"Šumperská okresní politická správa
vydala tuto vyhlášku:
"Č. 6329.
Vyhláška.
Podle §u 7 nařízení ze dne 20. dubna
1854, Č. 96 ř. z. se nařizuje:
1. školou povinné dětí nesmějí
se účastniti schůzí, průvodů,
shromáždění, výletě, zábav
a slavností politického nebo demonstračního
druhu "a to ani v průvodu.
2. Školní mládeže nesmí se užívati
k rozšiřovaní politických tiskopisů,
Rodiče nebo osoby, jimž jsou děti svěřeny
a které nedodržují tohoto zákazu, budou
potrestáni podle §u 11 nařízení
ze dne 20. dubna 1854 Č. 96 ř. z. pokutou od 2 do
200 Kč nebo vězením od 6 hodin do 14 dnů,
(pokud v případě pod č. 2. není
skutkové podstaty přestupku podle zákona
ze dne 17. června 1919, Č. 420 Sb. z. a n. o práci
dětí).
V Šumperku dne 25. dubna 1927.
Rada politické správy:
Žilka v. r."
Tato vyhláška směřuje proti májové
slavnosti dělnictva, jak dokazuje již to, že
byla vydána dne 25. dubna. Rovněž trutnovská
okresní politická správa zakázala
účast dětí na májovém
projevu a mimo to nařídila, že pořadatelé
májových demonstrací musejí si vyžádati
Dovolení příslušné obce, aby
mohli použíti veřejných cest a míst.
Tyto zákazy nejsou odůvodněny zákoně
o shromažďovacím právu, neboť nedle
tohoto zákona mohou býti zakázána
pouze shromáždění, jejichž účet
se příčí trestním zákonům
nebo jejichž pořádání obrozuje
veřejnou bezpečnost nebo veřejné blaho
Uvedená vyhláška však vůbec ani
netvrdí, že by bylo ohroženo veřejné
blaho, a o tom, že by se to příčilo
trestním zákonům, vůbec nemluvíme.
Ale zákaz, který není odůvodněn
shromažďovacím zákonem, porušuje
shromažďovací svobodu a jest tedy protiústavní.
Uvedené zákazy odporují také dosavadní
praxi a ukazují na úmysl politických úřadů
ještě více rdousiti shromažďovací
svobodu, než to bylo dosud ostatně zvykem.
Pokud se ukazuje na zákaz dětské práce,
nelze v rozšiřovaní tiskopisů, které
se děje při určité příležitosti
a nikoliv za plat, spatřovati "pravidelného
užívání k pracím", jak o
něm mluví zákon, ze dne 17. června
1919 a jen za výsměch dělnictvu lze považovati
za vlasy přitažené citování tohoto
zákona, jímž se důvěrníkům
dělnictva činí nepřímá
výtka, že porušují zákaz dětská
práce. Takové jednání úřadu
dlužno rozhodně odmítnout.i jako naprosto nemístné.
Každému jest dovoleno užívati veřejných
míst a ulic, proto rozkaz, vyžádati si navolení
obce jest trýzněním úplně zbytečným
a zákonem naprosto neodůvodněným,
které musí působiti nanejvýš
dráždivě.
Opatření úřadů zde vytýkané
bylo učiněno ovšem tak pozdě, že
již nelze vžíti opravných prostředků.
Tážeme se tedy pana ministra:
Ví o vylíčeném chování
úřadů a jest ochoten pečovati, aby
se příště nečinily takové
zcela neodůvodněné a přímo
popuzující překážky dělnickým
slavnostem?
Dne 8. září 1916 stalo se strašné
neštěstí na Bílé Desné.
Násep z hlíny, provedený v jejím horním
toku, praskl a množství vody nahromaděné
za ním v nádržkách údolní
přehrady vyvalilo se do údolí, působíc
ve svém zběsilém běhu ohromnou škodu.
Ode dne toho neštěstí závodila obětavost
soukromá s veřejnou, aby způsobenou škodu
zase napraviti. Nelze popírati, že zvláště
stát svými pracemi v letech 1920 až 1926 podstatně
přispěl k tomu, aby bylo vše uvedeno do starého
stavu Zemská komise pro regulaci řek v Praze a ministerstvo
veřejných prací provedly úpravu zničeného
údolí Desné opatrně a se zájmem
ve dvou třetinách, nepřihlížíme-li
k řečištím bystřin. Mimořádně
solidní stavby břehů, závěry
ze štěrku, mosty atd. ukazuji nám soustavu.
která až bude hotova, bude míti stejný
význam jako nejvyšší Stupeň zabezpečení
obyvatelů břehů, avšak také jako
nejvyšší využití vodních sil
praktickou polohou jezů.
Bohužel regulační práce, které
se ukazovaly tak slibnými, byly zastaveny. Stavební
období 1927 má uplynouti a nemá se pokračovati
ani ve vedlejších pracích. To jest těžká
rána pro obec Desnou a její obyvatele, kteří
pochopitelně rok od roku stále více doufají,
že úprava řeky bude ukončena.
A to tím spíše, že v právě
ještě nevybudované dílčí
trati bylo zničeno více jezů, a jejích
obnovení jest předpokladem průmyslového
oživení v údolí Desné. Kromě
toho jest provedení regulačních prací
v horním toku Desné jakož i v oblasti bystřin
stále naléhavější k ochraně
níže ležících zajištění
břehů. kterým hrozí nebezpečí.
že budou poškozovány tak dlouho, dokud se tam
každoročně z devastovaného území
přesunuje neobyčejné množství
kamení.
Ze všech těchto důvodů dlužno naléhavě
žádati, aby regulační práce na
toku Bílé Desné byly na jaře 1927
znovu zahájeny. Při tom nebude lze samotnou obec
Desnou zatížiti velkými příspěvky
na další práce nebo tyto práce učiniti
závislými na tom, budou-li zaplaceny splátky
z dřívějšího závazku ku
placení příspěvků. Finanční
stav obce Desné stal se totiž pro ono neštěstí
katastrofální, což zřetelně lze
pochopiti z toho, že neštěstí v roce 1916
zničilo více než třicet průmyslových
podniků v místě. Zahájení regulačních
prací mohlo by mimo to míti ráz zaměstnání
nezaměstnaných.
Tážeme se pánů ministrů, jsou-li
ochotni co nejrychleji naříditi, aby byly znovu
zahájeny regulační práce v údolí
Bílé Desné nebo aby se v nich pokračovalo?
Dne 1. máje t. r. shromáždilo se dělnictvo
a rolnictvo města Hustu a okolí ve městě
Hustu, kde byl uspořádán průvod a
tábor lidu na náměstí. Na táboru
lidu referoval poslanec Nikolaj Sedorjak, a jako vládní
komisař fungoval policejní koncipista Slováček,
který z různých důvodů byl
přeložen do Hustu z Užhorodu, kdež byl znám
jako notorický alkoholik.
Průběh tábora byl normální
a klidný, ačkoliv vojenská hudba hrající
na náměstí, kde tábor se konal, rušila
klid, dokazujíc tak bezohlednost policejního komisařství
v Hustu, které toto rušení dovolilo. Ve shromáždění
přes to byl však udržen naprostý pořádek.
Teprve když poslanec Sedorjak mluvil o koloniálních
poměrech, vykřikl kterýsi stoupenec strany
Kurtakovy - provozující již dloubou dobu protičeskou
agitaci, nebo možná též nějaký
agent-provokatér: "Pryč s Cechy, kteréžto
heslo našlo ohlas v davu. Policejní komisař
Slováček rozpustil ihned tábor a dal píšťalou
signál policejní stráži.
Následující scény lze těžko
vylíčiti. Strážníci bez čísel
a vedle gumových obušků ozbrojeni puškami
a bodáky vrhli se zuřivě na shromážděný
dav, který ovšem nemohl se okamžitě rozprchnouti
z uzavře-něho prostranství. Účastníci
táboru tlačeni byli do ‚jediné ulice,
kde na ně policie podnikala zběsilé útoky,
bila puškami i obušky. a zranila jakéhosi rolníka
bodákem do ramene. Při sebeobraně týraných
účastníků tábora došlo
potom též k oněm zraněním některých
policistů, o nichž psal denní tisk.
Poslanec Sedorjak snažil se chránit nevinné
obětí zběsilého zuření
policie. Tato však útočila před očima
policejního koncipisty Slováčka na poslance
Sedorjaka, kterého v Hustu každý policajt osobně
zná způsobem tak strašně surovým,
že pos1. Sedorjak do krvavá zraněn, jen s tíží
zachránil holý život.
Odborný lékař MUDr. Jan Gabor v Užhorodě
vydal druhého dne po prohlédnutí poslance
Sedorjaka toto vysvědčení:
"Dosvědčují, že jsem pana Nikolaje
Sedorjaka, obyvatele z Velkého Bočkova, dnes vyšetřil
a shledal následující: Na čele vlevo
shora dolů směřující modro-žlutou
podlitinu s červenohnědými skvrnami ve velikosti
dětské dlaně s menší krvavou
ranou. Na hlavě pod vlasy ránu velikosti třešně.
Nalevo nad čelem pod vlasy ránu velikostí
koruny. Na horní části zad s levé
lopatky na pravou červenohnědý až modrý
pruh, způsobený úderem tupého předmětu.
Poranění tato stala se před jedním
dnem. Léčení potrvá 5 - 6 dnů:
Z toho je zřejmo, že hustská policie ve svém
barbarském řádění nešetřila
ani poslanecké imunity a snadno jest si představiti,
jak asi ztýráni byli ubozí bezbranní
chudí ukrajinští rolníci a dělníci.
Tážeme se proto pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr o událostech v Hustu dne 1. máje
1927 ?
2. Souhlasí pan ministr s těmito policajtskými
bestialitami ?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se nemohly
opakovat případy, kdy zakročuji policisté
bez čísla a ozbrojení puškami a bodáky?
4. Jak hodlá pan ministr pro příště
zameziti porušování poslanecké imunity
policejními agenty a stráží?
Dne 17. dubna t. r. uveřejnila vídeňská
Neue Freie Presse článek nadepsaný: "Die
Politik der Sudetendeutschen. Von Dr. Franz Spina, Čechoslovakischer
Minister (Aus einem Gespräch)", v němž mimo
jiné se praví:
"Německé vládní strany jsou si
vědomy, že nemohou se nezajímati o zahraniční
otázky. Poznání, že došlo ve střední
Evropě k politickému přeskupení, je
všeobecné. To se týká také í
dosavadního směru československé zahraniční
politiky. Rozpory mezi Francií a Německem znenáhla
se oslabují. Současně dochází
na jihu a východě evropském k novému
seskupování států. Maďarsko-italské
spojenectví nezůstane také pro jiné
země bez přitažlivosti. To odnímá
nynějšímu středoevropskému systému
spojeneckému Malé Dohodě reálný
podklad. Nové evropské svazky jsou v neposlední
řadě podmíněny hospodářsky.
Podle toho se bude musiti zaříditi i naše zahraniční
politika. Až příliš často mívala
dosud vysoká politika přednost před hospodářstvím.
To se musí změnit. Geopolické položení
Československa vyžaduje přímo těsnou
hospodářskou součinnost s Německem
a Rakouskem, ale také s Uherskem a Jugoslávií.
Vždyť my všichni jsme v okruhu působnosti
hospodářské převahy říšsko-německého
hospodářství."
Čekali jsme clo. dnešního dne, že pan.
ministr veřejných prací tuto zprávu
Neue Freie Presse bude dementovati, anebo že jí aspoň
opraví potud pokud se týká kritiky Malé
Dohody. Poněvadž však se tak nestalo, musíme
míti zato, že pan ministr veřejných
prací se vyjádřil tak, jak bylo ve vídeňském
časopise uvedeno.
Jsme jistě oprávněni předpokládati,
že vláda Československé republiky neměla
v úmyslu informovati československou veřejnost
ústy pana doktora Spiny a vídeňským
časopisem, který pro československé
potřeby měl vždycky jenom posměch a
pohrdání, že by byla změnila základní
hlediska dosavadní zahraniční politiky Československé
republiky, jak tato byla řízena od vzniku republiky
a jak ji všechny dosavadní vlády stojí
praxí ve stycích mezinárodních jmenovitě
smlouvami s našimi spojenci až dosud uplatňovaly.
Předpokládáme, že linie naší
zahraniční politiky nebyla změněna
ani po vstupu pana dra Spiny do vlády.
Je-li náš předpoklad správný,
pak projev pana ministra veřejných prací
znamená, že si tento člen vlády není
ještě vědom toho, že vláda navenek
tvoří jednotný celek a že podrývá
svými extraturami důvěru v pevnost naší
administrativy a že si není dále vědom
toho, že není oprávněn plésti
se do záležitostí jiného resortu a to
dokonce způsobeni, jenž příčí
se politice tohoto resortu,
Poněvadž při častých veřejných
projevech pana ministra veřejných prací nestalo
se po prvé, že křižoval politiku jiného
resortu a poněvadž v těchto projevech, zejména
týkají-li se zahraniční politiky,
do níž nešetrně zasahuje také pan
ministr spravedlnosti, shledáváme veřejné
nebezpečí, tážeme se pana předsedy
vlády:
1. Zda ví o projevech pana ministra veřejných
prací, po případě dal-li k nim souhlas
jako odpovědný chef vlády?
2. Jak se chce postarati, aby jak obyvatelstvo tohoto státu,
tak i naši spojenci, zahraniční nebyli neodpovědnými
projevy členů vlády uváděni
v pochybnost o trvalosti a pevností sjednaných mezinárodních
smluv?
3. Jak se chce postarati o politickou výchovu členů
své vlády aspoň potud, aby tito do resortů,
za něž neodpovídají, vzájemně
nezasahovali způsobenu rušícím oficielní
politiku resortu příslušného?
Naléhavou interpelací poslanců Jana Koudelky,
Fr. Biňovce, Frant. Svobody a soudruhů ze dne 1.
února 1927 žádali jsme mimo jiné .také
zastavení voleb delegátů zemědělských
rad v Čechách a na Moravě, jakož i aby
se vláda postarala, aby ústavně co nejdříve
byl projednán návrh zákona o zemědělských
společenstvech a zemědělských komorách,
jímž zastaralé zemědělské
rady byly by nahrazeny. Na tuto interpelaci dostalo se podatelům
odpovědi vlády ze dne 9. února 1927, která
sice potvrzuje oprávněnost našich námitek
proti vypsání voleb, dochází však
k překvapujícímu závěru, že
voleb těchto zastaviti nelze, ježto vypsání
jich spočívá na platném zákoně.
Zdrželi jsme se komentování této odpovědi,
očekávajíce, že průběh
voleb do zemědělských rad ukáže
sám brzo, jakým monstrem tyto volby v dnešních
poměrech budou, a toto naše očekávání
se splnilo. Dosavadní průběh voleb delegátů
zemědělských rad ukazuje naprostou neupotřebitelnost
zastaralých volebních řádů
zemědělských rad a přivádí
ad absurdum zásadu, aby zemědělské
rady byly veřejnoprávním zastoupením
zemědělství a zemědělců,
To proto, že volí jen menšina zemědělců,
kdežto obrovská většina zemědělců
je z volebního práva vyloučena, jednak proto,
že zemědělci tito nejsou členy spolku,
kterému volební právo bylo přiznáno,
jednak též proto, že náleží
spolku, jenž vzdal se účasti na těchto
volbách, protože zřejmě porušují
primitivní zásady volení; taktéž
proto, že politické úřady přiznávají
volební právo i korporacím, které
nemají ničeho společného se zemědělstvím,
jako na příkl. odborům a jednotám
nacionálně obranných organisací. Tak
šmahem přiznává se volební právo
N. J. S., N. J. P. atd., takže zajisté přiznává
se volební právo k obranným organisacím
Němců, jako je Bund der Deutschen in Böhmen
atd.
Musíme protestovati proti tomu, aby menšina zemědělců
osobovala si právo zastupovati většinu zemědělců,
připravených o spravedlivé volební
právo při volbě delegátů zemědělských
rad a z této usurpace požadovala dokonce právo
rozhodovati o milionech veřejných peněz,
kterými jsou zemědělské rady dotovány.
Již politická slušnost káže, aby
se takto nesměla šlapati práva spoluobčané
zemědělců, zvláště zemědělců
drobných a v krajinách odlehlých a chudších,
kde spolkového života není, nebo je jun nepatrný.
Udílením volebního práva spolkům,
které nezabývají se zemědělstvím,
nýbrž jsou organisacemi nacionálně kulturními
nebo dokonce politickými, . jako jsou organisace dorostu
strany republikánské, kompromituje se myšlenka,
aby zemědělské rady byly odbornými
a nepolitickými organisacemi zemědělskými,
zemědělství a zemědělců
k řešení otázek jejich odborného
posudku a zemědělského rozvoje.a ze zemědělských
rad, tak staly by se i nadále asyly lidí, kteří
proti všemu právu drží moc a právo
jiných bez jejich souhlasu a proti jejich vůli.
Je to povážlivé, uvážíme-li,
že do boje o zemědělské rady byly zataženy
i nacionálně obranné organisace obou národností
Čech a Moravy. Jestliže tyto organisace na české
straně získávají volebního
práva do zemědělských rad, důsledně
získávají tohoto práva i podobné
organisace na straně německé. Tak různé
tyto nacionální organisace jako je Bund. der Deutschen
in Behmen budou spolurozhodovati o finančních prostředcích
zemědělských rad plynoucích ze zdrojů
veřejných. Až sem to vede, když není
dobré vůle přiznati spravedlivě volební
právo všemi zemědělcům do zemědělských
rad, které mají jejich zájmy zastupovati.
Podepsaní se proto táží:
1. Je pan ministr zemědělství ochoten naříditi
okamžité zastavení voleb delegátů
zemědělských rad?
2. Je ochoten postarati se, aby co nejdříve provedena
byla reforma zastaralých zemědělských
rad a zřízena demokratická zemědělská
společenstva zemědělské komory?
3. Je pan ministr zemědělství ochoten předložiti
zemědělskému výboru poslanecké
sněmovny k prozkoumání materiál, z
něhož by bylo přesné zřejmo,
komu a v jakém rozsahu bylo volební právo
do zemědělských rad přiznáno?
Mnoho pensionovaných státních zaměstnanců,
v případech, o nichž jedná interpelace,
jde o četníky ve výslužbě, bylo
pozváno obcemi, aby jim pomáhali při jejich
agendě a skutečně je také k to- mu
přibraly. Při tom však naprosto nejde o ustanovení
pensistů podle zákona o obecních úřednících
ze dne 19. července 1919, číslo 403 Sb. z.
a n. nebo zákona o obecních zřízencích
ze dne 17. prosince 1919, číslo 16 Sb. z. a n. z
roku 1920, naopak, jde o pracovní výkony, které
byly vyžádány a vykonány a za něž
byla poskytnuta v takovém případě
odměna ve formě gratifikace nebo remunerace.
Přes to však v takovýchto případech
byla státním pensistům jejich pense z části
snížena.
V §u 16 zákona ze dne 4. července 1923, číslo
153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé
služební poměry četnictva a některé
četnické požitky, zejména odpočivné
a zaopatřovací, se nařizuje, že četničtí
gážisté ve výslužbě, vstoupivší
do jiné než četnické státní
služby nebo do služby jí na roveň postavené,
vyjímajíc služby za denní nebo týdenní
plat aneb remuneraci, pozbývají nároku na
výslužné podle tohoto zákona.
Podle §u 74 téhož zákona civilní
státní službě jsou na roveň postaveny
veškeré civilní služby za stálý
plat od státu, země, župy, okresu, obce nebo
jejich podniků, jakož i veřejných fondů
a drah veřejné dopravě sloužících,
je-li s těmito službami normálně spojeno
právo na zaopatření. Podle §u 79 téhož
zákona platí tato ustanovení také
na četnické osoby ze stavu mužstva, gážisty
do hodnostních tříd nezařazené
v to počítaje. Z toho tedy následuje, že
četníci ve výslužbě ztrácejí
četnickou pensi jen tehdy, je-li jim za jejich služby
u obcí zajištěno trvalé zabezpečení
a dostávají-li stálé platy. Pro četníky,
kteří dostávají za své služby
u obec jen remunerace, denní nebo týdenní
plat, jímž dále z jejich ustanovení
obce nevzniká právo na trvalé zabezpečení,
kteří se ho tedy výslovně vzdali,
ustanovení §u 79 uvedeného zákona neplatí.
Ostatně paragrafy 17 až 21 zákona číslo
286/1924 Sb. z. a n. podle samotných pokynů ministerstva
financí byla ustanovení zákona ze dne 4.
července 1923, číslo 153 Sb. z. a n. změněna.
Zákon 286/1924 Sb. z. a n. neplatí jen na četníky
přeložené do výslužby po 1. lednu
1925, nýbrž na všechny četníky
přeložené do výslužby také
před touto dobou. V odstavci §u 17 se dále
ustanovuje, že státním pensistům, tedy
také četníkům ve výslužbě,
kteří mají nebo nabudou nárok na nestátní
veřejný aktivní požitek nebo na nestátní
veřejný odpočivný nebo zaopatřovací
požitek, snižuje se výplata Státního
odpočivného nebo zaopatřovacího požitku
na polovinu, je-li však státní odpočivný
nebo zaopatřovací požitek vyšší
než nestátní, o polovinu nižšího
požitku. Státní odpočivné požitky
lze tedy snížiti jen tehdy, má-li pensista
nárok na veřejný aktivní požitek.
V praksi setkáváme se však s tak různým
prováděním zmíněných
příslušných ustanovení zákona,
že musíme na to pana ministra upozorniti. Děje
se to zvláště také proto, abychom lidem,
kteří jsou poškozováni neoprávněným
prováděním zákona, opatřili
náhradu.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1. Jest ochoten ještě jednou upozorniti na to, že
se zaměstnání státního pensisty
u některého veřejného sboru nesmí
použíti za podnět ke zkráceni jeho státních
požitků, není-li odměna za službu
u těchto těles pravidelným platem a služební
poměr takový, že lze z něho vyvozovati
právo na trvalé zaopatření?
2. Jest pan ministr ochoten ve všech případech,
kde pensisté byli vylíčeným způsobem
poškozeni, naříditi aby se jim dostalo náhrady?
23. dubna 1927 konala se ve Starém Habendorfu veřejná
schůze obecních voličů s denním
pořadem "Zpráva o daňové reformě
a reformě správy". Na schůzi byla přijata
tato resoluce, podaná přítomnými:
"Schůze obecních voličů konaná
dne 23. dubna 1927 ve Starém Habendorfu, dobře navštívená,
odmítá se vší rozhodností návrh
správní reformy který podala vláda
ve sněmovně. Takovouto správní reformou,
která znamená návrat k dávno překonaným
policejním methodám, ruší se politická
činnost obyvatelstva a osobní svoboda. Prügedpatent
se zhoršuje a samospráva ničí. O odvoláních
a sporech v komunálních záležitostech
budou nyní rozhodovati političtí úředníci,
kteří nemají ani tušení o skutečných
potřebách a nutnostech obcí. Národního
míru, který by mohl býti zahájen skutečnou
správní reformou, se tímto návrhem
nedosáhne. Naopak, v korporacích, které se
mají zříditi, propukne národní
boj s mnohem větší vášnivostí
a sociální, kulturní a hospodářské
věci budou vyřizovány velmi macešsky.
Správní reforma, která by mohla býti
pákou k pokroku, stane se tak nástrojem zotročení
lidu.
Proto veškeré voličstvo všech stran zastoupených
v obecním zastupitelstvu žádá, aby jeho
zástupci ve sněmovně pracovali o co nejširší
vybudování samosprávy a jednotně vystoupili
proti tomuto vládnímu návrhu."
Přítomný vládní zástupce
ku podivu nedovolil o této resolucí hlasovati, odůvodňuje
to tím, že není na pořadu a nemůže
tedy o ní býti jednáno. Tento postup vládního
zástupce nejen se odchyluje od dosavadní praxe,
nýbrž jest i přímo nezákonný.
Neboť obsahem resoluce byla správní reforma,
zabývala se tedy resoluce předmětem po řadu
a pohybovala se naprosto v mezích programu schůze,
povoleného úřady. Neboť jest přece
úplně samozřejmé, že usnášení
o určitém bodu pořadu patří
k předmětu a rovněž jest samozřejmé,
že na schůzi lidu nelze se usnášeti jinak,
než ve formě resoluce. Bylo-li tedy zabráněno
hlasovati o resoluci, bylo to zřejmou svévolností.
Tážeme se tedy pana ministra:
Ví-li o vylíčené události a
je-li ochoten naříditi podřízeným
úřadům, aby dbaly spolčovací
svobody?