Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pokud by v jednotlivostech bylo třeba ještě dalších vysvětlení, uvádí se:

Přímé daně, ke kterým lze vybírati přirážky, jsou vypočteny taxativně.

Výše přirážek se obmezuje různě pro daň činžovní, daň pozemkovou a pro daně ostatní: Přirážky k dani činžovní jsou omezeny již podle nynějšího právního stavu (zákon čís. 170/1890 Sb. z. a n.) a vybíraly právě největší obce přirážky k této dani výměrou celkem nepatrnou, na př. Praha I.-VIII. včetně přirážek školních 43%, Brno 23%.

Poněvadž při nové úpravě daní přímých mi býti činžovní daň snížena, jest v zájmu obci, ve kterých byly přirážky k této dani vybírány nízkou výměrou, aby obce obdržely možnost jistého zvýšení přirážkového procenta. Nejvyšší výměra stanoví se polovicí maxima pro daně ostatní, byly-li však přirážky k dani činžovní vybírány dříve sazbou vyšší, jest tato vyšší sazba až do maxima stanoveného pro daně ostatní i nadále přípustna. Maximum obecních přirážek podle odst. 1. je přípustno vždy, jestliže obec bytovou spotřebu nezatěžuje dávkami vybíranými na podkladě nájemného (nájemní hodnoty).

Proč u daně pozemkové volen jiný způsob limitování přirážek, je vyložen o ve všeobecné části. Odstavec 4. má za účel docíliti jistého vyrovnání v daňovém zatížení jednotlivých skupin poplatnictva.

Nejvyšší sazby přirážek u daní ostatních jsou voleny tak, aby přibližně odpovídaly poměru průměrného procenta přirážkového u jednotlivých autonomních svazků, jak bylo odvozeno z konaných plateb na daně a na přirážky. Bližší podává příl. 2. Nelze ovšem přehlédnouti, že stanovení průměrného procenta přirážkového má cenu dosti problematickou, poněvadž svazky s nízkou přirážkovou základnou, které musí vybírati přirážky vyšší, zvyšují průměr, ač jejich rozpočtová potřeba je mnohdy nepatrná.

Přirážky zemské a župní stanová se poměrně výše, ježto z jejich výnosu je vyhrazeno 30% ve prospěch státu jako příspěvek zemí (žup) k částečné úhradě osobních nákladů na náhradní školství.

Osnova sleduje účel, aby nerovnost v přirážkovém zatížení byla pokud možno odstraněn, a stanoví proto, že v městech s vlastním statutem, v nichž se okresní přirážky nevybírají, nohou býti obecní přirážky vybírány až o výše rovnající se součtu přípustných přirážek obecních a okresních.

Přirážka rentabilitní a likvidační není základem pro přirážky samosprávných svazků jednak proto, že nastupuje místo dosavadních přirážek válečných, které rovněž nebyly přirážkám podrobeny, jednak proto, že by přirážkami k rentabilitní přirážce, jež je progresivně odstupňována podle výnosu, byla tato progresse zkreslována.

Převážně v zájmu zabezpečení úhrady úroků a úmoru zápůjček zvyšuje odst. 5, limit přirážek obecních a okresních nad míru stanovenou v odst. 1.

Podle zemských rozpočtů na rok 1926 je celkový roční náklad na národní školství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1.077,942.335 Kč, vlastní úhrada (z okresních školních fondů, z pensijních fondů učitelských, ze zemských fondů na učitelský náklad podle zemských zákonů) činí 191,541.465 Kč, zbytek 886,400.870 Kč hradí stát jednak (částkou 440,275.000) přídělem daně z obratu podle § 1, č. 3, zák. č. 334/1921 Sb. z. a n., jednak (částkou 446,125.870 Kč) podle resoluce, přijaté Národním shromážděním při projednávání učitelského paritního zákona č. 274/1919, prozatím zálohou.

Na Slovensku vydržuje školy státní stát, školy obecní obec, školy církevní obec církevní, stát je však zavázán doplňovati platy učitelské na školách obecních a církevních a dotovati částečně pensijní fondy učitelské.

Jest zajisté spravedlivo, aby na učitelské platy, zvýšené paritním a pozdějšími zákony a placené dosud státní zálohou, přispívaly také země (župy) a to tím spíše, že podle čl. V. cit. zák. č. 274/1919 a podle čl. 7. zák. č. 251/1922 měly hraditi a podle § 45 zák. č. 104/1926 mají i nadále hraditi osobní náklad na učitelstvo veřejných škol obecných a občanských nynější vydržovatelé a také podle § 35, odst. 2. a 3. zák. č. 292/1920, (jenž v tomto směru ovšem nenabyl ještě účinnosti) má býti stanoveno zákonem, jakou měrou k uhrazení osobního nákladu na učitelstvo přispívati jest z peněz župních.

Vybírá-li obec přirážky k pozemkové dani sama a výnos přirážek k ostatním daním nedosáhne výše 10% pozemkové daně, jest na obci, aby nedostávající se částku odvedla fondu sama.

Předpisy o povolování přirážek byly upraveny, aby více vyhovovaly potřebám doby.

Dosud nepotřebovala vyššího schválení usnesení o vybírání přirážky obecní nejvýše 100%ní, přirážky okresní (silniční okresní nejvýše 20%ní (v Čechách), 16%ní k všeob. dani výdělkové a 12% k ostatním daním (na Moravě), 10%ní (ve Slezsku), 10%ní (na Slovensku podle §§ 39 a 80 zákona č. 126/1920 Sb. z. a n.), župní 10%ní (na Slovensku). V Podkarpatské Rusi, kde dosud platí župní zřízení podle uherského práva, vybírají se kromě přirážek silničních pro různé účely zvláštní přirážky různé výše.

Odst. 2.-4. jsou převzaty celkem z § 31. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.

Úkoly bezprostředního a vyššího dohlédacího úřadu pro město Prahu byly dosud děleny mezi ministerstva vnitra, financí a zemský správní výbor. Napříště má úkoly ty zastávati pouze zemský správní výbor, čímž docílí se větší jednotnosti. Na hl. město Prahu se v plném rozsahu rozšiřuje působnost zák. č. 329/1921. Ustanovení § 57, odst. 3. cit. zák. se ruší.

Bezprostřední dohlédací úřady, které nevyhoví ustanovení odst. 6 a 7, jsou podle § 10, odst. 4. vyloučeny z příspěvků, o nichž jedná odst. 2. cit. paragrafu.

V Čechách byly dosud vybírány zvláštní obecní přirážky školní. To má napříště odpadnouti, takže i v Čechách by nastal stav, jaký je na Moravě a ve Slezsku.

Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové přísluší zásadně obcím; tyto mohou se však kvalifikovanou většinou usnésti na přenesení práva toho na orgány státní. Jinak byly předpisy tohoto paragrafu částečně obsaženy již v § 42 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí.

Dosud nebylo vždy dosti jasné, zda změna platební povinnosti co do daně státní má ve všech případech za následek i příslušnou změnu co do přirážek; to se nyní řeší ve smyslu kladném, pokud zvláštními zákony se nestanoví jinak. Bude tedy i prominutí daně, na něž poplatník nemá právního nároku, míti eo ipso za následek prominutí příslušné částky na přirážkách.

Rozhodování o odvoláních proti přirážkám - celkem nečetných - svěřuje se v případech, ve kterých se přirážky vybírají orgány státními, finančním úřadům I. stolice, které si vyžádají dobré zdání příslušných samosprávných korporací, popírá-li se odvoláním platební povinnost.

Lhůta do konce března stačí pro největší počet případů vzhledem k době, kdy rozpočet má býti usnesen. Nejsou-li přes to do stanovené lhůty přirážky povoleny, vyhoví svazky své povinnosti, když kromě rozpočtené úhrady přirážkové předloží doklad, že o povolení přirážek bylo zažádáno, a oznámí přirážky usnesené, jinak zastaví se další odvod přirážek. Tím se má usnadniti práce berních úřadů, spojená s vybíráním přirážek. Ze závažných důvodů může finanční úřad II. stolice povoliti odvod přirážek, i když stanovené oznamovací povinnosti nebylo vyhověno.

Ustanovením § 7 nemůže býti úhrada obecního rozpočtu ohrožena, poněvadž reservují se pouze částky, které přesahují potřebu, s níž v rozpočtech bylo počítáno.

Jestliže by v některém měsíci se obci v poměru platby dostalo méně než ¹/₁₂ rozpočtové úhrady z přirážek, může jí býti rozdíl nahrazen v přídělech za další měsíce v mezích zadržených částek.

Oznámení o poukazu bezprostřednímu dohlédacímu úřadu nařizuje se proto, aby úřad ten při jednání o povolení přirážek mohl zkoumati, zda přirážkového výnosu, přesahujícího rozpočtovou úhradu z přirážek, bylo užito podle zákona.

Opatření § 7 děje se proto, že poslední dobou počaly vyměřovací úřady ukládati nedoměrky na daních přímých za předešlá léta a stále častěji vyskytují se případy, že obcím dostává se v důsledku platby na tyto opožděné předpisy přídělu na přirážkách, který namnoze převyšuje několikráte celou rozpočtovou potřebu a tvoře úhradu vydání v rozpočtu neobsažených (§ 10 zákona čís. 32/1921 Sb. z. a n.), může sváděti k vydáním ne vždy účelným a k investicím, které nesou nezbytně nutny.

Opatření obmezuje se na obce jednak z důvodů technických, jednali proto, že u vyšších svazků s velkým počtem poplatníků se platby na dodatečné předpisy celkem vyrovnávají s nedoplatky jiných poplatníků a přirážkové platby zpravidla značněji nepřekračují rozpočtových úhrad z přirážek.

Příděl příslušel dosud obcím z určitých druhů daní v té které obci předepsaných a skutečně zapravených. Toto poslednější ustanovení naráželo v praksi při zavedeném kumulativním súčtování plateb na přímé daně na značné technické potíže. Navrhuje se proto, aby nadále příslušel samosprávným svazkům nárok na příděl z daní reálních (domovní a pozemkové) podle předpisu, na příděl z daně z obratu podle pevných částek, čímž značně ulehčí a urychlí se práce finančních úřadů při stanovení přídělů. Při daních reáliích se tedy platba anticipuje, což však není nijak nebezpečné, poněvadž u těchto daní nebývá nedobytných částek.

§ 9, odst. 3 řeší otázku dosud spornou.

Poněvadž podle § 10, odst. 2. má se příspěvku dostati obcím, které, nehledíc k přirážce k dani činžovní, plně využily výměry přirážek stanovené pro obce v § 1, odst. 1., 3. a 5., věta 1. a. 2. plyne z toho, že za stejných podmínek mohou města statutární obdržeti příspěvky, i když nevyčerpaly vyšší hranice přirážkové, podle § 1, odst. 6, přípustné.

Původně byla zamýšleno poskytovati příděl z daně z obratu vyrovnávacím fondům a zemským fondům (župám) percentuelní částkou z výnosu jmenované daně v dotčených územích. Myšlenka byla opuštěna, když se zjistilo, že výnos daně z obratu v jednotlivých zemích (župách) je naprosto neúměrný rozpočtové potřebě a že tudíž právě tak, jako pro okresy a obce, je třeba určitého vyrovnání mezi jednotlivými zeměmi a župami. Volen tedy způsob pevných přídělů, který má výhodu, že poskytuje záruku stability a chrání samosprávné svazky před krisí, která by nutně nastala, kdyby výnos daně z obratu a tedy i příděl z ní klesl (na př. snížením daňové sazby), že se tento pevný příděl označuje jako příděl z daně bratu, má význam pouze rozpočtový. Země a župy, k nimž se tu počítá i hl. město Praha, poněvadž podle župního zák. je vyňata ze svazku župního, mají podle osnovy k úhradě rozpočtového schodku přídělu obdržeti dohromady ročně nejvýše 150 mil. Kč, což zhruba odpovídá 10% očekávaného celkového výnosu daně z obratu z r. 1926 po srážce paušálů. Z této částky připadá na Prahu 10,000.000, na země a župy 10 mil Kč.; i na tyta příděly, které poskytuje vláda (pro Prahu ministr financí), vzniká nárok jen tehdy, nemohla-li býti rozpočtová rovnováha zachována přes to, že přípustné výměry přirážek byla plně využito a v obci Praze byly zavedeny bodné dávky a poplatky. Také vyrovnávací fondy mají obdržeti dohromady příděl, rovnající se 10% výnosu daně z obratu (po srážce paušálů), zarovnanému nahoru. Celkový příděl byl rozdělen na jednotlivé percipienty polovicí podle daňového výnosu (bez paušálů), polovicí podle rozpočtové potřeby z r. 1926, provádí se tím zásada, že silnější svazky musí přispívati svazkům slabším.

Výnos daně z obratu a percentuelní poměr, v jakém jednotlivá území k tomuto výnosu přispívají, jest uveden výše. Rozpočtová potřeba obcí a okresu z r. 1926 je tato:

Se zřetelem na obě složky, podle kterých se celkový příděl z daně z obratu na jednotlivé vyrovnávací fondy dělí, dojde se k tomuto výsledku:

Ustanovení odst. 2, souvisí se změnou zásad v poskytování přídělů. Dosud příslušel obcím nárok na příděl daně z bratu a obcím, pokud se týče zemím (župám), nárok na příděl z daní reálních na ten který rok předepsaných a skutečně zapravených, napříště mají se příděly daní reálních poskytovati podle předpisu, příděl daně z obratu podle pevné částky. Kromě toho se některé obce z přídělů vylučují a daň pozemková se přikazuje fondu. Je tedy nutno učiniti opatření, aby příděly podle zákona č. 334/1921 Sb. z. a n. byly zlikvidovány.

Zde se činí opatření, aby pro případ zavedení župního zřízení v zemích českých byly zamezeny jakékoli pochybnosti.

Podle čl. I., § 5. zák. č. 334/1921 Sb. z. a n. rozdělovala přirážku k dani z lihu vláda se zřetelem k úkolům zemí (žup) a ke skutečné spotřebě lihu v tom kterém území.

Provedení tohoto zákonného ustanovení bylo velmi složité, poněvadž jednak bylo nutno opatřovati si rozpočty zemí a žup, aby mohly býti zjištěny jejich úkoly, jednak jest obtížno zjistiti přesně skutečnou spotřebu lihu v tom kterém území.

Výsledek obsáhlého šetření byl, že na př. při rozdělení přirážky na rak 1925 připadlo na Čechy 43%, na Moravu 24%, Slezsko 8%. Slovensko 22% a Podk. Rus 3%.

Z podílu Slovenska obdržela:

Aby se rozvrhovací řízení zjednodušilo, navrhuje se nový klíč, podle kterého by se přirážka dělila z polovice v poměru běžné rozpočtové potřeby bez investic, z polovice v poměru výnosu daně z lihu v tom kterém území.

Rozpočtová potřeba zemí (žup) v r. 1926 vinila:

V poměru rozpočtové potřeby obdržely by tudíž z výnosu polovice přirážky:

Výnos daně z lihu činil v roce 1925:

V poměru výnosu daně z lihu by z druhé polovice výnosu přirážky obdržely:

Podle toho by celkový výnos přirážky byl rozdělen tak, že by obdržely:

což asi též lépe odpovídá spotřebě lihu v jednotlivých těchto územích.

Rozdělení celkového podílu Slovenska mezi jednotlivé župy svěřuje se ministru s plnou mocí pro správu Slovenska, který je při tom povinen přihlížeti k potřebám a úkolům žup a k poplatní síle jich obyvatelstva. Také tu sleduje se zásada, aby svazky finančně silnější přispívaly svazkům finančně slabším.

§ 27 zák. čís. 39/1921 se zrušuje, poněvadž pro finační hospodářství obcí, jak ukázala praxe, neměl valného významu. V důsledku tohoto zrušení a osvobození státních drah od výdělkové daně činí se v § 16 opatření ve prospěch obcí, kterým při zestátnění některých drah (severní, české severní, společnosti státní dráhy, severozápadní a jiho-severoněmecké spojovací dráhy) byly co do dělby výdělkové daně zvláštními zákony poskytnuty na jistou dobu určité výhody.

Doposud byly na Podk. Rusi sestavovány kromě župních rozpočtů silničních ještě zvláštní rozpočty pro různé fondy (základny) se specielní úhradou. Nyní v souvislosti s ustanovením § 3, odst. 1., podle kterého župní přirážky povoluje vláda, zavádí se co do sestavováni rozpočtu stav, jaký je na Slovensku.

Se zřetelem k tomu, že zadlužení některých samosprávných svazků povážlivě stoupá, činí se opatření, aby sjednána byla náprava.

Při pracích o osnově byla těžce pociťována neúplnost potřebných statistických dat, která by podávala obraz vývoje za více let a jež nemohla finanční správa včas získati pro nedostatek zákonných předpisů. § 19 má připraviti půdu pro příští práce a požadovaná data budou též sloužiti k účelům statistickým. Proto budou bližší podrobnosti o statistických výkazech stanoveny nařízením v dohodě se státním úřadem statistickým, takže není obavy, že by byly výkazy ty požadovány od několika úřadů.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.