Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. vnitra na interpelaci posl. dra Feierfeila a druhů, že prý francouzská cizinecká legie najímá československé státní občany (tisk 227/XV),

II. min. spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Junga a druhů o zabavení periodického tiskopisu (tisk 144/XVII),

III. min. vnitra na interpelaci posl. Mayera a druhů, že v chebském městském divadle byla zakázána říšskoněmecká vlajka (tisk 215/XXIV),

IV. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o paušalované dani z obratu u masa (tisk 229/VIII),

V. min. financí na interp. posl. Füssy, Koczora a druhů o vyměření daně dôchodkové se zpětnou platností na šest roků v území finančních ředitelství na Slovensku (tisk 354/VIII),

VI. min. předsedy na interp. posl. Tayerle, Brodeckého a soudruhů o vyrovnávacím přídavku a četnictva po 1./I. 1923 (tisk 285/VIII),

VII. min. předsedy na interp. posl. Bergmanna a spol. o výplatě vyrovnávacího přídavku příslušníkům četnictva po 1./I. 1923 (tisk 285/XI),

VIII. min. vnitra na interp. posl. Laube a druhů o zatýkání a vyšetřování dělníků textilních ve Víchové nad Jizerou a Dol. Sytové (tisk 215/II),

IX. min. vnitra na interp. posl. Wünsche a druhů o tom, že byly zakázány dvě schůze a to ve Falknově a Karlových Varech (tisk 227/XVIII),

X. min. vnitra na interp. posl. Simma a druhů, že se neodůvodněně užívá poplatkového práva pro příslušníky menšiny (tisk 285/IV),

XI. min. vnitra na interp. posl. Tauba, Hackenberga a druhů, jak se chovala státní policie k veřejné schůzi lidu v Jihlavě (tisk 181/IV),

XII. min. vnitra na interp. posl. Windirsche a druhů o tom, jaké stanovisko zaujímá stát k YMCE (tisk 181/XIII),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Krebse a soudruhů, že Bedřich Schraml. ve Volarech č. 263 a František Reisinger, malíř a natěrač ve Volarech č. 102 byli odsouzeni podle § 11 císařského nařízení z 20. dubna 1854 (tisk 358/XXII),

XIV. min. nár. obrany na interp. posl. Špatného a spol. o časovém přídavku zaměstnanců v ústavech ministerstva národní obrany (tisk 358/XV),

XV. min. veř. prací na interp. posl. Laube a spol. o zahájení prací k vybudování údolních přehrad na Jizeře a jejích přítocích, jakož i regulačních prací jejího toku (tisk 358/XVII),

XVI. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Janovského, Stanislava, Bayera a druhů o opatřeních proti zvýšenému dovozu dobytka do Československé republiky (tisk 215/XXV),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Laube a druhů, že obecní správa města Liberce nerespektuje jazykového nařízení (tisk 215/I),

XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Kubiše a spol., aby úprava platů rozšířena byla i na referenty sirotčích úřadů I. stolice (tisk 285/I),

XIX. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna a spol. o poměrech t. zv. kancelářských směnařů ve statusu dělnickém, absolventů státních odborných škol (tisk 358/XIII).

Zprávám o najímání československých státních příslušníků do cizineckých legií věnují úřady největší pozornost a zavádějí o všech takových zprávách šetření.

V žádném případě se však neprokázalo, že by na půdě Československé republiky byli činni agenti, kteří by lákali zdejší obyvatele pro vstup do cizineckých legií.

Za těchto okolností nemám příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 21. června 1926.

Státní zastupitelství v Opavě zabavilo č. 10 periodického tiskopisu "Deutsche Post" z 12. ledna 1926 pro článek v interpelaci doslovně uvedený, ježto v jeho obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinů podle §u 14 č. 1 a 17 č. 1 zákona na ochranu republiky a mělo za to, že veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu článku bylo zabráněno.

Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že státní zastupitelství správně užilo trestního zákona. Proti rozhodnutí podány byly tiskařem námitky, které však týmž soudem byly zamítnuty. Také stížnosti do rozhodnutí o námitkách vrchní zemský soud v Brně nevyhověl.

Nelze proto tvrditi, že by zabavení bylo zákonem neodůvodněno, takže nemám podkladu pro opatření, jež jsou pány interpelanty na mně žádána.

V Praze dne 2. srpna 1926

Odpověď na shora uvedenou interpelaci převzal jsem za pana ministra věcí zahraničních, na něhož jest řízena, sám, poněvadž svým obsahem dotýká se pouze resortu ministerstva vnitra.

V Chebském městském divadle provozována byla divadelním podnikatelem Antonínem Kohlem opereta "Annelise von Dessau"; při prvých představeních této hry použito bylo v konečné scéně praporu v barvách černo-červeno-zlaté. Poněvadž v divadelním kuse předloženém k censuře, v konečné scéně nebylo zmínky o použití praporu, upozornilo policejní komisařství v Chebu podnikatele na tuto okolnost, který poté při dalších reprisách od použití praporu upustil.

Při provozování téže hry v Aši nevydala okresní správa politická tamtéž ani ústního ani písemného zákazu použití praporu; jmenovaný divadelní podnikatel vynechal sám scénu s praporem.

Za tohoto stavu věci není příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 27. července 1926

Podle odst. 7 č. 1 vyhlášky ministra financí v dohodě s ministrem obchodu ze dne 25./XI. 1925 č. 247 Sb. z. a n. nepodléhají paušalované dani z obratu ty porážky, které chovatel dobytka, jenž není řezníkem nebo obchodníkem dobytkem, nebo které soukromník vykoná nebo vykonati dá výhradně pro spotřebu své domácnosti. Jestliže chovatel dobytka nepoužije celého poraženého kusu pro spotřebu své domácnosti, nýbrž část masa odprodá, jest podle této vyhlášky povinen platiti z porážky vedle daně z masa též paušalovanou daň z obratu.

Stanoví-li tudíž vyhláška důchodkového kontrolního úřadu v Hostinném, že "soukromé porážky (také nouzové porážky) dobytka všeho druhu, prodá-li se část masa jiné osobě, podléhají paušalované dani z obratu", nepříčí se její znění shora uvedené vyhlášce o paušalování daně z obratu.

Pokud interpelace vytýká nesprávnost daňových částek, které jest z porážek podle vyhlášky důchodkového kontrolního úřadu v Hostinném platiti, přehlíží, že v částkách těch jest vedle paušalované daně z obratu zahrnuta také daň z masa.

Podotýkám, že důchodkový kontrolní úřad v Hostinném byl nucen vyhlášku, uvedenou v interpelaci, vydati proto, že v jeho obvodu se vyskytly četné případy,kdy chovatelé dobytka a soukromníci porazili dobytek a část masa a v některých případech dokonce veškeré maso z poraženého kusu rozprodali v drobném, aniž by platili paušalovanou daň z obratu u masa. V žádném případě nepožadoval však důchodkový kontrolní úřad placení paušalované daně z obratu od chovatelů dobytka, kteří nebyli řezníky nebo obchodníky dobytkem a kteří vykonali porážku výhradně pro spotřebu své domácnosti.

V Praze dne 9. srpna 1926.

Okolnost opožděného ukládání daně dôchodkovej, jakož i jiných daní přímých za 2 neb i více let najednou a jisté obtíže, jež tato okolnost má zejména pro poplatníky, kteří neplatili, dokud jim nebyly daně neb přirážky samosprávných svazků a příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, tyto běžné daně podle posledního předpisu ve smyslu ustanovení §u 3, odst. 1. zákon z 16/III. 1921, č. 116 Sb. z. a n. byly mi podnětem, abych vydal všem finančním úřadům II. stolice (pro Slovensko generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě) normativním vynesením z 3./II. 1926, č. 23131/26-III/9a, svého času v denních listech otisknutým, tyto pokyny, jimiž má býti poplatnictvu v oněch obtížích ulehčeno:

V případech, kde budou pro některého poplatníka vydány předpisy téhož druhu přímé daně se týkající za 2 nebo více let najednou, budiž lhůta k jejich vyrovnání stanovena "30 dnů po doručení platebního rozkazu týkajícím se daně na berní rok časově nejstarší (resp. jsou-li na jediném platebním rozkazu vyznačeny předpisy za několik let, co do onoho roku nejstaršího). Na dalších platebních rozkazech (resp. co do dalších berních let), buďtež pro vyrovnání stanoveny zvláštní lhůty a to pro druhý berní rok lhůta do 60 dnů, pro třetí berní rok do 90 dnů atd. ode dne doručení platebního rozkazu. Opatření toto má účinek, že jak vymahatelnost, tak i povinnost ku placení úroků z prodlení(§ 4. odst. 1 cit. zákona) nastane teprve po uplynutí těchto prodloužených lhůt (§ 4. odst. 2 cit. zákona).

Lhůty v předešlém odstavci stanovené buďtež na platebních rozkazech vyznačeny nápadným způsobem (např. červeným inkoustem apod.), tak aby poplatník tuto výhodu jemu poskytnutou nepřehlédl. Berní úřady buďtež poukázány, aby tyto lhůty a jich účinek vedly přesně v patrnosti.

Toto všeobecné opatření nevylučuje samozřejmě nikterak, aby v odůvodněných případech byly na zvláštní žádost ústně či písemně přednesenou jako doposud povolovány k vyrovnání dluhu delší, lhůty tohoto výnosu přesahující, ovšem zúročitelné splátky v mezích dosavadních předpisů.

Opatření nevztahuje se na ony přímá daně, o jichž splatnosti platí normy zvláštní (srv. čl. 3, k §u 3, k odst. 1, odstavec čtvrtý nařízení vlády z 28./VII. 1921, čís. 266 Sb. z. a n.), a na ony čtvrtletní částky daně za běžný rok, jichž platební lhůta (§ 1, cit. zák.) v době, kdy platební rozkaz byl doručen, ještě neprošla".

V případech, kde snad zaplacením opožděně vyměřených přímých daní, týkajících se berních let 1923 a předchozích, by bylo vážně ohroženo hospodářské podnikání poplatníkovo nebo jeho výživa, případně výživa jeho rodiny, má poplatník možnost domáhati se řádně odůvodněnou žádostí mimořádných úlev při placení přímých daní po rozumu zákona z 8./X. 1924, č. 235 Sb. zn. a n.

V Praze, dne 9. srpna 926.

Nejvyšší správní soud zrušil nálezem ze dne 23. února 1926, čís. 3551/26 rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 14. října 1924, č. 37779/13

jen potud, pokud jím byla zamítnuta žádost strážmistra Karla Karlíka o vyplacení vyrovnávacího přídavku po 1. lednu 1923 vůbec; v ostatním nejvyšší správní soud zamítl stížnost strážmistra Karla Karlíka jako bezdůvodnou.

Důvod ke zrušení shledal nejvyšší správní soud v tom, že zastavení výplaty vyrovnávacího přídavku bylo odůvodněno v naříkaném rozhodnutí toliko poukazem na předpis čl. IV. vládního nařízení ze dne 15. února 1923, č. 34 Sb. z. a n., kterýžto předpis odporuje podle názoru nejvyššího správního soudu zákonu.

Toto zrušující rozhodnutí nejvyššího správního soudu bylo tudíž v zásadě rázu formálního.

Ministerstvo vnitra rozhodujíc následkem toho znovu o záležitosti strážmistra Karla Karlíka o vyplácení vyrovnávacího přídavku také za dobu od 1. ledna 1923 vyplácených služebních požitků jest vyšší než souhrn požitků jest vyšší než souhrn požitků zápolních, které by byly žadateli příslušely před účinností zákona č. 186/1920.

Na tomto právním názoru ministerstvo vnitra trvá, pokud snad jinak nerozhodne nejvyšší správní soud, který se dosud meritem záležitosti nezabýval.

V Praze dne 13. srpna 1926.

Nejvyšší správní soud zrušil nálezem ze dne 23. února 1926, č. 3551/26 rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 14. října 1924, č. 37779/13 jen potud, pokud jím byla zamítnuta v konkrétním případě žádost o vyplácení vyrovnávacího přídavku po 1. lednu 1923 vůbec; v ostatním nejvyšší správní soud stížnost zamítl jako bezdůvodnou.

Důvod ke zrušení shledal nejvyšší správní soud v tom, že zastavení výplaty vyrovnávacího přídavku bylo poukazem na předpis čl. IV. vládního nařízení ze dne 15. února 1923, č. 34 Sb. z. a n., kterýžto předpis odporuje podle názoru nejvyššího správního soudu zákonu.

Toto zrušující rozhodnutí nejvyššího správního soudu bylo tudíž v zásadě rázu formálního.

Ministerstvo vnitra rozhodujíc následkem toho znovu o žádosti, která vyvolala shora uvedený nález nejvyššího správního soudu, pokud se jí bylo domáháno vyplácení vyrovnávacího přídavku také za dobu od 1. ledna 1923, žádosti nevyhovělo, poněvadž souhrn nově upravených a žadateli od 1. ledna 1923 vyplácených služebních požitků jest vyšší než souhrn požitků zápolních, které by byly žadateli příslušely před účinností zákona č. 186/1920.

Na tomto právním názoru ministerstvo vnitra trvá, pokud snad jinak nerozhodne nejvyšší správní soud, který se dosud meritem záležitosti nezabýval.

V Praze dne 13. srpna 1926.

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že po dobu stávky dělníků u firmy Alvín Gerl ve Víchově nad Jizerou četnictvo chovalo se úplně nestranně, zakročujíc podle své povinnosti jen tam, kde bylo třeba zabrániti trestním činům anebo je stíhati.

Dne 23. prosince 1925 byli u Hrabačova čtyři z práce se vracející dělníci napadeni osmi muži, při čemž tři z dělníků byli zraněni a to dva lehce, jeden těžce. Nedošlo tedy, jak v interpelaci uvedeno, k pouhé srážce, při které padlo jen několik políčků.

Firma Alvín Gerl vypsala poté odměnu 1000 Kč tomu, kdo přivede bezpečnostní orgány na stopu pachatelů.

Četnictvo však na základě vlastního šetření zatklo jednoho z pachatelů a na základě jeho údajů několik dalších pachatelů z části na příkaz příslušného soudu.

Vypsanou odměnu 1000 Kč. (nikoli 2000 Kč) dotčení příslušníci četnictva nepřijali, načež byla věnována Masarykovu podpůrnému fondu ve prospěch pozůstalých po četnících, kteří přišli ve službě o život.

Také zakročení četnictva v příčině výzvy k účasti na veřejné, ale politickým úřadem nepovolené schůzi v Dolní Sytové jest předpisy úplně odůvodněno a není tudíž důvodu k nějakému opatření.

Podle vyšetření neodpovídá pravdě tvrzení interpelace, že ve vazbě u okresního soudu v Jilemnici bylo plno vší a první den hodně zimy.

V Praze dne 18. srpna 1926.

Na den 21. února 1926 (nikoli 20. února) ohlásila okresní organisace komunistické strany ve Falknově n. O. veřejnou schůzi lidu s programem: "Diktát státní řeči a daňová loupež". Okresní správa politická ve Falknově konání této schůze zakázala, ježto dle názoru zmíněného úřadu program její odporoval ustanovením všeobecného trestního zákona (§ 300) a zákona na ochranu republiky (§ 14 a § 15) a poněvadž by odbýváním schůze byla ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho.

Když pak okresní organisace komunistické strany ohlásila 2 schůze ve stejný čas a na stejném místě, aby zákaz první schůze obešla, zakázala okresní správa politická i tyto schůze.

Na den 28. února 1926 ohlásil okresní komunistický spolek v Drahovicích u policejního komisařství v Karlových Varech schůze s programem: "Steuerraubzug, Pfaffengeschenke und Sprachenverordnung". Oznámení schůze policejní komisařství v Karlových Varech nevzalo na vědomí, poněvadž bylo podáno opozděně.

V žádném případě nepodala strana proti rozhodnutí politického úřadu I. instance opravného prostředku a zbavila se tak možnosti, aby nadřízené úřady přezkoumaly toto opatření I.instance.

Nadřízenými úřady nebyl v uvedených případech vydán žádný pokyn.

V Praze dne 27. července 1926.

Aby bylo docíleno správného postupu v otázce kolkové povinnosti vícejazyčných dokumentů, vydalo ministerstvo financí úřadům mu podřízeným výnos ze dne 5. března 1926, čís. 79.670/25-V-16 následujícího znění: "Úřední vyhotovení a vysvědčení vydaná v několika jazycích jako jeden celek podléhají toliko jednoduchému kolku, nikoli tolika kolkům, v kolika jazycích se listina vydává." Výnos ten uvedlo ministerstvo vnitra také ve známost politickým úřadům oběžníkem ze dne 8. dubna 1926, čís. 21.286/14 a uveřejnilo ve Věstníku ministerstva vnitra č. 5 z r. 1926.

V Praze dne 20. srpna 1926.

Na schůzi, kterou uspořádal v Jihlavě dne 27. února 1926 sociálně-demokratický spolek "Einigkeit", bylo zváno plakátem obsahujícím doslov v interpelaci uvedený. doslov tento při tiskové prohlídce zabaven nebyl. Policejní komisařství v Jihlavě upozornilo však při projednávání žádosti o povolení k veřejnému vylepení plakátu předsedu spolku, že zmíněný doslov plakátu mohl by případně býti na závadu příznivému vyřízení žádosti, načež předseda spolku sám dal dotyčnou část plakátu odstřihnouti. Vylepení plakátu bylo pak bez závady policejním komisařstvím povoleno.

Úřední zástupce pokládal zmíněné shromáždění omylem za veřejnou schůzi spolkovou a v důsledku tohoto omylu dopustil se nesprávnosti, nepřipustiv volby předsednictva.

Během schůze upozornil zástupce úřadu předsedu na nezákonný projev z řad účastníků, požádav jej, aby proti němu zakročil. Poněvadž předseda schůze je dle §u 11 zák. shrom. a §u 17 zák. spolč. za zachování zákona ve schůzi zodpověden, nebylo toto upozornění nezákonné a zástupce úřadu nedopustil se také žádné nezákonnosti, upozornil-li dále předsedu, že by mohl býti pro nesplnění této své povinnosti stíhán; učinil to ostatně až po schůzi.

Resoluci na schůzi navrženou vyžádal si intervenující úředník pouze k nahlédnutí pro vlastní informaci a nešlo zde o žádnou censuru.

Úřední zástupce nebránil hlasování o resoluci, upozornil však, vycházeje zase z myslného předpokladu, že shromáždění bylo svoláno jako veřejná schůze spolková, že není vhodno hlasovati na veřejných spolkových schůzích o resolucích, protože o nich hlasují i nečlenové spolku, načež předseda resoluci nedal odhlasovati.

Pokud se přihodily v daném ojedinělém případě - byť i neúmyslné - nesprávnosti, bylo učiněno příslušné opatření. Jinak řídi se podřízené úřady, stojící pod kontrolou široké veřejnosti i úřadů nadřízených, bedlivě zákonnými předpisy o právu shromažďovacím.

V Praze dne 28. července 1926.

"YMCA" jest v Československu organisována na podkladě zákona spolkového. Mezi ní a mezi státem není žádných vzájemných závazků. Ministerstvo zdravotnictví dalo k její žádosti jedině svůj souhlas k tomu, aby dva jeho úředníci účastnili se prací v Ústředním výboru YMCY, pokud jde o otázky hygienické, sportovní a tělovýchovné.

Odbočka YMCY v Liberci začala pořádati 6. března t. r. v Rochlici kinematografická představení, o nichž měla za to, že je může bez licence podle min. nař. ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z. pořádati proto, že jde o představení, při nichž se nevybírá vstupné, nýbrž jen režijní příspěvek. Toho náhledu bylo také policejní ředitelství v Liberci a omezilo se proto na prohlídku místnosti, v níž měla býti tato představení pořádána, pouze po stránce bezpečnostní. Nešlo tu tedy o kollaudaci podle uvedeného ministerského nařízení, nýbrž pouze o prohlídku, jaké podrobuje policejní ředitelství místnosti, v nichž zejména korporace pořádají veřejné, poučné, sportovní a podobné přednášky s promítáním filmu. Tyto prohlídky nemohou pořádání přednášek zdržovat a musí býti vykonány ihned a to, mají-li splniti svůj účel, ještě před započetím přednášky.

Poněvadž k těmto přednáškám, k nimž YMCA a policejní ředitelství omylem řadily zmíněná biografická představení, není zapotřebí souhlasu obce, nebyla o něj obec ani v tomto případě žádána.

Když se zemská správa politická dozvěděla o biografických představeních jmenovaného spolku v Rochlici, upozornila jej, že bez kinematografické licence nesmí pořádati samostatná představení kinematografická, poněvadž domnělý režijní příspěvek je ve skutečnosti vstupné.

V Praze dne 27. července 1926.