Tvrzení interpelace, že by přesázky
v obvodu generálního finančního ředitelství
v Bratislavě, o nichž se ostatně děje
zmínka jen všeobecně, byly zbytečně,
nemohu uznati za správné, třeba že musím
připustiti, že jsou dosti časté. Časté
přemisťování vyvolávají
jednak v četných případech zaměstnanci
sami, jednak nutno je prováděti ze služebních
důvodů. Rozsah přesázek je vůbec
odvislý od potřeby služby, morálky zaměstnanců,
nebo jejich poměrů rodinných a zdravotních.
Stane se ku příkladu nutným zesíliti
určitý úsek na hranicích, aby čeleno
bylo podloudnictví, nebo zaměstnanec z důvodu
udržení nutné disciplíny musí
býti přesazen.
Při přesázkách přihlížejí
nadřízené úřady vždy k
závažným důvodům, jako jsou poměry
rodinné, - zvláště když má
zaměstnanec školou povinné dítky a v
místě není slovenské školy nebo
když svobodný zeměstnanec se ožení
a v místě nemůže nalézti vhodného
bytu - nebo momenty zdravotní - opírají-li
se žádosti zaměstnanců o tyto.
Přeložení zaměstnance má ovšem
pravidelně za následek přeložení
jiného na místo žadatele, což způsobuje
často nevůli náhradníka, třeba
že se to děje pro něho, na útraty státu.
O předsázkách v obvodu hlavního finančního
ředitelství v Užhorodě platí
obdobně svrchu uvedené. Ke konkrétním
tvrzením interpelace o těchto přesázkách
třeba uvésti, že hlavní ředitelství
přemístilo vskutku nařízením
z 20. dubna 1926 č. 9567/1129-II/1 z obvodu inspektorátu
ve Vyloku zaměstnance pohraniční finanční
stráže, avšak počtem jen 12 a to takové,
kteří byli dosud nepřetržitě
po dobu 3 až 6 let na hranici jižní (maďarské
nebo rumunské), na hranici severní (polskou). Kromě
uvedených přesazeni byli další 2 zaměstnanci,
avšak jen do obvodů sousedních inspektorátů.
6e bylo přihlíženo i na sociální
postavení přesazených zaměstnanců,
svědčí i ta okolnost, že 3 zaměstnanci
jsou svobodní, ostatní jsou ženatí a
toliko jeden z nich má školou povinnou nemanželskou
dceru, kterou může posílati do školy ve
svém působišti v Nižních Vereckách,
čtyři jsou bezdětní. Ostatně
ve všech stanovištích pohraniční
finanční stráže na polské hranici
jsou obecné školy s vyučovací řečí
ukrajinskou, v několika místech i českou.
Hlavní finanční ředitelství
v Užhorodě vychází všeobecně
zásady, že po určité řadě
let, strávených ve službě v těžko
schůdném pohoří Karpat, je spravedlivo
přiděliti orgány pohraniční
finanční stráže k méně
namáhavé službě na hranici maďarské
případně rumunské, a nepomůže
se pak vyhnouti takto odůvodněným překážkám.
Vedle výše uvedených 14 přesázek
bylo toto ředitelství nuceno na jaře 1926
za účelem zamezení podloudnictví z
Rumunska a z důvodů přísnějšího
střežení peagní trati přeložiti
potřebný počet zaměstnanců
s hranice severní na hranici rumunskou.
Na základě vylíčeného stavu,
odpovídám na učiněný dotaz:
K bodu 1. Nepovažuji nutným a vůbec možným
vydati žádaný poukaz oběma uvedeným
zemským ředitelstvím, aby neprováděla
hromadných častých a zbytečných
přesázek ve stavu pohraniční finanční
stráže, poněvadž zbytečné
přesázky ve stavu pohraniční finanční
stráže se vůbec neprovádějí.
K bodu 2. Také není třeba teprve nařizovati,
aby při přesázkách byl také
vzat patřičný zřetel na rodinné
a osobní poměry postižených zaměstnanců
a ohledy na jejich hospodářské zájmy,
poněvadž se již nyní skutečně
tak postupuje.
Provedeným šetřením bylo zjištěno,
že policejní komisařství v Prešově
provádí předpisy o potírání
pohlavních nemocí správně. Veřejných
domů netrpí, avšak nemůže zabrániti
,aby majitel domu pronajímal místnosti ve svém
domě osobám, oddaným prostituci. Nevybírá
žádných poplatků ani od takových
majitelů domů, ano od prostitutek.
U policejního komisařství byly vystaveny
pokladničky Čsl. Červeného Kříže
a Matice Slovenské a každému bylo volno vhoditi
tam libovolný příspěvek. Nucen k tomu
nebyl nikdo. Potvrzenky na příspěvky vhozené
do uvedených pokladniček byly vydávány
vyjímečně jen v případech,
když někdo poslal nějaký příspěvek
po poslu a výslovně potvrzení žádal.
Bylo nařízeno, aby uvedené pokladničky
byly z úředních místností policejního
komisařství v Prešově odstraněny.
K dalšímu opatření neshledáváme
důvodů.
Bohumil Procházka, školník ref. reálného
gymnázia v Litomyšli, žádal o dobrovolný
odchod z činné služby, použiv výhody
§ 13, odst. 4 b zákona č. 286/1924 Sb. z. a
n.. Této jeho žádosti, která byla podle
§ 15, odst. 3. citovaného zákona neodvolatelná,
bylo státní školskou správou vyhověno.
Při přeložení na trvalý odpočinek
bylo Procházkovi povoleno dočasně dále
používati naturálního ústavního
bytu, a Procházka - který však má pouze
jedno dítě (šestiletou dceru) a nikoliv pět
dětí, jak se uvádí v interpelaci -
skutečně také ještě 13 měsíců
po pensionování bytu toho používal.
Soudní útraty, spojené s vyklizením
bytu, byly Procházkovi prominuty. žádost Procházkova,
aby znovu byl přijat do státní školské
služby, byla ministerstvem školství a národní
osvěty zamítnuta vzhledem k ustanovení citovaného
zákona.
Za tohoto stavu není důvodu k nějakému
opatření.
Sťažnost mestskej obce Frant. Lázní do
rozhodnutia ministersvta verejného zdravotníctva
a telesnej výchovy zo dňa 30. novembra 1923, č.
32861/VI bola najvyššiemu správnemu súdu
podaná dňa 18. marca 1924. Najvyšší
správný súd vyžiadal si ako obvykle
správne spisy určivši k tomu dobu 45 dní
a stanovivši ministerstvu verejného zdravotníctva
a telesnej výchovy tú istú dobu k podaniu
odvodného spisu.
V danom pripade ministerstvo verejného zdravotníctva
a telesnej výchovy vzhľadom k podrobnému odôvodneniu
sťažnosti rozhodnutie upustilo od podania odvodného
spisu, čo tiež zdelilo najvyššímu
správnýmu súdu zasílajuc mu vyžiadané
spisy jednacie.
Najvyšší správný súd usnesením
zo dňa 27. novembra 1925, čís. 7430/24 ustanovil
o sťažnosti verejné ústne pojednavanie
na deň 2. júna 1926. Toto pojednávanie konalo
se v ustanovený deň za prítomnosti zástupcu
žalovaného ministerstva a zástupcu sťažnosti.
Po prevedenom ústnom pojednávaní oznámil
judikujúcí senát svoje usnesenie, že
nález bude publikováný neskoršie a že
bude stranám písomne oznámené, kedy
se tak stane.
Za tohoto stavu veci nemá vláda príčiny
ani možnosti k ďalším nejakým opatreniam.
Záškrt náleží k najčastejším
z infekčných nemocí a vykazuje stále
vysoké percento úmrtnosti, trebárs je veľký
počet nemocných liečený protizáškrtovým
serom, ktoré podľa všeobecných zkušeností
snížilo úmrtnosť pri tejto chorobe takmer
na polovinu pri srovnání s predchádzajúcím
liečením bez sera.
Liečivého sera možno použiť pri záškrtu
s úspechom iba v rannom štádiu nemoce, kedy
pôsobí tak blahodárne, že sa ošetrujúci
lekári výslovne varujú, aby sa vôbec
nespoliehali na liečenie fyzicko-diabetické, i keď
by sa jednalo o pripady záškrtu s ľahkým
začiatočným priebehom, alebo o pripady len
podozrelé z tejto nemoce.
Ale použitie liečivým serom v počiatočnom
štádiu nemoce je často v praxi neprevediteľným,
hlavne v chudobných odľahlých obciach, kde
bývá lekár volaný k nemocnému
neskoro a tým sa omešká vhodná doba
použitiu sera. Tiež potieranie záškrtu činí
velké ťažkosti, poněvač mnoho ľahkýchpripadov
a četní zdraví roznašeči bacilov
ľahko unikajú pozornosti zdravotných orgánov
a stávajú sa zdrojom nových Infekcí.
V poslednej dobe spôsobilo obrat v profylakcii záškrtu
očkovanie Ramonovým anatoxinom. Tento prípravok
bol na rozdiel od ostatných dosavaďných očkovacích
směsí zbavený látok škodlivé
pôsobiací a v cudzine s úspechom vyzkušaný
vo veľkom počtu pripadov.
Vzdľadom na tieto nové vedecké poznatky a roysiahlé
dosavádne zkušenosti pokládá štátna
zdravotná správa za svoju povinnosť, aby poskytla
obyvateľstvu ohrozenému záškrtom aspoň
príležitosť, aby mohla použiť týchto
nových vymožeností vedy.
Porady o fakultativnom preventivnom očkováni proti
záškrtu konajú sa v ministerstvu zdravotníctva
za pritomnosti administrativných a vedeckých odborníkov.
Páni interpellanti majú za to, že zákon
o potieraní pohlavných nemocí nemá
tie dobré účinky, aké od neho očakávali
zákonodárcovia a príčinu nachádzaju
jednako v tom, že štát do dnešného
dňa nepodniknul nič, aby umožnil, aby každý,
kto je stihnutý pohlavnou nemocou, dal sa liečiť,
a aby nemajetní boli ošetreni a ťarchu štátu,
jednako v tom, že štátná správa
sa nepostarala o zriadenie ústavu pre prostitutky, o ktorých
jedná § 15 zákona.
Pýtajú sa 1., či je minister verejného
zdravotníctva a telesnej výchovy ochotný
oznámiť, akých zkušeností dosiaľ
nadobudnuly politické úrady, správy väčších
mest a zdravotné úrady so zákonom zo dňa
1. júla 1922, čís. 241 Sb. z. a n. a 2. či
je ochotný učiniť všetko, aby tento zákon
prišiel konečne k platnosti, alebo navrhnúť
jeho novellovanie, keď by jeho prevedenie v duchu zákonodárcovom
bolo pochybné.
Pokládám si za čest podať toto vysvetlenie:
Pokiaľ sa páni interpellanti domnievajú, že
štátna správa neučinila dosiaľ
nič, aby umožnila pohlavne nemocným liečenie
vôbec a nemajetným ošetrenie na štátne
útraty, ako i aby poskytnúta bola prostitutkám
príležitosť k náprave, mám za to,
že ich mienenie spočívá na neúplnej
informacii. § 2 cít. zák. praví, že
každý, kto je stihnutý pohlavnou nemocou takého
stupňa, že môže spôsobiť nákazu,
je povinný dať sa liečiť lekárom,
oprávneným vykonávať lekársku
prax a to súkromne, alebo vo verejnom liečebnom
ústave. § 3 praví, že pokiaľ nestačia
predpisy o bezplatnom liečení nemajetných,
budú nariadením učinené opatrenia,
aby každý nemajetný stihnutý pohlavnou
nemocou mohol býť liečený na útraty
štátu.
Povahou veci je dané, že štátna správa
nemôže prinútiť každého pohlavne
nemocného, aby sa dal liečiť. Ale činí
tak vo všetkých pripadoch, keď akýmkoľvek
spôsobom nadobudne vedomosti o tom, že niekto povinnosti
zákonom uložené neplní. Toľko je
však isté, že je lekárska pomoc každému
pristupná, kto o ňu stojí.
Pravda, na štátne útraty je možné
podľa znenia zákona liečiť iba toho nemocného,
ktorý nemá nárok na liečenie podľa
iných platných predpisov.
O veľkú účast obyvateľstva postarané
je v tom smere nemocenským poistením, chudobných
povinní sú bezplatne liečiť obvodní
a obecní lekári, všetky verejné nemocnice
sú povinné prijímať pohlavne nemocných,
tiež rada klinických a nemocničných
ambulátorií, ďalej poradne pre mladých
ľudí poskytujú nemajetným bezplatné
liečenie, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi platia sa
lieky (salvarsan) poskytované nemajetným pacientom,
i keď sú liečení ambulantne, zo štátnych
prostredkov.
Ministerstvo zdravotníctva snaží sa pokiaľ
jeho rozpočtové prostredky dovolujú, tieto
priležitosti liečebné čo najviac ešte
rozmnožiť. Činí tak podporami na vybudovanie
zvláštnych oddelení (pavillonov) pre venerické
nemoce pri všeobecných verejných nemocniciach
(tak odovzdaný bol v r. 1925 v uživanie pavillon pre
venerikov pri nemocnici v Moste, na ktorý štátna
správa zdravotná prispela čiastkou 800.000
Kč, ministerstvo zdravotníctva vybuduje ďalej
čo najskôr podobný pavillon pri vinohradskej
štátnej nemocnici, kde zatiaľ dalo k dispozicii
35 postelí pre pohlavne nemocné ženy), podporuje
zriadenie poradní pre pohlavne nemocných príslušnými
súkromnými činiteľmi (česká
a nemecká společnost pre potieranie pohlavných
nemocí, na Slovensku Čsl. Červený
Križ, ľudové ústavy sociálne zdravotnej
pečlivosti), podľa potreby (na Pod. Rusii) zakláda
a vydržuje samé podobné inštitucie a hodlá
v tom smere i naďalej porkačovať.
Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej
výchovy už výnosom zo dňa 21. januára
1924, čís. 9031 pres. vydalo podriadeným
úradom podrobné smernice, akým spôsobom
sa majú o bezplatné liečenie nemajetných
pohlavne nemocných čo najúčelnejšie
a hospodárnym spôsobom pastarať i v tých
prípadoch, kde liečebně možnosti shora
uvedené nestačia.
Pravda, treba priznať, že toto úsilie pre veľký
náklad a pre predsudky, ktoré, čo sa týká
tohoto oboru sociálne zdravotnej pešlivosti, v obyvateľstvu
sú ešte zakorenené, nestretnulo sa v mnohých
prípadoch ešte s výsledkami úplne uspokojivými.
Štátna správa tdravotná nemyslí
na zariadenie štátnych ústavov tohoto druhu,
pokiaľ tomu však jej omezené prostredky, dovolujú,
podporuje čo najúčinejšie korporacie,
ktoré takéto ústavy buď už vydržujú,
alebo za štátnej podpory založiť sa chystajú.
Sú to Záchrana, sdruženie pre mládež
v Prahe, Záchrana v Bratislave, Spoločnosť
pre potieranie pohlavných nemocí v Bratislave (ústav
projektovaný ve Valtonskej ulici), České
zemská komisia pre pečlivosť o mládež
v Prahe (Dievčia výchovna Ledciach Šternberku),
Armáda Spásy, Útulok v Krči, nemecká
spoločnosť pre potieranie pohlavnych nemocí
v Prahe, ktorá usiluje o zriadenie takového ústavu
v severných Čechách atd. Ministerstvo zdravotníctva
dúfa, že sa mu v súčinnosti s ministerstvom
sociálnej pečlivosti v dohľadnej dobe podarí
tiež na tomto poli sociálne zdravotnej pečlivosti,
ktoré u nás do vydania zákona o potieraní
pohlavných nemocí ležalo takmer ladom a preto
sa teraz len ťažko vzdeláva, dosiahnúť
žiadúcích výsledkov.
Čo sa týka zkušeností, ktoré
boly so zákonom o potieraní pohlavných nemocí
učineneé, podriadené úrady boly už
shora uvedeným výnosem k zákonu o potieraní
pohlavných nemocí vybídnuté, aby o
získaných zkusenostiach každoročne podávaly
zprávy. To sa tiež stáva. Materiál týmto
spôsobom získaný bude však treba vzhľadom
k ťažkostiam, s ktorými sa jednotné prevedenie
zákona v rôzných oblastiach štátu
trestá, ako i vzhľadom k pomerne krátkej dobe,
jeho platnosti ešte doplniť skôr, ako bude možné
učiniť si súborný presnými faktami
doložený úsudok. Teraz však je možné
už toľko prehlásiť, že sa obavy, že
zrušenie reglementacie privede prudké pozširenie
pohlavných nemocí, nesplnily. Svedčia o tom
jak zkusenosti odbornikov, tak hlavne presne vedené statistiky
o rozšírení (morbidite) pohlavných nemocí
v čsl. vojsku, ktoré ukazujú stav neobyčajne
priaznivý.
Ministerstvo zdravotníctva dalo konečne v dohode
so štátným statistickým úradom
ve februári minulého roku previesť sčítanie
pohlavne nemocných podobne, ako učinilo už
pred 5 rokami. Akonáhle bude dotazníkový
materiál zpracovaný, bude možné srovnáním
s výsledkami pred 5 rokmi, tedy ešte pred vydáním
zákona získanými, učiniť si o
skutočnom stave vecí úsudok ciferne doložený.
Ministerstvo zdravotníctva a telesnej výchovy samozdrejme
nalieha, aby ustanovenia zákona každým, koho
sa týka, boly plnené a bude na tejto ceste i ďalej
pokračovať. Na novellování zákona
vo smere návratu k skoršiemu reglementačnému
systemu vôbec nemyslí. Pokiaľ by sa jednalo
o zmeny zákona vo veciach podriadnych, pokláda za
vhodné čakať ešte dalšie zkusenosti.
Směrnice, podla které jsou udělovány
licence biografické, dána je v § 5 min. nař.
z 18. září 1912, č. 191 ř.
z. Podle tohoto ustanovení přihlíží
se při rozhodování o žádostech
za licenci k stávajícím již podnikům
kinematografickým, k místním poměrům
jakož i k účelům, jimž výnos
podniku má připadnouti. K žadatelům
za licenci, o nicgž spolehlivým způsobem jest
zjištěno, že výnos podniku připadne
trvale dobročinným účelům,
má se podle téhož nařízení
v první řadě přihlížeti.
Se zřetelem na toto posléz uvedené ustanovení
udílejí se licence kinematografické pro pevná
stanoviště zásadně korporacím
sledujícím účely humanní nebo
lidovýchovné.
Počet licencí kinematografických skutečně
provozovaných se stále mění. Ke dni
1. ledna 1926 bylo v Čsl. republice celkem 998 kinematografických
licencí, a to v Čechách 638, na Moravě
188, ve Slezsku 52, na Slovensku 113 a v Podkarpatské Rusi
7.
Převážná část licencí
patří korporacím. Kdo, zejména které
korporace mají biografické licence, je patrno z
katastru o licencích, které se vedou podle §u
14 cit. nařízení u zemských správ
politických (pro Slovensko u býv. ministra s plnou
mocí pro správu Slovenska). Do těchto katastrů
může každý nahlédnouti a opisy
z nich si pořizovati.
K dotazu, jak jsou biografické licence rozděleny
mezi jednotlivé národy, podotýkám
konečně, že se národnost žadatelů
při udělování licence nezjišťuje
a že ze zmíněných katastrů, pokud
nejde snad o korporace a spolky pouze jedné národnosti,
také není patrna.
Rozluka obce Modlan povolena byla usnesením vlády
ze dne 17. ledna 1924. Ohledně úpravy majetkových
poměrů vyhradila si vláda další
rozhodnutí, kdyby ve věci té mezi nově
vzniklými obcemi nedošlo k dohodě. Za tím
účelem navázala okresní správa
politická ihned po intimaci vládního usnesení
s novými obcemi jednání, jež však
nevedlo až dosud k cíli hlavně pro různá
stanoviska obou obcí co do oceňování
majetku dříve společného.
Obcí Modlany předložený seznam jmění
a dluhů vyžaduje ještě doplnění.
Není také vyloučeno, že nedocílí-li
se dohody mezi oběma novými obcemi, bude nutno provésti
odhad majetku znalci.
Z toho jest zřejmo, že provedení majetkového
uspořádání až dosud nebylo možno
uskutečniti, poněvadž nepodařilo se
až dosud zjednati přesný podklad pro rozhodnutí.
Jakmile tento podklad bude zjednán, bude ihned podán
vládě návrh, aby ve věci rozhodla.
Interpelace vychází z mylného předpokladu,
že by tarif pro štěrk, který spotřebuje
silniční komise, byl značně nižší,
nežli tarif pro soukromníky, poněvadž
i soukromníkům možno přiznati stejný
tarif, jako silniční komisi. Pro použití
zlevněného tarifu jest pro případy,
o které jde, rozhodným, že zásilek bude
použito k výstavbě veřejných
komunikací, bez ohledu na to kým, tedy ev. i soukromníkem.
Tento účel použití musí býti
prokázán úředním osvědčením,
jehož se však nežádá při zásilkách
adresovaných silničním komisím.
Zevrubným šetřením bylo zjištěno,
že i ono množství interpelovaných zásilek
bylo adresováno a odevzdáno silniční
komisi a že ho bylo použito k výstavbě
veřejných komunikací, t. j. ke stavbě
přeložené silnice z Malenovic a ke stavbě
chodníků a ulic nově založené
dělnické kolonie. Byly tedy podmínky zlevněného
tarifu i při těchto zásilkách dány
a nelze tedy tvrditi, že zlevněného tarifu
bylo použito nesprávně.
Zda za těchto předpokladů právem či
neprávem bylo použito zásilek silniční
komisi adresovaným mimo silniční komisi,
ale k účelům, pro než zlevněný
tarif, jak již bylo řečeno, přiznává
se každému - a ne tedy pouze silniční
komisi, - nemůže železnici tarifně zajímati
a rozřešení této otázky i jejich
důsledků musí býti přenecháno
jako úplně vnitřní otázka silniční
komisi samotné.
Tomu jest tak tím spíše, že podle platných
předpisů o železniční přepravě
vůči železnici odpovídá ze smlouvy
nákladní buď odesilatel nebo adresát,
jimž jest v tomto případě silniční
komise, jež štěrk arci svým funkcionářem,
totiž svým předsedou T. Baťou, převzala.
Zakročiti vůči silniční komisi
jsem však za výše zmíněných
skutkových předpokladů neshledal dostatečného
důvodu. Pro zákrok vůči osobě
mimo přepravní smlouvu železniční
stojící nebylo by tarifně žádného
právního podkladu.
Počet měst z celé republiky domáhajících
se staveb úředních budov pro státní
úřady je tak značný, že vyhověti
všem znamenalo by nesnesitelně zatížiti
státní rozpočet na újmu jeho rovnováhy
a jest proto v zájmu státu nutno, aby toto povolování
a provádění staveb nákladem státu
dálo se postupně podle nejnaléhavější
potřeby a v rámci finančních prostředků,
které jsou k dispozici.
Z toho důvodu byla také stavba úřední
budovy v Brandýse n./Lab. rozdělena na ě
etapy, nejprve na stavbu budovy pro úřad poštovní,
která byla naléhavější a které
jest již provedena, a pak na stavbu budovy pro úřady
finanční. Ministerstvo financí uznává
sice, že dosavadní umístění finančních
úřadů v Brandýse n./Lab. není
vyhovujícím, ale vzhledem k tomu, že celá
řada úřadů v jiných městech
republiky jest v situaci mnohem tísnivější,
bude nutno s dosavadním umístěním
finančních úřadů v Brandýse
n./Lab. ještě nějaký čas se spokojiti.
Ministerstvo financí napouští však stavbu
druhé části úřední budovy
v Brandýse n./Lab. se zřetele, a zařadí
příslušnou částku na stavbu tu
do státního rozpočtu jakmile to bude možno.
V ústavně schváleném státním
rozpočtu pro rok 1927 stavba ještě preliminována
není.
Přezkoumání postupu zemského finančního
ředitelství v Praze při provádění
převodu podúředníků pohr. fin.
stráže do nových platů podle zákona
č. 103/1926 Sb. z. a n., nepotvrdilo, že by byla většina
dekretů úplně vadných. Bylo ovšem
nutno v některých případech původní
dekret o převodu změniti, když byly dodatečně
zjištěny okolnosti, které měly vliv
na výměru doplňovacího přídavku,
činovného, výchovného a v důsledku
toho i na výměru přídavku vyrovnávacího.
Tím snad vznikla domněnka, že nové platy
byly podúředníkům pohr. fin. stráže
vadně vyměřeny. Zmíněné
změny bylo nutno dodatečně provésti,
ježto jednak zaměstnanci nehlásili včas
nebo správně změny v rodinném stavu,
ježto dále vznikly pochybnosti o zařazení
jednotlivých obcí do příslušné
skupiny míst, rozhodné pro vyměření
činovného a ježto konečně zaměstnanci
pohr. fin. stráže dodatečně uplatnili
výhodu, aby jim byl pensijní příspěvek
vyměřen pouze ze zvýšení pensijní
základny.
Mohlo se ovšem státi, že některý
čistopis dekretu o převodu do nových platů
nebyl opatřen úředním podpisem, což
však jest omluvitelné, uváží-li
se množství práce, kterou výpravna zmíněného
ředitelství byla nucena zdolati v době provádění
převodu všech finančních zaměstnanců
správního obvodu zem. fin. ředitelství
v Praze do nových platů. Podotýkám,
že tato výprava obstarávala kromě těchto
mimořádných prací ještě
běžnou svoji agendu. V takovém případě
kdy dekret o převodu do nových platů nebyl
opatřen úředním podpisem, bylo ovšem
věcí dotyčného zaměstnance,
aby zakročil o dodatečné doplnění
dekretu tímto úředním podpisem, což
by bylo v krátké cestě výpravnou provedeno.
Dále jsem zjistil, že zemské finanční
ředitelství v Praze přikročilo ihned
po projednání převodu zaměstnanců
pohr. fin. stráže do nových platů ku
provádění zvýšení služebného
u těch podúředníků, kteří
zatím nároku na toto zvýšení.
Provedení tohoto zvýšení vyžadovalo
ovšem předchozího šetření
o kvalifikaci v úvahu přicházejících
zaměstnanců, jež bylo s urychlením provedeno.
Po přezkoumání postupu zmíněného
ředitelství pokus jde o provádění
převodu do nových platů a zvýšení
služného příslušníků
pohr. fin. stráže, neshledal jsem příčiny
učiniti ve věci opatření, ježto
toto ředitelství provádí příslušná
personální opatření se vší
svědomitostí a se všemožným urychlením.
Poněvadž podle odst. 2, § 24 zák. čís.
103/1926 Sb. z. a n., systemisace zřízeneckých
míst, tudíž i míst berních vykonavatelů,
podléhá schválení vlády v jejím
celku a toto schválení dosud nebylo uděleno,
nelze mi k dotazům obsaženým v interpelaci
z 19. října 1926 dáti prozatím určitou
odpověď.
Mohu však pány interpelující ujistiti,
že při systemisaci míst berních vykonavatelů
- jak již odst. 1. § 24 plat. zák. přikazuje
- nejen já jako ministr financí, nýbrž
i celá vláda bude míti na zřeteli
význam, způsob a důležitost služby
berních vykonavatelů.