitál. Na základě
dohody nástupnických států o rozdělení
dluhů, týkajících se Priv. rakousko-uherské
společnosti státních drah data 11. září
1922 ve Vídni rozdělila Reparační
komise tento dluh jako dluh bývalého Rakousko-Uherska
a to jako dluh v markách papírových.
Nicméně splacení těchto emisí
v znehodnocených markách není ani technicky
možné. Při řešení otázky,
jakým obnosem by se morkové priority měly
splatiti, bylo považováno za směrodatné
to, co podle říšskoněmeckých
zákonů se všeobecně dostane majitelům
německých státních půjček.
Jest to 21/2% ve zlatě, což by odpovídalo asi
20 Kč za 100 Mk. Zákonná osnova zmocňuje
tudíž ministra financí, aby až po tuto
hranici stanovil kurs, v jakém budou morkové priority
splaceny. Nehledíme-li k vylosovacím právům
a přednostní rentě, kterých se dostane
pouze některým privilegovaným majitelům
německých státních půjček
budou československé morkové dluhopisy za
dnešního stavu honorovány mnohem lépe,
než německé státní půjčky.
Kdežto za 1000 Mk nominale německých státních
půjček bude vydáno 25 R. M. konversních
dluhopisů, nezúročitelných a nevypověditelných
až do vyřízení reparací, může
býti za československé morkové priority
již nyní vyplaceno za 1000 marek jmenovité
hodnoty až 200 Kč v hotovosti.
Z důvodů, naznačených již shora
při vysvětlivkách k § 10, stanoví
se pro předložení mackových turů
ke splacení lhůta pouze jednoroční.
Kromě morkových dluhopisů budou ještě
splaceny 5%ní priority Severní dráhy Ferdinandovy
z r. 1872, které měly býti úplně
slosovány již v roce 1924. Budou splaceny i s úroky
až do 1. listopadu 1927. Jde o celkovou částku
okrouhle 50.000 Kč.
Z technických důvodů bude splacena část
jmenovité hodnoty priorit Severozápadní dráhy
(pol. 13, 14, 19, 20). československá kvota činí
zde 76.559%, z toho se 1.559%, zaokrouhleno na 1.56% proplatí,
75% vymění. Z kusu 400 K nom. činí
československá kvota 306.24 Kč, z toho se
6.24 Kč vyplatí hotově, za zbytek se vydá
nový dluhopis na 300 Kč nom.
Společná služba úroková a umořovací
byla dojednána, jak již shora uvedeno, pro frankové
priority Priv, rakousko-uherské společnosti státní
dráhy a uherskou rentu z r. 1910 z oběhu nevzatou.
Dále k ní dojde snad u 4% zlatých dluhopisů
dráhy Alžbětiny z r. 1890.
Přenesením úrokové a umořovací
služby frankových priorit a uherské renty z
r. 1910 na Společnou pokladnu změnila se právní
povaha těchto titrů. Přímým
dlužníkem vůči majitelům bude
Společná pokladna. Státy se staly dlužníky
Společné pokladny, jednotlivým věřitelům
zůstávají zavázány jenom, kdyby
nesplnily svých závazků vůči
Společné pokladně. Stanoví proto §
13, odst. druhý, že splněním svých
závazků vůči Společné
pokladně splní Československo veškeré
svoje závazky z uvedených titrů a nemůže
na něm býti ničeho kromě toho požadováno.
Rozsah těchto závazků jest stanoven zmíněným
již Inšpruckým protokolem ze dne 29. června
1923 a Pražskou dohodou ze dne 14. listopadu 1925, resp.
úmluvami, které by snad ještě byly uzavřeny.
Nová situace vyžadovala také nového
ustanovení pro výmaz zástavních práv
za umořenou část dluhu, o čemž
byla řeč již shora při §u 3.
Zmíniti se třeba ještě o ustanovení
čl. 6. Pražské dohody, podle kterého
opatření nutná k ochraně práv
majitele při ztrátě nebo zničení
turů, jichž službu převzala Společná
pokladna, řídí se právním řádem
státu, jemuž Společná pokladna podléhá,
tedy právem francouzským, pokud Společná
pokladna má sídlo v Paříži. Týmž
právem se řídí také promlčení
úroků i kapitálu. Státy se zavázaly
uzákoniti tento stav, bude-li toho třeba. Pro obor
československého právního řádu
třeba toho není, poněvadž jde pouze
o důsledek, který i podle československého
práva lze vyvoditi ze zmíněné právě
nynější právní povahy takových
titrů.
Platebnou Společné pokladny v tuzemsku jest Zemská
banka v Praze.
Ze 4% dluhopisů dráhy Alžbětiny na zlaté
ve zlatě jest za 96.306% dlužníkem Rakousko.
Záleží tudíž na tom, kterak upraví
tento dluh Rakousko. Osnova zmocňuje ministra financí,
aby se dohodl s vládou republiky Rakouské o obstarávání
úrokové a umořovací služby těchto
dluhopisů a dle toho zařídil, čeho
bude zapotřebí. Bylo by na př. možno,
aby vzhledem k nepatrnosti československé kvoty
obstarávalo úrokovou a umořovací službu
Rakousko. Československo by odevzdalo Rakousku titry ve
jmenovité hodnotě odpovídající
československé kvotě. O věci bylo
již navázano jednání a od jeho výsledku
závisí, zdali bude lze otázku upraviti na
základě zmocnění daného ministru
financí v tomto paragrafu, či zda bude třeba
ještě další zákonné úpravy.
Splacení turů dle § § 11 a 12 bude vyžadovati
asi 37 milionů Kč. Poněvadž nelze předem
říci, v jakém tempu bude provedena výměna
dluhopisů a výplata zadrželých úroku,
není také jisto, zda by vystačila částka
preliminovaná v rozpočtu na úroky z předválečného
dluhu (skupina IV. tit. 1., § 3). Proto obsahuje osnova zmocnění
opatřiti prostředky potřebné ke splacení
úvěrními operacemi.
Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách
přikázána výborům rozpočtovému
a ústavně-právnímu k podání
zprávy ve lhůtě co nejkratší.