Berní úřady
srážejí již po několik let všem
učitelům, kteří mají ve škole
naturální byty, 200 až 400 Kč.
Poněvadž však
vydržovatel školní budovy těchto částek
dosud nedostává, tyto srážky berního
úřadu za naturální byty přikázané
správcům škol a učitelům nebyly
tedy dosud poukázány příslušným
místním školním radám, finanční
správa odnímá svévolně velké
částky místním úřadům,
které jsou povinny udržovati školní budovu..
Nájemné srážené
těmto učitelům přísluší
vydržovatelům škol a školním obcím
při špatném finančním stavu by
podstatně ulehčilo udržování
školy.
Podepsaní se tedy táží:
1. Vědí páni
ministři o těchto poměrech?
2. Podle jakého zákona
nebo nařízení byly tyto srážky
nařízeny?
3. Nač se těchto
peněz užívá?
4. Jsou páni ministři
ochotni naříditi, aby tyto srážky byly
poukazovány vydržovatelům škol?
V Praze dne 17. listopadu 1926.
V sobotu, dne 13. listopadu,
během cvičení střelil si na vojenském
cvičišti v Opavě v sebevražedném
úmyslu do těla náboj z pušky svobodník
Josef Muschik. Po činu byl ihned dopraven do vojenské
nemocnice v Opavě a později do slezské
zemské nemocnice. Poněvadž Muschik den před
tím byl opětovně potrestán u rotného
hlášení pro porušení subordinace,
lze se domnívati, že čin spáchal z tohoto
důvodu. Působí
to dojmem, jakoby příčinou stále se
opakujících sebevražd vojáků
v opavské posádce bylo příliš
přísné provádění služebního
řádu a subordinačních předpisů
v opavské posádce.
Podepsaní se tedy táží
pana ministra:
Jest ochoten naříditi
nová šetření o příčině
sebevražd vojáků a viníky potrestati?
Pomocný a podpůrný
spolek bývalých válečných zajatců
uspořádal dne 7. listopadu 1926 v Rybářích
veřejnou schůzi, na níž zval veřejným
oznámením. Karlovarské policejní komisařství
zabavilo však v plakátu, který vydali
svolavatelé, proložená místa z textu
jak následuje:
"Bývalí váleční
zajatci, příslušníci válečných
zajatců a nezvěstní, občané,
chcete-li slyšeti pravdu o ostudné kapitole války
a prvé doby po válce, chcete-li věděti,
jak jest postaráno o osud nezvěstných a repatriantů,
dostavte se v plném počtu"
Zabavení těchto
rčení, která jsou kritikou sice ostrou, avšak
nikterak nepřípustnou, řadí se důstojně
k potlačování projevů mínění,
jehož se dopustilo po této stránce již
smutně známé karlovarské policejní
komisařství.
Tážeme se pana ministra:
Jest ochoten přísně naříditi podřízeným úřadům, aby dbaly ústavních práv
státních občanů?
o neudržitelných poměrech
na českém spolkovém dívčím
reformním reálném gymnasiu na Král.
Vinohradech.
Hned po státním
převratu poslanci strany nár. soc., soc.dem. a strany
republikánské domáhali se v revolučním
Národním shromáždění sestátnění
ženského středního i odborného
školství. Poukazovalo se na nemožnost systému,
dle kterého téměř všechny střední
školy pro studující mládež mužskou
byly v rukou státu a poměrně dobře
vypraveny, kdežto
školství ženské záviselo na darech
veřejnosti a nesmírné obětavosti různých
kuratorií těchto ústavů.
Spojenému úsilí
těchto stran podařilo se z převážné
většiny v následujících
letech sestátniti také většinu těchto
ženských ústavů výchovných.
U některých však zůstala tato státní
péče pouze na poloviční cestě:
převzala náklad osobní, ale o věcné
potřeby ústavu měly se starati dále
osoby soukromé. Někde obce převzaly péči
o tento náklad věcný. Na některých
místech však se to nepodařilo, zejména
v Praze, kde jest
soustředěno školství státu a
kde by tedy převzetí všech věcných
nákladů znamenalo veliké sumy.
Stěžujeme si pane
ministře školství a národní osvěty,
že zejména dívčí střední
školy v Praze byly v pravém slova smyslu
státem odstrkovány. Není tomu dávno,
co celá veřejnost byla pobouřena hroznými
poměry ubytovacími dívčího
reálného gymnasia v Praze na Starém
Městě, kde musely dříve spadnouti
stropy žactvu na hlavu, nežli k lepšímu
umístění ústavu došlo.
V době přítomnosti
jest na tom nejhůře české dívčí
reform. reál. gymnasium na Král. Vinohradech a to
ve všech směrech. Tento ústav jest nejsilnější
střední školou dívčí v celé
republice. Profesorský sbor byl ovšem na nátlak
náš v roce 1919 převzat do státních
služeb, ale starost o věcný náklad
tohoto velikého ústavu
ponechal stát soukromému spolku. Spolek tento má
o rozvoj dívčího školství velikou
zásluhu. Za ohromných obětí udržoval
ještě za Rakouska výborné dívčí
lyceum, které se po převratě dle učebních
osnov proměnilo na reformní gymnasium.
Spolek tento během dlouhých let pozbyl řadu
členstva. Nyní na jeho bedrách spočívá
starost platiti školníka, nájemné z budovy,
topivo a světlo, a na to dostává roční
směšnou subvenci 7.000 Kč. Stát ovšem
ponechává spolku, aby si vybíral školné
na svůj účet. Pro veliká vydání
musel spolek školné zvyšovati a ani s výborným
prospěchem studovavším chudým žákyním
nemohl poskytovati úlevy placení školného,
jak se napořád na státních středních
školách děje. Považujeme proto jednání
státu za nespravedlivé vůči studující
ženské mládeži a budeme se domáhati
kategoricky nápravy. Může-li stát vydržovati
chlapecké střední školy osobně
i věcně, nezbývá vzhledem k ústavě
republiky Československé, aby rovnoprávně
totéž činil pro studující mládež
ženskou.
Četné deputace intervenovaly
u ministerstva školství a nár. osvět
o nápravu. Byly podány také petice. Prvá
v roce 1922, druhá v r. 1923 a třetí
v r. 1924. Náprava byla vždycky slíbena,
také skutečně do rozpočtu na rok 1924
a 1925 byly vloženy částky na krytí
zmíněných výloh.
Avšak položky na tento ústav byly ve státním
rozpočtu seškrtány a na rok 1926 1927 již
prostě ani do rozpočtu se nezařazují.
Umístění
této školy jest kulturním skandálem.
Škola jest v nevhodné činžovní
budově, schodiště jsou úzká a
tmavá, učební síně zřízeny
jsou z probouraných pokojíků. Stropy
jsou nízké, v jedné třídě
tísní se 42 až 58 žákyň,
světla jest nedostatek, takže se svítí
celé dny i když jsou jasné. Posluchačky
kazí si zrak i plíce a o nějakém řádném
větrání nedá se ani mluviti. Kdežto
v budovách,
vystavěných pro účely školní
žactvo v přestávkách vychází
na postranní chodby, zatím co učebny jsou
větrány, jest tato možnost v dívčím
gymnasiu vyloučena. Procházejí-li žačky
ze třídy do třídy, nastává
taková tlačenice na uzoučkých chodbách,
že došlo již
několikrát k truchlivým případům
úrazu. Vědecké sbírky ústavu,
pořízené s ohromnými obětmi
příznivců ženského studia, jsou
většinou umístěny v bývalých
kuchyních. Nelze je prostě roztříditi
a nových dokupovati, poněvadž není místa.
Stejně jest žalostné
umístění knihovny učitelské
a knihovna žákovská musí se děliti
o bývalou kuchyňku s ředitelským
archivem. Kabinet pro fysiku a chemii nemá žádné
pracovny. Také ostatní sbírky trpí
tímto nedostatkem úžasně. Sbírky
zeměpisné, dějepisné a přírodopisné
musí se často
přenášeti i po ulici. Lidé se V Praze
s podivením zastavují, vidouce hloučky
studentek, nesoucích ze Slezské ulice až do
ulice Čelakovského stočené mapy, vycpaná
zvířata a preparáty z říše
živočišstva a rostlinstva v láhvích.
Třicetičlenný
sbor profesorský tísní se v nepatrném
pokojíku, takže třetina sboru nemá si
vůbec kde stoupnouti neb sednouti. Sešity přechovává
sbor v malé spižírně bez okna.
Přímo neslýchané
a zdravotně závadné jest umístění
záchodů. Jest jich úplný nedostatek
a v 1. patře musí používati se žákyněmi
záchod také ředitel a profesoři i
profesorky.
Ústav bylo nutno rozděliti.
Dvě třídy jsou umístěny v ulici
Kladské a dvě v ulici Čelakovského,
což činí téměř 20 minutovou
vzdálenost. Tímto přebíháním
profesorů i žactva přirozeně se zkracuje
i vyučování. Ústav nemá ani
vlastní svojí tělocvičny. Tak letošního
roku 1926/27 chodí žákyně na tělocvik
do pěti různých tělocvičen
a to: do reálky na nám. král. Jiřího,
do dívčí občanské na tomtéž
náměstí, do obecné v ul. Perunově,
Kladské a Čelakovského.
Toto přebíhání žactva po celých
Vinohradech je skutečně kulturním skandálem.
Přecházejí se velice frekventované
ulice Korunní a Fochova a při tom žačky
silně trpí na zdraví, protože stále
přebíhají z teplých místností
ven a obráceně.
Jsme přesvědčeni,
že ministerstvo školství a národní
osvěty nevyslalo dosud žádnou komisi, která
by se o těchto neblahých poměrech přesvědčila.
Chceme věřiti také, že ministerstvo
školství a nár. osvěty, neodpírá
subvenci ústavu, nebo převzetí věcných
jeho nákladů
proto, že se jedná o ženskou střední
školu. To by byla věc takového dosahu, že
by si to prostě občanky tohoto státu nedaly
líbiti. A věříme pevně, že
všichni spravedliví mužové v této
rozepři stáli by ženám po boku.V době
když se stavějí přímo nádherné
paláce pro zemědělské školy s nepatrným
počtem žactva, musí se přece také
dovolati nápravy ústav, jenž jest nejsilnější
ženskou střední školou v celé
republice.
Podepsaní poslanci obrací
se proto na Vás, pane ministře školství
a národní osvěty, a táží
se Vás:
1. Jsou Vám známy
neslýchané a neudržitelné poměry
ubytovací dívčího reformního
reál. gymnasia na Král. Vinohradech?
2. Jste ochoten, pane ministře,
postarati se o bezodkladné převzetí ústavu
toho zcela do státní správy?
3. Přikročí
ihned ministerstvo školství a národní
osvěty k opatření takových vyučovacích
místností pro tuto největší střední
dívčí školu, aby vyučování
a zdraví žactva i sboru profesorského tak netrpělo
jako doposud?
4. Bude tento skandální
případ nekulturního zacházení
s dívčím školstvím popudem
k tomu, aby se ve státě měřilo
stejně všemu žactvu bez rozdílu pohlaví?
V karlovarské stavitelské
živnosti jsou odedávna hrubě porušována
ustanovení na ochranu dělníků, buď
že se při novostavbách lešení nestaví
vůbec, takže životu nebezpečná
"práce přes ruku" stala se všeobecným
zvykem, nebo se sice lešení vystaví, avšak
tak špatně, že teprve hrozí nebezpečí
jak dělníkům zaměstnaným na
stavbě, tak také lidem chodícím kolem
novostaveb.
Po této stránce
jest to touto dobou zvláště špatné
na stavbách, které provádí stavitel
Schaufuss z Karlových Varů. Dne 8. listopadu
byla tam nyní zastavena práce. Vedle mzdových
rozdílů jsou to hlavně tyto naprosto neslýchané
poměry při provádění staveb,
odporující všem zákonným ustanovením,
které vedly ke stávce.
Tak lešení rohové novostavby
vedle domu "Hamlet" v Karlových Varech jest
tak špatně vystavěno, že již při
vykládání římsových
desek, velkých čtvereční metr, byli
velice těžce ohroženi zedníci a pomocní
dělníci při tom zaměstnaní.
Stavba lešení příčí se
naprosto zákonným předpisům,
vzpěry a příčky jsou příliš
slabé a na mnoha místech bylo místo železných
skob užito velmi slabě přibitých prkénkových
spojek. Tento nesmírně smutný zjev,jak již
řečeno, není však ojedinělý,
nýbrž jest jen zvláště křiklavou
svévolností, zvláště křiklavý
případ svévolného zahrávání
s životy a zdravím dělníků,
zaměstnaných na stavbách v Karlových
Varech.
Všechna udání,
jak karlovarskému živnostenskému inspektorátu,
tak také okresní politické správě
nemohla dosud odstraniti tyto ostudné zlořády.
Stavební inspekce naprosto nepostačují a
když již někdy okresní politická
správa na návrh živnostenského inspektorátu
výjimečně někoho potrestá,
jsou uložené tresty tak směšně
nepatrné, že podnikatelé rádi riskují
takový trest jako nejlevnější řešení.
Nad to ještě v nynější
stávce ostatní stavební firmy v Karlových
Varech vypomáhají stavebnímu podnikateli
Schaufussovi tím, že na posměch všem zákonným
ustanovením posílají učedníky
jako stávkokaze. Tak dne 11. t. m. bylo napočítáno
na uvedeném staveništi přes 20 učedníků,
ačkoliv tam nepracoval ani jediný zedník
nebo tesař, tedy vůbec žádný
pomocník.
Tážeme se nyní
pana ministra obchodu, průmyslu a živností,
chce-li naříditi karlovarskému živnostenskému
úřadu, aby učinil ihned přítrž
nezákonným poměrům?
Tážeme se dále
pana ministra veřejných prací, je-li ochoten
naříditi karlovarskému živnostenskému
inspektorátu, jemu podřízenému, aby
přísně vymáhal, aby byly dodržovány
ministerské předpisy z roku 1907 o ochraně
dělníků na nadzemních stavbách?
Konečně tážeme
se pana ministra vnitra, je-li ochoten maje na mysli ohrožení
chodců na ulicích, v nichž se provádějí
tyto stavby, postarati se , aby karlovarská okresní
politická správa příště
skutečně dozírala, by zachovávány
byly stavební policejní předpisy o provádění
staveb?
In den Lehrplan der öffentlichen Volksschulen
wurden wöchentlich 2 Stunden sogenannte erziehlichen Handarbeiten
und wöchentlich 2 Stunden Bürgerkunde eingeschoben und
dadurch die Lehrstunden der Realienfächer: Schreiben, Lesen
und Rechnen verringert. Diese Änderung des Lehrplanes bedeutet
eine scwere Schädigung der geistigen Entwicklungsmöglichkeit
des Kindes, besonders an den minder organisierten Volksschulen.
Man erwäge nur, was eine Lehrstunde an einer einklassigen
Volksschule bedeutet: Für 3 Abteilungen 55 Minuten Lesen,
Verwendet man davon für das erste Schuljahr 20 Minuten, eine
gewiß recht geringe Zit, so bleiben für jede der beiden
anderen Abteilungen je 17 1/2 Minuten. Diese Zeit genügt
nicht einmal um eines von den langen Lesestücken unseres
Lesebuches durchzulesen, geschweige denn zur Begriffs- und Inhaltserklärung.
Ähnlich ist es beim Rechnen. Hier müssen die 55 Minuten
für 4 Abteilungen ausreichen.
Erziehliche Handarbeiten haben bei Mädchen
in der Form von Stricken, Stopfen und Nähen als Unterrichtsgegenstand
ihre Berechtigung. Bei Knaben bedeutet dieser Unterichtsgegenstandnichts
anders als eine Spielerei, mit welcher die Ziet vergeudet wird,
denn mit der Schere Papier zerschnitzeln oder aus Strohhalmen
oder Papierstreifen Ketten flechten kann man doch im Ernst nicht
als Wissensbereicherung betrachten, während andererseits
der Knabe nur mangelhaft lesen und schreiben und noch schlechter
rechnen kann.
Feststehend ist: Durch die Einführung
des neuen Unterrichtsgegenstandes in der jetzigen Form ist bei
gleichem Fleiß ein allgemeiner Rückgang inden übrigen
Lehrgegenständen zu verzeichnen. Diese Tatsache wird von
jedem Lehrer an Volksschulen besonders an den minderorganisierten
bestätigt werden.
Ebenso wäre es angezeigt, an den Volksschulen
für Bürgerkunde nur eine Stunde wöchentlich einfrei
wird. Bürgerkunde ist ein Gegenstand, welcher nur für
höher organisierte Schulen in Frage kommt und an Volksschulen
nur in den drei letzten Jahrgängen gelehrt werden sollte,
da für die Erfassung dieses Gegenstandes eine vollkommene
Kenntnis der Realien notwendig ist. Eine weitere Änderung
des Lehrplanes ist durch die Einfhrung des zeichenunterrichtes
auf losen Blättern bereits in der zweiten Klasse bei 5klassigen
Volksschulen eingetreten. Obwohl das Kind gäufig noch nicht
seinen Namen fehlerfrei schreiben kann, die Linienführung
ebenso auf der Schiefertafel erlernt werden kann, müssen
die Eltern fortwährend Geld für Papier, Bleistifte,
Radiergummi etc. den Kindern mitgeben, ohne eine Kontrolle ausüben
zu können. Des weiteren wird beim Zeichenunterricht an Volksschulen
die Ausführung von Zechnungen mit Tusch und Farbe verlangt,
obwohl auch dieses nicht in den Rahmen der Volksschulbildung gehört
und für 99 % aller Volksschüler vollkommen wertlos ist.
Diese Unterrichtsart wird nur bei steter Aufmerksamkeit und Nachhilfe
der Eltern einen Erfolg aufweisen. Die Eltern der nur die Volksschule
besuchenden Kinder sind ihrem Berufe nach Bauern, Gewerbetreibende
oder Arbeiter, in jedem dieser Berufe sind gewöhnlich beide
Elternteile beschäftigt, um die Existenzmöglichkeit
zu sichern und haben infolgedessen wenig oder gar keine Zeit,
ihren Kindern nachzuhelfen. Was der Bauer, Gewerbetreibende und
Arbeiter von der Volksschule für seine Kinder verlangt, ist
in den niedrigen Jahrgängen das Erlernen von Lesen, Schreiben,
Rechnen, denen sich in den späteren Jahren Erdkunde, Geschichte,
Naturgeschichte, Naturlehre und Zeichnen in einfacher Form anschließen
soll. Der Lehrgegestand Heimat- und Bürgerkunde verbindet
das rein geographische und rein geschichtliche Moment miteinander
unter besonderer Berücksichtigung des gegenwärtigen
Zustandes und kann infolge dessen erst nach Beherrshung
der Unterlagen durch den Schüler in den letzten, Jahrgängen
gelehrt werden. Neben diesen Lehrgegenstnden
durch alle Jahrgänge selbstredend noch Religion, Turnen,
Singen und bei Mädchen weibliche Handarbeiten. Jeder Firlefan6
ist auszuschalten, denn nach Beendigung der Schulzeit aben die
Kinder von Bauern, Fewerbetreibenden und Arbeitern nicht Spielerei,
sondern Arbeit zu erwarten. Diese Kinder haben während ihrer
Schulzeit mehr als genügend Gelegenheit, tatsächliche
Handarbeit zu lernen, da dieselben, besonders auf dem Lande mehr
oder weniger zur Mitarbeit herangezogen werden.
Die Gefertigten fragen deshalb an:
1. Ist dem Herrn Minister die gegenwärtige
Vershlechterung des Lehrplanes für Volksschulen bekannt?
2. Ist der Herr Minister gewillt, zu veranlassen,
daß der Lehrgegenstand: "Erziehliche Handarbeiten"
bei Knaben überhaupt entfällt und bei Mädchen sich
auf tatsächliche weibliche Handarbeiten beschränkt?
3. Ist der Herr Minister gewillt, zu veranlassen,
daß der Lehrgegenstand "Bürgerkunde" mit
dem Lehrgegenstand "Heimatkunde" verbunden wird, da
der Begriff Bürgerkunde ja nur in Verbindung mit der Heimatkunde
dem Verständnis eines Volksschülers näher gebracht
werden kann?
4. Ist der Herr Minister gewillt, zu veranlassen,
daß der Zeichenunterricht an Volksschulen in einfacher Form
gepflegt wird, daß hiezu Zeichnenhefte verwendet werden
statt losen Blättern und daß die Ausführungen
von Tusch- und Farbenzeichnungen den Volksschülern erlassen
werden?
5. Ist der Herr Minister geneigt, zu veranlassen,
daß die durch die vorangeführten Maßnahmen gewonnenen
Unterrichtstunden für die intensive Unterrichtung der Volksschüler
in den Realienfächern verwendet werden?
Herr Minister!
Die technischen Vorarbeiten für die Herstellung
der geplanten Handlova-Obenstubener (Horná
Štubňa) Bahnlinie wurden
bereits im Jahre 1920 begonnen. Zu diesem Zwecke war bis in die
jüngste Vergangengeit eine große Anzahl hochdotierter
Ingenieure und Beamten in der für die Lösung der Aufgaben
errichteten Kanzlei in Handlova beschöftigt. Der Bahnbauplan
wurde jedoch jetzt verworfen, als dessen Fogle auch das diesbezügliche
Ingenieuramt aufgelöst werden soll. Diese Absicht soll damit
begründet werden, daß für diese Investition keine
Deckung vorhanden ist.
Abgesehen davon, daß dieserart die für
die Vorarbeiten bisher aufgewendeten hohen Kosten total verlorengehen,
ist festzustellen, daß die Staatsbahn zu der gleichen Zeit,
wo sie in der Slowakei die bereits im Gange befindlichen Arbeiten
unterbindet, sich in Böhmen und Mähren mit immer gröweren
Investitionen überbietet.
Nachdem aber die geplante Verbindungsbahn nicht
nur für Handlova und Umgebung von vitalen Interesse ist,
sondern mit Rücksicht darauf, daß durch deren Entstehung
die Eisenbahnlinie Neuhäusl-Neutra-Handlova mit der Eisenbahnlinie
Leva-Körmöcbänya-Ruttka verbunden werden würde,
bedeutet deren Zustandekommen einen Eminenten Vorteil nicht nur
für die Verkehrsverhältnisse, sondern auch für
die wirtschaftliche Lage der Slowakei. Das Fallenlassn der Linie
Handlova-Oberstuben durch die Staatsbahn richtet sich also gegen
die Interessen der ganzen Slowakei und bedeutet eine Schädigung
derselben.
Wir müssen aber noch auf jenen wichtigen
Umstand hinweisen, daß der Bau dieser Eisenbahnlinie einem
brennenden sozialen Mißstande, der Linderung der erschreckenden
Arbeitslosigkeit und dem Massenelend abhelfen würde.
Daher frage ich den Herrn Minsiter:
1. Entspricht es der Wahrheit, daß der
Bauplan dieser hochwichtigen Eisenganhlinie verworfen wurde?
2. Wann ist der Herr Minister geneigt, die
Inangriffnahme des Baues dieser Bahnlinie zu verfügen?
Seit einigen Jahren werden durch die Steuerämter
allen Lehrpersonen, die Naturalwohnungen im Schulhause innehaben,
Abzüge von 200 bis 400 Kč
gemacht.
Da diese Beträge bisher nicht dem Erhalter
der Shulgebäude zufließen, also diese Abzüge des
Steueramtes für die den Schulleitern und Lehrern zugewiesenen
Naturalwohnungen bisher nicht den betreffenden Ortsschulräten
überwiesen wurden, entzieht die Finanzverwaltung den zur
Instandhalgung des Schulgebäudew verplichteten Ortsbehörden
willkürlich große Mittel.
Diese den Lehrpersonen abgezogenen Mietzinse
gebühren den Schulerhaltern und würde dadurch bei der
schlechten Finanzlage der Schlgemeinden die Schulerhaltung wesentlich
erleichtert werden.
Die Gefertigten stellen daher folgende Anfragen:
1. Sind diese Verhältnisse den Herren
Ministern bekannt?
2. Auf Grund welchen Gesetzes oder welcher
Verordnung wuden diese Abzüge angeordnet?
3. Wozu werden diese Mittel verwendet?
4. Sind die Herren Minister gewillt, diese
Überweisung dieser Abzüge an den Schulerhalter anzuordnen?
Auf dem militärischen Exerzierplatze in
Troppau schoß sich während einer Übung am Samstag,
den 13. November, der Gefreite Josef Muschik in selbstmöderischer
Absicht eine Gewehrkugel in den Leib. Nach der Tat wurde er sogleich
ins Militär- und später ins schlesische Landeskrankenhaus
nach Troppau gebracht. Da Muschik tags vorher beim Kompagniekommandorapport
zum wiederholtenmal wegen Subordinationsverletzung bestraft wurde,
liegt die Vemutung nahe, daß er deswegen die Tat ausführte.
Es erweckt den Anschein, daß in der Garnison. Troppau die
allzu strenge Handhabung des Diensteglementes und der Subordinationsbestimungen
die Ursache der sich in der Garnison Troppau wiederholenden Soldatenselbstmorde
ist.
Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister:
Ist er geneigt, neue Erhebungen über die
Ursache der Soldatenselbstmorde anzuordnen und die Beschuldigten
der Bestrafung zu unterziehen?
Der Hilfs-Unterstützungsverein ehemaliger
Kriegsgefangener veranstaltete am 7. November 1926 in Fischern
eine öffentliche Kundgebung, zu deren Besuch durch öffentlichen
Anschlag aufgefordert wurde. Das Polizeikommissariat in Karlsbad
hat nun in dem Plakate, welches die Einberufer herausgaben, aus
nachfolgenden Passus
"ehemalige Kriegsgefangene, Angehörige
von Kriegsgefangenen und Vermißten, Mitbürger, wenn
ihr die Wahrheit über ein Schandkapitel des Krieges und
der ersten Nachkriegszeit hören wollt, wenn ihr wissen wollt,
wie sehr man sich um das Schicksal der Vermißten und Heimkehrer
kümmert, dann erscheint vollzählig."
die spationierten Stellen konfisziert. Die
Beschlagnahme dieser Wendungen, welche eine zwarscharfe, aber
in keiner Weise unzulässige Kritik darstellen, reiht sich
würdig den Unterdrückungen der Meinungsfreiheit an welche
sich das in dieser Richtung bereits unrühmlich bekannte Karlsbader
Polizeikommissariat geleistet hat.
Wir fragen den Herrn Minister:
Ist er geneigt, die unterstellten Behörden
streng anzuweisen, daß sie die verfassungsmäßigen
Freiheiten der Staatsbürger zu achten haben?
Seit jeher werden im Karlsbader Baugewerbe
die Arbeiterschutzbestimmungen gröblich verletzt, werden
bei Neubauten entweder überhaupt keine Gerüste aufgeführt,
sodaß das lebensgefährliche "über die Hand
Arbeiten" allgemeiner Usus beglieben ist, oder es werden
zwar Gerüste gebaut, diese aber derart mangelhaft konstuiert,
daß sie erst recht zu einer Gefahr, sowohl für die
am Baue Beschäftigten, als auch für die an Neubauten
Vorübergehenden werden.
Besonders arg wird es in dieser Beziehung augenblicklich
auf jenen Bauten gertieben, die der Baumeister Schaufuss in Karlsbad
aufführt. Am 8. November kam es nun dort zur Arbeitseinstellung.
Neben Lohndifferenzen sind es in der Hauptsache diese ganz unerhörten,
allen gesetzlichen Bestimmungen hohnsprechende Zustände in
der Bauausführung, die zu dem Steike geführt haben.
So ist der Gerüstaufbau des Eckneubauses
neben dem Hause "Hamlet" in Karlsbad ein derariger,
daß schoon bei Auslegung der quadratmetergroßen Gesimsplatten
die schwerste Gefährdung der an diesen Arbeiten beteillgten
Maurer und Hilfsarbeiter vorhanden war. Der Gerüstaufbau
steht im schroffsten Widerspruche zu den gesetzlichen Vorschriften,
die Streben und Überlagshölzer sind viel zu schwach,
und vielfach wurden an Stelle der Eisenklammern außerordentlich
schwach genagelte Bretterleisten verwendet. Diese überaus
traurige Erscheinung stellt jedoch, wie schon gesagt, keinen Einzelfall
dar, sondern sie ist nur ein besonders krasser Akt von Frivolitöt,
ein besonders starker Fall des frivolen Spielens mit dem Leben
und der Gesundheit der auf Hochbauten in Karlsbad beschäftigten
Arbeiter.
Alle Anzeigen, sowohl beim Gewerbeinspektorat
in Karlsbad, als auch bei der politischen Bezirksverwaltung vermochten
es bisher noch nicht, diese skandalösen Übelstände
zu beseitigen. Die Bauinspektionen sind völlig unzureichend,
und wenn schon die politische Bezrksverwaltung über Antrag
des Gewerbeinspektorates ausnahmsweise einmal Strafmaßnahmen
trifft, so sind die verhängten Strafen so lächerlich
gering, daß die Unternehmer das Risiko eines solchen Strafmandates
als die billigste Lösung gerne auf sich nehmen.
Dazu kommt noch, daß im gegenwärtigen
Streikfalle die übrigen Baufermen Karlsbads dem Bauunternehmer
Schaufuss dadurch Hilfe leisten, daß sie, allen gesetzlichen
Bestimmungen zum Hohne, Lehrtlinge als Streikbrecher kommandieren.
So wurden am 11. s M. aufder genannten Baustellle mehr als
20 Lehrlinge gezählt, trotzdem nicht ein einziger Maurer
oder Zimmerer, also überhaupt ein Gehilfe, dort arbeitet.
Wir fragen nun den Herrn Minister für
Handel und Gewerbe, ob er die Gewerbebehörde in Karlsbad
veranlassen wolle, die ungesetzlichen Zuständde sofort zu
beseitigen?
Wir fragen ferner den Herrn Minister für
öffentliche Arbeiten, ob er bereit sei, das ihm unterstehende
Gewerbeinspektorat in Karlsband zu beauftragen, die Einhaltung
der Ministerialbestimmungen vom Jahre 1907 betreffend den Schutz
der Arbeiter auf Hochbauten streng zu betreiben?
Endlich richten wir an den Herrn Minister des
Innern de Anfrage, ob er in Anbetracht der Gefährdung der
Passanten in den Strassen, an denen diese Bauten aufgeführt
werden, dafür Sorge tragen will, daß die politische
Bezirksverwaltung in Karlsbad fürderhin die Einhaltung der
baupolizeilichen Vorschriften betreffend die Außenführung
der Bauten tatsächlich überwache.