V boji při obecních volbách podnikla vláda
přímo válečnou výpravu proti
agitačním prostředkům německé
sociálně demokratické strany dělnické.
Především četné okresní
politické správy zakázaly vyvěšovati
volební plakáty. Praxe nebyla při tom naprosto
stejná. Tak na příklad okresní politické
správy v Bruntále, Šumperku, Novém Jičíně
a v Hostinném zakázaly všechny plakáty,
jež jim byly předloženy. Většina
úřadů povolila pouze plakát "Péče
o dělníky", kdežto všechny jiné
jej zakázaly a některé okresní politické
správy jako n. p. žatecká, trutnovská
a rumburská povolily také vyvěsiti plakát,
na němž byla vyobrazena hrozící pěst,
před kterou kapitalisté prchají (s nápisem
"Dosti trpělivosti"), jakož i plakáty,
které se obracely na "pracující zemědělský
lid", jiné úřady zakázaly také
tyto plakáty.
Právě tak nestejné jako výběr
zakázaných plakátů bylo také
odůvodnění zákazu. Některé
okresní politické správy spokojily se stereotypním
poukazem na veřejný klid a řád, jenž
by vyvěšením agitačních plakátů
jistě nebyl býval porušen, většina
dovolávala se §u 300 tr. z., ačkoliv tendence
plakátů nesměřovala proti úředním
nařízením, nýbrž proti protivným
stranám, bruntálská okresní politická
správa dovolávala se znovu §u 302 tr. z., nebo
§u 14 (v úředním výměru
nesprávně 40) zákona na ochranu republiky,
viděla tedy ve volebních plakátech popuzování
proti jednotlivým skupinám obyvatelstva, ačkoliv
volební plakáty měly přece "popuzovati"
jenom k odevzdávání hlasovacích lístků
sociálně-demokratických. Příznačné
jest, že jednotlivé úřady, n. p. okresní
politická správa v České Lípě,
zakázaly plakát, který připomínal
události ze dne 4. března 1919, dovolávajíce
se §u 16, č. 1, zákona na ochranu republiky
(schvalování trestných činů).
Úřady viděly tedy v rozporu k úvodním
slovům ústavní listiny v klidné demonstraci
pro sebeurčovací právo národů,
která se mimo to konala ještě před ratifikací
mírové smlouvy, trestný čin. Bylo
by zvláště zajímavo věděti,
jaké stanovisko zaujímá pan ministr spravedlnosti
k této otázce.
Již tyto nestejné zákazy a jejich odůvodnění
dokazují, že zde nejde o použití zákona,
nýbrž o činy libovůle, jimiž úřady
v rozporu k nestrannosti, kterou mají zachovávati,
chtěly vládním stranám pomáhati
při volebním boji. Ale nezákonitost tohoto
jednání jest ještě tím křiklavější,
že všechny plakáty, které okresní
politické správy uznaly za závadné,
byly v Praze předloženy k censuře, která
je propustila. Jest již dosti zahanbující pro
demokratický stát, že prostředky volební
agitace podléhají censuře, má-li však
záviseti na libovůli podřízených
úřadů, aby censurované plakáty
vylučovaly od veřejného vyvěšování,
pak přestává všechna právní
bezpečnost oposičních stran.
Poněvadž se přes vytýkanou nedůslednost
vydané zákazy beze vší pochybnosti zakládají
na pokynech ústředních míst, vydaných
okresním politickým správám nebo státním
zastupitelstvům, tážeme se pánů
ministrů:
1. Víte o uvedených případech potlačování
svobodného projevu smýšlení?
2. Jste ochotni pečovati, aby se příště
nepřekáželo svobodné volební
agitaci?
V Praze dne 25. října 1927.
V září letošního roku rozesílal
sekretariát republikánské strany zemědělského
a malorolnického lidu v Brandýse n. L. oběžník
tohoto znění:
"Sekretariát republikánské strany zemědělského
a malorolnického lidu v Brandýse nad Labem.
Vážený příteli důvěrníku!
V poslední době vyskytují se ve zvýšeném
počtu odvážné krádeže, přepadávání
lidí, loupeže, kterými bývají
většinou postiženi naši příslušníci
na venkově. Tuto zločinnost neodstraní a
nezamezí žádná úřední
opatření, ba ani zvýšený počet
četníků po venkovských stanicích.
Za války a po válce vyrostlí, jakož
i válkou zkažení lidé budou neustálým
nebezpečím pro klid našich venkovských
obcí.
Jedině dobrým a účinným prostředkem
proti těmto individuím jsou pouze pohotové,
svépomocné, dobře vedené a organisované
korporace.
Žádáme Vás proto, abyste ve své
obcí ihned zorganisoval nejméně 13 lidí,
pokud možno bývalých vojáků,
kteří utvoří 12ti členné
střelecké družstvo a 13tý bude velitelem
(náčelníkem). Z těchto družstev
utvořena bude pak Národní střelecká
jednota. Vedoucí střeleckých družstev,
kteří musí býti bezpodmínečně
naši nejlepší lidé, dobrého a ryzího
charakteru, naprosto spolehliví, oddaní straně
a programu jejímu, budou moci absolvovati kursy pro výcvik
a výchovu činovníků národních
jednot střeleckých. Pro tato střelecká
družstva je zvláště zainteresovati všechny
přátele myslivosti, bývalé důstojníky,
poddůstojníky a vojáky z našeho členstva
a dorostu, legionáře atd. Ptáte se, proč
to organisujeme?
Nemůžete nazvat zbytečností svépomocné
organisace pro zabezpečení pořádku
a klidu v našich vesnících a tím i ochranu
soukromého vlastnictví, nemůžete nazvati
zbytečností připravenost a pohotovost i vycvičenost
proti všem, kteří poškozují dobrou
pověst našeho státu a kteří ruší
klid i bezpečnost na venkově. Dovednost a vycvičenost
v řádném zacházení a ovládání
dobrých, přesných zbraní, zvýší
sebevědomí a důvěru v sebeobranu našich
lidí a tím uklidnění venkovského
obyvatelstva.
Shrnujeme:
1. Utvořte ihned střelecká družstva.
2. Seznam členů jejich zašlete obratem sekretariátu.
3. Proveďte soupis vojáků a legionářů
našich příslušníků a zašlete
obratem sekretariátu.
4. Uspořádejte pro členy organisace schůzi,
na které tajemník vysvětlí Vám
význam těchto obranných korporací.
Dohodněte se s př. tajemníkem a svolejte
členskou schůzi, na které Vám vysvětleny
budou význam a účel našich obranných
organisací.
Hesla pro příští činnost:
Všechnu pozornost organisaci střeleckých družstev!
Do zbraně proti rušitelům klidu a pořádku!
Končíme výzvou: Do zbraně zemědělci!
Do houfu střelci! Připravme se dobře hájiti
klid a bezpečnost sebe, sousedů, klid a bezpečnost
státu proti všem!
S republikánským pozdravem
Z obsahu tohoto oběžníku je zřejmo,
že politická strana agrární, jejíž
příslušníkem je dokonce ministerský
předseda, vyzývá k utvoření
střeleckých ozbrojených sborů, které
svou působností zjevně budou zasahovati do
pravomoci bezpečnostních orgánů státních,
které jedině a výlučně jsou
povolány hájiti jak osobní, tak i hospodářskou
bezpečnost obyvatelstva. Je patrno, že má se
vytvořiti třídní vojenská organisace
politické strany agrární, která, jestliže
by se uskutečnila, vyvolá odvetu a nutně
bude míti za následek, že obdobné ozbrojené
sbory vybudují také jiné politické
strany, čímž vznikne nesporně zneklidnění
obyvatelstva, po případě i ohrožení
klidu ve státě. S hlediska právního
i ústavního je tvoření takovýchto
sborů nepřípustné, obzvláště
proto, že jde tu o osobování kompetence bezpečnostních
orgánů státních a o mísení
do výkonu moci úřední, vyhražené
státním orgánům.
Tato akce je tím nepřípustnější,
že ji podniká strana, jejíž příslušníky
jsou nejen pan ministerský předseda, nýbrž
také ministr Národní Obrany a dva další
resortní ministři, kteří jako členové
vlády jsou v prvé řadě povoláni,
aby dbali zákonů státních a nedopustili,
aby vznikaly organisace zákonně nepřípustné.
Podepsaní se proto táží:
1. Je pan ministr vnitra ochoten co nejpřísněji
záležitost zakládání střeleckých
sborů při straně republikánské
vyšetřiti?
2. Je ochoten akci tuto, jako státu nebezpečnou
a veřejný klid i pořádek ohrožující,
bezpodmínečně zakázati?
3. Je ochoten naříditi okamžité rozpuštění
oněch sborů, jestliže někde přece
byly založeny?
4. Je ochoten zavésti úřední vyšetřování
proti původcům této akce a naříditi
jejich stíhání?
V Praze dne 25. října 1927.
Volby do obecních zastupitelstev, které se konaly
dne 16. října, mají zajisté velký
politický význam. Jest tedy ve veřejném
zájmu, aby výsledek těchto voleb byl podrobně
statisticky zachycen a aby výsledky těchto statistických
šetření byly uveřejněny. Prozatím
jest veřejnost odkázána na časopisecké
zprávy, které pro ohromnou rozmanitost materiálu
musí býti jistě neúplné a musí
podávati nejasný obraz. Vedle toho místní
přesuny a množství čistě místních
kandidatur působící zmatek nejen samy ztěžují
přehled, nýbrž částečně
se jich úmyslně využívá k zastírání
výsledků. Za těchto okolností jest
tedy žádoucí, aby brzy byla uveřejněna
úřední statistika.
Ministerstvo vnitra ovšem ohlásilo, že bude sestavena
statistika obecních voleb. Ale to se stalo také
v roce 1923, ale ani veřejnost ani sněmovna této
statistiky nikdy neuhlídala. Poslanci dr. Czech, Čermák,
Hillebrand a druhové vyzvali tehdy pana ministra vnitra
interpelací, aby slíbenou statistiku uveřejnil
(I. volební období, tisk 4274/XIX), pan ministr
vnitra uznal však za vhodnější, na tuto
interpelaci neodpověděti. Jistě jest v zájmu
vážnosti sněmovny, aby se tento postup neopakoval.
Tážeme se tedy vlády, je-li ochotna dáti
sestaviti úplnou a podrobnou statistiku obecních
voleb a uveřejniti ji?
V Praze dne 25. října 1927.
Ve správě a organisačním vedení
železničního odboru posledních let bylo
provedeno zvláštní opatření,
četní němečtí železničáři
byli totiž přeloženi do českého
území. Toto opatření bylo odůvodněno
tím, že tito němečtí železničáři
neznali dosti dobře státní jazyk. Přeložením
měla se jim tedy poskytnouti příležitost,
aby se důkladně naučili státnímu
jazyku. Přeložení bylo jen takto odůvodňováno
a líčeno jako dočasné opatření.
Dávno se již dosáhlo toho, že němečtí
železničáři prokázali dostatečnou
jazykovou kvalifikaci. Důvod pro jejich přeložení
tím minul. Proto chovají samozřejmé
a pochopitelné přání, aby byli přeloženi
zpět, ba jest to přáním nejen těchto
německých železničních zaměstnanců,
nýbrž veškerého německého
obyvatelstva.
Železniční zaměstnanci přejí
si dostati se do starých služebních míst
často proto, poněvadž v nich žijí
příslušníci jejich rodin, poněvadž
tam mají často svůj majetek, domy a pozemky.
Byly případy, že právě z tohoto
důvodu členové rodin nemohli vůbec
odejíti z dřívějších služebních
míst, musili tedy tam býti ponecháni, což
bylo příčinou výdajů na dvojí
domácnost. Dále mají němečtí
železničáři v českém území
velké těžkosti v tom, že nemají
možnosti vychovávati své děti v německých
školách.
Právě pro tuto věc, která v sobě
skrývá nebezpečí odnárodnění,
stala se tato otázka také otázkou národně-politickou.
Kdyby se vyšlo vstříc požadavku, aby němečtí
železničáři byli přeloženi
zpět, bylo by to tak zároveň dobrodiním
pro české železničáře
žijící v německém území,
kteří ze stejných důvodů touží
po návratu do dřívějšího
domova.
Víme, že poslední dobou byly četné
osoby na svou žádost přeloženy zpět.
Ale to byly jen ojedinělé případy,
jejichž počet není v žádném
poměru k počtu nutných korektur. Mezi nejnaléhavější
práce nejbližší doby patří
všeobecné rozřešení otázky
zpětného přeložení zaměstnanců.
Podepsaní táží se pana ministra, dospěl-li
ke stejnému poznání, že jest nutno přeložené
železniční zaměstnance přeložiti
zpět, a jaké chce učiniti již v nejbližší
době opatření týkající
se této otázky?
V Praze dne 25. října 1927.
Dne 30. listopadu 1926 přijal sociálně-politický
výbor resoluční návrhy poslanců
Schuberta, Zajička a Čuříka, které
byly pak přijaty také plenem poslanecké sněmovny
a senátu. Resoluční návrh sociálně-politického
výboru zněl: "Vláda se vybízí,
aby co nejdříve novelovala zákon o válečných
poškozencích a aby při tom co nejrozsáhleji
dbala především požadavků vyslovených
v iniciativních návrzích tisk 549 (Schubert),
557 (Zajiček) a 698 (Čuřík)."
Tento resoluční návrh byl jak v rozpočtovém
výboru, tak také v poslanecké sněmovně
a senátě jednomyslně přijat.
Bohužel, ačkoliv uplynul skorem jeden rok a tento
resoluční návrh obsahuje výslovně
požadavek co nejrychlejší novelisace, poslanecké
sněmovně dosud ještě vládní
návrh na novelisaci zákona válečných
poškozenců předložen nebyl. Poněvadž
váleční poškozenci nynější
zákonitá ustanovení zákona o péči
o válečné poškozence uznávají
za nedostatečná, bylo lze očekávati,
že výše zmíněné resoluční
návrhy budou brzy vyřízeny a že se jich
neužije k tomu, aby úprava této naléhavé
otázky byla dále odsunuta.
Podepsaní táží se tedy vlády:
1. Proč vláda dosud ještě nedbala jednomyslně
přijatého resolučního návrhu
na nejrychlejší novelisaci zákona o válečných
poškozencích, který byl již dne 30. listopadu
1926 usnesen v sociálně-politickém výboru?
2. Jest vláda ochotna, resoluční návrh,
jednomyslně přijatý všemi stranami obou
sněmoven Národního shromáždění,
sociálně-politického a rozpočtového
výboru, učiniti ihned předmětem vládního
návrhu?
3. Jest vláda ochotna úplně vyhověti
požadavku válečných poškozenců
tím, že ještě v zasedání
poslanecké sněmovny před vánocemi
1927 předloží vládní návrh,
jímž by se zlepšila nynější
ustanovení zákona o válečných
poškozencích?
V Praze dne 25. října 1927.
Okresní nemocenská pojišťovna v České
Lípě potvrzuje dělnické legitimace
vydané správou státních drah německy,
k čemuž jest tato korporace úplně oprávněna
jako samosprávný ústav, který si užívání
jazyka určuje sám, a jejž nelze tedy ani ve
styku se státem, ani s jinými úřady
a státními podniky přiměti, aby s
nimi jednal jiným jazykem než svým jazykem
jednacím. Poněvadž potvrzení nemocenské
pojišťovny na dělnické legitimaci, že
její majitel jest pojištěn, není určeno
pro stranu, nýbrž pro železnici jako státní
podnik, musí státní dráhy přijímati
toto úřední potvrzení v jednacím
jazyku nemocenské pojišťovny. Avšak okresní
nemocenská pojišťovna v České Lípě
obdržela od staničního úřadu
v Boru u České Lípy dne 20. srpna 1927 pod
číslem 482 tento dopis ve státním
jazyku.
"Dnes žádal Josef Svoboda ze Cvikova, zaměstnaný
u firmy Hantich a spol. v Boru u České Lípy
o potvrzení dělnické legitimace. Tuto legitimaci,
ačkoliv byla sepsána česky, vaše odbočka
potvrdila jen německy. Žádám, aby odbočce
tento postup byl zakázán a aby jí bylo nařízeno,
že české legitimace musí býti
potvrzovány česky. Žádám o laskavé
zaslání opisu vašeho pokynu.
Ze svrchu uvedeného názoru, že okresní
nemocenská pojišťovna jest samosprávná
korporace, která si určuje jednací jazyk
sama, vysvítá, že pan přednosta stanice
Mašek v Boru u České Lípy není
oprávněn žádati, aby ústav vydával
úřední potvrzení česky.
Požadavek pana přednosty stanice Maška jest tedy
svévolným činem. Poněvadž však
podobné zprávy dostávám také
z jiných stanic, jest naléhavě nutno, aby
páni přednostové stanic byli poučeni,
jak se mají chovati ve styku se samosprávnými
okresními nemocenskými pojišťovnami. Táži
se tedy pana ministra železnic:
1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti svrchu uvedený
případ jazykového sporu mezi okresní
nemocenskou pojišťovnou v České Lípě
a přednostou stanice v Boru u České Lípy?
2. Jest pan ministr ochoten vydati všem železničním
úřadům jednotný pokyn, jímž
by byly poučeny, že nesmějí předpisovati
samosprávným korporacím, jakým jazykem
mají úřadovati?
V Praze dne 25. října 1927.
Dne 16. 9. 1927 byl zaslán administraci deníku "Der
Tag" v Ústí n. L., Teplická 20,
doporučený (rekomandovaný) dopis, který
podle razítka ústeckého poštovního
úřadu byl dodán v Ústí dne
21. 9. 1927, tedy po plných pěti dnech. Dovoluji
si předložiti panu ministrovi na důkaz toho
připojený podací lístek číslo
756 od poštovního úřadu v Boru u České
Lípy, dopis a orazítkovanou obálku. Poněvadž
tento dopis obsahuje důležitá sdělení,
odesílatel pan prokurista Vilém Luft z Boru u České
Lípy zakročil o vyřízení dne
20. 9. 1927 telefonicky a telefonním rozhovorem bylo teprve
zjištěno, že jsme dopis dosud nedostali. Na naši
žádost zaslal nám podací lístek,
jak patrno z přílohy.
Dne 13. 9. 1927 odeslalo nakladatelství Františka
Ehera nástupce, Mnichov, balíček časopisů,
adresovaný nakladatelství národně-socialistické
strany v Ústí n. L., a do Ústí došel
16. 9. 1927. Že tato zásilka došla, bylo však
nakladatelství n. s. s. ohlášeno teprve 19.
9. 1927, tedy po třech dnech. Nakladatelství tím,
že mu to bylo oznámeno opožděně,
utrpělo značnou škodu.
Dále přikládám dopis advokáta
dra Františka Zinka z Ústí n. L., Dlouhá
ulice číslo 14, z něhož jest patrno,
že listonoš N. Woldrich u poštovního úřadu
Rejštejn na Šumavě nedoručoval zásilky
časopisů předplatitelům Antonínovi
Häuslerovi z Nového Domu, Jakobu Hableovi, dřevaři
z Hirschensteinu a Otovi Webrovi, voraři ze Svojše,
vesměs poště Rejštejn, ačkoliv
nakladatelství časopisu zasílalo časopisy
pravidelně každého týdne. Listonoš
Woldrich napsal svémocně na novinovou pásku
poznámku "Nepřijato, zpět" a noviny
vrátil. Ze svrchu uvedeného dopisu advokáta
dra Františka Zinka vysvítá, že uvedení
předplatitelé časopis skutečně
objednali, že jim však nikdy dodán nebyl, nýbrž,
že listonoš jej svémocně vracel. Nakladatelství
časopisu zažalovalo listonoše Woldricha na náhradu
škody a rozsudek nabyl již právní moci.
Woldrich bude tedy musit časopisu škodu nahraditi.
Naproti tomu škodu způsobenou tím, že
dodávka byla odepřena, nelze vůbec ani dobře
nahraditi.
Těmito třemi uvedenými případy
přesvědčí se pan ministr pošt
a telegrafů, že doručování pošty
bylo bohužel v poslední době ponecháno
přímo svévoli jednotlivých činitelů.
Že tyto poměry musí však mimořádně
škoditi všeobecné dopravě, netřeba
zvlášť dokazovati.
Táži se tedy pana ministra pošt a telegrafů:
1. Jest ochoten uvedené tři případy
důkladně vyšetřiti a viníky pohnati
k odpovědnosti?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby
příště zvláště dopisy,
balíčky a časopisy byly doručovány
s větší přesností a svědomitostí?
V Praze dne 25. října 1927.
Dne 11. listopadu 1926 podal jsem vládě interpelaci
tisk 746/XIV o opožděném vydávání
německých překladů Sbírky zákonů
a nařízení a uvedl jsem v ní, že
81. a 85. částka Sbírky zákonů
a nařízení, které byly vydány
dne 25. a 27. září 1925, vyšly v německém
překladě teprve dne 5. listopadu 1926, tedy o 5
neděl později. Žádal jsem tehdy, aby
vláda učinila opatření, aby německé
vydání zákonů vycházelo pokud
možno včas, t. j. buď současně
s českým vydáním nebo o několik
dní později.
Pan ministr vnitra odpověděl na tuto interpelaci
v čísle 944 4. zasedání poslanecké
sněmovny a to pod číslem XIII. V této
odpovědi se poukazuje, že včasné vydávání
naráží na určité technické
těžkosti, že však ministerstvo vnitra pečuje,
aby vydávání překladů vždy
s největším urychlením dostalo se do
normálních kolejí a že neopomíjí
žádné příležitosti a žádného
prostředku, aby interval, kde se mu nelze vyhnouti, byl
stále zmenšován. Tato odpověď byla
uveřejněna dne 9. března 1927.
Bohužel dnes jsem zase nucen stěžovati si ve
věc vycházení německého vydání
Sbírky zákonů a nařízení.
Tak státní tiskárna rozeslala 44. částku
Sbírky dne 13. října 1927. Tato částka
vyšla v českém původním znění
již dne 12. července, tedy před 3 měsíci.
Jest tedy všeobecně známým faktem, že
se prodlení při vydávání německého
vydání zákonů ještě podstatně
zhoršilo, než tomu bylo loňského roku.
Zmíněná 44. částka Sbírky
zákonů a nařízení z roku 1927
obsahuje obchodní smlouvu mezi Československou republikou
a Švýcarskem, která vešla v platnost dne
12. července 1927. Odběratelé německého
vydání Sbírky dostávají tuto
pro naše národní hospodářství
tak mimořádně významnou a důležitou
obchodní smlouvu na vědomí teprve za 3 měsíce
po tom, co vešla v platnost.
Tím donucen táži se znovu pana ministra vnitra:
Co zamýšlí podniknouti, aby konečně
bylo zabráněno tomu, aby německé znění
zákonů nevycházelo s tak mimořádně
velkým zpožděním?
Jest ochoten pečovati, aby německá znění
zákonů byla vydávána v nejkratších
intervalech po vyjití českého vydání
nebo pokud možno stejně s českým vydáním?
V Praze dne 25. října 1927.