II. volební období. | 4. zasedání. |
I. předsedy vlády na interp. posl. dra Gagatko a
druhů o porušování zákona čís.
96/25 "O vzájemných poměrech náboženských
vyznání" správními úřady
Podkarpatské Rusi (tisk 538/IX),
II. min. veřejných prací na interp. posl.
Bergmana, Buřívala, Procházky, Pechmanové
a spol. o poměrech státních cestářů
(tisk 622-IX),
III. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. Landové-Štychové a soudr. o případu
profesora Bobka (tisk 746/IX),
IV. min. zemědělství na interp. posl. Kříže,
A. Chalupy a spol. o případu manželů
Kuskových na dvoře Schwarzenberku a o vážných
nedostatcích zákona stran zaopatření
zaměstnanců na objektech, které stát
v pozemkové reformě převzal a na nichž
hospodaří (tisk 538/X),
V. min. financí na interp. posl. Bergmana, Buřívala,
Procházky a spol. o vhodé výzbroji finanční
stráže (tisk 724/I),
VI. min. vnitra na interp. posl. Šamalíka a druhů
o vydatné podpoře pohořelým v Baldovci
(tisk 443/VIII).
VII. min. zemědělství a financí na
interp. posl. Bergmanna a spol. o zrušené směně
pozemků uzavřeného mezi městskou obcí
Brandýs nad Labem a Čsl. správou státních
lesů a statků tamže (tisk 358/XIV),
VIII. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky a spol. o odčítání
čekatelského roku smluvních berních
úředníků při jejich jmenování
definitivními (tisk 724/XX),
IX. min. verej. zdravotníctva a telesnej výchovy
na interp. posl. Špačka, Vencla, Rýpara, Kyncla
a druhov o odkládání stavby nemocnice na
Ostravsku (tisk 776/X),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla, Langra, Knejzlíka,
Sladkého a spol. stran obsazení místa presidenta
krajského soudu v Jihlavě (tisk 840/V),
XI. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Procházky,
Buřívala, Pechmanové a spol. o poměrech
pohraniční finanční stráže
a systemisaci míst pro tuto kategorii podle nového
platového zákona (tisk 622/ VIII),
XII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
na interpl. posl. dra Mayr-Hartinga, J. Fischera, J. Patzela,
E. Eckerta a druhov o jazykových predpisoch v lázeňských
miestach (tisk 215/XXI),
XIII. min. věcí zahraničních na interp.
posl. H Krebse a druhů o zvláštní činnosti
československého konsulátu v Saské
Kamenici (tisk 776/XII),
XIV. min. školství a národní osvěty
a min. financí na interp. posl. Hodiny a druhů o
srážkách z platů správců
škol a učitelů za naturální byty
(tisk 663/X),
XV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr. o
zkrácení na požitcích všech od
četnictva ku státní stráži bezpečnostní
převzatých četnických gážistů
(tisk 604/XII),
XVI. dodatečná odpověď min. financí
na interp. posl. Buřívala a druhů o vyměřování
poplatků (tisk 538/II),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Sliwky, Petera, Buriana a druhů,
že se neustále odkládá volba starosty
a ustavující schůze nově zvoleného
obecního zastupitelstva v Karvinné ve Slezsku (tisk
797/II),
XVIII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
a min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Wenzela
a druhov o zavedení denného vyučovania plávania
(tisk 358/II),
XIX. min. verejných prací na interp. posl. dra Korlátha
a spol., aby byla urychleně provedena regulace horního
toku Tisy (tisk 446/I),
XX. min. veř. prací na interp. posl. Grünznera,
Tauba a druhů o úpravě služebních
poměrů cestářů (tisk 746/X),
XXI. min. vnitra na interp. posl. dra Koberga a druhů o
užívání jazyků u samostatných
zemských úřadů (tisk 724/VII),
XXII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o postupu novojičínské okresní politické
správy v otázkách jazykových (tisk
797/XV),
XXIII. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty na interp .posl. Kunze, Bartela a druhů o neoprávněné agitaci pro českou menšinovou školu v Javorníku ve Slezsku (tisk 229/XVII),
interp. posl. dra Spiny, dra V. Feiferfeila, Horpynky, Simma, Eckerta, a druhů o zamýšleném zřízení českém menšinové školy v Javorníku (ve Slezsku) (tisk 538/XII) a
na interp. posl. inž.. R. Junga a druhů o agitaci
četníků pro české menšinové
školy (tisk 249/X),
XXIV. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. Netolického, dra Franke a spol. min. soc.
péče, zda podá zákon, jímž
zlepšeno by bylo postavení válečných
invalidů - učitelů (tisk 724/XVIII),
XXV. min. spravedlnosti na interpelaci posl. Tučného,
Buřívala, dra Uhlíře a spol. o útisku,
prováděném zřízenci firmy A.
Čerych a synové v Josefově n. M. na býv.
zaměstnancích podniku této firmy (tisk 724/V).
Otázka, za jakých podmínek a okolnosti lze
spatřovati v nějakém náhrobku nebo
pomníku, postaveném na hrobě osoby, jež
byla pohřbena na hřbitově, náležejícím
náboženské obci (společnosti) jiné
církve nežli byla zemřelá osoba, urážku
církve, resp. náboženské obce (společnosti),
jíž hřbitov náleží, jest
věcí konkrétního rozhodování.
V případech v interpelaci uvedených stálo
se rozhodnutí cestou administrativní. Pakliže
příslušníci zemřelé osoby
cítili se rozhodnutím ve svých právech
dotčeni, bylo na nich, aby si proti rozhodnutí v
předepsané lhůtě stěžovali.Ježto
tak neučinili, nabyla rozhodnutí příslušných
správních úřadů právní
moci.
Další sporné případy se již
nevyskytly.
Za tohoto stavu není důvodu k nějakému
opatření.
Hmotné poměry státních cestářů
(platy, požitky odpočivné a pod.) byly upravovány
vždy při provádění zákonů
požitkových pro státní zaměstnance,
a to vynesením ministerstva veřejných prací
ze dne 27. prosince 1920, čís. 5608/XIV, vydáním
na základě čl. X. zákona ze dne 7.
října 1919, čís. 541 Sb. z. a n.,
a vynesením téhož ministerstva ze dne 10. dubna
1923, č. j. 265/162 pres. vydaným na základě
zákona ze dne 22. prosince 1922, čís. 394
Sb. z. a n. : nový platový zákon (čís.
103/1926 Sb. z. a n.) u nich - stejně jako u státních
úředníků a ostatních státních
zaměstnanců - dosud proveden nebyl a vyplácejí
se jim zatím z toho důvodu přiměřené
zálohy na účet příští
úpravy jejich platů.
Citovanými výnosy bylo podstatně zlepšeno
hmotné postavení cestářů na
státních silnicích a ostatních nižších
zaměstnanců státní služby stavební
a to tak, že mají již od roku 1920 upraveny příjmy
nejvýhodněji ze všech kategorií zaměstnanců
státní služby stavební. O tom svědčí
tato data:
Cestář který měl v roce 1913 průměrný
roční plat, t. j. plat vypadající
na jednoho cestáře dělením celkového
osobního úvěru pro cestáře
ve státním rozpočtu počtem systemisovaných
míst cestářů - celkem 928,- K, má
- zatím bez ohledu na nový platový zákon
-, průměrně ročně 13.257,-
Kč a tedy jeho příjem roční
se po převratu zvýšil průměrně
14.3 kráte, zatím co u státních úředníků
s vysokoškolským vzděláním za
týchž předpokladů se celkový
příjem zvýšil průměrně
pouze 5.9 kráte. Tento průměrný roční
příjem úředního zřízence
(12.170,- Kč) a dosahuje průměrný
roční příjem podúředníka
(13.291,- Kč).
Nemůže se tedy tvrditi, že by státní
správa nevěnovala dostatečné péče
hmotným poměrům státních cestářů.
Zvýšení platů státních
cestářů bylo plně odůvodněno
tím, že po převratu bylo nutno cestáře
více přidržovati k službě, aby
stav silnic, za války zpustošených, se pozvedl.
Státní cestáři obdrží
mimo to každoročně také ošacení,
záležející z bot, šatů a
čapky, postupně pak i nepromokavé pláště,
kožichy neb kožené kabáty. Jsou tedy státní
cestáři pro venkovskou službu nyní velmi
dobře vyzbrojeni.
K jednotlivým dotazům interpelace sděluji:
ad 1. ) Nelze tvrditi, že by cestáři na státních
silnicích byli za nynějšího rozdělení
silničních úseků po 5 km zatíženi
prací do té míry, že by nebyli s to
ji řádně zastávati, neboť řádné
provedení všech běžných prací
cestářských, které se vyskytují
v tratích, jednotlivých cestářům
přikázaných, nevyžaduje podle zkušeností
na cestáři více tělesné námahy,
než tomu bývá u jiných obdobných
manuálních zaměstnání, a protože
ku každé větší a naléhavé
práci (jako zaštěrkování během
vlhkého počasí podzimního, prohazování
závějí sněhových a podob.)
bývají přibíráni na potřebnou
dobu výpomocní dělníci.
Úseky cestářské byly z původních
asi 4 km prodlouženy na 5 km proto, že počet
zaměstnanců státní služby stavební
musil býti v důsledku zákona ze dne 22. prosince
1924, čís. 286 Sb. z. a n. o úsporných
opatřeních, snížen a snížení
to postihlo také nižší zaměstnance
silniční a mostní. Zkrácení
5 km-ových úseků zase na 4 km až 41/2
km jest proto neproveditelné.
Systemisovaná místa cestářská,
uprázdněná odchodem cestářů
na trvalý odpočinek aneb úmrtím cestářů,
bývají ihned zastávána přechodně
výpomocnými dělníky, kteří
službu cestářskou na silnici konají
až do doby, než se uvolněná systemosovaná
místa cestářská obsadí trvale
na základě veřejného konkursu, jak
čas od času se děje. Tím jest postaráno
o nerušené udržování státních
silnic.
A jelikož i za onemocnělé cestáře
se přijímají většinou výpomocní
dělníci, obstarávají cestáři
službu téměř jen ve vlastním
úseku silničním a nejsou službou přetěžováni.
ad 2.) Hned po zavedení delších úseků
cestářských bylo nařízeno aby
bylo přihlíženo vždy k rodinným
a bytovým poměrům dotyčného
cestáře; postupuje se tedy u cestářů
právě tak, jako při překládání
jiných státních zaměstnanců.
ad 3.) Otázka ochrany cestářů, jako
orgánu veřejných, při výkonu
policejní služby na státních silnicích
se projednává a přihlíží
se k ni při vypracování osnovy nového
silničního zákona. Zatímní
pokyny ve věci byly vydány již krátce
po převratu.
ad 4.) Pokud jde o postavení služebních domků
pro cestáře při státních silnicích,
není možno z ohledů na státní
finance opatřiti služební domky pro všechny
cestáře a dlužno se omeziti jen na případy
nevyhnutelné potřeby, jak se skutečně
děje v mezích povolených úvěrů
ve státním rozpočtu kap. 14, tit. 7, §
4.
ad 5.) Cestářům, kteří v důsledku
restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde
nemohou prokázaně dostati bytu, přiznává
se podle vynesení ministerstva veřejných
prací ze dne 22. června. 1926. č. j.0-19/1
ai 1926 zvláštní odškodné za vedení
dvojí domácnosti, ve výši stravného
7.50 Kč denně, za obdobných podmínek,
jež jinak obecně platí pro státní
zaměstnance.
ad 6.) Otázka substitutů cestářských
a příslušných substitučních
diet se téměř nevyskytuje, jelikož za
onemocnělého, nebo z podobných příčin
nepracujícího cestáře bývá
zpravidla přijat výpomocný silniční
dělník na denní mzdu. Pracuje-li cestář
přes stanovený pracovní čas vyplácí
se mu podle vynesení ministerstva veřejných
prací ze dne 5. května 1923, č. j. 14-73/1
-29,477 ai 1923 za každou hodinu přes čas příplatek
ku mzdě, rovnající se 1/350 měsíčního
platu. Nastala-li by přes to z nějakého
důvodu potřeba substituce bude zajisté postaráno
o to, aby substitující obdržel podle poměrů
odměnu.
ad 7.) Oprávnění kliditi trávu při
státních silnících jest upraveno předpisem
ministerstva veřejných prací ze dne 24. dubna
1925, č. j. 0-127/65-15,594 ai 1925, podle kterého
se ponechává z důvodu spravedlivého
rozdělení určitá část
trávy jako odměna za řádnou práci
na silnici - cestářům bezplatně, ostatní
tráva, zejména v úsecích, kde jest
jí nadbytek, se pronajímá za přiměřený
roční příplatek a to v první
řadě cestářům ze sousedních
úseků, v nichž není trávy dostatek,
dále pensionovaným cestářům,
výpomocným dělníkům silničním,
vdovám po cestářích atd. pokud se
o to ucházejí. Ponechati všechnu trávu
z úseku cestáři jako součást
jeho mzdy nebylo by praktickým, tím méně
pak spravedlivým jelikož často v úsecích,
vyžadujících zvláštní resp.
větší služební péče,
bývá trávy málo nebo i zcela žádná
a naopak v úsecích s velkými svahy bývá
hojnost trávy, čímž vznikly by značné
a neodůvodněné rozdíly v příjmech
cestářů.
Citované vynesení o oprávnění
kliditi trávu při státních silnicích
se osvědčilo, jak lze souditi z toho, že zanikly
dřívější časté
stížnosti cestářů v tomto směru
a že nebyly podány náměty ke změně
vynesení.
ad 8.) Při provádění nynějšího
platového zákona z r. 1926 budou i platy státních
cestářů upraveny vládním nařízením.
Pensijní (zaopatřovací) požitky nižších
zaměstnanců silničních, mostních
a vodních jakož i budov a sirotků po nich,
upravují dosud předpisy v úvodu již
zmíněné, vydané ministerstvem veřejných
prací, a to ze dne 27. prosince 1920 č. j. 5608/XIV,
a ze dne 10. dubna 1923 č. j. 265/162 pres. Pensijní
ustanovení, v těchto předpisech obsažená,
jsou sestavena na obdobných za sadách, jako platí
pro ostatní státní zaměstnance, a
značí oproti dřívějšímu
stavu podstatné zlepšení.
ad 9.) Nižším zaměstnancům vodním
(pomocníkům zdymadel)
vyplácí se stejně jako nižším
zaměstnancům silničním a mostním
- podle vynesení ministerstva veřejných prací
ze dne 5. května 1923, č. j 14-73/1-29.477 za každou
hodinu práce přes čas příplatek
ku mzdě, rovnající se 1/350 měsíční
mzdy, bez ohledu na to, jde-li o dobu denní nebo noční.
Dosud se prakticky nevyskytly okolnosti, které by vyžadovaly,
aby předpis tento byl změněn neb doplněn.
ad 10.) Cestářům kteří ojediněle
v době jarní a podzimní při válcování
silnice řídí benzinové válce
bylo vyplaceno podle dosavadních předpisů
pouze denní stravné 7.50 Kč a 2.50 Kč
denně nocležné, případně
i individuálně odměna celková. Zkouší
se totiž nově zaváděný způsob
občasného použití některých
cestářů, v příslušných
pracích pro jednotlivé stavební okresy vycvičených,
takže dosud nebyl vydán zvláštní
předpis o příplatku za válcování,
ošetřování stroje, cestovné,
nocležné atd. dotyčným cestářům.
Mimo to používání cestářů
k řízení silničního válce
benzinového může přijíti jen
tehdy v úvahu, když by nebylo třeba náhradní
síly za cestáře v silničním
úseku cestářském, nebo když by
nebylo možno získati jiného vhodného
řidiče benzinového válce. Otázka
úpravy tohoto příplatku se právě
projednává v ministerstvu veřejných
prací a bude řešena tak, aby dotyční
cestáři byli za uvedené zvláštní
výkony přiměřeně odškodněni
a odměněni. Rovněž dostává
se zvláštních odměn oněm cestářům
kteří provádějí značkování
silničních tratí.
ad 11.) Výnosem ministerstva veřejných prací
z 15 ledna 1923, č. 61.617/XIII - 1921 upraveny byly služební
řády státních cestářů
jen v oněch částech, které vyžadovaly
naléhavě změn (nošení služebního
odznaku, nová úprava pracovní doby a dovolené
cestářů a trestání přestupků
služební povinnosti). V ostatních částech
není však třeba služební předpisy
nutně měniti a zůstanou proto dosavadní
služební řády v platnosti až do
vydání nového silničního zákona
a řádu silniční policie, na již
osnovách se již pracuje. Pokud jde o rozdělení
pracovní doby, rozhodlo o ní ministerstvo veřejných
prací výnosem ze dne 15. ledna 1923, č. j.
61.617/XlII ai 1921 a na změnu tohoto rozhodnuti se vůbec
nepomýšlí. Při opatřování
služebních oděvů a jich součástek
vždy se přihlíží podle možnosti
k přáním projeveným zaměstnanci,
pro něž se oděvy opatřují.
Služební oděvy a jich součástky
obstarává pro celé území republiky
ministerstvo obchodu cestou veřejné soutěže,
na základě návrhů zemských
správ politických a referátů ministerstva
veřejných prací v Bratislavě a v Užhorodě
a za spolupůsobení zástupce ministerstva
veřejných prací.
Ministerstvo veřejných prací jest ochotno
svolati poradu o těchto věcech, za účasti
odborové organisace dotyčných zaměstnanců
vždy, kdykoliv jest dosti podkladů pro taková
jednání.
Profesor Josef Bobek přeložen byl v roce 1922 ministerstvem
školství a národní osvěty z důvodů
služebních podle § 72 služební pragmatiky
učitelské z Kladna do Chotěboře. Při
přeložení vyšla mu státní
školská správa vstříc tím,
že svolila, aby bydlel v budově ústavní,
než si najde v Chotěboři byt. Před přeložením
měl profesor Bobek delší dovolenou, Před
nastoupením místa v Chotěboři podal
profesor Bobek proti přeložení rozklad, jemuž
nemohlo již sice býti v onom školním roce
vyhověno, od počátku nového školního
ruku 1922/23 byl však profesor Bobek přeložen
do Plané a tamže uděleno mu bylo později
k jeho výslovné žádosti definitivní
místo.
Disciplinární řízení, které
bylo proti jmenovanému profesoru pro vážné
služební nepřístojnosti zavedeno, skončilo
přisouzením pořádkového trestu,
nikoliv trestu disciplinárního. Pro nové
porušování služebních povinnosti
zavedeno bylo s jmenovaným profesorem v minulém
roce nové disciplinární řízení,
které dosud není skončeno. Při disciplinárním
řízení, jehož zásady stanoveny
jsou služební pragmatikou učitelskou, rozhoduje
disciplinární komise (členové její
jsou podle § 109, posledního odstavce služební
pragmatiky učitelské při výkonu svého
úřadu samostatní a neodvislí), zda
dotčený učitel dopustil se určitých
činů, z nichž jest obviněn; jakékoliv
jiné okolnosti, pokud nejsou předmětem řízení
disciplinárního, pro rozhodnutí o vině
a trestu nemohou míti významu.
K I. dílu interpelace; Manželé František
a Kateřina Luskovi byli převzati správou
státních lesů a statků, když
neobdrželi původně požadovaného
nedílu, protože ho nemohli pro značnou
cenu nabývací zaplatiti. Tímto převzetím
byli zaopatřeni ve smyslu odst. 2. § 75 náhradového
zákona. Poskytnutím zaměstnání
manželům Luskovým nevznikl jim proti státu
nárok na poskytnuti zaopatřovacích požitků
v jakékoliv formě. neboť zákony o pozemkové
reformě nemají žádného ustanovení
o nároku na zaopatřovací požitky těch
zaměstnanců dělníků, kteří
zůstati dále v činné službě
na převzatých statcích. Podle zprávy
ředitelství státních lesů a
statků v Třeboni poskytl by dřívější
majitel, kdyby dotčený velkostatek nebyl převzat
státem, manželům Luskvým nezávazný
dar z milosti a sice Františku Luskovi ročních
120 Kč a Kateřině Luskové ročních
80.- Kč.
Ministerstvo zemědělství, ačkoliv
manželé Luskovi nemají žádných
nároků proti státu rozhodlo v uvážení
zvláštních zřetele hodných okolností
výnosem ze dne 30. září 1926 čís.
77.795-XV/1-1926, aby jim ředitelství v Třeboni
poskytlo pro rok 1926 nezávaznou podporu a to Fr. Luskovi
120 Kč a Kat. Luskové 80 Kč. Povolení
léto podpory bylo však zcela výjimečné,
poněvadž ministerstvo zemědělství
zodpovědné za výnosnost podniku "státní
lesy a statky", nemůže bez zákonného
podkladu bráti na sebe břemena, jimiž výnosnost
státních lesů a statků se značně
snižuje.
K II. dílu interpelace podává se ve srozumění
se státním pozemkovým úřadem
tato odpověď:
K řešení ostatních se vyskytujících
případů jest příslušný
státní úřad pozemkový. Jsou
to případy, ve kterýchž buď
1.) v době převzetí byli k tíži
dotyčného zabraného majetku pensisté
neb poživatelé pensí neb darů z milosti
vypláceni od vlastníka a vlastník z důvodu
převzetí přestane plniti pense nebo dary
z milosti, nebo
2.) po provedené (třeba z části) pozemkové
reformě stali se invalidními zaměstnanci
nemající nároku na požitky ze zákonného
starobního a invalidního pojištění
a
a) vlastník nezačne plniti obvyklé (t. j.
od zaměstnance podle obyčeje očekávané,
avšak smlouvou nezaručené) pense nebo dary
z milosti, nebo
b) vlastník začne plniti, však později
přestane ze subjektivního důvodu, že
nemá dostatečných k tomu prostředků
následkem provedené pozemkové reformy, nebo
3.) pozemková reforma nebyla ani z části
provedena na dotčeném souboru a vlastník
nezačne nebo přestane plniti požitky jmenované
sub 2 lit. a.Ad 1.) Dán jest případ k rozhodování
podle §u 73 odst.11. zákona náhradového.
Kuratorium rozhodne o vzneseném nároku proti fondu.
Do rozhodnutí přípustna jest stížnost
k rozhodčí komisi {§ 73. odst, 5).
Ad 2.) lit. a) Pláti stejné jako ad 1. Pokud zaměstnanci
nevznesou nároku proti fondu a dovolávají
se toliko ochrany Státního pozemkového úřadu
a jeho sociální péče o zaměstnance,
jedná Státní pozemkový úřad
s vlastníky (zaměstnavateli) a doporučuje
jim, aby plnili požitky. Toto jednání jest
účelné již proto, že v konkrétních
případech nemusí býti rozhodnutí
kuratoria fondu a rozhodčí komise zaměstnanci
příznivé a zaměstnanci nezbude než
rozhodnouti se, nastoupí-li vůči zaměstnavateli
pořadem práva občanského.
Ad 2. lit. b). Platí stejné jako ad .2. lit. a).
Ad 3.) Běží o případy, ve kterých
může Státní pozemkový úřad
zakročiti podle předpisů zákona o
řádném hospodaření (čís.
118/1920) se zřetelem k § 3. cit. zákona.
Ministerstvo zemědělství zahájilo
již se státním pozemkovým úřadem
jednání za tím účelem, aby
byly nalezeny modality, za kterých by podnik státní
lesy a statky převzal placení pensi zaopatřovacích
požitků a darů z milosti zaměstnanců
převzatým se statky nabytými pro stát
pozemkovou reformou a převzatými do správy
ministerstva zemědělství, aniž by podnik
sám byl zatížen nepoměrně vysokými
náklady.
Toto jednání třeba provésti ve srozumění
jak se státním pozemkovým úřadem,
tak i s ministerstvem financí.
Po státním převratu vzešla finanční
správě dosti nesnadná povinnost vyzbrojiti
co nejrychleji podúřednictvo čsl. pohraniční
finanční stráže moderní zbraní,
neboť zřízenci býv.rakouské fin
stráže byli vyzbrojeni výhradně jednoranovou
puškou úplně zastaralého systému
"Werndl".
Výzbroj, jež by potřebám služby
nejlépe hověla, totiž krátká
opakovací karabina vojenské jízdy, nebyla
tehdy v tuzemsku v dostatečném počtu k disposici.
Musela se tudíž finanční správa
spokojiti s výzbrojí, kterou bylo možno v krátké
době si opatřiti a jež by potřebám
služby pohr. fin. stráže vyhovovala, případně
pro ni aspoň dostačovala. Podúřednictvo
bylo postupně vyzbrojeno karabinou, která byla upravena
z vojenské dlouhé pušky system "Manlicher"
vz. 95, úřednictvo opakovací pistolí
systemu "Mauser a Praga."
Třeba, že takto upravená karabina není
zbraní úplně dokonalou, přece nelze
o ní tvrditi, jak interpelace uvádí, že
by byla pro výkon služby pohr. fin. stráže
nepraktickou a velmi často nepotřebnou.
Oproti tomuto tvrzeni mohu uvésti, že nynější
karabina aspoň svým tvarem, váhou a možnosti
střelby i na dálku potřebám služby
úplně vyhovuje. Ve službě pohr. fin.
stráže je též v prvé řadě
a takřka zásadně o morální
efekt který pohr. fin. stráž touto zbraní
vyvolává tím že může i na
větší vzdálenost zasáhnouti cíl,
t. j. použití zbraně za prchajícími
pozastavenými osobami. Tento efekt jest u pušky nejdůležitější
a jinou zbraní nenahraditelný, neboť jí
lze použíti i na vzdálenost takovou, na kterou
by automatická pistole nebo revolver nestačí,
poněvadž tyto zbraně jsou v poměni k
pušce jen krátkonosné. Krátkou, spolehlivou
karabinu, opatřenou ovšem nesazeným bodlem
považuji i proti opačnému tvrzeni interpelace
za jedinou zbraň, jíž lze za každých
okolností, v každém druhu terenu a v každé
situaci s úspěchem použíti.
Případy v nichž puška byla útočníkem
zaměstnanci vyrvána, nesvědčí
o její nepraktičnosti, neboť v těchto
případech jest neúspěch obyčejně
zaviněn neopatrností, nerozhodností neb nevhodným
jednáním osoby karabinou vyzbrojené nebo
zvláštními okolnostmi případu
v jímž by se ani jinou zbraní předem
nedalo čeliti. K vyrvání pušky bodlem
opatřené jest jistě zapotřebí
velmi značné převahy v síle, obratnosti
neb v počtu útočníků. Byla-li
podúředníku vyrvána puška, byla
by mu jistě vyrvána i opakovací bambitka
nebo revolver. Dále jest nesporno, že puška s
nasazeným bodlem jest k obraně mnohem účinnější
a pohotovější zbraní, než bambitka,
obzvláště, byla-li tato, jako obyčejně,
v pouzdře ukryta.
Při tělesných prohlídkách v
širém poli jest ovšem zapotřebí
dvou orgánů, z nichž jeden prohlídku
provádí a druhý s pohotovou zbraní
dbá jeho bezpečnosti. Zda orgán vykoná
prohlídku jednou rukou, neb oběma, maje zbraň
na rameni zavěšenou, není důležité.
Orgán, konající službu sám, nechce-li
se ovšem vzdati své osobní bezpečnosti,
dovede pozastavenou stranu k nejbližšímu úřadu
za účelem tělesné prohlídky
i tehdy, byl-li by vyzbrojen pistolí. Při tělesných
prohlídkách a prohlídkách zavazadel,
jež se provádějí v úředních
místnostech neb na celních městištích,
není prohlížecímu zbraně vůbec
zapotřebí, protože o jeho bezpečnost,
bylo-li by to nutné, dbáti bude druhý neb
třetí orgán, který jest prohlídce
přítomen.
Pří revisi zavazadel v autobusech nelze v žádném
případě použíti pistole ani karabiny
vzhledem k okolí. Zpravidla však provádí
se tato prohlídka před odjezdem a po příjezdu
autobusů na celním městišti.
K hořejším vývodům podotýkám
dále, že podle mých informaci nejde zaměstnancům
pohr. fin. stráže tak o nepraktičnost a neúplnou
bezpečnost nynější jejich podúřednické
výzbroje, nýbrž snahy jejich po přezbrojení
ukazují v prvé řadě pouze jen odpor
proti nošení viditelné zbraně jakéhokoliv
systemu a dokonalosti.
Shrnuje veškeré svoje vývody uvádím,
že přezbrojení pohr. fin. stráže
podle přáni interpelace nehodlám provésti.
Pro výzbroj pohr. fin. stráže zůstává
nadále v platnosti článek V. vládního
nařízení ze 7. září
1920 č. 530 Sb. z. a n. podle kterého výzbrojí
úřednictva jest revolver neb opakovací pistole,
podúřednictva puška. Jedinou výjimkou
z uvedeného předpisu z důvodu ulehčení
služby jest povolení, aby i podúředníci
byli výjimečně vyzbrojeni opakovací
pistoli a to pouze při doprovodech vlaků,a při
výkonu denní (nikoliv též noční)
služby v dunajských přístavech.
V budoucnosti ovšem hodlám postupně nahraditi
nynější méně dokonalou karabinu,
avšak opět krátkou karabinou nového
a takového systemu,aby výzbroj podúřednictva
pohr. fin. stráže byla úplně totožnou
s výzbrojí čsl. armády,
Pohořelým osady Baldovce dostalo se na podkladě
šetření, jež bylo ihned zavedeno, jednak
státní nouzové podpory v částce
3.000 Kč, jednak pak pomoci moravského zemského
výboru v částce 3.000 Kč.
O tom kladu si za čest učiniti sdělení
ke shora uvedené interpelaci.