979/V.
Interpelace
poslanců Jos. Stivína, R. Tayerle a soudruhů
ministrům sociální péče, obchodu, veřejných prací a vnitra
o událostech v okresech tanvaldském, jabloneckém a železnobrodském, jakož i o vládních opatřeních.
V posledních dnech došlo v těchto obvodech k vážným projevům nezaměstnaného dělnictva, které v jednotlivých obcích, zvláště v okresu tanvaldském vedly k poškození sklářských dílen. Projevy tyto zaviněny byly nedostatkem a bídou nezaměstnaného sklářského dělnictva, které marně po měsíce dovolává se ochrany státní správy. Nyní však, když v zoufalství obrátilo se dělnictvo proti spoluviníkům své bídy, zakročují úřední orgány a užívá se neprodleně prostředků, jež vyžadují četnictva a vojska. Okresy tanvaldský, jablonecký a železnobrodský ocitly se ve výjimečném stavu. Pohříchu znovu se tu ukazuje, že se následky vyšetřují, místo co by se vyšetřily pravé příčny projevu nespokojenosti.
Jaké byly poměry dělnictva sklářského v poslední době, o tom svědčí jejich výdělky, které činí u mužů jen 50 - 80 Kč týdně, u žen 20 - 40 Kč. Ale ani tato mzda mnohým nebyla dopřána, neboť byli úplně zbaveni zaměstnání, když zavedeny byly nové stroje výrobní a vyráběny méněcenné výrobky, které ztratily odbyt. Hamižnost podnikatelů, kteří usilovali vydělati co nejvíce v době co nejkratší, spolupůsobila k nepříznivé situaci ve sklářském tomto průmyslu. Bída zavládla v celém kraji a bídou dělnictva trpěly přirozeně i vrstvy odkázané na dělnictvo a jeho spotřebu. Marně však dovoláváno se pomoci. Marně přímo upozorňována jednotlivá ministerstva na vzrůstající nebezpečí. Doporučovány veřejné práce, aby aspoň zmírněna byla nezaměstnanost a poskytnuta příležitost k výdělku. Konány veřejné schůze, důstojné projevy - marně! Jako by úmyslně nechaly úřady a státní správa dojíti k nejhoršímu. Povinností státní správy bylo, aby zavčas jsouc upozorněna, věnovala pozornost nebezpečným příznakům, které se projevily na pracovním trhu v tomto oboru sklářském. Tím spíše, že tu šlo o obor, jehož zaměstnání je přímo odvislé od vývozu. Poněvadž se tak nestalo a proto došlo ke vzpomenutým následovným zjevům, táží se podepsaní:
1. Vědí páni ministři sociální péče, obchodu, veřejných prací a vnitra o stavu a nezaměstnanosti sklářského dělnictva v okresech tanvaldském, železnobrodském a jabloneckém?
2. Jsou ochotni účelnými a rychle prováděnými opatřeními umožniti nezaměstnaným dělníkům příležitost k práci a výdělku?
3. Jsou ochotni postarati se o prováděni veřejných prací, jako staveb silnic, úpravy řek a jiných staveb, kterými by poskytnuta byla příležitost pracovní těm, kteří nemohou v odboru sklářském nalézti výživy?
4 Je ochoten pan ministr vnitra odvolati četnictvo a naříditi propuštění zatčených dělníků a dělnic, jakož i odvolati všechna výjimečná opatření?
V Praze dne 6. dubna 1927.
Stivin, Tayerle,
Brožík, V. Beneš, Remeš, Johanis, Biňovec, Tomášek, Kříž, Geršl, Hampl, Svoboda, Bečko, inž. Nečas, Chalupník, Karpíšková, Srba, Jaša, Brodecký, Klein, R. Chalupa, dr. Dérer, dr. Meissner, Koudelka.
979/VI.
Interpelace
poslance Rud. Tayerle a soudruhů
ministrovi financí
o zdaněni pivovarství.
Podle zpráv Státního statistického úřadu zastavilo v r. 1923 výrobu 7 pivovarů, ačkoliv celková výroba piva v tomto roce stoupla o 1,150104 hl. V r. 1924 byl počet pivovarů, jež byly nuceny zastaviti výrobu ještě větší a to 12, přes to, že výroba piva stoupla opětně o 1,307.778 hl. V následujícím roce byl tento poměr ještě nepříznivější, neboť zastavilo výrobu již 20 pivovarů, ačkoliv výroba stoupla o 634.693 hl. Nejnepříznivěji se utvářily poměry v r. 1926, ve kterém zastavena výroba ve 28 pivovarech, přes to že i v tomto roce byl vzestup výroby o dalších 498.956 hl.
Tak se stalo, že v posledních čtyřech letech byla výroba zastavena v 67 pivovarech, takže počet činných pivovarů poklesl na 524. A to se dělo v době, kdy celková výroba stoupala. Kdyby výroba přestala stoupati, byl by poměr ještě nepříznivější. Podle všech známek bude v běžném roce počet pivovarů, které zastaví výrobu, ještě větší, než v letech předcházejících.
K tomuto neblahému stavu spolupůsobí mezi jinými příčinami hlavně dosavadní způsob daně z piva, která se vybírá bez ohledu na finanční nosnost pivovarů, takže platí daň tuto pivovary malé jako velké ve stejné výši.
Že tento způsob zdanění je hospodářsky neudržitelný, tomu nasvědčuje mimo jiné také ta okolnost, že v sousedním Německu byla daň tato stanovena podle množství výroby tak, že začíná 6 Mk za 1 hl a stoupá při vyšší výrobě až na 8.25 Mk, takže jest rozdíl okrouhle 17 Kčs za 1 hl mezi nejvyšší a nejnižší sazbou. Též v našem zákonodárství byla dříve daň tato upravena tak, že malé pivovary platily nižší daň než pivovary velké.
Že tato zásada je správná, je viděti z toho, že ministerstvo financí v jiném případě, na příkl. v lihovarském průmyslu se řídí podle ní. Hospodářské lihovary dostávají za součinnosti vlády za 1 hl lihu o 195 Kč více, než lihovary průmyslové, které vyrábějíce ve velkém, vyrábí též levněji. Ačkoliv malé pivovary mají stejný hospodářský význam zejména na venkově, jako lihovary hospodářské, chová se ministerstvo financí k jejich požadavkům odmítavě.
Tento postup ministerstva financí je nesprávný také z toho důvodu, že nejedná se o průmysl vývozní, ve kterém by bylo třeba uměle vynucovati soustřeďování výroby s ohledem na konkurenční schopnost na zahraničním trhu.
Dále nutno vzíti v úvahu, že v malých pivovarech je zaměstnán při stejném množství výroby téměř dvojnásobný počet pracovních sil než v pivovarech velkých. Zastavováním výroby v těchto pivovarech se rozmnožuje počet nezaměstnaných i v takovém průmyslovém odvětví, ve kterém to není odůvodněno a prospěšno ani z důvodů národohospodářských, ani jiných.
Jelikož tímto způsobem se ničí existence dlouholetých zaměstnanců, kteří ztrácejí zaměstnání, nemohouce však nalézti vždy zaměstnání náhradní, pro hromadnou nezaměstnanost a obtíže bytové, a takto se současně ničí hodnoty hospodářské, táží se podepsaní:
Ví pan ministr financí o těchto poměrech, hodlá jim předejíti úpravou daně z piva jako daně vzestupné podle návrhů, které mu předložila odborová organisace pivovarských zaměstnanců a zájmových organisací pivovarských?
V Praze dne 5 dubna 1927
Tayerle,
Johanis, Biňovec, Brožík, Stivín, Kříž, Geršl, Bečko, Tomášek, Hampl, Svoboda, Klein, Srba, Chalupník, dr. Dérer, Brodecký, Jaša, inž. Nečas, R. Chalupa, V. Beneš, Koudelka, Remeš, dr. Meissner, Karpíšková.
979/VII. (překlad).
Interpelace
poslanců inž. R. Junga, H. Krebse a druhů
ministrovi spravedlnosti a
ministrovi vnitra
o censurní praxi policejního ředitelství v Ústí nad Labem a státního zastupitelství v Litoměřicích, pokud jde o časopis "Tag" ze dne 8. února 1927.
Periodický časopis "Der Tag", jenž jest hlavním orgánem německé národně socialistické strany dělnické a vychází v Ústí nad Labem, jest po delší dobu censurován tak, že tuto praxi dlužno nazvati přímo trýzněním. Tak bylo na příklad zabaveno číslo časopisu "Tag" ze dne 8. února 1927 proto, poněvadž v něm byl uveřejněn politický projev mimořádného sjezdu německé národně socialistické strany dělnické ze dne 6. února 1927, kterýžto projev nezávadně vyšel v četných jiných novinách v Československé republice. Zabavené usnesení znělo:
"Vědomo poslání národně socialistického světového názoru a úkolů sudetských Němců sudetské národně socialistické hnutí trvá zásadně na ideálu jednotných národních států, jenž jest přirozeným státním uspořádáním v Evropě. Dnešní rozdrobení na státečky, spočívající na imperialistické francouzské mocenské politice, jest hlavní příčina sociálního zchudnutí pracujících vrstev a stálým ohniskem diplomatických zápletek a válečného nebezpečí. Odmítáme mínění, že nynější státní jednota Němců a Čechů v historických hranicích Čech, Moravy a Slezska jest soužitím a vyživovacím společenstvím, zakládajícím se na tisíciletém vývoji a neměnitelným z důvodů hospodářských. Na proti tomu my, němečtí národní socialisté, přes to, že německé strany, dělajíce konjunkturní politiku, vstoupily do pražské vlády, zdůrazňujeme nerozlučný národní, osvětový a hospodářský společný osud sudetsko-německého kmene se středoevropským všeněmectvím."
Litoměřické státní zastupitelství potvrdilo toto zabavení nálezem ze dne 9. února 1927, č. Tl 32/27. Tážeme se pánů ministrů:
1. Víte, že byl zabaven projev sjezdu národně socialistické strany výše uvedeného obsahu?
2. Co zamýšlíte učiniti, aby podobné neodůvodněné projevy celé strany nebyly příště potlačovány?
3. Jak vysvětlíte, že tento projev byl sice zabaven v časopise "Tag" v Ústí nad Labem, že však mohl bez překážky vyjíti v časopisech "Montagsblatt" v Praze, "Neue Zeit" v Opavě, "Volkswehr" v Jablonci, "Sudetendeutsche Tageszeitung" v Děčíně a v mnoha jiných denících?
4. Postarají se páni ministři, aby trýznivá censurní praxe ústecké státní policie ustoupila nestrannému provádění zákonných ustanovení?
V Praze dne 15 února 1927.
Inž. Jung, Krebs,
dr. Schollich, Weber, dr. Keibl, dr. Lehnert, Horpynka, dr. Szüllö, Fedor, Patzel, inž. Kallina, Siegel, dr. Koberg, dr. Rosche, Matzner, Gregorovits, Knirsch, Wenzel, Simm, dr. Wollschack, dr. Jabloniczky.
979/VIII.
Interpelace
poslance Brodeckého a soudr.
ministrům vnitra a spravedlnosti
o konfiskaci "Četnického Obzoru" č. 6 ze dne 15. března 1927
V č 6 "Četnického Obzoru" ze dne 15. března 1927 byly konfiskovány tyto věty:
"Vedle vojenských gážistů má tímto návrhem býti i 14.000 četnických gážistů postaveno na roveň nepřátelům vnitřního pořádku, kteří rozsudkem soudce byli zbaveni volebního práva.
Uzákoněním vládního návrhu bude ze 14.000 četnických gážistů doživotně vytvořena kasta i druhořadých "zločinců", neboť četnictvu na rozdíl od skutečných zločinců nebylo do dneška dovoleno odborově nebo stavovsky se organisovati. Čs. demokracie nedovolila do dneška, aby četničtí gážisté pro sebe vytvořili instituce kulturní, hospodářské nebo humanitní. Těch 14.000 četn. gážistů nemá tedy ani těch práv, které zaručuje ústava zločincům. Těch 14000 četn. gážistů nemá ani takových stavovských organisací, jakými ve prospěch státu pracují čs. důstojníci a rotmistři.
Četnictvo vzdor trojnásobné resoluci parlamentů nemá své disciplinární právo upraveno zákonem, ale jen nařízením "Allerhöchst Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef" V důsledku toho nemá četnictvo práva, aby bránilo se proti zvůli a násilí dovoláním se Nejv. správního soudu a případné zvůli jedinců jest brána otevřena i kastovnictvím nekontrolovatelné četnické správy. V disciplinárních věcech nesmějí se četn. gážisté dovolávati omilostňovacího práva pana presidenta a jsou i v tom proti gážistům vojenským bezprávní, neboť u těch jsou obě tyto otázky kladně vyřešeny zákonem. Pocity četn. gážistů, plynoucí z dnešního bezprávného stavu, nelze nazvati nadšením.
Uzákoněním vládního návrhu zákona na zkrácení četn. gážistů o právo volební bude přerušena i ta velmi slabá spojka, kterou byla umožněna kontrola zvůle a samolibosti autokraticko byrokratické správy. Jím bude také porušena zásada neodvislosti četnické služby bezpečnostní, jejíž ovlivňování ve prospěch určitých tříd a kruhů se stane zas tak zvykovým zlem na něž z doby Rakouska se i čs. demokracie musí pamatovati.
Zkrácení četnictva o právo volební poruší pocit oddanosti a nadšení, jakému se po převratu rádi oddávali ve službě četnické zešedivělí vlasti a demokracii oddaní četn. gážisté. Jím bude hluboce uražen i cit těch 2300 legionářů - četníků, kteří za hranicemi vlastní krví stavěli naši republiku, přesvědčeni, že washingtonská deklarace jest magnou chartou, zaručující jim občanskou rovnoprávnost vždy a všude v našem státě.
Stav duševní trýzně, vědomí druhořadosti a méněcennosti všech četn. gážistů v právech občanů znemožní jim pěstovati státoobčanskou lásku".
Za Rakouska stačila mu (četnictvu) autorita "z boží milosti", za demokracie jen obtížně obešlo se s aureolou zásady "vlády lidu lidem pro lid". Postavením četnictva mimo řady a za řady plnoprávných občanů bude rozvrácena i autorita této zásady, neboť tím bude uzákoněna zas vláda byrokratické zvůle a nekontrolovaného násilí! Bez volebního práva četnictva není praktického provedení zásady "vlády lidu lidem pro lid", není demokracie, není lidovosti a nebude relativně spravedlivé četničiny! Četnictvo bude služebně zas žíti jen ze strachu občanů před zabíjením lidí a z nemravné zásady: moc jest nad právo!
Bez volebního práva a bez demokratického podkladu, bez veřejné kontroly bude četnictvo klášterem kasty, kam nedolehne duch pokroku a lidskosti zvenčí, kde nebude ideálů, které jiné přitahují a myšlenkově i mravně vychovávají. Čs. četnictvo bude nuceno řešiti otázku: Co dál, když nejsme lidmi - nejsme občany?
Čs demokracie se mýlí, domnívá-li se, že podle receptu vojenské poslušnosti a četnického "kadavergehorsamkeitu" lze docíliti lepších výsledků, než jakých bylo by lze docíliti láskou a nadšením četn. gážistů k právním zásadám státu! Vláda byrokratické oligarchie nikdy není dobrá, ona však svou špatností nemůže zničiti vládní formu a stát, je-li četnictvo dobré! Byrokratická oligarchie nahoře neuškodí nikdy tolik demokratické myšlence, jako ji poškodí dole zotročené a nekontrolované četnictvo, tedy četnictvo zlé.
Tvrdá služební prakse odnaučila četnictvo výkonné zdvihati ruce při prvém výstřelu, ono je dovede spíše a také zatínati. Výkonné četnictvo do dneška chtělo býti vzorem zkušeného relativně spravedlivého a objektivního vykonavatele právního řádu, ono dovedlo býti odpůrcem těch mnohých záchvatů zprava i zleva a i ve správě. Četnictvo naší republiky chtělo býti nedogmatickým, družným, laskavým a dobrotivým ochráncem proti každému bezpráví a tím chtělo vystavěti a pěstovati klid a právní řád! Chce-li však čs. demokracie míti četnictvo abstraktně "moudré", otrocky ztvrdlé, ledově chladné a reservované proti malým státním občanům, ale otrocky poslušné a ponížené vůči těm mocným, kteří čas od času si "království" rozdělí, pak nechť se postará také o to, aby zodpovídali praví viníci... Čpí středověkem, když potom mají za takové shůry přikázané činy býti odpovědnými ti malí četn. gážisté, kteří nebudou moci o zákonitosti toho kterého činu ani uvažovati, tím méně se mu vzpírati. Čs. demokracie bude míti takové četnictvo, jaká je ona sama a její správa! Je jinou otázkou, zda čs. demokracie bude také míti bez volebního práva četnictva demokratická zřízení? Tato otázka není námi postavena jako laciná rhetorická fráze, ale jest nezbytně časová a důkazem, že čs. četnictvo už pevně odsoudilo názor, jako by schvalovalo, když stát buduje kastovnictví a byrokracii. Byrokratismus snad musí býti v každém státě, ale státy by neupadaly, kdyby byrokracie a ty kasty směly býti také spravedlivě myslivými! Četnictvu jest protismyslným, když tvrdí se navenek, že máme demokratický stát, ale na demokraty kujeme knutu v podobě bezprávné, druhořadé i o volební právo zkrácené kasty, jejíž odpovědnost jest jednostranně zahrocena jen směrem dolů. Je protismyslno, když na jedné straně žádáme od četnictva, aby nám chránilo demokratické řády a demokratická práva ale na druhé straně od četnictva žádáme kadavergehorsamkeit až do bezvědomí a vzdání se základního práva demokratů tj. práva na rovnost před zákonem!"
Mimo to pak byla ve článku: "Naši železničáři v boji o své požitky" zabavena tato věta:
"Výkonné četnictvo přeje železničářům každý úspěch, a jest přesvědčeno, že úspěch železničářů bude také úspěchem četnictva, ne-li přímým, tedy nepřímým..."
Zabavení prvého článku státním návladnictvím v Praze bylo patrně provedeno na příkaz z ministerstva vnitra a to proto, že pan ministr vnitra v ústavně-právním výboru prohlásil, jako by četnictvo obětovalo své občanské volební právo dobrovolně a z lásky.
Ježto nelze připustiti, aby čs. demokracie byla uváděna v omyl i násilným potlačováním protestů výkonného četnictva proti zkrácení četnictva o právo volební, dále protože v obou článcích nelze spatřovati nic trestného nebo protizákonného, táží se podepsaní pana ministra:
1. Schvaluje pan ministr spravedlnosti zabavení obou těchto článků?
2 Jest pan ministr vnitra ochoten neklásti mezí projevům beztak bezprávných četníků, aby legislativa mohla se o pravém stavu věci přesvědčiti?
3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se z moci úřední, aby zabavení obou článků bylo zrušeno?
V Praze dne 24. března 1927.
Klein, Brodecký,
Chalupník, Svoboda, Bechyně, Biňovec, inž. Nečas, V. Beneš, Johanis, Stivín, Hampl, Jaša, Srba, Kříž, R. Chalupa, Tayerle, Tomášek, Geršl, Karpíšková, dr. Dérer, A Chalupa, dr. Winter, Pik.
979/IX. (překlad)
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra,
že karlovarská státní policie, dávajíc svolení k žádosti mladé generace německé národní strany pořádati společenský "Německý večer", postupovala nezákonně.
Mladá generace německé národní strany v Karlových Varech uspořádala dne 12. prosince 1926 "Německý večer", který řádně ohlásila u státního policejního komisařství v Karlových Varech. Žádosti bylo vyhověno, avšak s podmínkou, že bude vypuštěno číslo 1 programu, "Píseň Němců z Čech" a číslo 6, báseň "Německé Čechy". Nepovolené texty zní takto:
Píseň Němců z Čech.
Složil Ernst Leibl.
Zhudebnil Walther Hensel
1. My pozvedáme ruce
a v hoři bědujem,
by Bůh nám poslal vůdce
jenž konec naší muce
by dal svým rozkazem.
2 Nám, Bože, probuď reka,
jenž sdílí s lidem žel,
že v temno noci vřazen,
je zaprodán a zrazen
v náruči nepřátel.
3. Nám, Bože, probuď reka,
jenž silným dost by byl,
by Čechoněmce vésti
dovedl věrou v štěstí
a k ránu probudil.
4. Zbraň svou i hlavu, srdce
a páž zasvěcujem!
O, nedej zhanobiti
lid, který světu svítí,
a mojí matky zem!
Německé Čechy.
Hans Watzlik.
Věčnou věrnost přísahati
poznovu dnes zase chcem:
naše věrnost Čechám platí,
pravěká to Němců zem!
Zahradou jste naší muky
a přec nad vše drahý lán,
odkazem pro naše vnuky,
nám buď, nám buď zachován!
Zřídlem lásce, zřídlem síle,
hory, toky, komín klas,
vážnou půdou naší síle,
hroudou, jež kdys pojme nás.
Písní, která neumírá,
osudem, jenž Bůh dal v moc,
cenou, pro niž vzdor se vzpírá,
hořem stenů noc co noc.
Lide, v činech svých a v přání
hodným země své se staň!
Buď jí rádlem, buď jí zbraní!
Símě její vřele chraň!
Poněvadž v tomto případě jde o dávno vžilou píseň a všeobecně známou báseň jež censura dosud nikde nevytkla, podepsaní spatřují v tomto zákazu zásah do německého kulturního života a táží se, je-li pan ministr ochoten poučiti policejní komisařství v Karlových Varech, že povolujíc zábavy nesmí vydávati taková omezující opatření?
V Praze dne 1. února 1927.
Inž. Kallina,
dr. Keibl, Weber, Matzner, dr. Lehnert, Horpynka, inž. Jung, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Fedor, Gregorovits, Siegel, dr. Koberg, dr. Schollich, dr. Rosche, Patzel, Krebs, Simm, Wenzel, dr. Wollschack, Knirsch.
979/X. (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi spravedlnosti
o článku opavského státního zástupce dra Glossa v "Národě".
Německé časopisy uveřejnily zprávu, že český časopis "Národ" otiskl nedávno s velkou okázalostí článek nějakého dra Glossa z Opavy, který na základě dat konstatoval větší vzrůst německé iredenty. Dr. Gloss dokazuje statisticky, že v době od 1. ledna do 12. září minulého roku došlo neméně než 143 trestních oznámení pro zločiny a přečiny proti zákonu na ochranu republiky, právě prý v době, kdy v Německu iredentistické organisace vyvinuly zcela zvláštní činnost. Dr. Gloss při tom směle tvrdí, že prý tuto iredentu všemožně podporuje Německo a Rakousko.
Jest zbytečné zabývati se tvrzením tohoto článku. I kdybychom připustili, že počet trestních oznámení jest správný, není to dávno ještě důkazem pro vzrůst iredenty, poněvadž jest přece dostatečně známo, jak často již lehkomyslně, z přílišné horlivosti, podalo státní zastupitelství, starostlivé o český stát, obžalobu pro zločiny nebo přečiny proti zákonu na ochranu republiky. Při přelíčeních o těchto věcích, k nimž tu a tam došlo, ukázala se jasně směšnost této české šovinistické přílišné horlivosti. Také o pojmu iredenty a velezrady nebudiž v této souvislosti mluveno...
Nás zajímá toliko pisatel článku, jímž není nikdo jiný, než vedoucí první státní zástupce u opavského zemského soudu dr. Gloss, který se po léta vyznamenává zvláště stíháním domnělé německé iredenty, a který nyní ku podivu má také chuť a kdy, aby o tomto předmětu psal v šovinistickém časopise. Naproti tonu jsme toho mínění, že vedoucí státní zástupce, vedle toho ještě ve městě s převážnou německou většinou, jest povinen býti poněkud zdrženlivým, aby zachoval zdání nestrannosti vůči veřejnosti.
Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti:
1. Jste ochoten vyšetřiti, zda opavský státní zástupce dr. Gloss napsal tento článek v "Národě"?
2 Zjistí-li se to, chcete dáti panu státnímu zástupci na srozuměnou, že v zájmu svého úřadu a nutné nestrannosti jest povinen takovýchto projevů příště se zdržeti?
3. Jste vůbec ochoten učiniti konečně přítrž směšnému stíhání domnělých německých iredentistů a postarati se o rozumnou soudní praksi?
V Praze dne 15. března 1927
Dr. Schollich,
Wenzel, inž Kallina, Matzner, dr. Rosche, Krebs, dr. Lehnert, Weber, Horpynka, Knirsch, Fedor, Simm, dr. Keibl, dr. Szüllö, inž. Jung, Siegel, dr. Koberg, Gregorovits, Kurťak, dr. Jabloniczky, dr. Wollschack, Patzel.
979/XI. (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Matznera a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o odnětí schránek na dopisy v Bruntále
Podle zprávy poštovního úřadu v Bruntálu ze dne 4. března 1927, číslo 21.386, opavské ředitelství pošt a telegrafů nařídilo, aby poštovní schránka na domě číslo 2 v Nádražní ulici, poněvadž byla zamazána, byla sňata. Poštovní úřad zároveň také sňal několik jiných poštovních schránek, které již dříve byly jednou poškozeny nebo zamazány, nebo které byly zavěšeny v místech, kudy se méně chodí. Poštovní ředitelství oznámilo, že opětné zavěšení těchto sňatých poštovních schránek závisí na tom, zabrání-li město příště jakémukoliv poškození a zaváže-li se, že samo zaplatí náklady správky poškozených poštovních schránek.
Tohoto postupu opavského poštovního ředitelství nelze naprosto pochopiti. Neboť zde se činí město odpovědným za činy, jež samo i při největší pečlivosti a učiní-li vše možné nemůže zamezit.i Městská rada jakmile se dověděla o těchto svévolnostech učinila ihned všechna nutná opatření, toto počínání co nejostřeji odsoudila a vypsala odměnu 100 Kč za zprávy ke zjištění pachatelů. Jak musí jistě každý uznati, více nemohlo město skutečně učiniti.
Právem časopis "Freudenthaler Zeitung" ze dne 2. dubna píše o tomto podivuhodném názoru poštovního ředitelství v Opavě takto:
"Zavěšte opět poštovní schránky! Ve věci zavěšování a odnímání poštovních schránek vytvořil se obmezený názor. Ve starém Rakousku. Čechy tolik hanobeném a opovrhovaném byly leckdy také poštovní schránky polepeny lístky nebo pomalovány nebo pomazány, nikomu by však bylo nenapadlo, aby pro nějaké uličnictví trestal veškeré obyvatelstvo nebo město, jak se to děje v republice přesycené demokratickými vymoženostmi Zamaže-li nějaký kluk poštovní schránku ihned se sejme tolik a tolik poštovních schránek a městu se pohrozí, že musí nahraditi škodu. Právě tak, jako by majetník domu postříká-li mu automobil dům, mohl běžeti k městu a žádati od něho náhradu škody. Tato metoda, kterou si osvojil moderní duch v poštovní správě, velmi připomíná starorakouskou vojenskou moc, která ve své obmezenosti dovedla nadiktovati celé setnině domácí vězení, jestliže se některý nováček dostavil k přehlídce obuvi se zamazanými botami. V moderní světové dopravě - a právě této pošta má přece sloužiti, - mělo by se uvažovati velkoryseji a pro nějakého špindíru nezraňovati citu pro čest obyvatelstva celého města. Bydlí-li v domě zloděj, zavrou ho, avšak netrestají se obyvatelé celého domu. Což pošta nechápe takovouto přirozenou logiku? Jak pak by bylo, kdyby někdo chtěl tvrditi - jsme toho ovšem daleci - že republikán prvé třídy zaneřádí poštovní schránky, aby tím byli potrestáni republikáni druhé třídy, jichž bydlí ve městě 98%, asi tak jako kdyby se nařídilo, aby všichni psi byli voděni na šňůře a nosili košík, jestliže nějaké kousavé psisko někoho pokouše. Zdůrazňujeme ještě jednou, že nikoho neobviňujeme, poněvadž pachatele, který posledně pomazal poštovní schránky neznáme. Žádáme však za obyvatelstvo obojího jazyka, poněvadž poštovní schránky slouží celku, aby byly opět zavěšeny tam kam patří. Musíme se jen diviti, že město nespustí jinou pro naznačenou mu pohrůžku. Či mají snad městští zástupci konati po řadě stráž u poštovních schránek, aby se jim nic nestalo? Podobně asi vypadá neuvěřitelný požadavek, který se klade městu. Dále se tam praví: Jestliže se po čtvrt roku poštovním schránkám nic nestane, budou opět zavěšeny. To jest tak copařské opatření, jehož by člověk neočekával od zařízení, které má sloužiti světové dopravě. Bohužel jest to skutečnost a zdá se, že není nikoho, kdo by mohl takovémuto nesmyslu učiniti rázný konec. Stát jest přece konsolidován, nepotřebuje přece takových starodávných opatření k uhájení své vážnosti. Či přece? Domníváme se však, že jich nepotřebuje ani tak stát, jako spíše malicherný duch, který se zamýšlí tak velkolepě uplatniti a při tom závodí se zaostalostí. Poštovní schránky jsou pro dopravu, nikoliv však, aby se jich užívalo ke trýznění obyvatelstva - i když se někdy nějaký nerozumný člověk dopustí hlouposti. Zavěste opět poštovní schránky! To jest požadavek obyvatelstva, neboť musí si je dosti draze zaplatiti, jsou jeho majetkem!
Podepsaní se tedy táží pana ministra pošt a telegrafů, je-li ochoten neprodleně naříditi, aby poštovní schránky v Bruntále byly opět vyvěšeny?
V Praze dne 5. dubna 1927.
Dr. Schollich, Matzner,
dr. Jabloniczky, Simm, inž. Jung, Siegel, Weber, dr. Keibl, Horpynka, inž. Kallina, dr. Koberg, dr. Rosche, Knirsch, dr. Lehnert, dr. Wollschack, Patzel, Fedor, Gregorovits, dr. Szüllö, Wenzel, Krebs.
979/XII. (překlad).
Interpelace
poslanců O. Horpynky, H. Simma a druhů
předsedovi vlády
o repatriaci bývalých válečných zajatců z Ruska na státní útraty.
Usnesením ministerské rady z 15. července 19920 byla na ministerstvo sociální péče přenesena repatriace bývalých válečných zajatců. Toto ministerstvo společnou repatriační akci také provedlo a na základě usnesení vlády z prosince 1923 zastavilo ji jako skončenou. Od té doby provádí se repatriace na státní útraty jen v jednotlivých případech, závisí však na tom, zda onen válečný zajatec, který má býti dopraven domů, prokáže, že se bez své viny nemohl zúčastniti společně repatriační akce.
Ze zkušeností nyní vidíme, že československé úřady provádějí takovéto případy opožděné repatriace nesmírně pomalu a zdlouhavě, že zvláště pokud jde o zjištění válečných zajatců, kteří ještě zůstali v Rusku, nepostupuje se ani s potřebnou energií ani s nutnou obezřetností. Poněvadž pak ministerstvo sociální péče do svého ročního rozpočtu nezařadilo také žádnou částku pro tyto účely, musí se ovšem provádění každého takovéhoto jednotlivého případu setkávati s jistými potížemi. Zvláště československé zastupitelské úřady v Rusku projevují tak malou ochotu vůči bývalým válečným zajatcům, že mnoho se jich obrací na zastupitelské úřady Německa a Rakouska a teprve oklikou přes tyto úřady dovídají se doma o existenci takovýchto válečných zajatců, kteří zůstali Rusku. Dlužno toho velice litovati a není to zvláště pěkným vysvědčením pro Československou republiku, že se vláda tak málo stará o ony československé státní příslušníky, kteří ještě dnes dlí v Rusku a několikráte projevili svou vůli navrátiti se domů. Nedosti na tom, že československé zastupitelské úřady v Rusku nedělají vůbec nic, aby zjistily počet válečných zajatců zbylých ještě v Rusku nebo je nějak vyrozuměly o zamýšlené repatriaci, takovíto váleční zajatci, když se hlásí, narážejí náhle ještě na všelijaké potíže, takže se repatriace zbytečně prodlužuje nebo dokonce znemožní.
V Československu máme pomocný a podpůrný spolek bývalých válečných zajatců se sídlem v Liberci, Goethova třída 29. Přes to, že podle stanov hlavním jeho úkolem jest podporovati válečné zajatce, kteří se navrátili domů a pomáhati jim při zakládání nové existence, tento spolek byl nucen své síly a peníze věnovati na repatriační akci a nabídnouti vládě svou pomoc Uvážíme-li, že dnes se odhaduje počet bývalých válečných zajatců československé státní příslušnosti v Rusku na 1500 až 2000 a počítáme-li, že repatriační náklady za jednoho muže činí asi 2000 Kč, jistě musíme uznati, že spolek sám nesežene kapitálu 3 až 4 miliony korun a bude tedy odkázán na podporu státu. Neboť dnes jde již jen o válečné zajatce, kteří bez své viny pro zeměpisné poměry a politické události v Rusku, nemohli se zúčastniti společné akce, kteří však nyní ani sami nemohou si opatřiti peníze na repatriaci ani jich nedostanou od svých nemajetných příbuzných ve vlasti. Spolek však, aby v každém jednotlivém případě provedl repatriaci na vlastní útraty, bude potřebovati také největší ochoty nejen domácích státních úřadů, nýbrž i zahraničních zastupitelských úřadů československých. A při tom bude se musiti činnost spolku omeziti jen na jednotlivé případy a také zde jen ve formě spolupráce s československými úřady, což však naprosto nestačí, aby se celý problém repatriace bývalých válečných zajatců vyřešil uspokojivě.
V mnoha podáních ministerské radě, ministerstvu pro věci zahraniční, ministerstvu sociální péče, dokonce panu presidentovi, prosil jmenovaný spolek o nové zahájení repatriační akce, o provedení pátrání po zmizelých, o povolení sbírky ve prospěch repatriační akce a nabídl vládním úřadům účinnou pomoc. Bohužel dosavadní žádosti spolku nenalezly takové pozornosti jaké by si byly zasloužily.
Podepsaní dovolují si tedy tázati se pana předsedy vlády, je-li ochoten
1. na základě usnesení ministerské rady zahájiti ihned na státní útraty pátrání po zmizelých v Rusku a co nejdříve je provésti,
2. na základě těchto pátrání ještě jednou vyvolati usnesení ministerské rady o společné a lhůtou omezené repatriační akci na státní útraty,
3. naříditi odborům a státním úřadům příslušným pro tuto akci, aby přijaly spolupráci pomocného a podpůrného spolku bývalých válečných zajatců v Československé republice se sídlem v Liberci a tento spolek náležitě a vydatně podporovaly při jeho repatriačních akcích?
V Praze dne 5. dubna 1927.
Horpynka, Simm,
dr. Schollich, dr. Koberg, Weber, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Patzel, inž. Jung, dr. Wollschack, Wenzel, Krebs, Knirsch, Gregorovits, Fedor, Siegel, inž. Kallina, Matzner, dr. Keibl, dr. Rosche, dr. Lehnert.
979/XIII. (překlad)
Interpelace
poslance Horpynky a druhů
ministrovi financí,
že berní úřady ohrožují existenci živnostníků.
V českokrumlovském vyměřovacím okrese jsou četné existence velice ohroženy vyměřováním daní a hrozí jim hospodářská zkáza, poněvadž berní úřady nečekajíce na vyřízení četných odvolání a žádostí postupují s neslýchanou přísností a často exekučně vymáhají částky které na základě odvolání musejí býti odepsány, jelikož jde skoro vesměs o zřejmé přeceňování, jehož poplatníci vůbec nezavinili.
Na důkaz toho, co jsem uvedl, buďtež zde uvedeny některé případy jménem:
I. Alois Ziehfreund, obchodník dobytkem z Horní Plané, jelikož sám nic nemá a každá exekuce a dokonce i kapesní zájem neměly žádného účinku, byl vyzván berním úřadem pro 165.000 Kč dlužných daní, aby vykonal vyjevovací přísahu. Jmenovaný musil se ovšem ihned vzdát své živnosti, poněvadž by mu jinak bylo zabaveno každé dobytče, které by přivedl na trh. Podal již dosud 7 odvolání, a to proti dani z příjmu v letech 1920 - 1923, 1924 - 1925, 1926, proti dani výdělkové v letech 1924 - 1925 a 1926, jakož i proti dani z obratu v roce 1923. Z těchto odvolání nebylo do dneška vyřízeno ani jediné. Kdyby odvolání byla bývala vyřízena po nestranném projednání a kdyby mu byly bývaly poskytnuty příznivé platební podmínky pro zbytek daní definitivně vyplývající, mohla mu živnost zůstati.
II. Konrád Holzinger, majetník obchodu se střižným zbožím a ručního tkalcovství v Českém Krumlově, má na své polovici domu, jejíž odhadní cena činí 70000 Kč hypotéčně zajištěnou pohledávku českokrumlovského berního úřadu na 191.000 Kč. Jeho manželce, která dne 1. července 1923 musila převzíti obchod, bylo dne 29. března 1927 zabaveno zboží za 80000 Kč. Při tom až do dnešního dne leží nevyřízeno u úřadů 5 odvolání Konráda Holzingera, totiž proti dani z příjmu v letech 1920 až 1923, 1924 - 1925 a 1926, proti dani z obratu v roce 1922 a proti dani z válečných zisků v letech 1918 - 1919, dále 6 odvolání jeho manželky Kateřiny Holzingerové proti dani z obratu v letech 1923 a 1924, proti dani výdělkové v letech 1923, 1924, 1925 a 1926. Přes to, že nyní jeho manželka prohlásila, že vůbec nemůže býti dlužna tolik daní, bylo jí zboží zabaveno.
III. Rudolf Jungwirth, řezník v Jablonci, v okrese českokrumlovském, jest dlužen na daních 160.000 Kč. Ačkoliv tyto daně jsou většinou zajištěny hypotéčně, hrozí mu berní úřad neustále věcnými exekucemi, takže bude nucen vzdáti se své živnosti. Do dnešního dne nebylo vyřízeno ani jediné z jeho 16 odvolání, podaných proti dani z příjmu v letech 1920 - 1923, 1924 - 1925 a 1926, proti dani výdělkové z jeho řeznictví v letech 1922 - 1923, 1924, 1925, 1926, dále proti dani výdělkové z jeho obchodu dobytkem v letech 1922, 1923, 1924, 1925 a 1926, konečně proti dani z obratu v letech 1922, 1923, 1924 a 1925.
IV. Jan Stadlbauer, hostinský a řezník v Černé, v okrese českokrumlovském, musil dáti hypotéčně zajistiti bernímu úřadu v Horní Plané dlužní daně v částce 36.000 Kč. Veškeré jeho dluhy i s těmito dlužnými daněmi činí 94.000 Kč; vznikly peněžními ztrátami pro nemoc, ztráty na dobytku, lombardování válečných půjček a jiným způsobem. Také jemu nebylo do dneška vyřízeno 14 odvolání proti dani z příjmu za léta 1920 - 1923, 1924 - 1925 a 1926 proti dani výdělkové z jeho živnosti hostinské v roce 1924, proti dani výdělkové z obchodu dobytkem, jehož neprovozoval v letech 1924, 1925 a 1926, proti dani výdělkové z jeho řeznictví za léta 1924, 1925 a 1926, proti dani z obratu z jeho živnosti hostinské za léta 1921, 1923, 1924 a 1925. Rovněž na svou žádost pro ohrožení existence podle zákona č 135/1924 Sb. z. a n. nedostal vůbec odpovědi.
Zde byly jako příklady uvedeny jen některé zvláště křiklavé případy. Počet těchto příkladů bylo by lze doplniti ještě četnými jinými případy. Jest prostě nemožné uvésti ještě všechny jiné případy, v nichž drobní živnostníci jednáním berních úřadů byli donuceni vzdáti se své živnosti.
Působí to zřejmě dojmem, že máme zde co činiti se soustavou, kterou dlužno označiti za nanejvýš nemorální. Právo podati odvolání proti daňovému předpisu jest právo zaručené státnímu občanu zákonem. Státní úřady jsou povinny tato odvolání zkoumati a věcně je vyřizovati. Nelze pochopiti, proč berní úřady nečiní této své povinnosti a místo, aby vyřizovaly odvolání, vymáhají dlužné daně exekucí, nepouštějíce se do podrobnějšího zkoumání. Berní úřady nepřihlížejí k tomu, že svým postupem ničí existence nevinných státních občanů. Mají na zřeteli jen to, aby vymohly daně a tak si uspořily práci, spojenou s vyřízením odvolání. Proti tomuto jednání dlužno však vznésti co nejrozhodnější odpor.
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:
1. Ví-li o postupu berních úřadů v českokrumlovském vyměřovacím okrese?
2. Je-li ochoten přikázati berním úřadům, aby v nejkratší době věcně vyřídily všechna odvolání proti vyměřeným daním?
3 Je-li ochoten přikázati berním úřadům aby, než budou odvolání vyřízena, vymáhaly dlužné daně tak, aby tím nikterak nebyly ohroženy existence živnostníků?
V Praze dne 5. dubna 1927.
Horpynka,
dr. Keibl, Simm, dr. Koberg, dr. Schollich, Wenzel, dr. Jabloniczky, inž. Jung, dr. Wollschack, Krebs, Patzel, Knirsch, Gregorovits, dr. Szüllö, Fedor, Siegel, Weber, dr. Rosche, dr. Lehnert, inž. Kallina, Matzner.