Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dne 28. února 1926 konala se ve Volarech v hostinci Antonína Lichtneckera protestní schůze spojených německých stran proti jazykovým nařízením. Po skončení schůze požádal předseda Schraml intervenujícího úředníka, okresního komisaře Tabacha o dovolení, aby se účastníci schůze mohli dáti před hostincem Lichtneckerovým společně fotografovati, že se ihned po fotografování rozejdou.

Intervenujícím úředníkem bylo jim dáno povolení pod podmínkou, že bude zachován veřejný klid a pořádek.

Při tomto společném fotografování vztýčili však někteří účastníci tabulky se závadnými nápisy "nieder mit den Sprachunterdrückungen" a "Nieder mit der Regierung Švehla". Tyto tabulky byly v zástupu neseny ukryté a pak náhle v kritickém okamžiku vztýčeny tak, aby zachyceny byly fotografickou deskou, takže intervenující úředník nemohl zabrániti, aby byly fotografovány. Také nemohly býti zjištěny osoby, které tabulky vztýčily, poněvadž po fotografování se účastníci ihned rozešli.

Nálezy ze dne 30. dubna 1926, čís. 19913 odsoudila okresní správa politická v Prachaticích Františka Reisingera a Bedřicha Schramla pro přestupek § 11. věty prvé nařízení ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. z. každého k pokutě 200 Kč v případě nedobytnosti do vězení v trvání 14ti dnů.

Přestupek jmenovaným za vinu kladený spatřován jednak ve zhotovení závadných nápisů, jednak v rozšiřování závadných fotografií, nápisy ty obsahujících.

Z těchto trestních nálezů podali jmenovaní odvolání k zemské správě politické, jmenovaní odvolání k zemské správě politické, která je zamítla rozhodnutím ze dne 21. července tohoto roku čís. 229106 as 1926, vyhradivši odsouzeným z rozhodnutí toho odvolání k ministerstvu vnitra.

Bude-li takové odvolání podáno a předloženo, bude teprve ministerstvu vnitra možno, věc objektivně prozkoumati a své rozhodnutí vydati. Ke zrušení nálezu okresní správy politické ze dne 30. dubna 1926, č. 19.913, z moci úřední není zákonného podkladu.

V Praze dne 13. srpna 1926.

Časový přídavek upravený výnosem 6803 pol. práv. 12. odděl. ex 1924 vyplácí se podle výnosu ministerstva národní obrany čj. 2075/pol. práv. 12. odděl. ex 1925 v termínech konkretně ministerstvem národní obrany stanovených. Není tudíž přesného termínu v rámci roku, v němž nárok přísluší.

Přes to vojenská správa v důsledku jednání s odborovými organisacemi slíbila, že učiní pokud možno opatření, aby výplata časového přídavku byla urychlována, při čemž pouze aproximativně byl dáván v úvahu měsíc duben nebo květen.

Tak stalo se roku loňského i roku letošního s výjimkou vojenských ústavů proviantních. Byl tudíž v květnu poukázán, resp. vyplacen i dělnictvu vojenských ústavů zbrojních.

Jistý průtah z interních důvodů služebních nastal u výplaty časového přídavku dělnictvu vojenských ústavů proviantních. Avšak i zde nutné řízení bylo již skončeno a časový přídavek dělnictvu vojenských ústavů proviantních pro rok 1926 byl povolen výnosem 1463/pol. práv. 12. odděl. ex 1926ze dne 21. června 1926.

V Praze dne 3. srpna 1926.

Na shora uvedenou interpelaci dovoluji si sděliti toto:

1. Na přehradě u Karlova provedeny byly zaměřovací práce v zatopeném území a zbývá ještě zaměření terénu pod přehradou za účelem vypracování projektu na využití vodní síly. Geologické sondování bude v tomto roce dokončeno. Na podkladě předběžných studií byl vypracován povšechný projekt a rozpočet jak na zřízení přehrady, tak i využití vodní síly.

2. Vodní družstvo v Polubném pracuje na alternativním projektu nádrže hlavně s ohledem na využití vodní síly. Alternativa bude na podzim t. r. hotova.

3. Území u údolní přehrady u Vilémova, jakož i geologické sondování bylo již provedeno. Taktéž příslušný projekt se již dokončuje.

4. U údolní přehrady u Benešova byla vypracována povšechná studie.

5. Území u přehrady u Křížlic bylo povšechně zaměřeno.

6. Území údolní přehrady u Blatenské pily bylo povšechně zaměřeno.

I zde vodní družstvo v Dol. Polubném předložilo vlastní povšechný projekt.

Z úpravních prací v posledních letech na řece Jizeře zahájených po příp. provedených uvádí se:

Z výše uvedeného jest zjevno, že úpravním pracím na řece Jizeře věnována byla zdejším ministerstvem v nejširší míře potřebná péče: i další pokračování zahájené akce bude vedeno v patrnosti.

V Praze dne 13. srpna 1926

Vyřizujíc agendy vývozu a dovozu posuzuje ministerstvo obchodu jednotlivé žádosti s hlediska celostátního, snažíc se najíti střední cestu mezi křížícími se často zájmy produkce, konsumu i obchodu.

To platí též o dovozu dobytka a masa. Žádosti za dovoz dobytka a masa vyřizují se po předchozím projednání a dohodě v meziministerské komisi, v níž jest o zastoupení zmíněných zájmů náležitě postaráno. Při posuzování žádosti přihlíží komise samozřejmě na domácí produkci, bere zřetel na obesílání trhu a utváření se cen a doporučí v zájmu nerušeného zásobování obyvatelstva za přeměřených cen považuje za nezbytné.

Jestliže dovoz živého dobytka z Polska převýšil v určitém nedávném období smluvní kontingent, jest tento zjev vysvětlen tím, že dřívější značný dovoz dobytka z jiných států následkem veterinárních poměrů odpadl a komise meziministerská považovala za účelnější povolovati z Polska živý dobytek než maso, jehož dovoz dle smlouvy nutno blahovolně posuzovati.

Ministerstvo obchodu bude i nadále ve srozumění s ministerstvem zemědělství přihlížeti při vyřizování žádosti na domácí produkci.

V Praze dne 17. července 1926.

Ke stížnosti Otty Kostrouna vydala zemská správa politická v Praze rozhodnutí ze dne 19. března 1926, č. 5/A-164/2 ai 26 z. s. p. 112.500 ai, jímž uznala, že městská rada v Liberci jest na základě č. 72 Sb. z. a n. povinna vydávati domovské listy s textem v jazyku státním na prvém místě a odepřela stížnost, kterou by obec proti tomuto rozhodnutí event. podala, na základě § 93 odst. 3, nařízení ze dne 17. března 1855, č. 758/11 ai 22, vyhražujíc si právo dalšího instančního postupu v otázce jazykové, že na

Ke stížnosti Otty Kostrouna vydala zemská správa politická v Praze rozhodnutí ze dne 19. března 1926, č. 5/A-164/2 ai 26 z. s. p. 112.500 ai, jímž uznala, že městská rada v Liberci jest na základě č. 72 Sb. z. a n. povinna vydávati domovské listy s textem v jazyku státním na prvém místě a odepřela stížnost, kterou by obec proti tomuto rozhodnutí event. podala, na základě § 93 odst. 3, nařízení ze dne 17. března 1855, č. 758/11 ai 22, vyhražujíc si právo dalšího instančního postupu v otázce jazykové, že nařídila městskému popisnímu úřadu, aby Ottovi Kostrounovi vystavil domovský list v nařízené formě, že však při této příležitosti bylo zjištěno, že jmenovaný následkem svého ustanovení definitivním poštmistrem ve Starém Habendorfu nabyl tam v r. 1924 práva domovského. Zavedeným šetřením byla pravdivost této okolnosti potvrzena a Otto Kostroun prohlásil podáním ze dne 27. dubna 1926, že od své žádosti za vydání domovského listu v Liberci ustupuje.

Z vylíčeného je patrno, že městská rada v Liberci nerespektovala skutečně předpisu čl. 72, odst. 3. jazykového nařízení, namítajíc, že tento předpis vykročuje z mezí zákonného zmocnění, ale že použití donucovacích prostředků, které nařízení jazykového poskytuje, nebylo třeba, ježto se městská rada rozhodnutí nařízeného úřadu dozorčího podrobila a vydání předepsaného domovského listu městskému popisnímu úřadu ihned přikázala.

V Praze dne 28. srpna 1926.

Zákon z 22. prosince 1924, č. 290 Sb. z. a n., dal ustanovením § 10 možnost, aby podle zásad zákonem vytčených byly upraveny platové poměry jen těch konceptních úředníků justiční správy, kteří mají ve smyslu § 4 zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1869, č. 217 ř. z., způsobilost k soudcovskému úřadu. Referenti sirotčích úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi byli, pokud prokázali tuto způsobilost , ustanoveni soudci z povolání, takže se stali účastni výhod zákona číslo 290/24 jako soudcové. Pokud ale způsobilosti k soudcovskému úřadu neměli, nebylo možno je zahrnouti do okruhu osob, jichž platovou úpravu bylo lze provésti v mezích § 10 zákona č. 290/24.

K tomu by bylo nezbytně zapotřebí změny tohoto zákonného předpisu. O této změně ale v přítomné době nelze uvažovati, poněvadž zákon čís. 290/24 byl s účinností od 1. ledna 1926 zrušen ustanovením § 214 nového platového zákona ze dne 24. června 1926, číslo 103 Sb. z. a n.

V Praze dne 2. srpna 1926.

Na státních báňských a hutnických závodech jest zaměstnán větší počet absolventů báňské školy, z nichž množí pro nedostatek volných míst podúřednických, resp. nadbytek pragmatikálních podúředníků a jiné překážky, níže uvedené, jsou dosud zaměstnání buď v kancelářích nebo při provozu jako zaměstnanci kategorie dělnické.

Tito absolventi báňských škol vystudovali většinou se státní podporou a byli před absolvováním báňské školy zaměstnáni na státních dolech neb hutích jako manuelní dělníci.

Jest pochopitelní, že se uvedení zaměstnanci domáhají toho, aby vzhledem k docílenému odbornému vzdělávání byli zařazeni do kategorie pragmatikálních podúředníků. Jakmile by byli pak podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 289 Sb. z. a n. po splnění určitých předpokladů, zejména 20 let úhrnné státní služby, automaticky přeřazeni do úřednické kategorie "D".

Uvedený zákon byl podle § 6. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 sb. z. a n. sistován ohledně těch zaměstnanců, kteří do 1. dubna 1925 nesplnili veškeré předpoklady zákona. Podobně nový platový zákon stanoví v § 143, že předpisy, určující nárok na jmenování, na přeřazení nebo postup do vyšší kategorie, neplatí pro osoby, u nichž nebyly splněny nejpozději 1. dubna 1925 všechny podmínky příslušného nároku.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 289 Sb. z. a n. stanovil, za jakých předpokladů stávají se podúředníci, kteří absolvovali školu báňskou neb jinou rovnocennou školu, úředníky skupiny "D" a za jakých podmínek stávají se zřízenci neb podúředníky ostatní zaměstnanci, kteří náležejí dosud do stavu dělnictva a kteří absolvovali pokračovací topičské a strojnické a vykazují předepsanou praxi kancelářskou nebo při provozu.

Citovaný zákon nestanoví však nikde, za jakých podmínek stávají se zaměstnanci kategorie dělnické, kteří absolvovali báňskou neb jinou školu rovnocennou, podúředníky. V tom směru byla a musí býti ponechána státu jako zaměstnavateli volnost při výběru těch absolventů báňské školy, kteří na základě dosavadní služby a schopností mohou býti jmenováni podúředníky a dále potom podle zákona č. 289/1920 úředníky.

Nicméně mohli se zaměstnanci, které má na mysli interpelace, přece státi zřízenci neb podúředníky a sice, kdyby splnili podmínky v § 7. až 9. cit. zákona č. 289/1920 stanovené, neboť lepší odborné vzdělání, než je předepsáno v § 8. bod 2. cit. zákona, nebylo by překážkou přeřazení, kdyby byly při tom splněny též ostatní podmínky § 7 až 9., zejména pak dosažení 20 resp. 30 let úhrnné státní služby, a délka předepsané specielní praxe.

Již před převratem, jakož i po převratu a před vydáním cit. zákona nebylo vždy možno všechny absolventy báňské školy jmenovati ihned podúředníky a stávalo se nezřídka, že absolvent báňské školy čekal delší řadu let na jmenování podúředníkem, dokud se neuvolnilo místo.

Poslední větší jmenování kancelářských směnařů, absolventů báňských škol, pragmatikálními podúředníky bylo v roce 1919.

Po vydání zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 289 Sb. z. a n., dle něhož automaticky přibyl značný počet pragmatikálních zřízenců a podúředníků přeřazením z kategorie dělnické, systemisovaný stav podúředníků a zřízenců se přeplnil. Takto nastalý přebytek zaměstnanců nemohl býti ještě dále rozmnožován individuelním jmenováním absolventů báňských škol podúředníky, aby systemisovaný stav podúředníků a zřízenců nebyl ještě více překročen.

Nemožnost jmenovati nové podúředníky ze řad absolventů báňských škol byla dále zostřena omezováním a reorganisováním provozu některých státních dolů a hutí, tak zejména podniků v Příbrami, Báňské Štiavnici, Kremnici, Podbrezové, Gbelech, Rožňavě, Železníku a zastavením provozu v Dubníku, Magurce a Zlaté Idě. Tato okolnost vyžádala si značnou redukci počtu úředníků a podúředníků - zřízenců a pokud tato redukce nebyla provedena již v létech 1922 až 1924, dokonána byla na základě restrikčního zákona č. 286 z roku 1924, během roku 1925. Jest samozřejmé, že ministerstvo veřejných prací, majíc na zřeteli zájmy státu jako podnikatele a řídíc se intencemi zákona ze dne 18. prosince 1922, č 404 Sb. z. a n. o hospodaření ve státních podnicích, nemohlo dáti svolení k tomu, aby na uvolněná místa v důsledku pensionování, byli opět jmenováni noví pragmatikální zaměstnanci, poněvadž toho zájem provozu nevyžadoval a nevyžaduje ani dodnes.

Usnesením ministerské rady ze dne 15. listopadu 1921 zastaveno bylo přijímání nových sil do státní služby, kteréžto usnesení bylo dle § 5. zákona restrikčního z roku 1924 uzákoněno. Nebýti tudíž nadbytku pragmatikálních zaměstnanců u státních dolů a hutí a omezování provozu jednotlivých závodů, nemohlo by i jinak jmenování kancelářských směnařů býti provedeno bez schválení ministerstva financí a ministerské rady. Jestliže se ukázala železná potřeba redukovati počet státních zaměstnanců u administrativních úřadů, byla taková nutnost tím spíše dána u státních podniků, které mají býti soběstačné a spravovány podle zásad soukromého podnikatele, takže nelze připustiti, aby zaměstnanci podniků byli hromadně, automaticky bez ohledu na schopnosti a důležitost služebních výkonů, jedině na základě školního vzdělání a počtu služebních let a bez ohledu na skutečnou potřebu podniků, povyšováni do vyšších skupin platových.

Podle návrhu všeobecného organisačního řádu pro státní báňské a hutní závody, jak již byl předložen ministerské radě ku schválení, mají pro příště zaměstnanci státních dolů a hutí býti zásadně ustanovováni na smlouvu, tudíž nikoliv v poměru pragmatikálním. Zásada tato odpovídá plně principům soukromého podnikání, aby stát jako zaměstnavatel měl možnost odměňovati zaměstnance dle vzdělání a skutečného výkonu služby, a přizpůsobovati počet zaměstnanců skutečně potřebě podniku. V důsledku zákona č. 404/1922 Sb. z. a n. musí státní podniky nésti též pensijní požitky pragmatikálních zaměstnanců, takže již t tohoto důvodu, aby výdaje na pense se nezvětšovaly, nelze počet pragmatikálních zaměstnanců rozmnožovati.

Počet absolventů báňských a jiných rovnocenných škol, zaměstnaných dosud v kategorii dělnické, jest u státních dolů a hutí daleko větší než uvádí interpelace a sice okrouhle 200. Ti jsou většinou, pokud konají pomocnou práci kancelářskou neb jsou výpomocnými dozorci, pojištěni pensijně u Všeobecného pensijního ústavu, jako jiní smluvní úředníci a podúředníci státních dolů a hutí.

Ze všech uvedených důvodů

1. nemůže ministerstvo veřejných prací předložiti Národnímu shromáždění návrh novelisace zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 289 Sb. z. a n. ve prospěch absolventů báňských škol, dosud do kategorie dělnické zařazených, a

2. nemůže též vyjmenovati zmíněné kancelářské směnaře úřednickými čekateli a podúředníky.

3. Po vydání všeobecného organisačního řádu pro státní báňské a hutnické závody zamýšlí ministerstvo veřejných prací otázku kancelářských směnařů vyřešiti buď kolektivní smlouvou anebo individuelními smlouvami v dorozumění s příslušnými odborovými organisacemi zaměstnaneckými.

V Praze dne 20. srpna 1926.

Den Berichten über die Werbung von čechoslovakischen Staatsangehörigen für die Fremdenlegionen widmen die Behörden die größte Aufmerksamkeit und leiten über alle solche Meldungen die Erhebungen ein.

In keinem Falle jedoch hat es sich erwiesen, dass auf dem Boden der Tschechoslovakischen Republik Agenten tätig gewesen wären, die die hiesigen Einwohner für den Eintritt in die Fremdenlegion geworben hätten.

Unter diesen Umständen habe ich keinen Anlass zu irgendeiner Verfügung.

Prag, den 21. Juni 1926.

Die Staatsanwaltschaft in Troppau hat die Nr. 10 der periodischen Druckschrift "Deutsche Post" vom 12. Jänner 1926 wegen des in der Interpellation wörtlich angeführten Artikels beschlagnahmt, weil sie in einem Inhalte den Tatbestand der Vergehen nach § 14, Zahl 1 und 17, Zahl 1, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte und der Ansicht war daß das öffentliche Interesse die Hintanhaltung der Weiterverbreitung des Inhaltes des Artikels fordere.

Das Gericht hat die angeordnete Beschlagnahme bestätigt und hiedurch anerkannt, dass Staatsanwaltschaft das Strafgesetz richtig angewendet hat. Gegen die Entscheidung wurden von dem Drucker Einwendungen erhoben, die jedoch durch dasselbe Gericht verworfen wurden. Auch der Beschwerde gegen die Entscheidung über die Einwendungen hat das Oberlandessgericht in Brünn nicht stattgegeben.

Es kann daher nicht behauptet werden, dass die Beschlagnahme nicht durch das Gesetz gerechtfertigt sei, so dass ich keine Unterlage für die von den Herren Interpellanten von mir verlangten Maßnahmen habe.

Prag, am 2. August 1926.

Die Antwort auf die oben angeführte Interpellation habe ich für den Minister des Aeußern, an den sie gerichtet ist, selbst übernommen, weil sie durch ihren Inhalt lediglich das Ressort des Ministeriums des Innern betrifft.

Im Egerer Stadttheater wurde vom Theaterunternehmer Anton Kohl die Operette "Annelise von Dessau" aufgeführt; bei den ersten Vorstellungen dieses Stückes wurde in der Schlussszene eine Fahne in schwarz-rot-goldenen Farben geschwenkt. Da in dem zur Zensur vorgelegten Theaterbuche in der Schlussszene von der Verwendung einer Fahne keine Erwähnung vorkam, machte das Polizeikommissariat in Eger den Unternehmer auf diesen Umstand aufmerksam, der hierauf bei den weiteren Reprisen von der Verwendung der Fahne absah.

Bei Aufführung desselben Stückes in Asch hat die politische Bezirksverwaltung daselbst weder ein mündliches noch ein schriftliches Verbot der Fahnenverwendung erlassen; der genannte Theaterunternehmer hat die Szene mit der Fahne aus eigenem weggelassen.

Bei diesem Stande der Dinge habe ich keinen Anlass zu irgendeinem Einschreiten.

Prag, den 27. Juli 1926.