II. volební období. | 4. zasedání |
I. min, financí na interp. posl. Lance a spol, o propuštění Josefa Lipperta, úředníka důchodového kontrolního úřadu v Užhorodě (tisk 604/xi),
II. min, železnic a národní obrany na interp, posl. Procházky, Buřívala a spol. o započítání služby vojenské, strávené dobrovolně na Slovensku (tisk 604/v),
III. min. vnitra na interp, posl. Bergmana, Buřívala,Riedla a spol, že okresní politická správa v Moravské Třebové porušuje nedělní klid o státních svátcích (tisk 538/v),
IV. vlády na interp, posl. dra Gatiho a druhů o křvdách, které utrpělo zemědělské obyvatelstvo obce Dercena při provádění pozemkové reformy a tím, že mu odňata byla půda dosud užívaná (tisk 604/II),
V. min. soc, péče na interp, posl. Cibulky a soudr. o porušování osmihodinové doby pracovní zemským výborem moravských (tisk 181/VIII),
VI. min. vnitra na interp, posl. Koudelky,Kleina a soudr. o zakročení policie při valné hromadě právnického spolku "Všehrd" (tisk 746/XI),
VII. min. vnitra na interp, posl. Karpíškové, inž. Nečase , Koudelky a soudr. o rozpuštění schůze Angeliky Balábové a o zakročení policie v důvěrné schůzi sociálně demokratického dělnictva (tisk 746/III).
VIII. dodatečná odpověď vlády na interp, posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše, Jaši a druhů o scizení velkostatku Battorkessi (tisk 538/I),
IX. min.soc.péče,vnitra abchodu na inter. posl. Najmana, Anděla, Dubického a druhů o nesprávných nařízeních zemské správy politické v Praze v příčině zavírání obchodů a živností v neděli (tisk 97/XVII),
X. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o postupu berních úředů v libereckém berním okrese (tisk 604/XVI),
XI. vlády na interp. posl. Matzenera a druhů, že se válečným poškozencům na Hlučínsku křivdí při přídělu půdy (tisk 538/XV),
XII. min. národní obrany na interp. posl. Heegera, Kaufmanna a druhů o sebvraždách vojínů v Opavě (tisk 663/XI),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení byl vydáván včas (tisk 746/XIV),
XVI. min. vnitra na interp. posl. dra Koberga a druhů o hlášení bojkotu na olomoucké radnici (tisk 538/XVI),
XV. min. věcí zahraničních, obchodu, průmyslu a živností a financí na interp. posl. dra Korlátha a spol. o sklárně ve Ferenczvölgyi (tisk 575/I),
XVI. min. zemědělství a min. financí na interp, posl. Koudelky a soudr. o devastaci lesů vůbec a na panství Komorní Hrádek zvláště (tisk 663/VIII),
XVII. min. školství a nár, osvěty a min. financí na interp, posl. Sladkého, Zeminové, Moudrého, Pechmanové a spol. o provádění zák. č. 75/22 Sb. z. a n. a jeho novely (tisk 746/XVI),
XVIII. min. vnitra na interp. pos. Krebse, dra Wollschacka, Stenzla a druhů o přehmatech censurního úřadu při předvádění filmu "Slavnost svazu tělocvičných spolků ve Vídni" v městském biografu v mor. Třebové (tisk 746/XV),
XIX. min. národní obrany na interp. posl. Hrušky, Štětky a soudr. o sebevraždě vojína Oppelta z Libně (tisk 930/I),
XX. min. vnitra na interp. posl. Kreibicha a soudr. jak orgány
policejního ředitelství v Praze provádějí
konfiskaci novin (tisk 746/VIII).
Přezkoumal jsem zrušení služebního
poměru čekatele důchodové kontroly
Josefa Lipperta, provedené hlavním finančním
ředitelstvím v Užhorodě na základě
2. odstavce §u 11 služ. pragmatiky a shledal jsem opatření
toto odůvodněným. Služební poměr
jeho byl zrušen, jelikož bylo shledáno, že
nemá způsobilosti pro dosazení v úřad.
Po stránce formální podotýkám,
že nejvyšší správní soud zrušil
nálezem z 26. října 1925 č. 17189/25
naříkané rozhodnuti ministerstva financí
z 25.února 1924 č. 12526/24 pro nezákonnost,
ježto seznal, že toto ministerstvo nebylo příslušno
rozhodovati o stížnosti, nýbrž že
hlavní finanční ředitelství
v Užhorodě rozhoduje o všech věcech finanční
správy, jež nejsou zvláště vyhrazeny
ministerstvu financí, jako poslední správní
stolice.V zhledem k tomuto judikátu nejvyššího
správního soudu vyrozumělo hlavní
finanční ředitelství stěžovatele,
že rozhodnutí tohoto ředitelství o zrušení
stěžovatelova služebního poměru
ze 6. prosince 1923 č. 40318/603-Ia je rozhodnutím
konečným a že proti němu není
přípustný v cestě instanční
oprávněný prostředek. Postup finančních
úřadů v této věci odpovídá
platným předpisům a neshledal jsem proto
důvodu učiniti ve věci další
opatření.
Služební požitky byly Lippertovi vyplaceny hlavním
finančním ředitelstvím v Užhorodě
do 31. prosince 1923, t.j. do konce onoho měsíce,
ve kterém byl jeho služební poměr úřednického
čekatele zrušen. Na další výplatu
těchto požitků nemá nároku. Podotýkám
pouze že podle §u 17 zákona z 22. října
1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 nemá stížnost
k správnímu soudu podaná odkládacího
účinku.
Vzhledem k uvedenému neshledal jsem ani v tomto směru
příčiny, učiniti ve věci další
opatření, jelikož jsem shledal postup finančních
úřadů správným.
Vojenská správa se již ve svém vlastním
zájmu, arciť v mezích své pravomoci,
přičiňuje o to, aby na vojenskou službu
u čsl. vojska byl brán při vhodných
příležitostech náležitý
zřetel. Tyto intence vojenské správy nacházejí,
pokud jest to jen v rámci platného právního
řádu a té které úpravy zaměstnaneckých
poměrů proveditelné, patřičného
ohledu i u státní správy železniční.
Také v interpelovaném případě
bylo učiněno po náležitém novém
přezkoumání opatření, aby mírnějším
výkladem platným ustanovení, pokud jej lze
arciť srovnati s platnými předpisy zákonnými,
bylo učiněno spravedlností zadost.
K hořejší interpelaci sděluji po dohodě
s panem ministrem pošt a telegrafů toto:
Telefoní služba u poštovních úřadů
v obvodu okresní správy politické v Mor.
Třebové v den 1. května 1926 byla zařízena
k žádosti jmenované okresní správy
politické v zájmu veřejném na dobu
nezbytné potřeby. Na den 1. května, patřící
podle zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z.
a n. mezi dny památné, vztahují se, pokud
jde o veřejné úřady, ústavy
a podniky, ustanovení o klidu nedělním. Pro
telegrafní a telefoní službu poštovních
úřadů v den 1. května platí
tudíž- až do vydání vládního
nařízení, kterým podle §u 4 cit.
zákona mohou býti stanoveny vyjímky pro podniky
veřejné v zájmu nerušeného jich
provozu - předpisy poštovního řádu
o službě v neděli. Podle těchto předpisů
mohou býti u poštovních úřadů
úřední hodiny v neděli, které
zpravidla trvají nejvíše polovinu hodin všedního
dne, ve zvláštních případech
rozšířeny i nad tuto dobu.
Neodporovalo tudíž zmíněné opatření,
kterého vyžadoval veřejný zájem,
předpisům platícím pro telegrafní
a telefoní službu poštovních úřadů
v neděli, a nebylo jím proto také porušeno
ustanovení §u 4 citovaného zákona.
Ježto pak pracovní doba zaměstnanců,
konajících v den 1. května 1926 službu
u poštovního úřadu v Jevíčku,
nepřesahovala - čítajíc v to i tuto
službu - v týdením období 48 hodin,
nepříslušel jim nárok na přesčasné.
O dni 28. října 1925 nebyla služba u poštovních úřadů v obvodu okresní správy politické v Moravské Třebové tímto úřadem žádána ani nebyla konaná.
V zhledem k uvedenému není důvodu k opatření
v interpelaci žádanému.
Interpelace týká se provádění
pozemkové reformy a nespadá do příslušnosti
ministerstva zemědělství.
Při provádění pozemkové reformy
na zabraném majetku Schönbornském, na dvoře
Pustakerepec, na Podkarpatské Rusi, hleděl státní
pozemkový úřad v prvé řadě
pomoci občanům hospodářsky a sociálně
nejslabším. Z toho důvodu se dostalo většího
přídělu obci Nižný Korepec. Tato
obec má velmi malý katastr pozemkový a jest
sevřena s jedné strany velkým zabraným
majetkem Schönbornovým, s druhé strany rozsáhlým
katastrem obce Dercen. Obec vznikala postupným osamostatňováním
dvoře Pustakerepec. Jest tu chudý lid a to většinou
bezzemci, deputátníci a dělníci. Těm
dostáválo se půdy při provádění
pozemkové reformy v blízkosti jejich obydlí.
Naproti tomu katastr obce Dercen jest rozsáhlý,
obyvatelstvo této obce jest zámožnější
a hospodářsky soběstačné.
V roce 1924 převzal Státní pozemkový
úřad dvůr Pustakerepec, poněvadž
však touto dobou nebylo rozhodnuto o definitivním
způsobu provedení přídělového
řízení na tomto objektu, dal státní
pozemkový úřad občanům obce
Dercen půdu do pachtu až do konce září
1926. Tento pacht nebyl však definitivním přídělem,
nýbrž toliko prozatímním opatřením,
aby udržena byla kontinuita hospodaření.
Když potom Státní pozemkový úřad
přikročil k definitivnímu řízení
přídělovému, byl pacht občanům
dercenským podle zákona vypovězen se lhůtou
do 1. října 1926. Pachtýři dercenští
nepodali proti výpovědi stížnosti. Teprve
osm dní před vypršením výpovědní
lhůty žádali o přiděl pachtovaných
pozemků, tedy v době, kdy přídělové
řízení a všechny technické práce
byly ukončeny a kdy již prošla dávno lhůta,
stanovena pro podání přihlášek.Státní
pozemkový úřad nemohl proto přihlížeti
k opožděným žádostem. Také
skutečnost, že více než 30 kat. jiter
půdy pachtované v letech 1924 -1926 dercenským
občanům zůstalo neobděláno,
nemohlo přesvědčiti Státní
pozemkový úřad o opravdovém hospodářském
zájmu občanů dercenských o příděl.
Vedle toho má v pachtu dodnes obec Dercen z majetku Schönbornova
na Černém Močálu ca 100 kat. jiter.
V případě, že by bylo bezpečně
zjištěno, že jest dána potřeba
půdy pro jmenovanou obec, bylo by možno Státnímu
pozemkovému úřadu tento pacht na Černém
Močálu rozšířit.
Podle vylíčení stavu věci nemá
vláda důvodu k nějakému opatření.
Na základě již dříve došlých
podání o úpravě pracovní doby
v moravském zemském ústavě léčebném
v Kroměříži, vyšetřilo ministerstvo
sociální péče, jakým způsobem
jest v zemských ústavech humanitních na Moravě
upravena služba ošetřovatelská. Moravský
zemský výbor změnil původní
úpravu ze dne 9. ledna 1926 v léčebném
ústavě v Kroměříž dne
1. dubna 1926 a v zemském chorobinci v Jihlavě dnem
1. května 1926 a požádal pak se zřetelem
na § 7 č. 3. zákona ze dne 19. prosince 1918,
č. 91 Sb. z. a. n. ministerstvo sociální
péče o schválení nové úpravy
ošetřovatelské služby ve zmíněných
ústavech, která podle sdělení moravského
zemského výboru se stala v dohodě se zaměstnanci.
Ministerstvo sociální péče koná
nyní potřebné šetření,
aby mohlo rozhodnouti o této žádosti.
Valná hromada Spolku československých právníků
"Všehrd" konaná dne 8. prosince 1926 ve
velkém sále Národního domu na Smíchově,
měla od zahájení velice rušný
průběh, takže starosta spolku, předsedající
valné hromadě, z vlastního popudu i k opětovnému
zakročení zástupce úřadu vícekráte
vyzval přítomné, aby zachovali klid a pořádek.
Když však při návrhu, aby předsedovi
vyslovena byla nedůvěra, povstala znovu všeobecná
vřava a účastníci schůze počali
se dokonce sbíhati k předsednickému stolci,
intervenující úředník vida,
že předseda udržeti pořádek nestačí
a že shromáždění nabývá
rázu ohrožujícího veřejný
pořádek, prohlásil podle své povinnosti,
aniž o to byl požádán předsednictvím
schůze, valnou hromadou úředně za
ukončenu.
Zástupce úřadu byl až na zcela krátký
okamžik přítomen valné hromadě
od počátku po celou dobu jejího trvání:
při událostech předcházejících
rozpuštění valné hromady z místnosti
se nevzdálil.
Postupu a zakročení intervenujícího
úředníka nelze nic vytýkati, neboť
pečovati o udržování pořádku
na spolkových shromážděních přísluší
podle §u 17 zákona o právu spolkovém
v prvé řadě předsedovi schůze,
jemuž, resp. orgánům spolku k tomu určeným
náleží též starati se o to, aby
se schůze nezúčastnily osoby nepovolané.
Zástupce úřadu jest však podle ustanovení
druhého odstavce §u 21 zákona o právu
spolkovém povinen zakročiti rozpuštěním
schůze, když shromáždění
nabylo rázu nebezpečného veřejnému
pořádku.
Při veřejné schůzi studenstva dne
3. prosince 1926 v Plodinové burse v Praze přítomný
zástupce úřadu nepozoroval, že by někteří
účastníci schůze byli napadeni biti
a týráni a že by na schůzi byl rozšiřován
anonymní leták, na němž chybělo
označení tiskaře: také žádný
z účastníků během shromáždění
intervenujícího úředníka na
to neupozornil. Podle provedeného šetření
byl jeden studující, zatím co konala schůze,
lehce zraněn neznámým pachatelem mimo místnost
schůze ve vestibulu Plodinové bursy, kdež zástupce
úřadu, dlící v místnosti schůze,
ani jiný bezpečnostní orgán přítomen
nebyl. Zraněný byl policejním lékařem
ošetřen a o případu účiněno
trestní oznámení.
Příslušné úřady v žádném
případě netrpí, aby nepovolané
osoby pod záminkou udržování pořádku
na ulicích osvojovaly si pravomoc bezpečnostních
orgánů a zavdávaly tak podnět ke konfliktům
a k výtržnostem, a používajíce
platných zákonů zakročují proti
každému, kdož zákon poruší,
bez ohledu na jeho politické přesvědčení
stejným způsobem.
Není proto oprávěna výtka, že
policejní orgány nepostupují objektivně,
stranice příslušníkům určitého
směru, a nemám tedy důvodu k opatření
v interpelaci žádanému.
Případy které jsou předmětem
interpelace, neudál se dne 15. listopadu , - jak v interpelaci
se uvádí, nýbrž dne 25. listopadu 1926.
Na tento den oznámil spolek " Verein der deustchen
Arbeiter" veřejnou schůzi v místnostech
Heinovy restaurace na Král. Vinohradech s programem "
Mussolini, Fascismus a dělnické hnutí".
K programu měla promluvit rakouská příslušnice
Dr. Angelika Balabánoffová. Jmenovaná řečnice
mluvila krátce před tím a to dne 22. listopadu
1926 v Brně na veřejné schůzi německých
sociálních demokratů, kdež při
přednášce "Mussolini a italský
fascismus" pronesla několik výroků,
dotýkajících se nanejvýše hanlivým
způsobem representanta italského státu Mussoliniho
a panujícího vládního režimu
v Itálii.
Ježto bylo patrno, že jmenovaná řečnice
svými výroky mohla by zavdati podnět k obtížím
po stránce mezinárodní a že tudíž
ohroženo by bylo veřejné blaho, byla Balabánoffová
po svém příjezdu do Prahy a mimo to ještě
bezprostředně před svojí přednáškous
poukazem na svůj projev v Brně upozorněna,
aby při přednášce ukládala si
reservu ve svých výrocích o Mussolinim a
vládním režimu v Itálii ježto požívá
zde jako příslušnice cizího státu
pohostinství a úřady nemohou trpěti,
aby působila našemu státu nepříjemnosti.
Balabánoffová vzala toto upozornění
na vědomí, přesto však, když ujala
se slova, hned v prvých svých větách
o podstatě fašismu označila Italii hřbitovem.
Když na to požádal intervenující
úředník předsedu, aby řečnici
upozornil, že podobných výroků nepřipustí,
replikovala řečnice poznámkou, že z
Itálie, dříve kvetoucí kulturou, byl
udělen krvavý hřbitov.
Intervenující úředník, vida
že řečnice přes dvoje důrazné
upozornění nemá úmyslu uložiti
si pro každého cizince samozřejmou reservu
a útočí hanlivým způsobem na
stát, žijící v přátelském
poměru s Československou republikou, schůzi
rozpustil.
Postup intervenujícího úředníka
nelze vzhledem k ustanovení shromažďovacího
zákona pokládati za nesprávný, neboť
je zajisté nesporno, že může býti
ohroženo veřejné blaho, když se používá
na veřejném shromáždění
výroků, kterými by mohly býti rušeny
přátelské vztahy k druhému státu
a mohly býti vyvolány obtíže mezinárodního
rázu.
Na schůzi důvěrníků sociálně
- demokratického dělnictva, konané téhož
dne v Lidovém domě v Praze, informoval se policejní
úředník pouze, o jakou schůzi se jedná,
aniž by byl vůbec nějak na schůzi zakročoval.
Tomuto postupu nelze něco vytýkati, neboť k
povinostem úřadu, povoleného k výkonu
zákona o právu shromažďovacím,
náleží také bdíti nad tím,
zda předpisy uvedeného zákona jsou zachovány.
Za vylíčení okolností neshledávám
důvodu k opatření v interpelaci žádnému.
Vláda doplňuje svou odpověď (čís.
tisku 773/II) danou na interpelaci shora jmenovanou takto:
U státního pozemkového úřadu
projednávaná byla v roce 1926 žádost,
aby uděleno bylo zásadní svolení podle
§u 7 záborového zákona k odprodejům
ze svěřenského statku Mikoláše
Pálffyho Battorkessi ve prospěch kupujících
tří akciových společností a
to Agricoly, účastinářské polnohospodářské
společnosti v Ružomberku,dále Domova, účastnické
společnosti pro hospodárstvo a kolonisaci v Ružomberku
a konečně Polno -a lesohospodářské
společnosti v Ružomberku. Zásadní svolení
bylo uděleno . Trhové smlouvy, jež byly Státnímu
pozemkovému úřadu předloženy
ke schválení zněly pro kupující:
1. Keskou polnohospodářskou účastinnou
společnost v Ružomberku.
2. Polno - a lesohospodářskou účastinnou
společnost v Ružomberku.
3. Agricolu, účastinnou společnost pre hospodárské
podniky v Ružomberku.
Státní pozemkový úřad udělil
pak konečné svolení k těmto trhovým
smlouvám. Společnost " Domov " nepřišla
více v úvahu jako kupující.
Akciové společnosti, jichž kupní smlouvy
byly schváleny, zapsány jsou u sedrie v Ružomberku
a pod č. j.:
ad 1. Firm. 160/1923 (svazek II., str. 117),
ad 2. Firm. 144/1923 (svazek II., str. 203),
ad 3. Firm 145/1926 (svazek III., str. 128),
V ostatních zůstává odpověď
vlády čís. (tisku 773/II) nezměněna.
Administrativní úprava nedělního klidu
přísluší podle článku
IX. zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř.
z. o nedělním klidu působnosi zemské
správy politické. Podle tohoto předpisu může
úřad ten upraviti nedělní klid práce
u obchodních živností a zákonem tu stanovené
vyjímky ze všeobecného klidu práce snížiti
a po případě úplně vyloučiti,
a to po vyslechnutí obchodní a živnostenské
komory, jakož i příslušných obcí,
společenstev a výboru pomocnických hromad,
přihlížeje k místím poměrům.
Jak bylo zjištěno, byl tento zákonem předepsaný
postup zemskou správou politickou dosud vždy dodržován.
Pokud se týče konkrétních údajů
interpelace, v Podkrkonoší dosud úprava nedělního
klidu podle článku IX. cit. zákona nebyla
provedena.
Ministerstvo sociální péče ve shodě
s ministerstvem obchodu přezkoumá úpravu
nedělního klidu v Berouně a ve Sláném
a shledá-li pro to důvodné okolnosti, zakročí
o změnu ve smyslu článku XIII. zákona
o nedělním klidu.
Pokud interplace žádá, aby další
výnosy zemské správy politické zavádějící
nedělní klid byly ihned zastaveny a dosavadní
zrušeny připomíná ministerstvo sociální
péče, že článek XIII. zákona
o nedělním klidu mu skýtá pouze možnost
zkoumati v konkrétním případě
důvody, jež se uplatňují se strany zájemníků
pro změnu toho kterého již vydaného
nařízení zemské správy politické.
Podle závažnosti důvodů zařizuje
pak ministerstvo sociální péče též
svoje stanovisko v jednotlivých případech,
působíc event. ve shodě s ministerstvem obchodu,
resp. s jiným zůčastněným ministerstvem
ke změně vydaného nařízení
zemské správy politické, když toho vyžadují
místní poměry a proměnlivé
poměry hospodářského života.
Velmi velké nedoplatky poškozující stát
i samosprávné svazky, ve spojení s depurační
akcí zvýšenou činnost berních
úřadů.
K otázce 1. a 2. I u berního úřadu
v Chrastavě a v Liberci přikročeno bylo k
rychlejšímu vymáhání daňových
nedoplatků, jež u vetšiny poplatníků
dosáhly značné výše. Postup uvedených
berních úřadů byl při tom úplně
správný; při vymáhání
bylo přihlíženo ke všem směrodatným
okolnostem jednotlivých případů. Podle
sdělení berního úřadu v Chrastavě
vyskytly se sice případy, že byli upomínáni
poplatníci, kteří měli vyrozumění
o odpisu a daň byla tudíž vymáhána,
ač se tak již nemělo díti; nesprávnosti
tyto však jsou důvodně omluvitelny tím,
že berní správa v návalu ostatní
práce deputační nemohla včas o odpisu
příslušný berní úřad
uvědomiti. V takovýchto případech
berní úřad dotazem u berní správy
věc vždy urovnal.
Výtkz, že berní úřady postupovaly
při vymáhání daní podle šablony,
nelze z těchto ojedinělých a omluvitelných
případů obecně dovoditi. V budocnosti
nebudou se jistě takové případy vyskytovati,
poněvadž u berních správ nastalo již
podstatné uvolnění.
V případech, kde bylo nutno z obavy, že by
se daňová pohledávka stala jinak nedobytnou
přikročiti k jejímu hypotekárnímu
zajištění, dělo se tak záznamem
zástavního práva v pozemkových knihách,
při čemž poplatnictvu žádné
útraty nepovstávají.
K otázce 3. K ulehčení obtíží,
které poplatnictvu předepsáním daní
za několik let najednou povstaly, povolil jsem již
všeobecným výnosem vydaným v začátku
r. 1926 různé úlevy jak co do splatnosti
najednou vydaných předpisů, tak i co do
placení daní ve splátkách, kde o toto
strana podá odůvodnění ústní
neb písemnou žádost. Zejména pak u zemědělců,
pokud jsou co do svého příjmu odkázáni
výhradně neb převážně
na výnos žní, mají berní úřady
daně přímé dlužné za běžný
rok upomínati a vymáhati teprve ve IV. čtvrtletí.
Na tento předpis znovu při této příležitosti
prostřednictvím zemského finančního
ředitelství v Praze berní úřady
v Chrastavě a Liberci upozorňuji. Ovšem nedoplatky
dlužné za leta starší jsou berní
úřady oprávněny a povinny vymáhati,
nejsou-li tyto a to ani v povolených splátkách
dobrovolně placeny.
K otázce 4. Přeplatky na dávce z majetku
a přírůstku na majetku jsou již z větší
části vráceny neb přeúčtovány
na dlužné daně a v případech,
kde se tak dosud nestalo, jest na tento přeplatek při
upomínkách vzat zřetel.
K otázce 5. Povinnost berních úřadů,
aby dávaly stranám žádané informace
o stavu jejich daňových účtů
a aby jim na jejich žádost vydávaly daňové
knížky, resp. vyznačovaly v nich změny
během doby nastalé, byla těmto několikráte
již ministerstvem financí prostřednictvím
zemských finančních úřadů
připomenuta. Interpelace neuvádí konkrétních
případů, v nichž by berní úřady
v libereckém okrese proti této povinnosti se prohřešily.
Tyto úřady naopak sdělují, že
poplatníkům dávají vždy ochotně
potřebná vysvětlení a daňové
knížky na požádání vyplňují.
Obsah interpelace týká se provádění
pozemkové reformy, tedy činnosti Státního
pozemkového úřadu a nikoli ministerstev sociální
péče a zemědělství.
Zákon přidělený v §u 1 nedává
válečným invalidům přednostního
nároku na příděl, v praksi však,
jsou-li stejně kvalifikováni, předcházejí
ostatním uchazečům.
Vládním nařízením z 6. dubna
1922, č. 117 byla tato prakse Státního pozemkového
úřadu upravena zvláštními předpisy.
Avšak ani těmito nedoznala změny zásada,
že kvalifikovaný uchazeč předchází
nekvalifikovanému, leč, že by běželo
o výjímku z tohoto pravidla podle §u 3, č.
3 přídělového zákona. Jinak
dlužno dáti vždy přednost uchazeči
kvalifikovanému před nekvalifikovaným.
K jednotlivým případům v interpelaci
označeným sděluje vláda:
1. Josef Harasin, zedník ve Velkých Hošticích,
nežádal o příděl půdy
k provozování zemědělství,
které by se mu bylo jako invalidovi zajisté dostalo,
nýbrž žádal pouze příděl
stavebního místa pro svého syna. Stavební
místo jemu toho času přiděleno nebylo
a stavební místa dána obci, aby je propachtovala
k účelům zemědělským
drobným uchazečům s podmínkou, že
jakmile se vyskytne vážný uchazeč o
stavební místo, bude mu toto obcí ihned přiděleno.
Bude-li Josef Harasin skutečně stavěti, požádá
o příslušné stavební místo
obec.
2. Ludvík Kůra, zaměstnáním
zednický dozorce ve Velkých Hošticích,
neudal ve své přihlášce o příděl,
že jest válečným invalidou. Má
vlastní půdy 1.50 ha a pachtované 0.12 ha.
Bylo jemu přiděleno 0.25 ha role a 0.25 ha louky.
Opavský přídělový komisař
neodbyl tohoto přídělce poznámkou
"Do Berlína k Vilémovi".
3. Benedikt Vilášek, zedník ve Velkých
Hošticích č. 3. vlastní domek a 0.25
ha půdy a nemá vůbec ani živého
ani mrtvého inventáře. V pachtu neměl
půdy a byl tudíž uznán při výběru
uchazečů za nekvalifikovaného ve smyslu zákona
přídělového.
4. Josef Kostelný (nikoli Kostilni) nemá rovněž
živého ani mrtvého inventáře
a jako nekvalifikovanému nedostalo se mu přídělu.
Měl v pachtu 0.12 ha.
5. Terezie Rohovská, má domek a 1.75 ha své
půdy. V pachtu měla od velkostatku 0.25 ha, jež
i v přídělovém řízení
byly jí přiděleny.
Podle shora vylíčeného stavu nemá
vláda důvodu k nějakému opatření.