Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní banka Československá, která podle dohody ministra financí s bankovní radou (čl. X. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), uveřejněné vyhláškou ministra financí ze dne 1. dubna 1926, č. 43 Sb. z. a n., zahájila dne 1. dubna 1926 svou činnost, přejímá a státní správa jí odevzdává po rozumu zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. změněného a doplněného novelou č. 102/1925 Sb. z. a n. a zvláště podle §§ 49 a 51 tohoto zákona jakož i čl. XII. novely všechny budovy a pozemky s celým inventářem, které Bankovní úřad ministerstva financí (vládní nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n.) až do dne svého zániku držel ať přímo nebo nepřímo jako vlastnictví státu, jakož i hlavní ústav, všechny filiálky a pobočky Bankovního úřadu ministerstva financí se všemi právními poměry, které vznikly z jeho činnosti vyvíjené podle stanov jeho č. 248/1919 Sb. z. a n. až do dne, kdy přestal působiti (čl. X. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), a došly výrazu v účetní závěrce za rok 1925 k 31. prosinci 1925.

Hodnoty, které jsou předmětem tohoto právního jednání, vyjádřeny jsou číselně ve zvláštním podrobném vyúčtování (doklad 1), z něhož plyne:

Podkladem tohoto převodu jest účetní závěrka Bankovního úřadu ministerstva financí za rok 1925 uzavřená k 31. prosinci 1925 (§ 12 vl. nař. č. 246/1919 Sb. z. a n.), takže, ačkoliv Bankovní úřad ministerstva financí skončil a Národní banka československá zahájila svou činnost 1. dubna 1928, má se za to, jako by se tak bylo stalo již dne 1. ledna 1926. Od tohoto dne provozoval Bankovní úřad ministerstva financí obchody převzaté Národní bankou Československou do vlastnictví jménem a na účet této banky, která hradí všechny výlohy z toho vzešlé až do dne, kdy sama zahájila činnost, a přejímá zároveň všechny výsledky provozovací z roku 1926. Obchody, které banka jen přejímá do správy pro stát, jdou ovšem jako dosud na účet státu. Z právní různosti obou těchto obchodů plyne nutnost přesného rozlišení jednotlivých položek zmíněné bilance tak, aby tu byla pro obchody prvého druhu počáteční bilance Národní banky československé a pro obchody ostatní bilance likvidační.

Za provozovací období v roce 1926 není potřebí zvláštní úplně účetní závěrky ke dni, kdy banka zahájila svou činnost. Stačí podrobný výkaz hodnot bankou do správy pro stát skutečně převzatých, při čemž výsledky z provozování této části obchodů stanoví se za první čtvrtletí r. 1926 vzájemnou dohodou na 5,000.000 Kč. Tento peníz připadne zvláštní reservě uvedené ve čl. IV. bod a₁.

Vykázaný a bankovním výborem dne 25. února 1926 schválený čistý zisk za rok 1925 penízem Kč 74,323.48604 po srážce

a jest příjmem státu podle finančního zákona ze dne 15. října 1925, č. 207 Sb. z. a n., a ze dne 12. prosince 1924, č. 278 Sb. z. a n.

Všechny nemovitosti, které jsou předmětem účetní závěrky Bankovního úřadu ministerstva financí za rok 1925 hodnocené i s inventářem úhrnným penízem. 46,959.009.23 Kč mimo dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí zaplacenou do konce roku 1925 a účtovanou dosud na různých aktivech penízem 1,750.230.77 Kč, celkem tedy tyto nemovitostí hodnocené penízem 48,709.320 Kč, jakož i nemovitosti tam neúčtované, které převzal stát po Rakousko-uherské bance s veškerým příslušenstvím, inventářem a zařízením ať strojním či jiným, přecházejí do vlastnictví Národní banky Československé podle zvláštního podrobného seznamu (doklad 2) za úhrnnou cenu stanovenou (s inventářem) penízem 68,000.000 Kč.

Knihovní převod těchto nemovitostí bude se díti postupně podle toho, jak budou docházeti bance od státní správy finanční příslušné listiny způsobilé k zápisu práva vlastnického do veřejných knih.

Převod těchto nemovitostí děje se s výhradou práv státu v § 38 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. obsažených, při čemž jest stát oprávněn i zavázán, že nemovitosti zde předávané převezme od banky za tutéž cenu zvětšenou toliko o bilancované výlohy investiční zmenšenou o pravidelné a účtované srážky amortisační, pokud odpovídají skutečnému opotřebení.

Při tom plyne ze všeobecné zásady svrchu vyslovené, že přecházejí 1. ledna 1926 na banku nejen všechna práva, nýbrž i břemena s tímto převodem souvislá. Banka přejímá též povinnost zaplatiti, a to na účet hodnoty, dosud nepředepsanou nebo nezaplacenou dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí po Rakousko-uherské bance převzatých. Stavby do 31. prosince 1925 nedokončené a nezúčtované platiti musí a prováděti může nadále banka jen na svůj účet vlastní.

Z převzatých nemovitostí smí banka prodati jen takovou, které ku provozování cedulové banky není potřebí; při tom vyhrazuje si však stát právo předkupní za stejných podmínek jako při celkovém zpětném převzetí. Toto právo předkupní zanikne; nebude-li vykonáno do 30 dnů po tom; kdy banka učiní nabídku státu.

Zásobu drahých kovů, kterou má Bankovní úřad ministerstva financí uloženou zde i v cizině, přejímá rovněž banka od státu. Tato zásoba zjistí se dle skutečné váhy a ryzosti a pro cenu její v korunách československých vyjádřenou rozhodným jest přesný průměr středního kursu na New-Yorské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů v roce 1925. Z této hrubé ceny připouštějí se srážky toliko na výlohy se zasíláním a na odchylky v ryzosti při prodeji, a to ¹/₂%, u zlata v tuzemsku, ¹/₄% u zlata v Bruselu, 3.1% u stříbra. U zlata v Londýně neúčtuje se srážka žádná. Podle těchto zásad vyšetřena jest v příslušném výkazu (doklad 3) čistá cena celkem penízem Kč 1.073,050.788.34.

Podobně přejímá banka od státu pohledávky Bankovního úřadu v cizině, jeho cizozemské bankovky a mince, valuty odeslané do ciziny, nárok na vrácení zapůjčených devis, eskontované devisy, devisy odeslané do ciziny a cizozemské šeky k inkasu zaslané celkem ke dni 31. prosince 1925 penízem 1.207,537.386.76 Kč. Pro cenu jejich vyjádřenou v korunách československých rozhodným jest rovněž jako pod čl. II. přesný průměr středního kursu na New-Yorské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů v roce 1925.

Při tom oprávněn i zavázán jest stát v mezích § 38 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. převzíti jak hodnoty druhu vyznačeného pod čl. III., tak i pod čl. II., zmíněné za cenu, kterou vyšetřiti jest obdobně dle zásad stanovených pro určení ceny přejímací pro Národní banku Československou.

Převod obchodů směnečných a lombardních s Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku Československou:

Aby proveden byl § 51 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. jakož i čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n., předává vláda obchody Bankovního úřadu ministerstva financí, jak uvedeny jsou ve výkazech A, B, C (doklady 4, 5, 6), bance, která tyto obchody přejímá za těchto podmínek:

1. Obchody uvedené ve výkazu A (obchody směnečné a lombardní, jež svou povahou jsou zřejmě krátkodobé a likvidní podle stanov Národní banky Československé) přebírá banka tím způsobem, že přejdou aktiva, která tvoří jejich podklad, do jejího neobmezeného vlastnictví tak, že je bude Národní banka Československá realisovati jako obchody své vlastní. Obchody uvedené ve výkazech B a C přejímá banka pouze do správy, a to:

2. obchody ve výkazu B (lombardní zápůjčky) převezme banka takto:

a) banka bude cenné papíry v zástavu dané míti v držení a správě pro stát jako věřitele;

b) banka bude stát zastupovati ve věcech těchto obchodů před soudem i mimo soud.

3. Pro obchody uvedené ve výkazu C (eskontní obligo) stanoví se tyto zvláštní podmínky:

a) banka bude držeti a spravovati všechny příslušné jistoty s obchody těmi souvislé pro stát jako věřitele;

b) dlužníci musí na zúročení a umoření platiti nejméně 4% ročně z původní jistiny ve čtvrtletních lhůtách, z čehož připadá 1% ročně z dočasného, ještě nesplaceného dluhu na úrok a zbytek na umoření.

Banka má na vůli, ať jde o spory ve věcech obchodů obsažených ve výkazech B a C, či vůbec o jiné spory z právních jednání Bankovním úřadem ministerstva financí provedených obrátiti se o právní zastoupení před soudem, ať již je advokáta potřebí čili nic, na finanční prokuraturu, které se dostane v této věci příslušného pokynu od ministerstva financí.

Pro případné ztráty vzniklé při správě obchodů uvedených ve výkazech B a C, zřídí stát zvláštní reservu, do níž se přidělují:

Za hotovosti vyjmenované pod písmeny b₁, c₁ a d₁ koupiti jest po dohodě se státní správou finanční dlužní úpisy státní co nejvýhodněji, úroky z těchto hodnot b₁, c₁ a d₁, jakož i úrokové výtěžky pod písmenou e_1, plynou ve prospěch reservy označené a₁. Na vrub této reservy a prováděti jest v prvé řadě odpisy nedobytných pohledávek z obchodů obsažených ve výkazech B a C. Čistého zůstatku, který by zbyl z původní reservy a₁ nebo z jejích přídělů po odpisu všech nedobytných pohledávek, budiž použito k nákupu státních dlužních úpisů.

Nestačí-li reserva a₁ i s příjmy úrokovými na odpisy pohledávek, jež staly se zjevně nedobytnými, jest použíti k odpisům položek uvedených pod písmeny f₁, g₁, h₁, i₁.

O stavu reservy a likvidačního bloku B a C podá banka každého roku s účetní závěrkou zprávu ministerstvu financí.

Případný přebytek reservy zůstává vlastnictvím státu a bude použit ke zmenšení státního dluhu státovkového, vyjímajíc případný zbytek položek uvedených pod písmeny b₁ a c₁.

Kapitálové splátky odepisují se od převzaté likvidační podstaty, a to při obchodech uvedených ve výkazu B vesměs, kdežto při obchodech vyznačených ve výkazu C jen potud, pokud odpovídají umořovacímu plánu.

Těmito všemi splátkami a v jejich rozsahu snižuje se souběžně oběh bankovek. Splátky při obchodech uvedených ve výkazu C jdoucí nad splátky podle umořovacího plánu mohou býti týmž dlužníkům při dostatečných zárukách podrobených censuře znovu uvěřeny; při čemž jest bezpodmínečně zachovati celkový plán umořovací.

Stejná výhoda byla by zachována ústavu, který by některé tyto závazky převzal z úvodů, že provedl fusi s původním dlužníkem nebo jej převzal k likvidaci.

Stát si vyhrazuje kdykoli obchody, uvedené ve výkazech B a C převzíti nebo na jiného převésti, a to tak, že zaplatí bance zůstatek po srážce zbývající reservy.

Banka je povinna vésti sobě při obchodech do správy převzatých s péčí řádného obchodníka a za tou příčinou zejména dodržovati podmínky v této úmluvě výslovně stanovené. Jinak náleží jí posouditi samostatně předpoklady správy jednotlivých případů, takže při tom nebude míti potřebí zvláštního schválení státní správy; to platí jmenovitě o narovnání soudním i mimosoudním o jednotlivých spravovaných pohledávkách.

Za správu těchto obchodů obdrží banka odměnu, která rovná se 0.25% z průměrné roční výše celého likvidačního bloku vyšetřené podle stavu jeho kancem každého měsíce.

Státovky, které v oběhu již byly v den; kdy Bankovní úřad ministerstva financí působiti přestal, stejně jako ty, které banka do oběhu dala ode dne, kdy svou činnost zahájila, považovati jest za bankovky.

Celkový oběh státovek činí k 31. prosinci 1925 Kč 8.408,351.422.60.

Zásoba natisknutých státovek přechází bezplatně na Národní banku Československou, za to se banka vzdává do konce roku 1930 nároku na náhradu výloh dle § 39 zákona č. 347/19.20 Sb. z. a n.

Zůstatek původního dluhu státovkového sestává ke dni 31. prosince 1925:

Kromě toho jest dluhem státu pasivní saldo ze souhrnu obchodů převzatých bankou pouze do správy k likvidaci na účet státu podle výkazu B a C (čl. IV. této úmluvy), dle stavu dnem 1. dubna 1926 celkem Kč 752,603.295.68.

Podle čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. vydává vláda na dluh státovkový původní i likvidační zvláštní dlužní úpis: V tomto dlužním úpisu, který tvoří s touto úmluvou jeden celek; řešeno jest úrokování a umořování státovkového dluhu a předepsán jest způsob, jak při tom účetnicky postupovati.

Ve čl. XII. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. i ve dlužním úpisu zmíněné bony mohou býti eskontovány u banky právě tak, jako se to dělo u Bankovního úřadu ministerstva financí (§ 1, odst. 2. zák. č. 333/1921 Sb. z. a n.).

Bilanční položky z účetní závěrky k 31. prosinci 1925:

tvořiti budou vázaný evidenční účet státní správy k tomu, aby banka výhradně na vrub tohoto účtu prováděla dosavadním způsobem výplaty vkladních listů, kdežto refundace a podobné výlohy hraditi se budou jako dosud z platů na dávku z majetku a i přírůstku na majetku. Jakmile by byl tento vázaný účet státní správy vyčerpán, bylo by ovšem lze závazky státu z činnosti okolkovací snad ještě zbývající uhrazovati již jen přímo na vrub státní správy.

Vláda zmocněna čl. XXVI. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. opatří na požádání bankovní rady Národní banky Československé v cizině t. zv. zajištěný úvěr otevřený ("revolving credit") až do 30,000.000 zlatých dolarů S. S. A. anebo do stejné hodnoty anglických liber šterlinků. Provisi zajišťovací bude stát platiti sám z tohoto úvěru jen do 15,000.000 zlatých dolarů S. S. A., kdežto provisi z části úvěru nad tuto výši platila by banka sama.

Zajištěný otevřený úvěr ve výši 20 milionů $ s platností do 31. května 1927 a s možností prodloužiti jej byl již úmluvou mezi státem, Národní bankou Československou a National City Bank of New York dočasně opatřen.

Pokud banka u vykonávání své zákonné povinnosti pečovati o stálost koruny československé (čl. III. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.) bude z úvěru toho skutečně čerpati, ponese úrok z částek takto čerpaných banka sama. Úvěr bude potom spravován a účtován bankou na zvláštním účtě, z něhož výpisy budou státní správě pololetně a podle potřeby i jindy předkládány.

Kdyby však z nutných důvodů měnových bylo účelnějším uzavříti podle zmíněného čl. XXVI. zápůjčku jiného způsobu, zejména zápůjčku na dobu delší, a ihned jí použíti, opatří státní správa na požádání bankovní rady zápůjčku tohoto způsobu dle ustanovení zmíněného článku.

Podle čl. III. odst. 2 novely č. 102/1925 Sb. z. a n. jest banka povinna zříditi zvláštní reservní fond ze zisků plynoucích z obchodů devisami a drahými kovy; těmito zisky rozuměti jest kursové zisky rozdílu cen jednak nákupních a jednak účtovaných nebo realisovaných.

Zanikne-li výsada Národní banky Československé (§ 38 I. a II. zákona č. 347/1920 Sb. z: a n.), ať při tom dojde k likvidaci čili nic, považovati jest čistý zůstatek tohoto fondu, který se objeví po úhradě výloh jeho, za část všeobecného reservního fondu podle č 135 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. nashromážděného.

Čistým ziskem banky podle 1. odstavce § 132 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. a 2. odstavce článku III. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. jest přírůstek na čistém jmění v závěrečných účtech vykázaný a valnou hromadou banky schválený (odstavec 4 § 131 zákona č. 371/1920 Sb. z. a n.).

Při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, které týkaly by se měny, úvěru neb mincovnictví, bude ministerstvo financí slyšeti bankovní radu Národní banky Československé.

Národní bance Československé nahrazovány budou podle §§ 32 a 36 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. výdaje ze zásilek peněžních, konaných pro státní správu, bankou placené podle skutečně vynaloženého poštovného, jakož i výlohy balení (bedničky) a výlohy za zásilky mincí vůbec.

Státní správa se zavazuje zároveň hraditi Národní bance Československé za šeky u pokladen mimo Prahu státním pokladnám a úřadům hotově vyplácené polovici pojistné premie s poštovní správou sjednané.

Národní banka Československá nebude až na další činiti námitek ani proti tomu, aby ukládány byly dočasné přebytky z běžného hospodářství státní správy a státních podniků i u jiných peněžních ústavů, ani proti sazbám úrokovým při tom sjednaným.

Pokud pak z platů, které banka za stát ve smyslu § 129, odst. 3 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. bude konati, vyplynul dlužný zůstatek, nahradí státní správa ode dne vzniku dlužného zůstatku (pasivního salda) do jeho splacení dlužný úrok ve výší dočasné eskontní sazby.

Zlatý poklad státní jako zvláštní jmění účelové ke zlepšení měny věnované účtovati bude banka na zvláštním účtu jako vklad státu.

Všechny položky účetní závěrky Bankovního úřadu ministerstva financí k 31. prosinci 1925, o kterých v této úmluvě neděje se výslovně zmínka, přejímá banka beze změny, jak se jeví ve vyúčtování svrchu zmíněném.

Národní banka Československá bude poskytovati zemědělství krátkodobý obchodní a výrobní úvěr a bude podporovati využití jeho.

Bude zejména povolovati s výhradou, že to připustí likvidita banky a měnový zájem státu, úvěr na podkladě zemědělských směnek i delších než 92 dny, nepřesahujících však splatností svou 182 dny.

Směnky takové bude za předepsaných formálních předpokladů a za nominální censury nejprve lombardovati za sazbu v dobách normálních ne vyšších než ¹/₂% nad sazbu eskontní. Až dospějí tak tyto směnky ke splatnosti 92 denní, bude je eskontovati za obvyklých podmínek § 122 zákona č. 347/1920 Sb. z. a n. Dále bude banka samozřejmě připouštěti k eskontu za normálních podmínek také směnky této povahy, mající dobu splatnosti již ne delší než 92 dny.

Banka převezme těchto směnek nejméně do 10% obnosu celé své zásoby směnečné. Za zemědělskou směnku považovati jest směnku vydanou pro účely zemědělské výroby, z jejíž podpisů jest nejméně jeden podpisem zemědělce nebo zemědělského družstva.

Listiny, spisy, účetní doklady a obchodní knihy Bankovního úřadu ministerstva financí jako úřadu státního jsou vlastnictvím státu, ať týkají se příprav zakládacích nebo samého provozování tohoto ústavu; státní správa jest proto oprávněna použíti těchto všech spisů podle svého uznání, avšak vždy tak, aby tím nebylo rušeno provozování Národní banky Československé, která přejímá všechny tyto spisy pro svou potřebu do úschovy od Bankovního úřadu ministerstva financí a zavazuje se při tom, že zodpovídati bude všechny dotazy správy státní, jež by se týkaly obsahu těchto spisů, co nejpřesněji a nejspěšněji.

Banka se zavazuje, že všechny převzaté povinnosti bude plniti co nejsvědomitěji, zvláště však že veškeré své snažení soustředí k tomu, aby podle nejlepších svých sil plnila po rozumu čl. III. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. svou nejhlavnější povinnost pečovati o udržení poměru koruny československé ku plnohodnotným měnám cizím na úrovni pohledních 3 let vyjádřené poměrem 100 Kč = 290 až 303 zlatého dolaru Spojených států Amerických.

Tato úmluva nabývá pro stát závaznosti teprve schválením Národního shromáždění podle posledního odstavce článku XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.

ve dvou prvopisech; z nichž podrží jeden ministerstvo financí a druhý Národní banka Československá.