II. volební období. | 3. zasedání |
I. vlády na interp. posl. Šamalíka, Sedláčka,
Stanislava a druhů, že nebyl zrušen příděl
zbytkového statku Mistřín degradovanému
legionáři Hlobilkovi (tisk VIII/538),
II. min. spravedlnosti na interp. posl. Bergmanna a spol. o poměrech
soudních zřízenců a podúředníků
v Československé republice (tisk IX/285),
III. min. národní obrany na interp. posl. Bergmanna
a druhů o zasahování církevních
hodnostářů do služebních věcí
armády ve Staré Boleslavi (tisk IV/538),
IV. min. školství a národní osvěty
a min. financí na interp. posl. Josefa Chalupníka
a soudr. o předpisování a vybírání
kostelních přirážek předpisovaných
kostelními výbory jednotlivých obcí
jinověrcům a bezvěrcům (tisk XVIII/215),
V. min. věcí zahraničních a min. spravedlnosti
na interp. posl. dra Lukavského, Špačka, dra
Hajna a spol. o přátelském poměru
Italie a Československé republiky (tisk V/443),
VI. vlády na interp. posl. Práška, Sladkého,
Zeminové, Hrušovského a druhů o jednání
státních orgánů na Slovensku ve věcech
církevních (tisk IV/331),
VII. min sociální péče na interp.
posl. Bergmanna, Buřívala, Zeminové a spol.
o zastavení vdovského důchodu vdovám
po padlých vojínech v okresu táborském
(tisk VII/538),
VIII. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna,
Buřívala, Procházky, Pechmanové a
spol. o jmenování definitivními státních
hajných, přijatých v letech 1920-1921 na
území Podkarpatské Rusi (tisk VI/622),
IX. min. veřejných prací na interp. posl.
Bergmanna a spol. o vypovídání státních
pensistů a jich rodin z bytů ve státních
domech (tisk I/622),
X. min. vnitra, spravedlnosti a min. s plnou mocí pro správu
Slovenska na interp. posl. dra Fritze Onderčo a spol. v
trestních záležitostech Bodnara Juraja, býv.
okres. náčelníka v Sečovcích,
(tisk XII/181),
XI. vlády na interp. posl. inž. R. Junga a druhů,
že se zneužívá zákona na ochranu
republiky (tisk III/528),
XII. min. železnic na interp. posl. dra Jabloniczkého
a druhů o stavbě spojovací dráhy Handlová-Horní
Štubňa (tisk VII/663),
XIII. min. vnitra na interp. posl. H Simma a druhů o praporové
aféře jabloneckého tělocvičného
spolku v neděli dne 13. června 1926 (tisk II/528),
XIV. min. vnitra na interp. posl. de Witte a druhů o zabavení
plakátu spolku bývalých válečných
zajatců (tisk XII/663),
XV. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Stenzla
a druhů o stíhání poválečné
lichvy (tisk XVIII/249),
XVI. ministra pověřeného vedením ministerstva
pro zásobování lidu na interp. posl. Šamalíka,
Hintermüllera, Rýpara a
druhů o vládním nařízení
o semilání žita (tisk IX/663),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Muny a soudr. o konfiskaci
časopisu "Emigrant" (tisk VI/746),
XVIII. min. spravedlnosti na interp. pol. Štětky a
soudr. o konfiskaci časopisu "Rudé Právo"
a "Rudé Právo Večerník"
(tisk V/746),
XIX. vlády na interp. posl. Szent-Iványho, Füssyho,
Koczora a spol. o tom, ako bola provedena pozemková reforma
v obci Ohaji (župa Nitranská) (tisk III/443),
XX. min. národní obrany na interp. posl. dra Korlátha
a spol. o liknavém poukazování požitků
invalidům (tisk V/575).
Státní pozemkový úřad zamýšlel
původně ponechati jako zbytkový statek dvůr
Mistřín o výměře 131.38 ha,
když však obec s uchazeči vyslovili přání
pro větší drobný příděl,
snížil Státní pozemkový úřad
výměru zbytkového statku na 98 ha. Stalo
se tak po místním šetření, za
účasti místního poradního sboru,
tudíž zástupců všech žadatelů
o půdu a také zástupce obce. Výměry
získané zmenšením zbytkového
statku použito bylo pro drobný příděl,
při čemž vzat byl zřetel též
k žádosti obce a přidělena jí
půda potřebná pro chov plemenných
býků.
O zbytkový statek Mistřín ucházela
se s počátku obec a odůvodňovala svou
přihlášku jen tím, že drobný
příděl není dostatečně
uspokojen a že použije zbytkového statku pro
drobné žadatele o půdu. Protože po nově
provedeném místním šetření
byla výměra zbytkového statku snížena
a rozdílu použito pro drobné přídělce
a ti jím uspokojeni, odpadl i jediný důvod,
který měla obec pro svou žádost o příděl
zbytkového statku. Zbytkový statek byl pak přidělen
legionářskému družstvu v Přerově
do vlastnictví.
Družstvo jest řádně ustaveno, zapsáno
v obchodním rejstříku v Olomouci dne 17.
června 1922 pod č. firm. 1454 pod firmou Hospodářské,
pacht spol. VIII-225 tovní, stavební a úsporné
legio-družstvo v Přerově, zaps. spol. s r.
o. Podle stanov mohou býti členy také nelegionáři,
pokud jsou nejbližšími příbuznými
členů legionářů, ale jen do
40% všech členů. Toho času má
družstvo 137 členů různých povolání,
z nichž jest více než 40 členů
zemědělců a to buď vlastníků
hospodářství, nebo rolnických synků
nebo zemědělských dělníků.
Mezi členy družstva jsou také tři bratři
Hlobilkové Antonín, Methoděj a František,
absolventi vyšší hospodářské
školy v Kroměříži.
Bratři Hlobilkové podle šetření
vykonaného Státním pozemkovým úřadem
sami neměli nemovitého majetku. Jejich matka Anna
Hlobilková vlastnila usedlost čp. 1 v Břestu
u Přerova, kterou v dobrovolné dražbě
prodala, aby své syny mohla vybaviti.
Skutečnost, že jeden ze jmenovaných bratři
byl zbaven hodnosti desátníka, týká
se družstva a jeho poměru k členům,
nikoliv však úřadů a Státní
pozemkový úřad neměl důvodu,
aby příděl zbytkového statku celému
družstvu zrušil.
Státní pozemkový úřad přidělil,
jak výše řečeno, zbytkový statek
družstvu do vlastnictví. Družstvo může
zbytkový statek propachtovati jen se svolením Státního
pozemkového úřadu. O svolení k propachtování
družstvo nežádalo a Státní pozemkový
úřad neměl proto příležitosti
v tomto směru rozhodovati.
Podle vylíčeného stavu věci nemá
vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 29. listopadu 1926.
Na interpelaci dovoluji si odpověděti toto:
K bodu 1.a 2. Stravování vězňů
u okresních soudů bylo upraveno v roce 1921 takto:
Vězeň u okresního soudu obdrží
každého dne ráno 0.4 l černé
kávy, v poledne 0.5 l polévky a 0.5 l hutného
příkrmu a večer 0.5 l černé
kávy nebo zpražené polévky. Mimo to
denně 400 g chleba ve vypečeném stavu a jednou
týdně 120 g masa.
U každého okresního soudu sestaví se
vždy jednou za rok týdenní jídelní
vzorný lístek, ohodnotí se podle místních
tržních cen, načež se vypíše
soutěž na zadání stravování
vězňů na rok. Presídia vrchního
zemského soudu v Praze a v Brně, dále vrchní
státní zastupitelství v Bratislavě
a v Košicích jsou zmocněná zvýšiti
soudnímu zřízenci, ucházejícímu
se o zadání stravy pro vězně u okresních
soudů, náhradu za celodenní porci, upravenou
podle vzorného jídelního lístku a
místních drahotních poměrů,
až o 20%. V této přirážce jest
obsažena náhrada za palivo, opotřebované
nářadí a odměna. Povoleni vyšší
přirážky v případech výminečných
není vyloučeno a bylo již několikráte
povoleno. V případě náhlého
stoupnutí ceny potravin upraví se znovu hodnota
jídelního lístku a povolená roční
náhrada stravného.
Dá se souditi, že jídla pro vězně
připravuje žena soudního zřízence
současně s přípravou rodinných
pokrmů, aby ušetřila paliva. Odpovědnost
za řádné vyúčtování
náhrad stravného jest však nutno ponechati
soudním zřízencům, pověřeným
dohledem nad vězni, ježto vedou přehled o uvězněných.
K bodu 3. Zprostiti soudní zřízence kolkovného
na účtech za vydanou stravu vězňům
není možno, beze změny stávajících
zákonných předpisů, ježto kvitance
na částky, jež justiční erár
vyplácí stravovatelům vězňů
za podané porce, podléhají kolku podle II.
stupnice, byť i stravovatel byl státním zaměstnancem.
Kdyby vyvařování pokrmů pro vězně
měla převzíti žena soudního zřízence,
bylo by nutno zpoplatniti i smlouvou, kterou za tím účelem
by uzavřela s justičním erárem. Dohodne-li
se justiční erár se stáním
zaměstnancem o převzetí stravování,
nevyžaduje se placení těchto smluvních
poplatků, ježto výkon jeho jako stravovatele
vězňů ukládá se mu ovšem
za jeho souhlasu jako služební povinnost.
K bodu 4. a 6. Není známo, že by zřízencům
u soudů bylo znemožňováno a po případě
znesnadňováno použití řádné
roční dovolené; ministerstvu spravedlnosti
v tomto směru nedošly instančním pořadem
žádné stížnosti.
Otázka, zda, pokud a jakým způsobem bude
se bráti v úvahu odměňování
nedělní služby, po případě
služby přesahující 8 hodin denně,
netýká se jen zřízenců, nýbrž
i ostatních zaměstnanců a to nejen resortu
justičního, nýbrž všech oborů
státní správy. Řešiti tuto otázku
bude příslušna vzhledem k předpisu §
148 platového zákona vláda s hlediska všeobecného
podle směrnic, jimž právě pro jejich
všeobecnost nemohu svým vyjádřením
předbíhati.
K bodu 5. Pokud jde o převedení trestanců
z věznice krajského soudu k věznicím
okresních soudů za účelem získání
síly pro úklid soudních kanceláři,
nutno při rozhodování o podobných
žádostech uvážiti účel trestu
a možnost přiměřeného výkonu,
jakož i opatření proti útěku
ve věznici okresního soudu.
K bodu 7. Všichni zřízenci okresních
soudů, pověřeni dozorem nad vězni
u okresních soudů, byli podle výnosu z 15.
listopadu 1924, č. 4192 věz. vyzbrojeni služebním
gumovým obuškem. Podle potřeby jsou podělováni
ještě služební střelnou zbrani
a to buď revolverem nebo opakovací pistolí.
K bodu 8. Pokud jde o požadavek, aby výkonní
soudní podúředníci byli po delší
uspokojivé službě kancelářské
zařazeni do stavu kancelářských úředníků,
není zcela jasno, má-li interpelace na mysli individuelní
jich jmenování nebo vydání všeobecného
předpisu poskytujícího nárok na automatické
jmenování na místa kancelářských
úředníků. Připustiti tento
nárok bylo by však v odporu s tendencí, na
níž spočívá nový platový
zákon, jenž při průkazu všech předepsaných
všeobecných a zvláštních podmínek
připouští bezvýhradně jen jmenování
na uprázdněná řádně
systemisovaná služební místa. Při
individuelním obsazování míst kancelářských
úředníků pak nutno poukázati
na předpis (§ 7, odst. 7), jenž tato místa
úřednická vyhrazuje v prvé řadě
kvalifikovaným uchazečům z řad kancelářských
oficiantů.
K bodu 9. Soudní zřízenci budou od roku 1927
dostávati služební šat soukenný
látky, kterou zakupuje ministerstvo obchodu pro všechny
státní neozbrojené zřízence
hromadně. Vláda Československé republiky
chystá nyní po vydání nového
požitkového zákona jednotnou úpravu
služebního šatu pro státní zřízence.
Nedoporučuje se tudíž pro jednotlivý
resort vypracovávati novou prozatímní úpravu.
V Praze dne 18. listopadu 1926.
Vyšetření případu ze dne 12.
(nikoliv 30., jak v interpelaci uvedeno) května t. r. stalo
se na základě intervence z kruhů parlamentních.
Tímto šetřením zjištěno,
že postup některých důstojníků
nebyl v každém směru správný
a stejně i jednání intervenujícího
duchovního bylo by lze činiti různé
výtky. Proto byl velitel II. korouhve 8. jezdeckého
pluku, kteréhožto útvaru případ
se týkal, upozorněn, že podobných incidentů
nutno se vyvarovati.
Případ ze dne 13. června t. r. vůbec
nebyl vyšetřován, poněvadž v té
věci žádná stížnost nedošla.
V Praze dne 26. listopadu 1926.
Šetřením bylo zjištěno, že
kostelní konkurenční výbor v Paskově
předložil za účelem předpisování
a vybírání kostelních konkurenčních
přirážek bernímu úřadu
v Místku nepřesné výkazy osob povinných
platiti konkurenční přirážky.
Bylo proto učiněno opatření, aby výkazy
ty byly opraveny.
Zemské finanční ředitelství
v Brně kromě toho nařídilo bernímu
úřadu v Místku a současně i
ostatním berním úřadům na Moravě,
aby napříště bez ohledu na výkaz
kostelního konkurenčního výboru vyloučily
z předpisu kostelní přirážky
ony poplatníky, kteří se u berního
úřadu vykáží výměrem
okresního politického úřadu (§
6, odst. 2. zák. z 23. IV. 1925. č. 96 Sb. z. a
n.), že vystoupili z církve katolické, a budou
žádati, aby od nich kostelní přirážka
nebyla vybírána.
Poněvadž dosavadní předpisy zákonné,
zejména pak zákon č. 96/25 Sb. z. a n. obsahují
jasná ustanovení o úhradě potřeb
jednotlivých církví, resp. o způsobu
a následcích vystoupení z církve,
nejeví se potřeba ani novelisace těchto zákonů,
ani jiného všeobecného opatření.
Vyskytne-li se někde případ nesprávného
předpisu kostelní přirážky, jest
na postiženém, aby se odvolal podle § 55 zákona
č. 50/1874 ř. z., ochrany státní správy
kultové.
V Praze dne 3. listopadu 1926.
Vláda Československé republiky sdělila
své stanovisko k projevům, o nichž se interpela
zmiňuje, v prohlášení, které
bylo uveřejněno v denním tisku dne 4. června
t. r. K tomu se ještě dodává, že
se ministerstvu věcí zahraničních
podařilo tyto nepříjemné incidenty,
které byly předmětem intervence se strany
zdejšího italského vyslance, urovnati.
K druhému dotazu interpelace se sděluje, že
ministerstvo spravedlnosti nemá úřední
vědomosti o případu p. Dra G. Wintra v Paříži.
Zejména není ministerstvu spravedlnosti známo,
zda bylo v té věci italskými soudy, jež
by k tomu byly oprávněny podle čl. 6. italského
tr. z., zahájeno proti jmenovanému československému
příslušníku trestní řízení.
Také nedošlo nijaké dožádání
italských soudů, jež by se na věc tu
vztahovalo a které by po rozumu čl. 6. úmluvy
o právní ochraně státních příslušníků
ze dne 6. dubna 1922, č. 126 Sb. z. a n. bývalo
musilo jíti cestou tohoto ministerstva. Rovněž
italská vláda nepožádala, aby bylo zahájeno
v té věci nějaké trestní řízení,
takže ministerstvo spravedlnosti nemělo dosud příčiny,
aby se záležitostí touto úředně
zabývalo.
V Praze dne 29. října 1926.
V záležitosti sporu v Osadě - do jehož
vlastní podstaty státní správa nezasahovala,
ježto šlo o věc, přináležející
do vnitřní správy církevní
- obrátil se spišský biskup Vojtaššák
na soud se žádostí, aby Mattašovský
podle zákona na ochranu nájemníků
faru uprázdnil. Soud žádosti té vyhověl
a dne 8. dubna 1926 bylo nařízeno a provedeno vyklizení
fary za četnické asistence. Při tom shlukl
se dav asi 400 osob, z něhož bylo po četnictvu
házeno kamením. Četnictvo dav rozptýlilo,
při čemž - jsou ohrožováno na životě
- bylo nuceno použiti obušků. Z demonstrantů
nebyl nikdo zraněn. Neodpovídá skutečnosti,
že by při tomto soudním vyklizování
fary byl nábytek a zařízení Mattašovského
vyházen na ulici do deště a bláta a
dva kusy dobytka vypuštěny z chléva na ulici.
Rovněž nebyly matce Mattašovského potrhány
šaty. Okresní náčelník a četnictvo
postupovalo úplně podle zákonných
předpisů a vina padá pouze na ty, kdož
bránili výkonu soudem nařízenému.
Když dne 21. dubna 1926 chtěl nově jmenovaný
administrátor Josef Ďaďo vejíti do fary,
shlukl se u fary ihned dav lidí, vyhrožujících
mu zabitím, takže byl nucen utéci. Mimo to
v noci ze dne 21. na 22. dubna hodil neznámý pachatel
na dům, kde Ďaďo bylí, pumu, která
vybuchla, poškodila dům a rozbila okna, nikoho však
nezranila. Pachatel posud vypátrán nebyl. Za vylíčených
okolností byla ovšem po dobu, než se poměry
uklidnily, nutna v obci zvýšená bezpečnostní
opatření. Jen tyto okolnosti to byly, jež nutily
okresního náčelníka, aby nedoporučoval
patriarchu Dr. Farskému návštěvu v Lipt.
Osadě, poněvadž měl obavy, aby tamní
dosti již rozhárané poměry se ještě
nekomplikovaly.
Dne 2. května 1926 nebylo četnictvo do Lipt. Osady
koncentrováno. Okresní náčelník
nedal rozkazu k odnětí kostela občanům
a župní úřad proto též nedal
pokynu v interpelaci uvedeného.
Pokud jde o záležitost školy v Lipt. Osadě,
poznamenává se, že místní příslušníci
československé církve podali na ministerstvo
školství a národní osvěty žádost,
aby jejich dětem byla poskytnuta úleva od školní
docházky, pokud nebude v Lipt. Osadě zřízena
státní škola, a žádali prostřednictvím
školního inspektorátu v Ružomberku o zřízení
této státní školy, poněvadž
nechtějí používati místní
školy katolické.
Referát ministerstva školství a národní
osvěty v Bratislavě nemohl ovšem vzhledem k
ustanovení § 11, odst. 2. zákona čís.
226/22 Sb. z. a n. vyhověti žádosti o povolení
úlevy, zahájil však úřední
řízení za účelem zřízení
státní školy v Lipt. Osadě za součinnosti
místní politické obce, která by z
vlastních prostředků hradila věcný
náklad spojený se zřízením
školy. V jednání tom se pokračuje.
Ve jmenované obci nastalo zatím uklidnění
poměrů. Mattašovský vydal klíče
od kostela v Lipt. Osadě zástupce spišského
biskupského ordinariátu, čímž
učinil zadost soudnímu rozsudku, kterým byl
kostel v Lipt. Osadě přiřčen církvi
římsko-katolické.
Politické úřady, snažíce se zachovati
klid a pořádek, jakož i osobní bezpečnost
v Osadě, vykonaly jen svou povinnost, pokusivše se
o to, aby náboženské poměry v obci nebyly
ještě více komplikovány, a nelze jim
v tom směru učiniti žádné výtky.
Na průběh trestního řízení
proti pachatelům násilností nemají
administrativní úřady žádného
vlivu.
V Praze dne 4. prosince 1926.
Zastavení výplaty důchodu vdovám,
jež po události zakládající jejich
nárok na důchod vdovský, totiž po dni
smrti nebo nezvěstnosti manželovy přijaty byly
do služeb továrny na tabák v Táboře,
odůvodněno je ustanovením § 4., odst.
2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142
Sb. z. a n., podle něhož válečný
poškozenec přijatý do služeb státu,
země, kraje, okresu, obce, veřejného fondu
nebo některého jejich podniku po události
zakládající nárok na důchod,
má nárok na zaopatřovací požitky
pouze tenkráte, jestliže výdělečná
způsobilost jeho je snížena aspoň o
50 procent a pak jen na polovinu požitků, které
by mu jinak podle uvedeného zákona příslušely.
Zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
změnil ustanovení toto v tom směru, že
účinnost jeho nastupuje pouze v případech,
kde služební požitky poškozencovy z tohoto
služebního poměru (peněžité
i naturální) přesahují ročních
Kč. 6.000,-.
V příloze interpelace vyjmenované vdovy měly
týdenní plat přes Kč 120,-, takže
roční příjem jejich z továrny
na tabák přesahoval Kč 6.000,- a - až
na tři případy - přijaty byly nesporně
po smrti manžela, od něhož nárok na důchod
odvozují.
V žádném z těchto případů
nebylo prokázáno, že by výdělečná
nezpůsobilost vdovy činila aspoň 50 procent,
takže v případech:
1. Antonie Severové z Tábora, čp. 472, přijaté
do tabákové továrny 4. XI.1920,
2. Anny Kilianové z Tábora, čp. 177, přijaté
do tabákové továrny 4. XI. 1920,
3. Anastázie Prokopové z Měšic, čp.
108, přijaté do tabákové továrny
23. VI. 1921,
4. Antonie Brillové z Tábora, čp. 322, přijaté
do tabákové továrny 7. X. 1920,
5. Antonie Kvasničkové z Tábora, čp.
1072, přijaté do tabákové továrny
28. VI. 1921,
6. Josefy Hronové z Tábora, čp. 844, přijaté
do tabákové továrny 16. IX. 1920,
7. Anny Linhartové z Tábora, čp. 341, přijaté
do tabákové továrny 2. IX. 1920,
9. Růženy Maršíkové z Tábora,
čp. 131, přijaté do tabákové
továrny 16. IX. 1920,
10. Anežky Havlíčkové z Čekanic,
čp. 70, přijaté do tabákové
továrny 2. IX. 1920,
12. Anny Lengrové z Tábora, čp. 53, přijaté
do tabákové továrny 7. X. 1920,
13. Josefy Samcové z Tábora, čp. 257, přijaté
do tabákové továrny 2. IX. 1920,
14. Marie Mašíkové z Tábora, čp.
429, přijaté do tabákové továrny
4. XI. 1920,
15. Marie Slachové z Tábora, čp. 124, přijaté
do tabákové továrny 16. IX. 1921,
16. Josefy Alexové z Tábora, čp. 460, přijaté
do tabákové továrny 17. IX. 1920,
17. Anny Pytlíkové z Tábora, čp. 373,
přijaté do tabákové továrny
27. V. 1921,
18. Růženy Macháčkové z Tábora,
čp. 177, přijaté do tabákové
továrny 4. XI. 1920,
19. Josefy Kadlecové ze Sezimova Ústí, čp.
134, přijaté do tabákové továrny
28. IV. 1921,
20. Antonie Soubustové z Košína, čp.
4, přijaté do tabákové továrny
10. III. 1921,
zastavení výplaty důchodu je zákonem
odůvodněno.
Pouze v případě Marie Soldátové
z Tábora, čp. 340 (č. 8) a Anny Simonové
z Tábora, čp. 840 (č. 22), případně
Marie Kratochvílové z Tábora, čp.
429 (č. 11), bude po doplnění šetření
nově o nároku rozhodnuto.
Růžena Žáková z Tábora,
čp. 1132 (č. 21), není vůbec vedena
v evidenci zemského úřadu pro péči
o válečné poškozence v Praze, takže
nemůže býti případ ten předmětem
jednání.
V Praze dne 31. října 1926.
Služební poměr lesních hajných,
zaměstnaných ve správě státních
lesů a statků, byl upraven výnosy ministerstva
zemědělství ze dne 3. května 1922,
čís. 34442-XV/21 a ze dne 22. září
1922, čís. 58942-XV/22 s platností od 1.
ledna 1922.
Podle této úpravy nejsou přijímáni
lesní hajní jako zřízenci ve smyslu
zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř.
z., anebo jako výpomocní (provisorní) zřízenci
ve smyslu vládního nařízení
ze dne 27. února 1920, čís. 128 Sb. z. a
n. nýbrž lesní hajní tvoří
zvláštní zaměstnaneckou skupinu, na
kterou nevztahuje se výnos presidia ministerstva zemědělství
ze dne 12. listopadu 1925, čís. 6635 pres. 1925,
ani ustanovení §u 16 vládního nařízení
ze dne 30. prosince 1920, čís. 12 ex 1921 Sb. z.
a n. o definitivním ustanovení výpomocných
(provisorních) zřízenců.
Při přijetí do služby vyměří
se podle shora uvedené úpravy lesnímu hajnému
denní plat a zařadění do 1. stupně
stálých požitků stane se po tříletém
uspokojivém výkonu služebním, pokud
jest uvolněno systemisované místo.
Na Podkarpatské Rusi nebyla provedena systemisace služebních
míst hájenských. Zde byli lesní hajní
zaměstnáni na denní mzdu. V důsledku
usnesení vlády ze dne 4. dubna 1925 o úpravě
služebních požitků zaměstnanců
na statcích, nabytých mírovými smlouvami,
nařídilo ministerstvo zemědělství
výnosem ze dne 26. října 1926, čís.
29504-XV/1-1926, aby lesním hajným-legionářům,
pokud tito dosud požívají denní mzdy
a služebně vyhovují, byly upraveny služební
platy podle shora uvedených výnosů ministerstva
zemědělství čís. 34442-XV/21
a čís. 58942-XV/22 na dobu, pokud nebudou jejich
požitky upraveny v důsledku zákona ze dne 18.
prosince 1922, čís. 404 Sb. z. a n. a vládního
nařízení ze dne 25. září
1924, čís. 206 Sb. z. a n.
V Praze dne 3. prosince 1926.