Všeobecný jest stesk našich občanů
na špatný stav našich státních
silnic.
Příčina vězí nejen v zanedbanosti
silnic pro nedostatek peněz k řádným
opravám, ale i v neutěšených poměrech
státních cestářů, jimž
po restrikci jejich počtu přiděleny byly
delší silniční tratě, oni nepožívají
ochrany podle §§ů 81, 312, 314 tr. z., trpí
nedostatkem bytů a jsou odstrkováni při každé
úpravě platové platné pro státní
zaměstnance. Tyto poměry vyvolávají
značnou depresi v řadách státních
cestářů a mají také neblahý
vliv na výkon, jímž pak trpí udržovací
služba na státních silnicích.
Požadavky této kategorie zanedbaných a soustavně
odstrkovaných státních zaměstnanců
jsou tak skromné, že by při dobré vůli
bylo lze jim aspoň v míře uspokojivé
vyhověti.
Z toho důvodu táží se podepsaní
pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten neříditi zkrácení
cestářských tratí na 4-4 1/2 km a
obsazení všech uprázdněných systemisovaných
míst cestářských?
2. Aby při rozdělování tratí
byl brán zřetel na rodinné a bytové
poměry cestářů?
3. Aby při výkonu služebním byli cestáři
chráněni podle §§ 81, 312 a 314 tr. z.
jako orgánové veřejní, vykonávající
silniční policejní službu?
4. Aby byla zahájena soustavná péče
o státní cestáře stavbou služebních
obytných domků při silničních
tratích?
5. Aby cestářům, kteří v důsledku
restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde
nemohou dostati bytu, byly přiznány diety z titulu
dvojí domácnosti?
6. Aby substitutům cestářským byly
přiznány příslušné substituční
diety?
7. Aby silniční tráva byla ponechána
cestářům jako součást jejich
mzdy?
8. Jest pan ministr ochoten zasaditi se o to, aby veškeré
výhody pensijních platových předpisů
státních zaměstnanců vztahovaly se
ananlogicky i na státní cestáře a
kategorie s nimi spřízněné?
9. Jest pan ministr ochoten přiznati zřízencům
zdýmadel noční služební hodiny,
aspoň 2.50 Kč za 1 hodinu?
10. Zvýšiti paušál pro státní
cestáře, kteří jezdí s automatickými
válci z denních Kč 7.50 na Kč 20,-
a pokud jezdí mimo svou služební trať,
opatřiti náhradu na vlastní trati, aby nebyla
tato zanedbána?
11. Jest pan ministr ochoten svolati poradu o služebním
řádu státních cestářů,
rozdělení doby pracovní, náležitosti
služebních oděvů atd. a pozvati k ní
příslušnou odbor. organisaci, Jednotu státních
zřízenců?
12. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci míní zaříditi?
V Praze dne 19. října 1926.
Poněvadž umístění úřadů:
poštovního, berního, berní správy,
evidence katastru a důchodkového bylo velice nedostatečné,
navrhlo ministerstvo pošt a telegrafů výnosem
ze dne 14. dubna 1922, č. 23.665-XIII-22, aby pro úřady
tyto byla vystavěna společná úřední
budova. Celkový náklad na ni byl odhadnut na 3,000.000
Kč, z nichž připadnouti mělo na část
pro úřední místnosti finanční
asi 1,800.000 Kč. Byly také zhotoveny v březnu
1922 technickým odborem ministerstva pošt a telegrafů
plány pro jednotnou budovu všech státních
úřadů.
Městské zastupitelstvo v Brandýse nad Labem
darovalo pozemek na postavení budovy pro všechny vyjmenované
státní úřady a zbavilo se tím
velkého nejcennějšího místa stavebního,
jen aby umožnilo stavbu budovy pro všecky úřady.
Ministerstvo financí výnosem z 20. září
1922, čís. 86.030/11.225/22-I./1 rozhodlo, aby budova
byla postavena ve dvou etapách a sice tak, že by se
nejdříve provedla část stavby připadající
na poštovní úřad, kdežto provedení
části stavby pro potřebu úřadů
finančních odsunula by se na dobu pozdější,
až první část stavby bude úplně
provedena. Při tom vyslovilo ministerstvo finanční
očekávání, že přibližný
počet stavebních nákladů 1,450.000
Kč nebude vydán, ale že nebude překročen
ani náklad 1,000.000 Kč.
Na základě tohoto rozhodnutí bylo přikročeno
ku stavbě pouze části budovy pro poštovní
úřad, která je hotova. Náklad na stavbu
činil asi Kč 580.000.
Podle rozhodnutí ministerstva financí má
se nyní přikročiti k stavbě druhé
části budovy. Ministerstvo financí výše
citovaným výnosem již rozhodlo, že budova
pro státní finanční úřady
se stavěti má, jakmile část pro poštovní
úřad bude hotova a také náklad na
budovu jest vlastně již povolen. Ministerstvo financí
povolilo náklad Kč 1,000.000, vydáno bylo
pouze Kč 580.000, takže se stavba jistě pořídí.
Jedná se pouze o uvolnění povoleného
již nákladu.
Nutnost nových místností pro finanční
úřady prokázána je v podání
města Brandýsa n. Lab. ze dne 15. května
1926, č. 3041 a ze dne 2. října 1926, čís.
5528. Berní správa má místnosti tak
nedostatečné, že v jedné místnosti
úřaduje 3-5 refereentů. Poplatníci
při jednání o svých žádostech
a stížnostech jsou nuceni přednášeti
své stesky před ostatními poplatníky,
kteří jednají s referenty jinými.
Zákony jest zaručena poplatníkům důvěrnost
jejich sdělení, ale zde mají svá obchodní
a soukromá tajemství prozrazovati zcela veřejně.
Také referenti nemohou ve společných místnostech
pracovati tak zdatně a pilně, jak by v zájmu
státu bylo žádoucno. Rovněž zdraví
úředníků v místnostech starého,
sešlého domu je ohrožováno, úředníci
často churaví a tím výkon úřadu
se zmenšuje.
Ke stavbě budovy poštovní bylo použito
pouze části darovaného pozemku. Nyní
zbyla z pozemku část, která zůstala
ležeti ladem. Pozemek ten se stal skladištěm
různého starého materiálu, ba i hnojištěm.
Policie ani při sebe větší opatrnosti
nemůže zabrániti, aby se na pozemek neodkládaly
nepotřebné věci z domácnosti, odpadky
z dílen a pod.
Pozemek jest uvnitř města, v bezprostřední
blízkosti škol, nových krásných
nájemních domů obecních, prvního
hotelu, který prováděnou přístavbou
bude úplně zrenovován, a nemůže
se proto trpěti, aby u těchto objektů nalézalo
se skladiště starého materiálu. Ani
v zájmu nově postavené budovy poštovní
se to nemůže trpěti.
Kdyby ke stavbě druhé části budovy
nemělo býti přikročeno v době
nejkratší a kdyby obec nechtěla uplatňovati
svůj nárok, aby jí pozemek, jehož nebylo
použito k tomu, k čemu byl darován, byl vrácen,
musela by aspoň žádati, aby pozemek byl řádně
oplocen. Poněvadž pak pozemek jest ve středu
města, muselo by býti oplocení vkusné
a řádné. Musel by to býti plot ze
zděné podezdívky a kovových sloupů,
který by při dlouhé frontě do dvou
ulic stál asi 100.000 Kč. Až by došlo
ke stavbě budovy stal by se plot bezcenný. Bylo
by proto daleko účelnější, postaviti
druhou část budovy hned a náklad na plot
ušetřiti. Jednalo by se tedy nyní o větší
náklad asi 380.000 Kč, což je peníz
jistě nepatrný poměrně k výhodám,
které by z něho pro stát vyplynuly.
Z předchozího vyplývá jasně,
že:
1. Výnosem ministerstva financí ze dne 20. září
1922, čís. 86.030/11.255/22/I/1 bylo rozhodnuto,
že budova pro finanční úřady
v Brandýse nad Labem se stavěti má.
2. Tímže výnosem povolený náklad
Kč 1,000.000 pouze na poštu nebude překročen
ani stavbou druhé části budovy.
3. Okamžitým započetím stavby ušetří
se náklad 100.000 Kč na plot.
4. Postavení budovy zvýší se v zájmu
státu výkonnost všech finančních
úřadů.
Na okresu brandýském roste, jako v jiných
okresích, armáda nezaměstnaných, jimž
by touto stavbou bylo poskytnuto zaměstnání
a příležitost k výdělku nejen
dělnictvu, ale i živnostnictvu.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana ministra financí:
1. Jest pan ministr ochoten, v zájmu úspory a v
zájmu hladkého úřadování
finančních úřadů v okresu brandýskému
a v zájmu státních financí, povolenou
stavbu státní budovy pro finanční
úřady v Brandýse nad Labem provésti
a k tomu účelu potřebnou částku
do státního rozpočtu zařaditi?
2. Jest pan ministr ochoten tímto způsobem čeliti
přítomné hospodářské
depresi a nezaměstnanosti?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci zaříditi hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
Výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne
24. srpna 1925, čís. 4112/III-25 bylo po dohodě
s ministerstvy vnitra a financí povoleno podle obdoby ustanovení
§ 50., odst. 3. služeb. pragmatiky započtení
předchozí soukromé odborné služby
několika dílenským zřízencům
a řidičům.
Výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne
12. ledna 1926, čís. 59555 III-25 byly zamítnuty
žádosti řidičů vozů Albrechta
Svobody, Josefa Tylingera, Václava Havla, Bohumila Bílka,
Jana Rychetského, Ant. Tůmy, vesměs v Praze,
Ladislava Pacáka ve Dvoře Králové,
Karla Voslaře v Humpolci, Jaroslava Marhoula v Olomouci,
Karla Šmída v Plzni a dílenského mistra
Jana Maštalíře (čís. 4051-III-26
min. pošt a telegrafů) a dílenského
zřízence Ferdinanda Motyčky v Praze o započtení
předchozí soukromé odborné služby
po dohodě s ministerstvy vnitra a financí, vzhledem
k tendenci vl. nař. ze dne 30. května 1922, čís.
165 Sb. z. a n. a zákona ze dne 22. prosince 1924, čís.
286 Sb. z. a n.
O návrhu správy poštovní automobilové
dopravy ze dne 2. listopadu 1925, č. 11798-25 zaslané
ministerstvu pošt a telegrafů č. 67.349-III-25
dne 22. března 1926 před výpravou ministerstvu
vnitra a financí k projevení souhlasu se započtením
předchozí soukromé odborné služby
pro zařadění a postup dílenským
zřízencům Emilu Šimonovi, Václavu
Hadrabovi, Jarosl. Řehákovi, Prokopu Škvárovi,
Václ. Voříškovi, Boh. Stejskalovi, Frant.
Pulcovi, Adolfu Slabihoudkovi, a Ant. Kračmerovi podle
obdoby ustanovení § 50, odst. 3. služební
pragmatiky nebylo dosud rozhodnuto. § 142 nového platového
zákona čís. 103/1926 nevylučuje započtení
předchozí doby pro postup do vyšších
požitků a § 207 téhož zákona
připouští započtení této
doby, byla-li žádost podána před účinností
tohoto zákona.
Nestejnoměrný postup v této záležitosti
vyvolává mezi zaměstnanci autoprovozu řevnivost
a nespokojenost, a vzbuzovati ji, nemůže býti
v intencích státní administrativy ani v jejím
zájmu a prospěchu. Z těchto důvodů
táží se podepsaní pana ministra vnitra
a financí:
1.Jsou páni ministři ochotni naříditi
v této záležitosti blahovolnější
praksi?
2. Jsou ochotni naříditi, aby příslušné
žádosti o započítání předchozí
soukromé odborné služby podle obdoby ustanovení
§ 50, odst. 3. a § 51, odst. 6. služ. pragmatiky
byly souhlasně posuzovány s odborným ministerstvem,
tyto žádosti doporučujícím?
3. Jsou ochotni znovu dáti přezkoumati zamítnuté
žádosti a příznivě vyříditi
dosud nevyřízené žádosti vpředu
uvedené?
4. Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v této
věci zařídili neb zaříditi
míní?
V Praze dne 19. října 1926.
Nejvyšší správní soud vyslovil
ve svém rozhodnutí ze dne 26./4. 1926, čj.
8673/26 výslovně, že názor ministerstva
spravedlnosti, jakoby autoritativní výklad zákona
č. 457/19 nedovoloval, aby při úpravě
pensijních příspěvků podle
článku IV. zákona č. 2. ex 1920 bylo
hleděno k válečným pololetím
při zjišťování nároků
na plné výslužné, jest zřejmě
mylný a že stěžovatelé nabyli z
výnosů, v nichž bylo při určení
nároků na plnou pensi za účelem vyměření
pensijních příspěvků hleděno
k válečným pololetím a byly jim pensijní
příspěvky podle tehdejšího právního
stavu správně vyměřeny, práva,
jehož se podle zásady § 5 obč. zák.
nedotýká zákon č. 287/24, který
nepůsobí zpět, ale naopak chrání
nabytá práva.
Rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, zajisté spravedlivé, poněvadž
uznalo zásadu nabytého práva, uvítala
značná část státních
zaměstnanců s patřičným povděkem,
neboť částky, o něž bylo těmto
zaměstnancům od 1. ledna 1925 na pensijních
příspěvcích více sraženo,
než ve skutečnosti sraženo býti mělo,
budou jim vráceny.
Dlouho však se ze svého uznaného nabytého
práva tito zaměstnanci netěšili, neboť
se jim nyní zasílají nové dekrety,
jimiž se válečná pololetí a válečná
léta pro výměru pensijního příspěvku
opětně odečítají všem
zaměstnancům, jimž v důsledku citovaného
rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu se znova tato léta připočetla, pokud
do 1. ledna 1926 nenabyli nároku na plné výslužné
bez připočtení těchto let.
Těmto zaměstnancům se znovu srážejí
od 1. ledna 1926 celé pensijní příspěvky
z celého základního služného
ve výši 6% s odůvodněním §u
165, odst. 3. zákona ze dne 24. června 1926, čís.
103 Sb. z. a n.
Aplikujeme-li citované rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, jež uznalo právem,
že zaměstnanci, kteří před vydáním
zákona čís. 287/1924 požívali
výhody článkem IV. posl. odst. zákona
ze dne 17. prosince 1919, čís. 2. Sb. z. a n. požívají
této výhody i nadále, poněvadž
se jejich práva podle zásady § 5 obč.
zák. nedotýká zákon č. 287/1924,
který nepůsobí zpět, ale naopak chrání
nabytá práva, musíme přijíti
k logickému právnímu závěru,
že se práva těchto zaměstnanců,
na něž se vztahuje citované rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu uznaného
a nabytého, nedotýká ani podle zásady
§ 5 obč. zák. § 165, odst. 3. zákona
ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a
n., který nepůsobí zpět, ale naopak
chrání nabytá práva, která
jsou ostatně podepřena i § 8 zákona
ze dne 23. července 1919, čís.457 Sb. z.
a n., který praví, že výhod tohoto zákona
poskytuje se "bez uhrazování případných
statutárních příspěvků".
Poněvadž pak platnost §u 8 zákona ze dne
23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n. nebyla
zákonem ze dne 24. června 1926, čís.
103 Sb. z. a n. zrušena, nemůže býti ani
zrušeno právo, přiznané citovaným
rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu na výhodu, plynoucí z ustanovení článku
IV. posl. odst. zákona ze dne 17. prosince 1919, čís.
2. Sb. z. a n.
Nabyl-li tudíž někdo nesporného práva
na placení snížených pensijních
příspěvků v důsledku připočtení
válečných let, válečných
pololetí nebo legionářské výhody
- výslovně bez náhrady pensijních
příspěvků - před 1. lednem
1925 t. j. před účinností zákona
č. 287/24, tedy také před účinností
zákona čís. 103/26, a bylo-li mu toto jeho
zákonem nabyté právo doručením
právního spisu (dekretu) přiznáno,
nemůže mu toto právo v právním
státě býti opětně popíráno
a dotyční oprávnění jeho zbavováni,
t. j. jim opětně sráženy pensijní
příspěvky.
Někteří zaměstnanci již obdrželi
v této věci ne méně než pět
dekretů vzájemně si odporujících,
čímž se valně nezjednodušuje státní
administrativa, nýbrž ještě více
zatěžuje.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna dáti všem resortům státní
správy příslušný pokyn, jímž
by bylo nabyté a Nejvyšším správním
soudem uznané právo zaměstnanců, kteří
před 1. lednem 1925, t. j. před účinností
zákona čís. 287/24 a tedy také před
účinností zákona čís.
103/26 nabyli nárok na úlevu v placení pensijních
příspěvků ve smyslu čl. IV.
posl. odst. zákona ze dne 17. prosince 1919, čís.
2. Sb. z. a n. po případě vynesením
Nejvyššího správního soudu ze dne
26. dubna 1926, čj. 8673/26 i na dále zachováno
a uznáno?
2. Jest ochotna podepsaným sděliti, co v této
věci zařídila, neb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
Pane předsedo vlády!
Nebývalá tíseň hospodářská
dolehla na horské kraje a poříčí
Jizery. Nebyl tam nikdy nadbytek. Nouze byla tam častějším
hostem než blahobyt. Avšak nebylo hladu a nebylo nezaměstnanosti
a třeba skrovně pracující lid Podkrkonoší
uhájil existenci.
Po tři léta však panuje v tomto kraji úporná
výrobní krise; většina závodů
pracuje jen velmi omezenou dobu v týdnu nejdéle
tři dny, po případě jen 14 dnů
v měsíci, nehledě k závodům,
jež jsou uzavřeny vůbec nebo ku sklářství,
jež jest bez vývozu.
Ohromné tisíce dělníků jest
bez zaměstnání, nebo pracují několik
dnů v týdnu, takže poloviční
výdělky nestačí krýti nejnutnější
potřeby životní. Na horách není
již jen bída, fysický hlad podlamuje tam zdraví
tisícům dělníkům, jich ženám
a dětem.
S nimi trpí všechna ostatní výroba a
všechny živnosti odkázané na široké
vrstvy konsumentů. Nevydělá-li dělnictvo,
nevydělává ani živnostník, ani
obchodník ani zemědělec.
Všechna svépomocná akce, již podnikly
odborové organisace dělnické podporováním
svých nezaměstnaných členů,
samosprávné korporace uvolněním prostředků
na obnovení nouzových prací, ukázala
se nedostatečnou vůči ohromné této
krisi.
Je potřebí podniknouti rozsáhlou akci celé
státní správy na odstranění
této krise dělnictvem nezaviněné.
Dne 4. října konala se v Semilech porada zástupců
dělnictva okrasní správy politické
v Semilech, zástupců obcí, podniků
průmyslových a zástupců okresů.
Vyslechnuvši zástupce dělnictva, průmyslu
a obcí o povšechné situaci nynějších
poměrů provozních a uváživši,
jakým způsobem bylo by možno odpomoci kritické
situaci, způsobené nezaměstnaností
textilního dělnictva, usneslo se shromáždění,
aby byla vyzvána nejkompetentnější místa
příslušných ministerstev a úřadů,
pokud ve své působnosti mohou do poměrů
těchto zasáhnouti, aby učinila všechna
možná opatření, čelící
k tomu, aby nezaměstnanost v textilním průmyslu
se dále nešířila a aby normální
chod výroby byl co nejdříve opětně
zajištěn.
Usneseno, aby předloženy byly příslušným
kruhům a jimi urychleně splněny požadavky
textilních svazů předložené ministerskému
předsedovi, ministrům sociální péče
a financí dne 16. srpna 1926, které jsou:
1. Poskytnutí finančních záloh Gentským
fondům odborových organisací od státu,
aby bylo umožněno nezkrácené vyplácení
organisačních a státních podpor v
nezaměstnanosti.
2. Okamžité vyúčtování
předložených měsíčních
účtů o vyplaceném státním
příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti
ministerstvem sociální péče.
3. Povolení příslušné náhrady
správních výloh odborovým organisacím
vzniklých agendou vyplácení podpor.
4. Opatření, aby nezaměstnaným dělníkům,
kteří vyčerpali organisační
a státní podpory a nemohou nalézti zaměstnání,
mohla býti vyplácena státní podpora
pro další 3 měsíce.
5. Zřízení zvláštního
podpůrného fondu, do něhož by přispíval
stát, zaměstnavatel, obec a okres, pro podporu omezeně
pracujícího dělnictva, které omezením
výroby nedosáhne prostředků k nutné
výživě.
6. Zařazení do prvého bodu programu Národního
shromáždění a senátu v podzimním
zasedání jednání o hospodářském
postavení pracujícího lidu vůbec o
kritické nezaměstnanosti textilního dělnictva
na Semilsku zvlášť.
7. Neprodlené zrušení stanovených cel
na dovoz všech zemědělských produktů,
obilnin, masa do jara 1927 vládou republiky, použitím
ustanovení celního zákona pro kritickou nezaměstnanost,
nedostatek odbytu textilních produktů a bídu
pracujícího lidu.
8. Snížení sazeb pro dopravu textilních
surovin, polotovarů, hotových produktů a
uhlí na drahách. Snížení daňových
dávek pro textilní průmysl a neúčtování
úroků z dani textilním průmyslem nezapravených
po dobu stagnace po příchodu normálních
poměrů.
9. Okamžité udělení státních
dávek textilnímu průmyslu v soudním
okrese semilském pro potřebu příštích
tří roků, aby nezaměstnanému
dělnictvu se dostalo alespoň částečné
možnosti nejskrovnější obživy.
10. Prodloužením zákona o hospodaření
cukrem a stanovení maximální ceny bramborů
pro zimní období r. 1926-27, kteréžto
výrobky a plodiny jsou téměř výhradní
výživou dělnictva v Pojizeří.
11. Ponechání ministerstva pro zásobování
lidu, dokud nepomine nebezpečí bezdůvodného
nebo nesvědomitého zdražování
předmětů denního konsumu.
12. Usnesení poslanecké sněmovny a senátu,
aby zastaveno bylo vybírání osobní
daně z příjmu od dělnictva pracujícího
omezeně, aby nedostatek v jednotlivých rodinách
nebyl zbytečně zvětšován.
13. Urychlené projednání zákona o
stavebním ruchu.
14. Urychlené provádění regulačních
prací na řece Jizeře v obvodu okresu semilského.
15. Urychlené povolení úvěru na vybudování
železobetonového mostu přes dráhu v
Podmoklicích ministerstvem železnic a započetí
prací.
16. Urychlené vyřízení a schválení
projektu vodovodu obce Podmoklic ministerstvem zemědělství
a provádění přípravných
zemních prací.
17. Uznání Ruska de jure.
Tyto požadavky odůvodňují takto:
Konkurenční schopnost textilního průmyslu
při nezbytném 80% vývozu do ciziny jest podvázán
způsobem dnešního zdaňování
vysokými sazbami železničního tarifu,
přespříliš vysokou mírou úrokovou
z úvěru a podobnými nepříznivými
okolnostmi a bylo by třeba působiti k úlevám,
úpravám a státní podpoře pro
textilní průmysl.
Nedostatek příznivých smluv se státy
jest také jednou z hlavních příčin
dnešní kritické situace, které by zaručovaly
obchodní styky našich výrobních firem
a vývozních podniků. S tím souvisí
i ochromení existence našeho průmyslu oproti
průmyslu jiných států, které
uznaly již Rusko de jure a jsou s tímto stamilionovým
státem již v čilém obchodním
spojení.
Vývoz do Jugoslavie, Rumunska, Maďarska a Bulharska,
který byl v textiliích nejsilnější,
jest nyní minimální pro celní úpravu
naší a jest v tomto směru nutna náprava.
Průmysl náš, schopný svým dobrým
vkusem, kombinací barev atd. docíliti lepších
cen než konkurence jeho z jiných států,
musí přes svoji výrobní kvalifikaci
ponechati pole cizí konkurenci, jelikož nemůže
povolovati takových platových podmínek, jaké
povoluje konkurence cizí. Vina spočívá
ve valutárních ztrátách průmyslu
na vlastním kapitále způsobených někdejší
inflací i deflací a enormní úroky
úvěrové u bank brzdí podnikání
a znemožňují obnovovati dílny a strojové
zařízení, takže jen vlivné působení
u bank a peněžních ústavů o snížení
míry úrokové na míru snesitelnou mohlo
by býti věci samé prospěšno.
Okres samosprávný provádí různé
práce nouzové, při nichž po dobu 9 měsíců
zaměstnává přes 300 dělníků,
obce jsou též ochotny v mezích jejich finanční
schopnosti přispěti k úlevě nezaměstnanosti
prováděním prací nouzových,
které by za normálních poměrů
neprováděly. Obec Podmoklice jest ochotna zahájiti
ihned práce na zbudování nákladového
vodovodu, jakmile schváleny budou plány ministerstvem
zemědělství. K podnikání prací
nouzových okresem a obcemi jest však potřeba
pomoci ve způsobu subvencí, čímž
by zase byly ušetřeny značné obnosy
na podporách v nezaměstnanosti.
Velmi důležitou složkou hospodářského
života v Pojizeří, která tvoří
kapitolu pro sebe, jest regulace Jizery, jejíž každoroční
velké vody působí okresu, obcím a
obyvatelstvu škody jdoucí do milionů. V tomto
směru mohlo by se pro zmírnění nezaměstnanosti
působiti tím, že by se prováděly
nutné regulační a zabezpečovací
práce státem a okresem za pomoci státu.
Konečně bylo by z části odpomoženo
nezaměstnanosti, kdyby ministerstvo železnic urychleně
povolilo ředitelství státních drah
v Hradci Králové úvěr na stavbu železobetonového
mostu přes dráhu v Podmoklicích, na jehož
vybudování přispěti chce okres, obec
Podmoklice a soukromí zájemníci částkou
58.000 Kč.
Průmyslová krise poškozuje také řemeslnictvo,
živnostnictvo a obchodnictvo a jeho platební schopnost
značně klesá a klesala. Jest proto nemožno,
aby náklady na nouzové práce okresu a obcí
uhražovány byly výhradně přirážkovým
systémem a jest nutno, aby zvláště na
chudé a horské okresy bylo pamatováno značnějšími
příspěvky a aby jim věnována
byla veškerá pozornost.
Podepsaní interpelanti se táží:
1. Jest vládě republiky znám tento žalostný
stav pohorských krajů?
2. Chce vláda učiniti rychlá opatření
označená v memorandu shora uvedeném na odpomoc
této krisi?
V Praze dne 20. října 1926.
Před sedrií berehovskou projednává
se právě proces proti 970 občanům
z Bílek a ze sedmi sousedních vesnic o náhradu
škody, způsobené r. 1918 a 1919 v dubovém
lese lesního komposesorátu bileckého. Žalobu
tu, již je vymáhána na oněch občanech
náhrada 6 mil. Kč, podal jménem komposesorátu
jakýsi pan Króšlak, do jehož rukou přešla
většina podílů komposesorátu,
zkoupených za nejpodivnějších manipulací
a za směšně nepatrné částky
jednak za války a jednak po převratě. Částka
6 mil. Kč představuje dvojnásobnou výši
škody, jež byla odhadnuta původně komisí,
vyslanou roku 1919 z Berehova, jež si vedla nadmíru
povrchně a svůj úkon prováděla
podle mnohých svědectví v stavu opilosti.
Mezi žalovanými jsou mnozí, kteří
v době plenění lesa byli majiteli podílů,
ba mnozí, kteří jimi dodnes jsou. Nehledíc
k trestní stránce, jež byla již před
5 léty amnestována, znamená proces proti
bíleckým občanům existenční
ohrožení 1.000 rodin, na nichž jsou vymáhány
částky, převyšující několikanásobně
celé jejich jmění.
Tím spíše překvapuje, že příslušné
státní úřady neučinily ničeho,
aby tuto zkázu od ubohého lidu odvrátily.
Jak je zjištěno, vycházely naopak státní
úřady nápadným přímo
způsobem vstříc panu Króšlakovi.
Ačkoliv krajina kolem Bílek je chudá na lesy,
obdržel r. 1925 povolení k vymýcení
200 katastrálních jiter dubového lesa 100-120tiletého,
kde bylo vytěženo 10.000 m3. Letos v červnu
obdržel p. Króšlak nové povolení
k vykácení dalších 170.000 m3
buku. Úřadům nemohlo býti neznámo,
že p. Króšlak zamýšlí zahájiti
proces, jenž znamená zbídačení
8 karpatoruských vesnic, a tedy měly úřady
možnost nepovoliti toto kácení a mýcení
dříve, dokud se p. Króšlak nevzdá
svých nároků.
Podle různých známek vyjednává
nyní státní administrativa s p. Króšlakem,
aby od procesu upustil, začež mu má býti
odpuštěno 2 mil. Kč daní, jež dluhuje
státu.
1. Je vládě známo, že v celém
tomto případě je ohrožena existence
chudých rodin?
2. Jaké opatření hodlá vláda
učiniti, aby po příp. cestou mimosoudní
byla zachráněna existence tisíce chudých
rodin?
V Praze dne 19. října 1926.
Frýdlantský berní úřad se snaží
v případech, kde se mění majetníci
dědičných statků v jedné rodině,
dosíci vysokých poplatků tím, že
hodnotu oněch nemovitostí značně přeceňuje.
Stalo se to nedávno u rolníků Rudolfa Ressela
v Bernsdorfu č. 62 a Františka Ressela v Bernsdorfu
č. 63. Frýdlantský berní úřad
zvýšil sjednanou přejímací cenu
hospodářství prvému ze 75.000 Kč
na 193.000 Kč, kdežto druhému byla přejímací
cena za hospodářství zvýšena
ze 34.000 Kč na 94.000 Kč. Oba rolníci podepsali
sice v této věci zápis sepsaný úřadem,
avšak lze to vysvětliti tím, že frýdlantský
berní úřad donutil rolníky k podpisu,
hroze jim komisijním ohledáním, jehož
útraty by nesly strany. Když si to později
klidně rozvažovali, došli rolníci k tomu,
že si sami způsobili těžkou hmotnou škodu
a proto také podali proti tomu písemné námitky
frýdlantskému bernímu úřadu.
Stejně se zachoval berní úřad také
k rolníkovi Adolfu Henkemu v Hegewaldě č.
100.
Přihlížejíce k těmto událostem
poukazujeme na to, že také pro frýdlantský
berní úřad musejí platiti ustanovení
§§ 7 a 12 zákona ze dne 1. dubna 1889, č.
52 ř. z. a §u 8 zemského zákona ze dne
7. srpna 1908, č. 68 z. z. Nelze přece dopustiti,
aby berní úřad nedbaje zákonných
ustanovení přiměl strany, aby podpisovaly
zápisy, vykazující hodnoty, jichž nelze
nijak uvésti v souhlas se skutečnými poměry.
Proto se tážeme pana ministra financí:
1. Zda ví něco o tomto nezákonitém
jednání a ví-li, co zamýšlí
podniknouti, aby učinil přítrž tomuto
nezákonitému jednání?
2. Je-li pan ministr ochoten naříditi příslušným
úřadům, aby dbaly zákonných
ustanovení?
V Praze dne 26. října 1926.
Das Steueramt in Friedland i/B. verfolgt das Bestreben, in jenen
Fällen, wo Erbhöfe innerhalb der Familie den Eigentümer
wechseln, hohe Gebühren dadurch zu erreichen, daß die
in Betracht kommenden Leigenschaften ihrem Werte nach bedeutend
überschätzt werden. Solche Fälle ereigneten sich
kürzlich bei den Landwirten Rudolf Ressel in Bärnsdorf
Nr. 62 und Franz Ressel in Bärnsdorf N. 63. Dem ersteren
wurde durch das Vorgehen des Steueramtes in Friedlant der vereinbarte
Übernahmspreis der Wirtschaft von 75.000 Kč auf 193.000
Kč erhöht bekam. Die beiden Landwirte haben zwar im
Zusammenhange damit ein vom Amte verfaßtes Protokoll unterfertigt,
doch ist dessen zustandekommen darauf zurückzuführen
daß das Steueramt in Friedland durch Androhung von kommissionellen
Besichtigungen, deren Kosten zu Lasten der Partei gehen würden,
die Landwirte zur Hergabe ihrer Unterschriften zwang. Bei späterer
ruhiger Überlegung kamen dann die Landwirte darauf., daß
sie sich selbst einen schweren materiellen Schaden zugefügt
hatten und sie haben deshalb auch bei dem Steueramte in Friedlad
in der Sache schriftlich Einsprache erhoben. In gleicher Art gang
das Steueramt auch gegen den Landwirt Adolf Henke in Hegewald
Nr. 100 vor.
Bezugnehmend auf diese Vorkommisse wird darauf verwiesen, daß
gewiß auch für das Steueramt in Friedland die Bestimmungen
der §§ 7 und 12 des Gesetzes vom1. April 1889, R. G.
Bl. Nr. 52, und der § 8 des Landesgesetzes vom 7. August
1908, L. G. Bl. Nr. 68, Geltung haben müssen. Es geht nich
an, daß die Steuerbehörde durch Außerachtlassung
der gesetzlichen Bestimmungen die Parteien dazu veranlaßt,
ihre Namen unter Protokolle zu setzen, Verhältnissen in gar
keinen Zusammenhang gebracht werden können. Bezugnehmend
hierauf wird deshalb der Herr Finanzminister gefragt;
1. ob ihm von diesem ungesetzlichen Vorgehen etwas bekannt ist
und was er, wenn er Kenntnis haben sollte, zu tun gedenkt, dieser
ungesetzlichen Vorgangsweise Einhalt zu tun?
2. ob der Herr Finanzminister bereit ist, die beteilegten Behörden
und Ämter nazuweisen, daß sie die gesetzlichen Bestimmungen
beachten?
Prag, am 26. Oktober 1926.