Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Způsob, jakým se ve výnosu okresního finančního ředitelství v Liberci ze dne 20. listopadu 1925 č. j. 1256/25 pp., pokud se týče ve výnosu presidia zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 16. listopadu 1925 č. pr. 82/64 ai 1925 řeší jazyková stránka výplně formulářů popisu činu, nejen neodporuje jazykovému zákonu, nýbrž jest i ve shodě s podrobnými předpisy později vydaného, prováděcího nařízení jazykového. Výnos tento ovšem nemusil hledati opory v ustanovení odst. 10. §u 20 úředního návodu k trestnímu zákonu důchodkovému, nýbrž mohl se prostě opříti o ustanovení §u 1 jazykového zákona podle něhož s výhradou výjimek §u 2 a 5 jazykového zákona veškeré úřadování tudíž také sepsání popisu činu koná se v jazyce státním. Poněvadž povahu podání strany ve smyslu §u 2 jaz. zákona může míti při vyplňování popisu činu jen vyjádření stran a jich žádostí ve smyslu bodů 7, a 8, formulářů popisu činu, pokud se týče jich vyjádření k bodu 1 popisu činu, odpovídá zcela jazykovému zákonu, jestliže výnos připouští vyplnění pouze těchto bodů v menšinovém jazyce strany. Rovněž i prováděcí nařízení k jazykovému zákonu stanoví ve čl. 1 odst. 2. lit, c), že zápisy o jednání se stranami děje se v jazyce státním, a čl. 24 odst. 1, zmiňuje se pouze a zapisování výpovědí stran, do zápisu v jazyce menšiny (tudíž nikoliv ostatních aktů jednání).

Popis činu v trestním důchodkovém řízení jest pouhým zápisem a není analogií žaloby podle obecného trestního řízení, takže nemůže přijíti ani v úvahu analogie ustanovení 4, odst. §u 2 jazykového zákona. Ministerstvo financí vydalo však právě podřízeným úřadům pokyn, aby v těch případech, kdy strana užije svého práva podle §u 537 tr. z. d. a požádá o opis popisu činu a i o jeho překlad, byl jí za podmínek §u 2 jaz. zákona vydán jak opis originálního znění popisu činu, tak i jeho překlad do příslušného menšinového jazyka, jehož jest strana příslušnicí.

Vyučovacím jazykem na státních školách na Slovensku byl za bývalé maďarské vlády vždy jazyk státní.

Ve státní lidové škole v obcí Velká Borša začalo se vyučovati do převratu podle platných předpisů též v jazyku státním, a to místním učitelem, který v obci působil od roku 1910 a dobře znal místní poměry.

Pokud se týče národnosti, obyvatel obce, třeba uvésti, že obec Velká Borša se v úředním lexikonu maďarském z r. 1773 uvádí jako ryze slovenská; Valy Andrej v ťMagyarország beirada z r. 1799 uvádí Dolní Boršu jako slovenskou, Horní Boršu jako smíšenou. V pozdějších publikacích a úředních statistických zprávách se obě obce označují jako maďarsko-slovenské a vyikazuje se stále menší počet Slováků, pochopitelně neboť počet Slováků v obci žijících byl uměle snižován, také tím, že slovenští zaměstnanci maďarských majitelů pozemků, - hospodářsky závislí, zejména na místním velkostatku - nebyli zapisování podle své národnosti, nýbrž podle jazyka, jímž byli nuceni mluviti se svými zaměstnavateli.

Se zřením k uvedeným poměrům nemohla státní školská správa podporovati další postup v pomaďarštění Slováků znovuzavedením maďarské řeči vyučovací na místní státní lidové škole, naopak byla povinna k takovým pokusům zaujmouti stanovisko negativní.

Okresní správa politická v Teplicích-Šanově, vykonávaljící tiskovou přehlídku časopisu ťSozialistische JugendŤ, vycházejícího v Teplicích-Šanově, zabavila čís. 4 tohoto časopisu z dubna 1927, shledavši ve 3 místech článku nadepsaného ťTage der Schmach umd SchandeŤ, jež v interpelaci jen částečně jsou otištěna, skutkovou podstatu trestných činů podle §u 15 zákona na ochranu republiky a článku IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř.z. z roku 1863.

Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Litoměřicích podle §u 300 tr. z., §u 14 čís. 5 zákona na ochranu republiky a článku IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z roku 1863 potvrzeno. Z toho je nejlépe patrno, že nejde o přehmat úřadu, jak se tvrdí v interpelaci.

Za tohoto stavu věcí není příčiny k nějakému opatření.

Odpověď na interpelaci převzal jsem proto, ježto v daném případě tiskovou prohlídku vykonal a časopis zabavil okresní úřad politický.

Politická expositura ve Vejprtech, vykonávajíc tiskovou přehlídku časopisu ťNeue Weiperter ZeitungŤ, zabavila č. 151 tohoto časopisu ze dne 18. prosince 1925, shledavši ve dvou místech uvedeného článku, nadepsaného ťDie Aufassung der Nationalpartei über die EinheitsfrontŤ skutkovou podstatu trestných činů podle §u 14 č. 1 a 3 zákona na ochranu republiky.

Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Mostě z týchž důvodů potvrzeno a nejde proto o libovolné zabavení, jak se neprávem tvrdí v interpelaci.

Ministerstvo školství a národní osvěty nepomýšlí na převezení knihovny bývalé právnické akademie v Košicích do Bratislavy.

Č. 8. a 14. časopisu ťDeutshe Volkszeitung für das KuhländchenŤ z 22. ledna a 5. února 1926 zabavilo státní zastupitelství v Novém Jičíně celkem pro 3 místa, z nichž pouze dvě jsou v interpelaci uvedena. V obsahu zabavených míst shledalo státní zastupitelství skutkovou podstatu přečinu podle §u 14/1 zák. na ochranu republiky a ježto mělo za to že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst, zakročilo zabavením.

Soud potvrdil nařízená zabavení z týchž důvodů, pro něž byla státním zastupitelstvím nařízena, čímž uznal, že postup státního zastupitelstva odpovídá zákonu. Proti rozhodnutím soudu, jimiž zabavení byla potvrzena, nebylo užito opravných prostředků.

Odvozují-li páni interpelanti neodůvodněnost zabavení z té okolnosti, že závadná místa byla v jiných časopisech uveřejněna bez závady a vytýkají-li státnímu zastupitelství nestejné nakládání s časopisy při výkonu tiskové přehlídky, nemohu učiniti žádného opatření z toho důvodu, ježto bez bližšího udání časopisů, v nichž měla závadná místa býti uveřejněna, nelze mi tvrzení přezkoumati.

Podrobné šetření, které bylo z podnětu podané interpelace provedeno u berní správy v Něm. Brodě, podává tento výsledek:

Inž. architekt Prokop Šupich je jediným majitelem firmy J. Šupich, která provozuje stavitelství (stavební kancelář), parní pilu, cihlářství (ruční) a inž. Prokop Šupich provozuje na své jméno výrobu cihel (kruhovka). Na dožádání berní správy v Něm. Brodě byla revisním odborem ministerstva financí ve výše uvedených podnicích provedena revise obchodních knih 16. ledna 1920 za leta 1915 až 1918 a 25. září 1925 za dobu, od 1. ledna 1919 do 31. prosince 1924. Podle výsledků této revise byl stanoven ryzí dani z příjmu podrobený příjem tak, že připadalo na této dani na berní rok 1920 16.120 Kč 80 h, na rok 1921 8.089 Kč 20 h, na rok 1922 4.900 Kč 35 h, pro leta 1923 až 1926 byla vykázána ztráta.

Pokud se týče daně obratové byla provedena v podnicích revise revisním odborem ministerstva financí a sice 30. května 1923, při čemž nebylo shledáno žádných podstatných vad.

Vedle zmíněných daní byla poplatníkovi předepsána i všeobecná daň výdělková ze všech jím provozovaných podniků.

František Raupach statkář v Něm. Brodě, jest majitelem 36 ha pozemků, z těch má pronajato 11/4 ha, ostatní obhospodařuje sám. Vedle toho provozuje povoznictví v Něm. Brodě.

Právě v přítomné době provádí se v jeho podniku v příčině daně obratové revise revisním odborem ministerstva financí. Na dani z příjmu byl na rok 1921 předepsán částkou 2,809 Kč 80 h, na rok 1922 4.900 K 35 h, na r. 1923 2,388 Kč 75 h, na r, 1924 2,633 Kč 40 h a stejnou částku i na leta 1925 a 1926.

Karel Prokop, výrobce cementového zboží, je v podniku sám činný a zaměstnává 4 až 6 dělníků. Jde tedy o podnik menšího rozsahu. Vedle daně obratové a všeobecné daně výdělkové bylo mu na dani z příjmu na rok 1921 předepsáno 3.876 Kč 67 h, na rok 1922 táž částka, na rok 1923 3,469 Kč 67 h, na rok 1924 a 1925 částka po 3.524 Kč 25 h, a na rok 1926 2,896 Kč 74 h.

Otto Spurný, statkář, jest majitelem hospodářství ve výměře 67 ha, v tom rolí a luk 66 ha. Týž provozuje již po mnoho let také povoznictví, avšak nezaměstnává v tomto podniku žádných specielních sil pomocných, nýbrž pouze čeledíny, zaměstnané v hospodářství. Povoznictví provozuje hlavně v měsících, když v hospodářství není mnoho práce. Podle vyšetření se rozsah tohoto podniku stále menší vzhledem k rostoucímu počtu nákladních automobilů v Něm. Brodě. Vedle všeobecně daně výdělkové a daně obratové byla mu na dani z příjmu uložena na rok 1922 částka 4,498 Kč 65 h a na leta 1921, 1923 až 1926 stejné částky per 3,524 Kč 25 h.

V interpelaci uvedené tvrzení, že stavitel Šupich za loňský rok dostal předpis na daních 856 Kč, povozník Raupach 64 Kč, výrobce cementového zboží Prokop 180 Kč a Spurný 24 Kč, neodpovídá s hlediska celkového jejich daňového zatížení skutečnosti, ježto uvedená data týkají se pouze některých sazeb všeobecné daně výdělkové a nepřihlíží se nikterak - jak z vylíčení je patrno, - k ostatním předpisovaným daním přímým.

Ve skutečnosti činil u berního úřadu v Něm. Brodě realisovaný předpis v roce 1926 na kontu J. Prokopa na daních přímých s přirážkami 41,087 Kč 99 h, na dani obratové 88.198 Kč + 8.943 Kč. Na kontu Františka Raupacha činil předpis na přímých daních v roce 1926 16.217 Kč 19 h a předpis na dani obratové 6.97 Kč 60 h. Na kontu Karla Prokopa činil předpis na přímých daních v roce 1926 15,319 Kč 63 h a na dani obratové 9.522 Kč. Předpis Otty Spurného na daních přímých činil v roce 1926 24,738 Kč 61 h a na dani obratové 6,157 Kč 75 h.

Při tom dlužno konstatovati, že podrobných ciferných dat o výdělku, majetku resp. příjmech zmíněných poplatníků nemůže finanční správa vzhledem k zákazu obsaženému v ustanovení §u 246 resp. §u 199 nového zákona o přímých daních veřejně uváděti.

Z výsledku šetření na interpelaci provedeného vysvítá, že bylo při ukládání jak všeobecné daně výdělkové, tak daně z příjmu i daně obratové u všech poplatníků v obvodu vyměřovacího úřadu v Něm. Brodě postupováno stejnoměrně, a nelze tedy mluviti o nepoměrném daňovém zatížení některých vrstev. Přednostovi zmíněné berní správy bylo nařízeno, aby v těch případech, kde by shledal po náležitém vyšetření, že jest podané odvolání odůvodněno, odvolání s největším urychlením vyřídil nebo náležitě instruované k rozhodnutí předložil.

Případů, že by poplatnictvo německé národnosti bylo berní správou v Něm. Brodě resp. příslušnou berní komisí při ukládání daní přísněji posuzováno nežli jest tomu u poplatnictva národnosti české, nebylo vůbec shledáno.

Z uvedeného je tedy patrno, že berní správě v Něm. Brodě nelze v příčině jejího postupu při vyměňování činiti nějakých důvodných výtek.

Am 2. Mai 1927 veranstaltete der ťTurnvereinŤ in Fröllersdorf zusammen mit dem dortigen Feuerwehrverein einen öffentlichen Aufzug mit Fahne und Musik zur Begrüßung des Großgrundbesizters Khuen-Belasi aus Rohrbach.

Da der Aufzug ohne amtliche Bewilligung veranstaltet wurde, stellte die Gendarmerie durch Erhebungen die Veranstalter fest, um hierüber die Strafanzeige wegen Übertretung des Versammlungsgesetzes erstatten zu können.

Das Vorgehen der Gendarmerie entsprach den geltenden Vorschriften und ich habe daher keinen Grund zu irgendeiner Verfügung gefunden.

In der Čechoslovakischen Republik haben wir Gegenden, wo die Leberegelseuche ständig auftritt, wenn sie auch empfindliche Schäden nicht bhervorgerufen hat und die Landwirte von ihrem Bestande nicht einmal etwas gewußt haben. Erst zufolge der feuchten und überschwemmungsreichen letzten drei Jahre hat sich die Leberegelseuche auf weite Gegenden ausgedehnt und katastrophale Verluste herbeigeführt.

Im Jahre 1925, als in Bayern Berichte über den verderblichen Verlauf dieser Krankheit einliefen, wurde den politischen Behörden in Böhmen aufgetragen, die Bevölkerung über das Wesen der Krankheit, ihre Anzeichen und ihre Behandlung zu belehren.

Auf die ersten Berichte dieses Jahres über den verderblichen Verlauf der Egelseuche in Südböhmen wurde die tierärztliche Hochschule in Brünn am 15. Februar aufgefordeert, ein geeignetes Flugblatt zur Belehrung der Bevölkerung auszuarbeiten und die Erzeugung eines Heilmittels heimischen Ursprunges zu versuchen. Der Landesveterinärreferent wurde am 15. und 22. Februar und am 27. März in die verseuchten Gebiete entsendet, um sich persönlich von der Situation zu überzeugen und das Erforderliche zu veranlassen.

Am 18. Februar wurde in der Tagespresse die erste umfassendere Belehrung über diese Krankheit veröffentlicht, hierauf folgte am 6. März eine Serie von Artikeln mit den zugehörigen Abbildungen. In dieser Zeit wurden die unterstellten Ämter aufgefordert, die Bevölkerung über die Pflicht zur Anmeldung der Erkrankungen zu belehren und Berichte über die Verbreitung der Distomatose, den Ergebnissen der Behandlung und den Verlusten an erkranktem Vieh zu erstatten.

Am 4. April wurde den unterstellten Behörden die Weisung gegeben, daß sie vor dem Heraustreiben des Viehs auf die Weide die Behandlung vornehmen und hiedurch neue Infektionen auf der Weide hintanhalten. Zugleich hat das Landwirtschaftsministerium auf die Notwendigkeit hingewiesen, da alle praktisch wirkenden Tierärzte ihre Tätigkeit nach Möglichkeit steigern und die Forderungen auf das niedrigste Maß herabsetzen. Zugleich wurden Flugblätter ausgesendet, in welchen auf Grund von Abbildungen die Entwicklung der Egelseuche dargestellt und die Abwehrmittel gegen diese Schädlinge angegeben war.

Am 7. April entschied der Ministerrat, daß zur Verbilligung der nötigsten Heilmittel eine Million Kč verwendet werden können. Auf Grund dieses Beschlusses hat das Landwirtschaftsministerium eine Weisung zu deren Realisierung gegeben, und zwar in dem Sinne, daß es die Hälfte des Preises der nachweislich in der Zeit vom 1. Dezember 1926 bis zum 31. Mail 1927 verbrauchten Heilmittel (Distol) ersetzen wird. In der Herbstperiode wird es notwendig sein, neuerdings in den bedrohten Gebieten zur Heilbehandlung zu schreiten, damit die Wiederholung dieser Kalamität mit Sicherheit hintangehalten werden können.

Auf Grund der eingelaufenen Berichte über die festgestellten Verluste wird das Ministerium für Landwirtschaft zur Erlangung des erforderlichen Betrages schreiten und dann zur Gewährung von Unterstützungen an Besitzer, deren Existenz durch den Verlust wesentlich gefährdet worden ist.

Der Kampf gegen die Distomatose ist ohne das erforderliche Verständnis und die Mitarbeit der Viehzüchter wenig erfolgreich, deshalb wurden Vorträge gehalten, wurde die Presse herangezogen, ein volkstümliches Flugblatt herausgegeben und zuletzt zur Vorführung von Filmen geschritten, und es kann somit angenommen werden, da zufolge dieser Belehrung und auf Grund günstiger Heilergebnisse die Besitzer der bedrohten Gehöfte sich melden und ihr Vieh werden behandeln lassen.

Zur Beschaffung guter Futtermittel wurden vom Ministerium des Innern die erforderlichen Unterstützungen im Rahmen der Notstandsaktion bei Elementarkatastrophen gewährt und werden noch weiterhin gewährt werden.

Die politische Bezirksverwaltung in Krumau hat in Ausübung der Preßufsicht der Zeitschrift ťDeutsche BöhmerwaldzietungŤ die Nr. 18 dieser Zeitschrift vom 5. März 1927 mit Beschlag belegt, weil sie in der in der Interpellation wörtlich angeführten Stelle des Artikels ťDem Andenken der am 4. März gefallenen HeldenŤ den Tatbestand der Strafbaren Handlungen nach den §§ 300, 496 II StG. und des Art. V. des Gesetzes vom 17. Dezember 1862, R. G. Bl. Nr. 8 v. J. 1863 erblickt hat.

Die Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Preßgericht in Budweis aus denselben Gründen bestätigt, Rechtsmittel gegen die Entscheidung des Gerichtes wurden nicht angewendet, wodurch es geschah, daß das Gericht seine Entscheidung nicht auf Grund der Einwendungen überprüfen konnte, welche jene vorgebracht hätten, die sich etwa durch die Beschlagnahme betroffen erachteten.

Demgemäß handelt es sich nicht um eine Schikanierung der erwähnten Zeitschrift, wie die Herren Interpellanten vermuten, und es liegt daher auch zu irgendeiner Belehrung der unterstellten Behörden aus diesem Anlasse kein Grund vor.

s

Die Preßaufsicht über die Zeitschrift ťDeutscher LandboteŤ wird von der Staatsanwaltschaft in Eger, einer dem Justizministerium unterstellten Behörde, ausgeübt. Es betrifft daher die Interpellation ihrem Inhalte nach den Herrn Minister des Innern. Ich beantworte sie selbst.

Die Nummer 23 der Zeitschrift ťDeutscher LandboteŤ vom 19. März 1926 wurde von der Staatsanwaltschaft in Eger wegen des in der Interpellation unvollständig angeführten Artikels beschlagnahmt in, in dessen Inhalt sie den Tatbestand des Vergehens nach §17/1 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte weil sie annahm, daß es das öffentliche Interesse notwendig erheische, dadurch die Beschlagnahme der Weiterverbreitung des beanstandeten Inhaltes desselben verhindert werde.

Das Gericht hat die Beschlagnahme aus denselben Gründen bestätigt und dadurch anerkannt, daß sich die Staatsanwaltschaft bei ihrem Vorgehen gegen die Zeitschrift nach dem Gesetze gerichtet hat. Wenn trotz der gerichtlichen Entscheidung die Beschlagnahme als ein Unrecht angesehen wurde, hätten jene Personen, welche sich durch die Beschlagnahme getroffen fühlten, Rechtsmittel anwenden und dadurch ermöglichen sollen, daß das Gericht überprüfte,, welche sie gegen die Beschlagnahme vorzubringen hätten.

Bei dem gegebenen Stande der Angelegenheit handelt es sich um eine rechtskräftige gerichtliche Entscheidung, welche im administrativen Wege nicht aufgehoben werden kann. Dadurch entfällt auch eine Erwägung über den Ersatz des durch die Beschlagnahme der Administration verursachten Schadens.

Ich habe daher keine gesetzliche Grundlage zu irgendeiner Verfügung.

Die Art, in welcher im Erlasse der Finanzbezirksdirektion in Reichenberg vom 20. November 1925, G. Z. 1256/25 pp. beziehungsweise im Erlasse des Präsidiums der Fianzlandesdirektion in Prag vom 16. November 1925, Z. pr. 86/62 ai 1925, die sprachliche Seite bei Ausfüllung der Formulare der Tatbeschreibungen gelöst wird, widerspricht nicht nur nicht dem Sprachengesetze, sondern steht auch mit den Detailvorschriften der später herausgegebenen Sprachendurchführungsverordnung im Einklange. Dieser Erlaß mußte allerdings nicht eine Stütze in der Bestimmung des Abs. 10 des § 20 der Amtsinstruktion zum Gefällsstrafgesetze suchen, sondern konnte sich einfach auf die Bestimmung des § 1 des Sprachengesetzes stützen, wonach mit Vorbehalt der Ausnahme §§ 2 und 5 des Sprachengesetzes die gesamte Amtierung, daher auch die Abfassung der Tatbeschreibung in der Staatssprache erfolgt. Da den Charakter einer Parteieneingabe im Sinne des § 2 des Sprachengesetzes bei Ausfüllung der Tatbeschreibung bloß die Äußerung der Parteien und deren Ansuchen im Sinne des Punktes 7 und 8 der Formulare der Tatbeschreibung, bezw. deren Äußerung zu Punkt 1 der Tatbeschreibung haben kann, entspricht es völlig dem Sprachengesetze, wenn der Erlaß die Ausfüllung bloß dieser Punkte in der Minderheitssprache der Partei zuläßt. Auch die Durchführungsverordnung zum Sprachengesetze bestimmt im Art. 1, Abs. 2, lit. c), daß Eintragungen über Verhandlungen mit den Parteien in der Staatssprache erfolgen, und Art. 24, Abs. 1, erwähnt bloß die Eintragungen von Aussagen der Parteien im Protokolle in der Minderheitssprache (also keineswegs anderer Verhandlungsakte).

Die Tatbeschreibung im Gefällstrafverfahren ist eine bloße Protokollierung und es besteht keine Analogie mit der Klage nach dem allgemeinen Strafverfahren, so daß auch die Analogie der Bestimmung des Abs. 4 des § 2 des Sprachengesetzes nicht in Betracht kommen kann. Das Finanzministerium hat jedoch soeben den unterstellten Behörden die Weisung erteilt, daß in jenen Fälle, wo die Partei von ihrem Rechte nach § 537 Gef. StG, Gebrauch macht und um eine Abschrift der Tatbeschreibung sowie um deren Übersetzung ansucht, ihr unter den Bedingungen des § 2 des Sprachengesetzes sowohl eine Abschrift der Originalfassung der Tatbeschreibung als auch deren Übersetzung in die betreffende Minderheitsprache, welcher die Partei zugehört, ausgefolgt werde.