I. min. vnitra, min. spravedlnosti
a min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. Gregorovitse a druhů o jazykových křivdách
páchaných vrchnostmi v Kremnici (tisk 563/IV),
II. min. školství
a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Feierfeila,
Horpynky, Simma, Eckerta a druhů o české
menšinové škole v Pobučí, v okrese
zábřežském na Moravě (tisk 358/I),
III. min. soc. péče
na interp. posl. Schustera, de Witte, Pohla, Katze a druhů
o porušování předpisů na ochranu
stavebních dělníků (tisk 663/XIV),
IV. vlády na interp. posl.
Bergmanna a spol. o poměrech české menšiny
v Bochově (tisk 746/XIX),
V.min. veřejných
prací na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala
a spol. o nesprávném postupu při ustanovení
Františka Hřebíka státním cestmistrem
v Polyaně na Podkarpatské Rusi (tisk 776/VII),
VI. min. vnitra na interp. posl.
de Witte, Blatné, Katze, Pohla a druhů o zvláštní
činnosti státní policie v německých
městech republiky (tisk 776/XI),
VII. min. vnitra na interp. posl.
dra Schollicha a druhů, že byla na Hlučínsku
zakázána desítiminutová sbírka
(tisk 797/XVI),
VIII. min. železnic na interp.
posl. inž. Kalliny a druhů o soustavném vytlačování
německých železničních zaměstnanců
a zřízenců v Karlových Varech (tisk
840/XII),
IX. vlády na interp. posl.
Leibla, Schustera a druhů, že se při provádění
pozemkové reformy nebral zřetel na obec Kozolupy
(tisk 776/IV),
X. min. veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy a
min. veřejných prací na interp. posl. Eckerta
a druhů o zakoupení hotelu "Casino" v
Mariánských Lázních státem
(tisk 797/IV),
XI. min. zemědělství
na interp. posl. Bolena a soudr. o protizákonném
postupu správ státních statků (tisk
663/IV),
XII. min. financí na interp.
posl. Szent - Iványho a spol. ve věci provádění
nařízení ministerstva financí č.
30639/26 (tisk 575/III a 604/XIV),
XIII. min. vnitra na interp. posl.
Eckerta a druhů o nešvarech ve správě
úřednického lázeňského
domu v Mariánských Lázních, zřízeného
pro státní úředníky potřebující
lázeňského ošetření (tisk
797/VIII),
XIV. min. vnitra na interp. posl.
Petera a druhů o protizákonném odcizení
psacího stroje a hektografu Janu Šigutovi četnictvem
(tisk 663/III),
XV. min. školství
a nár. osvěty na interp. posl. Geršla a soudr.
o špatně umístěné české
menšinové škole v Jestřebíčku
u Zábřehu na Moravě (tisk 930/000),
XVI. min. školství
a nár. osvěty na interp. posla. Bergmanna, Procházky
a spol. o skončení disciplinárního
řízení s Jos. Mandíkem, zřízencem
čes. pathologického ústavu v Praze (tisk
797/XIV),
XVII. min. financí na interp.
posl. Bergmanna, Buřívala a spol. o dovolených
u pohraniční finanční stráže
(tisk 746/XVII),
XVIII. min. financí na
interp. posl. Šamalíka a druhů o rozdílném
placení nápojové dávky z vína
a ovocných šťáv ve velkoobchodě
a maloobchodě (tisk 797/VII),
XIX. min. železnic na interp.
posla. Koberga a druhů o jazykových přehmatech
železničního personálu v obvodu olomouckého
ředitelství státních drah (tisk 797/I),
XX. min. vnitra a min. soc. péče
na interp. posl. Kunze a druhů o nouzové akci pro
město Cukmantl, postužené velkým požárem
(tisk 249/XII),
XXI. vlády na interp. posl.
Dietla, Kaufmanna, Blatné a druhů o drahotě
cukru (tisk 840/XIV),
XXII. min. vnitra na interp. posl.
Šamalíka a druhů o poskytnutí rychlé
a vydatné nouzové podpory pohořelým
v Petrovicích (tisk 227/I),
XXIII. min. školství
a nár. osvěty na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky a spol. o vyplácení diet a stěhovacích
výloh učitelům (tisk 724/XXI),
XXIV. min. školstva a národnej
osvety na interp. posl. Siváka a spol., aby "Vedecká
zkúšobná komisia pre učiteľstvo
na stredných školách sriadená v Bratislave"
vydávala vysvedčenia v reči slovenskej (tisk
538/XIV),
XXV. min. vnitra na interp. posl.
Bergmanna a spol. o úřední činnosti
přednosty okresní správy politické
v Kamenici n. L. (tisk 227/X).
Interpelace vytýká,
že okresní náčelník v Kremnici
vydává návěští, předvolání
a protokoly jen v jazyku československém a že
taktéž postupuje i jemu podřízený
notář v Kremnici.
Z podaných zpráv
okresního a župního úřadu i býv.
úřadu ministra s plnou mocí pro správu
Slovenska jde však na jevo, že okresní úřad
vydává své vyhlášky v jazyku
státním a v jazyku německém v celém
okrese, že užívá ve styku se stranami
vždy jazyka menšiny všude
tam, kde je zřejmé, že strana je příslušníkem
tohoto jazyka, jmenovitě při úředních
dnech, při staku s obecními orgány německých
obcí, a že vyřizuje německá podání
v jazyku státním a německém. Pokud
stíýnosti na vydávání protokolů
rozuměti jest jako stížnosti
na sepisování protokolů se stranami, ukládá
se zároveň okresnímu úřadu,
aby dbal ustanovení čl. 24 jaz. nař. Interpelace
neuvádí žádného konkrétního
případu, aby bylo možno přesvědčiti
se, že bylo postupováno nesprávně. Podle
sdělení okresního úřadu nestalo
se ještě, že by některá strana
byla použila svého práva stížnosti
podle §u 7. jaz. zák., pokud se týká
čl. 96 jaz. nařízení, anebo že
by byla reklamovala vyřízení v jazyku německém
podle čl. 21 jaz. nař.
Pokud se interpelace dotýká
též úřadování notariátu
pro město Kremnici, jest třeba poukázati
na okolnost, že počet německého obyvatelstva
v obci podle výsledků posledního sčítání
nedosahuje 20 % a že se tedy nedostává podmínky,
za které jazykový zákon, pokud se týká
jazykové nařízení, zaručují
jazykům menšinovým
jistá práva u úřadů samosprávných.
Nicméně dovoluje městský statut členům
obecního zastupitelstva německé národnosti
rokovati německy a německá podání
se při městském úřadě
neodmítají. Pro notářský úřad
vyplývá pak z ustanovení čl. 41 odst.
1 jaz. nař. se zřetelem na zmíněný
číselný poměr německého
obyvatelstva v jeho obvodu toliko povinnost přijímati
německá podání.
Pokud jde o výtky, činěné
okresnímu soudu v kremnici, neuvádí interpelace
také tu konkrétních případů,
v nichž by byl okresní soud porušil předpisy
jazykového zákona a nařízení.
Soud je si plně vědom, že za takových
podmínek v jazykovém zákoně a nařízení
stanovených musí úřadovati též
německým jazykem a skutečně též
přijímá německá podání
a jedná s příslušníky německého
jazyka v jejich jazyku.
Vzdá-li se strana - jak se podle zprávy soudu při
dvou německých podáních stalo - vyřízení
v jazyku německém, vyhotoví ovšem soud
vyřízení pouze ve státním jazyku
(čl. 24 odst. 3 jaz. nař.). Také nelze soudu
vytýkati, dopisuje-li stranám,
jichž příslušnost k jazyku německému
není známa, jazykem státním. Jazyková
práva příslušníků německého
jazyka jsou v takovém případě účinně
chráněna ustanovením čl. 21 odst.
2 jaz. nař. Ostatně mohou strany, které se
cítí poškozenými postupem okresního
soudu v jazykové
otázce, uplatniti svoje práva dohlédací
stížností podle § 7 jaz. zák. a
čl. 96 jaz. nař. Stížností takových
dosud nebylo.
Referát ministerstva školství
a národní osvěty v Bratislavě zbavil
Frant. Tonhaizera členství v německé
menšinové knihovní radě v Kremnici,
opíraje se o předpis 58. článku vládního
nařízení ze dne 5. listopadu 1919, č.
607 Sb. z. a n., poněvadž jmenovaný vyvolával
v knihovní radě spory a od počátku
činil překážky úspěšné
činnosti knihovní rady. Mimo to nepřípustným
způsobem vrátil
dozorčímu úřadu jeho přípis
jako nesrozumitelný. Po zbavení Frant. Tonhaizera
členství není proti působení
německé menšinové knihovní rady
v Kremnici žádných stížností.
Při místním
šetření, konaném za účelem
zjištění a zabezpečení vhodných
místností pro tuto školu, byly shlédnuty
též místnosti v domě rolníka
Kondlera. Členové komise provedli zde své
šetření dbajíce toho, aby nezavdali
příčin k stížnosti a vzdálili
se, jakmile zjistili menší vhodnost v úvahu
braných místností.
V dohodě s obcí
byla potom svrchu uvedená škola umístěna
v budově obecné školy s německým
jazykem vyučovacím, a to dobrovolným nájmem.
V Praze, dne 5. dubna 1927.
Převzal jsem zodpovědění
interpelace, ježto provádění předpisů
na ochranu stavebních dělníků při
stavbách spadá do oboru působnosti ministerstva
sociální péče.
Při revisích staveb
v Karlových Varech a okolí, prováděných
periodicky příslušným živnostenským
inspektorátem, bylo zjištěno, že způsob
převážné většiny staveb
odpovídal předpisům vydaným na ochranu
života a zdraví stavebních dělníků
ministerským nařízením ze dne 7. února
1907, č. 24 ř. z., a jen vyjímečně
shledány závady,
které však byly na vybídnutí úřadu
v krátkém čase odstraněny. O poměrně
bezpečném způsobu provádění
staveb po stránce ochranné svědčí
též skutečnost, že se na těchto
stavbách přihodilo za rok 1926 celkem jen 12 úrazů,
a to vesměs lehčích. "Přes ruku"
vyzdívají se toliko
vyjímečně štítné zdi,
kde z různých důvodů nelze štěnýřové
lešení postaviti, avšak v takových případech
dbá úřad přísně toho,
aby bylo používáno dostatečně
širokých vysunutých ochranných lešení,
která zabraňují zranění dole
pracujícího dělnictva
padajícím materiálem. Naproti tomu zdi fasádní
se provádějí s normálního lešení.
Pokud se týče stávky
v interpelaci uvedené, hlavní její příčinou
nebyl nedostatek ochranných opatření, nýbrž
požadavek obnovení tarifní smlouvy a zvýšení
mezd. Stávka byla zahájena na stavbě "Talion",
na kterou nebylo toho času po stránce ochranné
výtek. Rovněž tak nezavdaly bezpečnostní
poměry na novostavbě rohového čtyřpatrového
domu vedle budovy "Hamlet" v řečené
době příčiny k zakročení
a jen při nástavbě třetího
patra na dům "Hamlet" bylo nutno požadovati
řádné lešení, jež bylo ihned
po skončení stávky zřízeno.
Za celé loňské stavební období,
v němž byl stavební ruch v Karlových
Varech velmi čilý, nedošlo od ledna až
do října živnostenského inspektorátu
v Karlových Varech
se strany zaměstnanců a jejich organisací
ani jediného udání týkajícího
se nedostatku ochranných opatření na stavbách.
Ježto pak podnikatelé staveb vycházeli požadavkům
úřadu náležitě vstříc,
neměl živnostenský inspektorát podkladu,
aby zakročil a proto
ani živnostenský úřad neměl příčiny
k trestnímu stíhání.
Pokus, aby za shora zmíněné
stávky bylo pokračováno ve stavbě
toliko s učni, byl živnostenským inspektorátem
jako nepřípustný ihned zněmožněn.
Jak z uvedeného patrno,
věnuje živnostenská inspektorát v Karlových
Varech způsobu provádění staveb po
stránce bezpečnostní pokud jen možná
periodickými revisemi náležitou péči
a vede i ostatní zjevy na stavbách se vyskytující
a do oboru jeho působnosti spadající v povinné
patrnosti.
Přes to bylo živnostenskému
inspektorátu v Karlových Varech uloženo, aby
poměrům na stavbách věnoval zvláštní,
zvýšenou pozornost.
V Praze dne 9. dubna 1927.
Státní správa
sleduje poměry v Bochově pozorně a vynasnažuje
se vyhověti naléhavým potřebám,
pokud lze. K podrobnostem interpelace se sděluje:
Obsazení státních
úřadů vyhovuje služebním zájmům.
Výměna, pokud by jí bylo zapotřebí,
může se díti jenom se zřetelem ke školským
a nynějším bytovým poměrům
v Bochově.
Označení obecního
úřadu v Bochově státním jazykem
nebylo lze podle platných ustanovení naříditi,
ježto tamní obecní úřad není
označen vůbec ani nápisem německým,
a nebyl označen ani v době vydání
prováděcích nařízení
k jazykovému zákonu. Budova okresní správní
komise označena jest v jazyku státním i německém.
Platebna okresní nemocenské pojišťovny
ve Žluticích jest také označena dvojjazyčně.
Pokud jde o označení
zájezdních hostinců, jest poukázati
na známý nález nejvyššího
správního soudu ze dne 19. ledna 1926 čís.
673. Záležitost otientačních tabulek
na cestách a silnicích mají úřady
v patrnosti a pečují, aby nastal stav, odpovídající
platným předpisům.
Stejnokroj obecní policie schválen byl výnosem
zemské správy ze dne 2. března 1926 číš.
20793/8D-312.
V obvodu zemského vojenského
velitelství v Praze jsou všechny vojenské útvary
již vázány na posádky, určené
dislokačním plánem a nelze proto umístiti
vojenskou posádku v Bochově ani v Kysiblu.
Politické úřady
dbají bedlivě toho, by bezpečnost státu
netrpěla a veřejný klid a pořádek
byl zachován. Při přehlídce periodických
tiskopisů řídí se příslušné
úřady přesně platnými předpisy.
Činnost nějaké organisace "Kriegsfreunde"
zjištěna nebyla.
O tom, že by byla bývala
česká menšina v Bochově marně
žádala o ochranu, není úřadům
nic známo a konkrétní případy
nebyly uvedeny.
Pro poštovní úřad
byly získány dvě další místnosti
v sousedním obecním domě, čímž
budou alespoň pro nejbližší dobu největší
lokalitní závady tohoto úřadu odstraněny.
Otázku vhodnějšího ubytování
poštovních zaměstnanců v Bochově
má úřad v patrnosti.
V Praze dne 25. dubna 1927.
František Hřebík
narodil se 27. listopadu 1878 a konal vojenskou službu presenční
od 5. října 1899 do 21. září
1902 t. j. 2 roky 11 měs. 16 dní. V době
od 5. listopadu 1904 do 31. ledna 1919 byl u místodržitelství
(zemské politické správy) v Praze výpomocným
sluhou, dnem 1. února 1919 byl pak jmenován
definitivním úředním sluhou u zemské
správy politické v Praze, kteréžto místo
zastával až do 14. září 1919.
Během této služby konal vojenskou službu
válečnou, která dle kmenového listu
obnášela:
V rak. armádě od 28. 7. 1914 do 31. 12. 1915 | 1 r | 5 m | 3 d |
v čsl. legiích od 1. 1. 1916 do 31. 5. 1918, trojnásobně | 7 r | 3 m | - d |
v bolševickém zajetí byl od 31. 5. 1918 do 1. 8. 1918
v čsl. armádě od 1. 8. 1918 do 14. 7. 1919 | - r | 11 m | 13 d |
celkem | 9 r | 7 m | 16 d |
Dekretem zemské správy politické v Praze
ze dne 9. září
1919 č. 254.031 bylo mu propůjčeno místo
cestmistra u stavebního okresu v Žalci se sídlem
v Chomutově, kteréžto místo nastoupil
dnem 15. září 1919. Při tom byla mu
započítána vojenská a legionářská
služba celkem 9 roků 81/2
měsíců a stanoven mu plat 4 stupně
platového služného zřízenců.
Když žádostí
z června 1920 hlásil se cestmistr F. Hřebík
o jedno z míst cestmistrovských ve státní
službě stavební na Podkarpatské Rusi,
vypsaných konkursem ze dne 6. května 1920, byl dekretem
referátu veřejných prací v Užhorodě
ze dne 20. června 1920 č. 3106 přijat do
státní služby stavební na Podkarpatské
Rusi jako cestmistr se zařaděním do úřednické
kategorie s tím, že po nastoupení služby
bude zařazen o 1 dietní třídu výše
a bude mu přiznána denní dieta 40.-
Kč. Po nastoupení
služby dne 12. srpna 1920 byl dekretem referátu veřejných
prací v Užhorodě ze dne 12. srpna 1920 č.
3106 vyrozuměn, že byl prozatímně přijat
jako cestmistr s požitky XI. hodnostní třídy
denními dietami 40.- Kč s tím, že po
dojití jeho dekretu
do zemské správa politické v Praze v příčině
vojenských let bude definitivně zařazen a
započtena mu válečná léta.
Zprávou ze dne 22. prosince
1921 č. 13977/I podal v důsledku toho referát
veřejných prací v Užhorodě ministerstvu
veřejných prací návrh na ustanovení
F. Hřebíka definitivním cestmistrem v IX.
hodnostní třídě. Zdejším
vynesením ze dne 28. února 1922 č. 66343
- XVI ai 1921 byl však tento návrh zamítnut,
ježto jmenovaný toho času nevyhovoval předpokladům
předepsaným pro ustanovení cestmistrem
- úředníkem. Podle §u 3 zákona
ze dne 15. dubna 1920 č. 269 Sb. z. a n. o úpravě
poměrů úředníků a zřízenců
u státních úřadů bývalého
uherského státu, musí totiž uchazeč
o místo u těchto úřadů splniti
náležitosti, jež jsou pro služby toho druhu
stanoveny ustanoveními,
platnými v ostatních částech čsl.
republiky. Pro cestmistry jest takovým ustanovením
jednak výnos bývalého ministerstva veřejných
prací ve Vídni ze dne 10. ledna 1916 č. 79730
- VII - 1915 o podúřednických zkouškách
podřízených orgánů výkonných,
jednak zákon ze dne 28. května 1919 č. 307
Sb. z. a n. o zařazení cestmistrů atd. do
úřednických hodnost. tříd,
dnes neplatných v důsledku zák. 286/24 Sb.
z. a n. Podle těchto ustanovení musí býti
každý uchazeč o místo cestmistra ustanoven
nejprve prozatímně
v kategorii zřízenecké, a teprve po složení
podúřednické zkoušky cestmistrovské
ve smyslu citovaného výnosu č. 79730 - VII
ai 1915 ustanoví se definitivním cestmistrem v kategorii
podúřednické. Přeřadění
do úřednické hodnostní třídy
podle zákona č. 307/1919
Sb. z. a n. bylo vázáno podle §u 2 cit. zákona
složením podúřednické zkoušky
a 15ti letou služební dobou, do níž se
započítává skutečná
služební doba ve státní službě
v příslušném odvětví,
vojenská služba dle norem platných v den účinnosti
cit. zákona t. j.
nař. vešk. min. ze dne 12. listopadu 1908 č.
234 ř. z. a ze dne 25. ledna 1914 č. 19 ř.
z. a služba legionářská.
Ježto cestmistr František
Hřebík byl v srpnu 1920 přijat referátem
veřejných prací v Užhorodě prozatímně
jako cestmistr s požitky XI hodnostní třídy,
ač do té doby nesložil ještě podúřednickou
zkoušku cestmistrovskou a ač neprokázal 15ti
letou služební dobu předepsanou zákonem
č. 307/1919 Sb. z. a n., byl ustanoven úředníkem
proti platným zákonným předpisům
a musilo býti toto jeho ustanovení
zrušeno; jinak byl by musel F. Hřebík buď
na místo to resignovati, anebo by byl jako provisorní
propuštěn. Změna původních ustanovovacích
dekretů ze dne 20. června 1920 č. 3106 a
ze dne 12. srpna 1920 č. 3106 byla provedena tím
způsobem, že cestmistr
Hřebík byl jmenován dekretem referátu
veřejných prací v Užhorodě ze
dne 4. srpna 1922 č. 8564/I podle platných předpisů
prozatímním cestmistrem v kategorii zřízenecké.
Toto ustanovení F. Hřebíka nabylo moci práva.
V důsledku tohoto svého
ustanovení podrobil se Fr. Hřebík dne 22.
listopadu 1924 předepsané podúřednické
zkoušce a byl po té s platností od 1. prosince
1924 jmenován definitivním cestmistrem v kategorii
podúřednické s požitky 12 stupně
platového. I toto jmenování cestmistr Hřebík
přijal, aniž by
se proti němu odvolal a nabylo tudíž i toto
rozhodnutí moci práva.
Cestmistr F. Hřebík
byl v den účinnosti platového zákona
t. j. dne 1. ledna 1926 definitivním podúředníkem
s požitky 12. stupně platového a byl proto
dekretem referátu veřejných prací
v Užhorodě ze dne 9. července 1926 č.
54/25 pres správně převeden podle ustanovení
§u 190 ve smyslu §u 199 odst. 1 platov. zákona
di II. stupnice platového služného zřízenců,
s požitky 9 platového stupně. Jeho odvolání
k civilní správě Podk. Rusi proti tomuto
převodu bylo zamítnuto rozhodnutím víceguvernéra
P. R. ze dne 9. 8. 1926 č. 13.728 pres. Proti tomuto rozhodnutí
podal odvolání ze dne 27. srpna 1926 k ministerstvu
veřejných prací, kteréžto odvolání
bylo zdejším vynesením ze dne 1. března
1927 č. 0-312/6
ai 1926 rovněž zamítnuto.
Měl-li by býti cestmistr
Hřebík přeřazen podle zákona
č. 307/1919 Sb. z. a n. do úřednické
hodnostní třídy, musil by prokázati
podle §u 2 citov. zákona nejen složení
podúřednické zkoušky, ale i 15ti letou
služební dobu, která by musela býti
dovršena vzhledem k ustanovení 1. odst. §u 6
zákona č. 286/1924 do 1. dubna 1925.
Do této 15ti leté služební doby lze započátati:
službu cestmistra od 15. září 1919 do 1. dubna 1925 | 5 r | 6 m | 16 d, |
službu legionářskou | 7 r | 3 m | - d, |
službu vojenskou válečnou v rak. armádě | 1 r | 5 m | 3 d |
v čsl. armádě | - r | 11 m | 13 d |
celkem | 2 r | 4 m | 16 d |
a to podle §u 4 min. nař. č. 19 1914 ř. z., ježto cestmistr Hřebík | |||
není certifikatistou, polovinou | 1 r | 2 m | 8 d |
celkem | 13 r | 11 m | 24 d |
Cestmistr Hřebík
nedovršil tedy do 1. dubna 1925 - 15ti letou služební
dobu předepsanou §em 2 zák. č. 307/1919
Sb. z. a n. a nemůže býti přeřazen
do úřed. hodnost. třídy.
Jmenovaný domáhá
se také toho, aby na základě výnosu
referátu veřejných prací v Užhorodě
ze dne 20. června 1920 č. 3106 byl zařazen
o 1 hodnostní třídu výše, tedy,
aby mu byla přiznána podkarpatská výhoda
podle čl. II bod 3 "Zásad A pro jednotný
postup při ustanovování civilních
státních zaměstnanců na Podkarpatské
Rusi". Tomu nebylo lze vyhověti, ježto výhoda
taková přiznávala se jen úředníkům
zařazeným do hodnostní třídy,
a tím Hřebík není. Podle zprávy
referátu veřejných prací v Užhorodě
ze dne 11. prosince 1922 č. 14393/I nebyla cestmistru Hřebíkovi
vůbec přiznána podkarpatská výhoda,
ježto jeho kvalifikace
nevyhovovala. Jmenovaný byl disciplinární
komisí při civilní správě Podkarpatské
Rusi uznán vinným z porušení úředních
povinností tím, že 15. prosince 1923 napadl
nepřípustným a státního zaměstnance
nedůstojným způsobem svého představeného,
a uvalen na něho
trest důtky podle §u 93a, služební pragmatiky.
Jmenovaný při cestmistrovské zkoušce
dvakráte neobstál (v červnu 1923 a v březnu
1924 a byl uznán způsobilým teprve při
třetí zkoušce, vykonané dne 22. listopadu
1924, tedy až po pěti létech od nastoupení
do služby cestmistrovské. Vyskytly se tedy u Hřebíka
okolnosti, které nepřipouštěly, aby
mu byla přiznána jakákoliv podkarpatská
výhoda.
Propočtení služební
doby cestm. Hřebíka podle vládního
nařízení č. 666/1920 Sb. z. a n. provedeno
bylo dekretem referátu ministerstva veřejných
prací v Užhorodě ze dne 18. června 1923
č. 4060/I, podle něhož celková služební
doba včetně služby výpomocného
sluhy a cestmistrovské, vojenské služby válečné
i legionářské, a válečných
půlletí za rok 1914 a 1915 činila ku dni
4. srpna 1922 t. j. ku dni jeho ustanovení provis. státním
cestmistrem - zřízencem na Podkarpatské Rusi,
po odečtení doby čekatelské (zkušební)
(6 měsíců) celkem 23 roků 29 dní,
z čehož mu vyplynuly požitky 11. platového
stupně služného zřízence s postupem
do 12 platového stupně dnem 5. července 1923.
Dekret tento o propočtení let cestmistra Hřebíka
nabyl moci práva.
Cestmistr Hřebík
byl přidělen dekretem referátu veřejných
prací v Užhorodě ze dne 27. října
1920 č. 8984 ai 1920 ku státnímu stavebnímu
dohledu na stavbu silnice Akna Slatina - Bočkov, a byl
mu vyměřen měsíční přídavek
700.- Kč, k jehož realisaci však nedošlo.
Vyplacení tohoto přídavku
bylo totiž účtárnou civilní správa
Podkarpatské Rusi odmítnuto, ježto jeho přiznání
odporovalo stávajícím předpisům.
Stavební přídavek ve výši 700.-
Kč jest normován §em 2 zdejšího
vynesení ze dne 15. září 1920 č.
43392-XIV ai 1920 pro technické konceptní úředníky
(skup. A/XI hodnost. třídy, event. vyjímečně
i pro technické pomocné úředníky
(skup. C) XI hodnost. tř.,
takže na cestmistra Hřebíka, který mohl
býti nejvýše úředníkem
skup. E, tento předpis se vůbec nevztahoval. Dekret
č. 8984 ai 1920 vystavený cestmistru Hřebíkovi
pokud jde o přídavek platnosti nenabyl, protože
pro zřejmou nesprávnost nebyl proveden. Tím
však cestmistr Hřebík nebyl nijak poškozen,
poněvadž mu byl v náhradu za tento přídavek
vyplácen pochůzkový paušál a
cestovní výlohy.
Denní diety per 40 Kč
byly cestmistru Hřebíkovi přiznány
podle ustanovení čl. IA "Zásad B pro
úpravu osobních poměrů civilních
státních zaměstnanců na Podkarpatské
Rusi" přijímacím dekretem ze dne 11.
srpna 1920 č. 3106 a byly mu vypláceny až do
konce srpna 1922. Zastavení diet nastalo v důsledku
jeho jmenování provisorním státním
cestmistrem ve státní službě stavební
na Podkarpatské
Rusi dekretem referátu veřejných prací
ze dne 4. srpna 1922 č. 8564 podle ustanovení čl.
II A uved. "Zásad B".
Na místo diet byl mu od
1. září 1922 poukázán 200%
drahotní přídavek pro Podkarpatskou Rus.
V Praze dne 13. dubna 1927.
Státní policejní úřady,
pokud jich zákonem stanovená působnost a
činnost dotýká se též veřejného
života, řídí se - stojíce pod
kontrolou nadřízených úřadů
a široké veřejnosti přesně zákonnými
předpisy. Bezpečnostní opatření,
která tyto úřady činí při
různých příležitostech,
zejména při veřejných shromážděních
a schůzích, sledují jedině ten účel,
by zaručeno bylo zachování veřejného
klidu a pořádku, o které dotyčné
úřady jsou povinny pečovati, a dějí
se pouze v té míře, jak toho naznačený
účel nezbytně vyžaduje.
Veřejná schůze
lidu, kterou uspořádala v Chebu dne 24. října
1926 sociálně demokratická mládež,
byla za řeči Adolfa Palmeho, tajemníka německé
sociálně-demokratické strany dělnické
v Karlových Varech, zástupcem úřadu
rozpuštěna, ježto řečník
použil výroků, hanobících
zákony Československé republiky a zakládajících
dle náhledu intervenujícího úředníka
skutkovou podstatu trestného činu, a přes
to, že prostřednictvím předsedy byl
napomenut, závadní výroky opětoval.
Postupu intervenujícího úředníka
nelze tudíž nic vytýkati,
neboť dle ustanovení § 13 zákona o právu
shromažďovacím je zástupce úřadu
povinen shromíždění rozpustiti, udá-li
se ve shromíždění něco proti
zákonu. Pro závadné výroky bylo proti
Adolfu Palmemu zavedeno trestní řízení,
které není dosud skončeno.
Pokud jde o šetření,
které ohledně Palmeho konalo policejní komisařství
v Karlových Varech, podotýká se toto:
Jelikož jmenovaný
byl stíhán pro neplacení jízdného
ve vlaku na trati Kraslice - Karlovy Vary, vyslalo policejní
komisařství v Karlových Varech, kterému
došlo z uvedené příčiny dožádání
za vyšetření jeho majetkových a rodinných
poměrů, orgán sboru tamní neuniformované
stráže bezpečnosti do jeho bytu, aby šetření
provedl. Poněvadž Palme při opětné
návštěvě zmíněného
orgánu nebyl doma přistižen, informoval
se tento orgán o poměrech Palmeho u bytné.
Šetření toto
nebylo vůbec ve spojitosti s rozpuštěnou schůzí
v Chebu.
Není proto oprávněna
výtka, že některé státní
policejní úřady svými opatřeními
dráždí bezdůvodně obyvatelstvo
a že dohlížejí na soukromý život
politicky činných osob a staví je pod policejní
dohled. Nemám proto důvodu k opatření
v inteprlaci žádanému.
V Praze dne 21. dubna 1927.
O povolení konání
"desítiminutové sbírky" bylo zakročeno
v době, kdy výdělkové poměry
dělného lidu v okresu hlučínském
jsou nejobtížnější a kdy nad to
bylo již tamní obyvatelstvo přetíženo
jinakými, dříve již povolenými
sbírkami.
Proto byla okresní správa
politická v Hlučíně, - řídíc
se platnými předpisy -, nucena žádané
svolení ku konání sbírky odepříti,
tím spíše, ježto i nejširší
veřejnost se usilovně domáhá, aby
úřady sběrací akce omezovaly co nejvíce.
Pro nepovolení sbírky
byly tedy směrodatnými toliko důvody věcné,
nikoli však důvody jinaké, zejména ne,
- jak v interpelaci se uvádí -, národnostní
zaujatost úřadu.
V příčině
žádaného zásahu ministerstva vnitra
ve věci se podotýká, že ministerstvo
vnitra v případu v interpelaci uvedeném stalo
by se příslušným teprve, když by
k němu záležitost došla cestou odvolání.
Jak dále bylo šetřením
zjištěno, nelze okresní správě
politické v Hlučíně činiti
výtek, že by nebyla vyhověla oprávněným
přáním obyvatelstva, neb že by nebyla
zachovávala v národních otázkách
náležitou zdrženlivost a ministerstvo vnitra
nemá tudíž důvodu k dalšímu
opatření v příčině osoby
přednosty okresní správy politické
v Hlučíně.
V Praze dne 21. dubna 1927.