II. volební období | 3. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Platnost zákona č. 268/1923 Sb. z. a n. se prodlužuje
s těmito změnami:
V §u 1, odst. 1., č. 1., věta druhá
bude zníti: Které dodávky a výkony
se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti
tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví nařízení.
V §u 1, odst. 1., č. 2., věta první
se doplní slovy:
dále v případech, kdy daň jest paušalována
(§ 19, odst. 8.).
§ 4, č. 7., bude zníti:
dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné
(hlídání, krmení a porážení
dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními
svazky v jejich vlastních podnicích, dále
dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné
osvětlení. Rovněž nejsou dani podroben
vzájemné dodávky stejného množství
elektrického proudu, provedené v daňovém
období mezi elektrárnami, jejichž vedení
spolusouvisí; dodávky elektrického proudu
toto množství převyšující
dani však podléhají;
§ 4, č. 10., bude zníti:
dodávky a výkony mezi spolusouvisícími
tuzemskými závody téhož podniku a mezi
spolusouvisícími tuzemskými závody
a podniky téhož majetníka (§§ 1 a
6) mimo případy, kdy daň jest paušalována,
neustanoví-li vyhláška o paušalování
něco jiného. Pojem spolusouvisících
tuzemských závodů téhož podniku
a spolusouvisících tuzemských závodů
a podniků téhož majetníka ustanoví
nařízení;
§ 4, č. 12., bude zníti
dodávky léčiv, léčebných
pomůcek (včetně pomůcek therapeutických),
léčebných vod a podávání
léčebných lázní, dále
výkony lékařů a porodních asistentek,
hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony
nositelé veřejnoprávního sociálního
pojištění podle příslušných
právních ustanovení. Stejné osvobození
platí i pro náhradní nositele sociálního
pojištění (zaopatření) podle
čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č.
207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony
o úrazovém pojištění dělníků,
pokud se týče podle vlád. nařízení
ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z.
a n., o zřízení Zemské úřadovny
pro dělnické pojištění na Slovensku
v Bratislavě a rozšíření působnosti
zákonů o dělnickém pojištění
na Slovensko, a podle §u 5, písm. a) a §u 6,
písm. a), zákona ze dne 9. října 1924,
č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří,
pokud se týče podle §u 22 zákona ze
dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o
nemocenském pojištění veřejných
zaměstnanců, jakož i pro osoby, opatřené
vysvědčením chudinským. Rovněž
nejsou dani podrobeny dodávky a výkony veřejných
léčebných a ošetřovacích
ústavů na. všeobecných třídách.
Tato osvobození však neplatí, jde-li o dodávky
předmětů, na nichž jest daň paušalována
(§ 19, odst. .). Ministr financí se zmocňuje,
aby tato osvobození rozšířil i na jiná
podobná zařízení, která snad
později zákonem budou uvedena v život.
§ 4, č. 14., a), bude znáti:
v případech hodných zřetele poskytl
zvláštní úlevy a osvobození pro
vývozní nebo dovozní podniky;
V §u 4, č. 15., se vsune za slova "společný
nákup" slovo "strojů".
§ 4, č. 16., bude zníti:
dodávky a výkony domáckých dělníků,
prováděné jimi samými nebo členy
jejich rodiny, kteří žiji s nimi ve společné
domácnosti, a za této podmínky i výkony
mistrů, záležející ve zpracování
hmot, které obdrží od jiných podnikatelů,
jimž odvádějí hotový výrobek
a zbytky zpracovaných hmot a od nichž obdrží
za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu;
V §u 4, č. 17., věta první bude zníti:
dodávky a výkony pro stát nebo pro takové
státní podniky, které nenáležejí
k podnikům spravovaným podle zásad obchodního
hospodaření, provádějí-li je
podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony
ty zadány přímo nebo prostřednictvím
družstev nebo společenstev, vyjímajíc
případy, kdy daň jest paušalována.
§ 4, č. 18., bude zníti:
dodávky vývozcům, kteří mají
bydliště nebo sídlo v tuzemsku, nepřevádí-li
dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž
vyvážejí-li předměty dodávky
na účet vývozcův v nezměněném
stavu do ciziny, dále pak výkony, prováděné
v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Podmínky
těchto osvobození ustanoví nařízení;
K §u 4 připojí se jako č. 20 toto ustanovení:
převody souborů věcí a práv,
uvedených v §u 2, při splynuti (fusi) nebo
při přeměně právního
útvaru podniků veřejně účtujících,
společností s ručením obmezeným
a společností komanditních, jakož i
při přeměně právo válečných
měšťanstev ve společnosti akciové.
V §u 8, odst. 1., věta první bude zníti:
Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně,
ručí nabyvatel za dlužnou daň z tohoto
podniku nerozdílnou rukou s bývalým majetníkem
podniku.
V §u 9, odst. 1., věty čtvrtá a pátá
budou zníti:
Povolí-li se z úplaty srážka, jest vyměřovacím
základem cena skutečně placená. Při
dovozu se vyměřuje daň z úplaty, a
kde té není, z obecné ceny dováženého
zboží; k úplatě nebo k ceně se
připočítá clo, výlohy dopravní
ke hranici a dávky, vybírané z dováženého
zboží. Co jest rozuměti cenou obecnou, ustanoví
nařízení.
K §u 9, odst. 2., připojí se jako další
tato věta:
Zasilatelé a majetníci skladišť mohou
si vyloučiti z úplat za svůj výkon
clo, daně a dávky, které státu zaplatili
při celním odbavení, účtují-li
je komitentovi zvláště.
V §u 9, odst. 6., na konci věty první se vsune
za slova "cena obecná" "(odst. 1.) ".
V §u 9, odst. 6., věta druhá se zruší
a věta třetí bude zníti:
Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého
předmětu udána, nebo byla-li udána,
zdá-li se však celnímu úřadu
podstatně nepřiměřená, jest
rozhodna pro vyměření daně cena obecná,
zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8.).
V §u 12 věta pátá bude zníti:
Budou-li po uzavření dodávek, ale před
jejich provedením určité předměty
podrobeny dani z obratu při dovozu, nebo bude-li u určitých
předmětů daň paušalována
nebo paušál zvýšen, jest poplatník,
nechce-li daňový rozdíl nebo daň nésti
ze svého, oprávněn cenu o daňový
rozdíl nebo daň zvýšiti a jest v tomto
případě povinen zvýšení
to účtovat zvláště.
V §u 17, odst. 7., se mezi větu první a druhou
vsune tato nová věta:
Rovněž není zmíněný poplatník
povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných
částek, které se úpadkem nebo vyrovnáním
staly nedobytnými.
§u 17, odst. 8., ve větě první se nahradí
slova "do místa celního odbavení"
slovy "ke hranici" a k témuž odstavci připojují
se jako poslední tato věta:
Cenou podle tohoto odstavce rozumí se cena obecná
(§ 9, odst. 1.).
K §u 18 připojí se jako druhý tento
odstavec:
Ustanovení odst. 1. platí obdobně i pro případy,
kdy poplatník platí daň z účtovaných
cen (§ 17, odst. 7.).
V §u 21, odst. 2., se v první větě vsunou
za slova "této daně" slova "nebo
úroků z ní".
V §u 22, odst. 1., věta druhá bude zníti:
Tento nárok nelze však uplatniti u předmětu,
kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil
k zpracování na jiný předmět
nebo jako součásti ke zhotovení jiného
předmětu nebo jako obalu, nebo kterého již
použil v tuzemsku.
V §u 26, odst. 2., první a druhá věta
budou zníti:
Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo
výkonu směrodatnou cena, sluší touto
cenou rozuměti smluvenou cenu předmětu nebo
výkonu, a není-li takové, cenu obecnou podle
§u 9 a to v obou případech bez daně
přepychové. Při dovozu se k ceně smluvené
nebo obecné připočítá ještě
clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky,
vybírané z dováženého zboží.
§ 1, odst. 1., bude zníti:
(1) Dodávky přepychových předmětů,
prováděné nepodnikateli, podléhají
kromě případů, uvedených v
§u 27, č. 11., a §u 28, č. 4., v každém
případě 10%ní přepychové
dani, nehledíc na výši úplaty.
V §u 88 se mezi odst. 1. a 2. vsune tento nový odstavec:
V případech, kde se dař vybírá
podle §u 19, odst. 8., paušálně, může
vyhláškou o paušalování nárok
na vrácení daně podle odst. 1. býti
vyloučen nebo omezen.
§ 41 bude zníti:
(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští,
kdo v daňovém přiznání nebo
v odpovědi na dotaz nebo dekret nebo při celním
odbavení, ve stížnosti, v žádosti
za osvobození od daně, za snížení
nebo vrácení daně nebo poskytnutí
jinaké daňové výhody, vědomě
a v úmyslu daň zkrátiti učiní
nesprávná udání nebo zamlčí
určité okolnosti, čímž může
zmařiti předepsání daně, způsobiti
vyměření daně nižší
částkou, než kterou by podle zákona
měl platiti, nebo získati osvobození od daně,
snížení nebo vrácení daně
nebo dosáhnouti jinaké výhody, která
jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží
na tom, byl-li daňový přestupek dokonán,
či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení
daně dopouští se také, kdo vědomě
a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně
vede předepsaný daňový záznam
nebo obchodní knihy nebo vydává účty
o tuzemských dodávkách tak, jako by šlo
o dodávky z ciziny do tuzemska.
(2) Přestupku zatajení daně se dopouští,
kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:
a) neučiní povinného oznámení
podle §§ 1, 3 4 a 32, nebo
b) v zákonné lhůtě nepodá daňového
přiznání, nebo
c) nezaplatí daň při dodávkách
nebo výkonech nepodnikatelů (§§ 13 a 31),
nebo osob v tuzemsku přechodně meškajících
(§ 20).
(3) Spoluviny přestupku zkrácení nebo zatajení
daně se dopouští, kdo vědomě
a úmyslně vede nesprávně obchodní
knihy nebo nařízené daňové
záznamy proto, aby napomáhal zkrátiti daň,
kterou má platiti, kdo jest s ním obchodním
spojení.
(4) Přestupku ohrožení daně se dopouští,
kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti
dopustí činů nebo opominutí, uvedených
v odst. 1.-3.
(5) Přestupku zkrácení, zatajení neb
ohroženi daně se dopouští i zmocněnec,
jenž se dopustí při zastupování
činů neb opominutí, uvedených v odst.
1.-4.
(6) Přestupku zkrácení nebo zatajení
daně se dopouští také, kdo jako znalec
nebo osoba přezvědná před finančními
orgány učiní vědomě nesprávná
udání v úmyslu, aby zmařil vyměření
daně nebo způsobil vyměření
daně nižší.
V §u 44, odst. 1., č. 3., bude zníti:
jestliže pachatel odčiní přestupek dříve,
než úřední orgán při daňové
kontrole (§ 16) závadu shledal a ve všech jiných
případech dříve, než mu byla
dodána obsílka nebo vyrozumění o zavedeném
trestním řízení, a obojím případě
zaplatí, byla-li daň zkrácena, zatajena nebo
ohrožena, příslušnou částku
u berního úřadu;
§ 47 bude zníti:
Nestanoví-li zákon nic jiného, platí
obdobně ustanovení o přímých
daních.
§ 49 bude zníti:
(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1.
ledna 1927. Jde-li však o daň za dobu před
1. lednem 1927 nebo o trestné činy před tímto
dnem spáchané, nutno použíti ustanovení
zákona, který v rozhodné době (odst.
3.) platil.
(2) Všechna osvobození a úlevy, udělené
podle §u 4 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n., pokud
osvobození ta nenastala po zákonu samém a
s výjimkou osvobození podle §u 4, č.
19., pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1926.
(3) Doba provedeni dodávky nebo výkonu rozhoduje
o tam, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení
tohoto zákona či zákonů ze dne 11.
prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920,
č. 70 Sb. z. a r., ze dne 12. srpna 1921, č. 321
Sb. z. a n., nebo zák. č. 268/1923 Sb. z. a n.
(4) Budou-li po uzavření dodávek nebo výkonů,
ale před jejich provedením určité
předměty nebo výkony prohlášeny
nově za přepychové nebo budou-li určité
předměty podrobeny dani z obratu při dovozu
nebo, bude-li u určitých předmětů
daňový paušál zaveden nebo zvýšen,
jest dodavatel, nebo kdo výkon provádí, oprávněn
daňový rozdíl nebo daň, nechce-li
je nésti ze svého, zvláště účtovati
a cenu o to zvýšiti.
(5) Bude-li po uzavření dodávek nebo výkonů,
ale před jejich provedením daň z obratu nebo
dař přepychová snížena nebo,
budou-li určité předměty nebo výkony
prohlášeny za nepřepychové nebo, budou-li
určité předměty sproštěny
daně z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých
předmětů daňový paušál
zrušen nebo snížen, jest příjemce
dodávky nebo výkonu oprávněn žádati
na svém dodavateli nebo na tom, kdo výkon provádí,
poměrnou srážku daňovou z úplaty
za dodávku nebo výkon. Jestliže dodavatel,
nebo kdo výkon provádí, daň již
státu odvedl, má příjemce právo
žádati na státu, aby mu daňový
rozdíl nebo daň vrátil. Podrobnosti ustanoví
nařízení.
(6) Změna úplaty, vzniklá podle odst. 4.
nebo 5., nemůže býti důvodem zrušení
smlouvy, nebylo-li ve smlouvě ustanoveno jinak.
(7) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci,
mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti
nařízení, kterým se mění
seznam přepychových předmětů,
na skladě zboží, zdaňované dříve
v drobném prodeji, podle změněného
seznamu zdaňované však u výrobce nebo
pří dovozu, musí toto zboží zdaniti
přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného
seznamu ještě zdaňováno v drobném
prodeji; výrobci však musí dnem, kdy nabude
účinnosti nařízení, kterým
se mění zmíněný seznam, odvésti
z celé své tržby za přepychové
předměty dani 12%ní.
(8) Zásoby předmětů, které
mají na skladě podnikatelé v době,
kdy předměty toho druhu nařízením
byly prohlášeny za přepychové, zdaňují
se 10%ní přepychovou daní až v drobném
prodeji; jestliže však jde o předměty,
zdaňované u výrobce, který tyto předměty
sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují
se při dodávce 12%ní přepychovou daní
již u zmíněného výrobce. Proto
musí všichni podnikatelé o této zásobě
předmětů poříditi do 14 dnů
po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti,
inventuru, a to podle stavu z tohoto dne; výsledek inventury
zapíší jako první položku do předepsaného
zásobníku a oznámí v téže
lhůtě příslušnému finančnímu
úřadu I. stolice.
(9) Zásoby předmětů, které
podle seznamu přepychových předmětů
nejsou přepychovým zbožím, které
jsou však zcela nebo převážně zhotoveny
z hmot, prohlášených nařízením
za přepychové zboží, a které
jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení
na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou
daní až v drobném prodeji. Také stran
těchto předmětů jsou podnikatelé
povinni poříditi inventuru, výsledek její
zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému
finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě,
stanovené v odst. 8.
(10) Zákon tento pozbývá platnosti dnem.
31. prosince 1929.
Ministru financí se ukládá, aby tento zákon
provedl ve shodě s ministry spravedlnosti, obchodu, vnitra,
zemědělství a zásobování
lidu.
Koncem tohoto roku pomíjí platnost zákona
o dani z obratu. Byl hned při svém prvním
vydání a pak i při prolongaci roku 1923 časově
obmezen v úvaze, že daň z obratu nemůže
zůstati trvalým článkem berní
soustavy řádného finančního
hospodářství, a že jest pouze východiskem
z nouze v mimořádných poválečných
poměrech. Už revoluční Národní
shromáždění bylo si vědomo vážných
nedostatků této daně. Oproti daním
spotřebním speciálním, postihujícím
určitý okruh spotřeby, jest sice tato daň
sociálně spravedlivější proto,
poněvadž postihuje konsum veškerý a konsum
luxusní dokonce intensivněji. Její vadou
však obecné jest, že postihuje více ony
produkty, které procházejí od prvovýroby
až ke konsumentovi větší řadou
podniků, než tomu je u produktů jiných.
Intensita daně jde tedy ruku v ruce se specialisací
práce a jest tudíž retardačním
činitelem v tomto směru. Daň z obratu je
míněna konec konců jako daň, která
má býti nesena konsumentem a předpokládá
se tedy její všeobecný přesun. Avšak
v dobách hospodářské deprese a v dobách
klesajících cen musí podnikatel tuto daň
odváděti bez zřetele k tomu, zda ji může
též snadně přenésti, či
zda ji musí platiti ze svého čistého
výnosu, takže se po případě tato
daň stává daní, která postihuje
čistý výnos, ale jest vyměřována
podle tržby, která není vždy čistému
výnosu úměrná. To jsou obecné
námitky proti této dani. Avšak ve státě
národohospodářsky tak konstruovaném
jako jest konstruován stát náš, přistupují
k tomu ještě námitky další. Stát
náš jest státem, jak známo, převážně
exportním a této jeho konstrukci musí odpovídati
též soustava berní. Daň z obratu náleží
mezi ony berně, které postihují produkt před
jeho dokončením a jest tedy trvalou složkou
výrobního nákladu a trvalým činitelem
soutěžním beze zřetele k tomu, zda se
produkt spotřebuje v zemi anebo vyváží
do ciziny. Naproti tomu daně spotřební, které
zatěžují produkt hotový, nejsou takovým
soutěžním činitelem vůči
cizině, poněvadž při vývozu zdaněného
statku do ciziny odpadají a při dovozu takového
statku z ciziny na hranici v ceně naskakují. Daně,
postihující nehotové produkty v jakékoliv
formě, ať jako polotovar anebo jako surovinu anebo
při dopravě anebo veskrze při přechodu
od prvoprodukce ke konsumentovi, jak tomu jest u daně z
obratu, jsou tedy exportu nepříznivé. Tyto
obchodové daně musí tedy býti v exportním
státě stlačovány na minimum, poněvadž
jsou v rozporu s jeho hospodářskou konstrukcí
rozpočtu státního na rok 1927 je patrno,
že právě tato skupina daní jest v rámci
všech státních daní a dávek největší,
zaujímajíc 37 % všech těchto daní
a dávek. Toto poznání musí usměrniti
naši finanční politiku do budoucna tak, aby
bylo opravdu možno v průběhu doby především
tyto obchodové daně zmenšiti na minimum. Ukázalo
se nedávno při zrušení daně z
uhlí, vyváženého ze země, jak
se po zrušení jejím osvěžil vývoz.
A lze a contrario domysliti, jakou brzdou jest náš
finanční systém pro vývoz.
Finanční správa usiluje všemožně,
aby k tomuto cíli se dospělo co nejrychleji. Není-li
možno rázem náš rozpočet snížiti
o celé miliardy, jest nutno jej především
stabilisovati a postupně zmenšovati a při vývoji
ostatních daní a dávek přesunovati
uvnitř příjmové prameny z daní
obchodových na daně ostatní. Avšak toho
času zápasí finanční správa
o to, aby ustabilisovala rozpočet, provedla berní
reformu a udržela v rovnováze veškeré
veřejné finance, zejména samosprávné.
Až toho bude dosaženo, získá finanční
správa teprve pevný bod, od kterého bude
lze reformní dílo spojené s přebudováním
finančního systému v uvedeném smyslu
zahájiti. Na ten čas není pomyšlení
na to, aby se bylo možno vzdáti daně z obratu
nejen pro státní, ale zvláště
též pro autonomní finance. Dani z obratu je
dnes největší státní daní
a stala se opravdu úhelným kamenem sanace samosprávných
svazků. V rozpočtu na rok 1927 se počítá
s výnosem daně z obratu přes 1900 milionů
korun, z čehož 40% připadá ve prospěch
místní samosprávy. I berní reforma,
která spočívá mimo jiné též
v limitu přirážek samosprávných
svazů k výnosovým daním, počítá
právě s existencí daně z obratu, bez
níž by se nedala vůbec uskutečniti,
poněvadž z tohoto pramene bude možno alimentovati
schodky vzešlé z limitování přirážek.
Jestliže jest daň z obratu přechodným
zjevem, třeba, dalšího trvání,
jest patrno, že i toto řešení samosprávných
financí při berní reformě jest zjevem
provisorním, a bude nutno za současného odčiňování
daně obratové pamatovati i na přebudování
financí samosprávných svazků. Za této
situace však jest finanční správa nucena
žádati, aby nadále byl prodloužen zákon
o dani z obratu, a nemůže toho času přistoupiti
ani na lineární snížení této
daně.
Naproti tomu snaží se finanční správa,
vyhověti oprávněným požadavkům
poplatníků, směřujícím
ke zmírnění tvrdosti této daně
v jednotlivostech.
Tak zvláště navrhuje osnova rozšíření
okruhu dosavadních osvobození na vzájemné
dodávky stejného množství elektrického
proudu, provedené mezi elektrárnami, jejichž
vedení spolusouvisí, dále na dodávky
nebo výkony pro stát, provedené prostřednictvím
družstev nebo společenstev, a na dodávky a
výkony mezi spolusouvisícími tuzemskými
závody téhož podniku a mezi spolusouvisícími
tuzemskými závody a podniky téhož majetníka,
i když úplata za ně přesahuje u jednoho
závodu ročně 50.000 Kč. Rovněž
se navrhuje rozšířiti dosavadní osvobození
dodávek a výkonů, hrazených nemocenskými
pokladnami, na dodávky a výkony, hrazené
všemi nositeli veřejnoprávního sociálního
pojištění, a na dodávky a výkony
veřejných léčebných a ošetřovacích
ústavů na všeobecných třídách.
Rovněž může nyní podle návrhu
býti svépomocným organisacím podnikatelů
přiznáno osvobození od daně i při
zprostředkování nákupu strojů
pro členy.
Dále navrhuje osnova, aby již po zákonu byly
od daně osvobozeny výkony, prováděné
v tuzemsku prokázaně pro cizinu.
Osnova přejímá také osvobození
pro převody souborů věcí a práv
při splynutí nebo při přeměně
právního útvaru podniků, společností
atd., které' jest uvedeno v §u 11 zákona ze
dne 4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., ve znění
zákona ze dne 1. července 1926, č. 124 Sb.
z. a n., a pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1926.
Pro dovoz se navrhuje úleva v tom směru, že
se vylučují z daňového základu
dopravní výlohy vnitrozemské a že se
zasilatelům a majetníkům skladišť
při vyměření daně za srážkovou
položku uznávají clo, daně a dávky,
zaplacené při celním odbavení za komitenta.
Poněvadž podnikatelé, kteří platí
daň podle' vydaných účtů místo
podle přijatých výplat a kteří
poměrně nejlépe plní svou daňovou
povinnost, byli dosud v nevýhodě, protože si
nesměli vylučovati z daňového základu
účtované částky, jež se
staly nedobytnými úpadkem nebo vyrovnáním,
navrhuje se v zájmu daňové spravedlnosti,
aby zmínění podnikatelé si směli
tyto částky z daňového základu
odečísti, z téhož důvodu se pro
ně navrhuje, aby si směli v daňovém
přiznání odečísti též
částky, vrácené z důvodů
storna nebo slevy.
Požadavku, aby osvobození od daně z obratu,
udělená pode §u 4, č. 14 c), pro dodávky
svazů družstev přičleněným
družstvům a naopak byla uveřejňována
v "Úředním listu", bude podle možnosti
vyhovováno.
K některým požadavkům nebylo zapotřebí
zvláště přihlížeti, ježto
lze jim vyhověti u v rámci dosavadního zákona.
Tak zejména požadavkům, aby vývozcům
byla navracována daň z obratu, zaplacená
při dodávkách nebo výkonech během
výrobního procesu, nebo aby podnikatelům,
kteří nejsou výrobci a kteří
vyvážejí do ciziny zboží, u něhož
jest daň paušalována, byl paušál
částečně navracován, lze vyhověti
v rámci zmocnění §u. 4, č. 14
a), podle něhož možno v případech
hodných zřetele poskytnouti zvláštní
úlevy a osvobození pro vývozní nebo
dovozní podniky, Toto zmocnění se v praksi
úplně osvědčilo. Finanční
správa zaujímá dosti liberální
stanovisko a tam, kde to poměry vyžadují, osvobození
nebo úlevy uděluje, na př. u průmyslu
textilního, sklářského a mlynářského.
Z důvodů obchodně-politických bylo
by však povážlivým stanoviti pro cizinu
osvobození, resp. úlevy již v zákoně,
nezávisle na přezkoumání se strany
finanční správy.
Podle téhož zákonného zmocnění
lze vyhověti i požadavku, aby zdejší dovozci
byli postaveni na roveň cizincům nebo jejich zástupcům,
kteří jsou ve výhodě, protože
dovoz jest zásadně daně prost.
Podobně jest bezpředmětný požadavek,
aby byl ministr financí zmocněn osvoboditi od daně
z obratu první tuzemské dodávky dovezeného
zboží v těch případech, kdy dovoz
podléhá dani a daň při dovozu vybíraná
převyšuje daň z první tuzemské
dodávky, ježto již podle §u 4, č.
14 b), jest ministr financí zmocněn určiti
případy, v nichž jest dovozce oprávněn
při první tuzemské dodávce dovezeného
zboží včítati si daň, kterou
sám při dovozu jeho zaplatil.
Konečně jest bezpředmětný požadavek
aby k cíli zjednodušení ukládacího
řízení bylo používáno
individuelního paušalování daně
z obratu pro jednotlivé menší poplatníky,
ježto v praxi se již nyní tohoto způsobu
zdanění hojně používá,
na př. při ukládání daně
zemědělcům a drobným živnostníkům.
Přání, aby daň z obratu byla paušalována
u veškerého zboží, nelze vyhověti,
ježto důsledné provedení paušalování
by příliš zatížilo výrobu
a tím by podlomilo vývoz do ciziny. Ani v Rakousku,
které jest státem hlavně reexportním,
nebylo paušalování provedeno u všech druhů
zboží.
Finanční správa však zásadně
nezaujímá zamítavé stanovisko k paušalování
v jednotlivých případech, kde paušalování
lze. provésti. Toto stanovisko jest zřejmo z četných
paušálů, které byly již zavedeny.
Zejména jest paušalováno: koloniální
zboží, cukr, cukrovinky, líh, lihoviny, ušlechtilé
pálenky, víno, šťávy a jim podobné
nápoje, pivo, maso, zvířecí tuky a
masné výrobky, margarin a jiné umělé
jedlé tuky, ovocné konservy a kompoty, cukřené
ovoce a sušené cizozemské ovoce, umělý
med, cukrový syrub a ovocné krémy, bramborový
škrob, dextrin, bramborový syrub a bramborový
cukr, dále máslo, kmín, majoránka,
těstoviny, kondensované mléko, bobkový
list, mořské ryby a výrobky z nich, dovážené
z ciziny, sladkovodní ryby, droždí, strojená
hnojiva, plechové smaltované zboží,
železo, staré železo, cement, tažený
železný a ocelový drát, osinkové
výrobky, gumové podpatky a podešve kameninové
zboží, mýdla, prací a toiletní
prostředky, uhlí a koks, zápalky, kávové
náhražky, filmy, dovážené z ciziny,
rýžové odpadky, sušené kukuřičné
výpalky, pokrutiny a vlčí bob, kyselina,
octová, dřevěné uhlí, střeva,
dovážená z ciziny a usně.
Předpokladem paušalování ovšem
jest podle stanoviska, zaujímaného jak ministerstvem
financí, tak ministerstvem obchodu, aby se zájemníci
aspoň o hlavních zásadách paušálu
mezi sebou dohodli a aby finanční správa
paušalováním získala tolik, kolik by
obdržela při pravidelném způsobu zdanění.
Některým požadavkům poplatníků
však nebylo možno vyhověti, jež to odporují
buď zásadám, na nichž jest vybudována
daň z obratu, nebo všeobecně platným
zásadám finančního práva.
Tak nelze vyhověti požadavku, aby bylo stanoveno,
že tuzemské obchody se zbožím, uloženým
ve svobodném celním skladišti, jsou podrobeny
dani z obratu jen tehdy, když zboží po změně
vlastníka jest ze svobodného skladiště
dáno do tuzemského oběhu. Tento požadavek
by totiž odporoval zásadě, že všechny
tuzemské dodávky podléhají dani z
obratu, nehledíc na to, převádí-li
se fysická držba. Mimo to by přijetím
tohoto požadavku bylo stíženo postavení
zdejších dovozců, poněvadž by se
tím cizím firmám umožnilo daně
prosté obchodování s jejich zbožím,
uloženým v celním skladišti. Ostatně
lze v případech, kde to jest národohospodářsky
odůvodněno, poskytnouti pro zboží, uložené
v celním skladišti a určené pro vývoz,
zvláštní úlevy a osvobození již
podle shora uvedeného §u 4, č. 14 a).
Rovněž nelze vyhověti přání,
aby stupnicový poplatek byl včítán
do daně z obratu a tím od této daně
byly osvobozeny dodávky, z nichž byl zmíněný
poplatek zaplacen. Ustanovení o včítání
stupnicového poplatku do daně z obratu bylo v roce
1921 do zákona pojato výhradně k vůli
státním dodávkám. Poněvadž
však nyní státní dodávky jsou
podle §u 4, č. 17, od daně osvobozeny, není
důvodu, aby ustanovení to bylo do zákona
pojato.
Ježto daň z obratu podle své povahy má
postihnouti každou samostatnou výdělečnou
činnost, nelže stanoviti výjimky z této
zásady všeobecnosti pro určitá povolání
a nemůže tudíž býti vyhověno
přání, aby samostatní zástupci
byli sproštěni této daňové povinnosti.
Totéž platí i o zastupitelských místech
pojišťoven a o domáckých mistrech pracujících
pro jiné podnikatele a zaměstnávajících
cizí pomocné síly, jelikož tito mistři
jsou na tom mnohdy sociálně lépe, než
drobní mistři, kteří pracují
přímo pro spotřebitele.
Požadavku, aby za daněprostý úvěr
se pokládaly a z daňového základu
se vylučovaly poštovné, kolky, poplatky a různé
výlohy, spojené s provedením dodávky
nebo výkonu a které účtoval zvláště,
není výkon provádí, hradil za příjemce
dodávky nebo výkonu a které účtoval
zvláště, není možno vyhověti,
protože by to odporovalo zásadě, že dani
z obratu podléhá hrubá tržba. Mimo to
by vylučování zmíněných
výloh z daňového základu naprosto
znemožnilo daňovou kontrolu. Tím méně
lze vyhověti požadavku, aby za srážkové
položky byly uznávány takové výlohy
dopravní, které dodavatel ani zvlášť
neúčtoval.
Přání, aby bylo upuštěno od požadavku
vystavovati účty tam, kde prodávající
vydává pokladní bloky, a aby částka
úplaty, zakládající povinnost vystavovati
účty nebo vyhotoviti pokladní blok, byla
zvýšena na 5000 Kč, nelze vyhověti z
příčiny, uvedené v důvodové
zprávě k vládnímu návrhu zákona
o dani z obratu z r. 1923. Podle zmíněné
zprávy se totiž v praxi ukázalo, že někteří
obchodníci se dostavují do továren nebo velkoobchodů,
platí v nich hotově zboží a nežádají
výslovně za vydání účtu
proto, aby revisní orgány při provádění
daňové kontroly v těchto podnicích
nemohly na podkladě vydaných účtů
konstatovati, mnoho-li odebrali zboží a tím
pak kontrolovati jejich vlastní obrat.
Dále byl vznesen požadavek, aby pro případ,
že přes četné námitky bude kompetence
revisního odboru ministerstva financí pro kontrolu
daně z obratu zachována, buď v zákoně
samém nebo v prováděcím nařízení
byla jasně vytčena kompetence revisního odboru
ministerstva financí, jeho poměr k orgánům
ukládacím, práva a povinnosti jeho orgánů
vzhledem ke kontrole této daně a práva a
povinnosti poplatníků oproti těmto orgánům.
Tomuto požadavku nelze vyhověti, protože dosavadní
zkušenosti ukázaly, že existence revisního
odboru ministerstva financí jest naprosto nutnou při
provádění kontroly daně z obratu.
Kompetence revisního odboru ministerstva financí
jest jasně vymezena vládním nařízením
ze dne 1. března 1919, č. 96 Sb. z. a n., na něž
se § 16 zákona o dani z obratu odvolává.
Ostatně poctivý poplatník nemůže
v činnosti revisního odboru ministerstva financí
spatřovati nějakou závadu. Práva a
povinnosti orgány revisního odboru ministerstva
financí jsou ostatně také vymezeny v čl.
21. prov. nařízení č. 156/1924 Sb.
z. a n. Pokud jde o požadavek, aby poměr orgánů
revisního odboru ministerstva financí k orgánům
ukládacím byl vymezen, nutno uvésti, že
operát orgánů revisního odboru ministerstva
financí jest podle intencí a nařízení
finanční správy pro orgány ukládací
toliko pomůckou, kteréžto stanovisko důsledně
také zaujímá nejvyšší správní
soud.
Pro finanční správu jest také nepřijatelný
požadavek, aby nárok na vrácení daně
z důvodů vývozu mohl býti uplatňován
nejen do jednoho roku po vývozu, nýbrž též
do jednoho roku po zaplacení daně dodavatelem, poněvadž
v zájmu pořádku v administrativě nelze
vázati povinnost státu k vrácení daně
na nejistou událost.
Dále bylo žádáno též za
některé změny řízení,
jež jsou pro finanční správu nepřijatelny.
Sem patří zejména požadavek, aby byla
daň z obratu ukládána komisí, která
jest příslušnou pro uložení všeobecné
daně výdělkové, a řízení
této komise aby bylo upraveno dle §§ 210-213
zákona o přímých daních s tou
úchylkou, že poplatník na požádání
bude předloženo dobrozdání znalce nebo
přezvědné osoby k nahlédnutí
i s jeho jménem a adresou, dále pak požadavek,
aby podnikům veřejně účtujícím
ukládala daň místně příslušná
komise pro všeobecnou daň výdělkovou
I. třídy. Jelikož však u daně z
obratu jest základ dán hrubou tržbou, tedy
konkrétní skutečností, k jejímuž
zjištění není potřeba odhadu
nebo volného uvážení, není zapotřebí,
aby byla ukládána komisí, která ostatně
může znáti hubou tržbu poplatníků
toliko přibližně. Požadavku, aby poplatníku
na požádání bylo předloženo
dobrozdání znalce nebo přezvědné
osoby k nahlédnutí i s jeho jménem a adresou,
nelze naprosto vyhověti, protože by to vůbec
znemožnilo získání znaleckého
dobrozdání. Ostatně již podle platných
zákonných ustanovení se poplatníků
obsah znaleckých dobrozdání sděluje
ve vytýkacím řízení.
Dalším takovým požadavkem jest, aby v
zákoně bylo vypuštěno ustanovení,
že odvolací stolice může naříkanou
daň i zvýšiti. Tomuto požadavku nelze
vyhověti z příčiny, uvedené
v důvodové zprávě k vládnímu
návrhu zákona o dani z obratu z r. 1923, podle níž
jest účel tohoto ustanovení umožniti
vyměření daně v těch případech,
kde I. stolice daň vyměřila chybně.
Tím má býti zároveň zjednodušeno
správní řízení.
Požadavku, aby uložení pořádkové
pokuty pro neplacení čtvrtletních splátek
mohlo se státi jen po předcházející
pohrůžce, nelze vyhověti, poněvadž
finanční správa musí míti z
důvodu včasného vybrání daně
možnost zakročiti ihned proti těm poplatníkům,
kteří vybranou daň si neprávem zadržují.
Ostatně finanční správa postupuje
zpravidla při ukládání pořádkových
pokut pro neodvádění čtvrtletních
splátek tak liberálně, že se dosud nevyskytly
proti tomuto postupu stížnosti, ačkoliv ustanovení
to se provádí již od roku 1920.
Dále bylo žádáno, aby všechny dosud
udělené úlevy a osvobození zůstaly
v platnosti, čemuž lze vyhověti jen, pokud
jde o osvobození dodávek a výkonů
výhradně a přímo dobročinných
a vzdělávacích. U ostatních osvobození
pokládá však finanční správa
podle dosavadních zkušeností za účelné
přezkoumati, trvají-li dosud podmínky, za
nichž osvobození byla udělena.
Přání, aby stát platil náhradní
úrok z přeplatků, které byly na poplatníku
vydobyty exekucí a aby odvolání poplatníků
měla odkládací účinek aspoň
ohledně té částky daně, která
jest uložena nad přiznání poplatníkovo
nebo nad jeho dodatečné uznání, odporují
všeobecně platným zásadám finančního
práva. Mimo to odporuje první požadavek také
zákonu ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb.
z. a n., podle něhož lze úrok nahraditi jen
z těch přeplatků, které povstaly tím,
že předpis byl snížen na stížnost.
Konečně byl z mnoha stran vznesen požadavek,
aby daň přepychová byl zrušena, a bylo
při tom poukazováno na Německo, které
tuto daň od 1. dubna 1926 úplně odstranilo.
Pokud to naléhavě vyžadovala schopnost soutěže
našeho zboží na zahraničních trzích,
bylo tomuto přání již vyhověno
částečnou změnou seznamu přepychových
předmětů a výkonů. Při
nové úpravě tohoto seznamu bude přihlíženo
k tomu, aby dani přepychové podléhaly jen
takové předměty a výkony, jejichž
zatížení přepychovou daní jest
hospodářsky i sociálně odůvodněno.