Tento paragraf vyjadřuje fakultativnost zavedení
stabilisačních bilancí, určuje okruh
osob, které je mohou zříditi a uvádí
předměty, kterých se nové ocenění
může týkati. Nové ocenění
omezuje se pouze na předměty trvale v podniku užívané,
jejichž některé druhy se výslovně
jmenují. Spadají sem také cenné papíry,
pokud jsou součástkou základního jmění,
jako na př. u pojišťoven neb u spořitelen.
Konečně stanoví se v paragrafu tom doba,
ve které bude možno za účasti na výhodách
tohoto zákona provésti nové ocenění.
Osnova stanoví maximální hranici pro nové ocenění předmětů trvale v podniku užívaných, kterou pro stroje a zařízení jest hodnota pořizovací ke dni, ke kterému byla východisková bilance zřízena, při čemž jest přihlížeti k faktickému už zatím nastalému jich opotřebení, pro ostatní předměty v podniku trvale užívané obecná hodnota, kterou měly v době, ke které byla východisková bilance zřízena. Za obecnou hodnotu pokládati jest podle zákona cenu, které lze za předpokladu dalšího provozování podniku ve volném obchodu za předměty ty dosíci.
Dále se výslovně ustanovuje, že při ocenění zůstanou nepovšimnuty poměry mimořádné a čistě osobní.
Ostatní součástky jmění, jakož i závazky i dluhy nebudou znova oceňovány, nýbrž budou ve východiskové bilanci uvedeny nezměněně tah, jako byly vykázány v bilanci za obchodní období, které bezprostředně předcházelo bilanci východiskové, takže se u nich neruší bilanční kontinuita.
Pokud jde o soukromé pojišťovny, zůstávají
pro ocenění předmětů uvedených
v § 1 nedotčeny zvláštní předpisy.
(Min. nařízení z 5. března 1896, č.
31 ř. z. a vládní nařízení
ze dne 19. října 1922, čís. 307 Sb.
z. a n. s příslušnými doplňky
o oceňování majetku pojišťoven
vydanými).
Pokud osnova nemá zvláštních předpisů, platí všeobecná ustanovení stanov, příslušných zákonů a nařízení pro schvalování a uveřejňování bilancí obchodních také pro schválení a uveřejnění východiskové bilance. Jestliže při zřízení východiskové bilance bude třeba provésti změnu společenské smlouvy (stanov), platí pro usnášení se o ní příslušná ustanovení stanov, zákonů a nařízení.
Jsou-li společnosti podle platných předpisů
povinny uveřejniti své bilance, mohou bilanci východiskovou
schváliti a uveřejniti až se schválením
a uveřejněním první obchodní
bilance na jejím podkladě sestavené.
Tento paragraf. zabývá se tím, jak možno založiti s přebytkem, který vznikne při novém ocenění a jak jest hraditi případný schodek. Zásadně ponechává společnostem volnost, aby použily uvedeného přebytku bud ke zřízení reservního fondu anebo ke zvýšení základního kapitálu, anebo současně k obojímu. Pouze v případě, že se přebytku upotřebí ke zvýšení základního kapitálu, se žádá, aby pravé reservy činily po jeho zvýšení nejméně 25% základního kapitálu uvedeného ve východiskové bilanci. Nebude proto možno zvýšiti základní kapitál, jestliže pravé reservy nedosáhnou uvedené výše. Tím chce osnova působiti na společnosti, aby pamatovaly na tvoření reserv a aby při zvyšování základního kapitálu byl udržován určitý poměr základního kapitálu k pravým reservám.
Úbytek povstalý při novém ocenění
podle § 2. bude hrazen nejprve z reservních fondů
a pak poměrným odpisem na kapitálu základním.
Nepřipouští se, aby reservní fondy byly
úplně vyčerpány, nýbrž
se žádá, aby po uhrazeni úbytku i v
případě odpisu na základním
kapitále činily pravé reservy - pokud byly
dříve nashromážděny - aspoň
10% tohoto kapitálu. Není dovoleno, aby povstalý
úbytek byl vyrovnán zřízením
fiktivní vyrovnávací ztrátové
položky v aktivech východiskové bilance.
Reservní fond, k jehož zřízení bylo použito přebytku vzniklého při novém ocenění, bude nutno v bilanci východiskové i v bilanci za další obchodní období vykazovati jako samostatnou bilanční položku. Samostatné vykazování fondu jeví se nutným se zřetelem ke kontrole jeho použití. Jelikož tento fond nepředstavuje ani skutečný přírůstek majetkový a neodpovídá likvidním prostředkům peněžním, nýbrž vyjadřuje jen následky číselné změny bilančních položek, která vznikla novým oceněním předmětů trvale v podniku užívaných, nelze ho použíti ani přímo ani nepřímo k rozdělení ve formě podílu na zisku mezi akcionáře resp. společníky. Proto bude daněprostě tohoto fondu v 15 letech, ode dne sestavení východiskové bilance možno použíti jen k úhradě bilančních ztrát a to jak již nastalých, bilančně ještě nekrytých, tak i ztrát budoucích a k rozdělení v případě likvidace.
Vedle toho připouští § 6, aby -bylo tohoto
fondu do pěti let ode dne, ke kterému byla východisková
bilance sestavena, zcela nebo z části použito
k zvýšení základního kapitálu.
Důvodem tohoto ustanovení jest, aby bylo umožněno
společnostem po sestavení východiskové
bilance vyčkati určitou dobu a teprve pak po nabytých
zkušenostech a padle toho, jak se utváří
hospodářská situace rozhodnouti se o použití
vzniklého přebytku k případnému
zvýšení základního kapitálu.
Tyto upravuji technické provedení zvýšení neb snížení základního kapitálu. Zvýšení základního kapitálu akciových společností může sestáti bud nakolkováním starých akcií neb vydáním akcií zdarma posavadním akcionářům neb oběma způsoby podle volného uvážení společností. Odpis na. základním kapitálu akciových společností jest nutno provésti především snížením jmenovité hodnoty akcií (odkolkováním). Zmenšení počtu akcií skládáním jich se připouští jen, kdyby odkolkováním klesla nová jmenovitá hodnota akcie pod 200 Kč. Ustanovení to dáno jest hlavně v zájmu malých akcionářů. O způsobu, jakým bude provedeno nakolkování neb odkolkování akcií a vydání akcií zdarma posavadním akcionářům, bude vydáno zvláštní nařízení. Toto bude obsahovati zejména také předpisy, jak se má naložiti s akciemi zdarma; které ve lhůtě společností stanovené nebudou posavadními akcionáři odebrány.
U společností s omezeným ručením provede se zvýšení neb snížení kmenového jmění zvýšením neb snížením vkladů podle poměru, v jakém jsou jednotliví společníci účastni svými podíly na celkové výši kmenového jmění. Pro usnesení společnosti s r. om., a snížení kmenového jmění zůstává v platnosti předpis § 50 odst. 3 a 4 zákona o spol. s r. om.
Na snížení akciového kapitálu neb kmenového jmění nevztahují se v tomto případě zákonné předpisy o vyzvání věřitelů, neboť se při této příležitosti ve skutečnosti nezmenšuje majetek společnosti, nýbrž jde jen o číselné vyjádření jeho pravého stavu.
Zájem malých akcionářů žádá, aby akcionář nebyl zbaven svých práv vůči společnosti, když se zmenšuje v určitém poměru počet akcií a akcionář nemůže předložiti počet akcií starých kterého jest třeba k výměně za novou akcii.
V tomto případě obdrží akcionář za každou nevyměněnou akcii podílný list. Totéž platí také při zvýšení akciového kapitálu vydáním akcií zdarma dle určitého poměru. Když akcionář nemá ve svém držení tolik akcií aby obdržel akcii zdarma anebo když po provedené výměně i při zmenšení počtu akcií aneb při vydání akcií zdarma zbudou akcionáři akcie, které nestačí již k výměně za novou akcii anebo k tomu, aby obdržel akcii zdarma. Ve všech těchto případech zní podílný list na jmenovitou hodnotu, která se rovná jmenovité hodnotě akcie nově vydané, dělené počtem akcií starých, na které připadá.
Podílný list dává majiteli v zásadě stejná majetková práva jako akcie, zejména právo na poměrné účastenství na zisku a v případě likvidace podniku nárok na poměrnou část čistého jmění. Držitelé podílných listů, jejichž úhrnná hodnota se rovná jmenovité hodnotě nových akcií, nohou kdykoliv žádati aby jim společnost vyměnila za ně nové akcie.
Podílné listy platí jen po pět roků
od doby, kdy byly vydány, načež musí
býti předloženy společnosti k výměně
za akcie. Nestačí-li počet předložených
podílných listů k výměně
za novou akcii nebo nebudou-li v předepsané lhůtě
předloženy podílné listy k výměně,
zpeněží společnost způsobem v
obchodě cennými papíry ovšem obvyklým
nevyměněné akcie a pokud nemůže
výtěžek vyplatiti držitelům podílných
listů, naloží s ním podle § 1425
obč. zák. (soudní úschova); na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi platí obdobná ustanovení
občanského práva (Raffay, § 176 II).
Změnou jmenovité výše akciového
kapitálu nemá býti změněn poměr,
v jakém jest akciový kapitál rozdělen
na jednotlivé druhy akcií.
účelem tohoto předpisu jest ochrana najmě
malých akcionářů, aby při zmenšeném
počtu akcií nebyli zkráceni ve svém
hlasovacím právu.
Zde jest stanoven postup, jaký třeba zachovati při
sestavování východiskové bilance.
Představenstvo (správní rada) společnosti
jest povinno dáti přezkoumati sestavenou bilanci
dozorčí radě (revisorům) a předložiti
ji se zvláštní písemnou zprávou
a se zprávou dozorčí rady (revisorů)
valné hromadě. Písemná zpráva
představenstva (správní rady) musí
obsahovati vysvětlení o postupu, jaký představenstvo
zachovalo při oceňování a musí
se také zmíniti o budoucí možné
výnosnosti podniku.
Zde jsou ustanovení o ochraně minorit akcionářů. Minoritě akcionářů, která zastupuje nejméně 25% akciového kapitálu a která se zúčastní valné hromady, náleží právo odvolati se z usnesení o snížení akciového kapitálu do 14 dnů k rozhodčímu soudu.
Při stanovení nejmenší výše
kapitálu, který musí minorita zastupovati,
bylo nutno hleděti jak k zájmům akcionářů,
tak i k tomu, aby snad malá skupina akcionářů,
a to třeba jen z bezvýznamných důvodů,
nemařila sestavení východiskové bilance.
Východisková bilance nepodléhá o.
sobě úřednímu schválení.
úřední schválení jest však
nutné v případě, že následkem
sestavení východiskové bilance se mění
stanovy společnosti, úřady zkoumají
jen zda byly dodrženy předpisy tohoto zákona.
Nenáleží jim však ani v tomto případě
právo, aby přezkoumávaly nové ocenění
po stránce meritorní. Totéž platí
o soudech pokud jde o zápisy změn stanov do obchodní
o rejstříku.
Obsahuje zvláštní předpisy pro pojišťovny.
V případě úbytku u pojišťoven
vzájemných ponechává se dohlédacímu
úřadu, aby rozhodlo způsobu úhrady
aneb i o tom, má-li se vůbec provésti nově
ocenění a zříditi východisková
bilance. To se vysvětluje zvláštní povahou
těchto pojišťoven.
Pro spořitelny platí v zásadě stejné
předpisy jako pro pojišťovny spočívající
na vzájemnosti. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
platí ovšem tyto předpisy jen pro spořitelny
zřízené podle zákona ze dne 14. dubna
1920 čís. 302 Sb. z. a n. Pro spořitelny
zřízené tam ve formě akciových
společností platí předpisy §§
4-15. Při výpočtu výše všeobecného
reservního fondu (§ 9. zák. ze dne 14. dubna
1920, čís. 302 Sb. z.,a n.), jíž jest
podmíněna možnost vypláceti dary, nepřihlíží
se ovšem k reservnímu fondu povstalému novým
oceněním podle § 4, odst. 1, poněvadž
tento fond není částí všeobecného
reservního fondu, který má na zřeteli
§ 9 cit. zák., nýbrž fondem zvláštním.
U výdělečných a hospodářských společenstev platí pro použití přebytku a pro úhradu úbytku obdobná ustanovení jako u akciových společností. Jelikož však vlastní kapitál společenstev nebývá vysoký, takže nemají mnoho vlastních prostředků, žádá se, aby, zvyšují-li se členské podíly, bylo pamatováno na vnitřní posílení podniku tím, že úhrn pravých reserv po zvýšení podílů nesmí činiti méně než 50% úhrnné částky členských podílů.
Je-li případný úbytek nastalý při novém ocenění uhrazen odpisy na členských podílech, jest třeba, aby se valná hromada současně se schválením východiskové bilance usnesla na doplnění členských podílů na původní výši.. Zájem věřitelů vyžaduje totiž, aby se nezmenšila odpisem na členských podílech částka, kterou každý člen ručil před sestavením východiskové bilance za závazky společenstva. Jelikož se těmito usneseními ukládají členům společenstva riové povinnosti, žádá osnova k jeho platnosti zvláště kvalifikovanou většinu, která činí aspoň tři čtvrtiny přítomných členů. Kdyby se valná hromada na doplnění členských podílů v tomto případě neusnesla, nemohlo by společenstvo zříditi východiskovou bilanci.
Pro sestavení a schválení východiskové
bilance společenstev platí obdobná ustanovení
jako u akciových společností s tou odchylkou,
že dříve než se východisková
bilance předloží valné hromadě
ke schválení; bude prozkoumána revisory zřízenými
podle zákona ze dne 10. června 1903, čís.
133 ř. z. o revisi výdělečných
a hospodářských společenstev (pro
Slovensko zákon ze dne 15. dubna 1919, čís.
210 Sb. z. a n.).
Pro ostatní právní formy podniků,
zejména pro veřejné společnosti, pro
společnosti komanditní, pro pravovárečná
měšťanstva, pro těžařstva
platí o bilancování případného
přebytku a o jeho upotřebení a o krytí
případného úbytku obdobně ustanovení
§ 4-6 tohoto zákona. Ustanovení § 4, odst.
1, lit. b), a odst. 2 o pravých reservách nemá
zde platnosti, což vyplývá z odchylné
právní povahy těchto útvarů.
Případného přebytku nemůže
tedy býti použito k rozdělení jako zisku
a případný úbytek nebude lze krýti
jako provozní ztrátu k tíži výnosu
běžného obchodního období. Rovněž
nelze úbytek zařaditi jako ztrátovou. položku
do aktiv bilance a krýti ji z výnosu příštích
let.
V tomto paragrafu jsou ustanovení o organisaci a o kompetenci
rozhodčího soudu, který bude zřízen
u Ústředny československých obchodních
a živnostenských komor. Tento soud bude rozhodovati
s konečnou platností a s vyloučením
řádných soudů. Tím však
není omezeno právo stran, aby se dohodly pro tyto
spory o rozhodčím podle § 577 a násl.
c. ř. s. (pro Slovensko a Podkarpatskou Rus §§
767 až 188 zák. čl. I/1911). Rozhodčí
soud bude dále vykonávati funkci znalce v případech,
kdy bude dožádán o posudek finančním
úřadem nebo komisí daň ukládající,
zda hodnota nově oceněných předmětů
vykázaná ve východiskové bilanci odpovídá
ocenění podle § 2. Složení soudu
se v tomto případě mění tak,
že jednoho přísedícího zvolí
obvyklým způsobem strana a druhého přísedícího
jmenuje v zastoupení finančního úřadu
nebo odhadní komise ministerstvo financí ze stavu
finančních konceptních úředníků.
Přebytek povstalý novým oceněním nepodléhá zdanění. Bude-li přebytek uložen do zvláštního fondu, bude s tímto fondem příště nakládáno jako s fondem zdaněným, když ho bude upotřebeno k účelům uvedeným v §§ 5 a 6 nebo v případě likvidace podniku.
S úbytkem povstalým novým oceněním a hrazeným z reservních fondů bude nakládáno při vyměřování zvláštní daně výdělkové jako s výdajem odčitatelným.
Dovolen jest daněprostý odpis z hodnot, které vykáže východisková bilance po novém zhodnocení. Ustanovení §§ 95, lit. f), a 168 zák. o osobních daních (obdobně i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tam platící ustanovení) zůstávají však nedotčena.
Finanční úřad nebo odhadní
komise může dožádati rozhodčí
soud (§ 22) o posudek, zda není hodnota nově
oceněných předmětů vykázaná
ve východiskové bilanci vyšší,
než jak ji stanoví § 2. To může se
ovšem státi jen při zkoumání
první obchodní bilance, sestavené na podkladě
bilance východiskové. Osnova ustanovuje proto, že
finanční úřady mohou dožádati
rozhodčí soud jen do lhůty jednoho roku ode
dne, kdy byla jim předložena první obchodní
bilance sestavená na podkladě bilance východiskové.
Posudek rozhodčí komise jest pro ně závazným.
Vysloví-li posudek, že hodnota nově oceněných
předmětů, vykázaná ve východiskové
bilanci, jest vyšší nežli maximální
hodnota, stanovená v § 2, jest východiskovou
bilanci podle toho opraviti. Odpisy na předmětech
těch prováděné budou odčitatelnými
jen do výše hodnoty zjištěné rozhodčím
soudem.
Finanční správa zříká se i poplatků, jež by při provádění tohoto zákona mohly přijíti v úvahu, pokud tu nejde o dobrovolné nové společenské vklady.
Pouhé číselné změny základního společenského kapitálu, způsobené novým oceněním majetkových hodnot jsou prosty poplatků již podle platných ustanovení poplatkově-právních samých, neboť není zde žádných nových společenských vkladů, které jsou podle ustanovení saz. pol. 91/55 B 2 zák. č. 89/1862 ř. z. a saz. pol. 89-I-B/2 uh. popl. prav. předpokladem pro požadování poplatků ze smluv společenských. Byly-li tyto číselné změny přes to prohlášeny v odst. 1, písm. a) a v odst. 3 výslovně za poplatku prosty, mají tato ustanovení povahu jen deklaratorní a byla do zákona pojata jen proto, aby společnosti nebyly zbytečnými obavami před povinností poplatkovou zdržovány od použití tohoto zákona.
Ustanovení odst. 1, písm. b) jest odůvodněno zvláštní právní strukturou společností s omezeným ručením; společnostem, jejichž kmenové jmění nebo jednotlivé společenské podíly klesly oceněním pod zákonná minima má totiž odpuštěním poplatků z nových nedobrovolných společenských vkladů do výše tohoto minima býti ulehčena oběť, kterou musí přinésti podle zákonného předpisu, aby stabilisační bilance byla možnou. Ztráta, kterou tu finanční pokladna utrpí nebude značná, poněvadž lze očekávati, že případy, které toto osvobozovací ustanovení má na zřeteli, nebudou v praxi příliš časté.
Obdobné úvahy vedly k tomu, že byly v odstavci 4. osvobozeny od poplatku ze smlouvy společenské i příplatky usnesené podle ustanovení § 18 valnou hromadou společenstva.
Odůvodnění ostatních osvobozovacích
ustanovení se podává samo sebou, přihlíží-li
se k stěžejní zásadě celé
osnovy, která uskutečnění stabilisačních
bilancí ve veřejném zájmu všeobecně
usnadňuje.
Také tuzemské provozovny cizozemských podniků
budou moci za účasti na výhodách tohoto
zákona provésti nové ocenění
a sestaviti východiskovou bilanci, ovšem za předpokladu
vzájemnosti. Jelikož také rakouský zákon
o šilinkových bilancích a maďarské
nařízení o sestavení bilancí
v pengö obsahují obdobná ustanovení
o tuzemských provozovnách cizozemských podniků,
bude asi nutno tuto otázku upraviti mezistátními
dohodami. Příslušné zmocnění
obsahuje odst. 2 tohoto paragrafu.
Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách
přikázána výboru rozpočtovému.