Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Kdo vede řádné obchodní knihy (čl. 28 a násl. obchodního zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. zr. 1863, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi §§ 25 a násl. zák. čl. XXXVII/1875), může za účasti na výhodách tohoto zákona, počínajíc obchodním obdobím 1927 (1926/1927), nejdéle však počínajíc obchodním obdobím 1931 (1930/1931) nově oceniti předměty trvale v podniku užívané (pozemky; budovy, důlní podstatu, stroje, zařízení a pod.) a sestaviti podle zásad níže uvedených východiskovou bilanci jako podklad bilance stabilisační.

(1) Ve východiskové bilanci oceniti jest stroje a zařízení nejvýše pořizovací hodnotou, kterou měly ku dni; k němuž byla východisková bilance sestavena, při čemž jest přihlížeti ke skutečnému opotřebení na předmětech těch zatím již nastalému; ostatní předměty uvedené v předchozím paragrafu oceniti jest nejvýše obecnou hodnotou, kterou měly v době, ke které byla východisková bilance sestavena. Oceňovací předpisy § 23, č. 3 zákona ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z. o společnostech s omezeným ručením nemají zde platnosti.

(2) Za obecnou hodnotu pokládati jest onu prodejní cenu, které, přihlíží-li se k podniku jako k hospodářskému celku, lze za předpokladu jeho dalšího provozování ve volném obchodu dosíci. Poměry mimořádné nebo čistě osobní zůstanou při ocenění nepovšimnuty.

(3) Ostatní součástky jmění, jakož i závazky a dluhy vykázati jest ve východiskové bilanci nezměněně hodnotou, kterou byly uvedeny v bilanci za obchodní období předcházející bezprostředně východiskové bilanci.

(4) Zvláštní předpisy, které platí pro soukromé pojišťovny o oceňování předmětů uvedených v § 1, zůstávají nedotčeny.

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí ustanovení stanov, příslušných zákonů a nařízení o schvalování a uveřejňování bilancí obchodních, jakož i o usnášení se o případné změně společenské smlouvy také pro východiskovou bilanci. Východisková bilance musí býti schválena a uveřejněna nejpozději se schválením a uveřejněním první obchodní bilance na jejím podkladě sestavené.

(1) Je-li hodnota nově oceněných předmětů vyšší než jaká byla vykázána v bilanci za obchodní období, jež bezprostředně předcházelo východiskové bilanci, lze přebytku takto povstalého upotřebiti bud

a) ke zřízení reservního fondu (§ 5), anebo

b) ke zvýšení základního kapitálu (akciového, kmenového), při čemž nesmí činiti úhrn pravých reserv vyúčtovaných ve východiskové bilanci [včetně rezervy pod lit, a)] méně než 25% kapitálu základního po jeho zvýšení, anebo

c) za podmínky lit. b) současně k oběma pod a) a b) vytčeným účelům, podle volného uvážení společnosti.

(2) Je-li hodnota nově oceněných předmětů nižší než jaká byla vykázána v bilanci za obchodní období jež bezprostředně předcházelo východiskové bilanci, bude hrazen úbytek takto povstalý z nastřádaných reservních fondů; při tom nesmí činiti úhrn pravých reserv ve východiskové bilanci vyúčtovaných méně než 10% základního kapitálu (akciového, kmenového) vykázaného ve východiskové bilanci. Nelze-li úbytku takto hraditi, bude uhrazen poměrným odpisem na kapitálu základním (akciovém kmenovém). Není dovoleno, vyrovnávati úbytek ten zařazením ztrátové položky stejné výše v aktivech východiskové bilance.

(3) Valná hromada společnosti s omezeným ručením se může usnésti na příplatcích k vyrovnání úbytku a to i když nemá smlouva společenská výslovného ustanovení o povinnosti k příplatkům (§ 50, 72 a násl. zákona společnostech s omezeným ručením).

(1) Reservní fond, uvedený v § 4, odst. 1, lit. a) a c), jest vykázati ve východiskové bilanci a v bilancích za další obchodní období jako samostatnou bilanční položku.

(2) Kromě případu likvidace podniku a případu uvedeného v § 6 lze tohoto fondu upotřebiti v 15 letech, počínajíc dnem sestavení východiskové bilance jen ke krytí bilančních ztrát. Upotřebení jeho k jiným účelům, najmě k doplnění nebo k vyplácení dividendy (podílu na zisku) není dovoleno.

(1) Do pěti let ode dne, ke kterému byla východisková bilance sestavena, se může valná hromada společnosti - přihlížejíc k předpisu § 4, odst. 1, lit. b) - usnésti, že se má reservní fond uvedený v § 4, odst. 1, lit. a) a c) zcela nebo z části přeměniti v kapitál základní (akciový, kmenový). Přeměnu tu nutno provésti do šesti měsíců ode dne tohoto usnesení; u akciových společností však běží tato lhůta teprve ode dne státního schválení dotčeného usnesení.

(2) pro toto usnesení a jeho provedení platí předpisy §§ 7 a 8, jakož i ustanovení stanov a platných zákonů a nařízení.

(1) Zvýšení základního kapitálu [§ 4, odst. 1, lit. b) a c) a § 6] provedeno bude u společností akciových bud nakolkováním starých akcií nebo vydáním akcií zdarma posavadním akcionářům nebo - podle valného uvážení společnosti - oběma způsoby.

(2) Odpis na kapitálu základním (§ 4, odst. 2) bude proveden u akciových společností především odkolkováním jmenovité hodnoty akcií. Jen kdyby jinak měla jmenovitá hodnota akcie klesnouti odkolkováním pod 200 Kč, zmenší se počet akcií tak, aby jejich nová celková jmenovitá hodnota odpovídala snížené jmenovité hodnotě akciového kapitálu.

(3) Způsob jak provésti nakolkování nebo odkolkování akciového kapitálu a vydání akcií zdarma posavadním akcionářům, bude upraven nařízením.

(4) U společností s omezeným ručením provedeno bude zvýšení nebo snížení kmenového jmění zvýšením nebo snížením vkladů společníků v poměru, v jakém jsou účastni jednotliví společníci svými podíly na jeho celkové výši.

(5) Ustanovení čl. 202, 203, 243 a 248 obchodního zákona a § 209 zák. čl. XXXVII/1875, jakož i § 55 a násl. zákona č. 58/1906 ř. z. o vyzvání věřitelů při snížení akciového resp. kmenového jmění nemá zde platnosti.

(1) Budou-li vydány akcie zdarma posavadním akcionářům (§ 7, odst. 1) anebo zmenší-li se počet akcií (§ 7, odst. 2) a nemůže-li jednotlivý akcionář předložiti akcie v počtu potřebném k vydání nové akcie, má právo žádati, aby mu byl vydán za každou zbývající starou akcii podílný list. Podílný list zní na jmenovitou hodnotu, která jest stanovena s ohledem na jmenovitou hodnotu nové akcie poměrem, v jakém připadá jedna nová akcie na akcii starou.

(2) Nové akcie, za něž byly vydány podílné listy, uschová společnost.

(1) Pokud tento zákon jinak nestanoví, platí pro podílné listy obdobná ustanovení obchodního zákona a akciích.

(2) Podílné listy zní jako akcie, za něž byly vydány, bud na jméno nebo na majitele. Vydá-li společnost akcie různého druhu (kmenové, přednostní), vyznačí se výslovně na podílných listech, za jaký druh akcií byl podílný list vydán. Podílné listy, jejichž úhrnná jmenovitá hodnota se rovná jmenovité hodnotě nové akcie, požívají stejných práv při hlasování a upisování nových akcií, jaká přísluší jednotlivé akcii.

(3) S podílnými listy jest spojen nárok na poměrné účastenství na zisku a při likvidaci podniku nárok na poměrnou část čistého jmění.

(1) Držitelé podílných listů v úhrnné hodnotě rovnající se jmenovité hodnotě nové akcie mohou kdykoli žádati, aby jim společnost vyměnila za ně nové akcie.

(2) Nebudou-li podílné listy vyměněny za nové akcie do pěti let od jich vydání, vyzve společnost vyhláškou v Úředním listu, jakož i vyhláškou, kterou předpisují stanovy nebo i vyhláškou v jiných denních listech držitele podílných listů, aby je do lhůty k tomu stanovené předložili k výměně. Lhůta ta nesmí býti kratší tří měsíců od vyhlášky v Úředním listu.

(3) Nebudou-li podílné listy v této lhůtě předloženy k výměně, nebo budou-li předloženy jen v počtu, který nestačí, aby za ně mohla býti vydána nová akcie, zpeněží společnost nevyměněné akcie a vyplatí výtěžek po srážce výloh s prodejem spojených po předložení podílných listů jejich držitelům, nebo naloží s nimi podle § 1425 obč. zák. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle obdobných ustanovení občanského práva). Peněžní částky u soudu k tomu cíli složené smí býti vydány jen při současném vrácení podílných listů.

(4) Držitelé včas nevyměněných nebo podle předchozího odstavce proplacených podílných listů pozbývají veškerých práv vůči společnosti.

Zní-li staré akcie společnosti na různé jmenovité hodnoty, nebo jsou-li různého druhu (kmenové, přednostní), zachová se posavadní poměr těchto skupin mezi sebou jakož i vzájemný poměr k základnímu kapitálu i při nakolkování a odkolkování starých nebo vydání nových akcií.

Změna stanov o právu hlasovacím jest nutna jen, zmenší-li se počet akcií (§ 7, odst. 2). Počet nových akcií, které dávají právo jednoho hlasu, nesmí býti stanoven výše, než poměrně odpovídá počtu starých akcií, za které byly vyměněny a jimž dosud patřil jeden hlas.

Sestaviti východiskovou bilanci náleží představenstvu společnosti (správní radě, jednatelům spol. s o. r.), které ji předloží dozorčí radě (revisorům) společnosti k přezkoumání. Přezkoumanou východiskovou bilanci předloží představenstvo společnosti (správní rada, jednatelé společnosti s o. r.) se zvláštní písemnou zprávou, jakož i s písemnou zprávou dozorčí rady (revisorů) o výsledku zkoumání valné hromadě ke schválení. V písemné zprávě představenstva buďtež zvláště vytčeny okolnosti, které byly rozhodny pro nové ocenění, jmenovitě také s přihlížením k možné budoucí výnosnosti podniku.

Usnese-li se valná hromada schvalující východiskovou bilanci, aby se v důsledku nového ocenění provedl odpis na akciovém kapitálu (§ 4, odst. 2 a § 7, odst. 2), mohou se akcionáři, kteří se zúčastnili valné hromady a zastupují aspoň 25% akciového kapitálu, odvolati z usnesení toho do 14 dnů ode dne, kdy se konala valná hromada, k rozhodčímu soudu (§ 20) a žádati, aby tento rozhodl, má-li se usnesení to provésti, po případě v jakém rozsahu a jakým způsobem. V tomto případě odkládá se působnost usnesení valné hromady o východiskové bilanci až do rozhodnutí soudu.

Při vykonávání práva dozorčího a při schvalování změn stanov vyvolaných sestavením východiskové bilance, jakož i při zápisu změn stanov do obchodního rejstříku omezí se úřady a soudy, bez újmy platných předpisů zákonných jen na otázku, zda byly splněny předpisy tohoto zákona. Zkoumati zejména, zda jest nové ocenění podle § 2 skutečným poměrům přiměřeno, jim nepřísluší.

(1) Pro akciové společnosti pojišťovací platí obdobně ustanovení §§ 4-15 tohoto zákona.

(2) Pojišťovny spočívající na zásadě vzájemnosti uloží případný přebytek (§ 4, odst. 1) do reservního fondu, který jest vykazovati pod samostatnou bilanční položkou. Tohoto smí býti užito v 15 letech, počínajíc dnem sestavení východiskové bilance - kromě případu likvidace společnosti - jen ke krytí bilančních ztrát. Objeví-li se při novém ocenění úbytek na hodnotě nově oceněných předmětů (§ 4, odst. 2), rozhodne dohlédací úřad, jak má býti tento úbytek kryt, případně, má-li býti vůbec provedeno nové ocenění. Není dovoleno, aby byl úbytek ten vyrovnán zařazením ztrátové položky stejné výše v aktivech východiskové bilance.

(3) O sestavování východiskové bilance soukromých pojišťoven platí posavadní předpisy nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z. a § 33 nařízení ze dne 19. října 1922, č. 307 Sb. z. a n. s příslušnými doplňky o účtování soukromých pojišťoven vydanými.

(1) Ustanovení § 16, odst. 2 tohoto zákona platí obdobně i pro spořitelny.

(2) Pro sestavování východiskové bilance platí předpisy stanov.

(1) O upotřebení případného přebytku a o případné úhradě úbytku povstalých novým oceněním platí obdobně ustanovení § 4 odst. 1 a 2 a §§ 5 a 6 s úchylkou, že při zvýšení členských podílů nesmí činiti úhrn pravých reserv vyúčtovaných ve východiskové bilanci [včetně reservy uvedené v § 4, odst. 1, lit. a)] méně, než 50 procent úhrnu členských podílů.

(2) Ztrátu povstalou použitím členských podílů k částečnému nebo k úplnému krytí úbytku (§ 4, odst. 2) jest hraditi příplatky členů, na nichž se valná hromada usnese současně se schválením východiskové bilance. K platnosti usnesení jest třeba souhlasu aspoň tří čtvrtin přítomných členů. Příplatky jest složiti hotově nejdéle do tří měsíců ode dne, kdy se stalo usnesení valné hromady.

(3) Sestaviti východiskovou bilanci přísluší představenstvu společenstva, které ji předloží revisorům (zákon ze dne 10. června 1903, č. 133 ř. z., pro Slovensko zákon ze dne 15, dubna 1919, č. 210 Sb. z. a n.) k přezkoumání. Přezkoumanou východiskovou bilanci předloží představenstvo společenstva se zvláštní písemnou zprávou jakož i s písemnou zprávou revisorů valné hromadě ke schválení. O tom, jaké náležitosti má vykazovati písemná zpráva představenstva, platí obdobně ustanovení § 13, poslední věta.

O bilancování případného přebytku a jeho upotřebení jakož i o krytí případného úbytku platí obdobně ustanovení §§ 4-6 tohoto zákona s úchylkou, že ustanovení § 4, odst. 1, lit. b) a odst. 2 a pravých reservách zde nemají platnosti.

(1) Rozhodčí soud, který bude zřízen u ústředny československých obchodních a živnostenských komor v Praze, se skládá z předsedy a dvou přísedících. Předsedu volí oba přísedící ze seznamu předsedů, který bude zřízen při uvedené Ústředně. Do seznamu budou pojati jednak soudcové z povolání a jednak odborní znalci práva znalí. Soudce z povolání jmenuje ministerstvo spravedlnosti; odborné znalce jmenuje Ústředna československých obchodních a živnostenských komor v Praze k návrhu ústředních zájmových organisací. Nedohodnou-li se přísedící o volbě předsedy, jmenuje ho předseda uvedené Ústředny. Z přísedících volí po jednom sporné strany, a to z odborných znalců uvedených ve stálých seznamech, jež pro to zřídí všechny obchodní a živnostenské komory k návrhu ústředních zájmových organisací.

(2) Rozhodčí soud rozhoduje s vyloučením řádných soudů a s konečnou platností:

1. o sporech, zda určitý předmět jest v podniku trvale užíván (§ 1);

2. o odvolání minority akcionářů v případě § 14;

3. o sporech společníků a jejich právních nástupců, jež vzniknou novým oceněním předmětů trvale v podniku užívaných, pokud jde o určení kapitálových účtů společníků veřejných obchodních společností a vkladů komplementářů a komanditistů společností komanditních.

(3) Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje rozhodčí soud podle slušné úvahy. Náhrada nákladů nemůže býti uložena úřadu.

(4) O řízení platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního.

(5) Výše náhrad předsedovi a přísedícím, jakož i poplatky rozhodčího soudu budou upraveny vládním nařízením.

(6) Předpisy § 577 a násl. civilního řádu soudního (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi §§ 767-788 zák. čl. I/911) o právu stran dohodnouti se o rozhodčím zůstávají nedotčeny.

V případech § 22, odst. 4 vystupuje rozhodčí soud jako znalec. V těchto případech vyšle ministerstvo financí v zastoupení finančního úřadu nebo odhadní komise jednoho přísedícího (§ 20, odst. 1) ze stavu finančních konceptních úředníků.

(1) Přebytek povstalý podle § 4, odst. 1 není podroben zdanění. Bude-li z přebytku toho zřízen reservní fond,(§§ 4 a 5) a upotřebí-li se ho k účelům uvedeným v §§ 5 a 6 nebo při likvidaci podniku, bude s ním při vyměřování zvláštní daně výdělkové (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně zárobkové podniků veřejně účtujících) nakládáno jako s fondem zdaněným.

(2) Bude-li hrazen úbytek povstalý novým oceněním(§ 4, odst. 2)z reservních fondů, bude s ním naloženo při vyměřování zvláštní daně výdělkové (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně zárobkavé podniků veřejně účtujících) podle ustanovení platných pro hrazení výdajů odčitatelných (§ 97 zákona a osobních daních přímých, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zák. čl. VIII/1909).

(3) Odpisy na předmětech podle tohoto zákona navě oceněných jsou při vyměřování zvláštní daně výdělkové a daně z příjmu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně zárobkové podniků veřejně účtujících a daně dôchodkové) odčitatelnými položkami. Ustanovení §§ 95 lit. f) a 160, č. 1 zákona o osobních daních přímých (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 17, č. 7 a 16 zák. čl. VIII/1909 a § 12 č. 3, zák. čl. X/1909) zůstávají nedotčena.

(4) Mají-li bud finanční úřad neb odhadní komise pochyby, zda odpovídá ve východiskové bilanci vykázaná hodnota nově oceněných předmětů ocenění podle § 2, vyžádají si v tom směru posudek rozhodčího soudu (§ 21), který jest pro ně závazným. Dožádání rozhodčího soudu finančními úřady musí se státi do roka, počítajíc ode dne, kde byla jim předložena první obchodní bilance, sestavená na podkladě bilance východiskové.

(5) Uzná-li rozhodčí soud, že předměty ty byly oceněny výše, než je jejich obecná hodnota (§ 2), jest východiskovou bilanci opraviti tak, aby ocenění nepřesahovalo obecné hodnoty zjištěné rozhodčím soudem. Odpisy na předmětech těch lze prováděti daněprosté jen do výše obecné hodnoty, zjištěné rozhodčím soudem.

(1) Poplatku ze smlouvy společenské jest prosto:

a) usnesení valné hromady o zvýšení akciového nebo kmenového kapitálu, vzniklo-li zvýšení to novým oceněním majetkových hodnot (§ 4, odst. 1);

b) usnesení valné hromady o příplatcích (§ 4, odst. 3), pokud se jimi nově oceněné kmenové jmění nebo podíly společníků doplňují jen na zákonné minimum;

c) usnesení valné hromady o úplné nebo částečné přeměně reservního fondu v kapitál akciový nebo kmenový (§ 6).

(2) Ustanovení předchozího odstavce o osvobození se vztahují také na případné příspěvky, uložené valnou hromadou akcionářům ke krytí výloh tisku nových akcií a podílných listů, není-li příspěvek na jednotlivou akcii větší než 5 Kč.

(3) Zvýšení společenského jmění, jež vzniklo novým oceněním majetkových hodnot podniků jiných, než které mají na zřeteli ustanovení §§ 4-15, jest poplatku prosto.

(4) Poplatku prosto jest rovněž usnesení valné hromady společenstva o povinnosti členů k příplatkům podle ustanovení § 18.

(5) Od poplatků jsou osvobozeny všechny dodatky a změny společenských smluv veřejných a komanditních společností, pokud jsou nutny k provedení tohoto zákona.

(6) Poplatků prosta jsou dále veškerá podání a protokoly, jakož i notářské akty směřující jedině ku provádění tohoto zákona, jakož i výroky rozhodčího soudu (§§ 20 a 21) a smíry před ním uzavřené.

(7) Úřední úkony, jejichž účelem jest pouze provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od dávky zavedené zákonem ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n. o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Ustanovení §§ 22 a 23 vztahují se na tuzemské provozovny cizozemských podniků, postupuje-li stát, v němž má podnik sídlo, v obdobných případech stejným způsobem vůči provozovnám podniků československých.

(2) Za těchto podmínek se vláda zmocňuje, aby osvobodila akcie (zatímní listy), které byly vydány náhradou za zpoplatněné akcie při provádění cizozemských zákonů o zlatých bilancích od poplatku z cizozemských cenných papírů za podmínek, které se stanoví nařízením, dále aby upustila od vybírání poplatku admisního, jakož i poplatku ze záznamu na burse.

Provedení tohoto zákona se ukládá ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti a vnitra, po případě zemědělství.

Bilance velké části našich podniků trpí ještě následky měnových změn, jsou nepřehledné a nejasné. Nynější bilance obsahují položky, které jsou sice všechny vyjádřeny v zákonné měně, v stabilisované koruně, avšak tyto koruny pocházejí z různých dob a mají různou hodnotu. V bilancích jsou ovšem bez zjevného rozdílu vedeny položky v korunách zlatých, v korunách znehodnocených za války a po válce (v korunách inflačních), v korunách předdeflačních a v korunách nynějších. Bilance, které mají podávati peněžně vyjádřený obraz o majetkovém stavu a o výnosu podniku, jsou složeny z hodnot nestejnorodých. Také akciový kapitál, pokud nebyl značněji rozmnožen, představuje často jen zlomek čistého jmění společnosti a rentabilita mnohých podniků počítána z nízkého tohoto akciového kapitálu jest zdánlivě velmi vysoká.

Nynější stav velké části bilancí má nepříznivé následky národohospodářské i soukromohospodářské.

Při dnešních bilancích jest především nesnadným správně zjistiti výnos podnikání určitého hospodářského období, který jest rozhodujícím pro posouzení úspěchu podnikání a pro rozdělení zisku.

Výnos podniku jest tvořen rozdílem hodnot statků do podniku plynoucích a z podniku vycházejících. K tomu účelu jest nutným zjistiti, oč hodnota produktů, které byly zpeněženy, jest větší než hodnota statků, k jejich vytvoření obětovaných, jest třeba zejména podrobně určiti jednotlivé složky výrobních nákladů. Má-li výpočet nákladů a následkem toho výpočet hospodářského výnosu býti správným, jest především třeba, aby jednotlivé složky výrobních nákladů byly uvedeny a vypočteny v peněžních jednotkách téže kupní síly, aby to byly stejnorodé veličiny. Tomu však dnes částečně tak není. U podniků, u kterých investice jsou v bilancích vedeny ještě v hodnotnějších korunách, může se nákladová složka, připadající na opotřebení investic, počítati jen příslušnou částí z obnosů, vyjádřených v hodnotnějších korunách. Proto tato složka nákladová bude činiti menší peněžní částku, než kdyby za základ výpočtu nákladu byla vzata hodnota vyjádřená v korunách dnešní kupní síly.

Následkem toho nebude u těchto podniků zjištěný hospodářský výnos správný. Hodnota produktů, které byly zpeněženy, bude sice vypočtena správně, avšak hodnota statků, k vytvoření těchto produktů obětovaných, bude uvedena níže než odpovídá skutečnosti, neboť složka nákladů, připadající na opotřebování investic, jsouc počítána z jiného nestejnorodého základu hodnotného, nebude odpovídati tomuto skutečnému nákladu. Vykázaný výnos bude proto hospodářsky nesprávný, bude větší než skutečný výnos, a to na úkor náhrady pro obnovení opotřebovaných investic. Kdyby podnik delší dobu pracoval s takto vypočteným nesprávným hospodářským výnosem a platil zisk i daně z tohoto zdánlivého výnosu, octl by se brzy v nebezpečí, že ztráví své investice, aniž by měl dostatečných prostředků k jejich obnově.

Čistý výnos určitého podniku má se proto zjistiti teprve po provedení řádných odpisů, které mají nahraditi ztrátu nastalou opotřebováním investic. Národní hospodářství musí míti zájem na tom, aby jeho výrobní prostředky, t. j. aby technické zařízení podniků (budovy, stroje atd.) bylo uchováno. Zásady správného hospodaření vyžadují, aby si podnik během určitého období nashromáždil fond, který by nahradil opotřebované technické zařízení. Množství, dokonalost a levnost výroby závisí dnes z větší části na dokonalém technickém zařízení výroby a proto se stanoviska národohospodářského jest žádoucím, aby zařízení a investice podniků se stále zdokonalovaly a rozšiřovaly.

Daňové zákony připouštějí, aby každoročně byla z výnosu podniku odepsána daněprostě část hodnoty investovaných kapitálů, tak aby během určité doby byl nastřádán v podniku fond k obnově zařízení potřebný. Při správném hospodaření zůstává substance podniků za normálních dob aspoň stále stejně veliká a nesmí se zmenšovati.

Daňové zákony připouštějí však formálně odpisy z hodnot bilančních, nikoliv z hodnot skutečných a nečiní rozdílu mezi původní různou hodnotou těchto korun. Proto tam, kde bilanční hodnoty jsou vyjádřeny ještě v korunách hodnotnějších, zejména v korunách předválečných, má nynější stav za následek, že připouštěné odpisy neodpovídají skutečné hodnotě určitých majetkových součástek a že jsou menší.

Podnik nemůže proto během příslušného období nashromážditi daněprostě fond, který jest potřebný k obnovení opotřebovaných částí zařízení.

Čistý výnos, který podnik vykazuje, jest v tomto případě větší než skutečný výnos národohospodářský, poněvadž není zmenšen o odpisy, které podle skutečné a nikoliv bilanční hodnoty investic jsou nutné k obnově zařízení. Podnik platí tedy dnes daně částečně jen ze zdánlivého a nikoli ze skutečného výnosu. Následkem toho vzniká nebezpečí pro celé národní hospodářství, že podniky budou zmenšovati svou substanci, své výrobní prostředky, že nebudou po opotřebování svých investic míti dosti vlastního nastřádaného fondu, aby mohly své zařízení obnoviti v plném rozsahu. Kdyby tento stav trval déle, vzniklo by nebezpečí, že technické zařízení našich podniků by upadalo, že výroba by se zdražovala a zmenšovala. Na výši technického zařízení výroby musí míti zejména velký zájem stát jako je náš, který velkou měrou jest odkázán na odbyt svých výrobků v cizině. Stále stoupající soutěž na světovém trhu vyžaduje nutně, aby výroba byla zlepšována tak, aby stála technicky na výši a mohla úspěšně s cizinou soutěžiti. Kdyby technický pokrok výroby nebyl podporován, mohlo by brzy dojíti k tomu, že náš průmysl by byl z cizích trhů vytlačován, což mělo by za následek nezaměstnanost, pokles výroby se všemi nepříznivými důsledky toho pro národní hospodářství.

Zdánlivé zisky zdaňují se však i v jiných případech. Je-li podnik likvidován, zdaní se likvidační přebytky, kterých bylo docíleno prodejem majetku, avšak nikoliv na podkladě srovnání skutečných hodnot, nýbrž podle vedených hodnot bilančních. U hodnot, které vyjádřeny jsou v korunách s větší kupní silou, jedná se ovšem z velké části o fiktivní, nikoliv o skutečné přebytky. Podobně tomu jest u likvidační daně při fusích.

Daňové zákonodárství snažilo se proto, aby v případech zvláště naléhavých řešilo tuto otázku specielními zákony. Patří sem především zákon z 3. března 1921, č. 102 Sb. z. a n. o daňových výhodách pro obnovovací fondy, dále zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 293 Sb. z. a n. o daňových úlevách při fusích a konečně sněmovně předložená už osnova o daňových výhodách pro znovuzřízení budov, strojů a zařízení poškozených neb úplně zničených živelními pohromami.

Tyto předpisy přinesly sice značné úlevy, avšak neřeší celého problému, který souvisí s nynějším stavem bilancí.

Aby odstraněny byly škodlivé národohospodářské účinky těchto poměrů, které jeví se zejména v nemožnosti vykázati správný čistý výnos, jest nutno provésti zákonnou úpravu celé otázky. Podnikům se musí umožniti, aby novým oceněním mohly nynější bilanční hodnoty vyjádřiti tak, jak to odpovídá skutečným cenovým poměrům. Jest třeba, aby zvláště bilanční hodnoty, které představují výrobní prostředky, byly vyjádřeny v peněžní jednotce stejné kupní síly, v nynější stabilisované koruně.

Zavedení stabilisačních bilancí stává se nutným také hledě k reformě přímých daní. Daň výdělková má býti daní progresivní, procento zdanění bude totiž záviseti na poměru absolutního výnosu ke kapitálu. Potom u dvou podniků reálně (t. j. co do výrobních prostředků) stejně vybavených, byl by při stejném absolutním výnosu hůře na tom ten, který má svůj kapitál cela nebo převážně vyjádřený mírovými čísly. Jest nezbytno, aby pro všechny podniky byl základ zdaňovací fakticky a nikoliv jen formálně stejný, aby zaručena byla daňová rovnoměrnost. Proto jest třeba upraviti zákonem o stabilisačních bilancích tuto otázku tak, aby podniky mohly převésti své bilanční hodnoty, jejichž čísla jsou vyjádřena ještě hodnotnějšími korunami, na čísla, která odpovídají nynější kupní síle koruny. I když po zavedení stabilisačních bilancí čistý výnos podniků snad na nějakou dobu poněkud klesne, bude to zjev jen přechodný. Naproti tomu bude zajištěna pro národní hospodářství výrobní základna, která umožní, aby v budoucnosti celá výroba stoupala, aby pak výše výnosu vykazovala stoupající linii.

Zavedení stabilisačních bilancí jest žádoucí také s hlediska úvěrové politiky, zvláště pro opatření mezinárodních úvěrů. Cizina často uvádí, že bilance našich podniků jsou nejasné a nepřehledné a že se nehodí za podklad jednání o úvěr. Také pro kapitálový a emisní trh bude zavedení stabilisačních bilancí prospěšné.

Předpokladem k bilanční reformě, k převedení bilančních hodnot na stejnou peněžní jednotku, jest, že tato peněžní jednotka jest stabilisována. Uvedením v činnost Národní banky čsl. počala také působnost novely k zákonu o cedulové bance ze dne 23. IV. 1925, č. 102 Sb. z. a n., takže Národní banka jest povinna udržovati kurs koruny stabilním na nynější úrovni. Stabilisace koruny jest tedy i zákonem zajištěna, takže tento předpoklad jest splněn. Kromě toho také hospodářské poměry jsou už delší dobu ustáleny, pokud ovšem poválečné hospodářské poměry stabilisaci připouštějí, takže jest možno provésti bilanční reformu. Nynější doba jest k zavedení stabilisačních bilancí zvláště vhodná, protože nyní se provede také reforma přímých daní na širokém základě. Tato reforma předpokládá, že bilančně zjištěný a vykázaný výnos, který bude základem pro zdanění, bude vyšetřen podle správných hospodářských zásad.

Tím, že se přikročuje k zavedení stabilisačních bilancí, které mají umožniti podnikům, aby ve svých bilancích jednotlivé položky uvedly v hodnotách, které odpovídají nynější kupní síle koruny, tedy v korunách stabilisovaných, dokumentuje se současně, že nepomýšlí se na měnovou reformu, nýbrž že jest úmyslem, ponechati nynější měnovou jednotku. Reforma bilancí jest jedním z důsledků měnové stabilisace; k dokončení konsolidace našeho národního hospodářství a k odstranění zbytků z dob inflačních jest její provedení nutné.