Čl. 5., nadepsaný "Právo na přepravu",
jedná o povinnosti cestujícího opatřiti
si před nastoupením jízdy jízdenku,
ji po celou dobu jízdy míti u sebe a odevzdati ji
ku konci jízdy.
Čl. 6., nadepsaný "Jízdenky", má
ustanovení o obsahu jízdenek; jmenovitě stanoví,
že každá mezinárodní jízdenka
musí míti znamení C. Též řeší
otázku postupitelnosti (cesse) jízdenek.
Čl. 7., nadepsaný "Sleva cen pro děti",
jedná o slevě jízdného pro děti.
Čl. 8., nadepsaný "Doba platnosti jízdenek",
upravuje dobu platnosti jízdenek. Odkazuje sice na tarify,
ale zároveň stanoví pro jízdenky nejmenší
dobu platnosti.
Čl. 9. a 10. jednající o přidělení
a objednávce míst a o přerušení
jízdy ve stanicích na cestě, odkazují
na předpisy dráhy, tarify a jízdní
řády.
Čl. 11, dovoluje cestujícím přestoupiti
do vyšší třídy vozové nebo
do vlaku vyššího druhu než na který
zní jeho jízdenka, za podmínek v tarifu uvedených
a za zaplacení stanoveného doplatku.
Čl. 12. stanoví, že cestující,
který nemůže předložiti platnou
jízdenku, musí zaplatiti kromě jízdného
ještě přirážku, stanovenou dle
řádu (reglementů) železnice.
Čl. 13. jedná o osobách z jízdy vyloučených
nebo k jízdě jen podmínečně
připuštěných. (Osoby opilé, osoby,
jež by se chovaly neslušně, osoby, jež nedbají
předpisů, zákonů a řádů
a osoby, které by pro nemoc nebo jiné příčiny
obtěžovaly ostatní cestující).
Čl. 14. jedná o předmětech, jež
nesmí býti vzaty do osobních vozů
(předměty nebezpečné a takové,
které by byly na obtíž cestujícím).
Čl. 15. jedná o tlumocích (ručních
zavazadlech) a souhlasí celkem s naším dosavadním
železničním dopravním řádem.
Nejvyšší váhu tlumoků nestanoví,
ale praví, že tarify mohou stanoviti jiná omezení
než jak uvedeno v mezinárodní úmluvě;
bylo by tudíž i přípustno stanoviti
tarifem nejvyšší váhu tlumoků.
Čl. 16. jedná o právu cestujícího,
jestliže následkem zpoždění vlaku
bylo ztraceno připojení k jinému vlaku nebo
jestliže nějaký vlak byl zrušen. Zajišťuje
mu přepravu jiným vlakem nejen po původní,
ale i po jiné trati téže železnice, jestliže
tím opoždění jeho příjezdu
do stanice cílové bude zmenšeno.
Čl. 17., nadepsaný "Pojem zavazadel - Předměty
z přepravy vyloučené", jedná
o tom, co jest dovoleno přepravovati jako zavazadlo a kryje
se obsahově s ustanoveními našeho železničního
dopravního řádu.
Čl. 18. jedná o ručení cestujícího
za zavazadla a o přirážkách, byly-li
k přepravě jako zavazadlo podány předměty,
jež jsou z přepravy vyloučeny.
Čl. 19. jedná o obalu a úpravě zavazadel.
Jeho ustanovení jsou v podstatě stejná s
ustanoveními našeho železničního
dopravního řádu.
Čl. 20. jedná o podeji zavazadla a o zavazadlovém
lístku. Vzorec mezinárodního zavazadlového
lístku tvoří přílohu I. k MÚC.
Čl. 21. jedná o výdeji zavazadla a souhlasí
celkem s naším dosavadním železničním
dopravním řádem.
Čl. 22. jedná o vlacích, jízdních
řádech a výtazích z tarifů.
Obsahově se celkem kryje s ustanoveními našeho
dosavadního železničního dopravního
řádu.
Čl. 23, a 24. jednají o zásadách pro
výpočet dovozného, o tarifech a zvláštních
výhodách. Ustanovují, že jízdné
jest počítati dle tarifů pravoplatně
a řádně uveřejněných,
jichž jest pro každého používati
stejným způsobem. Zvláštní úmluvy,
jež by měly za účel přiznávati
jednotlivým cestujícím slevu z tarifních
sazeb, jsou zakázány a neplatny. Slevy řádně
vyhlášené a všem za stejných podmínek
přístupné, jakož i slevy udělené
ve prospěch služby železniční neb
ve prospěch veřejné správy, účelů
dobročinných, výchovných a vzdělávacích,
jsou však dovoleny. Mezinárodní tarify pro
cestující a zavazadla nesmí odporovati mezinárodní
úmluvě.
Čl. 25. jedná o předpisech celních,
berních, finančních, policejních a
jiných úřadů správních
a přenechává vyplnění těchto
předpisů cestujícím.
Čl. 26. jedná o úplném a částečném
navrácení jízdného a zavazadelného
a o přeplatcích a nedoplatcích. Přináší
novotu ve prospěch obecenstva v tom směru, že
v jistých případech dává cestujícímu
právo na vrácení jízdného za
neprojetou trať. Dosud tak činily dráhy jen
z ochoty.
Čl. 27. stanoví souhlasně s naším
železničním dopravním řádem,
že rozepře mezi cestujícími a mezi cestujícími
a železničními zaměstnanci urovnává
prozatímně za jízdy vlakvůdce a ve
stanicích dozorčí úředník.
Čl. 28. jedná o přepravě cestujících,
tlumoků (ručních zavazadel) a zvířat.
Pokud jde o ručení železnice za usmrcení
nebo poranění cestujících, jakož
i za škody způsobené zpožděním
nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení,
odkazuje MÚC na vnitřní zákony a reglementy.
Pokud jde o tlumoky (ruční zavazadla) a zvířata,
jež cestující vzali s sebou do vozu, má
MÚC stejná ustanovení, jako náš
železniční dopravní řád,
t. j. železnice ručí za ně jen tehdy,
má-li vinu.
Čl. 29. jedná o ručení železnice
za zavazadla. Obsahuje stejnou zásadu, jako MÚZ,
totiž společné (kolektivní) ručení
železnic. Také zde železnice, která přijala
zavazadlo k přepravě, vydavši mezinárodní
zavazadlový lístek; ručí za provedení
přepravy na celé cestě až do jeho dodání
a každá železnice následující,
jež zavazadlo převzala, vstupuje tímto činem
v přepravní smlouvu a bere na sebe závazky
z toho vznikající.
Čl. 30. jedná o rozsahu ručení železnice.
Zásadně ručí i dle MÚC železnice
za ztrátu úplnou, ztrátu částečnou,
poškození zavazadla po dobu od jeho přijetí
k přepravě až do jeho dodání.
Rovněž ručí za překročení
lhůty dodací. Podobně jako u zboží
jsou i zde určité důvody, jež ručení
vylučují.
Čl. 31. a 33. jednají o výši náhrady
za úplnou ztrátu, částečnou
ztrátu a poškození zavazadel. V případě,
že při ztrátě úplné nebo
ztrátě částečné výše
škody jest dokázána, ručí železnice
za tuto škodu, nanejvýše však do 20 franků
za každý scházející kilogram
hrubé váhy; není-li výše škody
dokázána, musí železnice zaplatiti paušálně
10 franků za každý scházející
kilogram hrubé váhy. K této náhradě
jest přičiniti v obou případech ještě
vrácení toho, co bylo zaplaceno na přepravném,
cle a ostatních výlohách. V případě
poškození zavazadla musí železnice nahraditi
znehodnocení, jež zavazadlo utrpělo, avšak
nanejvýše částku, kterou by platila
za ztrátu poškozené části. Ovšem
se může cestující udáním
odpovědi nedodání nebo pojištěním
u pojišťovny pojistiti i proti vyšší
škodě.
Čl. 32. jedná o presumptivní ztrátě
zavazadla a o postupu, když se opět najde. Na rozdíl
od ustanovení našeho dosavadního železničního
dopravního řádu, podle nichž jest zavazadlo
považovati za ztracené po uplynutí tří
dnů po příjezdu vlaku, k němuž
bylo podáno nebo kterým mělo dojíti,
stanoví MÚC pro presumptivní ztrátu
lhůtu 14denní, která počíná
dnem následujícím po tom, kdy za výdej
jeho bylo žádáno.
Čl. 34. jedná o výši náhrady
za překročení lhůty dodací
u zavazadel. Proti ustanovení našeho dosavadního
železničního dopravního řádu,
který v případě překročení
lhůty dodací přiznává náhradu
jen 10, resp. v případě škody dokázané
20 hal., a to nejvýše za 3 dny. stanoví MÚC
paušální odškodnění 10 centimů
za 1 kg hrubé váhy, v případě
pak, že škoda byla dokázána, jest železnici
za škodu zaplatiti náhradu, která však
nemá přesahovati 40 centimů za každých
24 hodin a za každý kilogram hrubé váhy
a to za dobu nanejvýše 14 dnů.
Čl. 35. jedná o odpovědi zájmu na
dodání. Částku opověděného
zájmu na dodání dlužno u zavazadel udati
v měně státu odesílacího, pokud
tarify nestanoví jinak. Tímto opatřením
může si cestující pojistiti pro případ
ztráty úplné, ztráty částečné,
poškození a překročení lhůty
dodací i náhradu přesahující
maximální částky uvedené v
čl. 31., 33. a 35. MÚC.
Čl. 37. zaručuje cestujícím 6%ní
zúročení náhrady, počínaje
dnem podání reklamace, resp. nebyla-li tato učiněna,
počínaje dnem podání žaloby.
Čl. 38. stanoví analogicky jako čl. 38. MÚZ,
že zaplatila-li železnice pro podvodné jednání
strany neprávem, jest oprávněna žádati
kromě navrácení neprávem vyplacené
náhrady ještě částku stejně
vysokou.
Čl. 39. jedná jako čl. 39. MÚZ o ručení
železnice za její lidi.
Čl. 40. obsahuje jako čl. 40. MÚZ bližší
údaje o reklamacích.
Čl. 41. a 42. jednají jako stejné články
MÚZ o aktivní a pasivní legitimaci.
Čl. 43. jedná o zjišťování
částečné ztráty nebo poškození
zavazadel.
Čl. 44. jedná jako článek 44. MÚZ
o zániku nároků proti železnici ze zavazadlové
smlouvy přepravní. Nároky cestujícího
ze zavazadlové smlouvy přepravní zanikají
zásadně odběrem zavazadla. Nároky
tyto však nezanikají tehdy, jestliže škoda
byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí
železnice, jestliže v případě překročení
lhůty dodací byly nároky uplatněny
ve lhůtě 14 dnů u příslušné
železnice, jestliže v případě ztráty
částečné nebo poškození
zavazadla byly tyto skutečnosti železnicí zjištěny
anebo nestalo-li se tak, bylo to opomenuto jen vinou železnice.
Rovněž nezanikají odběrem zavazadla
nároky za škody zevně neznatelné. V
tom případě musí však cestující
ihned po objevení škody, nejpozději však
do 3 dnů po přijetí zavazadla, žádati
železnici za zjištění a dokázati,
že škoda vznikla mezi přijetím k přepravě
a dodáním zavazadla. Rovněž nezanikají
odběrem zavazadla nároky na vrácení
zaplacených částek.
Čl. 45. jedná o promlčení nároků
ze smlouvy přepravní. Zásadně stanoví
promlčení jednoroční. Jen u nároků
založených na zlém úmyslu, hrubé
nedbalosti jakož i v případě podvodu
dle čl. 38. stanoví lhůtu tříletou.
(Ručení železnice za ztrátu zavazadla
končí [čl. 44.], jestliže ve lhůtě
6 měsíců po příchodu vlaku,
jímž zavazadlo mělo býti přepraveno,
nebylo požadováno na stanici určení.)
Tato kapitola obsahuje čl. 47. až 52. a upravuje stejnou
látku jako táž kapitola a tytéž
články MÚZ.
Čl. 53. až 63. mají táž ustanovení
jako tytéž články MÚZ a platí
o nich, co řečeno o těchže článcích
MÚZ.
Mezinárodní úmluva o přepravě
cestujících a zavazadel má přílohy
dvě. Přílohu I. tvoří vzorec
zavazadlového lístku, přílohu II.
řád Ústředního úřadu
pro mezinárodní přepravu železniční.
Po stránce formální vláda projevuje
přání, aby tyto úmluvy byly projednány
současně poslaneckou sněmovnou a v ní
výborem zahraničním a výborem pro
dopravu a veřejné práce, a senátem
a v něm výborem zahraničním a výborem
technicko-dopravním.
Text obou úmluv předkládá se ve zvláštním
exempláři ve znění francouzském
a českém překladu.