§ 30 se doplňuje takto:
"Až do rozhodnutí jsou dotčené
osoby příslušníky branné moci
(vojenskými osobami)."
§ 31 se mění a doplňuje takto:
1. V odstavci prvním se nahradí na konci slova "ministerstva
národní obrany"slovy "vojenských
úřadů".
2. V odstavci druhém se nahradí slova "poddůstojníků
z povolání slovy "rotmistrů z povolání".
3. Ustanovení třetího odstavce se zrušuje.
4. V posledním odstavci
a) doplňují se na začátku za slovy
"Propuštění z branné moci"
slova "(z povinností branným zákonem
uložených)",
b) na konci se připojuje tato věta:
"Tuto lhůtu lze na žádost prodloužiti.
V kterých případech lze propuštění
z branné moci nebo z povinností branným zákonem
uložených provésti u osob trvale usedlých
v cizině bez žádosti za povolení k vystěhování,
stanoví vládní nařízení,
jež obsahuje též bližší ustanovení
o tom, jak postupovati s hlediska branného zákona,
jde-li o ztrátu státního občanství
podle § 30 až 33 zák. čl. L/1879, jakož
i v případech, kdy se českoslovenští
státní příslušníci stali
příslušníky cizího státu
podle mírových smluv a jiných mezistátních
ujednání.
§ 32 se pozměňuje takto:
1. V čís. 3 se připojí na konci slova
"nebo k vojenskému výcviku";
2. čís. 5 zní takto:
"příslušníci zálohy a náhradní
zálohy, jakož i vojenské osoby přeložené
do výslužby".
§ 34 se doplňuje takto:
1. V nadpise a v prvním odstavci se vkládají
za slova "nenastoupili presenční služby"
slova "nebo vojenského výcviku".
2. V odstavci druhém, čís. 1, na konci vkládají
se před citací "(§ 32, bod 3)" slova
"a k vojenskému výcviku".
§ 36 se mění a doplňuje takto:
1. V odstavci prvním se nahradí slova: "politický
úřad II. stolice" slovy "politický
úřad I. stolice v dohodě s vojenským
doplňovacím úřadem I. stolice; nedojde-li
k dohodě, rozhoduje o věci politický úřad
II. stolice po slyšení zemského vojenského
velitelství."
2. Druhý odstavec zní takto:
"Odvedení, kteří dosud nenastoupili
presenční služby neb vojenského výcviku,
pak osoby v presenční službě a ve vojenském
výcviku, jakož i vojenské osoby z povolání
potřebují k sňatku povolení vojenského
úřadu.
Totéž platí o vojenských osobách
konajících další činnou službu,
dále o vojenských osobách ve výslužbě,
povolaných přechodně k činné
službě, a o vojenských osobách jsoucích
v místním zaopatření vojenské
invalidovny, jakož i o vojenských osobách na
trvalé dovolené, jichž povinnost k zákonité
presenční službě skončí
později než za tři měsíce. Jinak
není k sňatku potřebí zvláštního
úředního povolení."
§ 40 se mění a doplňuje takto:
1. Nadpis zní: "Opominutí předepsaného
hlášení a nedovolený vstup do cizích
vojenských služeb".
2. Připojuje se nový odstavec tohoto znění:
"Stejně se trestá, není-li čin
přísněji trestný, kdo bez povolení
uvedeného v § 6 vstoupí do cizích vojenských
služeb nebo v nich setrvá."
§ 45 se doplňuje takto:
1. V druhém odstavci se vkládají za slovy
"nebo činné službě jiného
druhu" slova "neb aby dosáhl pro sebe nebo pro
jiného zařadění (přeložení)
do náhradní zálohy".
2. V témže odstavci se nahrazuje slovo "záložníků"
slovy "příslušníků zálohy
a náhradní zálohy".
V § 47 se poslední slovo "záložníků"
nahrazuje slovy "příslušníků
zálohy a náhradní zálohy".
§ 57 zní takto:
"Ustanovení o souběhu a o dolní hranici
trestních sazeb.
Trestních ustanovení § 47 až 51 a §
56, odst. (2), jest jen tenkráte použíti, nečiní-li
trestné jednání uvedené v těchto
paragrafech skutkovou podstatu činu podléhajícího
přísnějšímu trestu.
U trestů na svobodě podle § 43 až 52 činí
dolní hranice trestní sazby:
a) tři dny u trestů do jednoho měsíce
(§ 43),
b) šest dnů u trestů do tří měsíců
(§ 43, 15, 47, 52),
c) čtyři týdny u trestů do jednoho
roku (§ 44, 45, 48),
d) šest týdnů u trestů do dvou let (§
49) a
e) dva měsíce u trestů do tří
let (§ 46, 48, 50, 51)".
§ 65 se doplňuje takto:
"Náklady, jež jim z tohoto spolupůsobení
vznikají, hradí ze svého."
V § 66 se doplňuje první odstavec takto:
"Toto ustanovení neplatí o podáních,
jimiž se žadatel domáhá zvláštní
výhody nebo prospěchu pro sebe nebo svého
příslušníka, nebo která se plnění
branné povinnosti přímo netýkají."
(1) Ustanovení § 10 nabývá účinnosti
dnem vyhlášení, ostatní ustanovení
pak dnem 1. ledna 1928.
(2) Provésti tento zákon se ukládá
ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Pod čís. tisku 728 posl. sněm. z r. 1926
předložila vláda osnovu zákona, jímž
se stanoví mírový počet československého
vojska od 1. října 1927.
Za projednávání této předlohy
a dalších vojenských předloh (čís.
tisku 438 posl. sněm. z r. 1926 o délce presenční
služby, čís. tisku 849 posl. sněm. z
r. 1927 o umísťování déle sloužících
poddůstojníků, čís. tisku 561
posl. sněm. z r. 1926 o volebním právu vojenských
a četnických osob) ukázala se nutnost zrevidovati
ustanovení branného zákona a zákona
o poskytování výhod v plnění
branné povinnosti a připraviti vydání
ustanovení nových, která by
a) vhodně modifikovala zásadu stejnosti v plnění
branné povinnosti,
b) zvětšila počet osob propuštěných
po krátkodobém vojenském výcviku (místo
4000 nejméně 8000 osob),
c) při tom zkrátila tento vojenský výcvik
z 6 měsíců na 12 neděl,
d) upravila vyřizování těchto věcí
tak, aby byly odklizeny potíže, které se v
praxi při provádění zákona
o výhodách v plnění branné
povinnosti vyskytly a
e) opatřila možnost jmenovati vyhovující
absolventy škol pro výchovu důstojníků
v záloze důstojníky již za presenční
služby.
To je přímou příčinou a účelem
této předlohy.
Tato předloha je vybudována na těchto zásadách:
a) Stanoví se roční kontingent nováčků,
kteří budou povinni vykonati zákonitou presenční
službu, určitým číslem; místo
dosavadních ustanovení zákona o mírovém
počtu vojska nastoupí tudíž ustanovení
nová, podle nichž se k zajištění
mírového počtu vojska povoluje, aby bylo
každoročně z odvedených branců
určeno k zákonité presenční
službě 70.000 branců s přiměřeným
zřením k pravděpodobným úbytkům
a přírůstkům v prvých měsících
po nastoupení do presenční služby. Dosáhnouti
takového počtu nováčků se zákonitou
presenční službou je nezbytno a není
naprosto možné pod něj jíti, poněvadž
by jinak nemohl býti uskutečněn organisační
plán a nebyly by zajištěny početní
stavy - obzvláště v měsících
jarních a letních.
2. Ostatní mladíci odvodem povinní, kteří
budou vzhledem k zásadě všeobecné branné
povinnosti odvedeni jako způsobilí, zařadí
se do náhradní zálohy, v níž
se podrobí místo zákonité presenční
služby (18měsíční) jen zcela
krátkodobému vojenskému výcviku 12nedělnímu.
Zavádí se tím tudíž obdobná
instituce, jakou byla předpřevratová "náhradní
záloha". Tento název též osnova
převzala, poněvadž byl vžitý a
věcně dobře vystihuje instituci, o kterou
tu jde.
3. Výběr a určení osob pro náhradní
zálohu se zřetelem na výsledky event. šetření
provedeného politickým úřadem I. stolice
místa trvalého bydliště a po osobní
prohlídce příslušníků
rodiny odvodní komisí, pokud taková prohlídka
je nutná, provedou podle odvodních výsledků
v mezích přikázaného počtu
smíšené komise, které budou složeny
ze zástupců politických a vojenských
úřadů a zřízeny v sídle
domovských doplňovacích okresních
velitelství. Vzhledem ke zkušenostem nabytým
při odvádění v posledních letech
dá se očekávati, že těchto přespočetných
bude nejméně 8000, poněvadž počet
odvedených posledních třech letech přesahuje
daleko počet 80.000.
4. Pro náhradní zálohu budou určeni
předem branci, kteří jsou živiteli rodin
nebo majetníky zděděné zemědělské
usedlosti menšího a středního rozsahu,
pak branci, kteří jsou majetníky malých
živností a obchodů a branci, kteří
zasluhují z důvodů rodinných, hospodářských,
sociálních a jiných zvláštního
zření.
5. Těmito ustanoveními se zrušuje zákon
o výhodách v plnění branné
povinnosti, jenž způsobil vojenským a civilním
úřadům tolik nepříjemností
a vojenskému výcviku tolik potíží.
6. Vojenské správě opatří se
možnost jmenovati důstojníky vyhovující
absolventy školy pro výchovu důstojníka
v záloze již za presenční služby.
7. Provede se novelisace některých ustanovení
branného zákona, jež nejsou v plném
souladu s předcházejícími novými
zásadami této osnovy, nebo jež nyní
již zcela nevyhovují s hlediska zákona a úsporných
opatřeních v oboru veřejné správy
nebo se zřetelem k změnám v organisaci branné
moci, provedeným po vydání branného
zákona z r. 1920.
Po stránce rozpočtové sluší
poznamenati:
Navržená osnova způsobí po dobu trvání
18měsíční presenční
služby jisté zvýšení základů,
o něž však nebude zvýšen rozpočet
MNO, určený zákonem č. 240/1920 Sb.
z. a n., nýbrž potřebná úhrada
bude opatřena v rámci zákona naposledy uvedeného.
Odvodní kontingent byl stanoven podle nezbytné potřeby,
aby mohl býti splněn organisační plán.
Jeho výše je obzvláště nutná,
jak ve všeobecných poznámkách bylo uvedeno,
pro měsíce jarní a letní. Je stanoven
číslem 70.000, které však bude pro nové
měsíce po nastoupení nováčků
poněkud zvýšeno (72.500) se zřetelem
na velké úbytky nastávající
v těchto měsících (značným
počtem superarbitrací osob ne zcela způsobilých);
v následujících měsících
však klesne (pro nastalé úbytky) pod 70.000.
Poznamenati sluší, že podle odvodních
výsledků z roku 1926 a z let předcházejících
lze počítati s odvodní číslicí
nejméně 3.000, takže přespočetných
branců určených pro náhradní
zálohu a tedy jen pro 12nedělní vojenský
výcvik bude nejméně 8.000.
Mírový počet nebude jako dosud určován
zákonem. Mírovým počtem podle navržené
osnovy sluší rozuměti počet stanovený
organisačními předpisy branné moci;
tento počet bude vzat též za podklad při
sdělávání rozpočtu, jak tomu
bylo též před převratem.
Účinnost nového zákona o mírovém
počtu československého vojska od 1. října
1927 potrvá tudíž pouze do nastoupení
nováčků odvedených podle zákona
o kontingentu.
Osoby odvedené při všeobecné branné
povinnosti nad stanovený mírový kontingent,
zařaďuje osnova do náhradní zálohy,
a to dnem jejich zařadění do branné
moci, t. j. dnem 1. října; v náhradní
záloze se podrobí 12nedělnímu vojenskému
výcviku a cvičením. Takový druh vykonávání
branné povinnosti není brannému zákonu
neznámý; jak z § 20 br. zák. je patrno,
nakládá se podobným způsobem s cizinci,
kteří nabyli československé státní
příslušnosti teprve po onom roce, v němž
dokončili 22. rok věku.
Zdůrazniti sluší, že brance určené
pro náhradní zálohu třeba přesně
lišiti od "přebytečných",
kteří byli propuštěni z osob vykonávajících
zákonitou presenční službu proto, aby
bylo zabráněno překročení mírových
počtů.
Ustanovení o tom, jak dlouho setrvávají příslušníci
náhradní zálohy v prvním ročníku
této zálohy, je důležité interpretační
pravidlo pro všechny případy, v nichž
jde o určení ročníků náhradní
zálohy a v nichž se na určitý ročník
náhradní zálohy připíná
zvláštní povinnost (na př. povinnost
ke cvičení, nebo povinnost k mimořádné
činné službě náhradní
zálohy podle ustanovení § 27 br. zák,
a pod.); druhý a následující ročníky
náhradní zálohy budou souhlasné s
ročníky zálohy osob s nimi zároveň
odvedených, které byly určeny k vykonávání
zákonité presenční služby.
Kromě povinnosti k vojenskému výcviku ukládá
se příslušníkům náhradní
zálohy ještě závazek k jednomu dalšímu
(mimořádnému) cvičení čtyřnedělnímu,
stejně tak jako to bylo stanoveno v § 9, odst. (1),
zákona č. 370/1922 Sb. z. a n., o těch brancích,
jimž byla poskytnuta výhoda v plnění
branné povinnosti. Takové ustanovení je nutné
vzhledem ke krátkodobému vojenskému výcviku
dotčených branců.
Ve vládním nařízení (branných
předpisech) bude stanoveno, kdy se bude toto cvičení
konati. Je zamýšleno, aby toto cvičení
bylo vykonáno před cvičeními pravidelnými,
ježto jinak by byl příslušník náhradní
zálohy prvnímu cvičení podroben teprve
pět let po výcviku, což ovšem z vojenských
důvodů nelze připustiti.
Žádosti za určení pro náhradní
zálohu třeba podávati přímo
odvodní komisi ihned, jakmile bylo učiněno
rozhodnutí "Odveden". Z toho platí výjimka
v těch případech, když nastaly okolnosti
odůvodňující určení
brance pro náhradní zálohu teprve po odvodu.
Žádosti, jež byly podány při odvodu,
předseda odvodní komise odevzdá politickému
úřadu I. stolice místa trvalého bydliště;
před tím se však provede ještě
prohlídka dostavivších se mužských
příslušníků rodiny, pokud je
takové prohlídky třeba. Politický
úřad I. stolice místa trvalého bydliště
žádosti s největším urychlením
přezkoumá, podle potřeby vyšetří
a doplní a zašle je se svým dobrým zdáním
domovskému doplňovacímu okresnímu
velitelství, jež je se svým vyjádřením
předloží smíšené komisi
v jeho sídle zřízené. Totéž
platí o žádostech, které byly podány
odůvodněně po odvodu. Smíšená
komise provede vlastní výběr a určení
v mezích počtu, jenž jí bude ministerstvem
národní obrany podle odvodních výsledků
přikázán.
Smíšená komise bude složena ze zástupců
politických úřadů (a to politického
úřadu I. stolice sídla doplňovacího
okresního velitelství - pokud takový úřad
v sídle doplňovacího okresního velitelství
jest i když jde o brance příslušející
domovským právem do jiného politického
okresu téhož doplňovacího okresu) a
úřadů vojenských (doplňovacího
okresního velitelství). Podrobnosti budou upraveny
vládním nařízením, jež
stanoví též postup při vyřizování
žádostí.
Ustanovení o zrušení určení do
náhradní zálohy je nutné pro případy,
kdy bude doplňovacími úřady zjištěno,
že toto určení bylo vylákána
nesprávnými údaji, nebo že důvody
pro určení do náhradní zálohy
pominuly.
Kategorie živitelů rodiny a majetníků
zděděných zemědělských
usedlostí menšího a středního
rozsahu byly vymezeny v celku stejným způsobem,
jak to učinil zákon č. 370/1922 Sb. z. a
n.
Podrobnosti budou obsaženy ve vládním nařízení.
Pokud pak specielně ustanoveni § 5, odst. (3), se
týče, poznamenává se, že vládní
nařízení stanoví, ve kterých
případech lze od osobní prohlídky
upustiti. Bude to v případech, kdy jde o otce (děda),
překročivšího 60. rok věku, po
případě nabude-li odvodní komise na
základě předložených vysvědčení
státního (úředního) lékaře
přesvědčení o neschopnosti k výdělku,
takže nemá osobní prohlídku za nutnou.
Netřeba zvláštních poznámek.
Bylo zde přihlédnuto ke znění příslušných
ustanovení zákona č. 370/1922 Sb. z. a n.
Tento paragraf obsahuje základní ustanovení
o odměření, vyúčtování
a vyrovnávání kontingentu.
Aby mohl býti určen celkový počet
osob pro náhradní zálohu a aby mohl býti
tento počet rozvržen na jednotlivé doplňovací
okresy a jim odměřen z toho resultující
kontingent jejich okresu, je třeba, aby bylo každoročně
k 1. červenci doplňovacími okresními
velitelstvími zjištěno:
a) kolik branců, majících v jejich okrese
domovské právo, bylo v době od 1. ledna do
1. července odvedeno,
b) kolik branců, majících v jejich okrese
domovské právo, odpovídá podmínkám
pro určení do náhradní zálohy.
Aby mohla domovská doplňovací okresní
velitelství tato zjištění provésti,
je třeba, aby jim byly politickými úřady
I. stolice místo trvalého bydliště s
největším urychlením zaslány
žádosti (po vyšetření a doplnění)
spolu i s dobrým zdáním politického
úřadu.
Na základě těchto dat určí
ministerstvo národní obrany neprodleně:
a) celkovou číslici, o niž byl kontingent překročen
(celkový počet přespočetných,
kteří budou zařaděni do náhradní
zálohy);
b) v poměru počtu branců vyhovujících
pro určení do náhradní zálohy
z jednotlivých domovských doplňovacích
okresů rozvrhne a přikáže na tyto okresy
parcielní kvoty přespočetných, připadajících
na doplňovací okres;
c) odměří jednotlivým doplňovacím
okresům jejich kvocielní kontingent, který
se bude rovnati rozdílu mezi počtem osob odvedených
z dotčeného okresu a parcielní kvotou přespočetných
na tento okres přikázaných.
Smíšené komise pak v mezích kvoty pod
písm. b) uvedené provedou konečný
výběr a určení přespočetných
pro náhradní zálohu. Na to vykáže
domovské doplňovací okresní velitelství
ihned data potřebná k repartici, a to pro presenční
službu a pro přespočetné zvlášť.
Zrušení zákona č. 370/1922 Sb. z. a
n. je přirozeným důsledkem zavedení
instituce náhradní zálohy se závazkem
k 12nedělnímu vojenskému výcviku.
Po té stránce přinese osnova pro vojenské
i politické úřady žádoucí
ulehčení, neboť budou odklizeny závady
plynoucí ze zákona č. 370/1922 Sb. z. a n.
Obsahem osnovy byla modifikována některá
ustanovení branného zákona. Je proto nutné
provésti jejich novelisaci. Při té příležitosti
bude provedena též novelisace těch ustanovení,
jež nyní již zcela nevyhovují, poněvadž
neodpovídají změnám v organisaci branné
moci učiněným po vydání branného
zákona z r. 1920, nebo nejsou v plném souladu s
principy zákona o úsporných opatřeních
ve veřejné správě.
V jednotlivostech se poznamenává:
V § 2 branného zákona se provádějí
tyto změny proti původnímu znění:
a) Vynechává se původní charakteristika
branné povinnosti jakožto povinnosti stejné
pro všechny, poněvadž tato povinnost de facto
stejnou povinností býti přestává,
jakmile se co do délky povinné činné
služby zavádí nerovnost (zákonitá
presenční služba a krátkodobý
vojenský výcvik). Lze ovšem říci,
že zásada rovnosti byla již v dosavadní
právní soustavě porušena, jakmile se
zavedly výhody v plnění branné povinnosti.
Fakticky bylo tomu tak, avšak právně byla zachována
zásada rovnosti potud, že osoby, jimž byla výhoda
v plnění branné povinnosti udělena,
zůstaly na trvalé dovolené a do té
doby, kdy byly zároveň s ostatními svými
vrstevníky, jimž výhoda udělena nebyla,
přeloženy do zálohy, takže právně
zůstaly vázány normální presenční
služební povinností, a mohly při zrušení
výhody býti povolány k pokračování
v presenční službě na dobu zbývající.
b) Pro příslušníky četnictva
se stanoví branná povinnost stejného trvání
jako pro důstojníky a rotmistry z povolání,
t. j. až do konce roku, v němž dokončí
60. rok věku, a to tehdy, byli-li přeloženi
do výslužby. Toto ustanovení je nutné
a účelné vzhledem k tomu, že četnictvo
jest vojensky organisovaný sbor, jehož příslušníci
jsou podle § 21 zákona o četnictvu č.
299/ 1920 Sb. z. a n. co do vzájemného poměru
k příslušníkům vojska na roveň
postaveni osobám vojenským stejné hodnosti,
takže je potřebí, aby co do branné povinnosti
měli tytéž závazky jako důstojníci
a rotmistři z povolání. Poznamenává
se ovšem, že by tato zvýšená branná
povinnost mohla projeviti praktické důsledky jen
v mobilisaci a za války a to zpravidla ve zvláštním
četnickém určení.
c) Nové je též ustanovení, jež
má poskytnouti zmocnění; aby mohly býti
poskytnuty vládním nařízením
některé úlevy ve vykonávání
branné povinnosti našim příslušníkům
trvale usedlým v cizině, zvláště
v zemích mimoevropských (hlavně v zámořských
zemích amerických); tyto úlevy mohly býti
v některých případech stupňovány
až do úplného osvobození. Toto ustanovení
je účelné proto, že takové osoby
zpravidla nemohou pro velikou vzdálenost podrobiti se ve
své vlasti nebo u československých zastupitelských
úřadů v cizině odvodu, anebo ti, kdož
byli odvedeni, nemohou vykonati svou služební povinnost
(presenční službu, cvičení).
Povolávacími lístky a neustálou korespondencí
a pod. naléhají naše vojenské i zastupitelské
úřady, aby takové osoby vyhověly branné
povinnosti, již jim branný zákon, žádných
výjimek neznající, ukládá.
Osoby, jichž se věc týče, však
buď na úřední vyzvání
vůbec nereagují anebo odmítají vykonati,
co je na nich žádáno, anebo požadují
náhradu cestovních nákladů na jízdu
do vlasti a zpět; někteří poukazují
na to, že se již nikdy do vlasti nechtějí
vrátiti, že si již v cizině opatřili
tamní státní občanství (na
př. t. zv. první občanský list americký)
atd. Skoro v žádném případě
se takové osoby do vlasti k vykonávání
služební povinnosti nedostavují, takže
se i náklady, na korespondenci vynaložené,
míjejí s úspěchem. Z toho ze všeho
vzniká mnoho rekriminací, které se houfně
vyskytují též v tisku a různých
memorandech posílaných z ciziny naší
vládě i jiným činitelům. Ministerstvo
národní obrany až dosud nemohlo než setrvávati
na zásadě dosud platného branného
zákona, který nějakého osvobození
od vykonávání branné povinnosti pro
osoby trvale usedlé v cizině nezná. Bude-li
navržené zmocňovací ustanovení
schváleno, bude pak možné podle něho
nařízením dotčenou otázku řešiti
tak, aby se tím ulevilo vojenským a zastupitelským
úřadům, čímž nastane podstatné
zjednodušení agendy. Jde tu proto též
o opatření, které se jeví účelným
i s hlediska zákona o úsporných opatřeních.
d) Pro úplnost sluší dodati, že ustanovení
vsunuté za dosavadní čtvrtý odstavec
§ 2 je praktikováno již nyní, jak jest
patrno z ustanovení § 121, odst. (3), branných
předpisů č. 269/1921 Sb. z. a n.
e) Rovněž branná povinnost vojenských
osob ve výslužbě tak, jak je v návrhu
stylisována, jest již nyní upravena stejným
způsobem, a to dílem § 2 branného zákona,
dílem § 109 branných předpisů,
takže se po této stránce věcně
nezavádí rovněž žádné
novum. Výslovně se tu zdůrazňuje,
že i při přeložení do výslužby
bez výslužného (na př. při přeložení
do výslužby podle restrikčního zákona
s vyhrazenou pensí, anebo při přijetí
odbytného místo výslužného a
p.) branná povinnost vojenských osob z povolání
trvá až do konce roku, v němž dotčená
osoba dosáhne 60. roku věku.
Ustanovení dosavadního § 9 branného
zákona je změněno takto:
a) Jest rozhojněno o ustanovení o osobách,
které vlastním zaviněním odvod zameškaly,
v tom směru, že jim nemůže z takového
zameškání vzniknouti žádná
výhoda; takové osoby jsou povinny presenční
(další činnou) službou v takovém
trvání, jako kdyby byly odvedeny v té odvodní
třídě, za niž jsou dodatečně
odvedeny. Rovněž počet cvičení
nelze u nich nikterak zkracovati. Naproti tomu u osob, které
bez vlastního zavinění podrobily se odvodu
později, sluší učiniti výjimku
(sr. § 20 ve znění osnovy).
b) Dále je tu obsaženo ustanovení o odvodní
povinnosti osob, které nabyly čs. státní
příslušnosti po 22. roku věku, jak bylo
dosud upraveno částečně v § 20;
z důvodů systematických a vzhledem k nové
textaci § 20 bylo účelně provésti
toto přeskupení.
c) Mimo to obsahuje nový text ustanovení o tom,
kdo hradí náklady na dostavení ke komisi
odvodní a přezkoušecí, jakož i
o tom, jak třeba postupovati v případech,
nedostaví-li se odvodem povinná osoba k odvodu.
Takové ustanovení, jež měl též
branný zákon rakouský a uherský z
r. 1912 v § 17, bod 3, bylo v dosavadním branném
zákoně postrádáno; administrativním
zařízením byly po té stránce
vydány prozatímní směrnice.
d) Konečně je připojen nový odstavec,
který dává zmocnění k úpravě
odvodů našich příslušníků
dlících v cizině; podrobnosti jsou obsaženy
v branných předpisech (až dosud § 44 a
násl. branných předpisů č.
269/1921 Sb. z. a n.). Ježto ovšem s lékařskými
prohlídkami v cizině prováděnými
jsou spojeny značné náklady, je nutné,
aby tyto náklady hradily osoby, jimž taková
prohlídka a s ní spojené osvobození
od povinnosti dostaviti se před odvodní komisi v
Československé republice byly povoleny, samy, leč
by byly zcela nemajetné. Rovněž náklady
na svou cestu do sídla zastupitelského úřadu
k lékařské prohlídce musí nésti
osoba odvodem povinná ze svého.
Dosavadní dikce pátého odstavce § 10
br. zák. zavdávala podnět k pochybnostem,
jež mají býti navrženým novým
zněním odstraněny. Znění toto
je upraveno v zájmu osob ucházejících
se o odklad presenční služby.