II. volební období. | 3. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé schvaluje zprávu, kterou podle
posledního odstavce čl. XII. zákona ze dne
23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění
a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č.
347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, předkládá
vláda o celém výsledku jednání
provedeného mezi státem a Národní
bankou československou nastupující po Bankovním
úřadě ministerstva financí a jejíž
předmětem jest zvláštní úmluva
ze dne 2. února 1927 a dlužní úpis z
téhož dne jako důsledky vzájemného
vyúčtování mezi státem a Národní
bankou Československou jako smluvními stranami.
Osamostatnění naší měny, jež
bylo právně zabezpečeno zmocňovacím
zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb.
z. a n., vyžadovalo nezbytně přeměnu
Rakousko-uherské banky, pokud ovšem měla mimo
hlavní ústav v Praze také své filiálky
po Československé republice, na vlastní naši
státní banku cedulovou.
Úkony její obstarávalo v prvních chvílích
měnové odluky ministerstvo financí (§
3. vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a n., § 8 zák.
č. 187/1919 Sb. z. a n.) a brzy po něm Bankovní
úřad ministerstva financí (§ 38 vl.
nař. č. 246/1919 Sb. z. a n.), který zanikl
dne 1. dubna 1926, kdy ujala se činnosti jeho Národní
banka Československá (čl. X nov. č.
102/1925 Sb. z. a n. a vyhláška č. 43/1926
Sb. z. a n.).
Tato banka vstupuje v podstatě ve všechna práva
a závazky Bankovního úřadu ministerstva
financí (§§ 49 a 51 zák. č. 347/1920
Sb. za n.), a to se zpětným právním
účinkem od 1. ledna 1926 na podkladě poslední
výroční bilance Bankovního úřadu
ministerstva financí k 31. prosinci 1925 (§ 12 vl.
nař. č. 246/1919 Sb. z. a n.).
Tato bilance s knihovně prokázaným výsledkem
provozovacím za dobu od 1. ledna do 31. března 1926
jest číselným základem vyúčtování
a také úmluvy podle čl. XII nov. č.
102/1925 Sb. z. a n.
Výsledky sedmileté činnosti Bankovního
úřadu ministerstva financí jako státní
banky cedulové jsou přirozeně v podstatě
obrazem hospodářských a finančních,
ale také sociálních a politických
poměrů doby, ve které vznikl a působil
tento úřad státní. Síla těchto
poměrů přemáhala nejednou nevyhnutelnými
potřebami, zvláště sociálními
zřetele ryze měnové; ale přes všechny
obtíže dodělal se přece Bankovní
úřad ministerstva financí takových
uznání hodných výsledků vrcholících
v ustálení měny naší, že
z této déle než 2 léta trvající
stálosti vzniklo obecné přesvědčení
o nutnosti vyvolati v život Národní banku Československou
jako nezbytné a zvláště cizinou dosud
postrádané ústrojí správní
k dalšímu zajištění a zdárnému
vývoji měny naší.
Zmíněná bilance k 1. prosinci 1925 s účetními
výkazy k 31. březnu 1926 byly zkoumány zvláštní
smíšenou komisí revisní, sestavenou
jednak ze zástupců ministerstva financí,
jednak nejvyššího účetního
kontrolního úřadu, která však
neobmezila se v jednotlivých důležitějších
položkách bilančních pouze na přezkoumání
výsledků obchodních za dobu od 1. Ledna 1925
do 31. března 1926, nýbrž sledovala některé
účty až do jejich vzniku, jako na př.
činnost okolkovací, státní dluh státovkový,
nemovitosti, zásobu drahých kovů. Jen hodnocením
budov se tato komise neobírala, poněvadž uznalo
jak ministerstvo financí, tak i nejvyšší
účetní kontrolní úřad
účelnějším pověřil
prací touto, pokud šlo o budovy po Rakousko-uherské
bance, místně příslušné
berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi finanční ředitelství).
Výsledky celého tohoto šetření
byly ministerstvu financí podkladem jednáni s Národní
bankou československou a jimi vysvětlují
se také odchylky od některých položek
z bilance k 31. prosinci 1925 do úmluvy pojaté.
Tato rozsáhlá revise zmíněné
komise týkala se zvláště také
obchodů, které Bankovní úřad
ministerstva financí jako úřad státní
nemohl, nucen mimořádnými poměry poválečnými,
odmítnouti, které však Národní
banka Československá nemohla, zvláště
podle §§ 122 a 123 zák. č. 347 1920 Sb.
z. a n. o eskontování směnek a poskytování
lombardních zápůjček převzíti
jako obchody vlastní, poněvadž nejsou co do
trvání obchodního přizpůsobeny
novým, v té příčině
přísným normám bankovním.
Tyto obchody tedy hospodářsky sice neodvratné,
avšak běžné minové politice neodpovídající
převzala Národní banka Československá
za podmínek přesně stanovených a níže
vyložených (ke čl. IV) od 1. dubna 1926 do
správy jako komisionářka státu a jejich
provozovací výsledky jdou tedy také od 1.
ledna 1926 dále na účet státu. Čistý
zisk těchto obchodů provozovaných od 1. ledna
do 31. března 1926 ještě podle zásad
všeobecných odhadnutý a oběma smluvními
stranami uznaný penízem 5,000.000 Kč povinna
jest proto Národní banka Československá
vydati státu, který použije těchto prostředků
jako přídělu ke zvláštnímu
fondu určenému podle. úmluvy k úhradě
ztrát, které by nastaly ze zmíněných
obchodů spravovaných Národní bankou
Československou pro stát (čl. IV).
nutno podotknouti:
Bankovní úřad ministerstva financí,
který od samého počátku uvázal
se v držbu budov po Rakousko-uherské bance (§
2 vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a n.) a později
podle nájemní smlouvy ze dne 15. září
1919 nahrazené smlouvou ze dne 1. března 1922 jich
užíval, až konečně kupní
smlouvou ze dne 30. listopadu 1923/17. ledna 1924 nabyl jejich
vlastnictví i s inventářem za (budovy a pozemky
6101.403 Kč inventář 197.186 zl. K) 6,298.589
zlatých korun s účinností od 15. září
1923, měl kromě toho i budovy vlastní, kterých
získal jednak pro stavbu svého hlavního ústavu,
jednak pro náhradní byty svých nájemníků:
Do svých bilancí a zvláště do
poslední účetní závěrky
k 31. prosinci 1925 pojal však zásadně jen
budovy vlastní, kdežto z budov po Rakousko-uherské
bance jen výlohy na nástavby a jiné investice
na nich provedené.
Jsou tedy nemovitosti v bilanci účtovány:
1. jako vlastní reality | 36,416.963.30 Kč, |
a to:
a) hodnota budov v letech 1920 až 1924 koupených, celkem 14 domů v Praze (č. p. 937, 939, 942 až 946, 947, 1162, 1511 vesměs v Praze II., 183 v Praze I., 1005 v Praze VII., 456 a 457 v Praze XIX.) a v Bratislavě č. p. 1575/V, z nichž 5 zbořených (č. p. 942 až 946 v Praze II.) je staveništěm pro tiskárnu a 1 (č. p. 183 v Praze I.) byl prodán, účtována jest | 32,869.433.46 Kč; | |
b) investice na budovách Rakousko-uherské banky, a to: | ||
na nástavby | 2,978.874.34 Kč, | |
k jiným účelům | 568.655.50 Kč, | |
investice dohromady | 3,547.529.84 Kč, | |
36,416.963,30 Kč. |
Kromě toho náleží však do účtu
budov ze souborné bilanční položky "jiná
aktiva" 769,517.466.64 Kč ještě tyto podružné
položky:
2. dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, a to nemovitostí převzatých po Rakousko-uherské bance (v Praze č. p. 936/II, Krnově č. p. 257; Moravské Ostravě č. p. 1179, Olomouci č. p. 659, Opavě č. p. 236, Varnsdorfu č. p. 1804 a kat. č. 3506/4, 3506/6, Brně č. p. 650, Jablonci n. N. č. p. 2315 a kat. č. 176/3, Podmoklech č. p. 779 a Ústí n. L. č. p. 1704 a kat. č. 704/5, úhrnem | 1,750.230.77 Kč; |
3. inventář kupovaný v letech 1919 až 1925 do budov po Rakousko-uherské bance | 2,453.251.58 Kč; |
4. stavba tiskárny | 6,613.362.65 Kč; |
5. zařízení tiskárny | 1,475.511.70 Kč; |
tedy účtovány nemovitosti vůbec | 48,709.320.--- Kč. |
Naproti tomu určena byla cena budov s inventářem, zvláště podle výsledku šetření vykonaného o budovách po Rakousko-uherské bance u berních správ (na Slovensku a Podkarpatské Rusi u finančních ředitelstev), vzájemnou dohodou obou stran smluvních a za účasti nejvyššího účetního kontrolního úřadu penízem | 68,000.000.--- Kč, |
který uznala také šestičlenná komise podle § 49 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. k tomu určená. | |
Z toho připadá na vlastní budovy s tiskárnou i zařízením jejím | 40,958.000.--- Kč, |
a na budovy po Rakousko-uherské bance se zařízením | 27,042.000.--- Kč. |
O tento rozdíl mezi cenou účtovanou | 48,709.320.--- Kč |
a cenou smluvně uznanou | 68,000.000.---Kč, |
t. j. | 19,290.680.--- Kč |
vzrostlo čisté jmění Bankovního
úřadu ministerstva financí, jehož se
používá pro zvláštní reservu
podle čl. IV. úmluvy, a to:
jako přídělu d/1 částkou | 14,533.931.58 Kč, |
a g/1 zbytkem | 4,756.748.42 Kč, |
19,290.680.--- Kč. |
Při tomto šetření bylo nutno míti
na zřeteli, že, pokud jde o budovy vlastní,
byly domy kupované na staveniště pro tiskárnu
(č. p. 942 až 946 v Praze II.) draze placeny a domy
potřebné pro náhradní byty nájemníků
z domů zbořených (na př. č.
p. 456, 457 v Praze XIX.) byly stejně jako tiskárna
stavěny za nejnepříznivějších
podmínek cenových.
Pro budovy po Rakousko-uherské bance jest příznačná
jejich nákladnost a rozlehlost neúměrná
skutečné potřebě, takže obecná
tržní hodnota jejich značně se uchyluje
od hodnoty užitkové. Při všech budovách
zásadně vyloučena jest možnost uskutečniti
vyšetřenou obecnou cenu trhovou, poněvadž
Národní banka československá nesmí,
leč v případech výjimečných,
žádnou nemovitost zciziti.
Při tom všem jest zájem státní
chráněn povinností banky (nehledíc
k právu předkupnímu), kdyby zanikla její
výsada, vrátiti státu nemovitosti za cenu,
za kterou je nyní přejímá, s jedinými
změnami bilančními způsobenými
buď odpisy nebo investicemi.
Zásoby drahých kovů
I. zlata:
1. v Londýně | 11.586.8513 | kg, |
2. v Bruselu | 16.715.20259 | kg, |
3. doma | 12.544.06251 | kg, |
celkem | 40.846.1164 | kg, |
1 kg ryzího zlata po 664.61451 $ při kursu 100 Kč
= 2.9625 $.
II. stříbra | 220.777.285 | kg, |
1 kg ryzího stříbra po 22.0232 $ při
kursu 100 Kč = 2.9625 $.
Poněvadž světovým tahem pro drahé kovy jest Londýn, jest uznati u těchto kovů mimo Londýn uložených obvyklé srážky, jak obsaženy jsou ve smlouvě. Z toho vyplývá cena drahých kovů vyšetřená | 1.073,050.788.34 Kč, |
proti ceně bilancované | 1.069,802.877.17 Kč, |
jeví se tedy čistý přírůstek jmění | 3,247.911.17 Kč. |
Tento rozdíl vzniká tím, že bilance
k 31. prosinci 1925 počítá se srážkami
u zlata 0.6% vůbec, ať leží kdekoliv,
kdežto úmluva vychází z nejvyšší
sazby 0.5% pro zlato domácí a snižuje ji u
zlata v Bruselu na 0.25%, neuznávajíc pro zlato
v Londýně srážky vůbec.
Srážka bilancovaná pro stříbro
byla i ve smlouvě uznána; jen výpočet
podle úmluvy spočívá na větvím
počtu desetinných míst a je tedy přesnější
než v bilanci, která počítala jen se
dvěma místy desetinnými.
Také devisy a podobné hodnoty přepočítány byly proti bilanci přesněji podobně jako drahé kovy. Z toho jeví se jednak zvýšení ceny zásob na devisách | 1,796.751.06 Kč, |
jednak zmenšení závazků | 369.872.79 Kč; |
tedy čistý přírůstek na jmění | 2,166.623.85 Kč. |
Stoupne tedy hodnota devis (srov. aktiva bilance položky 2, až 6.) proti bilanci | 1.205,370.762.91 Kč, |
na | 1.207,537.386.76 Kč. |
Tento přírůstek | 2,166.623.85 Kč, |
s podobným přírůstkem na drahých kovech | 3,247.911.17 Kč, |
5,414.535.02 Kč |
věnován jest jako příděl h/1
zvláštní reservě podle čl. IV.
úmluvy.
Již v úvodu bylo naznačeno, že Bankovní
úřad ministerstva financí, chápaje
své obtížné a důležité
poslání nejen s hlediska výlučně
měnového, nýbrž i nezbytně celostátního,
byl mocí poměrů nucen povolovati úvěry
směnečné a lombardní (hlavně
válečné půjčky) z tohoto všeobecného
důvodu neodbytné, třebaže předpisům
výlučně měnovým úplně
nehověly, nejsouce zcela likvidní a krátkodobé.
K 1. dubnu 1926 činily tyto obchody
z lombardu | 348,650.262.93 Kč, |
z eskontu | 403,953.032.75 Kč, |
celkem tedy | 752,603.295.68 Kč. |
Tak jako podle čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z.
a n. nebylo možno na Národní bance československé
žádati, aby převzala tyto obchody za vlastní,
právě tak bylo vyloučeno provésti
bezohlednou, náhlou likvidaci jejich nebo na úkor
neodbytných potřeb státních zaplatiti
tento dluh z prostředků státních.
Bylo proto potřeba úmluvy s Národní
bankou československou o pozvolné likvidaci, kterou
snesou dlužníci a která zároveň
nepoškodí zájmy měnové. Národní
banka Československá přebírá
tyto závazky jako komisionářka do správu
pro stát. Směnečné pohledávky
byly 1. dubna 1926 přeměněny formálně
na lombardní, takže s hlediska hospodářského
není mezi oběma částmi dluhu valného
rozdílu, leč že lombard podložen jest
cennými papíry, kdežto směnečně
závazky kromě jiných záruk směnkami.
Na povaze právní ovšem se ničeho nemění.
Stav obchodů těchto, jak již naznačeno,
podrobila v úvodu zmíněná zvláštní
komise revisní zevrubné prohlídce a označuje
jej, zvláště pokud jde o lombard, za uspokojivý
nad očekávání, soudíc, že
zlikvidování jeho lze se nadíti v dohledné
době. Avšak i likvidace směnného obliga
vyvíjí se příznivě. Na možné
ztráty pamatováno jest zmíněnou již
zvláštní reservou, jejíž příděly
tvoří mimo v úvodu dotčený
výtěžek 5,000.000 Kč z likvidačního
bloku za dobu od 1. ledna do 31. března 1926 a mimo položky
d/1, g/1 a h/1 naznačené již v poznámkách
ke čl. I., II. a III. zvláště ještě
aktiva bilanční:
a/1 pohledávky z lombardu dodatečně převzatého (v bilanci k 31. prosinci 1925 mezi "jinými pasivy" 65,602.49508 Kč) penízem | 53,996.300.--- Kč; |
b/1 záloha pro kursové rozdíly | 15,000.000.--- Kč; |
c/1 příděl ze zisku r. 1925 podílem | 40,000.000.--- Kč; |
e/1 úroky z obchodů likvidačního bloku; | |
f/1 splátky na odepsaná dubiosa a konečně | |
i/1 výlohy zařizovací | 1,180.493.16 Kč, |
které úmluva vylučuje z výloh účtu
zisku a ztráty k 31. prosinci 1925, poněvadž
se netýkají Bankovního úřadu
ministerstva financí, nýbrž již Národní
banky československé.
S hlediska měnového, tedy ve všeobecném
zájmu hospodářském a finančním
jest nezbytno, aby dluh likvidační právě
jako státní dluh státovkový klesal
co nejrychleji. Stačí tu poukázati na příklady
z ciziny; děje se tak v poslední době nejen
v Rakousku a Maďarsku, ale také v Belgii a Italii.
O umořování tohoto dluhu podrobně
jedná dlužní úpis, který
jest nedílnou částí této úmluvy
(čl. XII, nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.).
Podle výkazu Národní banky československé
k 31. prosinci 1926 klesl dluh likvidační od 1.
dubna 1926 z původních 752,603.295.68 Kč
na 661,328.307.02 Kč.
§ 39 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. předpokládal,
že vedle bankovek obíhati budou i státovky,
a dával proto Národní bance československé
právo na úhradu skutečných výloh
způsobených oběhem jejich. Ustanovuje-li
odstavec 2. čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.,
že státovky budou od té doby, kdy banka zahájí
svou činnost, považovány za bankovky, nemělo
tím býti ničeho měněno na zásadě
vyslovené v §u 39 o úhradě výloh.
Vzdává-li se Národní banka Československá
dočasně tohoto nároku, činí
tak proto, že ve značných zásobách
státovek do bilance nepojatých, kterými vystačí
do konce roku 1930, nalézá své úplné
odškodnění.
O původním dluhu státovkovém i likvidačním
dluhu státním jedná zmíněný
již "dlužní úpis".
Jest povahy čistě účetní a
není jinak potřebí poznámek.
Čl. XXVI. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n. zmocňuje
vládu k cizozemské půjčce měnové,
a to dlouhodobé až do 50,000:000 zlatých dolarů
S. S. A.; za daných poměrů uznaly však
obě smluvní strany, že stačí
zatím daleko levnější úvěr
krátkodobý. Byla proto 18. května 1926 uzavřena
úmluva mezi republikou Československou, National
City Bank of New York a Národní bankou československou,
podle níž poskytuje jmenovaná americká
banka státu na běžný účet
Národní banky československé otevřený
úvěr, t. zv. "revolving
credit" do 20,000.000 $ od 31. května 1926
do 31. května 1927 zúročitelný z vyčerpané
výše úvěru 1% nad sazbu Federal
Reserve Bank of New York, ale nejméně 5%
a za provisi 1% z celého zaručeného úvěru.
Podle čl. VIII. úmluvy nese úrok banka sama,
provisi platí stát, ale jen ze zápůjčky
do 15,000.000 $, kdežto z části nad tento peníz
platí provisi banka. Tím ovšem není
právo její na měnovou půjčku
založené článkem XXVI. nov. č.
102/1925 Sb. z. a n. vyčerpáno, nýbrž
zachovává se nedotčeno, kdyby bylo dlouhodobé
valutové půjčky potřeba. Úvěru
krátkodobého bylo použito, poněvadž
je hospodářsky daleko výhodnější,
neboť čerpá se jen dle potřeby a zúrokuje
se jen to této míry, kdežto zápůjčku
dlouhodobou nutno bez ohledu na okamžitou potřebu
přijati i zúrokovati celou. Při tom hoví
"revolving credit" za daných
poměrů měnovým potřebám
stejně jako půjčka dlouhodobá.
Fondem tímto mají býti posíleny na
vrub zisku prostředky Národní banky Československé
k udržení stálosti Kč; je přirozeno,
že samy o sobě by nemohly stačiti; proto pamatováno
na svrchu zmíněnou valutovou půjčku.
Národní banka Československá zajišťuje
si v otázkách měnových, úvěrových
a mincovních stálý styk se správou
státní.
Podle §§ 32 a 36 zák. č. 347/1920 Sb.
z. a n. má banka za obstarávání oběhu
mincovního a za zásilky peněz konané
z příkazu a pro účet státní
správy nárok jen na úhradu hotových
výloh. Čl. XI. rozvádí tuto zásadu.
Prozatím, dokud jinak nerozhodne, nečiní
Národní banka Československá námitek,
aby dočasné přebytky z běžného
hospodářství státního, které
oprávněna i povinna jest přijímati,
ukládány byly jinde. Obě strany mají
na vůli upraviti otázku tuto časem i jinak.
Zlatý poklad státní sestává jednak z dobrovolných darů jednotlivců, jednak z výtěžku ražby dukátů (§ 4 zák. č. 62/1923 Sb. z. a n.), jednak z mincovního zisku pětikorun (§ 5 zák. č. 218/1924 Sb. z. a n.); měnový účel jeho vyžaduje, aby jej měla v patrnosti Národní banka Československá jako nejdůležitější měnové ústrojí správní. Zisk z ražby dukátů činí dosud | 3,496.045.70 Kč, |
mincovní zisk z ražby pětikorun | 111,583.750.--- Kč |
a dary k 31. prosinci 1926 i s úroky po srážce správních výloh celkem | 23,519.533.30 Kč, |
takže celkový stav činí | 138,599.329.--- Kč, |
v čemž obsaženo jest 600 kusů akcií
Národní banky Československé upsaných
za 2,034.000 Kč.
Ustanovení toto jest důsledkem zásady v úvodu
úmluvy vyslovené, že základem vyúčtování
jest bilance k 31. prosinci 1925.
Zemědělská výroba jako jedna z nejdůležitějších
složek života hospodářského vyžaduje
tohoto zřetele a vyjasnění poměru
svého k obchodům Národní banky československé.
není potřebí poznámek.
I. Podle § 1 vl. nař. č. 119/1919 Sb. z. a
n. převzal ministr financí po Rakousko-uherské
bance do správy podle výkazu k 31. březnu
1926:
1. zúročitelnou státní zápůjčku založenou stažením bankovek (§ 1 zák. č. 84/1919 Sb. z. a n.) | 8.015,119.793.40 Kč; | |
2. žírové účty | 1.616,884.521.82 Kč; | |
3. pokladniční poukázky | 46,534.000.--- Kč; | |
celkem | 10.099,538.315.22 Kč. | |
4. K tomu podle zák. č. 67/1921 Sb. z. a n. z měnové úpravy na Hlučínsku, Vitorazi a Valčicku, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud za těchto dvou územích okolkování bankovek podle zák. č. 84/1919 Sb. z. a n. provedeno nebylo | 90,367.284.58 Kč, | |
celkem původní dluh státovkový | 10.189,905.599.80 Kč. | |
Na umoření jeho bylo dosud uhrazeno: | ||
a) státní správou ze vzájemného vyúčtování činnosti okolkovací a z činnosti výměnné (č. 1 a 4) | 57,857.703.07 Kčs; | |
b) platy na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku (§ 1 zák. č. 309/1920 Sb. z. a n.) | 255,289.147.37 Kč; | |
od toho | ||
a1) vrácené přeplatky (zák. č. 6/1924 Sb. z. a n.) a náklady správní | 447,653.225.46 Kč; | |
b1) zálohy z dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku na proplacení bonů (čl. XII., nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.) | 49,671.258.17 Kč; | |
tedy srážky celkem | 497,324.483.63 Kč; | |
zbývá z dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku | 4.757,964.663.74 Kč, | |
k tomu vrácené zálohy (srov. b1) z uspořených úroků) | 556.140.--- Kč; | |
celkem uhrazeno dávkou z majetku a dávkou z přírůstku na majetku | 4.756,20.803.74 Kč; | |
c) umořovací fond státovkový hlavně z likvidace Rakousko-uherské banky | 408,059.824.85 Kč, | |
uhrazeno tedy celkem | 5.224,438.331.66 Kč, | |
neuhrazený zůstatek původního dluhu státovkového | 4.965,46.26814 Kč. |
Z tohoto rozboru, který opírá se číselně
o výkaz Národní banky československé
k 31. březnu 1926, patrny jsou jednak zákonné
základy původního dluhu státovkového,
jednak složky působící na umoření
jeho.
K 31. prosinci 1926 klest tento dluh na 4.812,654.112.80 Kč.
II. Druhým dílem státního dluhu podle
3. odstavce čl. XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.
jest dlužný zůstatek (pasivní saldo)
z oněch obchodů Bankovního úřadu
ministerstva financí, které Národní
banka Československá převzala pro stát
jen do správy, t. zv. blok likvidační.
Ten skládá se k 31. březnu 1926:
1. z dluhu lombardního | 348,650.262.93 Kč, |
2. z eskontního obliga | 403,953.032.75 Kč; |
752,603.295.68 Kč. |
Ad 1. Stav dluhu lombardního jest, jak již ve správě
o úmluvě (I) podotknuto, celkem příznivý.
Předmětem jeho jsou státní papíry
(mezi nimi t. zv. bavlnářský dluh), půjčky
československých příslušníků
uzavřené ve Vídni, předválečné
renty a konečně válečné půjčky
obcí, spolků; nadací, spořitelen a
soukromníků.
S hlediska jistoty jest tu úhrada:
v zástavách okrouhle | 129,000.000 Kč; |
v dlužníkově způsobilosti platební přibližně | 160,000.000 Kč; |
takže zbývá pochybných asi | 59,500.000 Kč, |
tedy celkem okrouhle hořejších | 348,500.000 Kč. |
Poněvadž státní správa ponechává
v likvidačním bloku i úrokové výtěžky
k úmoru rychlejšímu, mají i dubiosa
zde plnou náhradu.
Jest tedy stav lombardního dluhu podle výsledku
šetření zvláštní smíšené
revisní komise velmi uspokojivý, uváží-li
se zvláště, že kromě toho dojíti
mohou a skutečně také docházejí
dubiosa již odepsaná na jistině i úrocích.
Ad 2. Eskontní dluh týká se několika bank, které v roce 1923 byly v runu a bylo nutno v zájmu veřejném udržeti jich likviditu. Závazky tyto přestaly proto býti krátkodobými a vyžadují tedy likvidace pozvolné, o kterou je postaráno mimo 3% úmor ročně | 12,118.590.81 Kč | |
zvláštní reservou, jejíž příděl a1) bude kromě původní jistiny 53,996.300 Kč rozmnožován úroky ze státních cenných papírů koupených z přídělů zvláštní reservy b), c), d,) (čl. IV. úmluvy) celkem za 69,533.93158 Kč, jež ponesou (nehledíc k možnému slosovacímu zisku, neboť jde o nom. 63,000.000 Kč moučné a 20,000.000 Kč 41/2% státní premiové půjčky) ročně: | 4,680.000.--- Kč; | |
k tomu výnos z likvidačního bloku, a to přibližně z eskontu | 4,000.000 Kč, | |
z lombardu | 14,210.000 Kč, | |
tedy celkem příděl e1) (čl. IV. úmluvy) | 18,210.000.--- Kč, | |
tedy úmor celkem ročně | 35,008:590.81 Kč. |
Těchto prostředků lze každým
rokem použíti k úmoru, nehledíc ke zmíněným
již odepsaným dubiosům z lombardu, pokud se
z části vracejí.
Závisí tedy doba úplného zlikvidování
jen na zlepšování platební způsobilosti
jednotlivých dlužníků; kdyby totiž
dlužníci sami ještě spláceli ročně
na př. 85,000.000.- Kč, mohl by likvidační
dluh, který vykazován jest po srážce
přídělu a/1 ze zvláštní
reservy (čl. IV. úmluvy) k 31. prosinci 1926 již
jen penízem 585,211.433.9 Kč, zaniknouti úplně
již ve příštích pěti letech,
tedy asi koncem roku 1931. I když jest splacení tohoto
dluhu povlovné, není zde nejistoty, poněvadž
jest dluh tento, jak řečeno, kryt vedle směnek
ještě i jinými jistotami a proto byl formálně
proměněn na lombard. Mezi těmito jistotami
oceněnými celkem 619,000.000 Kč jest také
6.800 kusů různých akcií, jichž
hodnotu nelze tou dobou číselně přesně
určiti, poněvadž jsou to většinou
akcie na burse neznamenané. Toto opatření
stalo se za schválení vlády a nejvyššího
účetního kontrolního úřadu.
Zbývá pak jen dluh státovkový (čl.
I), jehož co nejrychlejší umořování
jest základní podmínkou stálosti měny.
A tento úmor zabezpečen jest ve dlužním
úpisu pevnou soustavou, která spočívá
jaksi na dvou pilířích:
roční příplatky z prostředků
státních celkem 110,000.000 Kč musí
totiž Národní banka Československá
věnovati na úmor dluhu státního, a
to část 77,000.000 Kč přímo
na splácení tohoto dluhu státního,
kdežto zbytku 33,000.000 Kč užíti musí
při tom k nákupu zlata. Tak bude klesati jednak
státovkový dluh o tento celoroční
příspěvek 110,000.000 Kč nahrazován
jsa při tom oběživem obchodně krytým,
jednak poroste o 33,000.000 Kč ročně úhrada
kovová, pro níž jest tato část
příspěvku celkového vázána.
Tyto příspěvky státní zajištěny
jsou pro prvá léta přeplatkovým fondem
(čl. XVII. fin. zák. č. 221/1926 Sb. z. a
n.) a později úsporami vzniklými ze samočinného
poklesu břemen úrokových, když nových
dluhů nebude narůstati a staré se budou umořovati.
Tak dostane se jednak Národní bance Československé
od státu náležitých prostředků,
aby snáze ovládla co nejdříve oběživo
a tím účinně starati se mohla o stálost
měny, jednak všem příslušníkům
tohoto státu důvodné naděje, že
náš život hospodářský při
stálé měně bude se klidně a
zdárné vyvíjeti, až dosáhne vrcholné
mety; kdy koruna československá z práce vzniklá
promění se v jednotku měnovou ze zlata.
Poněvadž podle této zprávy jak zvláštní
úmluva, tak i dlužní úpis jsou jen provedením
čl. XII. zák. č. 102/1925 Sb. z. a n., jest
zřejmo, že ani jedním, ani druhým právním
jednáním neukládají se státu
ani jeho příslušníkům břemena
nová, předkládá se prostě zpráva
zákonem předepsaná.
Po stránce formální projevuje vláda
přání, aby byl návrh přikázán
v poslanecké sněmovně i v senátu Národního
shromáždění výboru rozpočtovému.