(1) Směnečná prohlášení,
která na místo jménem byla učiněna
křížky nebo jiným znamením, nemají
platností směnečné.
(2) K závaznosti směnečných prohlášení
osob slepých, anebo hluchých, které neumějí
čísti, nebo němých, které neumějí
psáti, je zapotřebí formy notářského
spisu.
(1) Neplatna jsou směnečná prohlášení
podpisem jména osoby zastoupené, učiněným
osobou jinou. Zmocněný musí podepsati své
jméno s dodatkem, za koho podepsal.
(2) Zmocnění k podpisu směnky musí
býti dáno písemně s podpisem zmocnitele
nebo s jeho znamením ruky, které jest ověřeno
soudem nebo veřejným notářem.
(3) Zákonná ustanovení o znamenání
firmy kupcovy zůstávají těmito předpisy
nedotčena.
(1) Kdo podepíše směnečné prohlášení
jako zmocněnec někoho jiného, nemaje k tomu
plné moci, je sám směnečně
zavázán.
(2) Totéž platí o poručnících
a jiných zástupcích, kteří
vydají směnečná prohlášení,
překročivše své oprávnění.
Podstatné náležitosti vlastní směnky
jsou:
1. označení jako směnka, které musí
býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno
v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje
platební slib;
2. údaj peníze, který má býti
placen; jsou-li vymíněny také úroky
nebo jiná vedlejší plnění, platí
to za nenapsané;
3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž
řad (ordre) má býti placeno;
4. údaj času, kdy má býti placeno
(§ 3 č. 4.);
5. podpis výstavcův jménem anebo firmou;
6. údaj místa, kde má býti placeno;
místo, udané jako místo vystavení,
platí, není-li na směnce udána zvláštní
místo platební, za místo platební
a zároveň za výstavcovo bydliště;
je-li uvedeno několik míst, platí první
z nich za místo platební;
7. údaj místa, dne, měsíce a roku
vystavení směnky.
Následující ustanovení, daná
tímto zákonem pro cizí směnky, platí
také o vlastních směnkách:
1. § § 4 a 6 o formě směnky;
2. §§ 8-15 a indosamentu;
3. §§ 17 a 18 o předložení směnek
určitý čas po viděné splatných
s rozdílem, že směnka musí býti
předložena výstavci;
4. § 27 o zajišťovacím postihu s rozdílem,
že postih takový má místo v případě
nejistoty výstavcovy;
5. §§ 28-36 o dospělosti a placení s rozdílem,
že splatnou sumu směnečnou může
složiti výstavce;
6. §§ 37 a 38, jakož i 41-51 o postihu pro neplacení
na indosanty;
7. §§ 58-61 o placení pro čest;
8. §§ 62-65 o směnečném rukojemství
s rozdílem, že, není-li udáno, za koho
bylo převzato, platí, že se tak stalo za výstavce;
9. §§ 70-72 o kopiích;
10. §§ 73-79 o směnkách ztracených,
zničených a falešných s rozdílem,
že v případě §u 74 a 75 musí
platiti výstavce;
11. § 80 s rozdílem, že jde o promlčení
směnečného nároku proti výstavci;
12. ustanovení v §§ 81-103 o všeobecných
zásadách směnečného promlčení,
o promlčení postihových nároků
proti indosantům, o právu směnečného
věřitele, o mezinárodním právu
směnečném, o protestech, o místě
a času presentace a jiných směnečně-právních
úkonů, jakož i o podpisech vadných a
podpisu zástupcem.
(1) Vlastní směnky umístěné
musí býti předloženy ku placení
domiciliátu nebo, není-li jmenován, samému
výstavci v místě, kam je směnka umístěna,
a nebude-li placeno, tamtéž protestovány.
(2) Je-li jako domiciliát udána osoba jiná,
nežli majitel směnky, má opominutí včasné
protestace pra neplacení u domiciliáta v zápětí
ztrátu směnečných práv nejen
proti indosantům; nýbrž i proti výstavci.
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají
platnosti zejména: patent ze dne 25. ledna 1850, č.
51 ř. z. (směnečný řád),
nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne
29. října 1852, č. 218 ř. z., jímž
se na základě nejvyššího rozhodnutí
ze dne 21. října 1852 prohlašuje neplatnost
t. zv. splátkových směnek, nařízení
ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č.
197 ř. z., jímž se doplňují některé
články směnečného řádu
ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z., nařízení
ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č.
198 ř. z., jímž se vykládá článek
29. směnečného řádu ze dne
25. ledna 1850, č. 51 ř. z., zákon ze dne
19. června 1872, č. 88 ř. z., o tom, kdy
lze uplatňovati práva, pohledávaná
ve směnečné rozepři ze směnečných
prohlášení plnomocníkem vydaných,
zákon ze dne 30. listopadu 1912, č. 21 ř.
z., o vlivu vyšší mocí na vykonání
směnečně-právních úkonů,
zák. čl. XXVII/1876 (směnečný
zákon), § 35 odst. 3. nař. č. 2807/1915
M. E. (uh. vešker. min.) a zák. čl. LXIV/1912
o vlivu vyšší moci na práva, zakládající
se na směnce, kupecké poukázce a šeku,
pokud jde v tomto zákonném článku
a směnky.
(2) Pokud zákony a nařízení se dovolávají
předpisů uvedených v odst. 1, jest přiměřeně
použíti příslušných ustanovení
tohoto zákona.
(3) Ustanovení tohoto zákona platí také
o směnečných úkonech a prohlášeních,
učiněných po účinnosti tohoto
zákona při směnkách před jeho
působností vystavených.
(4) Ustanovení tohoto zákona o právu směnečném,
o jeho zachování a ztrátě, vztahují
se také na směnky, které po účinnosti
tohoto zákona dospěji, třebas před
ní byly vystaveny.
Stane-li se žena zletilou jen svým provdáním
(§ 2 zák. čl. XXIII/1874), nenabývá
tím ještě směnečné způsobilosti.
Směnka a směnečná prohlášená
jsou neplatna, byla-li napsána v hebrejském jazyku
nebo písmu.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti
za tři měsíce ode dne vyhlášení.
(2) Provedením zákona pověřuje se
ministr spravedlnosti.