Ve věci postupu ministerstva veřejných prací
při vypovídání státních
pensistů a jejich rodin z bytů ve státních
domech sděluji toto:
Státní správa staví obytné
domy v místech bytovou nouzí ohrožených
pro úřednictvo, jehož ubytování
v dotyčném městě jest pro řádný
chod státní správy nezbytně nutné,
tudíž pro úřednictvo vykonávající
aktivní službu. Odchodem státního zaměstnance
ve státních obytných domech bydlícího
a to buď pensionováním, nebo odchodem dobrovolným
anebo úmrtím, pozbývá jeho rodina
s hlediska čistě fiskálního vzato,
práva na tento byt. Z ohledu lidskosti nelze ovšem
připustiti, aby takový úředník
nebo jeho rodina byla ze státního bytu vypovězena,
aniž by jim bylo umožněno nalézti si přiměřený
byt jiný. Vzhledem k tomu byly správy státních
budov již v únoru 1925 poukázány, aby
v případě, má-li se uvolniti byt v
některém ze státních obytných
domů následkem odchodu státního zaměstnance
ze služby aktivní, nebo jeho úmrtím,
stanovily lhůtu nejdéle 1 roku pro vyklizení
bytu, a to v každém jednotlivém případě
zvláště, po důkladné úvaze
všech okolností, mluvících nejen pro
zájmy služební, ale též pro zájmy
postižené rodiny.
Při tom mají se vzíti v úvahu jednak
soukromé a rodinné poměry vypovězeného
nájemce, a jednak místní poměry bytové,
jakož i ohled k rodinám s dětmi školou
povinnými. Dále jest přihlížeti
při vypovídání bytu zejména
k tomu, neutrpí-li dosavadní nájemník
výpovědí nepoměrně větší
újmy, než by utrpěl uchazeč o byt, tím
že by se byt pro něho neuvolnil.
Ponechání bytu pensistovi neb vdově přes
uvedenou lhůtu jednoho roku ode dne vstupu do výslužby
neb ode dne úmrtí jest závislým od
schválení ministerstva veřejných prací.
Toto schválení ministerstvo veřejných
prací v případech řádného
a ohleduplného odůvodnění pravidelně
uděluje.
K poskytnutí náhradních bytů státní
správa zákonem o ochraně nájemníků
povinna není, a poskytovati postiženým náhradních
bytů ovšem ani dobrovolně nelze, neb kdyby
jich státní správa měla, použila
by jich k umístění čekatelů
na byt a vyhnula by se tak trapnému vypovídání
pensistů a vdov.
Pokud by bylo zjištěno, že ten který postižený
obdržel lhůtu k vyprázdnění bytu
pouze čtvrtletní, aniž by prokázaně
o tom věděl, že přerušením
aktivního poměru pozbyl nárok na byt ve státním
domě, má přirozeně právo žádati
o prodloužení výpovědní lhůty,
která se pravidelně povoluje, jsou-li okolnosti
toto prodloužení odůvodňující,
ohledu zasluhující.
V Praze dne 10. prosince 1926.
Bodnár Juraj, konceptní úředník
politické správy na Slovensku, jest suspendován
a vedeno jest proti němu disciplinární řízení
u disciplinární komise při župním
úřadě v Košicích a v Nitře,
kamž byl ze Sečovců svého času
přeložen.
Když žádosti jeho, aby trestní řízení
bylo milostí presidenta republiky zastaveno, nebylo vyhověno,
pokračovalo se v trestních řízeních,
z nichž proti němu 8 bylo zavedeno. Z těchto
trestních věcí tři jsou již skončeny,
mezi nimi jedna věc odsuzujícím rozsudkem,
proti němuž však státní zastupitelství
podal odvolání pro nízkou výměru
a podmínečný odklad trestu.
Dozorčí úřady sledují stále
postup ve všech trestních záležitostech
a naléhají na brzké jich skončení.
Podle výsledku trestního a disciplinárního
řízení, jehož postup se rovněž
bedlivě sleduje, neopomene ministerstvo vnitra další
zaříditi.
V Praze dne 3. prosince 1926.
§ 17 zák. na ochranu republiky prohlašuje za
trestný čin založení tajné organisace,
jejímž účelem jest podvraceti samostatnost,
ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou
formu státu, dále členství v takovém
sdružení, styky s ním, jakoukoliv účast
v jeho činnosti a hmotnou nebo jinakou podporu sdružení
nebo jeho členům v jich podvratných snahách,
je-li pachateli pravý účel sdružení
znám. Při tom jest podle zákona tajnou organisací
i taková, která majíc ve skutečnosti
účel výše uvedený, předstírá
účel jiný. Účelem tohoto zákonného
předpisu nebylo a není, aby činěny
byly překážky zákonným stykům
mezi občany tuzemskými a cizími vůbec
a s německými zvláště, tím
méně pak stykům vědeckým a
kulturním, čehož dokladem jest ostatně
stálý, velmi čilý sty ve všech
oborech, i politických, mezi občany německé
národnosti tuzemskými i zahraničními,
a to nejenom styk písemný, ale i osobní ve
formě vzájemných zájezdů i
společných podniků. S druhé strany
jest stejnou samozřejmostí, že žádný
stát nemůže se vzdáti své povinnosti,
aby se bránil proti rozvratným snahám a plánovitým,
ať zjevným či tajným útokům
na svou existenci, samostatnosti, ústavní jednotnost
a ústavní formu. Jest povinností úředníků
uloženou přímo v zákoně (§
17, odst. 2), dovědí-li se v konkrétním
případě o existenci organisace, která
sleduje účely výše zmíněné,
nebo o jejich schůzkách, aby o tom učinili
trestní oznámení; opomenutí trestního
oznámení by je samy činilo trestnými.
O takovém oznámení se zavádí
přirozeně trestní řízení
před neodvislými soudy, které po vykonaném
šetření rozhodují v konkretních
případech, zda jde o spolek sledující
účely státu nepřátelské.
Na rozhodování těchto neodvislých
soudů nemůže ovšem vláda hledíc
k § 98 úst. list. vykonávati žádný
vliv. Řízení soudní jest však
samo sebou zárukou, že v každém konkretním
případě bude vše náležitě
vyšetřeno, jak po stránce objektivní,
tak subjektivní.
Ministerstvo spravedlnosti nikterak se s tím netají,
kterak je nesnadno zjistiti skutkovou podstavu přečinu
podle § 17 zákona na ochranu republiky, pokud jde
o členství ve zmíněných sdruženích.
Proto postupují státní zastupitelstva, chtějíce
zabrániti možným přehmatům na
úkor příslušníků německé
říše, kteří oznámeni jsou
pouze pro členství v dotyčných německých
politických spolcích a organisacích s účely
příčícími se samostatnosti
našeho státu, již řadu měsíců
tím způsobem, že nenavrhují uvalení
vyšetřovací vazby a státní zastupitelství
nepodávají obžalobu pro uvedený přečin
než na základě obezřetného šetření,
není-li o důvodnosti obžaloby nijaké
pochyby.
Zastupitelské úřady republiky Československé
nedostaly rozkazu konati špiclovských služeb
a také takových služeb nekonají. Všímají
si ovšem všech politických zjevů v příslušných
cizích státech a tudíž také politických
spolků a organisace se zabývají otázkami,
jež jsou ve vztahu k našemu státu. Povinnost
uložená v § 17, odst. 2., zákona na ochranu
republiky úředníkům, vztahuje se i
na tyto zastupitelské úřady.
Pokud jde o trestní věc Karla Schiebla a Ignace
Götha, o nichž se děje
v interpelaci výslovná zmínka, nejsou tyto
dosud pravoplatně skončeny. Vláda tudíž
nemá možnosti, aby o těchto případech
se nyní vyjádřila, nemá-li způsobem
příčícím se §u 98 ústavní
listiny býti předbíháno rozhodnutí
neodvislých soudů a vykonán na ně
nepřípustný vliv.
V Praze dne 15. listopadu 1926.
Dovoluji si ujistiti, že ministerstvo železnic nijak
neupustilo od programu výstavby nové dráhy
Handlová- Horní Štubňa, jejíž
důležitost i celostátní význam
jest mu dobře znám.
Stavba této dráhy závisí ovšem,
právě tak jako realisace jiných stavebních
projektů, od toho, kdy bude lze potřebné
finanční prostředky k tomuto účelu
uvolniti. Jakmile se tak stane, bude neprodleně ku stavbě
uvedené dráhy přikročeno.
V Praze dne 24. listopadu 1926.
Německý tělocvičný spolek v
Jablonci n./N. neuvedl ve své žádosti ze dne
11. května 1926 o povolení veřejného
cvičení a slavnosti na neděli dne 13. června
1926, že hodlá na místě slavnosti vyvěsiti
prapory v barvách černo-červeno-žluté;
okresní správa politická v Jablonci n./N.,
vyřizujíc zmíněnou žádost,
neměla tudíž příčiny,
aby předem vydala v tomto směru nějaký
zákaz. Když v den slavnosti byly na spolkové
tělocvičně, nad vchodem do této a
později na nádvoří vyvěšeny
prapory ve zmíněných barvách, okresní
správa politická nařídila jich odstranění,
a když příkazu nebylo uposlechnuto, dala prapory
odstraniti četnictvem, neboť shledala, že vyvěšením
dotyčných praporů, viditelných z veřejného
místa, je ohrožen veřejný klid a pořádek,
jehož porušení lze předejíti pouze
odstraněním praporů. Jiných důvodů
okresní správa politická pro své rozhodnutí
neměla, k vytýkanému opatření
rozhodla se sama po bedlivé úvaze všech okolností,
a je vůbec vyloučeno, že by okresní
správa politická - činíc své
opatření, podvolovala se nějakému
nespravedlivému přání nebo nátlaku.
Za vylíčených okolností neshledávám
důvodu k opatření v interpelaci žádanému.
V Praze dne 13. prosince 1926.
Spolek "Hilfs-Unterstützungsverein
ehemaliger Kriegsgefangener" v ČSR, se sídlem
v Liberci ohlásil podáním ze dne 23. října
1926 policejnímu komisařství v Karlových
Varech pořádání veřejné
schůze lidu dne 7. listopadu 1926 v hotelu "Wachtmeister"
v Rybářích. Dne 30. října 1926
předloženy pak byly policejnímu komisařství
2 plakáty, vztahující se na konání
této schůze.
Policejní komisařství v Karlových
Varech vzalo oznámení o pořádání
této schůze na vědomí a dne 3. listopadu
1926 udělilo povolení k rozšiřování
plakátů ve znění předloženém
bez jakéhokoli zabavení neb vyloučení
některých míst textu. Vylepení plakátů
bylo též nezávadně s plným textem
provedeno.
Neodpovídá tedy tvrzení interpelace o zabavení
části textu plakátu vůbec skutečnosti
a není tudíž důvodu k nějakému
opatření.
V Praze dne 13. prosince 1926.
Vyhláška v interpelaci uvedená nebyla vydána
ministerstvem spravedlnosti, nýbrž některým
okresním úřadem politickým, a došlo
k jejímu vydání takto:
Ministerstvo spravedlnosti vyžádalo si svého
času od všech vrchních státních
zastupitelstev zprávy o tom, jaká opatření
by se doporučovala, aby boj proti lichvě byl proveden
co nejúčinněji, a sdělila též
své zkušenosti, pokud jde o protilichevní činnost
úřadů pro potírání lichvy,
policie, četnictva, obcí a konsumentů samých.
Ministerstvo vnitra, jemuž na jeho žádost byly
tyto zprávy sděleny upozornilo pak politické
úřady na zkušenosti vrchních státních
zastupitelstev a na opatření jimi proti lichvě
doporučovaná. Na podkladě toho vydala pak
některá okresní správa politická
vyhlášku v interpelaci uvedenou;při jejíž
stylisaci si ovšem nepočínala s náležitou
opatrností; nebylo však jejím úmyslem
snižovati, tím méně poškozovati
stav obchodní, neboť jí šlo jedině
o to, aby lichvě bylo účinněji čeleno.
Poněvadž z interpelace nelze seznati, který
úřad vyhlášku tu vydal, a poněvadž
dále ani bližší data její nejsou
známa, nelze ji dáti odvolati nebo opraviti.
Ministerstvo vnitra upozornilo však z podnětu této
interpelace podřízené úřady,
by při stylisování úředních
vyhlášek postupovaly s náležitou opatrností.
Co se tkne dotazu v interpelaci obsaženého, jaký
jest poměr mezi oznámeními a odsouzeními
pro zdražování, podotýká se toto:
Řádné roční výkazy o
činnosti soudů ve věcech trestních
nejsou a nebyly nikdy tak specialisovány, aby mohl býti
zjištěn poměr mezi trestními oznámeními
a odsouzeními pro určitý trestný čin,
nebo trestní činy určitého druhu.
To platí o předražování od té
doby, kdy zákonem č. 80/1924 Sb. z. a n. byly zrušeny
lichevní soudy a tím i zvláštní
výkazy o jejich činnosti. V zájmu zjednodušení
správy a úlevy trestním soudům bylo
nutno v roce 1925 omeziti ještě větší
měrou statistická šetření a spokojiti
se daty naprosto nezbytnými. Ministerstvo spravedlnosti
nemůže proto z nedostatku statistických dat
uvésti, jaký jest poměr mezi oznámeními
a odsouzeními pro předražování.
V Praze dne 13. prosince 1926.
Ministerstvo pro zásobování lidu učinilo
opatření, aby oprávněným stížnostem
zemědělců v horských krajinách,
kde se pšenice nepěstuje, a kde dosud zemědělci
nahrazovali vařivou pšeničnou mouku výražkovou
moukou žitnou, bylo za jistých podmínek, zejména
zachování předpisů o výmelnosti
žita, vyhověno.
Tím budou nesnáze vylíčené
v interpelaci odstraněny.
V Praze dne 18. prosince 1926.
Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo č.
3. periodického tiskopisu "Emigrant" z 1. července
1926 pro místo v interpelaci doslovně uvedené
z toho důvodu, ježto v jeho obsahu shledalo skutkovou
podstatu přečinů podle § 16 č.
1 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z. a mělo
za to, že veřejný zájem nutně
vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování
obsahu zmíněného místa bylo zabavením
zabráněno.
Soud rozhodnutím z 22. června 1926, čj. T1
I 386/26 potvrdil nařízené zabavení
a tím uznal, že státní zastupitelstvo
postupovalo podle zákona.
Ježto ani s hlediska ocenění veřejného
zájmu na zabavení nelze činiti státnímu
zastupitelství v Praze výtek, nemám podkladu
pro jakékoliv opatření.
V Praze dne 27. prosince 1926.
Interpelace dotýká se zabavení čísla
225. per. tiskopisu "Rudé Právo" z 23.
září 1926 a čísel 218. a 261.
per. tiskopisu "Rudé Právo Večerník"
z 23. září 1926 a z 16. listopadu 1926.
Zabavení těchto tiskopisů nařídilo
státní zastupitelstvo v Praze pro místa v
interpelaci uvedená, ježto shledalo v nich skutkovou
podstatu trestných činů z moci úřední
stíhaných a zároveň mělo za
to, že zabavení jest nutné, poněvadž
veřejný zájem žádá, aby
dalšímu rozšiřování obsahu
závadných míst bylo zabráněno.
Pokud jde o první podmínku zákroku zabavením
aby v obsahu projevu byl dán trestný čin,
uznal soud, že zabavení bylo zákonem odůvodněno,
potvrdiv zabavení z týchž důvodů
ohledně všech míst, jichž se interpelace
dotýká.
V ocenění veřejného zájmu na
zabavení rovněž státní zastupitelstvo
nepochybilo, ježto nelze jednak trpěti, aby ve veřejném
tisku docházelo k otevřenému schvalování
závažných trestných činů,
jednak nutno zabrániti, aby na veřejnost za běhu
trestního řízení bylo působeno
tím, že jsou uveřejňovány úsudky
o činu obžalovaných a převraceny dosavadní
výsledky procesu.
Zabavení bylo ale odůvodněno i ohledně
těch míst, jež jsou kritikou vlády,
neboť překročují zákonné
meze do té míry, že zakročení
zabavením nelze státnímu zastupitelstvu vytýkati.
Za daného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv
opatření.
V Praze dne 27. prosince 1926.
Z velkostatku Kireš bylo dáno do přídělu
celkem 417 kat. jiter půdy a nikoli tedy 397 kat. jiter.
V přihláškovém řízení
v r. 1925 bylo ze zájmové obce Horní Ohaj
podáno celkem 38 přihlášek. Z těch
bylo 13 uchazečů zamítnuto buď proto,
že mají dostatek vlastní půdy (6-30
k. j.), nebo že jsou definitivními státními
zaměstnanci (železničními zřízenci)
a konečně, že běželo o řemeslníky,
kteří se nikdy zemědělstvím
nezabývali a nezaručovali řádného
hospodaření. Nikdo ze zamítnutých
si nestěžoval, že jeho žádost byla
zamítnuta. Zbývajícím 25 uchazečům,
oprávněným podle zákona přídělového,
přiděleno bylo celkem 30 kat. jiter jakosti dobré,
v I., II. a III. bonitní třídě.
Přiděleno 21 přídělcům
po 1 kat. jitru, 3 po 2 kat. jitrech, 1 přídělci
po 3 kat. jitrech. Uchazečům z obce Žitné
Nové Vsi počtem 83 přiděleno bylo
104 kat. jiter a 61 uchazečům z obce Vráble
87 kat. jiter. Celkem dáno do drobného přídělu
221 kat. jiter.
Ze zbývající výměry 196 kat.
jiter utvořen byl větší zbytkový
statek pro velmi četné, prostorné a zachovalé
budovy, o něž nikdo nežádal. Zbytkový
statek přidělen byl prozatím do pachtu p.
Vladimíru Veleckému a Státní pozemkový
úřad zachoval si možnost při definitivním
přídělu statku do vlastnictví zajistiti
další výměru půdy pro drobný
příděl.
Podle vylíčeného stavu věci nemá
vláda důvod k nějakému opatření.
V Praze dne 27. prosince 1926.
Vojenská správa pečuje toliko o předválečné
invalidy ze stavu mužstva, bývalé poddůstojníky
z povolání, invalidy legionáře a pozůstalé
po těchto osobách. O ostatní invalidy, zejména
tedy o invalidy ze světové války, jest pečovati
ministerstvu sociální péče.
Výplatu požitků invalidním osobám,
o něž pečuje vojenská správa,
provádí vojenská pensijní likvidatura
s největším urychlením. Stane-li se
případ, že percipient musí delší
dobu čekati, nebo to vinou vojenské pensijní
likvidatury, nýbrž výsledkem úředního
šetření, které nutno podniknouti nejen
v zájmu vojenské správy, ale hlavně
pro invalidy, aby nevznikly přeplatky, které se
těžko zpět dobývají. Tato šetření
jsou zvláště nutna kde jedná se o zaopatřovací
požitky pouze časně přiznané.
Trvale přiznané zaopatřovací požitky
jsou invalidům po obdržení výměru
ihned běžně poukazovány.
Patřičné listy vyžaduje si vojenská
pensijní likvidatura jen zcela výjimečně
a ojediněle. Činí v případech
nejnutnějších, kde vojenským úřadům
některá z dat chybí nebo jsou zřejmě
nesprávné. Zbytečně se doklady nevyžadují
nikdy.
V případech, kdy percipient musí čekati
na řízení, jest vyrozuměn, z jaké
příčiny není možno doplatek prozatím
vyúčtovati a vyplatiti.
Žádosti osob, o něž podle zákona
142/1920 pečuje ministerstvo sociální péče
v těch případech, osoby tyto obrátily
se mylně na ministerstvo národní obrany buď
o výplatu invalidního důchodu nebo léčení,
podporu, půjčku a pod. postupují ihned k
vyřízení kompetentním úřadům.
V Praze dne 6. prosince 1926.