Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1927.
II. volební období.4. zasedání.

957.

Odpovědi:

I. předsedy vlády na interp. posl. dra Gagatko a druhů o porušování zákona čís. 96/25 "O vzájemných poměrech náboženských vyznání" správními úřady Podkarpatské Rusi (tisk 538/IX),

II. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmana, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. o poměrech státních cestářů (tisk 622-IX),

III. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Landové-Štychové a soudr. o případu profesora Bobka (tisk 746/IX),

IV. min. zemědělství na interp. posl. Kříže, A. Chalupy a spol. o případu manželů Kuskových na dvoře Schwarzenberku a o vážných nedostatcích zákona stran zaopatření zaměstnanců na objektech, které stát v pozemkové reformě převzal a na nichž hospodaří (tisk 538/X),

V. min. financí na interp. posl. Bergmana, Buřívala, Procházky a spol. o vhodé výzbroji finanční stráže (tisk 724/I),

VI. min. vnitra na interp. posl. Šamalíka a druhů o vydatné podpoře pohořelým v Baldovci (tisk 443/VIII).

VII. min. zemědělství a financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o zrušené směně pozemků uzavřeného mezi městskou obcí Brandýs nad Labem a Čsl. správou státních lesů a statků tamže (tisk 358/XIV),

VIII. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a spol. o odčítání čekatelského roku smluvních berních úředníků při jejich jmenování definitivními (tisk 724/XX),

IX. min. verej. zdravotníctva a telesnej výchovy na interp. posl. Špačka, Vencla, Rýpara, Kyncla a druhov o odkládání stavby nemocnice na Ostravsku (tisk 776/X),

X. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla, Langra, Knejzlíka, Sladkého a spol. stran obsazení místa presidenta krajského soudu v Jihlavě (tisk 840/V),

XI. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala, Pechmanové a spol. o poměrech pohraniční finanční stráže a systemisaci míst pro tuto kategorii podle nového platového zákona (tisk 622/ VIII),

XII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy na interpl. posl. dra Mayr-Hartinga, J. Fischera, J. Patzela, E. Eckerta a druhov o jazykových predpisoch v lázeňských miestach (tisk 215/XXI),

XIII. min. věcí zahraničních na interp. posl. H Krebse a druhů o zvláštní činnosti československého konsulátu v Saské Kamenici (tisk 776/XII),

XIV. min. školství a národní osvěty a min. financí na interp. posl. Hodiny a druhů o srážkách z platů správců škol a učitelů za naturální byty (tisk 663/X),

XV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr. o zkrácení na požitcích všech od četnictva ku státní stráži bezpečnostní převzatých četnických gážistů (tisk 604/XII),

XVI. dodatečná odpověď min. financí na interp. posl. Buřívala a druhů o vyměřování poplatků (tisk 538/II),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Sliwky, Petera, Buriana a druhů, že se neustále odkládá volba starosty a ustavující schůze nově zvoleného obecního zastupitelstva v Karvinné ve Slezsku (tisk 797/II),

XVIII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy a min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Wenzela a druhov o zavedení denného vyučovania plávania (tisk 358/II),

XIX. min. verejných prací na interp. posl. dra Korlátha a spol., aby byla urychleně provedena regulace horního toku Tisy (tisk 446/I),

XX. min. veř. prací na interp. posl. Grünznera, Tauba a druhů o úpravě služebních poměrů cestářů (tisk 746/X),

XXI. min. vnitra na interp. posl. dra Koberga a druhů o užívání jazyků u samostatných zemských úřadů (tisk 724/VII),

XXII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o postupu novojičínské okresní politické správy v otázkách jazykových (tisk 797/XV),

XXIII. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty na interp .posl. Kunze, Bartela a druhů o neoprávněné agitaci pro českou menšinovou školu v Javorníku ve Slezsku (tisk 229/XVII),

interp. posl. dra Spiny, dra V. Feiferfeila, Horpynky, Simma, Eckerta, a druhů o zamýšleném zřízení českém menšinové školy v Javorníku (ve Slezsku) (tisk 538/XII) a

na interp. posl. inž.. R. Junga a druhů o agitaci četníků pro české menšinové školy (tisk 249/X),

XXIV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Netolického, dra Franke a spol. min. soc. péče, zda podá zákon, jímž zlepšeno by bylo postavení válečných invalidů - učitelů (tisk 724/XVIII),

XXV. min. spravedlnosti na interpelaci posl. Tučného, Buřívala, dra Uhlíře a spol. o útisku, prováděném zřízenci firmy A. Čerych a synové v Josefově n. M. na býv. zaměstnancích podniku této firmy (tisk 724/V).

957/I.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslance dra. A. Gagatko a druhů

o porušování zákona č. 96/25 " O vzájemných poměrech náboženských vyznání" správními úřady Podkarpatské Rusi (tisk 538/IX).

Otázka, za jakých podmínek a okolnosti lze spatřovati v nějakém náhrobku nebo pomníku, postaveném na hrobě osoby, jež byla pohřbena na hřbitově, náležejícím náboženské obci (společnosti) jiné církve nežli byla zemřelá osoba, urážku církve, resp. náboženské obce (společnosti), jíž hřbitov náleží, jest věcí konkrétního rozhodování. V případech v interpelaci uvedených stálo se rozhodnutí cestou administrativní. Pakliže příslušníci zemřelé osoby cítili se rozhodnutím ve svých právech dotčeni, bylo na nich, aby si proti rozhodnutí v předepsané lhůtě stěžovali.Ježto tak neučinili, nabyla rozhodnutí příslušných správních úřadů právní moci.

Další sporné případy se již nevyskytly.

Za tohoto stavu není důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 24. března 1927.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

957/II.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol.

o poměrech státních cestářů (tisk 622/IX).

Hmotné poměry státních cestářů (platy, požitky odpočivné a pod.) byly upravovány vždy při provádění zákonů požitkových pro státní zaměstnance, a to vynesením ministerstva veřejných prací ze dne 27. prosince 1920, čís. 5608/XIV, vydáním na základě čl. X. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., a vynesením téhož ministerstva ze dne 10. dubna 1923, č. j. 265/162 pres. vydaným na základě zákona ze dne 22. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. : nový platový zákon (čís. 103/1926 Sb. z. a n.) u nich - stejně jako u státních úředníků a ostatních státních zaměstnanců - dosud proveden nebyl a vyplácejí se jim zatím z toho důvodu přiměřené zálohy na účet příští úpravy jejich platů.

Citovanými výnosy bylo podstatně zlepšeno hmotné postavení cestářů na státních silnicích a ostatních nižších zaměstnanců státní služby stavební a to tak, že mají již od roku 1920 upraveny příjmy nejvýhodněji ze všech kategorií zaměstnanců státní služby stavební. O tom svědčí tato data:

Cestář který měl v roce 1913 průměrný roční plat, t. j. plat vypadající na jednoho cestáře dělením celkového osobního úvěru pro cestáře ve státním rozpočtu počtem systemisovaných míst cestářů - celkem 928,- K, má - zatím bez ohledu na nový platový zákon -, průměrně ročně 13.257,- Kč a tedy jeho příjem roční se po převratu zvýšil průměrně 14.3 kráte, zatím co u státních úředníků s vysokoškolským vzděláním za týchž předpokladů se celkový příjem zvýšil průměrně pouze 5.9 kráte. Tento průměrný roční příjem úředního zřízence (12.170,- Kč) a dosahuje průměrný roční příjem podúředníka (13.291,- Kč).

Nemůže se tedy tvrditi, že by státní správa nevěnovala dostatečné péče hmotným poměrům státních cestářů. Zvýšení platů státních cestářů bylo plně odůvodněno tím, že po převratu bylo nutno cestáře více přidržovati k službě, aby stav silnic, za války zpustošených, se pozvedl. Státní cestáři obdrží mimo to každoročně také ošacení, záležející z bot, šatů a čapky, postupně pak i nepromokavé pláště, kožichy neb kožené kabáty. Jsou tedy státní cestáři pro venkovskou službu nyní velmi dobře vyzbrojeni.

K jednotlivým dotazům interpelace sděluji:

ad 1. ) Nelze tvrditi, že by cestáři na státních silnicích byli za nynějšího rozdělení silničních úseků po 5 km zatíženi prací do té míry, že by nebyli s to ji řádně zastávati, neboť řádné provedení všech běžných prací cestářských, které se vyskytují v tratích, jednotlivých cestářům přikázaných, nevyžaduje podle zkušeností na cestáři více tělesné námahy, než tomu bývá u jiných obdobných manuálních zaměstnání, a protože ku každé větší a naléhavé práci (jako zaštěrkování během vlhkého počasí podzimního, prohazování závějí sněhových a podob.) bývají přibíráni na potřebnou dobu výpomocní dělníci.

Úseky cestářské byly z původních asi 4 km prodlouženy na 5 km proto, že počet zaměstnanců státní služby stavební musil býti v důsledku zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních, snížen a snížení to postihlo také nižší zaměstnance silniční a mostní. Zkrácení 5 km-ových úseků zase na 4 km až 41/2 km jest proto neproveditelné.

Systemisovaná místa cestářská, uprázdněná odchodem cestářů na trvalý odpočinek aneb úmrtím cestářů, bývají ihned zastávána přechodně výpomocnými dělníky, kteří službu cestářskou na silnici konají až do doby, než se uvolněná systemosovaná místa cestářská obsadí trvale na základě veřejného konkursu, jak čas od času se děje. Tím jest postaráno o nerušené udržování státních silnic.

A jelikož i za onemocnělé cestáře se přijímají většinou výpomocní dělníci, obstarávají cestáři službu téměř jen ve vlastním úseku silničním a nejsou službou přetěžováni.

ad 2.) Hned po zavedení delších úseků cestářských bylo nařízeno aby bylo přihlíženo vždy k rodinným a bytovým poměrům dotyčného cestáře; postupuje se tedy u cestářů právě tak, jako při překládání jiných státních zaměstnanců.

ad 3.) Otázka ochrany cestářů, jako orgánu veřejných, při výkonu policejní služby na státních silnicích se projednává a přihlíží se k ni při vypracování osnovy nového silničního zákona. Zatímní pokyny ve věci byly vydány již krátce po převratu.

ad 4.) Pokud jde o postavení služebních domků pro cestáře při státních silnicích, není možno z ohledů na státní finance opatřiti služební domky pro všechny cestáře a dlužno se omeziti jen na případy nevyhnutelné potřeby, jak se skutečně děje v mezích povolených úvěrů ve státním rozpočtu kap. 14, tit. 7, § 4.

ad 5.) Cestářům, kteří v důsledku restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde nemohou prokázaně dostati bytu, přiznává se podle vynesení ministerstva veřejných prací ze dne 22. června. 1926. č. j.0-19/1 ai 1926 zvláštní odškodné za vedení dvojí domácnosti, ve výši stravného 7.50 Kč denně, za obdobných podmínek, jež jinak obecně platí pro státní zaměstnance.

ad 6.) Otázka substitutů cestářských a příslušných substitučních diet se téměř nevyskytuje, jelikož za onemocnělého, nebo z podobných příčin nepracujícího cestáře bývá zpravidla přijat výpomocný silniční dělník na denní mzdu. Pracuje-li cestář přes stanovený pracovní čas vyplácí se mu podle vynesení ministerstva veřejných prací ze dne 5. května 1923, č. j. 14-73/1 -29,477 ai 1923 za každou hodinu přes čas příplatek ku mzdě, rovnající se 1/350 měsíčního platu. Nastala-li by přes to z nějakého důvodu potřeba substituce bude zajisté postaráno o to, aby substitující obdržel podle poměrů odměnu.

ad 7.) Oprávnění kliditi trávu při státních silnících jest upraveno předpisem ministerstva veřejných prací ze dne 24. dubna 1925, č. j. 0-127/65-15,594 ai 1925, podle kterého se ponechává z důvodu spravedlivého rozdělení určitá část trávy jako odměna za řádnou práci na silnici - cestářům bezplatně, ostatní tráva, zejména v úsecích, kde jest jí nadbytek, se pronajímá za přiměřený roční příplatek a to v první řadě cestářům ze sousedních úseků, v nichž není trávy dostatek, dále pensionovaným cestářům, výpomocným dělníkům silničním, vdovám po cestářích atd. pokud se o to ucházejí. Ponechati všechnu trávu z úseku cestáři jako součást jeho mzdy nebylo by praktickým, tím méně pak spravedlivým jelikož často v úsecích, vyžadujících zvláštní resp. větší služební péče, bývá trávy málo nebo i zcela žádná a naopak v úsecích s velkými svahy bývá hojnost trávy, čímž vznikly by značné a neodůvodněné rozdíly v příjmech cestářů.

Citované vynesení o oprávnění kliditi trávu při státních silnicích se osvědčilo, jak lze souditi z toho, že zanikly dřívější časté stížnosti cestářů v tomto směru a že nebyly podány náměty ke změně vynesení.

ad 8.) Při provádění nynějšího platového zákona z r. 1926 budou i platy státních cestářů upraveny vládním nařízením. Pensijní (zaopatřovací) požitky nižších zaměstnanců silničních, mostních a vodních jakož i budov a sirotků po nich, upravují dosud předpisy v úvodu již zmíněné, vydané ministerstvem veřejných prací, a to ze dne 27. prosince 1920 č. j. 5608/XIV, a ze dne 10. dubna 1923 č. j. 265/162 pres. Pensijní ustanovení, v těchto předpisech obsažená, jsou sestavena na obdobných za sadách, jako platí pro ostatní státní zaměstnance, a značí oproti dřívějšímu stavu podstatné zlepšení.

ad 9.) Nižším zaměstnancům vodním (pomocníkům zdymadel) vyplácí se stejně jako nižším zaměstnancům silničním a mostním - podle vynesení ministerstva veřejných prací ze dne 5. května 1923, č. j 14-73/1-29.477 za každou hodinu práce přes čas příplatek ku mzdě, rovnající se 1/350 měsíční mzdy, bez ohledu na to, jde-li o dobu denní nebo noční. Dosud se prakticky nevyskytly okolnosti, které by vyžadovaly, aby předpis tento byl změněn neb doplněn.

ad 10.) Cestářům kteří ojediněle v době jarní a podzimní při válcování silnice řídí benzinové válce bylo vyplaceno podle dosavadních předpisů pouze denní stravné 7.50 Kč a 2.50 Kč denně nocležné, případně i individuálně odměna celková. Zkouší se totiž nově zaváděný způsob občasného použití některých cestářů, v příslušných pracích pro jednotlivé stavební okresy vycvičených, takže dosud nebyl vydán zvláštní předpis o příplatku za válcování, ošetřování stroje, cestovné, nocležné atd. dotyčným cestářům.

Mimo to používání cestářů k řízení silničního válce benzinového může přijíti jen tehdy v úvahu, když by nebylo třeba náhradní síly za cestáře v silničním úseku cestářském, nebo když by nebylo možno získati jiného vhodného řidiče benzinového válce. Otázka úpravy tohoto příplatku se právě projednává v ministerstvu veřejných prací a bude řešena tak, aby dotyční cestáři byli za uvedené zvláštní výkony přiměřeně odškodněni a odměněni. Rovněž dostává se zvláštních odměn oněm cestářům kteří provádějí značkování silničních tratí.

ad 11.) Výnosem ministerstva veřejných prací z 15 ledna 1923, č. 61.617/XIII - 1921 upraveny byly služební řády státních cestářů jen v oněch částech, které vyžadovaly naléhavě změn (nošení služebního odznaku, nová úprava pracovní doby a dovolené cestářů a trestání přestupků služební povinnosti). V ostatních částech není však třeba služební předpisy nutně měniti a zůstanou proto dosavadní služební řády v platnosti až do vydání nového silničního zákona a řádu silniční policie, na již osnovách se již pracuje. Pokud jde o rozdělení pracovní doby, rozhodlo o ní ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 15. ledna 1923, č. j. 61.617/XlII ai 1921 a na změnu tohoto rozhodnuti se vůbec nepomýšlí. Při opatřování služebních oděvů a jich součástek vždy se přihlíží podle možnosti k přáním projeveným zaměstnanci, pro něž se oděvy opatřují.

Služební oděvy a jich součástky obstarává pro celé území republiky ministerstvo obchodu cestou veřejné soutěže, na základě návrhů zemských správ politických a referátů ministerstva veřejných prací v Bratislavě a v Užhorodě a za spolupůsobení zástupce ministerstva veřejných prací.

Ministerstvo veřejných prací jest ochotno svolati poradu o těchto věcech, za účasti odborové organisace dotyčných zaměstnanců vždy, kdykoliv jest dosti podkladů pro taková jednání.

V Praze dne 12. února 1927.

Ministr veřejných prací:

Dr. Spina v. r.

957/III.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance Landové-Štychové a soudruhů

o případu profesora Bobka (tisk 746/IX).

Profesor Josef Bobek přeložen byl v roce 1922 ministerstvem školství a národní osvěty z důvodů služebních podle § 72 služební pragmatiky učitelské z Kladna do Chotěboře. Při přeložení vyšla mu státní školská správa vstříc tím, že svolila, aby bydlel v budově ústavní, než si najde v Chotěboři byt. Před přeložením měl profesor Bobek delší dovolenou, Před nastoupením místa v Chotěboři podal profesor Bobek proti přeložení rozklad, jemuž nemohlo již sice býti v onom školním roce vyhověno, od počátku nového školního ruku 1922/23 byl však profesor Bobek přeložen do Plané a tamže uděleno mu bylo později k jeho výslovné žádosti definitivní místo.

Disciplinární řízení, které bylo proti jmenovanému profesoru pro vážné služební nepřístojnosti zavedeno, skončilo přisouzením pořádkového trestu, nikoliv trestu disciplinárního. Pro nové porušování služebních povinnosti zavedeno bylo s jmenovaným profesorem v minulém roce nové disciplinární řízení, které dosud není skončeno. Při disciplinárním řízení, jehož zásady stanoveny jsou služební pragmatikou učitelskou, rozhoduje disciplinární komise (členové její jsou podle § 109, posledního odstavce služební pragmatiky učitelské při výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí), zda dotčený učitel dopustil se určitých činů, z nichž jest obviněn; jakékoliv jiné okolnosti, pokud nejsou předmětem řízení disciplinárního, pro rozhodnutí o vině a trestu nemohou míti významu.

V Praze dne 14. února 1927.

ministr školství a národní osvěty:

Dr. M. Hodža v. r.

957/IV.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců Aloise Kříže, Albína Chalupy a spol.

o případu manželů Luskových na dvoře Schwarzenberku a o vážných nedostatcích zákona stran zaopatření zaměstnanců na objektech, které stát v pozemkové reformě převzal a na nichž hospodaří (tisk 538/X).

K I. dílu interpelace; Manželé František a Kateřina Luskovi byli převzati správou státních lesů a statků, když neobdrželi původně požadovaného nedílu, protože ho nemohli pro značnou cenu nabývací zaplatiti. Tímto převzetím byli zaopatřeni ve smyslu odst. 2. § 75 náhradového zákona. Poskytnutím zaměstnání manželům Luskovým nevznikl jim proti státu nárok na poskytnuti zaopatřovacích požitků v jakékoliv formě. neboť zákony o pozemkové reformě nemají žádného ustanovení o nároku na zaopatřovací požitky těch zaměstnanců dělníků, kteří zůstati dále v činné službě na převzatých statcích. Podle zprávy ředitelství státních lesů a statků v Třeboni poskytl by dřívější majitel, kdyby dotčený velkostatek nebyl převzat státem, manželům Luskvým nezávazný dar z milosti a sice Františku Luskovi ročních 120 Kč a Kateřině Luskové ročních 80.- Kč.

Ministerstvo zemědělství, ačkoliv manželé Luskovi nemají žádných nároků proti státu rozhodlo v uvážení zvláštních zřetele hodných okolností výnosem ze dne 30. září 1926 čís. 77.795-XV/1-1926, aby jim ředitelství v Třeboni poskytlo pro rok 1926 nezávaznou podporu a to Fr. Luskovi 120 Kč a Kat. Luskové 80 Kč. Povolení léto podpory bylo však zcela výjimečné, poněvadž ministerstvo zemědělství zodpovědné za výnosnost podniku "státní lesy a statky", nemůže bez zákonného podkladu bráti na sebe břemena, jimiž výnosnost státních lesů a statků se značně snižuje.

K II. dílu interpelace podává se ve srozumění se státním pozemkovým úřadem tato odpověď:

K řešení ostatních se vyskytujících případů jest příslušný státní úřad pozemkový. Jsou to případy, ve kterýchž buď

1.) v době převzetí byli k tíži dotyčného zabraného majetku pensisté neb poživatelé pensí neb darů z milosti vypláceni od vlastníka a vlastník z důvodu převzetí přestane plniti pense nebo dary z milosti, nebo

2.) po provedené (třeba z části) pozemkové reformě stali se invalidními zaměstnanci nemající nároku na požitky ze zákonného starobního a invalidního pojištění a

a) vlastník nezačne plniti obvyklé (t. j. od zaměstnance podle obyčeje očekávané, avšak smlouvou nezaručené) pense nebo dary z milosti, nebo

b) vlastník začne plniti, však později přestane ze subjektivního důvodu, že nemá dostatečných k tomu prostředků následkem provedené pozemkové reformy, nebo

3.) pozemková reforma nebyla ani z části provedena na dotčeném souboru a vlastník nezačne nebo přestane plniti požitky jmenované sub 2 lit. a.Ad 1.) Dán jest případ k rozhodování podle §u 73 odst.11. zákona náhradového. Kuratorium rozhodne o vzneseném nároku proti fondu. Do rozhodnutí přípustna jest stížnost k rozhodčí komisi {§ 73. odst, 5).

Ad 2.) lit. a) Pláti stejné jako ad 1. Pokud zaměstnanci nevznesou nároku proti fondu a dovolávají se toliko ochrany Státního pozemkového úřadu a jeho sociální péče o zaměstnance, jedná Státní pozemkový úřad s vlastníky (zaměstnavateli) a doporučuje jim, aby plnili požitky. Toto jednání jest účelné již proto, že v konkrétních případech nemusí býti rozhodnutí kuratoria fondu a rozhodčí komise zaměstnanci příznivé a zaměstnanci nezbude než rozhodnouti se, nastoupí-li vůči zaměstnavateli pořadem práva občanského.

Ad 2. lit. b). Platí stejné jako ad .2. lit. a).

Ad 3.) Běží o případy, ve kterých může Státní pozemkový úřad zakročiti podle předpisů zákona o řádném hospodaření (čís. 118/1920) se zřetelem k § 3. cit. zákona.

Ministerstvo zemědělství zahájilo již se státním pozemkovým úřadem jednání za tím účelem, aby byly nalezeny modality, za kterých by podnik státní lesy a statky převzal placení pensi zaopatřovacích požitků a darů z milosti zaměstnanců převzatým se statky nabytými pro stát pozemkovou reformou a převzatými do správy ministerstva zemědělství, aniž by podnik sám byl zatížen nepoměrně vysokými náklady.

Toto jednání třeba provésti ve srozumění jak se státním pozemkovým úřadem, tak i s ministerstvem financí.

V Praze dne 15. února 1927.

Ministr zemědělství:

Dr. Srdínko v. r.

957/V.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Fr. Buřívala, Procházky a spol.

o vhodné výzbroji pohraniční fin. stráže (tisk 724/I).

Po státním převratu vzešla finanční správě dosti nesnadná povinnost vyzbrojiti co nejrychleji podúřednictvo čsl. pohraniční finanční stráže moderní zbraní, neboť zřízenci býv.rakouské fin stráže byli vyzbrojeni výhradně jednoranovou puškou úplně zastaralého systému "Werndl".

Výzbroj, jež by potřebám služby nejlépe hověla, totiž krátká opakovací karabina vojenské jízdy, nebyla tehdy v tuzemsku v dostatečném počtu k disposici. Musela se tudíž finanční správa spokojiti s výzbrojí, kterou bylo možno v krátké době si opatřiti a jež by potřebám služby pohr. fin. stráže vyhovovala, případně pro ni aspoň dostačovala. Podúřednictvo bylo postupně vyzbrojeno karabinou, která byla upravena z vojenské dlouhé pušky system "Manlicher" vz. 95, úřednictvo opakovací pistolí systemu "Mauser a Praga."

Třeba, že takto upravená karabina není zbraní úplně dokonalou, přece nelze o ní tvrditi, jak interpelace uvádí, že by byla pro výkon služby pohr. fin. stráže nepraktickou a velmi často nepotřebnou.

Oproti tomuto tvrzeni mohu uvésti, že nynější karabina aspoň svým tvarem, váhou a možnosti střelby i na dálku potřebám služby úplně vyhovuje. Ve službě pohr. fin. stráže je též v prvé řadě a takřka zásadně o morální efekt který pohr. fin. stráž touto zbraní vyvolává tím že může i na větší vzdálenost zasáhnouti cíl, t. j. použití zbraně za prchajícími pozastavenými osobami. Tento efekt jest u pušky nejdůležitější a jinou zbraní nenahraditelný, neboť jí lze použíti i na vzdálenost takovou, na kterou by automatická pistole nebo revolver nestačí, poněvadž tyto zbraně jsou v poměni k pušce jen krátkonosné. Krátkou, spolehlivou karabinu, opatřenou ovšem nesazeným bodlem považuji i proti opačnému tvrzeni interpelace za jedinou zbraň, jíž lze za každých okolností, v každém druhu terenu a v každé situaci s úspěchem použíti.

Případy v nichž puška byla útočníkem zaměstnanci vyrvána, nesvědčí o její nepraktičnosti, neboť v těchto případech jest neúspěch obyčejně zaviněn neopatrností, nerozhodností neb nevhodným jednáním osoby karabinou vyzbrojené nebo zvláštními okolnostmi případu v jímž by se ani jinou zbraní předem nedalo čeliti. K vyrvání pušky bodlem opatřené jest jistě zapotřebí velmi značné převahy v síle, obratnosti neb v počtu útočníků. Byla-li podúředníku vyrvána puška, byla by mu jistě vyrvána i opakovací bambitka nebo revolver. Dále jest nesporno, že puška s nasazeným bodlem jest k obraně mnohem účinnější a pohotovější zbraní, než bambitka, obzvláště, byla-li tato, jako obyčejně, v pouzdře ukryta.

Při tělesných prohlídkách v širém poli jest ovšem zapotřebí dvou orgánů, z nichž jeden prohlídku provádí a druhý s pohotovou zbraní dbá jeho bezpečnosti. Zda orgán vykoná prohlídku jednou rukou, neb oběma, maje zbraň na rameni zavěšenou, není důležité.

Orgán, konající službu sám, nechce-li se ovšem vzdati své osobní bezpečnosti, dovede pozastavenou stranu k nejbližšímu úřadu za účelem tělesné prohlídky i tehdy, byl-li by vyzbrojen pistolí. Při tělesných prohlídkách a prohlídkách zavazadel, jež se provádějí v úředních místnostech neb na celních městištích, není prohlížecímu zbraně vůbec zapotřebí, protože o jeho bezpečnost, bylo-li by to nutné, dbáti bude druhý neb třetí orgán, který jest prohlídce přítomen.

Pří revisi zavazadel v autobusech nelze v žádném případě použíti pistole ani karabiny vzhledem k okolí. Zpravidla však provádí se tato prohlídka před odjezdem a po příjezdu autobusů na celním městišti.

K hořejším vývodům podotýkám dále, že podle mých informaci nejde zaměstnancům pohr. fin. stráže tak o nepraktičnost a neúplnou bezpečnost nynější jejich podúřednické výzbroje, nýbrž snahy jejich po přezbrojení ukazují v prvé řadě pouze jen odpor proti nošení viditelné zbraně jakéhokoliv systemu a dokonalosti.

Shrnuje veškeré svoje vývody uvádím, že přezbrojení pohr. fin. stráže podle přáni interpelace nehodlám provésti. Pro výzbroj pohr. fin. stráže zůstává nadále v platnosti článek V. vládního nařízení ze 7. září 1920 č. 530 Sb. z. a n. podle kterého výzbrojí úřednictva jest revolver neb opakovací pistole, podúřednictva puška. Jedinou výjimkou z uvedeného předpisu z důvodu ulehčení služby jest povolení, aby i podúředníci byli výjimečně vyzbrojeni opakovací pistoli a to pouze při doprovodech vlaků,a při výkonu denní (nikoliv též noční) služby v dunajských přístavech.

V budoucnosti ovšem hodlám postupně nahraditi nynější méně dokonalou karabinu, avšak opět krátkou karabinou nového a takového systemu,aby výzbroj podúřednictva pohr. fin. stráže byla úplně totožnou s výzbrojí čsl. armády,

V Praze dne 14. března 1927.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

957/VI.

Odpověď ministra vnitra

na interpelaci poslance Josefa Šamalíka a druhů

o vydatné podpoře pohořelým v Baldovci (tisk 443/VIII).

Pohořelým osady Baldovce dostalo se na podkladě šetření, jež bylo ihned zavedeno, jednak státní nouzové podpory v částce 3.000 Kč, jednak pak pomoci moravského zemského výboru v částce 3.000 Kč.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení ke shora uvedené interpelaci.

V Praze dne 22. března 1927.

ministr vnitra:

Černý v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP