II. volební období. | 3. zasedání |
I. min. železnic na interp. posl. Bergmanna, Procházky,
Buřívala a druhů o poměrech pensistů
košickobohumínské dráhy (tisk III./331),
II. vlády na interp. posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše,
Jaši a druhů o zcizení velkostatku Batorkessi
(tisk I./538),
III. min. zemědělství na interp. posl. Fr.
Navrátila a druhů o nepřístojnostech
v moravské zemědělské radě
(tisk XVI./97),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Sedorjaka, Mondoka, dra
Gátiho a druhů o pozemkových knihách,
které Rumuni zadržují v Marm. Sihoti (tisk
V./358),
V. min. s plnou mocou pre správu Slovenska a min. školstva
a národní osvety na interp. posl. dra Jabloniczkého
a druhov, že nemecko-maďarské obyvatelstvo na
Slovensku je poškodované v otázke divadiel
(tisk XV./249),
VI. min. financí na interp. posl. H. Krebse a druhů
o neslýchaném postupu jihlavské berní
správy proti německým lékařům
(tisk XIII./227),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Mikulíčka
a soudr. o persekuci Gustava Sýkory, správce důchodkové
kontroly v. v. v Uherském Hradišti (tisk II./227),
VIII. min. financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o
pomalém vyřizování žádostí
válečných poškozenců (tisk XI./229),
IX. předsedy vlády a min. vnitra na interp. posl.
Procházky a druhů o násilnostech )derných
rot fašistů při projevech "Mladé
generace" národně demokratické dne 14.
června 1926 na Slovenském Ostrově v Praze
(tisk XIV./443),
X. min. železnic na interpelaci posl. dra W. Feierfeila a
druhů, aby umožněno bylo zahájení
provozu na železnici Olbernhau-Německá Nová
Ves (v Sasku) v Rudohoří (tisk VI./528),
XI. min. národní obrany na interp. posl. Kreibicha
a druhů, že podplukovník Spálený
od ppl. 42 nadává záložníkům
(tisk VIII./563),
XII. min. finančí na interp. posl. Buřívala
a druhů o vyměřování poplatků
(tisk II./538),
XIII. min. železnic na interp. posl. Špačka,
Vencla, Rýpara a druhů o katastrofálních
následcích nedostatečného přídělu
uhelných vozů v ostravsko-karvínském
revíru (tisk XIX./724),
XIV. min. železnic na interp. posl. Prokeše, Chalupníka,
Brožíka a soudr. o nedostatečném přistavování
uhelných vagonů v revíru ostravsko-karvínském
(tisk IV./724),
XV. min. sociální péče a vnitra na
interp. posl. Bečko, Koudelky a soudr. o nedodržování
zákona o 8hodinové době pracovní firmou
"Prvý slovenský rolnický cukrovar ve
Farkašíně a o nedostaečném provádění
živnostenské inspekce (tisk IV./351),
XVI. min. veřejných prací na interp. posl.
R. Laubeho, J. Davida, L. Pechmanové a spol. o započetí
regulačních prací na Labí v Nymburce
(tisk XI./354),
XVII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lukavského,
Špačka, dra Hajna, Ježka a spol. o zachování
zákona a veřejného klidu a pořádku
(tisk VI./443),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Fedora a druhů v záležitosti
rozpuštění obecního zastupitelstva ve
Spišské Nové Vsi (I./563),
XIX. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna
a spol. o pronájmu honitby na státním velkostatku
v okresu hodonínském a uherskoskalickém (tisk
I./249),
Odpočivné a zaopatřovací požitky
všech pensistů Košicko-bohumínské
dráhy jsou vyměřeny podle stanov pensijního
a podporovacího fondu této dráhy. Výjimka
platí jednak pro požitky t. zv. unifikovaných
zaměstnanců (jejich pozůstalých),
t. j. těch, na něž s jejich souhlasem byly
s platností od 1. ledna r. 1921 rozšířeny
předpisy stanov pensijního fondu čs. státních
drah podle výnosu ministerstva železnic ze dne 24.
září 1921 č. 46.781, jednak pak pro
požitky pensistů, jimž výnosem ministerstva
železnic z 15. března r. 1922, číslo
7301 byla přiznána úprava požitků
podle obdoby zákona číslo 99/1921. Nároky
těchto pensistů posuzují se tudíž
s platností od 1. ledna 1921, podle stanov pensijního
fondu čs. státních drah s výjimkou
procentuální sazby výměry pense, která
podle ustanovení cit. zákona čís.
99/1921 zůstala i po úpravě nezměněna.
Žádostem pensistů, aby vedle výhod,
jichž se jim dostalo touto úpravou, byla pro ně
zachována výhodnější ustanovení
stanov zaopatřovacích fondů Košicko-bohumínské
dráhy, nemohlo býti vyhověno a žadatelům
bylo ponecháno na vůli, odmítnouti novou
úpravu pense a spokojiti se s její výměrou
dosavadní.
Propočítání služební doby
podle zákona číslo 222/1920, který
se na zaměstnance soukromé Košicko-bohumínské
dráhy vůbec nevztahuje, bylo přiznáno
dobrovolným aktem státní železniční
správy pouze zaměstnancům, kteří
byli v den vyhlášky shora již cit. výnosu
čís. 46.781/1921 v činné službě
a jejichž přihláška o "unifikaci"
byla přijata; zaměstnancům, kteří
byli sice v stanovený den v činné službě,
ale buď přihlášky nepodali nebo byli odmítnuti,
nebyla ani výhoda propočítání
služební doby přiznána a nemůže
tudíž tím spíše býti přiznána
výhoda tak značného finančního
dosahu zaměstnancům, kteří byli již
v uvedený den ve výslužbě.
Úprava otázky krácení pense úrazovou
rentou byla provedena na základě čl. IX.
zákona čís. 2 Sb. z. a nař. z roku
1920 resp. souhlasného ustanovení stanov pensijního
fondu státních drah,jejichž platnost, jak jest
výše uvedeno, byla rozšířena na
pensisty Košicko-bohumínské dráhy při
úpravě jejich požitků podle zákona
čís. 99/1921 a při unifikaci předpisů
podle cit. výnosu č. 46.781/21.
Pokud jde o krácení renty pensí u zaměstnanců
neunifikovaných, bylo důvodem tohoto opatření
rovněž citované zákonné ustanovení.
Zavedení úrazového zaopatření
s použitím tohoto ustanovení jest ostatně
podstatným zlepšením proti stavu před
převztetím Koš-boh. dráhy do státní
správy, kdy se pense úplně na rentu započítávala.
Stanovy zaopatřovacích fondů Košicko-bohumínské
dráhy neznají výhody připočítávání
válečných let a půlletí do
pense a správa Košicko-bohumínské dráhy
nepřiznala této výhody svým zaměstnancům
žádným pravoplatným aktem. Zákon
čís. 457 Sb. z. a n. z r. 1919 vztahuje se jen na
zaměstnance ve službě státní
nebo jiné službě veřejné a jí
na roveň postavené, ne tedy na zaměstnance
soukromé Košicko-bohumíské dráhy
a nelze se ho tudíž dovolávati. Je třeba
podotknouti, že výhoda připočtení
válečných půlletí do pense
nenáleží ani tak zv. "unifikovaným"
zaměstnancům. Košicko-bohumínské
dráhy, neboť podle cit. výnosu ministerstva
železnic čislo 46.781/1921 byla těmto zaměstnancům
uznána do pense jen doba, která jim platila jako
započitatelná podle platných předpisů
Koš.-bohumínské dráhy.
Rozšíření platnosti zákona číslo
287 Sb. z. a n. z r. 1924, který se na pensisty Koš.-boh.
dráhy nevztahuje a jehož výhody mohou býti
jim tedy přiznány jen dobrovolně, bylo odloženo
až do provedení nostrifikace společnosti Koš.-boh.
dráhy; podle výsledků dosavadních
jednání s maďarskou vládou v této
věci dojde k mezistátní dohodě pravděpodobně
v nepříliš vzdálené době.
Pensistům Koš.-boh. dráhy, bydlícím
v Pol. Těšínsku, byla poskytnuta úprava
pensí podle obdoby zákona čís. 3/1920
a pokud jsou čs. státní občané
a prokáží, že bydlili v Pol. Těšínsku
již před jeho rozdělením a že nemohou
se k nám přestěhovati pro nouzí bytovou,
jsou přiznávány jim podle okolností
zasluhujících ohledu buď zcela nebo z části
drahotní požitky k pensím, jež by jim
příslušely, kdyby bydlili na území
naší republiky; co do úpravy pensí základních
bude lze rozhodnouti až po provedení nostrifikace
společnosti Koš.-boh. dráhy.
V Praze dne 2. listopadu 1926.
Státní pozemkový úřad schválil
podle §u 7 zákona záborového trhové
smlouvy, kterými rozprodal Mikuláš Pálffy
svěřenský statek Batorkessi třem akciovým
společnostem a sice "Agricole" účastínarské
polnohospodárské společnosti v Bratislavě,
dále "Domovu" účastinarské
společnosti pro hospodárstvo a kolonisaci v Bratislavě
a konečně Polnolesohospodárské společnosti
v Ružomberku.
Akcionáři těchto společností
jsou skutečně jedny a tytéž osoby a
ve společnostech jest část zahraničního
kapitálu maďarského. Společnosti jsou
zapsány v obchodním rejstříku.
Svolení k rozprodeji podmínil Státní
pozemkový úřad tím, že všechny
prodané nemovitosti zůstávají i nadále
v záboru a že kupující společnosti
nebudou míti nároku na vyloučení neb
propuštění půdy ze zákona ani
podle §§ 3a) a 11 záborového zákona
ani podle § 20 přídělového zákona.
Změnil se tudíž vlastník zabraného
majetku, avšak kupující společnosti
nemají práva uplatňovati nároky
shora jmenované, jež prodávajícímu
příslušely. Změna v osobě vlastníkově
jest tudíž ve prospěch pozemkové
reformy, již také skutečně Státní
pozemkový úřad na prodaných nemovitostech
provádí.
V Praze dne 26. listopadu 1926.
Působnost moravské zemědělské
rady v záležitostech podpůrných, již
se interpelace zabývá, jest zásadně
jen povahy poradní v tom směru, že zemědělská
rada podává subvenčním úřadům
(ministerstvu zemědělství, po případě
zemskému výboru) podle směrnic vydaných
těmito úřady vyžadáné
návrhy (§ 15 zákona o moravské zemědělské
radě ze dne 19. května 1897 z. z. čís.
40.).
Posouzeni subvenčních žádostí
a podáni návrhů náleží
do kompetence výborů obou odborů, ač
nespadá-li záležitost ta do působnosti
ústředního sboru (§19 cit. zákona),
při čemž výbor českého
odboru pověřuje t. zv. subvenční komitét
projednáním a přípravou návrhů
(§29 cit. zákona a §§ 21. a 22. jednacího
řádu).
Podle výsledku konaného šetření
byl přísedící moravského zemského
výboru Viktor Stoupal ve smyslu §u 6 bodu 4. cit.
zákona řádně ustanoven členem
výboru českého odboru moravské zemědělské
rady (usnesením moravského zemského výboru
ze dne 10. července 1920 č. 127/7) a jako takový,
byl předsedou českého odboru jmenován
dočasným zpravodajem subvenčního komitétu
(§§ 21. bod c) a 23. ods. 2 jednacího řádu).
Následkem toho byl též oprávněn
zúčastniti se schůzí jak výboru
českého odboru, tak i subvenčního
komitéto a bráti na nich podíl v rámci
oprávnění vyplývajícího
z těchto funkcí.
Není tudíž tvrzení interpelace, jako
by řečený nebyl oprávněn zúčastniti
se schůzí subvenčního komitéto,
odůvodněným.
Pokud interpelace vytýká postupu českého
odboru moravské zemědělské rady politickou
stranicknost, bylo šetřením zjištěno,
že příslušné orgány moravské
zemědělské rady si vedly při projednávání
subvenčních záležitostí formelně
správně podle jednacího řádu.
K posouzení materielní stránky třeba
nejdříve zdůrazniti, že ministerstvo
zemědělství rozhoduje o subvenčních
žádostech není v zásadě vázáno
návrhy zemědělské rady.
Jelikož interpelace neuvádí konkretních
případů domněle nesprávného
postupu, možno se také jen všeobecně obrátiti
meritorní stránkou postupu zemědělské
rady.
Interpelace mluví zejména o subvencování
hospodářských strojů, družstevnictví
a elektrisace zemědělského venkova.
Z veškrých žádostí o podporu na
hospodářské sttroje, přicházevších
v úvahu na rok 1925 bylo českým odborem moravské
zemědělské rady doporučeno ministerstvu
zemědělství k příznivému
vyřízení více jak 76%; zbývající
žádosti nebyly však navrženy k zamítnutí,
nýbrž následkem nedostatečnosti dotyčného
úvěru ponechány v záznamu na příští
léta. Z toho jest zřejmo, že český
odbor moravské zemědělské rady nevyloučil
žádné žádosti z podpory naopak
že ponechal i méně odůvodněné
na příští subvenční období.
Pokud jde o podporu družstevnictví třeba nejdříve
uvésti, že ministerstvo zemědělství
vyžaduje si kromě subvenčních návrhů
zemědělských rad ještě též
bezpodmínečně návrhy družstevních
ústředí (svazů) podle revisní
příslušnosti žádajícího
družstva. V tomto směru pokládám za
svou povinnost zcela všeobečně zdůrazniti,
aniž bych se obíral jednotlivostmi, že střížnosti
interpelace v tomto směru jsou neodůvodněny
vzhledem na úměrnost podpor poskytnutých
v posledních letech ve shodě s moravskou zemědělskou
radou všem složkám a směrům zemědělských
družstev moravských.
Ze žádosti podaných v roce 1925 o podporu na
soustavnou elektrisaci venkova bylo českým odborem
moravské zemědělské rady doporučeno
ministerstvu zemědělství k příznivému
vyřízení 87%, takže jen 13% žádostí
bylo navrženo k zamítnutí a to z toho důvodu,
že tyto nevyhovovaly směrnicím ministerstva
zemědělství. Jednalo se ve všech případech
o staré stavby provedené před rokem 1924.
Konečně ještě třeba podotknouti,
že nemohlo býti zjištěno, že by subvenční
spisy byly odnášeny do místnosti sekretariátu
některé politické strany.
Naopak možno tvrditi, jak ostatně ze zpráv
o činnosti moravské zemědělské
rady možno se přesvědčiti, že výbor
českého odboru vyšlý z voleb hospodářských
spolků, tedy institucí nepolitických, jichž
členové jsou příslušníky
všech politických stran, měl vždy na zřeteli
jedině cíle hospodářské, neobíraje
se nikdy otázkami politickými, což ostatně
ani činiti nemohl.
Není tudíž odůvodněným
tvrzení interpelace jakoby český odbor moravské
zemědělské rady postupoval ve shora řečeném
směru neobjektivně ve prospěch jedné
politické strany.
Vyhověv prvnímu bodu dotazu nemohu však vzhledem
na výsledek šetření vzíti v úvahu
provedení ostatních návrhů interpelace.
V Praze dne 4. listopadu 1926.
S královstvím rumunským byla sjednána
již dne 14. října 1922 úmluva o spisové
rozluce, podle které zavázaly se oba státy,
že si navzájem vydají spisy vztahující
se výlučně na zemí, které tvoří
nyní součást jich území. Spisy
společné mají býti vydány v
ověřeném opise. Provedením této
úmluvy byla pověřena společná
československo-rumunská komise. Práce této
komise pokročily již velmi značně a
byl na základě výše zmíněné
dohody již příslušný spisový
materiál z větší části
odevzdán a převzat.
Z pozemkových knih obcí uvedených v interpelaci
byly tímto způsobem převzaty již pozemkové
knihy obcí Novoselice (dříve Sosfalu), Bílá
Cerkev, Solotvina a Nižní Apša. Pozemkové
knihy ostatních obcí (Bílý Potok,
Luh, Velký a Malý Bočkov) jsou materiálem
společným poněvadž obvod těchto
obcí byl státní hranici rozdělen.
Nutno proto poříditi ověřené
opisy oněch částí pozemkových
knih, které se vztahují na území,
jež připadlo Československé republice.
Příslušný úvěr k tomu
cíli byl již povolen a justiční správa
bude dbáti toho, aby práce tyto byly provedeny co
nejdříve.
V Praze dne 30. října 1926.
K hore uvedenej interpellácii kladú si podpísani
ministri za česť sdeliť:
V uplynulej divadelnej sezóne 1925/1926 hralo maďarské
divadlo v Bratislave po celú zimnú sezónu
každý druhý a štvrtý pondelok a
útorok v Mestskom divadle, ktoré dni dobrovolne
prenechalo maďarskému divadelnému riaditeľovi
Slovenské Národné divadlo, ačkoľvek
mesto Bratislava smluvne zadalo budove Mestského divadla
Slvoenskému Národnému divadlu na celú
zimnú sezónu. Okrem toho absolvovalo maďarské
divadlo v Mestskom divadle bratislavskom jarnú sezónu
od 15. mája do 15. júna. Nemecké divadlo
hralo po celú zimnú sezónu všetky prvé
a tretie pondelky a útorky v Mestskom divadle bratislavskom
dobrovolnou ochotou Slovenského Národného
divadla, a v letnej sezóne od 16. júna do 15. júla.
Obidve tieto menšinové divadla pestujú iba
v týchto týždenných zimných dvojdenných
staggionach repertoir činoherný, kým v súvislej
sezóne jarnej a letnej hrajú výhradně
operetu.
Po stránke hospodárskej doznávajú
sami podnikateľia obidvoch divadiel, že po čas
divadelných svojich hier v Bratislave sú finančne
aktivní. Treba ďalej uviesť, že na Slovensku
niet stálého divadla nemeckého, ktoré
okrem Bratislavy nenašlo by nikde toľko návštevníkov,
aby malo životné oprávnenie a mohlo vóbec
hospodársky jestvovať. Až do vlaňajšieho
roku obstarával divadelné potreby nemecké
v Bratislave viedeňský divadelný riaditeľ
Beer, ktorý hral na Slovensku s ensemblom, složeným
výhradne z cudzích štátnych príslušníkov,
toho roku hrala v Bratislave divadelná spoločnosť
nemeckého divadelného Družstva z Opavy pod
vedením riaditeľa Greinitzera, ktorý sám
tiež nie ie československým štátnym
občanom.
Jediné veľké operné divadlo na Slovensku
- Slovenské Národné Divadlo, je sice udržované
štátnou pomocou, ale jeho opera, pestujúca
prevážne veľký medzinárodny repertoir
je navštevovaná horlive obyvateľstvom maďarským
aj nemeckým v Bratislave a týmto menšinovým
obyvateľstvom výslovne, ako i v maďarských
a nemeckých časopisov bolo viac razy konstatované,
je uznavaná za bonum comune, slúžiace rovnako
potrebám československým, maďarským
i nemeckým.
O podeleni divadelných sezón v Bratislave a Košiciach
medzi divadlo slovenské, maďarské a (v Bratislave)
nemecké pojednávalo sa 7. apríla 1926 obšírne
na ankéte, svolanej ministerstvom s plnou mocou pre správu
Slovenska v Bratislave a zvláštnej ankéte o
úprave divadelných pomerov v Košiciach, ktorýchto
porád zúčastnili sa okrem divadelných
riaditeľov všetkých divadiel na Slovensku aj
zástupcovia mestských rád z Bratislavy a
Košíc a zástupcovia divadelných spolkov:
Družstva Slovenského Národného Divadla
v Bratislave, Družstva Východoslovenského Národného
Divadla z Košic, maďarského divadelného
spolku "Szinpártoló Egyeszület" a
nemeckeho "Theatervereinu", pri ktorýchžto
poradách došlo k všeobecne akceptovanej a uznanej
dohode a úplnému vyjasneniu divadelných pomerov.
Rozpočtové prostriedky ministerstva školstva
a národnej osvety pripúšťajú udelenie
divadelných subvencií iba tam, kde ide o naprostú
kultúrnu nezbytnosť a kde odoprenie štátnej
subvencie by spósobilo vážnu újmu na
kultúrnom vývoji a prospechu štátu,
takže je nutné, obmedzovať je iba na podniky
kulturne najvýznamnejšie a finančne najpotrebnejšie.
Následkom toho nemóže ministerstvo školstva
a národnej osvety dostatočnou mierou pomocť
z krize ani niektorým divadlám, ktorých situácia
je ďaleko obtažnejšia, ako situácia nemeckého
a maďarského divadla v Bratislave a maďarského
v Košiciach, ktoré divadlá majú za sebou
storočnú tradíciu, navyklé divadelné
obecenstvo a dostatok výkonného umeleckého
dorastu.
Nemecké divadlo na Slovensku je obmedzené svojou
pósobnosťou iba na Bratislavu, kde dosiaľ vždy
nemeckí divadelní podnikateľia pri svojich
staggionach finančne získali; neprichádza
tedy toto divadlo pri našej otázke vóbec do
povahy. Divadlo maďarské je v Bratislave a Košiciach
vždy aktivným podnikom; teraz, kde bude ho podporovať
maďarský divadelný spolok "Szinpártoló
egyeszület" bude pro zbytok roku mať možnosť
i na vonkove slušne existovať bez pomoci štátu,
ktorý nateaz sotva stačí, aby pri nutnej
šetrnosti štátnymi prostriedkami udržal
mladé, len teraz budované divadlo slovenské.
V Bratislave, dňa 12. novembra 1926.
Částky, ze kterých berní správa
v Jihlavě německým lékařům
daň z obratu za rok 1924 vyměřila, byly zjištěny
důkladným šetřením a jeví
se proto zcela přiměřenými. Berní
správa si totiž opatřila výpisy ze soudních
spisů pozůstalostních o honorářích
lékařů, opisy lékařských
účtů, jež poplatníci náhodou
(na př. při žádostech za úlevy
na přímých daních) úřadu
předložili a ze dvou jihlavských lékáren
seznamy receptů, předložených jednotlivými
lékaři. Mimo to vyslechla jako znalce lékaře
jak české tak i německé, takže
vyšetřování základu pro daň
z obratu dálo se úplně nestranně,
bez ohledu na národnost.
Vytýká-li se v interpelaci berní správě,
že české lékaře odhadla směšně
nízkými částkami, jest tato výtka
neoprávněná. Jisto ovšem jest, že
němečtí lékaři měli
v roce 1924 daleko lepší a výnosnější
praxi, než lékaři čeští,
protože zámožné vrstvy jihlavského
obyvatelstva jsou většinou německé a
volají jen německé lékaře,
nehledě ani k tomu, že čeští lékaři
usadili v Jihlavě teprve po převratu, zejména
v letech 1923 a 1924, takže nemohou dosud míti značnější
praxi.
Jestliže objektivně vyšetřený základ
pro vyměření daně z obratu jest průměrně
trojnásobkem přiznaného příjmu
německých lékařů, jest to jen
svědectvím o nesprávném přiznávání
k dani z obratu. Tak Dr. M. Fischer přiznak k dani za rok
1924 jako hrubou tržbu toliko 15.000 Kč, ač
jako chéf-lékař nemocenské pokladny
v Jihlavě nemá v pokladně stanoveny ordinační
hodiny a nenavštěvuje ani nemocné pojištěnce,
takže má dostatek času ku provozování
soukromé praxe. Jako chéf-lékař jest
pokládán za zvlášť kvalifikovaného
lékaře a volán zejména v zámožných
rodinách německých (továrníci
Kern, Münch, Krebs a jiní) ke konciliím, za
které předkládá značně
vysoké účty. Stejně nízkou
částku přiznal ku zdanění i
Dr. Nietsch, o kterém se v interpelaci tvrdí, že
jako primář okresní nemocnice v Jihlavě
v lékař tabákové toárny má
jen zcela nepatrnou soukromou praxi. Bylo však zjištěno,
že Dr. Nietsch byl přimářem pouuze do
1. března 1924, kdy odešel do výslužby,
a že má jako bývalý přimář
zvučné jméno. Jeho praxe patří
k největším v Jihlavě. Působí
zejména jako ženský lékař a porodník
v nejzámožnějších rodinách,
tak na př. jen továrníku Löwovi předložil
účet asi na 80-100.000 Kč.
Dr. Thorsch přiznal za rok 1924 pouze 31.158 Kč,
ačkoliv je v ordinaci tak vyhledáván, že
mu nezbývá ani času na návštevy
u pacientů. Jest sice jen praktickým lékařem,
ale poněvadž měl dříve návštěvní
tabulku jako ženský lékař, jest velmi
vyhledáván hlavně ženami a má
vysokou ordinační taxu. O tom, že přiznání
Dra Thorsche jest skutečně velmi nízké,
svědčí zejména okolnost, že zmíněný
poplatník sám ve stížnostním
řízení přiznanou částku
zvýšil na 70.000 Kč a toto zvýšení
odvolal teprve na návod Dra Fischera.
O Dru Hepnerovi, který sám přiznává
za rok 1924 tržbu 54.921 Kč, se v interpelaci uvádí,
že má jen malou praxi uu méně zámožných
vrstev. Toto tvrzení jest však úplně
vyvráceno skutečností, že plně
zaměstnával v roce 1924 jednoho technika a dva učně
a vede, jak zjištěno, nákladný dům,
takže zdaněná částka per 80.000
Kč se jeví spíše nízkou, než
vysokou.
Referent daně z obratu se poctivě snaží
daňové břemeno spravedlivě rozvrhnouti
a poznáním zvláštností lékařské
činnosti zabrániti tomu, aby se lékaři,
těžíce z toho, že jejich příjmy
lze nesnadno kontrolovati, neobohacovali zkracováním
státu o daň z obratu. Předložené
důkazní návrhy o obratu, zápisky o
příjmech, účty u poštovní
spořitelny atd. byly pečlivě zkoumány.
Pokud však se v interpelaci tvrdí, že i výpisy
z knih byly předem označovány za nepřesné
a za nezasluhující víry, dlužno podotknouti,
že lékaři vesměs prohlásili,
že knih nevedou, takže výpisy z knih ani předložiti
nemohli.
O každém lékaři byli syšeni vždy
2-3 znalci a to jak české tak i německé
národnosti.
Pokud však berní správa v některých
případech opomenula lékařům
sděliti konkrétní okolnosti, ze kterých
dospěla k pochybnostem o přiznaném obratu
a k závěru o správnosti zdaněné
tržby, činí se současně opatření,
aby tato vada byla ve stížnostním řízení
odstraněna.
V Praze dne 15. listopadu 1926.