II. volební období. | 3. Zasedání. |
I. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. veřejných prací
o vypovídání státních pensistů
a jich rodin z bytů ve státních domovech,
II. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. spravedlnosti o poměrech
v trestnici v Leopoldově,
III. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. financí o poměrech
berních vykonavatelů,
IV. posl. Dra Franke, Bergmanna a spol. vládě o
řádění fašistů na Jihlavsku
a chování se státních úředníků
a zřízenců na projevech fašistických,
V. posl. Bergmanna, Špatného, Mikuláše
a spol. min. zemědělství o slevě pachtovného
drobných pachtýřům státního
statku v Brandýse n. Labem postiženým
letošní povodní a živelními pohromami,
VI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. zemědělství
o poměrech státních zaměstnanců
státních hajných přijatých
v letech 1920-1921 na území Podkarpatské
Rusi,
VII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. vládě o poměrech
státních zaměstnanců vyšlých
z řad oprávněných poddůstojníků,
VIII. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala,
Pechmanové a spol. min. financí o poměrech
pohraniční finanční stráže
a systematisaci míst pro tuto kategorii podle nového
platového zákona,
IX. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. veřejných prací
o poměrech státních cestářů,
X. posl. Bergmanna, dra Franke, Špatného a spol min.
financí o stavbě státní budovy pro
finanční úřady v Brandýse
n. Labem,
XI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. min. vnitra a financí o započítání
soukromé odborné služby zaměstnancům
poštovního automobilního provozu pro zařadění
a postup do vyšších služebních požitků,
XII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Pechmanové a spol. vládě o placení
pensijních příspěvků státními
zaměstnanci,
XIII. posl. Laube, Tučného, Pechmanové, Davida
a druhů min. předsedovi o nezaměstnanosti
a drahotě v horských okresech podkrkonošských,
XIV. posl. dra Gáti, Mondoka a soudr. vládě
o ohrožení existence občanů osmi vesnic
v okolí Bílek na Podkarpatské Rusi,
XV. posl. Windirsche a druhů min. financí, že
berní úřad ve Frýdlantě odhaduje
při dědictví nemovitosti příliš
vysoko.
Ministerstvo veřejných prací vydalo nařízení,
podle něhož všem státním úředníkům,
kteří z aktivity přešly do pense,
nebo těm rodinám pensistů, jejichž živitel
v aktivní službě až za pobytu ve
státním domě zemřel, dává
se z bytu toho čtvrtletní výpověď,
jež bývá doprovázena i výpovědí
soudní. Řada rodin takovýchto pensistů
byla nařízením překvapena, ježto
jednak nařízení bylo vydáno již
před rokem, aniž rodiny tyto byly zavčas upozorněny
na přiznanou jim jednoroční lhůtu
čekací, jednak proto, že stát, který
požaduje při výpovědi od soukromého
majitele, aby vypovězenému opatřil náležitý
byt náhradou, sám se tímto příkazem
neváže a pensistům bytu jiného nepřikáže.
Dnes, kdy za všeobecně ještě trvající
bytové nouze se žádá odstupné
ve výši i několika desítek tisíců,
nebo kdy se žádá bezpodmínečné
nájemné na 6-10 let napřed, nebo velká
peněžní půjčka, znamená
stěhování pro chudé pensisty, neoplývající
statky vezdejšími, skutečně hotovou
katastrofu.
Poněvadž tento tvrdý postup ministerstva veřejných
prací vyvolává značnou nespokojenost
v řadách zaměstnanců a působí
demoralisačně i na soukromé majitele domů,
táží se podepsaní pana ministra veřejných
prací:
1. Ví o těchto poměrech pan ministr a jest
pan ministr ochoten naříditi benevolentnější
praxi, aby postiženým zaměstnancům a
jich rodinám byl poskytnut dostatečný čas
nalézti vhodný byt, aneb jim byly opatřeny
byty náhradou?
2. Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu,
co v této věci zařídil, aneb
zaříditi hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
Trestnice leopoldovská umístěna jest v pevnosti,
v níž jsou též umístěny
voj. divisní zbrojnice, dílny, skladiště
materiálu, pušek, nábojů dělových
i puškových a vojsko.
Objekty vojenské i trestniční jsou blízko
sebe, ba dokonce i přiléhá budova k budově.
V pevnosti jsou též byt úředníků,
vězeňské stráže, důstojníků
i rotmistrů nedaleko muničních skladišť.
V takovém prostředí jsou uvězněni
těžcí zločinci, jimž na ničem
nezáleží a dává se jim příležitost
ke vzpouře, neboť mají v blízkosti
zbraně, jichž je možno zmocniti se, aneb k pomstě,
aby ohrozili muniční skladiště.
Tím nebyla ohrožena jen pevnost sama se vším
všudy, ale i 5 minut vzdálené městečko
s nádražím, 20 minut vzdálená
vesnice. Beregscaga a 25 minut vzdálené okresní
město Hlohovce. Trestnice sama trpí nedostatkem
místa a nedostatečnými místnostmi
pro dílny atd.
Pro nemocné trestance jest po ruce jen jedna nedostatečná
místnost, kam se umísťují i trestanci,
stížení nakažlivými nemocemi. -
Budovy trestnice jsou bezpečnostně naprosto nezpůsobilé.
V dílnách, kde tísní se při
práci i 45 trestanců, jest dozor naprosto primitivní.
Jeden dozorce má přiděleny i 2 místnosti
dílenské a při tom vykonává
ještě i písemné práce. Na venkovské
práce má jeden dozorce svěřeno 12-15
trestanců. Množí trestanci pracují vůbec
bez dozoru. Dozorci mají vedle toho v létě
každý čtvrtý den, v zimě
mají každý třetí dne noční
službu.
Poněvadž jsou v pevnosti divisní zbrojní
dílny, kde pracují civilní dělníci
i ženy, ubytováno jest vojsko a gážisté
se svými rodinami a v této spleti mají
se pohybovati trestanci, jest služba dozorců velice
stížena a přímo nadlidská, poněvadž
styku trestanců s ostatními není možno
zabrániti.
Do procházkového dvora trestanců vedou pak
okna bytů zaměstnanců zbrojnice, což
není vhodným prostředím pro trestance
a z důvodů bezpečnostních jest
nevyhovujícím.
Bylo tudíž velmi nutno zjednati nápravy vhodnou
úpravou dislokací a zejména postarati se
o náležitý dozor.
1. Jsou tyto poměry v trestnici Leopoldově
panu ministru známy?
2. Jest pan ministr ochoten zjednati potřebnou nápravu,
aneb aspoň přiměřeně rozmnožiti
počet vězeňské stráže
v této trestnici?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci hodlá zaříditi,
aneb již zařídil?
V Praze dne 19. října 1926.
Berní vykonavatelé byli na základě
nařízení vešk. min. z 19. června,
č. 107 ř. z. od počátku vedeni jako
pomocné kancelářské síly v poměru
smluvním, analogicky jako ostatní pomocné
kancelářské síly (oficianti a kancelářští
úředníci).
Zákonem č. 252 t. r. 1919 byl jejich smluvní
poměr zrušen a byli jmenováni definitivními
státními zaměstnanci v kategorii podúřednické
a sluhovské, tedy v nižší kategorii,
než byli dříve. Tím jejich autorita
v očích veřejnosti, při službě
vnější velmi nutná, nebyla posílena.
Rovněž služební výkon berních
vykonavatel je takového druhu, že dovoluje vyššího
zhodnocení, než jak tomu bylo dosud. Sestavují
samostatně všechny protokoly, relace a sepsání,
které pro poplatníka a stát jsou závazny
ve všech jednáních právních,
rekursech a žádostech lhůtních, jakož
i v případě sporu tvoří
právoplatné základy pro další
jednání úřadů. Obstarávají
písemné práce, spojené s politickými
a soudními exekucemi, eventuelně konají i
jiné práce výše kvalifikované.
Ve službě vnější vystupuje berní
vykonavatel oproti stranám při všech mnohdy
dosti těžkých exekučních úředních
jednáních jako samostatný výkonný
orgán, odkázaný jen na svoji rozvahu, zkušenost
a obezřetnost. Musí míti v prvé
řadě na vědomí zájmy státu,
ale také zachovati určitou míru při
jednání s poplatnými stranami, což
jistě vyžaduje značné inteligence a
osobních schopností.
Vykonávání vnější služba
jest následkem pokleslé berní morálky
poplatnictva do jisté míry nejen stíženo,
ale často i nebezpečné, o čemž
svědčí časté projednávané
případy. Berní vykonavatel jest podstatnou
součástí nejdůležitějšího
a nejodpovědnějšího oddělení
každého berního úřadu, t. j.
oddělení exekučního. Na svědomitosti,
schopnosti a pohotovosti každého jednotlivce záleží
výsledek jeho výkonu.
Směrodatnými činiteli úředními
jest tato těžká služba berních
vykonavatelů sice uznávána, nebyla však
dosud po zásluze oceněna. Toto nedoceňování,
ba přímo podceňování, vzhledem
k ostatním kategoriím jiných resortů
ztěžuje velmi často výkon vnější
služby, a je v důsledku toho i na úkor
finanční správě státu. V nynější
době, kdy důležitost této služby
neustále roste, zaslouží si, aby byla též
spravedlivě zhodnocena, již také z toho
důvodu, že finanční správa je
před velkými úkoly v důsledku
daňové reformy, k jichž zdolání
je zapotřebí též všestranně
svědomité a pečlivé práce berních
vykonavatelů.
V důsledku toho táží se podepsaní
pana ministra financí:
1. Jest pan ministr ochoten systemisovati místa berních
vykonavatelů podle zákona ze dne 24. června
1926, čís. 103 Sb. z. a n. v I. platové
stupnici podúřednické?
2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
do jaké míry hodlá tomuto přání
vyhověti?
V Praze dne 19. října 1926.
V sobotu dne 18. září 1926 byl uspořádán
obcí fašistickou v zahradě Besedního
domu v Jihlavě tábor lidu, na němž,
jako obyčejně mělo býti štváno
proti představitelům našeho zahraničního
odboje, zejména proti hlavě státu.
Pořádání tohoto tábora vyvolalo
živelní odpor téměř všeho
občanstva, které si přeje pokoj a klid a
nenávidí fašistických štvanic.
Jménem občanstva upozornil na tento živelní
odpor okresní správu politickou v Jihlavě
pan Smrčka, poukázav zároveň na nevhodnost
místa, t. j. Besedního domu, který byl postaven
v době poroby jako bašta pro všechen český
drobný lid a po stránce bezpečnostní
nevyhovuje podobným podnikům.
Když přišla zprávy, že na tábor
fašistický přijedou úderné roty
fašistické, dostoupilo roztrpčení obyvatelstva
vrcholu a okresní polit. správa byla na tuto náladu
občanstva upozorněna. Přes to byl projev
fašistický povolen.
Občanstvo mimofašistické zvolilo si pořadatelstvo,
jež se staralo o pořádek.
Když fašisté měli tábor zahájiti,
jali se pojednou rozdávati legitimace na důvěrnou
schůzi, legitimace nevyplněné, na což
byla policie upozorněna. Fašistický štáb
obsadil pak restaurační místnosti, ač
tábor měl se konati na zahradě a do těchto
místností veřejných nechtěl
nikoho bez uvedené legitimace pustiti. Množí
z fašistů naplnili i výčep a z oken
vyplazovali jazyky na shromážděný lid,
který zachoval úplný klid, ale upozornil
na toto jednání policii, která se chovala
úplně pasivně.
Když uplynula doba, stanovená k zahájení
schůze, musil policejní komisař dvakrát
vyzvati pořadatelstvo, aby tábor zahájilo.
Na to tábor zahájil p. Strejbar z Jihlavy;
aniž dal voliti předsednictvo, udělil slovo
referentovi. Občanstvo pak muselo si vynutiti volbu předsednictva,
jež vyzvalo referenty, aby se na obvyklém místě
ujali slova. Tito však uchýlili se na schodiště
do restaurační kuchyně, odkud provokovali
posuňky a poznámkami. když pak se občanstvo
domáhalo, aby zaujali svá místa, polic. komisař
Vaněk tábor rozpustil.
Při tom dopustili se někteří státní
úředníci a zaměstnanci-fašisté
urážek a činů, které se neshodují
s jejich posláním stavovským. Ředitel
pošt. úřadu Jihlava 1 pan Kondrys volal: "Tato
lůza přišla nám rozbít schůzi!"
- Pošt. podúředník Bourek z Jihlavy
1 plivl do lidu a křičel: "Ten dobytek pověste!"
- Ředitel tabákové továrny činně
se fašistické provokace zúčastnil. -
Ředitel reformního gymnasia dr. Fidler seděl
se septimánem svého ústavu Vonesem v důvěrné
fašistické schůzi. - Ředitel Masarykových
škol v Jihlavě Kliment činně se
zúčastnil provokace fašistické a na
důvěrné schůzi vyzvedal za všeobecného
potlesku zásluhy Geidlovy proti přes. Masarykovi.
- Pan polic. komisař Vaněk zřejmě
fašistům stranil. Nezakročil proti ozbrojeným
úderným rotám, v nichž bylo mnoho
najatých známých rváčů.
Občanstvo v Jihlavě jest neobyčejně
roztrpčeno tímto chováním státního
úřednictva, které, místo aby uklidňovalo
a působilo ke svornosti v české menšině
jihlavské, rozeštvává lid.
Občanstvo jihlavské žádá, aby
tito pánové byli z Jihlavy odstraněni,
neboť ztratilo v ně důvěru a nemíní
zejména svěřovati své děti
výchově fašistických štváčů-pedagogů.
Z těchto důvodů táží
se podepsaní vlády:
1. Jest vláda ochotna co nejdříve a nejpřísněji
vyšetřiti shora uvedené okolnosti a potrestati
ty, kteří prohřešili se na svých
úředních povinnostech a své stavovské
cti?
2. Jest vláda ochotna učiniti opatření,
aby se podobné zjevy neopakovaly, že státní
úředníci a zaměstnanci staví
se v čelo akcí, namířených
proti hlavě státu a jednotlivým ministrům,
a jež podrývají autoritu vládních
činitelů ve státě?
3. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila, neb
zaříditi hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
Od státního velkostatku v Brandýse n.
Labem má 102 drobných pachtýřů
z Brandýsa a Staré Boleslavi pachtované
části pozemků a luk, na nichž úroda
byla úplně zničena jarní povodní,
jaké není pamětníka, takže tito
drobní pachtýři nejen téměř
ničeho nesklidili, ale měli ještě velké
výlohy s odklízením bahna a nánosů,
nanesených povodní na pronajaté pozemky a
louky.
Občanský zákoník má v tomto
směru ustanovení jež mají chrániti
tyto drobné pachtýře před zničením
existence živelními pohromami. Tak v § 1104
se stanoví, že pachtýř nebo nájemce
není povinen platiti pachtovné nebo nájemné,
když pachtovanou nemovitost nadobro nemůže užívati
pro pohromy, jako jsou: požár, válka neb nakažlivé
nemoci, velké povodně, krupobití nebo úplná
neúroda. V následujícím §
1105 se stanoví, že tomu, komu byla nemovitost přenechána
smlouvou pachtovní na jeden rok, má býti
sleveno z pachtovného (není stanoveno kolik,
tedy přiměřená částka),
když úroda ztenčena byla více než
o polovici.
V § 1106 se ustanovuje, že prohlásí-li
pachtýř povšechně (ve smlouvě),
že bere na sebe všechno nebezpečí, rozumí
se tím požáry, povodně a krupobití.
Jiné pohromy neobyčejné nejdou na vrub pachtýře.
Konečně v § 1108 jest ustanoveno, že chce-li
pachtýř, aby mu pachtovné podle smlouvy nebo
podle zákona bylo prominuto nebo sleveno, má toto
propachtovateli hned po pohromě oznámiti a rozsah
pohromy soudně neb dvěma znalci nechat zjistiti.
Těchto opatření není však třeba
v tom případě, když příhoda
jest obecně známa.
Pomocné akce v tomto směru naprosto zklamala,
neboť tito drobní pachtýři nedostali
státní pomoci.
Rozsah a ničivost živelních pohrom, najmě
povodně v okresu brandýském z jara
letošního roku jsou všeobecně známy.
Z těchto důvodů táží
se podepsaní pana ministra zemědělství:
1. Jest pan ministr ochoten poskytnouti drobným pachtýřům
státního velkostatku brandýského přiměřenou
slevu nájemného pro značné pohromy
živelní?
2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v tomto směru zaříditi hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
V r. 1920-21 bylo přijato na Podkarpatskou Rus 17
státních hajných, legionářů,
jimž v přijímacích dekretech bylo
vyznačeno, že po uplynutí jednoho roku provisoria
uspokojivé služby budou jmenování definitivními.
Ani u jednoho z nich není předpokladu, že
by ve službě nevyhovoval.
Ministerstvo zemědělství výnosem čís.
6635/L-25 pres. a prováděcím nařízením
z 29, března 1920, čís. 151 Sb. z. a n. k zák.
z 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n. zabezpečuje,
že jmenování těchto 17 legionářů
neodporuje nařízením. Uváží-li
se, že všichni legionáři po uplynutí
jednoho roku, není podepsaným jasno, z jakého
důvodu nebylo jmenováno zmíněných
17 státních hajných na území
Podkarpatské Rusi.
Tito musí zastávati daleko odpovědnější
službu než-li kolegové jejich v zemích
historických a žijí v nejzapadlejších
místech republiky, kde chrání za mnohem obtížnějších
podmínek jak služebních tak i životních
majetky milionové ceny a jest tudíž jenom zpravedlivo,
budou-li po své, u mnohých až 6ležé
službě jmenováni definitivními.
Z toho důvodu táží se podepsaní
pana ministra zemědělství:
1. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
proč tito hajní nebyli jmenováni definitivními?
2. Jest pan ministr ochoten tyto státní hajné
definitivními jmenovati?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v té věci zařídil?
V Praze dne 19. října 1926.
Platový zákon a převedení státních
zaměstnanců, vyšlých z řad bývalých
poddůstojníků z povolání, do
nových platů, přineslo jim nezasloužené
zklamání, požitkové zkrácení,
nové znehodnocení státu odsloužené
doby, které nalezlo odezvu i ve sboru zákonodárném
- v senátě N. S.
Ve zprávě výboru rozpočtového
senátu N. S. Č. S. R. r. 1926, II. volební
období, 2. zasedání, tisk 157, o usnesení
poslanecké sněmovny (Tisk 146), k vládnímu
návrhu zákona o úpravě platových
a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců jest uvedeno:
"Ničeho nezískají většinou
zřízenci a úředníci v prostředním
věku a třídách hodnostních."
Zde je míněna jistě skupina zřízenců
a podúředníků, dále úředníci
skupin E, D, C, jmenovaní do XI., X., IX., VIII. hodnostní
třídy - z řad bývalých poddůstojníků
z povolání, z nichž posléze uvedení
tvořili před vydáním zákona
ze dne 18. února 1919, čís. 89 Sb. z. a n.,
po celá desetiletí kmen definitivního kancelářského
i výkonného úřednictva pragmatikálního
a zaujímali systemisovaná místa ve státních
úřadech, fondech a podnicích spravovaných
státem.
Shora citovaná zpráva praví dále:
"Trpce si stěžují certifikatiské."
Dnes pozbyli práv dříve nabytých a
nový zákon není dosud vydán. Proto
navrhuje výbor tyto příslušné
resoluce:
I. Resoluce navržené a přijaté výbory
sociálně-politickým a rozpočtovým,
které se týkají otázek certifikatistů,
zní: "Běž. čís. XVIII.:
Vláda se vybízí, aby co nejdříve
předložila osnovu zákon, jímž se
upravuje nově otázka certifikatistů."
II. Resoluce, navržená a přijatá výborem
sociálně-politickým: Běž. čís.
2: "Vládě se ukládá, aby při
obsazování míst služební třídy
III. vzat byl v prvé řadě zřetel na
úředníky-certifikatisty, vzhledem k jejich
dvanáctiletému praktickému výkonu
služby kancelářské, evidenční,
účetní a konceptní." - Běž.
čís. 3: "Vládě se ukládá,
aby při obsazování volných míst
ve státní službě, vzala především
ohled na rotmistry-certifikatisty, kteří byli při
jmenování do státní služby zdržení
válkou a zákazem přijímání
nových sil do státní služby." -
Běž. čís. 4: "Vládě
se ukládá, aby při všeobecném
převodu úředníků-certifikatistů
do nových platových stupnic vzala v úvahu
celou skutečnou služební dobu (vojenskou i
civilní), při nejmenším však, aby
jim byla prominuta čekatelská doba, podle nového
zákona, která u nich, z důvodu 12leté
služby vojenské nikdy neexistovala, jakož i vzhledem
k zákonu ze dne 13. května 1919, č. 250 Sb.
z. a n., který ve svém paragrafu 2 zachovává
veškerá práva a výhody certifikatistů
skupina C, D, C."
Resoluce uvedené, výbory senátu N. S. přijaté
a vládě doporučené, vystihují
plně oprávněné, nanejvýš
spravedlivé, logicky samozřejmé požadavky
a přání této kategorie, jejichž
splněni dosud bylo odkazováno na nový platový
zákon.
Platový zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., ruší
však práva certifikatistů, dřívějšími
zákony nabytá, hlavně novým odečítáním
tří- až pětileté doby čekatelské
úředníkům-certifikatistům při
jejich převodu do nových platů (§ 169,
bod 3).
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1. Jest vláda ochotna vyhověti usneseným
resolucím sociálně-politického a rozpočtového
výboru senátu N. S., jak neodečítáním
čekatelské doby úředníkům-ceritifikatistům
skupin C, D, E při jejich převodu do nových
platů, tak i ostatním resolucím, tykajícím
se úpravy služebních poměrů certifikatistů,
umístění rotmistrů-certifikatistů
a legionářů, kteří ještě
v čsl. armádě slouží a dosud
na umístění v civilní státní
službě čekají, aby tak zachována
byla nabytá práva ceritifikatistů a legionářů,
zaručená platnými zákony?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila, aneb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 19. října 1926.
Již v roce 1907 byla finanční stráž
rozdělena na dvě platové schema a sice:
I. schema pro zaměstnance provisorní (doba tři
roky).
II. schema pro veškeré ostatní trvale ustanovené
zaměstnance stavu podúřednického.
Po slyšení odborníků uvedl tehdy odborový
přednosta ministerstva financí Edmund Bernatzký
jako důvody toto: "Ve sboru finanční
stráže jest každý jednotlivec povahou
a poměry služebními nucen jednati samostatně
a za správnost výkonu služby ručí.
Pro stejnorodost výkonu a stejnoměrné rozdělení
odpovědnosti jest též spravedlivo, aby v platovém
systému nebylo podstatných rozdílů,
vyjma postupu podle prosloužených let."
Návrh ve formě výše uvedené byl
uskutečněn nařízením ministerstva
financí ze dne 15. prosince 1908, č. j. 89.696.
Služební hodiny finanční stráže
v měsíci jeví se takto:
venkovská služba denní | 144 hod. |
venkovská služba noční | 96 hod. |
úhrnem | 240 hod. |
U sboru finanční stráže jest nebezpečí
života a zdraví. V statistických číslech
jeví se poměry takto: U finanční stráže
bylo od převratu usmrceno ve službě 47 lidí
z celkového stavu mužstva 5.000, předčasně
zemřelo 93 lidí raněných, ať
přímo podloudníky (zločince) neb pádem
se skal a jinými nehodami, bylo včetně vlivem
těžké služby jinak onemocněných,
o 300% více u finanční stráže,
nežli u četnictva.
Převážná část sboru je
umístěna v obcích, kde je stanoveno činovné
skupiny D. Tyto odlehlé osady, v důsledku drahé
dopravy zboží zdražují vždy a po
zvýšení tarifů zvláště
vše, čeho příslušníci sboru
a jejich rodiny potřebují. K drahotě přispívá
i nedostatek bytů, jimiž není a dlouho nebude
naše hranice vybavena. Není proto zvláštnosti,
platí-li se za byt měsíčně
200 Kč i více. Tak zv. staré byty na nově
osazené hranici neexistují. Sbor na hranici žije
nejen hůře, ale i mnohem dráže, nežli
ostatní státní zaměstnanci ve vnitrozemí.
Hospodářské postavení sboru a jeho
rodin je proto velmi tíživé nejen hospodářsky,
ale i sociálně.
Finanční stráž je drobnou armádou,
ustavičně v poli. Při mobilisaci a válce
jsou úkoly sboru vytčeny (vl. nař. 201/1926).
Námaha a nebezpečí v míru je u sboru
daleko větší, než u vojska. Ve válce
první náraz pocítí především
sbor se svými rodinami i majetkem na hranici.
Pohraniční finanční stráž
jest obezřetný ochráncem našich hranic,
nasazujíc velmi často život na oltář
služby v zájmu státu. Zaslouží
si proto, aby hospodářsky a sociálně
byla hodnocena jako jiné ozbrojené sbory a sice
tím, že její místa budou systemisována
v I. stupnici platové pro podúředníky,
podle ustanovení § 27 zákona ze dne 24. června
1926, čís. 103 Sb. z. a n., ježto jsou zde
dány všecky předpoklady tohoto zákona:
"význam, odpovědnost, namáhavost a risiko".
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana ministra financí:
1. Jest pan ministr financí ochoten systemisovati místa
pohraniční finanční stráže
v I. platové stupnici podúřednické?
2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této záležitosti hodlá učiniti?
V Praze dne 19. října 1926.