Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. spravedlnosti na interp. posl. Mondoka, dra Gáti, Sedorjaka a soudruhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení č. 20 "Karpatské Pravdy", orgánu XXIV. kraje K. S. Č. ze dne 23. května 1926 (tisk 1017/XIV),

II. min. spravedlnosti na interp. posl. Mondoka, dra Gáti, Sedorjaka a soudruhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení č. 14 "Karpatské Pravdy", orgánu XXIV. kraje K. S.

Č. ze dne 11. dubna 1926 (tisk 1017/XIII),

III. předsedy vlády na interp. posl. Stivína a soudr. ve věci časopiseckých zpráv o jednání Československé republiky s Vatikánem o konkordát (tisk 776/V),

IV. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna, Špatného, Mikuláše a druhů o slevě pachtovného drobným pachtýřům státního statku v Brandýse n. L. postiženým letošní povodní a živelními pohromami (tisk 622/V),

V. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Knejzlíka, Sladkého a druhů o přeložení české měšťanské školy z Úsova do Dubicka (tisk 955/XII),

VI. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a druhů o placení daní z příjmu za minulá léta státními zaměstnanci na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 604/IX),

VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Muny a soudr. o konfiskaci č. 3 časopisu "Voják" (tisk 1017/IV),

VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hakena a soudr. o nezákonné konfiskaci časopisu "Voják" (tisk 1017/V),

IX. min. spravedlnosti na itnerp. posl. Hakena a soudr. o nezákonné konfiskaci časopisu "Voják" (tisk 1017/VI),

X. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergmanna a druhů o nelidském postupu proti Josefu Netalovi, pošt. zřízenci v Janovicích nad Úhlavou (tisk 776/IX),

XI. min. zemědělstva na interp. posl. Majora, Steinera a súdr. o činnosti paritných komisií na Slovensku (tisk 797/VI),

XII. min. financí na interp. posl. Tayerle, R. Chalupy, Brodeckého, Kleina a soudr., že se nevyřizují žádosti aktivních dělnic tabákové režie o přídavky na nezaopatřené děti (tisk 797/XIII),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů o poměrech četnických gážistů přeložených do stavu uniformované stráže bezpečnosti (tisk 930/VIII),

XIV. min. železnic na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala a druhů o doplatcích místního přídavku železničním zaměstnancům v Hustu na Podkarpatské Rusi (tisk 776/VIII),

XV. min. železnic na interp. posl. Pika a soudr. o srážce nákladního vlaku s nákladním automobilem v Rokycanech (tisk 955/X),

XVI. min. zemědělství a min. financí na interp. posl. Riedla, Langra, Mikuláše a druhů o poměrech na Salmově panství rájeckém a o dosazení vnucené správy tamtéž ze dne 15. února 1927 (tisk 840/VI),

XVII. min. železnic na interp. posl. Riedla, Knejzlíka, Buřívala, Procházky a druhů o rušení míst strážníků na soukromých vlečkách (tisk 840/VII),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. Jana Koudelky a soudruhů o konfiskaci časopisu "Středočeské Hlasy" v Kolíně (tisk 1017/III),

XIX. min. železnic na interp. posl. Riedla, Langra a druhů o železničním neštěstí na nádraží brněnském (tisk 989/III),

XX. min. železnic a min. spravedlnosti na interp. posl. Svobody a soudruhů o železniční katastrofě v Brně a o konfiskaci "Stráže Socialismu", v níž byla zabavená stať o příčinách katastrofy (tisk 989/II),

XXI. min. financí na interp. posl. Knejzlíka, Langra, Riedla a druhů o zadání prodejny tabáku v Přerově a Velkém Týnci (tisk 955/VIII),

XXII. min. železnic na interp. posl. Jurana, Buriana a soudr. o úžasně vysokých tarifech dělnických jízdních lístků na místní dráze Kuřím-Veverská Bítýška (tisk 989/V),

XXIII. vlády na interp. posl. Schmerdy a soudruhů o nepořádcích ve Státním pozemkovém úřadě a o nezákonném postupu tohoto úřadu (tisk 1017/XXI).

Přehlídku časopisu "Karpatská Pravda" vykonává státní zastupitelství v Užhorodě, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám proto sám na interpelaci o zabavení č. 20 téhož časopisu, ježto obsah její nedotýká se ministra vnitra.

Státní zastupitelství v Užhorodě zakročilo zabavením proti č. 20 časopisu "Karpatská Pravda", dalo skutkovou podstatu přečinů podle §§ů 14, č. 1, 3 a 5 zákona na ochranu republiky a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabavením zabráněno bylo dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona. Námitky proti tomu podány nebyly a tím odpadla také možnost přípustného přezkoumání tohoto nálezu.

Za daného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 29. června 1927.

Obsah interpelace nedotýká se ministra vnitra, ježto přehlídku časopisu "Karpatská Pravda" vykonává státní zastupitelství v Užhorodě, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Převzal jsem proto zodpovědění interpelace.

Státní zastupitelství zabavilo č. 14 časopisu "Karpatská Pravda" z 11. dubna 1926, ježto shledalo v obsahu míst v interpelaci uvedených skutkovou podstatu přečinů podle §u 14/5 zák. na ochranu republiky a §§u 1, 3 odst. II., č. 1 a 2, 9 č 6 zák. čl. 41/1914. Mělo také za to, že,hledíc k útočnému rázu projevů, veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství v Užhorodě nařizujíc zabavení tiskopisu postupovalo podle zákona. Námitky proti rozhodnutí soudu nebyly podány a tím bylo zabráněno, aby soud přezkoumal své rozhodnutí na podkladě obsahu námitek.

Vytýkají-li páni interpelanti zabavení místa "Policie, aby zakryla ... strany" a "Taktéž učinila i polská policie" z toho důvodu, že projev týká se polské policie, nemohu neuznati, že zabavení těchto projevů nebylo odůvodněné a dal jsem upozorniti státní zastupitelství v Užhorodě, že zabavení místa "Policie" .... až .... "polská policie" bylo omeziti na část "Totéž jako u nás" .... až .... "příčinou krveprolití."

O svém tvrzení, že jsou i soudci terorisováni a že senát, který v jistém případě nepotvrdil zabavení, byl změněn a složen ze soudců, kteří více vyhovovali policejnímu režimu, neuvedli páni interpelanti žádných podrobností, pročež nemohu je učiniti podkladem šetření.

Za daného stavu věci nemám podkladu pro další opatření, jež jsou pány interpelanty žádána.

V Praze, dne 30. června 1927.

Odpovídající na dotaz, uvedený pod bodem 1. interpelací, odkazuje vláda na prohlášení, které učinil v této příčině ministr věcí zahraničních v zahraničním výboru poslanecké sněmovny dne 11. února 1927. Vláda je proti jekémukoliv krajnímu a násilnému řešení ať z té či oné strany, proti radikální rozluce i proti uzavření konkordátu, poněvadž stojí na stanovisku, že vzhledem k poměrům u nás a rozvrstvení našeho obyvatelstva musí býti vytvořen stav, který by co největší části obyvatelstva našeho státu vyhovoval a který by byl tak trvalý, aby vnitropolitické události neměly v důsledku vždy nové a nové krise v tomto oboru vnitřní i zahraniční politiky. V duchu těchto zásad byly po celá léta vždy řešeny jednotlivé otázky církevní politiky a také dřívější vládní většinou schvalovány, neboť jen tak možno účinně obhájiti zájmy státu. Bylo jednáno s Vatikánem o věcech konkrétních i všeobecných, ale vždy bylo jednání toto neseno snahou po řešení v zájmu celostátním. Během všech jednání nikdy nepostavila se otázka uzavření konkordátu. Proto možno konstatovati opět, že se o konkordát nejedná.

Vzhledem k odpovědi na bod 1. interpelace odpadá zodpovědění bodu 2. a 3.

V Praze dne 17. května 1927.

Státní lesy a statky, pro které platí zásady hospodaření podnikového, nemohou, nechtějí-li přijíti k důsledkům vážně se dotýkajícím podstaty jejich hospodářství, samy z vlastního podnětu vyšetřovati soukromé poměry pachtýřů, nicméně však i v tomto případě po nastalé katastrofě vykonala ihned správa státních lesů a statků v Brandýse komisionelní šetření na místě samém a zjistila veškerá data potřebná. Okresní správa politická v Brandýse n./L. provedla hned po pohromě šetření o rozsahu a výši způsobených škod; na podkladě tom poskytlo pak ministerstvo vnitra postiženým na opatření osiva, sádě bramborové atd. nouzovou podporu celkem 200.000 Kč.

Státní lesy a statky již z důvodů jejich charakteru podnikového hospodářství nemohou potřebné pomoci poskytovati ať snad i ve formě slevy na pachtě.

Avšak jest zřejmo - a zajisté i pp. tazatelé v tom spatřují pření cíl dotazu, že všeliké takovéto kroky mohou býti toliko částečnou a přechodnou pomocí a že jest naléhavě potřebí, aby odstraněna byla řádnou úpravou toku labského příčina těchto, bohužel tak častých záplav. V tomto směru mohu poukázati k tomu, že s velikým nákladem se pracuje na regulaci Labe. Práce regulační na středním Labi provádějí se ve třech úsecích totiž:

v úseku Káraný-Toušeň-Brandýs n./L., kde práce ty značně již pokročily,

v úseku u Borku a u Kostelce n./Lab., kde práce jsou v proudu, a konečně v části od Neratovic k Jiřicům, kde jsou práce ty téměř již hotovy.

Mimo to jedná se o stavbu ochranných hrází u Kozlů a u Křenku, kdež jest hráz již hotova.

V této regulační soustavné práci, kterou mají býti odstraněny příčiny stálých pohrom, tolik poškozujících zemědělství na středním Labi, spatřují nejlepší odpověď na všecky stesky na labské záplavy, kdyby však se zjistilo, že jednotlivci byli povodní z r. 1926 ohroženi přímo na své existenci, bylo by ovšem povinností úřadů, aby hleděly jim poskytnouti v mezích daných prostředků žádoucí pomoc.

V Praze dne 7. července 1927.

Stran zřízení občanské školy v Dubicku neučinili kompetentní místní činitelé vůbec žádného úředního podání a nebylo tedy již z toho důvodu možno uvažovati o tom, aby dítky z Úsova docházely do 5.05 km vzdáleného Dubicka a aby k vůli tomu rušila se existenčně velmi dobře zajištěná občanská škola s vyučovacím jazykem československým v Úsově, která byla zřízena podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n.

V Praze dne 11. června 1927.

Požadavku, aby úlevy, povolené vynesením ministerstva financí z 22./4. 1926, č. j. 30639/26, při placení daně z příjmu zaměstnancům s pevnými platy služebními, byly poskytnuty všem státním zaměstnancům bez ohledu na jejich příjem, nelze z důvodu prejudicialnosti vůči jiným skupinám poplatníků vyhověti. Stanovisko to však neznamená, že zaměstnanci s platy vyššími než 2.000 Kč měsíčně ponechávají se bez jakékoliv ochrany proti ohrožení jejich výživy (resp. výživy jejich rodin), neboť i oni mají možnost dosíci platebních úlev, ovšem jen na základě individuelních žádostí po rozumu zákona z 8. 10. 1924, čís. 235 Sb. z. a n., o mimořádných úlevách při placení přímých daní, pokud se týče ve smyslu vynesení ministerstva financí z 12./11. 1923 č. j. 124.665/16.421/23 a z 1./3. 1924, č. j. 17.669/24, jimiž (prvním co do státních, druhým co do samosprávních a soukromých zaměstnanců) bylo povoleno, aby doplatky na daň z příjmu za minulá léta byly rozděleny na několik - až 12 - měsíčních lhůt.

Ježto si bylo zde stěžováno, že finanční úřady na Slovensku žádosti zaměstnanců s pevnými platy o úlevy podle cit. zákona č. 235/1924 šmahem zamítají, bylo řečeným úřadům znova připomenuto, že je nutno takové žádosti vyřizovati věcně a v duchu cit. zákona.

Stejně nelze vyhověti ani dalšímu požadavku, aby částky, které někteří zaměstnanci složili u berních úřadů jako zálohu na daně posud jim nevyměřené, byly odpočítány od daňového paušálu.

Úlevy podle vynesení čís. 30.639/26 opírají se o ustanovení cit. zákona č. 235/1924, jsouce jakýmsi paušálním (i na léta 1924 až 1926 rozšířeným) vyřízením žádostí podle tohoto zákona. Zákona ten připouští jen úplné nebo částečné prominutí nedoplatků, když zaplacením jich jeví se poplatník býti ohrožen ve svém hospodářském podnikání, nebo ve své výživě, nebo ve výživě své rodiny, nepřipouští však nijakých výhod co do daní již zaplacených.

K výtce, že finanční správa přes žádost Svazu organisací státních a železničních zaměstnanců na Slovensku nepostarala se o to, aby státním zaměstnancům na Slovensku usnadnila placení daně z příjmu tím, že by zavedla její srážení účtárnami z platu, podotýkám, že požadavku jmenovaného svazu nemohlo býti vyhověno vzhledem k platnému právu na Slovensku, že však výnosem ministerstva financí z 27./I. 1923, č. 5394/591 povoleno, aby těm státním zaměstnancům na Slovensku, kteří o to výslovně požádají, nebo alespoň výslovně budou s tím souhlasiti, byly při výplatě služebních požitků určité částky (případně ve výši, jaké si zaměstnanec přeje) sráženy a vyplácejícími pokladnami resp. likvidačními orgány odváděny příslušnému bernímu úřadu na účet dotčených poplatníků jako splátky na nepředepsanou dosud daň z příjmu.

Příčinou, proč daně za roky 1924 a 1925 nebyly včas vyměřeny, bylo, že vyměřovací úřady byly po převratu zaměstnány jinými velikými a to většinou mimořádnými úkoly (soupis majetku, pasová agenda, uvolňování vkladů při okolkování zadržených, ukládání dávky z majetku, daň z obratu a j.) a nad to ještě trpěly nedostatkem personálu.

V Praze dne 8. července 1927.

Státní zastupitelství v Praze nařídilo zabavení č. 3 periodického tiskopisu "Voják" z 1. prosince 1926, ježto v obsahu dvanácte míst, z nichž pouze jedenáct jest v interpelaci doslovně uvedeno, shledalo skutkovou podstatu zločinu podle § 15/3 zákona na ochranu republiky, přečinů podle § 300 tr. z. a čl. IV. zák. č. 8/1863 ř. z., dále §§ů 491,493 tr. z. a čl. V. zák. č. 8/1863 ř. z., konečně § 15/2 zákona na ochranu republiky. Hledíc k rázu útoků proti vojsku a jeho představitelům i k povaze závadných míst mělo státní zastupitelství za to, že veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby zabavení m bylo zabráněno dalšímu rozšiřování jich obsahu mezi těmi, pro něž byl obsah v prvé řadě určen.

Soud potvrdil zabavení z týchž důvodů, čímž uznal, že státní zastupitelství v Praze řídilo se zákonem. Proti nálezu soudu, jímž zabavení bylo potvrzeno, nebyly podány opravné prostředky.

Za daného stavu věci neodpovídá skutečnosti, že postup státního zastupitelství v Praze byl nezákonným, tím méně, že by zabavením sledován byl účel, aby znemožněno bylo vydávání časopisu "Voják" a tím zakryty zlořády a nepořádky v armádě. Nezabavený obsah č. 3 časopisu "Voják" tomu svědčí, že pokud kritika poměrů ve vojsku nepřesahovala meze stanovené zákonem, byla bez závady propuštěna. Nelze tedy mluviti o tom, že úřady zabavením míst v interpelaci uvedených obcházejí zaručenou svobodu projevu a potlačují veškeré zprávy o armádě a o problémech vojska se týkajících.

Nemám proto zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 9. července 1927.

Státní zastupitelství v Praze zabavilo č. 2. časopisu "Voják" z 1. listopadu 1926, ježto celkem ve třinácti projevech, z nichž projev článku "Černý kufírek" není v interpelaci zcela uveden, shledalo skutkovou podstatu zločinu podle §u 15/3 zákona na ochranu republiky a přečinu podle §u 300 tr. z. a čl. IV. zák. č. 8/1863 ř. z., §§ů 488, 491 a 493 tr. z. a čl. V. zák. č. 8/1863 ř. z., konečně § 15/2 zákona na ochranu republiky. Hledíc k povaze závadných projevů i k okolnosti, že projevy určeny jsou vojínům činně sloužícím, právem mělo zato, že veřejný zájem nutně toho vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst.

Soud potvrdil zabavení z týchž důvodů a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků.

Za tohoto stavu věci nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že zabavení č. 2. časopisu "Voják" jest bezdůvodné a nezákonné. Také hledíc k povaze jednotlivých projevů i rázu útoků proti vojsku a jeho představitelům nemůže býti o tom řeči, že zabavení č. 2 periodického tiskopisu "Voják" jest případem persekuční praxe konfiskační, která sleduje znemožnění časopisu a potlačuje kritiku nepořádků veřejného a vojenského života. Vždyť již prostým nahlédnutím do nezabavené části časopisu jest možno se o tom přesvědčiti, že pokud kritika nepřesahovala zákonem stanovených mezí, byla bez závady propuštěna. Jen tam, kde veřejný zájem nutně vyžadoval potlačení závadných projevů, zakročeno bylo zabavením.

Nemám proto zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 9. července 1927.

Státní zastupitelství v Praze nařídilo zabavení č. 1 časopisu "Voják" z 1. října 1926, ježto celkem v obsahu deseti projevů, z nichž pouze sedm jest v interpelaci doslovně uvedeno, shledalo skutkovou podstatu zločinu podle § 15/3 zákona na ochranu republiky a mělo za to, že hledíc k povaze projevů i k tomu, že projevy určeny jsou vojínům činně sloužícím, veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování jejich obsahu.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona. Proti rozhodnutí soudu, jímž uznán postup státního zastupitelstva za zákonu odpovídající, nebylo užito opravných prostředků.

Za daného stavu věci nemám zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 29. června 1927.