1234/VIII. (překlad).

Interpelace

poslanců Pohla, Tauba a soudruhů

ministrovi vnitra

a ministrovi spravedlnosti

o zabavení volebních plakátů.

V boji při obecních volbách podnikla vláda přímo válečnou výpravu proti agitačním prostředkům německé sociálně demokratické strany dělnické. Především četné okresní politické správy zakázaly vyvěšovati volební plakáty. Praxe nebyla při tom naprosto stejná. Tak na příklad okresní politické správy v Bruntále, Šumperku, Novém Jičíně a v Hostinném zakázaly všechny plakáty, jež jim byly předloženy. Většina úřadů povolila pouze plakát "Péče o dělníky", kdežto všechny jiné jej zakázaly a některé okresní politické správy jako n. p. žatecká, trutnovská a rumburská povolily také vyvěsiti plakát, na němž byla vyobrazena hrozící pěst, před kterou kapitalisté prchají (s nápisem "Dosti trpělivosti"), jakož i plakáty, které se obracely na "pracující zemědělský lid", jiné úřady zakázaly také tyto plakáty.

Právě tak nestejné jako výběr zakázaných plakátů bylo také odůvodnění zákazu. Některé okresní politické správy spokojily se stereotypním poukazem na veřejný klid a řád, jenž by vyvěšením agitačních plakátů jistě nebyl býval porušen, většina dovolávala se §u 300 tr. z., ačkoliv tendence plakátů nesměřovala proti úředním nařízením, nýbrž proti protivným stranám, bruntálská okresní politická správa dovolávala se znovu §u 302 tr. z., nebo §u 14 (v úředním výměru nesprávně 40) zákona na ochranu republiky, viděla tedy ve volebních plakátech popuzování proti jednotlivým skupinám obyvatelstva, ačkoliv volební plakáty měly přece "popuzovati" jenom k odevzdávání hlasovacích lístků sociálně-demokratických. Příznačné jest, že jednotlivé úřady, n. p. okresní politická správa v České Lípě, zakázaly plakát, který připomínal události ze dne 4. března 1919, dovolávajíce se §u 16, č. 1, zákona na ochranu republiky (schvalování trestných činů). Úřady viděly tedy v rozporu k úvodním slovům ústavní listiny v klidné demonstraci pro sebeurčovací právo národů, která se mimo to konala ještě před ratifikací mírové smlouvy, trestný čin. Bylo by zvláště zajímavo věděti, jaké stanovisko zaujímá pan ministr spravedlnosti k této otázce.

Již tyto nestejné zákazy a jejich odůvodnění dokazují, že zde nejde o použití zákona, nýbrž o činy libovůle, jimiž úřady v rozporu k nestrannosti, kterou mají zachovávati, chtěly vládním stranám pomáhati při volebním boji. Ale nezákonitost tohoto jednání jest ještě tím křiklavější, že všechny plakáty, které okresní politické správy uznaly za závadné, byly v Praze předloženy k censuře, která je propustila. Jest již dosti zahanbující pro demokratický stát, že prostředky volební agitace podléhají censuře, má-li však záviseti na libovůli podřízených úřadů, aby censurované plakáty vylučovaly od veřejného vyvěšování, pak přestává všechna právní bezpečnost oposičních stran.

Poněvadž se přes vytýkanou nedůslednost vydané zákazy beze vší pochybnosti zakládají na pokynech ústředních míst, vydaných okresním politickým správám nebo státním zastupitelstvům, tážeme se pánů ministrů:

1. Víte o uvedených případech potlačování svobodného projevu smýšlení?

2. Jste ochotni pečovati, aby se příště nepřekáželo svobodné volební agitaci?

V Praze dne 25. října 1927.

Pohl, Taub,

Grünzner, Dr. Czech, Śliwka, Landová-Štychová, Heeger, Schäfer, Peter, Schweichhart, Blatny, Leibl, Kirpal, Katz, Hackenberg, Roscher, Chlouba, Schuster, Dietl, Kaufmann, de Witte, Haken.

1234/IX.

Interpelace

poslanců Jana Koudelky, Frant. Biňovce, Frant. Svobody a soudruhů

ministru vnitra

o tvoření střeleckých družstev republikánské strany zemědělského lidu.

V září letošního roku rozesílal sekretariát republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v Brandýse n. L. oběžník tohoto znění:

"Sekretariát republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v Brandýse nad Labem.

Vážený příteli důvěrníku!

V poslední době vyskytují se ve zvýšeném počtu odvážné krádeže, přepadávání lidí, loupeže, kterými bývají většinou postiženi naši příslušníci na venkově. Tuto zločinnost neodstraní a nezamezí žádná úřední opatření, ba ani zvýšený počet četníků po venkovských stanicích.

Za války a po válce vyrostlí, jakož i válkou zkažení lidé budou neustálým nebezpečím pro klid našich venkovských obcí.

Jedině dobrým a účinným prostředkem proti těmto individuím jsou pouze pohotové, svépomocné, dobře vedené a organisované korporace.

Žádáme Vás proto, abyste ve své obcí ihned zorganisoval nejméně 13 lidí, pokud možno bývalých vojáků, kteří utvoří 12ti členné střelecké družstvo a 13tý bude velitelem (náčelníkem). Z těchto družstev utvořena bude pak Národní střelecká jednota. Vedoucí střeleckých družstev, kteří musí býti bezpodmínečně naši nejlepší lidé, dobrého a ryzího charakteru, naprosto spolehliví, oddaní straně a programu jejímu, budou moci absolvovati kursy pro výcvik a výchovu činovníků národních jednot střeleckých. Pro tato střelecká družstva je zvláště zainteresovati všechny přátele myslivosti, bývalé důstojníky, poddůstojníky a vojáky z našeho členstva a dorostu, legionáře atd. Ptáte se, proč to organisujeme?

Nemůžete nazvat zbytečností svépomocné organisace pro zabezpečení pořádku a klidu v našich vesnících a tím i ochranu soukromého vlastnictví, nemůžete nazvati zbytečností připravenost a pohotovost i vycvičenost proti všem, kteří poškozují dobrou pověst našeho státu a kteří ruší klid i bezpečnost na venkově. Dovednost a vycvičenost v řádném zacházení a ovládání dobrých, přesných zbraní, zvýší sebevědomí a důvěru v sebeobranu našich lidí a tím uklidnění venkovského obyvatelstva.

Shrnujeme:

1. Utvořte ihned střelecká družstva.

2. Seznam členů jejich zašlete obratem sekretariátu.

3. Proveďte soupis vojáků a legionářů našich příslušníků a zašlete obratem sekretariátu.

4. Uspořádejte pro členy organisace schůzi, na které tajemník vysvětlí Vám význam těchto obranných korporací.

Dohodněte se s př. tajemníkem a svolejte členskou schůzi, na které Vám vysvětleny budou význam a účel našich obranných organisací.

Hesla pro příští činnost:

Všechnu pozornost organisaci střeleckých družstev!

Do zbraně proti rušitelům klidu a pořádku!

Končíme výzvou: Do zbraně zemědělci! Do houfu střelci! Připravme se dobře hájiti klid a bezpečnost sebe, sousedů, klid a bezpečnost státu proti všem!

S republikánským pozdravem

Bř. Zahradník, tajemník."


Z obsahu tohoto oběžníku je zřejmo, že politická strana agrární, jejíž příslušníkem je dokonce ministerský předseda, vyzývá k utvoření střeleckých ozbrojených sborů, které svou působností zjevně budou zasahovati do pravomoci bezpečnostních orgánů státních, které jedině a výlučně jsou povolány hájiti jak osobní, tak i hospodářskou bezpečnost obyvatelstva. Je patrno, že má se vytvořiti třídní vojenská organisace politické strany agrární, která, jestliže by se uskutečnila, vyvolá odvetu a nutně bude míti za následek, že obdobné ozbrojené sbory vybudují také jiné politické strany, čímž vznikne nesporně zneklidnění obyvatelstva, po případě i ohrožení klidu ve státě. S hlediska právního i ústavního je tvoření takovýchto sborů nepřípustné, obzvláště proto, že jde tu o osobování kompetence bezpečnostních orgánů státních a o mísení do výkonu moci úřední, vyhražené státním orgánům.

Tato akce je tím nepřípustnější, že ji podniká strana, jejíž příslušníky jsou nejen pan ministerský předseda, nýbrž také ministr Národní Obrany a dva další resortní ministři, kteří jako členové vlády jsou v prvé řadě povoláni, aby dbali zákonů státních a nedopustili, aby vznikaly organisace zákonně nepřípustné.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan ministr vnitra ochoten co nejpřísněji záležitost zakládání střeleckých sborů při straně republikánské vyšetřiti?

2. Je ochoten akci tuto, jako státu nebezpečnou a veřejný klid i pořádek ohrožující, bezpodmínečně zakázati?

3. Je ochoten naříditi okamžité rozpuštění oněch sborů, jestliže někde přece byly založeny?

4. Je ochoten zavésti úřední vyšetřování proti původcům této akce a naříditi jejich stíhání?

V Praze dne 25. října 1927.

Koudelka, Biňovec, Svoboda,

Stivín, Pik, Geršl, Johanis, Kříž, Tomášek, Bečko, Karpíšková, Chalupník, R. Chalupa, A. Chalupa, Teyerle, Klein, Hampl, Srba, Remeš, dr. Meissner, Jaša, dr. Winter, Brožík.

1234/X. (překlad).

Interpelace

poslance Tauba a soudruhů

vládě

o uveřejnění volebních výsledků.

Volby do obecních zastupitelstev, které se konaly dne 16. října, mají zajisté velký politický význam. Jest tedy ve veřejném zájmu, aby výsledek těchto voleb byl podrobně statisticky zachycen a aby výsledky těchto statistických šetření byly uveřejněny. Prozatím jest veřejnost odkázána na časopisecké zprávy, které pro ohromnou rozmanitost materiálu musí býti jistě neúplné a musí podávati nejasný obraz. Vedle toho místní přesuny a množství čistě místních kandidatur působící zmatek nejen samy ztěžují přehled, nýbrž částečně se jich úmyslně využívá k zastírání výsledků. Za těchto okolností jest tedy žádoucí, aby brzy byla uveřejněna úřední statistika.

Ministerstvo vnitra ovšem ohlásilo, že bude sestavena statistika obecních voleb. Ale to se stalo také v roce 1923, ale ani veřejnost ani sněmovna této statistiky nikdy neuhlídala. Poslanci dr. Czech, Čermák, Hillebrand a druhové vyzvali tehdy pana ministra vnitra interpelací, aby slíbenou statistiku uveřejnil (I. volební období, tisk 4274/XIX), pan ministr vnitra uznal však za vhodnější, na tuto interpelaci neodpověděti. Jistě jest v zájmu vážnosti sněmovny, aby se tento postup neopakoval.

Tážeme se tedy vlády, je-li ochotna dáti sestaviti úplnou a podrobnou statistiku obecních voleb a uveřejniti ji?

V Praze dne 25. října 1927.

Taub,

Haken, Landová-Štychová, Peter, Schäfer, Leibl, Hackenberg, Śliwka, Schweichhart, Chlouba, Roscher, Schuster, Grünzner, Pohl, Blatny, Kirpal, Katz, dr. Czech, Dietl, Kaufmann, de Witte, Heeger.

1234/XI. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Simma, inž. R. Junga a druhů

ministru železnic,

aby němečtí železničáři byli přeloženi na svá dřívější služební místa.

Ve správě a organisačním vedení železničního odboru posledních let bylo provedeno zvláštní opatření, četní němečtí železničáři byli totiž přeloženi do českého území. Toto opatření bylo odůvodněno tím, že tito němečtí železničáři neznali dosti dobře státní jazyk. Přeložením měla se jim tedy poskytnouti příležitost, aby se důkladně naučili státnímu jazyku. Přeložení bylo jen takto odůvodňováno a líčeno jako dočasné opatření. Dávno se již dosáhlo toho, že němečtí železničáři prokázali dostatečnou jazykovou kvalifikaci. Důvod pro jejich přeložení tím minul. Proto chovají samozřejmé a pochopitelné přání, aby byli přeloženi zpět, ba jest to přáním nejen těchto německých železničních zaměstnanců, nýbrž veškerého německého obyvatelstva.

Železniční zaměstnanci přejí si dostati se do starých služebních míst často proto, poněvadž v nich žijí příslušníci jejich rodin, poněvadž tam mají často svůj majetek, domy a pozemky. Byly případy, že právě z tohoto důvodu členové rodin nemohli vůbec odejíti z dřívějších služebních míst, musili tedy tam býti ponecháni, což bylo příčinou výdajů na dvojí domácnost. Dále mají němečtí železničáři v českém území velké těžkosti v tom, že nemají možnosti vychovávati své děti v německých školách.

Právě pro tuto věc, která v sobě skrývá nebezpečí odnárodnění, stala se tato otázka také otázkou národně-politickou.

Kdyby se vyšlo vstříc požadavku, aby němečtí železničáři byli přeloženi zpět, bylo by to tak zároveň dobrodiním pro české železničáře žijící v německém území, kteří ze stejných důvodů touží po návratu do dřívějšího domova.

Víme, že poslední dobou byly četné osoby na svou žádost přeloženy zpět. Ale to byly jen ojedinělé případy, jejichž počet není v žádném poměru k počtu nutných korektur. Mezi nejnaléhavější práce nejbližší doby patří všeobecné rozřešení otázky zpětného přeložení zaměstnanců.

Podepsaní táží se pana ministra, dospěl-li ke stejnému poznání, že jest nutno přeložené železniční zaměstnance přeložiti zpět, a jaké chce učiniti již v nejbližší době opatření týkající se této otázky?

V Praze dne 25. října 1927.

Simm, inž. Jung,

dr. Koberg, Weber, Horpynka, Siegel, dr. Schollich, Hackenberg, inž. Kallina, dr. Rosche, dr. Lehnert, dr. Keibl, Matzner, Schweichhart, Blatny, Kirpal, Taub, Knirsch, Krebs, Geyer, Wenzel.

1234/XII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

předsedovi vlády,

že se nedbá resolučních návrhů poslanecké sněmovny týkajících se zákona o válečných poškozencích.

Dne 30. listopadu 1926 přijal sociálně-politický výbor resoluční návrhy poslanců Schuberta, Zajička a Čuříka, které byly pak přijaty také plenem poslanecké sněmovny a senátu. Resoluční návrh sociálně-politického výboru zněl: "Vláda se vybízí, aby co nejdříve novelovala zákon o válečných poškozencích a aby při tom co nejrozsáhleji dbala především požadavků vyslovených v iniciativních návrzích tisk 549 (Schubert), 557 (Zajiček) a 698 (Čuřík)."

Tento resoluční návrh byl jak v rozpočtovém výboru, tak také v poslanecké sněmovně a senátě jednomyslně přijat.

Bohužel, ačkoliv uplynul skorem jeden rok a tento resoluční návrh obsahuje výslovně požadavek co nejrychlejší novelisace, poslanecké sněmovně dosud ještě vládní návrh na novelisaci zákona válečných poškozenců předložen nebyl. Poněvadž váleční poškozenci nynější zákonitá ustanovení zákona o péči o válečné poškozence uznávají za nedostatečná, bylo lze očekávati, že výše zmíněné resoluční návrhy budou brzy vyřízeny a že se jich neužije k tomu, aby úprava této naléhavé otázky byla dále odsunuta.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Proč vláda dosud ještě nedbala jednomyslně přijatého resolučního návrhu na nejrychlejší novelisaci zákona o válečných poškozencích, který byl již dne 30. listopadu 1926 usnesen v sociálně-politickém výboru?

2. Jest vláda ochotna, resoluční návrh, jednomyslně přijatý všemi stranami obou sněmoven Národního shromáždění, sociálně-politického a rozpočtového výboru, učiniti ihned předmětem vládního návrhu?

3. Jest vláda ochotna úplně vyhověti požadavku válečných poškozenců tím, že ještě v zasedání poslanecké sněmovny před vánocemi 1927 předloží vládní návrh, jímž by se zlepšila nynější ustanovení zákona o válečných poškozencích?

V Praze dne 25. října 1927.

Krebs,

Wenzel, Knirsch, Blatny, inž. Jung, Simm, dr. Schollich, dr. Lehnert, Weber, Schweichhart, Hackenberg, dr. Rosche, Siegel, inž. Kallina, dr. Keibl, Geyer, dr. Koberg, Horpynka, Matzner, Taub, Kirpal.

1234/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi železnic,

že okresní nemocenská pojišťovna v České Lípě potvrzuje dělnické legitimace německy a jak se k tomu chová přednosta stanice Mašek ve stanici Bor u České Lípy.

Okresní nemocenská pojišťovna v České Lípě potvrzuje dělnické legitimace vydané správou státních drah německy, k čemuž jest tato korporace úplně oprávněna jako samosprávný ústav, který si užívání jazyka určuje sám, a jejž nelze tedy ani ve styku se státem, ani s jinými úřady a státními podniky přiměti, aby s nimi jednal jiným jazykem než svým jazykem jednacím. Poněvadž potvrzení nemocenské pojišťovny na dělnické legitimaci, že její majitel jest pojištěn, není určeno pro stranu, nýbrž pro železnici jako státní podnik, musí státní dráhy přijímati toto úřední potvrzení v jednacím jazyku nemocenské pojišťovny. Avšak okresní nemocenská pojišťovna v České Lípě obdržela od staničního úřadu v Boru u České Lípy dne 20. srpna 1927 pod číslem 482 tento dopis ve státním jazyku.

"Dnes žádal Josef Svoboda ze Cvikova, zaměstnaný u firmy Hantich a spol. v Boru u České Lípy o potvrzení dělnické legitimace. Tuto legitimaci, ačkoliv byla sepsána česky, vaše odbočka potvrdila jen německy. Žádám, aby odbočce tento postup byl zakázán a aby jí bylo nařízeno, že české legitimace musí býti potvrzovány česky. Žádám o laskavé zaslání opisu vašeho pokynu.

Přednosta stanice Mašek v. r."


Ze svrchu uvedeného názoru, že okresní nemocenská pojišťovna jest samosprávná korporace, která si určuje jednací jazyk sama, vysvítá, že pan přednosta stanice Mašek v Boru u České Lípy není oprávněn žádati, aby ústav vydával úřední potvrzení česky.

Požadavek pana přednosty stanice Maška jest tedy svévolným činem. Poněvadž však podobné zprávy dostávám také z jiných stanic, jest naléhavě nutno, aby páni přednostové stanic byli poučeni, jak se mají chovati ve styku se samosprávnými okresními nemocenskými pojišťovnami. Táži se tedy pana ministra železnic:

1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti svrchu uvedený případ jazykového sporu mezi okresní nemocenskou pojišťovnou v České Lípě a přednostou stanice v Boru u České Lípy?

2. Jest pan ministr ochoten vydati všem železničním úřadům jednotný pokyn, jímž by byly poučeny, že nesmějí předpisovati samosprávným korporacím, jakým jazykem mají úřadovati?

V Praze dne 25. října 1927.

Krebs,

Geyer, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Rosche, Horpynka, dr. Schollich, Hackenberg, Blatny, Weber, dr. Koberg, Siegel, Matzner, dr. Lehnert, Wenzel, inž. Jung, Simm, Knirsch, Taub, Kirpal, Schweichhart.

1234/XIV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o nepřístojnostech při doručování časopisů, dopisů a balíků.

Dne 16. 9. 1927 byl zaslán administraci deníku "Der Tag" v Ústí n. L., Teplická 20, doporučený (rekomandovaný) dopis, který podle razítka ústeckého poštovního úřadu byl dodán v Ústí dne 21. 9. 1927, tedy po plných pěti dnech. Dovoluji si předložiti panu ministrovi na důkaz toho připojený podací lístek číslo 756 od poštovního úřadu v Boru u České Lípy, dopis a orazítkovanou obálku. Poněvadž tento dopis obsahuje důležitá sdělení, odesílatel pan prokurista Vilém Luft z Boru u České Lípy zakročil o vyřízení dne 20. 9. 1927 telefonicky a telefonním rozhovorem bylo teprve zjištěno, že jsme dopis dosud nedostali. Na naši žádost zaslal nám podací lístek, jak patrno z přílohy.

Dne 13. 9. 1927 odeslalo nakladatelství Františka Ehera nástupce, Mnichov, balíček časopisů, adresovaný nakladatelství národně-socialistické strany v Ústí n. L., a do Ústí došel 16. 9. 1927. Že tato zásilka došla, bylo však nakladatelství n. s. s. ohlášeno teprve 19. 9. 1927, tedy po třech dnech. Nakladatelství tím, že mu to bylo oznámeno opožděně, utrpělo značnou škodu.

Dále přikládám dopis advokáta dra Františka Zinka z Ústí n. L., Dlouhá ulice číslo 14, z něhož jest patrno, že listonoš N. Woldrich u poštovního úřadu Rejštejn na Šumavě nedoručoval zásilky časopisů předplatitelům Antonínovi Häuslerovi z Nového Domu, Jakobu Hableovi, dřevaři z Hirschensteinu a Otovi Webrovi, voraři ze Svojše, vesměs poště Rejštejn, ačkoliv nakladatelství časopisu zasílalo časopisy pravidelně každého týdne. Listonoš Woldrich napsal svémocně na novinovou pásku poznámku "Nepřijato, zpět" a noviny vrátil. Ze svrchu uvedeného dopisu advokáta dra Františka Zinka vysvítá, že uvedení předplatitelé časopis skutečně objednali, že jim však nikdy dodán nebyl, nýbrž, že listonoš jej svémocně vracel. Nakladatelství časopisu zažalovalo listonoše Woldricha na náhradu škody a rozsudek nabyl již právní moci. Woldrich bude tedy musit časopisu škodu nahraditi. Naproti tomu škodu způsobenou tím, že dodávka byla odepřena, nelze vůbec ani dobře nahraditi.

Těmito třemi uvedenými případy přesvědčí se pan ministr pošt a telegrafů, že doručování pošty bylo bohužel v poslední době ponecháno přímo svévoli jednotlivých činitelů. Že tyto poměry musí však mimořádně škoditi všeobecné dopravě, netřeba zvlášť dokazovati.

Táži se tedy pana ministra pošt a telegrafů:

1. Jest ochoten uvedené tři případy důkladně vyšetřiti a viníky pohnati k odpovědnosti?

2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby příště zvláště dopisy, balíčky a časopisy byly doručovány s větší přesností a svědomitostí?

V Praze dne 25. října 1927.

Krebs,

Wenzel, dr. Keibl, Weber, Matzner, dr. Schollich, dr. Lehnert, inž. Kallina, Horpynka, Siegel, dr. Koberg, dr. Rosche, Hackenberg, Schweichhart, Blatny, Kirpal, Taub, Knirsch, Simm, Geyer, inž. Jung.

1234/XV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi vnitra,

aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení byl vydáván včas.

Dne 11. listopadu 1926 podal jsem vládě interpelaci tisk 746/XIV o opožděném vydávání německých překladů Sbírky zákonů a nařízení a uvedl jsem v ní, že 81. a 85. částka Sbírky zákonů a nařízení, které byly vydány dne 25. a 27. září 1925, vyšly v německém překladě teprve dne 5. listopadu 1926, tedy o 5 neděl později. Žádal jsem tehdy, aby vláda učinila opatření, aby německé vydání zákonů vycházelo pokud možno včas, t. j. buď současně s českým vydáním nebo o několik dní později.

Pan ministr vnitra odpověděl na tuto interpelaci v čísle 944 4. zasedání poslanecké sněmovny a to pod číslem XIII. V této odpovědi se poukazuje, že včasné vydávání naráží na určité technické těžkosti, že však ministerstvo vnitra pečuje, aby vydávání překladů vždy s největším urychlením dostalo se do normálních kolejí a že neopomíjí žádné příležitosti a žádného prostředku, aby interval, kde se mu nelze vyhnouti, byl stále zmenšován. Tato odpověď byla uveřejněna dne 9. března 1927.

Bohužel dnes jsem zase nucen stěžovati si ve věc vycházení německého vydání Sbírky zákonů a nařízení. Tak státní tiskárna rozeslala 44. částku Sbírky dne 13. října 1927. Tato částka vyšla v českém původním znění již dne 12. července, tedy před 3 měsíci. Jest tedy všeobecně známým faktem, že se prodlení při vydávání německého vydání zákonů ještě podstatně zhoršilo, než tomu bylo loňského roku. Zmíněná 44. částka Sbírky zákonů a nařízení z roku 1927 obsahuje obchodní smlouvu mezi Československou republikou a Švýcarskem, která vešla v platnost dne 12. července 1927. Odběratelé německého vydání Sbírky dostávají tuto pro naše národní hospodářství tak mimořádně významnou a důležitou obchodní smlouvu na vědomí teprve za 3 měsíce po tom, co vešla v platnost.

Tím donucen táži se znovu pana ministra vnitra:

Co zamýšlí podniknouti, aby konečně bylo zabráněno tomu, aby německé znění zákonů nevycházelo s tak mimořádně velkým zpožděním?

Jest ochoten pečovati, aby německá znění zákonů byla vydávána v nejkratších intervalech po vyjití českého vydání nebo pokud možno stejně s českým vydáním?

V Praze dne 25. října 1927.

Krebs,

Wenzel, Knirsch, inž. Jung, Simm, inž. Kallina, dr. Rosche, Siegel, dr. Koberg, Blatny, Hackenberg, dr. Schollich, Weber, Matzner, dr. Lehnert, Geyer, dr. Keibl, Horpynka, Taub, Kirpal, Schweichhart.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP