Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Když finanční situace samosprávných svazů se zhoršila poměry válečnými a poválečnými, vydány ke konsolidaci a ozdravění hospodářského života samosprávných svazků zákony ze dne 12. srpna 1921, č. 329 o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a č. 34 Sb. z. a n. o přídělech samosprávným svazkům z výnosu některých státních daní.

Ačkoli zmíněnými zákony umožněno obcím do značné míry vybudovati systém dávkový a poplatkový a svazkům samosprávným dostalo se přídělů ze státních daní, zůstal přece výnos přirážek k daním přímým i nadále hlavním zdrojem příjmů zmíněných korporací, jehož bylo namnoze využito do té míry, že byla ohrožena platební schopnost poplatnictva.

Obraz, v jakém poměru nalezly obce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku úhradu svých rozpočtových potřeb na r. 1922 v jednotlivých druzích příjmů, podává příloha 1. Vychází z ní na jevo, že z řádné úhrady při'padá průměrně 32% na přirážky. Ze Slovenska a Podkarpatské Rusi není statistických dat.

Přehled o zatížení přirážkami zemskými a okresními za r. 1922 až 1924 v zemích českých padávají další tabulky.

Přehled o obecních přirážkách za r. 1922 je sdělán na základě dat, uveřejněných v čís. 31., 77 a 120 z r. 1925 Zpráv státního úřadu statistického.

Z četných i veřejně pronášených stížností je známo, že u obcí docházelo někdy k vypsání až 1000%ních přirážek. Těžisko berní reformy, pokud má býti daňovou úlevou a osvěžením pro podnikání a výrobu, nespočívá tedy vlastně daních státních, nýbrž hlavně v přirážkách samosprávných svazků, které státní daň zmnohonásobují. Příčiny, proč po válce dostoupily samosprávné, zejména obecní přirážky takové výše, že pojmově odčerpávají někdy celý výnos podniků, jsou různé. Spočívají jednak v tom, že i obcím přibylo po válce nmoho různých technických i sociálních úkolů, v tom, že nebylo vždy dbáno nejpřísnější úspornosti a překotně chtěly se splniti úkoly po staletí před tím neplněné. Základ samosprávných přirážek nevyvíjel se samočinně ani v tom poměru, v jakém klesala měna a stoupala hospodářská čísla, s nimi pak i ceny a platy zaměstnanců, poněvadž u daně pozemkové ustrnul základ přirážek na mírových číslech a u daně činžovní čelila vzestupu zápověď zvyšovati činže. Buď jak buď, má-li býti berní reforma do budoucna úlevou pro podnikání, musí býti upraveny zákonem i samosprávné přirážky. Úprava hospodářství finančního samosprávných svazků jest proto podstatnou součástkou berní reformy a bylo při pracích a osnově zákona o přímých daních nutno uvažovati, zda a pokud je přirážkový systém nadále udržitelným, má-li býti dosaženo vytčeného cíle chrániti nosnost poplatnictva před daňovým přetížením a docíliti pokud možno rovnoměrného rozvržení daňového břemene.

Není pochyby, že systém ten je nejjednodušší a pružnou formou rozpočtové úhrady, která zabezpečuje hospodářskou rovnováhu samosprávných svazků, na druhé straně nelze však přezírati, že právě tato snadnost opatření si úhrady svádí k výdajům méně účelným nebo nikoli nezbytně nutným a že přílišná výše přirážek způsobuje místní nestejnoměrnost zatížení, která může ohroziti platební schopnost poplatnictva, nebo dáti podnět k stěhování průmyslu z obcí s vysokými přirážkami do jiných obcí, kde jsou přirážky sice nižší, kde však je také méně podmínek pro přirozený vývin toho kterého odvětví průmyslového. Působí tedy v každém směru vysoké přirážky národohospodářsky škodlivě.

Dosavadní ochrana proti přílišnému zatížení přirážkami samosprávných svazků - totiž potřeba povolení vyššími instancemi (v příčině přirážel obecních § 31, odst. 3 a 4 zákona č. 39/1921, v příčině přirážek okresních § 54 zákona č. 27/1864 čes. z. z. ve znění zákona č. 13/1901 čes. z. z., § 12 zákona č. 38/1887 mor. z. z. ve znění zákona č. 60/1898 mor. z. z., § 13 zákona č. 33/1898 slezs. z. z.), ukázala se v praksi nedostatečnou - nezbyloť těmto vyšším instancím, hlavně pro nedostatek vlivu na úpravu předložených jim rozpočtů - zpravidla nic jiného, než přirážky povoliti, neměly-li se samosprávné svazky octnouti v situaci, že by neměly rozpočtový schodek čím hraditi.

Po uvážení výhod i nevýhod přirážkového hospodářství usnesla se vláda na návrhu zákona, kterým se přirážková soustava sice podržuje, jenž však

1. stanoví s jistými výjimkami nejvyšší přípustnou hranici pro zatížení přirážkami svazků územní samosprávy,

2. rozšiřuje vliv dohlédacích úřadů na úpravu obecních, okresních a župních rozpočtů,

3. rozmnožuje příjmy samosprávných svazků z přídělů státních a staví tyto na jinou základnu.

ad 1. Osnova stanoví nejvyšší přípustnou výměru přirážek zásadně 470%. Výjimky platí pro daň činžovní, u které bylo přirážkové právo obmezeno již zákonem č. 170/1913 Sb. z. a n., a pro daň pozemkovou.

Původně zamýšlená hranice 550% byla snížena se zřetelem, na zvýšení sazby zvláštní daně výdělkové ze 6 na 8% a na to, že limit může za jistých okolností býti do určité výše překročen u přirážek obecních a okresních.

Ačkoli působnost zastupitelských okresů v Čechách je širší, než působnost silničních okresů na Moravě a ve Slezsku, stanoví se přece limit pro zastupitelské a silniční okresy stejnou výší, poněvadž širší působnosti zastupitelských okresů v Čechách odpovídá i mohutnější přirážková základna (Podle zpráv statistického úřadu z r. 1925, č. 77 a 120, připadá v průměru na 1 obyvatele v Čechách 2574, na Moravě a ve Slezsku pouze 2314 Kč přirážkové základny).

Rozpočtový schodek má býti zpravidla uhrazen v rámci přípustné výše přirážek, která smí býti překročena u přirážek obecních a okresních, pokud je to nutno k úhradě úroků a splátek ze zápůjček platně uzavřených před účinností zákona, případně i k úhradě nákladů mimořádného rozpočtu.

Při předběžných pracích o osnově bylo zamýšleno toto zvýšení přirážek připustiti (bez stanovení nejvyšší hranice) jen u přirážek obecních k úhradě mimořádného rozpočtu a vázati je na souhlas poplatníků, kteří v obci platí značný díl přirážek. Poplatníci zvláštní daně výdělkové byli při tom chráněni dalším ustanovením, že zvláštní daň výdělková se všemi přirážkami nesmí činiti více než 60% dani podrobeného ryzího výtěžku. Od úmyslu toho bylo upuštěno se zřetelem na to, že způsob ten nevyhovoval samosprávným svazkům, poněvadž poplatnici by jednak mohli svým vetem zmařiti usnesení obce i při prokázané potřebě, jednak (poplatníci zvláštní daně výdělkové) by na výši přirážky ztratili zájem, jakmile by bylo dosaženo hranice, od které by nastala ochrana zvláštní daně výdělkové, spočívající v nejvýše přípustném celkovém daňovém zatížení, zvláštní daň výdělková by pak byla přirážkami vyssávána na úkor státu a ostatních samosprávných, na přirážkách zúčastněných celků. Nynější úpravou, která, zabezpečujíc splácení dluhů, připouští i tyto zvýšené přirážky jen do určité hranice, dostává se stejné ochrany všem poplatníkům. Zatížení poplatníků zvláštní daně výdělkové se při tam jen o něco málo zhoršuje v případech, ve kterých se vyměřuje přirážka rentabilitní.

Na první pohled překvapuje, že není pozemková daň účastna stejného přirážkového limita, jako jest u ostatních výnosových daní. Nebylo možno obmezení samosprávních přirážek při pozemkové dani upraviti stejným absolutním číslem jako na př. u daně výdělkové, poněvadž základ dotyčných výnosových daní byl v berní reformě nově upraven a obmezení přirážek se stalo vzhledem k této nové úpravě základny. Tomu však u pozemkové daně tak není. Základnou přirážkovou zůstává daň vyjádřená mírovými čísly. Příjem státu z pozemkové daně jest dočasně zvýšen o státní mimořádné přirážky k pozemkové dani, které byly na neurčito v osnově zákona o berní reformě ponechány v platnosti dokud nebudou zvláštním zákonem upraveny sazby státní pozemkové daně trvale, což se zatím z důvodů v osnově o berní reformě vylíčených neděje. Neupravuje-li se však základ pozemkové daně adekvátně k ostatním výnosovým daním, není ani možno samosprávné přirážky obmeziti týmž číslem, jak se stalo u ostatních daní výnosových a zvláště u daně výdělkové. Vždyť střední sazba státní daně výdělkové činí 3% ze skutečného výnosu a bylo by tedy nutno, mělo-li by dojíti k limitu samosprávných přirážek při pozemkové dani na 470%,. jak tomu je u daně výdělkové, uzpůsobiti základ i sazbu pozemkové daně tak, aby byla základna u obou daní adekvátní. Zbývá nyní vyložiti, proč:byl svrchu uvedený princip zemského váženého průměru volen pro obmezení přirážek. Samosprávné přirážky k výnosovým daním vzrostly u jednotlivých daní jednak proto, že daňová základna nerostla úměrně k vzestupu soustavy hospodářských čísel, zvláště cen, výnosu a důchodu, jednak proto, že hlavně obec se dostala do mimořádné tísně ať už následkem své chudoby, anebo mimořádných poválečných úkolů, anebo konečně následkem nedostatku hospodárností a odpovědnosti. Tak vzestup přirážek u pozemkové daně jest na jedné straně vysvětlitelným tím že základna daňová utkvěla na mírovém stavu, jednak okolnostmi posléze uvedenými. Pokud vzestup přirážek autonomních k pozemkové dani měl svůj kořen v utkvělosti základny, není vzestup těchto přirážek neodůvodněný a nespravedlivý. Jestliže však v té které obci vzrostly přirážky i z dalších důvodů chudoby či nehospodárnosti nad to, jsou dány předpoklady pro obmezení přirážek a v případě opravdové nouze anebo mimořádných úkolů předpoklady na podporu z fondu. Lze právem za to míti, že průměrný vzestup přirážek k pozemkové dani v obci jest, měřítkem onoho vzestupu, který vyplynul z utkvělosti základny a že přirážky i nadprůměrné mají své příčiny nikoliv obecné, nýbrž individuální. Volí-li se dále za měřítko průměr nikoliv prostý, nýbrž průměr vážený, tedy je to proto, aby nebyl nahodilý. Vážený průměr se získá tím, že peníz vybraný na obecních přirážkách v tom kterém roce v celé zemi se promítne do daňového základu (prostý průměr by se získal součtem všech jednotlivých přirážek dělených počtem obcí, při čemž by nepadal na váhu rozsah obce a zvláště též ne rozsah pozemkové daně v obci). Podobně tomu jest ve příčině obmezení přirážek okresních. Dalo by se namítnouti, že by se měl podobný průměr vážený získati pro celou oblast republiky, avšak má dobré důvody pro sebe, volí-li se průměry zemské. Jednak proto, že Slovensko má doposud své zvláštní poměry vyžadující do jisté míry i zvláštních opatření, dále proto, že i vyrovnávací fondy jsou tvořeny pro oblasti zemské a tudíž jak co do příjmu tak co do výdajů zemským poměrům přizpůsobené a konečně i proto, že přece jen běží o otázku autonomie, při které dlužno pamatovati na možnost přizpůsobování místním a třeba i zemským poměrům. Důsledek uvedeného principu bude, že přirážky k pozemkové dani zůstanou upraveny na takové slušné výši, která odpovídá poměrům měnovým, ale že na druhé straně výstřelky způsobené individuálními příčinami a přesahující zemský vážený průměr, vzniklý z příčin obecných, budou odčiněny. Vyhovuje se tedy prakticky při nezměněném základu pozemkové daně jak požadavku plynoucím ze stabilisace měny, tak požadavku po úlevě od břemen individuálně mimořádných a nesnesitelných.

ad 2. Úřadům povolujícím přirážky ukládá se povinnost zkoumati rozpočty nejen co do úplnosti a zákonnosti jednotlivých položek, nýbrž také po stránce účelnosti, jakož i prováděti vhodné změny jak v úhradě, tak v potřebě, jmenovitě vyloučením výdajů zbytných, případně odkladu schopných a snížením jiných výdajů na míru nutně potřebnou.

Aby se zamezila přílišné zvyšování přirážek k přímým daním, může v obcích úřad povolující přirážky naříditi zavedení vhodných dávek a poplatků, pro něž vydána vládou pravidla, nebo zvýšení sazeb zavedených již dávek a poplatků do míry stanovené těmito pravidly, rovněž může úřad ten navrhnouti povoleni dávek a poplatků, pro něž nejsou vydána vládou pravidla, jež by však v daném případě mohly míti pro obec značnější finanční význam. Dohlédací úřad bude také dbáti toho, aby u obcí byla zachována ustanoveni §§ 21 a 22 zák. čís. 329/1921 Sb. z. a n., o spravování obecního majetku a vedení obecních podniků a bude bdíti nad tím, aby se mimořádného výnosu přirážek nepoužilo v obcích k výdajům zbytečným, nýbrž k účelům, jež v osnově přesně jsou označeny: k zaplacení dluhů, k úhradě rozpočtových schodků a k snížení přirážek let příštích. Vzhledem k dodatečným vysokým předpisům státních daní v poslední době za více let provedeným, jest toto ustanovení obzvláště důležito.

ad 3: Dosud měly obce nárok na příděl polovice daně domovní a na 5%ní příděl z daně z obratu a přepychové (v dalším krátce označována jako daň z obratu) bez zřetele k tomu, zda a v jaké výši vybíraly obecní přirážky tedy i tehdy, když přídělů k udržení rozpočtové rovnováhy vůbec nepotřebovaly. Vyšší příděl daně domovní (dvě třetiny) a daně z obratu (10%) byl určen hlavně k tomu, aby se dle možnosti čelilo přílišnému zatížení poplatnictva obecními přirážkami a dávkami. Tento vyšší příděl musil býti ovšem hojně povolován.

Okresům (župám) dostávalo se posud přídělu 5% daně z obratu, pokud v tom kterém nich byla přirážka vyšší než 100%, avšak s tím omezením, že přídělem nesměla výměra přirážek klesnouti na méně než 100%.

Zemím (župám) náležela čistá daň pozemková (bez válečné přirážky), kromě toho zemským fordům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku značná část daně z obratu. Přídělový zákon určil totiž pro územní samosprávné svazky úhrnem 40% daně z obratu, z čehož připadalo, jak již řečeno, obcím % resp. 10% a okresům (župám) 5%, zbytek pak uvedeným zemským fondům, ovšem s výhrado, že ho bude užito k úhradě zvýšených platit učitelských. Proto se tento příděl ve skutečnosti zemským fondům nepoukazoval, nýbrž srážel ze záloh, poskytovaných posud státem na krytí oněch zvýšených platů.

Osnova staví přiděly na jiný základ, přiklaňujíc se k systému subvenčnímu:

a) obcím má připadnouti celá daň domovní, avšak jen tehdy, když obecní přirážka v té které obci v roce předcházejícím vybíraná překročila určitou hranici (150%);

b) vyšší dohlédací úřady (§ 3, odst.1) budou spravovati zvláštní fond, utvořený v jejich obvodu jednak z výnosu daně domovní, pokud nepřipadl obcím (a), jednak přídělem daně z obratu, příjmem z daně pozemkové a z části přirážek ku všeobecné a zvláštní dani výdělkové, předepsané z provozoven, jejichž zaměstnanci bydlí aspoň ze čtvrtiny v jiných obcích, než jest provozovna. Z tohoto fondu bude pak poskytována subvence obcím a okresům, jichž rozpočtová potřeba nemohla býti zcela uhrazena přes to, že přípustné výměr, přirážek bylo plně využito a v obcích byly též zavedeny vhodné dávky a poplatky. Důležito je ustanovení, že okresům se má dostati příspěvku jen pod podmínkou řádného vykonávání jejich dozorčích povinností. Při poskytování subvence, pro které se dávají určité směrnice, má vyšší úřad dohlédací stejná práva a povinnosti co do úpravy rozpočtů, jako bezprostřední dohlédací úřad.

c) zemským fondům (župám), jimž má býti daň pozemková odebrána, může býti vládou přidělena část daně z obratu.

Jasněji a přesněji vysvitne snad příští úprava přídělů z tohoto přehledu:

A. Obce s přirážkou v předchozím roce do 150% neobdrží žádného přídělu.

Obce s přirážkou v předchozím roce více než 150% obdrží celou daň domovní;

obce, jimž (bez zřetele k přirážkám k dani činžovní a pozemkové) na úhradu rozpočtové potřeby nestačí ani plných 200%, případně 300%, (§ 1, odst. 5.) - (zkrácených o částku ve výši 10% pozemkové daně, předepsané v obci z veškeré půdy kromě lesů), obdrží kromě toho podle možnosti příspěvek z fondu za podmínky, že řádně vybudovaly systém dávkový a poplatkový a provedly ustanovení zaměstnaneckých zákonů (§ 10, odst. 2. a 3.).

B. Okresy s přirážkou v předch. roce do 110% neobdrží žádného přídělu;

okresy s přir. (bez zřetele k přirážkám k dani činžovní a pozemkové) v předch. roce plných 110%, případně 150% (§ 1, odst. 5.) obdrží padle možnosti příspěvek z fondu, který je vázán další podmínkou, že okresy jakožto bezprostřední úřady dohlédací řádně vykonaly své povinnosti dozorčí a provedly ustanovení zaměstnaneckých zákonů.

C. Země, župy a město Praha obdrží nejvýše 150,000.000 Kč, jestliže jejich rozpočtová potřeba není uhrazena přirážkami v nejvýše přípustných sazbách a v Praze byl též vybudován systém dávkový a přirážkový.

Stát obětuje tedy ve prospěch samosprávných svazků u srovnání s posavadními příděly tyto další sumy:

a) rozdíl mezi posavadním přídělem daně z obratu, jenž činil průměrně asi 12¹/₂% (obcím posud 5%, resp. 10% a okresům 5%), a příštím celkovým přídělem 310,000.000 Kč, kterýžto rozdíl by činil asi 110,000.000 Kč;

b) nejméně 1/3 daně domovní (činžovní a třídní), což by podle dosavadních předpisů na této dani činilo asi 24,000.000 Kč, příště však bude činiti méně (vzhledem na ustanovení současně navrhovaného zákona o přímých daních, podle něhož lze výnos daně domovní odhadnouti pouze na 55,580.000 Kč);

Poslední nám známé přesné výkazy o předepsané čisté dani pozemkové (bez válečných přirážek) a dani domovní, jakož i výkaz o čistém výnosu daně z obratu a přepychové podávají tento obraz:

Výnos daně z obratu a přepychové (bez paušálů) činil v r. 1926 (za dobu od 1. ledna do 31. srpna 1926):

Přepočten na celý rok činí výnos ten 1.544,982,826 Kč, čili okrouhle 1.600,000.000 Kč.

Jestliže se věc posuzuje na podkladě kapitol VI a VI A státního rozpočtu na rok 1926, dojde se k tomuto výsledku:

Výsledek je tedy pro uvedené svazky o více než 117,000.000 Kč příznivější.

Zvláštní postavení zaujímají co do přídělů města Praha, Brno a Bratislava potud, že jim daň domovní přísluší bez ohledu na výši obecních přirážek, Praze se má dostati za určitých podmínek zvláštního přídělu daně z obratu, za to však nebude Praha účastna na příspěvcích z fondu spravovaného vyšším dohlédacím úřadem.

Ostatní příděly (7,000.000 Kč jako ekvivalent výnosu přirážky k poplatkům dědickým, školní příspěvek k poplatkovému ekvivalentu a zvláštní přirážka k dani z lihu), jichž se posud dostávalo zemským fondům, pokud se týče župám, mají býti zachovány.

Na ten čas nelze postaviti definitivní úpravy financí samosprávných svazků z více důvodů. Především proto, poněvadž není provedena definitivní konstrukce vyšších samosprávných svazků, které se budou děliti s obcemi o úkoly i finanční prostředky. Podle úkolů a politické konstrukce samosprávného svazku musí býti upravena i finanční stránka jeho hospodářství. Nelze zvláště odloučiti rozhodování od odpovědnosti a při změně politické struktury hospodářského svazku musí býti přiměřeně upravena též struktura finanční. Není-li možno nyní upraviti definitivně financí samosprávných svazků, jest východisko, které hledá osnova ve vyrovnávacích fondech sice východiskem na ten čas jedině možným, avšak každým způsobem východiskem provisorním. Konstrukce vyrovnávacích fondů má hlavní svůj nedostatek v tom, že svazky, které opatřují jeho distribuci, nejsou samy odpovědny za získávání pramenů, z nichž se tyto fondy tvoří. Nelze trvale budovati samosprávy bez plné odpovědnosti. A tak musí zase jednou býti každá obec plně odpovědnou za své finance a nesmí se zaříditi na příspěvky a podpory svazku vyššího. Jest věcí zákonodárství o samosprávě, aby rozdělilo samosprávné úkoly mezi vyšší a nižší svazky podle jich nosnosti a věcné vhodnosti, avšak s tím účinkem, že musí každý svazek za úkol jemu přisouzený převzíti plnou odpovědnost. Provisorium navrhované úpravy vyplývá i z pramene, kterým jsou alimentovány vyrovnávací fondy z největší části, t. j. z daně z obratu. Daň z obratu jest dnes největší a. nejvýnosnější státní daní a nedá se bez ní mysliti rovnováha veřejných hospodářství. Stala se opravdu pilířem, na kterém byla vybudována sanace státních a samosprávných financí. Avšak přes to přese všecko nemůže daň z obratu zůstati pro vždy trvalým článkem berní soustavy pro své povážlivé národohospodářské vady. Hlavní její vadou jest jednak, že zatěžuje výrobu a výrobek před jeho hotovostí pro konsumenta a bez zřetele k výnosu, jednak že zatěžuje více onen výrobek, jehož výroba je podrobněji specialisována v samostatných podnicích, než výrobek se specialisací menší. Exportní povaha našeho státu vyžaduje, aby soustava berní se povlovně odkloňovala od takových daní a dávek, které zatěžují výrobek před jeho dokončením, jsou složkou výrobního nákladu, jsou soutěžním činitelem a zatěžují naši výrobu více než je tomu v cizině, s níž nám jest právě soutěžiti. Ta platí právě a především o obratové dani, a to ještě nestejnoměrně, jak bylo vyloženo. Není-li možno na ten čas od obratové daně upustiti a je-li nutno právě na ní budovati provisorní konstrukci při fin. hospodářství samosprávných svazků, tedy jest to z důvodů rozpočtových. Úspora ve státních a veřejných výdajích na straně jedné a přirozený vzestup trvalých příjmů se strany druhé, musí postupně umožniti odčinění daně z obratu. Jestliže přestaneme ve státním hospodářství dělati nové dluhy a splácíme okrouhle 600 milionů, klesá úrokové břímě skoro o 50 milionů, kterýžto vývoj za 1 desítiletí znamená úsporu v úrokové službě asi ¹/₂ miliardy. Postupně budou klesati i poválečná břemena, na př. z problému invalidity, která mohou za 1 desítiletí klesnouti o sta milionů. Avšak přirozený vývoj přímých i spotřebních státních daní, ekonomisace státních podniků a zvýšení jich výnosu a ekonomisace veřejné správy může přiblížiti okamžik, kdy bude lze zprvu z části a pak úplně odčiniti daň z obratu, v řádné soustavě daňové trvale neudržitelnou. Stejně jako soutěžní poměry budou tlačiti k tomuto vývoji, musí pominouti í soustava samosprávných financí na této dani vybudovaná. A třeba už nyní pomýšleti na soustavu definitivní, která by se obešla bez daně z obratu, ale též bez vyrovnávacích fondů a postavila opětně finance samosprávných svazků na plnou jich své odpovědnost. Zdá se, že co do významu řadí se za daní z obratu na prvním místě daň důchodová (z příjmu), daň technicky i sociálně nejvhodnější, která může býti ještě intensitou správy finanční podstatně vybudována. Ale nejen tento vnější moment, i jiné momenty ukazuji k tomu, že bude třeba hledati užší souvislost mezi hospodářstvím obecním, vybudovaným politicky na všeobecném hlasovacím právu a mezi touto obecnou daní. Obce s nepatrným základem daní výnosových, ale s četným dělnictvem pracujícím po případě v obcích jiných, jsou toho dokladem. Mají finanční poměr jen k určité části svého obyvatelstva, avšak povinnosti ke všem. Vztah k obyvatelstvu, které neplatí daní výnosových, hledá se v různých obecních poplatcích a nepřímých dávkách, avšak měrou nedostatečnou. Nebude se lze asi vyhnouti tomu, aby při nové politické konstrukci hledat se i vztah mezi samosprávou a daní důchodovou.

Nejvážnější námitky čelily doposud tomu, aby nebyla daň důchodová (z příjmu) podrobována přirážkám samosprávným. Dělo se tak nejen proto, že různé obecní a místní zatížení při této nejpohyblivější dani by posunovalo poplatníky směrem k nižšímu břemenu, ale také proto, že by linie progresivity daně státní byla přirážkami úplně zkreslena. Padá konečně na váhu, že důchod jest často čerpán z pramenů padajících do více obcí, okresů nebo i zemí, ale výsledek zdanění dali důchodovou, pokud se týče přirážkou k ní, by připadl nahodile obci, ve které poplatník bydlí. Avšak i těmto nejvážnějším námitkám bude nutno čeliti. Různosti místního zdanění a zkreslovacímu účinku přirážky lze čeliti jednotným údělem, po případě i údělem pružným. Obtížnější je rozklad účasti podle pramene důchodu. Avšak přes nejobtížnější překážky, nezbude, než hledati v budoucnu definitivní konstrukci samosprávných financí mimo jiné též v určitém vztahu k dani důchodové. Na ten čas však problém tento není rozřešen a nemůže býti rozřešen před definitivní politickou konstrukcí samosprávných svazků a nezbývá tedy, než obejíti se s provisoriem, jak osnova navrhuje.