II. volební období. | 3. zasedání. |
Národní shromáždění ČSR
souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou
a republikou Rakouskou, podepsanou dne 29. května 1925
v Praze se závěrečným protokolem téhož
data.
Úmluva mezi ČSR a republikou Rakouskou, sjednaná
dne 29. května 1925 v Praze, jest důsledkem mírových
smluv, a sice čl. 215 mírové smlouvy St.
Germainské a stejně znějícího
čl. 198 mírové smlouvy Trianonské,
kde se praví: "Aby bylo zajištěno nejlepší
a nejslušnější nakládání
všem stranám, budou určeny shodou mezi jednotlivými
súčastněnými vládami všechny
finanční úpravy, které se staly nutnými
rozkouskováním bývalého mocnářství
rakousko-uherského a novým uspořádáním
veřejných dluhů a měny ...".
Dále se v témže článku uvádí,
že mezi jinými vztahuje se na soukromé pojišťovny,
které působily na území bývalého
mocnářství rakousko-uherského. Kromě
toho se stanoví, že kdyby k dohodě mezistátní
nedošlo, "bude komise reparační jmenovati
k žádosti které z vlád súčastněných
jednoho nebo několik rozhodčích, z jejichž
výroku nebude odvolání."
Se strany československé byla dána přednost
mezistátní dohodě před rozhodnutím
arbitra, a proto uzavřena připojená úmluva,
jejímž hlavním účelem je upraviti
měnu pojistek, které byly před 26. únorem
1919 uzavřeny československými příslušníky
s rakouskými pojišťovnami na staré rakousko-uherské
koruny, a jsou dle textů pojišťovacích
podmínek vesměs splatné a žalovatelné
ve Vídni.
Pojišťoven jiných než na život se
úmluva netká a v celku jest obdobná se smlouvou
mezi ČSR a král. Maďarským ze dne 13.
července 1923, která po souhlasu obou sněmoven
Národního shromáždění
byl ratifikována a ve Sb. z. a n. z r 1924 pod čís.
228 uveřejněn.
Konečně třeba podotknouti, že úmluvou
o pojišťovnách upravují se pouze práva
a povinnosti pojišťoven v obou státech, pokud
vycházejí ze smlouvy pojišťovací.
Pro ostatní jejich práva a závazky, jako
na př. hypoteční půjčky, lombardní
závazky, vklady u peněžních ústavu
a pod. platí nebo budou platiti předpisy pro ostatní
subjekty všeobecně platné. Pro tyto případy
platí nyní úmluva mezi ČSR a republikou
Rakouskou ze dne 18. června 1924, vyhlášená
ve Sb. z. a n. z r. 1926 pod čís. 60, a zmocňovací
zákon ze dne 21. srpna 1925 čís. 220 Sb.
z. a n. z r. 1925.
K jednotlivým článkům úmluvy
se poznamenává za účelem odůvodnění
toto:
Čl. 1. Tímto článkem si přiznávají
oba státy navzájem nejvyšší výnosy
při nakládání se soukromými
pojišťovnami. Při tom bylo v par. 1 závěrečného
zápisu splnomocněnými zástupci obou
států výslovně konstatováno,
že tímto článkem úmluvy není
dotčeno právo "veřejného uvážení"
obou států pro připouštění
pojišťoven k obchodování, což děje
se u nás v historických zemích na základě
nařízení z 29. listopadu 1865 ř. z.
čís. 127 a zákona ze dne 29. března
1873 č. 42 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské
Rusi na základě par. 210 až 217 a par. 461
uherského obchodního zákona (XXXVII uh. zák.
čl. z r. 1875) ve spojitosti par. 3 lit. d) vlád.
nař. ze dne 27. července 1920 č. 465 Sb.
z. a n.
Čl. II. Pod bodem 1. a 2. se stanoví, kdo bude patřiti
do československého stavu pojištění
rakouských pojišťoven a v důsledku toho
bude požívati výhod z této smlouvy plynoucích.
Den 31. prosince 1924 byl stanoven jako rozhodný
proto, že byl nejbližším minulým
dnem účetní závěrky pojišťoven,
ježto jednání mezistátní bylo
skončeno v roce 1925.
Zvláštního opatření bylo potřeba
(odst. 2, bod 1) pro případy, kdy pojistník
(otec, zaopatřovatel) při pojištěních
věna dětem zemřel před 31. prosincem
1924. Zejména časté budu případy,
kdy pojištěné věno je dle pojistky splatné
po 26. únoru 1919, avšak úmrtí zaopatřovatele
nastalo ve válce, v kterýchž případech
vůbec nikdy nebylo pojistné v Kč vyplaceno,
a pro kteréž případy bude pro výplatu
kapitálu v Kč nyní rozhodujícím
bydliště a občanství obmyšlených
sirotků.
Pro případy, kdy pojistná příhoda,
mající za následek splatnost pojištěného
kapitálu, nastala před 26. únorem 1919, platí
úmluva o úpravě závazků v rakousko-uherských
korunách ze dne 18. června 1924 (čl. 7 bod
d).
V odst. 3 toho čl. II. úmluvy se předpisuje,
že pojistníci, kteří zastavili placení
pojistného před 26. únorem 1919, tudíž
platili pouze v starých rak.-uherských korunách,
musí se o svoje právo do 3 let ode dne účinnosti
úmluvy u pojišťoven přihlásiti
(obdobné s par. 19 zákona, ze dne 23. prosince 1917
čís. 501 ř. z.). Ustanovení tato je
nutným proto, že pojišťovny pravidlem neznají
bydliště, natož občanství pojistníků,
kteří již pojistné neplatí, protože
s nimi nemají žádného styku, a nebylo
by proto bez této tříleté lhůty
dlouhou dobu možno přesně zjistiti zdejší
závazky rakouských pojišťoven a v důsledku
toho při rozpětí mezi Kč a rakouskou
korunou i jejich řádné bilancování
u nás i v centrálách. Ostatně není
obav, že by se zdejší pojistníci o výplatu
v Kč nepřihlásili, když na toto svoje
právo budou upozorněni, což ministerstvo vnitra
v oboru své působnosti učiní.
Předpisy a průkazu státního občanství
a řádného bydliště osob oprávněných
dle této smlouvy budou vydány ministerstvem vnitra
jakožto dozorčím úřadem nad pojišťovnami
tak, aby nečinily zdejším pojistníkům
zvláštních obtíží a dostatečně
chránily naše příslušníky
v cizině. Dohoda úřadů, o níž
se v tomto odstavci úmluvy jedná, byla již
dne 29. května 1926 mezi oběma dozorčími
úřady ve Vídni docílena.
Čl. III. Článek tento má za účel
chrániti naše příslušníky,
kteří bydlí v cizině. V souvislosti
s odst. 2 bodu 1. čl. VII. úmluvy dostanou nezkráceně
výplatu v Kč naši příslušníci
v cizině, když jejich pojistky byly buď z jakéhokoliv
důvodu již dne 26. únor a 1919 placení
pojistného prosté, nebo když buď sami
platili pojistné v Kč, nebo v jiné měně
s výhradou, nebo sjednali si poshovění placení
pojistného, nebo konečně tehdy, když
v Kč pojistné platiti chtěli, avšak
pojišťovna je nepřijala. (Toto poslední
ustanovení platí i pro pojistníky, bydlící
ve zdejším státě). O svoje právo
musí se pojistníci, mimo ČSR bydlící,
přihlásiti do roka od účinnosti úmluvy
u pojišťoven z těchže důvodů,
jaké uvedeny při čl. II.
ČL. IV. Pojištění válečných
půjček - t. j. pojištění taková,
při nichž za pojistné v penězích
placené jest při nastoupení pojistné
události (úmrtí, dožití) splatna
pojištěná válečná půjčka,
nebo pojištění taková, která
znějí sice na hotové peníze, ale při
jichž uzavření pojistník upsal pro sebe
za peníze pojišťovny válečné
půjčky zatím účelem, aby úrokového
zisku mezi kuponem válečné půjčky
a lombardním úrokem použil ke zlevnění
pojistného - potřebují zvláštní
úpravy, ježto dle par. 29 zákona ze dne 30.
září 1924 č. 216 Sb. z. a n. nesmí
býti nyní již žádné válečné
půjčky v našem státě v oběhu.
Proto se v úmluvě stanoví, že pro příslušnost
těchto pojištění do čs. stavu
pojištění platí tytéž podmínky
jako pro pojištění znějící
na hotové peníze a pojišťovny že
jsou povinny do roka od účinnosti úmluvy
tato pojištění proměniti na pojištěn
hotových peněz a nahraditi pojistníkům
při tom plně vše, co zaplatili na svoje pojistky
v Kč, a dále 75 % toho, co ve starých rak.-uh.
korunách na svoje pojištění zaplatili.
Na případném vymáhání
lombardního dluhu nemají rakouské pojišťovny
zájmu, protože při konstrukci úmluvy
ze dne 18. června 1924 by při tom valného
prospěchu neměly.
Čl. V. je doslovně převzat z platné
již úmluvy ze dne 18. června 1924.
Čl. VI. Tento článek předpisuje, že
všechny platy z pojištění, včetně
půjček, které pojišťovny poskytly
na svoje pojistky (termín "půjčka na
pojistku" je ve všech pojišťovacích
podmínkách pojišťoven stanoven), musí
býti oboustranně dnem 26. února 1919 počínaje
plněny nezkráceně v Kč, t. j. za každou
jednu rak.-uh. korunu jednu korunu československou. Pokud
však týká se nároků, odpovídajících
pojistnému splacenému před 26. únorem
1919, jsou pojišťovny povinny k nezkrácenému
placení v Kč jen potud, pokud hodnoty v čl.
IX a X úmluvy vyjmenované k nezkrácenému
krytí zdejších závazků rakouských
pojišťoven postačí. Toto ustanovení
úmluvy jest úplně obdobné se čl.
X, odst. 1 úmluvy s Maďarskem o pojišťovnách.
Pro zdejší pojistníky nevychází
z tohoto ustanovení úmluvy žádné
nebezpečí, protože vídeňské
pojišťovny daly již závazně prohlášení
dozorčímu úřadu, že zdejší
svoje závazky nezkráceně v Kč splní.
Odst. 3 bodu 1. týká se těch případů,
kde bylo pojistné placeno po 26. únoru 1919 v jiné
měně než v Kč (obyčejně
v korunách rakouských nebo maďarských)
a kde v důsledku odst. 2 bodu 1., čl. VII. úmluvy
dojde k proměně pojištění na
Kč.
Poslední odstavec tohoto článku byl převzat
ze smlouvy o pojišťovnách s Maďarskem ze
dne 13. července 1923 a má za účel
ochranu některých menších vzájemných
pojišťoven. Předpisy, o nichž se v tomto
odstavci mluví, jsou již dohodnuty mezi oběma
úřady a ukáže-li se nutnost vydati zvláštní
nařízení, bude obsahovati pouze ustanovení,
jež by chránila rakouské pojišťovny
před hromadným odkupováním pojistek
a tedy před kursovními ztrátami s tím
spojenými, kterých by žádná likvidující
společnost nesnesla.
Čl. VII. V tomto článku se stanoví,
že smlouvy uzavřené v cizích měnách
nebo smlouvy znějící sice na staré
rak.-uher. koruny, při nichž však pojistník
platil všecky premie od 26. února 1919 bez výhrady
v cizí měně, zůstanou i nadále
v této cizí měně v platnosti. Důvodem
k tomu jest, že pojistky uzavřené v jiných
měnách než na rak.-uher. koruny nejsou vůbec
rozpadem měny Rakousko-Uherska dotčeny, a pak dále
to, že bezvýhradným placením pojistného
v jiné měně než v Kč pojistník
sám měnu svého pojištění
určil.
Čl. VIII. Tento článek obsahuje některé
předpisy pro pojistně-technický výpočet
reserv pojišťoven.
Čl. IX., X. V těchto článcích
stanoví se podle zásad římské
konvence ze dne 6. dubna 1922 uzavřené mezi republikou
Československou, Rakouskou, Polskou, královstvím
Maďarským, Rumunským, SHS. a královstvím
Italským (republikou Československou není
dosud ratifikována), v jakém pořadí
a jakých hodnot mají rakouské pojišťovny,
zřízené dle oddílu A až D pojišťovacího
regulativu ze dne 5. března 1896, čís. 31
ř. z., použíti k úhradě svých
závazků v našem státě. Výslovně
se konstatuje, že blok předválečných
nekolkovaných rent rakouských nebo uherských
nesmí přesahovati částku 67 milionů
korun.
Pokud se týče půjček hypotekárních,
které již dne 26. únor a 1919 patřily
rakouským pojišťovnám a půjček
konsorciálních, které budou dozorčím
úřadem ČSR přijaty k úhradě
prémiových reserv vídeňských
pojišťoven, přichází v úvahu
předpis čl. 7 bodu f) a čl. 42, ohledně
vkladů u peněžních ústavů
přichází v úvahu předpis čl.
42 úmluvy ze dne 18. června 1924, kde se stanoví,
že pohledávky takové jsou z clearingu vyloučeny
a musí býti plně v Kč svému
účelu odvedeny.
Pokud se ve čl. IX. lit. B mluví o t. zv. drobných
spolcích dle oddílu E pojišťovacího
regulativu, ponejvíce nyní finančně
slabých organisacích stavovských (jako na
př. lékaři, notáři, emeriti,
konduktéři, porodní asistentky a pod.), tu
nebylo možno použíti zásad římské
konvence pro rozdělení jmění velkých
pojišťoven, protože tyto drobné spolky vzájemné
nejsou tak zařízeny, aby jmění svoje
mohly dle těch zásad rozděliti. Kromě
toho některé z nich jsou situovány na svoje
poměry poměrně dobře, jiné
opět nemají kromě válečných
půjček ničeho. Bylo proto učiněna
opatření v ten smysl, aby rakouské pojišťovny
samy se všemi těmito drobnými spolky se dohodly
o převzetí jejich zdejších závazků
na sebe a likvidaci jejich u nás ve smyslu této
úmluvy v Kč provedly. Spolky samy u nás svoji
likvidaci provést nemohou, ježto na zdejší
činnosti nemají ani zájmu ani potřebných
k tomu prostředků.
Čl. XI. stanoví výslovně, jakým
způsobem mají býti cenné papíry
rakouských pojišťoven bilancovány, ježto
předpis tento odchyluje se od ustanovení par. 33
min. nař. z 5. března 1896, č. 31 ř.
z., doplněného par. 33 a vlád. nařízením
ze dne 21. července 1921, č. 238 Sb. z. a n., a
par. 33 vl. nař. ze dne 19. října 1922, č.
307 Sb. z. a n.
Čl. XII. konstatuje v souhlase s našimi zákony,
že kupony předválečných rent
se honorují od účinnosti mírových
smluv.
Čl. XIII. jedná o dovozu cenných papírů
z Rakouska.
Čl. XIV. rozšiřuje působnost úmluvy
též na zajištění.
Čl. XV. Tímto článkem upravuje se
poměr čsl. pojišťoven k pojistníkům
rakouským v ten smysl, že svoje závazky vůči
rakouským pojistníkům vyplatí naše
pojišťovny v korunách rakouských, jednu
rakouskou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu počítaje,
takže zájmy našich pojišťoven jsou
do statečně ochráněné.
Čl. XVI. a XVII. obsahují obdobná ustanovení
formálního rázu jako čl. XVIII., odst
2 a XX. smlouvy maďarské.
Čl. XVIII. upravuje řízení v případě
spor obvyklým způsobem.
Po stránce formální vyslovuje vláda
přání, aby úmluva tato byla předložena
Národnímu shromáždění.
Úmluva obsahuje totiž četná ustanovení,
která upravují buď otázku valutovou,
buď stanoví předpoklady pro zařazení
pojištění do čs. stavu pojištění
nebo zněni platné pojišťovací smlouvy
vůbec nebo konečně zužují práva
z dosavadních smluv pojistníkům plynoucí.
Sem náleží na př. článek
II., IV., VI., IX. Z těchto ustanovení plynou břemena
majetková pro čs. státní občany,
takže ve smyslu § 64, odst. 1. č. 1. ústavní
listiny jest třeba souhlasu Národního shromáždění.
Dále obsahuje čl. IX., odst. A, lit. i), č.
2, zatížení našeho státu, který
má převzíti (nostrifikovati) předválečné
státní dluhopisy rakouské do nejvyšší
částky 67 milionů K a příp.
i válečné půjčky., a to oba
druhy dluhopisů jako hodnoty určené k úhradě
technických reserv pojištění do úmluvy
spadajících.
Vláda vyslovuje přání, aby úmluva
byla v obou sněmovnách přikázána
výboru ústavně-právnímu,
rozpočtovému a zahraničnímu k
podání zprávy do pěti dnů,
poznamenávajíc, že úprava starých
pojišťovacích smluv je důležitou
otázkou, na jejíž brzké vyřízení
čeká veliký počet pojistníků.
Kromě toho je nutno, aby předválečné
renty byly již co nejdříve odevzdány
do úřední úschovy, ježto Reparační
komise v Paříži velmi naléhá
na rychlé skoncování všech prací,
souvisejících s rozdělením předválečných
dluhů rakouských a uherských.
Úmluva tato bude provedena zvláštním
zákonem.