Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Dozorčí výbor se skládá z 10 členů, které volí zaměstnanci pojištění pro případ invalidity a stáří, podle obdoby § 79; polovina jich musí býti pojištěnci, druhá polovina osoby znalé účetnictví, jež pojištěnci býti nemusí.

(2) O působnosti dozorčího výboru platí ustanovení § 66, odst. 1.

V § 82 se mění odst. 1. a 4. a budou zníti:

(1) Výkonným orgánem správy Ústřední sociální pojišťovny jest ředitelství, jehož členy přijímá a propouští výbor.

(4) Právní postavení úředníků a zřízenců Ústřední sociální pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění, jakož i služební a zaopatřovací požitky budou upraveny služebním řádem, který vydá výbor pojišťovny v dohodě s organisacemi zaměstnanců sociálně pojišťovacích ústavů.

V § 83, odst. 1. se vypouští druhá věta.

§ 88, odst. 4. se zrušuje.

§§ 89 - 92 se zrušují.

§ 95 se mění a bude zníti:

Nemocenská pojišťovna jest povinna poskytovati: I. pomoc v nemoci, a to:

1. pojištěnci zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebná léčiva a jiné therapeutické pomůcky.(nemocenské ošetřování). Nemocenské ošetřování se poskytuje od počátku nemoci (§ 97), dokud nemoc trvá. Pojištěnec má dále nárok na nemocenské ošetřování příslušníků rodiny (§ 96);

2. pojištěnci, jenž je pro nemoc neschopen práce, od dne této neschopnosti, dokud nemoc trvá, nejdéle 1¹/₂ roku, toto denní nemocenské;

Bude-li měněno zařadění do nových tříd mzdových podle § 12, odst. 6., budiž také nově upraveno nemocenské.

II. a) Pomoc v mateřství pojištěnkám, a to:

1. Zdarma pomoc porodní asistentky a - je-li toho třeba - pomoc lékařskou (pomoc při porodu);

2. peněžitou dávku rovnou nemocenskému (I., č. 2.) osm týdnů před porodem a 8 týdnů po porodu, nemá-li pojištěnka bez toho nároku na nemocenské a nekoná-li námezdní práce;

Náleží-li těhotné ženě dávka 8 týdnů před porodem, tvoří další dávky (výbavné pro děti, podpora v šestinedělí, premie za kojení) s touto dávkou těhotných jednotný nárok;

3. jednorázovou dávku za každé narozené dítě v obnose Kč 300,- (výbavné pro děti);

4. vedle dávky, uvedené pod č. 2., peněžitou dávku rovnou polovičnímu nemocenskému (I., č. 2.) matkám, které své děti samy kojí nebo uměle živí (příspěvek za kojení), po celou dobu kojení nebo umělého živení, nejdéle však 26 týdnů po porodu, v nejmenší výměře Kč 4,- denně.

Dávky uvedené pod II., č. 1., 3. a 4, jest poskytovati také nepojištěné manželce nebo družce (§ ) pojištěncově, a to i tenkráte, když manžel (druh) zemřel v době devíti měsíců, počítaje zpět od porodu.

Ustanovení pod II., č. 1. vztahuje se také na případy potratu.

II. b) Zaopatření v mateřství;

Potřebným matkám, bydlícím v tuzemsku, náležejí, i když nejsou pojištěnkami nebo manželkami (družkami) pojištěnců, stejné dávky, jako manželce (družce) pojištěncově. Tyto dávky poskytují okresní nemocenské pojišťovny na náklad státu.

III. Pohřebné (náhradu pohřebních výloh), a to:

1. ve výší 30násobné střední denní mzdy pojištěncovy, zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy zaniklo pojištění, nebo ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské. Pohřebné nesmí býti nižší nežli 150.- Kč. Nárok na pohřebné mají osiřelé děti. Vdova nebo vdovec (ovdovělá družka, ovdovělý druh) pouze tehdy, není-li osiřelých dětí a je-li příslušníkem rodiny zemřelého pojištěnce ve smyslu § 96. Není-li tomu tak, mají nárok na pohřebné příslušníci rodiny, kteří vypravili pojištěnci pohřeb, Není-li ani jich, jest použít pohřebného až do výše útrat pohřbu k úhradě jich;

2. zemřel-li příslušník rodiny (§ 96) nejvýše dvouletý, pohřebné patřící pojištěnci, jenž vypravil pohřeb, stanoví se na 60,- Kč, jde-li o úmrtí příslušníka nepřekročivšího 14 let, na 180,- Kč, a jde-li o úmrtí osoby starší, na 300,- Kč.

§ 96, odst. 1. se mění a bude zníti:

Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistné dávky z vlastního pojištění:

a) manželka, (manžel); dále družka (druh), která s pojištěncem žije aspoň tři měsíce, počítaje zpět ode dne, kdy nastal pojistný případ;

b) děti manželské i nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci do dokonaného 18 roku;

c) starší dětí, vnuci, dále sourozenci, rodiče, děd a bába, tchán a tchýně, kteří s pojištěncem žili ve společné domácností aspoň tři měsíce, než-li nastal pojistný případ.

§ 97, odst. 3. a 5. se mění a budou zníti:

(3) Nárok na dávky rodinného pojištění počíná, trvá a zaniká stejně jako nárok pojištěnce samého.

(5) Vstoupí-li nezaměstnaná osoba v této lhůtě opět do zaměstnání pojištěním povinného, prodlužuje se ochranná lhůta o dobu, o kterou pracovní, služební, či učňovský (praktikantský, volontérský a pod.) poměr trvá.

§ 99 se mění a bude zníti:

Změny ve mzdě, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí, zakládající nárok, nebo v době, kdy již dávky se poskytují, mají vliv na jejich výměru jen tehdy, prokáže-li se změna mzdy výplatní listinou, po případě i jiným věrohodným způsobem. Totéž platí o změně ve mzdě při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je beze všeho přihlížeti ke mzdovým změnám, způsobeným tím, že pojištěnci dostalo se po ukončení učňovského poměru. (§ 12, odst. 4) vyšší mzdy, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.

V § 103 se poslední věta zrušuje.

§ 104 se zrušuje.

§ 105, odst. 1., lit. c) a f) se mění a budou zníti:

c) nemocenské se zvyšuje až o 10% pojištěncům ženatým (vdaným) nebo žijícím ve společné domácnosti s družkou (druhem), až o 20% pojištěncům pečujícím o čtyřčlennou rodinu, a až o 30% pojištěncům pečujícím o rodinu ještě větší; v tomto případě jest za člena rodiny pokládati jenom manželku (manžela), družku (druha) a děti (§ 96) do dokonaného 18 roku;

f) příspěvek za kojení poskytuje se také po uplynutí 26 týdnů, po celou další dobu kojení nebo umělého živení, a to i rodinným příslušnicím ve výší ¹/₄ nemocenského, jehož pojištěnec požíval nebo na něž by měl nárok, nejméně však ve výši 2,- Kč denně.

§ 106 se mění a bude zníti:

Ústřední sociální pojišťovna jest povinna poskytovati:

a) důchod nemocenský;

b) důchod invalidní a starobní;

c) příplatky vychovávací k důchodu invalidnímu a starobnímu;

d) důchod vdovský a vdovecký;

e) důchod sirotčí;

f) odbytné;

g) pomoc v nemoci a v mateřství důchodcům a členům jejich rodin.

§ 107 se mění a bude zníti:

K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech b) až e) a u odbytného v případě § 121, odst. 2., uplynula dále lhůta čekací, t. j, 104 příspěvkové týdny (§ 108); odbytí lhůty čekací se však nevyžaduje, nastane-li invalidita (§ 109, odst. 2.) neb smrt následkem podnikového úrazu (§ 5 zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. z r. 1888, ve znění zákona ze dne 21. prosince 1917, č. 363 ř. z.);

c) u dávek vyjmenovaných v bodě g) byl poskytován některý z důchodů uvedených pod a, b, c, d, e.

V § 108 se připojují nové dva odstavce tohoto znění:

(3) Za příspěvkové týdny povinného pojištění považují se dále týdny, po které pojištěnec, nejsa zaměstnán, požíval nemocenského podle § 95, I., č. 2., podpory v nezaměstnání podle platných zákonných ustanovení, případně stanov odborové organisace nebo invalidního důchodu podle tohoto zákona. Tyto příspěvkové týdny se počítají jako týdny ztrávené ve třídě mzdové, do které byl pojištěnec zařazen bezprostředně před požitkem nemocenského, podpory v nezaměstnání neb invalidního důchodu.

(4) Pojištěncům, kteří dne 1. července 1926 překročili 40. rok života, započte se z doby předchozí strávené prokazatelně v pracovním či služebním poměru do pojištění 250 týdnů, jakožto týdnů příspěvkových pojištěncům, kteří 1. července 1926 překročili 45. rok života, 500 týdnů, a pojištěncům, kteří 1. července 1926 překročili 50. rok života, 750 týdnů. Započtení děje se ve třídě B.

Za § 108 se vkládají §§ 108 a), 108 b) a 108 c) tohoto znění:

Nárok na důchod nemocenský má pojištěnec i když není invalidním a nemá odbytou dobu čekací, je-li po vyčerpání nároku na nemocenské neschopen práce ve smyslu §u 95, I. č. 2., po dobu této neschopnosti.

(1) Požitek důchodu nemocenského počíná dnem, následujícím po dni, jímž zanikl nárok na nemocenské.

(2) Požitek nemocenského důchodu zaniká dnem, kdy nemocný se stal opět schopným k práci.

Důchod nemocenský rovná se nemocenskému, jehož nemocný naposled požíval.

V §u 109, odst. 2. se slovo "třetinu" nahrazuje slovem "polovinu".

§ 111 se mění a bude zníti:

(1) Důchod invalidní se skládá z části základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka činí ročně 1,000,- Kč.

(3) Částky zvyšovací vyměřují se jednou čtvrtinou pojistného, jež připadá na příspěvkové týdny podle §u 8, odst. 3. a 4., jež se dále stalo splatným za týdny povinného pojištění nebo bylo zaplaceno za týdny pojištění dobrovolného.

(4) Nastala-li invalidita následkem úrazu podnikového před uplynutím 520 příspěvkových týdnů, vyměří se důchod invalidní tak, jako by pojištění trvalo 520 týdnů (10 let) ve mzdové třídě, v níž byl zaměstnanec pojištěn v době úrazu.

Za § 111 se vkládá § 111 a) tohoto znění:

Je-li důchodce invalidní tak bezmocný, že potřebuje stálého ošetřování a stálé pomocí osoby třetí, zvyšuje se důchod invalidní o 50%. Totéž platí o státním příspěvku podle §u 123. Okolnost, že osobou důchodce ošetřující je člen vlastní rodiny důchodcovy, není zvýšení důchodu na závadu.

§ 112 se mění a bude zníti:

(1) Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 55. rok svého života.

(2) Požitek důchodu starobního počíná dnem, kdy pojištěnec dokončil 55. rok svého věku a končí úmrtím oprávněné osoby.

(3) Požitek starobního důchodu možno odložiti s tím účinkem, že důchod se v mezičasí zvýší o částku, která odpovídá pojistně matematickým výpočtům.

(4) § 111 a) platí obdobně.

§ 113 se mění a bude zníti:

(1) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší 18 let (§ 96, odst. 1., lit. b), zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu šestinu důchodu včetně státního příspěvku podle §u 123.

(2) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narození dítěte a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 18. roku, nebo dřívější smrtí dítěte.

(3) V případech, kde dítě při dosažení 18. roku dosud nedokonalo svoji průpravu školní neb odbornou, nebo je nezpůsobilé k výdělku pro vady tělesné nebo duševní, budiž vychovávací příplatek poskytován i přes 18. rok věku dítěte, v případě průpravy školní neb odborné však nejdéle do dokonaného 24. roku.

(4) Osiřelé vnuky do osmnácti let, kteří jsou výživou odkázáni na důchodce, považovati je za dětí ve smyslu tohoto paragrafu. Ustanovení odst. 3. platí obdobně.

§ 114 se mění a bude zníti:

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod.

(2) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po dobu invalidity.

(3) U důchodu vdovském a vdoveckém platí obdobně § 111 a).

V §u 115, odst. 1. se mění lit. a) a bude zníti:

a) byla-li výlučně z vlastní viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné;

lit. c) se zrušuje.

§ 117 se mění a bude zníti:

(1) Požitek důchodu vdovského počíná dnem úmrtí pojištěnce nebo důchodce, důchodu vdoveckého dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad důchodu stanovené (§ 114, odst. 2.).

(2) Požitek důchodu vdoveckého končí, zlepšil-li se zdravotní stav důchodcův tak, že již nelze mluviti o invaliditě, nebo novým sňatkem vdovce.

(3) Požitek důchodu vdovského končí úmrtím neb novým sňatkem vdovy. Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.

V §u 118, odst. 1. i 2. se výraz

"17 let" nahrazuje výrazem "18 let" a v odst. 1. se za druhou větu vkládá tato věta: "nevlastní dětí mají nárok na důchod sirotčí po nevlastním rodiči pouze tehdy, byly-li výživou na něj převážně odkázány a nemají-li nad to nároku po rodičích vlastních".

V §u 119 se výraz "17. rokem věku" nahrazuje výrazem "18. rokem věku" a připojuje se nový odstavec tohoto znění:

(2) V případech, kde dítě při dosažení 18. roku dosud neskončilo svoji průpravu školní či odbornou, nebo je nezpůsobilé k výdělku pro vadu tělesnou neb duševní, budiž požitek sirotčího důchodu prodloužen přes 18. rok věku dítěte, v případě přípravy školní či odborné však nejdéle do dokonaného 24. roku.

§ 120 se mění a bude zníti:

(1) Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu třetinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě třetiny invalidního, nebo starobního důchodu (bez příplatku podle §u 113), jehož pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok. Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod sirotčí plným obnosem důchodu výše pojištěného rodiče.

(2) § 110 a) platí obdobně i o poživateli sirotčího důchodu.

§ 121 se mění a bude zníti:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynula doba čekací (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobného ročního invalidního důchodu, na nějž by pojištěnec měl nárok, kdyby byl dokonal čekací dobu ve mzdové třídě, v níž byl pojištěn v době úmrtí.

(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí doby čekací nebo zemře-li důchodce, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobného ročního důchodu, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, není-li tu nároku na důchod vdovský nebo vdovecký.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci. Manžel nemá však nároku na odbytné, jsou-li zde důvody, které by jej vylučovaly z požitku důchodu vdovského (vdoveckého) podle §u 115, odst. 1., lit. a) a b); nárok přechází v tomto případě na děti.

(4) Rodiče a sourozenci mají nárok na odbytné pouze tehdy, jsou-li potřební.

(5) Nárok na odbytné musí býti uplatněn do roka po smrti pojištěncově, jinak zaniká.

§ 122 se mění a bude zníti:

Pojištěnky, které se provdají po uplynutí doby čekací (§ 107), mají nárok na výbavné ve výší ročního invalidního důchodu, který by jim za předpokladů §u 109 příslušel v době provdání, s připočtením částky 1.000 Kč. Nárok na výbavné musí býti uplatněn do 6ti měsíců po provdání se pojištěnky, jinak zaniká. Vyplácení výbavného nemá vlivu na nároky pojištěním získané.

§ 123 se mění a bude zníti:

(1) Stát poskytuje k zákonnému důchodu příspěvek, který činí ročně

u důchodu invalidního a starobního Kč 1,000,-,

u příplatku na dětí podle §u 113 Kč 100.- za každé dítě,

u důchodu vdovského a vdoveckého Kč 500.-,

u důchodu jednostranně osiřelého dítěte Kč 200,-,

u důchodu oboustranně osiřelého dítěte Kč 400.-.

(2) K dávkám podle §§ 121 a 122 se státní příspěvek neposkytuje.

(3) Nemá-li příjemce důchodu invalidního, starobního, vdovského, vdoveckého neb sirotčího jiných příjmů a také žádného jmění, zvyšuje se státní příspěvek tak, aby úhrn důchodu a státního příspěvku podle tohoto zákona činil daně prosté existenční minimum. Má-li důchodce ještě jiné příjmy, zvyšuje se státní příspěvek jen do té míry, aby spolu s důchodem a ostatním příjmem důchodcovým bylo dosaženo daně prostého existenčního minima.

(4) Státní příspěvek vyplácí Ústřední sociální pojišťovna současně s důchodem v měsíčních stejných lhůtách. Ministr sociální péče upraví způsob vyúčtování státního příspěvku.

§ 125 se mění a bude zníti:

Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu z pojištění invalidního a starobního, současně nemocenského (§ 95), může vyžadovati výplatu důchodu onoho pouze, pokud by důchod s nemocenským nepřevyšoval daně prostého existenčního minima. O částku, která by přesahovala toto minimum, sníží se důchod.

§ 126 se zrušuje.

§ 128, odst. 6. se zrušuje.

V §u 130 se výraz "v době jednoho roku" nahrazuje výrazem "v době 18 měsíců".

§ 131 se mění a bude zníti:

Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, nežli vznikla pro Ústřední sociální pojišťovnu povinnost vydati převodní částku podle §§ 240 - 242, započítá se mu plně doba jeho dřívějšího pojištění.

V §u 134, odst. 1., lit. a)

se vypouští výraz "nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením".

V odst. 2. se vypouští výraz "pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., nebo ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n."

lit. b) se škrtá.

V odst. 3. se na konci připojuje tato věta:

"Státi se tak musí, odpykával-li si pojištěnec trest na svobodě pro delikt politický."

§ 141, odst. 1, se mění a bude zníti:

(1) Okresní nemocenská pojišťovna jest povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti okresní nemocenské pojišťovně nárok. Okresní nemocenská pojišťovna určí, kteří z lékařů a porodních asistentek jejího obvodu poskytují pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům nemocenské ošetřování a pomoc v mateřství podle §u 95. Pokud v určitém místním obvodu působí takto více lékařů neb porodních asistentek, mají pojištěnci z tohoto obvodu volbu mezi nimi (organisovaná svobodná volba lékaře). Použije-li pojištěnec v naléhavém případě první pomoci služeb lékaře neb porodní asistentky, jež pojišťovnou k poskytování nemocenského ošetřování neb pomoci v mateřství ustanoveni nejsou, poskytne pojišťovna na úhradu vzniklých výloh částku, kterou by zaplatila za podobné ošetření u smluvního lékaře neb smluvní porodní asistentky. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), jest sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.

V §u 145 se část počínající odst. 2 až do konce mění a bude zníti:

(2) Léčení a ošetřování v nemocnici musí však býti poskytnuto, vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou, neb vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty.

(3) K odevzdání do nemocnice je, pokud nejde o případy uvedené v odst. 2., třeba svolení nemocného.

Nezletilý nemocný, překročivší 17. rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácností.

(4) Svolení není však třeba

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny.

b) jednal-li nemocný proti předpisům vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře.

c) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování.

§ 148, odst. 2. se zrušuje.

V §u 154 se připojuje nový odstavec tohoto znění:

(4) Pojištěnci, jenž bude podroben léčebné péči ve smyslu §u 154, nesmí býti po dobu léčení neb z důvodu tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.

§ 155 se mění a bude zníti:

(1) Důchodcům invalidním a starobním, vdovským (vdoveckým) a sirotčím a jejich rodinným příslušníkům (§ 96), přísluší v případě nemoci nárok na nemocenské ošetření a pomoc v mateřství podle §u 95, I., č. 1. a II. č. 1., pokud se zdržují v republice Československé a nepodléhají pojištění pro případ nemoci ve smyslu ustanovení §u 2.

(2) Dávky poskytne okresní nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodě má důchodce své řádné bydliště, na účet Ústřední sociální pojišťovny.

(3) Jako náhrada za tyto dávky přísluší okresním nemocenským pojišťovnám obnos, jehož výši stanoví každoročně Ústřední sociální pojišťovna po slyšení svazů nemocenských pojišťoven.

(4) Zemře-li důchodce požívající nemocenských dávek podle ustanovení odst. 1., náleží pozůstalým ve smyslu §u 121, odst. 3. příspěvek k nákladům pohřebním ve výši ročního důchodu zemřelého s připočtením částky, připadající na státní příspěvek. Dávku tuto nese Ústřední sociální pojišťovna ze svého.

Za § 155 se vkládá nový § 155 a).

Ústřední sociální pojišťovna může se svolením dozorčího výboru část svého volného jmění vynaložiti za tím účelem, aby vedle léčebné péče podle §u 154 a pomoci v nemoci a v mateřství podle §u 155 byla prováděna nebo podporována všeobecná i zvláštní opatření směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny a pod.), nebo povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků. Schválení toto může býti uděleno též pro paušální obnosy, jež nejvýše těmto účelům mohou býti ročně věnovány.

§ 158 se mění a bude zníti:

Pojistné pro pojištění invalidní a starobní stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Pro první pětileté období působnosti zákona stanoví se pojistné ve výši 5% střední denní mzdy. Po tomto období určí se výše pojistného na základě pojistně matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny.

§ 159 se mění a bude zníti:

Výši pojistného pro nemocenské pojištění, které činí zásadně 6²/₃% příslušné střední denní mzdy, stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Ukáže-li se toho potřeba, může Ústřední sociální pojišťovna povoliti k úhradě povinných dávek výjimečně zvýšení tohoto pojistného až do 8% střední denní mzdy. Pojistné budiž stanoveno v každé mzdové třídě ve stejném poměru ke střední denní mzdě.

§ 160 se mění a bude zníti:

(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou

a) trvá pracovní, služební neb učňovský (volontérský, praktikantský a pod.) poměr.

b) pojištěnec nebyl ohlášen (§ 17), ačkoliv byl zrušen poměr zakládající pojistnou povinnost;

(2) V případech odst. 1., lit. b), není pojistné platiti, nastal-li osobě pojištěncově pojistný případ.

§ 162 se mění a bude zníti:

Předepsané pojistné nemocenského i invalidního a starobního pojištění hradí zaměstnavatel ze svého.