Národní Shromáždění republiky
Československé souhlasí s obchodní
úmluvou mezi republikou Československou a republikou
Polskou, podepsanou ve Varšavě dne 23. dubna 1925,
s dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne
3. července 1925, s II. dodatkovým protokolem, podepsaným
v Praze dne 21. dubna 1926 a s prohlášeními
ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých
celních sazeb.
Předkládaná obchodní úmluva
mezi republikou Československou a republikou Polskou, projednávaná
od počátku prosince 1924 do 7. dubna 1925 a podepsaná
ve Varšavě dne 23. dubna 1925, znamená důležitou
etapu ve vybudování hospodářských
styků mezi Československem a Polskem.
Dosavadní vývoj těchto styků jest
charakterisován těmito číslicemi.
Kdežto v roce 1921 vykazovala naše obchodní bilance
s Polskem aktivum 1040.3 mil Kč, klesla tato aktivita v
r. 1922 na 280.6 mil Kč a v r. 1923 změnila se v
pasivum 17.9 mil Kč, které v r. 1924 vzrostlo na
170.8 mil. Kč.
I když by tyto číslice byly vyjádřeny
ve zlatých korunách, čímž se
diference značně zmenší, přece
jen k osvětlení tohoto vývoje třeba
připojiti několik poznámek.
Především třeba konstatovati přesuny,
které vznikly ve vzájemné obchodní
bilanci po připojení Horního Slezska k Polsku.
Tak na př. ve skupině dříví
a uhlí činil náš vývoz do Polska
v r. 1921 140 mil. Kč při polském dovozu
pouze 12.2 mil. č. v r. 1924 naopak náš dovoz
z Polska činil v této skupině 142.3 mil.
Kč při vývozu do Polska ve výši
37.9 mil. Kč. Podobně je tomu i v jiných
oborech průmyslových, kde hornoslezská výroba
přichází v úvahu.
Jiný moment, který má značný
vliv na přesuny ve vzájemné obchodní
bilanci, jest odstraňování různých
vývozních omezení v Polsku z prvých
poválečných let. Tak na př. ve třídě
jatečného dobytka činil náš dovoz
z Polska v r. 1924 1476 mil. Kč proti pouhým 200.000
Kč v r. 1921 (Jde především o dovoz
dobytka vepřového).
V dovozu minerálních olejů figuruje Polsko
na našem trhu v roce 1924 číslicí 155
mil. Kč proti 106 mil. Kč v roce 1923.
Analysujeme-li vůbec polský dovoz k nám,
vidíme, že se soustřeďuje na několik
význačných skupin, zatím co náš
vývoz do Polska rozptýlen je do velikého
množství nejrůznějších artiklů
všech druhů výrobních, z nichž
nejdůležitější jsou skupiny textilu
(v r. 1924 činil vývoz bavlněného
zboží 107 mil. Kč, lněného zboží
10 mil. Kč, vlněného
zboží 74 mil. Kč, konfekce 19.7 mil. Kč),
papíru (7 5 mil. Kč), kůže a koženého
zboží (47.3 mil. Kč), skla (11 mil. Kč),
hliněného zboží (16.8 mil. Kč),
železa a železného zboží (81.3 mil.
Kč), strojů (38 mil. Kč) atd. atd., nehledě
k velké řadě jednotlivých
druhů zboží téměř ve všech
oborech průmyslových, jakož i v četných
odvětvích výroby zemědělské,
kde ovšem dosavadní statistiky nemohou vůbec
namnoze podati žádného obrazu v důsledku
různých omezení (na př. u vína
přicházejícího v úvahu
ze Slovenska a Podkarpatské Rusi byl dovoz dosud do Polska
zakázán atd.).
Po stránce obchodně-politické ztěžovaly
tudíž vzájemné obchodní styky
za bezesmluvního stavu zejména tyto skutečnosti.
Především nepříznivé vzájemné
diferencování v poměru k cizí smluvní
konkurenci v těch oborech, ve kterých existovaly
celně tarifní smluvní slevy.
Další překážkou byl nedostatek
celně-tarifní úpravy pro zboží
ve vzájemném styku nejdůležitější,
u něhož výše autonomních sazeb
nepřipouštěla rozvoje obapolné výměny
zboží.
Předkládaná obchodní úmluva,
která směřuje k vytvoření vhodných
obchodně-politických předpokladů pro
rozvoj vzájemných hospodářských
styků, obsahuje mimo vlastní úmluvu čtyři
seznamy celně-tarifní (A - D) a závěrečný
protokol; jakož i úmluvu veterinární
spolu se závěrečným protokolem (příloha
E a F). V jednotlivostech dlužno uvésti toto:
V prvních 8 článcích úmluvy
upravuje se právní postavení státních
příslušníků a právnických
osob jedné smluvní strany na území
strany druhé. Jest tu zejména řešena
otázka nastupování a provozování
obchodu a živností příslušníky
obou států, včetně návštěvy
veletrhů a trhů na území druhé
strany ve smyslu zásady o nejvyšších výhodách
právě tak jako zacházení s příslušníky,
pokud jde o jejich majetek movitý a nemovitý, jejich
práva a zájmová účastenství,
jakož i jich právo vystupovati před soudy a
úřady.
Zvláštní pozornost je rovněž věnována
osobám právnickým, zejména akciovým,
jakož i jiným obchodním, průmyslovým,
finančním a plavebním společnostem,
úmluva upravuje vzájemné podmínky
činnosti společností zřízených
ve smyslu platných zákonů v kterémkoli
ze smluvních států na území
druhého.
V příčině daní neb jiných
dávek, které se platí z provozování
obchodů a živností, bude s příslušníky
a společnostmi každé smluvní strany
nakládáno na území druhé stejně
jako s domácími. Rovněž ohledně
vnitřních dávek veřejných jakéhokoliv
druhu, které zatěžují neb budou zatěžovati
výrobu či spotřebu libovolného druhu
zboží v jednom ze smluvních států,
stanoví úmluva, že zboží druhé
smluvní strany nesmí býti
zasaženo více nežli zboží domácí
neb pocházející z kteréhokoliv třetího
státu.
Dle čl. VIII. se však neprejudikuje těmito
ustanoveními domácím zákonodárným
nebo administrativním opatřením, pokud se
vztahují na všechny cizince. Ustanovení dalších
článků (IX. - XII.) zajišťují
zboží dováženému a vyváženému
ve vzájemném styku ve všech ohledech, zejména
v oboru cel, dávek a veškerých vedlejších
poplatků a přirážek nakládání
dle zásady nejvyšších výhod a kromě
toho sjednávají se celně-tarifní
slevy pro zboží vyjmenované v připojených
seznamech A, B; listiny C a D obsahují seznamy zboží,
pro něž sjednané sazby byly konsolidovány.
V seznamu A jest obsaženo československé zboží,
jemuž dostává se celně-tarifních
slev při dovozu do Polska. V oboru zemědělském
jsou to vedle zelí a okurek hlavně čekankový
kořen, některé druhy ovoce a sýrů,
vinné hrozny, v oboru průmyslovém zejména
orientální cukrovinky, malinová šťáva,
droždí, pivo, některé minerální
vody, určité druhy obuvi, kůže a kožené
zboží vůbec, dále
slevy z oboru keramiky, skla, chemie, železného zboží,
strojnictví (zejména slevy na specielní stroje
cukrovarské, pivovarské, lihovarské, pro
sladovny a rafinerie minerálních olejů, jichž
podrobný výpočet jest v závěrečném
protokolu, některé skupiny
strojů hospodářských atd.), dále
slevy v oboru papíru a průmyslu textilního,
malokovového, galanterie a j. V celku se týkají
tyto slevy asi 100 různých československých
artiklů, jež spadají asi do 36 položek
celního tarifu.
K celkovému posouzení celního
režimu, jehož bude požívati československé
zboží při dovozu do Polska, třeba ovšem
ještě vzíti v úvahu celně-tarifní
slevy vyplývající ze smlouvy polsko-francouzské.
Pokud jde o polský dovoz do republiky Československé,
byly Polsku přiznány slevy dle seznamu B, k nimž
ovšem přistupují na základě doložky
o nejvyšších výhodách slevy z našich
tarifních smluv s ostatními státy (Francií,
Italií, Rakouskem).
Pokud ještě přechodně v obou státech existuj í dovozní a vývozní omezení, jiná nežli
připouští článek XIV., stanoví
úmluva (ve čl. XIII.), že bude v tomto oboru
za příčinou usnadnění výměny
zboží sjednána zvláštní
úprava.
Článek XV. připouští možnost
zavésti ve vzájemném styku osvědčení
o původu. V této věci bylo jak během
jednání o úmluvu, tak při provádění
Prozatímní úpravy s československé
strany usilováno o zjednodušení formalit a
zmírnění příslušných
poplatků, pokud v Polsku taková osvědčení
se vyžadují, jednak pro aplikaci smluvních
cel, jednak z jiných důvodů obchodně-politických.
Článek XVI. týká se opatření
proti nekalé soutěži a obsahuje podobná
ustanovení, jako obchodní smlouva československo-francouzská.
Svoboda transitní dopravy, mající pro oba
smluvní státy zejména vzhledem k jich zeměpisné
poloze mimořádný význam, zaručena
jest ve čl. XVII. tak, že ustanovení Barcelonské
úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna
1921 rozšiřuje se rovněž na případ
politického napětí (čl. 7. Barcelonského
statutu), jakož i na případ války za
předpokladu ovšem, že to bude ve shodě
s právy a povinnostmi smluvních
stran jako členů Společností národů.
Doprava osobní a zavazadlová upravuje se v obchodní
úmluvě na základě zásady paritní.
Rovněž zboží v přepravě
nákladové bude požívati na železnicích
druhé smluvní strany nejnižšího
výpočtu dovozného vyplývajícího
z tarifů vnitřních nebo svazových
na přepravní trati ve směru dopravy. Vedle
toho zaručují si obě smluvní strany
ve svých vzájemných stycích v oboru
železničních tarifů zacházení
podle zásady nejvyšších výhod a
vzájemně blahovolnou tarifní
politik.
Aby se usnadnilo zřízení a provádění
přímé dopravy jednak mezi územími
smluvních stran, jednak mezi územím jedné
ze smluvních stran a třetími státy
přes území druhé smluvní strany,
byla ve smyslu čl. XXIII. mezi oběma vládami
sjednána zvláštní administrativní
dohoda tarifní, která stanoví zásady
včetně příslušných tarifních
slev pro vypracování přímých
železničních tarifů pro ony druhy zboží,
jež v tomto směru nejvíce přicházejí
v úvahu.
Článek XXIV. obsahuje obvyklá ustanovení
o výhodách pro obchodní zástupce,
a to jak ve příčině jich obchodní
činnosti na území druhé smluvní
strany, tak co do celního řízení s
jich vzorky.
Úprava pohraničního styku jakož i případných
otázek plavebních vyhrazuje se zvláštním
dohodám (Čl. XXV.).
Úmluva veterinární
s příslušným závěrečným
protokolem (příl. E a F) tvoří dle
článku XXVI. integrující součást
obchodní úmluvy.
Článek XXVII. vyhrazuje polské vládě
právo prohlásiti, že, svobodné město
Gdansko jest smluvní stranou v této úmluvě.
Tato klausule, daná právním poměrem
Polska k svobodnému městu Gdansku, přichází
ve všech novějších polských smlouvách.
Úmluva nabude účinnost patnáctého
dne po výměně ratifikačních
listin a bude závaznou pro obě strany po dobu jednoho
roku, načež se pak mlčky prodlužuje s
možností tříměsíční
výpovědi. Může však také
býti v dohodě obou vlád uvedena v prozatímní
účinnost ještě před ratifikací,
pokud příslušná zákonodárství
obou smluvních stran k tomu opravňují.
Spolu s obchodní úmluvou se předkládají
tyto dodatky k ní, tvořící s ní
nedílnou součást:
1. dodatkový protokol, sjednaný a podepsaný
v Praze, dne 3. července 1925,
2. II. dodatkový protokol, sjednaný
a podepsaný v Praze, dne 21. dubna 1926,
3. oboustranné prohlášení ze dne 21.
dubna 1926 o vázání některých
celních sazeb.
Dodatkový protokol ze dne 3.
července 1925 obsahuje jednak zvýšení
percentuelních slev na československé zboží
ze seznamu A obchodní úmluvy z 23. dubna 1925, pokud
bylo postiženo zvýšením cel v Polsku z
19. května 1925 a to tak, že kromě jediné
výjimky obnovuje se výše
smluvních sazeb jak byla před zavedením nových
cel. Kromě toho obsahuje slevy pro některé
další druhy zboží, jež dosud sice
smluvních sazeb nepožívalo, avšak zvýšením
cel značně bylo postiženo, jako na př.
pro čerstvá jablka, marmelády a povidla
s cukrem, povidla bez cukru, zamišovou obuv, nádobí
hrnčířské zboží z obyčejné
hlíny, ozdobné zboží fajancové,
piana a pianina.
Dne 1. ledna t. r. zvýšilo Polsko opětně
cla na velkou řadu artiklů, což vyvolalo potřebu
nových jednání, jichž výsledkem
jsou úmluvy podepsané dne 21.
dubna 1926.
Ve II. dodatkovém protokole ze dne 21. dubna 1926 poskytuji
si obě strany vzájemně celní slevy.
Redukce československé týkají se 15
druhů zboží, z nichž většina
byla poskytnuta již dříve státům
jiným. Naproti tomu Polsko snižuje cla asi na 86 druhů
československého zboží. Slevy tyto týkají
se z oboru zemědělského jablek, vinných
hroznů a keřů, z oboru pak průmyslového
přináší úmluva slevy hlavně
na kůže, obuv, některé výrobky
chemické, dlažební kámen, mlýnské
kameny, zboží hliněné,
skleněné, kovové, papírové
a kloboučnické.
Podnět k dodatkovému protokolu k veterirární
úmluvě ze dne 23. dubna 1925 byl dán praktickou
potřebou dle zkušeností, nabytých po
podepsání úmluvy ze dne 23. dubna 1925.
V závěrečném protokole zavazuje se
vláda polská poskytnouti ochranu označení
československého chmele, plzeňského
piva a československých minerálních
vod.
Svým obsahem důležitý jest zejména
obsah not, jimiž pro vzájemný styk si obě
strany vážou pro dobu trvání smlouvy
některá cla.
S hlediska československého smluvního systému
nejedná se o nějaký nový závazek,
ježto na podkladě dosavadních obchodních
smluv jsou naše smluvní cla stejně již
pevně vázána. Naproti tomu poskytuje Polsko
po způsobu systému francouzského ze svých
cel jen procentuální slevy, při čemž
byl základ až dosud pohyblivý. V předkládané
dohodě váže nám Polsko pro 135 hlavních
vývozních druhů československého
zboží svoje základní cla. Tím
dostává se našemu exportu pevné kalkulační
base na. delší časové
období a tím i předpokladu pro prohloubení
hospodářských styků.
V ostatním poukazuje vláda k ustanovením
obchodní úmluvy samé, dodatkových
protokolů a prohlášení o vázání
některých celních sazeb.
Po stránce formální vláda projevuje
přání, aby tato předloha byla projednána
zároveň poslaneckou sněmovnou a v ní
výborem zahraničním a výborem pro
záležitosti obchodu, průmyslu a živností
a senátem a v něm výborem zahraničním
a výborem národohospodářským.
Texty obchodní úmluvy, dodatkových protokolů
a prohlášení o vázání
některých celních sazeb se předkládají
ve zvláštních exemplářích
ve znění francouzském a v českém
překladě.