II. volební období. | 4. zasedání. |
Návrh zákona o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy, který předložila
vláda jako součást daňové reformy,
je v podstatě vybudován na těchto zásadách:
1. Pro přirážkové sazby stanoví
se nejvýše přípustná hranice,
odstupňovaná různě pro přirážky
k dani činžovní a k daním ostatním,
k nimž přirážky lze vybírati. Nejvýš
přípustné sazby jsou u přirážek
zemských 160%, okresních 110%, obecních,
do kterých zahrnuty jsou i přirážky
školní, 200%.
Přirážky k dani činžovní
nesmějí zásadně přesahovati
polovici těchto sazeb, leč by v roce předcházejícím
účinnost zákona byly vybírány
sazbou vyšší; v tomto případě
mohou býti vybírány touto vyšší
sazbou, které může býti u obecních
přirážek použito také vždy,
jestliže se v obci nevybírají dávky
na podkladě nájemného (nájemní
hodnoty).
Obecní a okresní přirážky k dani
pozemkové měly býti z důvodů,
které jsou blíže rozvedeny v důvodové
zprávě, a které v mezidobí odadly,
vybírány až do výše jejich váženého
zemského průměru z roku 1926.
Příspěvky podle §§ 25 a 26 zákona
č. 329/1921 se do maximální výměry
nezapočítávají. Pro města s
vlastním statutem platí s výjimkou přirážek
k dani činžovní za nejvyšší
hranici součet procent přirážek obecních
okresních.
Z plateb na zemské přirážky připadá
ve prospěch státu 30% k částečné
úhradě osobních nákladů na
školství národní, pokud je opatřuje
stát, z plateb na obecní přirážky
přísluší částka ve výši
10% pozemkové daně kromě daně z lesů
fondu pro odškodnění při živelních
pohromách.
Vybírati zvláštní přirážku
školní se nedovoluje.
Z maxima přirážek obecních a okresních
stanovena v § 1, odst. 5. výjimka, aby byla lépe
opatřena potřeba na úrok a úmor dluhů.
Nestačí-li totiž nejvyšší
výměra obecních a okresních přirážek
ani k úhradě úroků a splátek
ze zápůjček, platně uzavřených
do dne účinnosti zákona, musí přirážky
býti zvýšeny tak, aby s ostatními řádnými
příjmy potřeba tato byla kryta. Zvýšení
přirážek z tohoto důvodu je ovšem
též omezeno, a to 100% u obcí a 40% u okresů;
sazby tyto voleny tak; aby při plném jich využití
nebyl ryzí výtěžek v celku zatížen
více než 60%. Není-li zvýšení
sazeb o 100, pokud se týče 40% plně třeba,
k úhradě annuit, může býti zbytku
limita použito k úhradě nákladů
mimořádného rozpočtu.
Obecní přirážky do 100%, okresní
a župní do 50% nepotřebují vyššího
schválení nebylo-li proti příslušnému
usnesení podáno odvolání. Bylo-li
odvolání podáno nebo byly-li usneseny přirážky
vyšší, povoluje přirážky
obecní - bezprostřední úřad
dohlédací,
okresní - vyšší úřad dohlédací,
župní - vláda.
Vybírání přirážek ponechává
se orgánům státním vyjímajíc
obecní přirážky k dani pozemkové,
které budou si obce vybírati samy, leč by
se usnesly, že právo to má býti přeneseno
na orgány státní. Důsledně
mají o odvoláních proti výměře
přirážek rozhodovati, jde-li o obecní
přirážky k dani pozemkové, bezprostřední
úřady dohlédací, jinak finanční
úřady I. stolice, které jsou povinny vyžádati
si dobré zdání příslušného
samosprávného svazku; popírá-li se
odvoláním platební povinnost.
Do konce března každého roku musí výběrčím
orgánům býti oznámeny rozpočtová
úhrada přirážková a výše
povolených nebo aspoň usnesených přirážek,
jinak zastaví se odvod přirážek, pokud
finanční úřad II. stolice nepovolí
výjimku. Z výtěžku plateb na obecní
přirážky budou výběrčí
orgány poukazovati obcím zpravidla nejvýše
1/12 oznámených rozpočtových úhrad,
zbývající výnos vyplatí se
s přirážkovým přídělem
za listopad a musí ho býti použito k účelům
přesně vytčeným, totiž k zaplacení
dluhů, k úhradě řádných
rozpočtových schodků a k snížení
přirážek let příštích.
2. Aby rozpočtová úhrada samosprávných
svazků mohla býti zachována, když nejvydatnější
zdroj jejich příjmů se obmezuje, upravuje
osnova nově příděly ze státních
daní a rozšiřuje vliv dohlédacích
úřadů na úpravu obecních, okresních
a župních rozpočtů.
Dosud měly obce nárok na příděl
polovice daně domovní a na 5% příděl
z daně z obratu a přepychové beze zřetele
k tomu, zda a v jaké výši vybíraly obecní
přirážky, tedy i tehdy, když přídělů
k udržení rozpočtové rovnováhy
vůbec nepotřebovaly. Zvýšený
příděl daně domovní (2/3) a
daně z obratu (10%) byl určen hlavně k tomu,
aby se dle možnosti čelilo přílišnému
zatížení obecními přirážkami
a dávkami.
Okresům a župám dostávalo se posud přídělu
5% daně z obratu, pokud měly přirážku
vyšší než 100%, avšak s tím
omezením, že přídělem nesměla
výměra přirážek klesnouti na
méně než 100%.
Zemím a župám náležela čistá
daň pozemková (bez válečné
přirážky); kromě toho zemským
fondům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
část daně z obratu, kterýž příděl
byl však určen na úhradu zvýšených
učitelských platů a tudíž se
zemím nevyplácel, nýbrž srážel
ze záloh, poskytovaných dosud státem na krytí
oněch zvýšených platů.
Osnova staví příděly na nový
základ. Obcím, které v roce předcházejícím
rok berní vybíraly více než 150% přirážek,
má připadnouti celá daň domovní.
Městům Praze, Brnu a Bratislavě přísluší
tento příděl bez ohledu na výši
přirážek. Vedle toho se při vyšších
dohlédacích úřadech zřizují
zvláštní vyrovnávací fondy, které
jsou dotovány jednak přídělem daně
z obratu v částce 100,000.000 Kč, rovnajícím
se 10% výnosu daně z obratu (po srážce
paušálů), zarovnanému nahoru, jednak
přídělem 100% daně pozemkové,
výnosem daně domovní pokud nepřipadl
obcím, a přídělem části
přirážek ku všeobecné a zvláštní
dani výdělkové; předepsané
z provozoven, jejichž zaměstnanci bydlí aspoň
ze čtvrtiny v jiných obcích než jest
provozovna. Z těchto fondů bude poskytována
podpora obcím a okresům, jichž rozpočtová
potřeba nemohla býti zcela uhrazena přes
to, že přípustné výměry
přirážek bylo plně využito a v
obcích byly též zavedeny vhodné dávky
a poplatky. Pro rozdělování podpory dává
osnova určité směrnice. Za stejných
podmínek může hlavní město Praha
obdržeti-příděl z daně z obratu
nejvýše 10,000.000 Kč ročně.
Země a župy mají k úhradě rozpočtového
schodku obdržeti na přídělu dohromady
ročně nejvýše 140,000.000 Kč,
které rozdělí vláda při schvalování
zemských rozpočtů. Tvoří se
tu tedy také jakýsi vyrovnávací fond
z důvodu, že výnos daňový je
v jednotlivých zemích a župách neúměrný
rozpočtové potřebě a je tudíž
u zemí právě tak jako u okresů a obcí
třeba určitého vyrovnání.
Celkem mají samosprávné svazky na přídělech
z daně pozemkové, domovní a z obratu obdržeti
okrouhle 411,400.000 Kč, čili proti nynějšímu
stavu okrouhle o 117;000.000 Kč více.
3. Stinnou stránkou přídělové
soustavy je, že může sváděti k
zvyšování rozpočtové potřeby.
Takovým snahám čelí osnova tím,
že ukládá úřadům povolujícím
přirážky povinnost zkoumati rozpočty
nejen co do úplnosti a zákonnosti jednotlivých
položek, nýbrž také po stránce
účelnosti a prováděti v potřebě
i úhradě změny. Obcím může
též býti nařízeno vybírati
vhodné obecní dávky a poplatky nebo zvýšiti
sazby zavedených již dávek a poplatků.
Nahrazuje se tu tedy vůle svazku nižšího
vůlí vyššího svazku. Okresy, jichž
výbory jakožto bezprostřední dohlédací
úřady nevykonaly řádně svých
dozorčích povinností, jsou vyloučeny
z podpory z vyrovnávacího fondu. Rovněž
tak obce a okresy, které neprovedly ustanovení t.
zv. zaměstnaneckých zákonů nebo které
bez závažných. důvodů nepoužily
možnosti, dané jim v § 28 zák. č.
286/1924 o úsporných opatřeních ve
veřejné správě.
4. Klíč pro rozdělování přirážky
k dani z lihu, vybírané částkou 2
Kč z 1 litru zdanitelného alkoholu ve prospěch
zemí a žup, se mění. Přirážku
tuto rozdělovala dosud vláda se zřetelem
k úkolům zemí (žup) a ke skutečné
spotřebě lihu v tom kterém území.
Provedení vyžadovalo obsáhlých šetření,
jichž výsledek byl, že na př. při
rozdělení přirážky na r. 1925
připadlo na Čechy 43%, na Moravu 24%, na Slezsko
8%, na Slovensko 22%, na Podkarpatskou Rus 3%. Nyní navrhuje
se nový klíč, padle kterého by se
přirážka dělila z polovice v poměru
běžné rozpočtové potřeby
bez investic, z polovice v poměru výnosu daně
z lihu v tom kterém území. Podle tohoto klíče
by obdržely Čechy 44.295%, Morava 24.630%, Slezsko
7.735%, Slovensko 20.095%, Podk. Rus 3.245%.
5. Osnova zrušuje § 27 zák. č. 329/1921
o příspěvkové povinnosti podniků.
6. Poněvadž mají státní dráhy
býti od výdělkové daně osvobozeny,
navrhuje osnova přechodné opatření
ve prospěch obcí, kterým při zestátnění
některých drah byly co do dělby výdělkové
daně poskytnuty Zvláštními zákony
na jistou dobu určité výhody.
V případech těch bude počínajíc
r. 1927 železniční správa platiti obecní
přirážky po 10 let na základě
předpisu z r. 1907, který se každoročně
sníží o 1/10. Pokud úbytek obci tím
vzniklý nebude nahražen jiným způsobem
(na př. úsporami), bude jako kterýkoli jiný
rozpočtový schodek v mezích daných
prostředků kryt z vyrovnávacího fondu.
7. Důležité je ustanovení § 18,
kterým se obcím a okresům; u nichž úroková
a umořovací služba, vyžaduje více
než 50% průměrné přirážkové
základny; zabraňuje uzavírání
nových zápůjček, leč by šlo
o opatření úhrady na vydání
způsobená vyšší mocí nebo
nařízením nadřízených
úřadů nebo o vydání na zařízení;
jež prokazatelně budou s to ze svého výnosu
hraditi úrok a úmor dluhu.
8. Konečně se zavádí jednotný
rozpočet také pro župy na Podkarpatské
Rusi, kde dosud byly sestavovány jednak rozpočty
silniční, jednak rozpočty pro různé
fondy, a ukládá se samosprávným svazkům
povinnost předkládati ministerstvu financí
statistické výkazy o výši a druhu příjmů
a vydání a o stavu jmění a dluhů.
Tím má býti připravena půda
pro příští zákonodárné
i jiné práce, jež vyžadují statistických
dat.
S vylíčenými zásadami osnovy projevil
rozpočtový výbor souhlas, provedl však
ve znění vládou navrženém četné
změny, které jsou rázu jednak formálního,
jednak věcného. Ke změnám prvého
druhu patří, že vzhledem k zamýšlené
organisaci politické správy (tisk 831) byly v osnově
výrazy odpovídající nynější
správní organisaci, jako "župa, župní,
silniční okres" a pod. nahrazeny výrazy
přizpůsobenými organisaci nové (země,
okres atd.) a na místo výrazů "bezprostřední",
pokud se týče "vyšší úřad
dohlédací" použito výrazů
"okresní výbor", pokud se týče
"zemský výbor". Stalo se tak v předpokladu,
že zákon o nové organisaci politické
správy nabude účinnosti dnem 1. ledna 1928;
pro ten případ však, že by k tomu nedošlo,
vsunuty do osnovy, aby zachována byla právní
jistota, § § 26 a 27.
Pokud jde o provedené změny věcné,
dlužno se zmíniti především o tom,
že, jak již výše uvedeno, rozpočtový
výbor sice projevil souhlas s konstrukcí vládní
předlohy, zejména s omezením přirážkové
volnosti, zřízením vyrovnávacích
fondů a zastřeným dozorčím
právem dohlédacích úřadů,
měl však přece z důvodů logické
souvislosti za to, že zostřené dozorčí
právo má míti místo jen tam; kde samosprávný
svazek nestačí s nejvyšší přípustnou
přirážkovou hranicí a musí proto
činiti nárok na příspěvek z
vyrovnávacího fondu. Na druhé straně
považoval však rozpočtový výbor
v zájmu rovnosti a spravedlnosti za nutné, jednak
aby dozorčí právo se vztahovalo na všechny
složky rozpočtů, tedy i na rozpočet
školní, jednak aby příspěvky
z vyrovnávacího fondu byly vázány
na podmínku, že nejvyšší přípustná
přirážková hranice byla vyčerpána
u všech druhů daní bez rozdílu. Příslušné
změny provedeny v § 3, odst. 6 a 7 v § 10 odst.,
2 a v § 11.
Změnami, provedenými v osnově zákona
o přímých daních (tisk č. 706),
co do sazby daně pozemkové, byly podmíněny
také některé změny ve vládním
návrhu, tisk č. 705.
Ježto základna pozemkové daně byla valorisována,
nebylo příčiny, aby nejvyšší
přirážková hranice byla u daně
pozemkové stanovena jinak, než u daní ostatních.
Byly proto v § 1 vlád. návrhu vypuštěny
odst. 3 a 1. věta odst. 4. Dále bylo nutno nově
upraviti podíl vyrovnávacího fondu na pozemkové
dani (10, odst. 1., č. 2.). V této souvislosti dlužno
poukázati na novou textaci § 1, odst. 7. Rozpočtový
výbor pokládal za nepřípustné
odstupňování přirážek
nejen uvnitř jednoho druhu daně, nýbrž
(nehledě k přirážkám k dani činžovní)
v téže katastrální obci také
u různých druhů daní, maje za to,
že tak lépe se vyhoví zásadě
rovnoměrného rozvržení daňového
břemene.
Podíly fondů (§ 10), pokud se týče
zemí (§ 11, odst. 1.) na dani z obratu zůstaly
z důvodu rovnováhy ve státním rozpočtu
ve výši vládou navržené. Poněvadž
pak podle osnovy o organisací politické správy
mají býti státem převzaty služební
a odpočivné platy některých okresních
a zemských zaměstnanců, jest učiněno
opatření, aby bylo možno zmíněné
podíly snížiti o částku; kterou
přejímá od zemí stát.
Rozpočtový výbor zařadil do osnovy
nové §§ 15 a 16, aby chráněny byly
zájmy poplatnictva při usnášení
se o opatřeních, jež by ve svých důsledcích
vedly k povinnosti příspěvků do maximální
přirážkové výměry nezapočitatelných;
pokud se týče (§ 16), aby umožněna
byla úhrada -příspěvky na zařízení
ve všeobecném zájmu; pro něž se
sice nevysloví všichni, v ale přece kvalifikovaná
většina zájemníků.
Konečně zařazeny do osnovy nově §§
21 až 24.
§ 21 ukládá obcím a povinnost přispívati
na nedobytné ošetřovací útraty
ve veřejných nemocnicích, podnicích
a ústavech pro choromyslné, vyjímaje ošetřovací
útraty za léčení chorob nakažlivých
ve veřejných nemocnicích, dvaceti procenty.
Sleduje se tu cíl, aby obce, jež budou míti
hospodářský zájem na tom, aby útraty
ošetřovací nešly na vrub - veřejných
svazků v případech, kde to není odůvodněno,
pozorně zkoumaly, zda ošetřovací útraty
jsou vskutku nedobytné. Jest to v podstatě recepce
moravského zemského zákona ze dne 20. května
1914, č. 19 z. z., jenž se osvědčil.
Ustanovením § 22 přejímá z důvodu
administrativního zjednodušení náklady
stálého ubytování četnictva
v celém území republiky stát. Náklady
ty hradí dosud země; stát připívá
částkou 14 h za muže a den a 252 Kč
ročně za každou jednotlivou štábní
místnost kancelářskou. Náklad zemí
činí v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku 2,355.000 Kč. O částku, vypadající
ročně na fondy pro stálé ubytování
četnictva sníží se příděly
zemím (§ 11, odst. 1.).
§ 23 bere zřetel na poměry na Slovensku a v
Podkarpatské Rusi, kde národní školství
obstarávají ve značné míře
církve, při čemž potřebný
náklad hradí se zvláštními přirážkami
poplatnictva a nepřichází k výrazu
v rozpočtu obcí. Kdežto náklady na národní
školství mohou v českých zemích
zvýšiti předpoklady pro uplatňování
nároků na vyrovnávací fond, není
tomu převážně tak na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi. § 23 poskytuje možnost, aby tato disparita mohla
býti na přechodnou dobu, do které se dá
očekávati konečná úprava věci,
odstraněna.
§ 24 zprošťuje obce s méně než
10.000 obyvateli povinnosti ustanovovati úředníka
pro obor služby konceptní aniž jim brání,
aby tak učinily což bude nutno u měst statutárních
s méně než 10.000 obyvateli.
Dosud byla tato povinnost uložena obcím, majícím
nejméně 3000 obyvatel (§ 6 zák. č.
443/191 Sb. z. a n.).
V jednotlivostech se podotýká ještě:
Dodatek v odst. 1, vsunut byl k zamezení
všech pochybností, zda 15% zvláštní
příspěvek u pozemkové daně
je podroben přirážkám.
Doplněk v odst. 2, bere zřetel na
poměry, v některých obcích, kde dávky
postihující bytovou spotřebu nevybírají
se na podkladě nájemného (nájemní
hodnoty), nýbrž na př. podle počtu používaných
místností, jejich plochy a pod.
Odst. 3. znamená daňovou úlevu
pro majitele domu. Vybírá-li na př. některá
obec při přirážkové základně
k daní činžovní 100 přirážku
50% a poklesne-li uvedená přirážková
základna na 70; smí obec v přechodné
době přirážku k dani činžovní
zvýšiti jen na 71; a nikoliv na 100%.
K odst. 5. Stylisace vládního návrhu
byla by připouštěla zvýšení
přirážek na úrok a splátky i
těch dluhů, u nichž annuity jsou kryty výnosem
podniků. To se novou textací vylučuje; kromě
toho se možnost zvýšení přirážek
omezuje výhradně na potřebu pro úrok
a úmor dluhů.
K odst. 7. Nehledíc k přirážkám
k dani činžovní a příspěvkům
podle §§ 25 a 26 zákona č. 329/1921, nedovoluje
se v téže katastrální obci u různých
druhů daní přirážky odstupňovati.
Odst. 2. Stylisace změněna, aby bylo
jasno, že příspěvkem jsou povinny a
obce, které nevybírají přirážek.
Jak již uvedeno ve všeobecné části,
omezuje se zostřené dozorčí právo
na případy, kde celková úhrada nestačí
ani s výnosem nejvyšší přirážky
k úplné úhradě rozpočtové
potřeby.
Odst. 7. doplněn ustanovením že
zamýšlené změny v rozpočtech
musí býti dotčeným samosprávným
svazkům sděleny.
Rozpočet školní podrobuje se stejnému
řízení, jako rozpočet obecní
jednak proto, aby také při rozpočtu školním
se kromě hlediska školní potřeby uplatnilo
hledisko finanční nosnosti, jednak proto, že
je nutno, aby při omezení přirážkových
sazeb měly úřady povolující
přirážku možnost přezkoumati potřeby
školní právě tak, jako musí zkoumati
kterékoliv jiné rozpočtové potřeby.
Důsledně svěřuje se rozhodování
o odvoláních proti školnímu rozpočtu,
jež napříště bude moci podati také
každý volič nebo poplatník v obci, okresním,
pokud se týče zemským výborům,
jež ovšem jsou před rozhodnutím povinny
slyšeti úřady školní.
Podle nové stylisace klade se hlavní město
Podkarpatské Rusi na roveň ostatním hlavním
městům jednotlivých zemí.
Změny navržené v odst. 1. vyplývají
jednak - pokud jde o změnu u č. 2 - ze změny
přijaté co do úpravy daně pozemkové
v osnově zákona o daních přímých,
jednak (u č. 4) ze zamýšlené reorganisace
politické správy.
K odst. 3. Opatření toto činí
se v zájmu urychleného vyřízení
rozpočtu a poukazu příspěvků.
K odst. 5. Doplněk k odst. 5. se navrhuje,
aby přišel k výrazu úmysl zákona,
podporovati za stejných okolností předem
svazky finančně slabší.
Odst. 6. se vypouští se zřetelem na osnovu
o organisaci politické správy.
Odůvodnění doplňku je obsaženo
ve všeobecné části této zprávy.
Změny souvisí se zamýšlenou organisací
politické správy.
K §§ 15, 16, 21-24, 26 a 27 poukazuje se na všeobecnou
část této zprávy.
§ 20 stylisován přesněji, obdobně,
jako se stalo u § 1, odst. 5.
Pro přehlednost je v textu navrhovaného zákona
otištěno v levém sloupci znění
vládního návrhu u oněch paragrafů
a odstavců, které byly rozpočtovým
výborem změněny, ve sloupci pravém
pak celé znění osnovy, jak bylo usneseno
tímto výborem.
Rozpočtový výbor navrhuje; aby vládní
návrh zákona o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy, tisk 70, byl poslaneckou
sněmovnou přijat ve znění usneseném
rozpočtovým výborem.