Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Měl-li nájemník dne 1. května 1924 místnosti již najaty, jest obecně přípustno zvýšení nájemného od 1. ledna 1928

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytů, než které jsou uvedeny pod lit. b) na částku nepřevyšující základní nájemné o 50% ročně,

b) u bytů a jednotlivých částí bytů, obsahujících 2 obytné místnosti a kuchyni nebo čítajíc pokojíky pro služebné a ostatní příslušenství, na částku nepřevyšující základní nájemné o 70%,

c) u bytů větších, než které jsou uvedeny pod lit. b) a u jiných místností, mimo místnosti uvedené pod lit. d), na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%,

d) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, na částku nepřevyšující základní nájemné o 60%, jde-li a malé provozovny, na částku nepřevyšující základní nájemné o 70%, jde-li a střední provozovny, na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%, jde-li o velké provozovny.

(2) U místností pronajatých po 1. květnu 1924 novému nájemníku jest obecně přípustna zvýšení nájemného od 1. ledna 1928

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytů, než které jsou uvedeny v odst. 1., lit. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 80%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených v odst. 1., lit. b) a c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 100% a u jiných místností uvedených v odst. 1., lit. c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%,

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, na částku nepřevyšující základní nájemné o 70%, jde-li o malé provozovny, na částku nepřevyšující základní nájemné o 80%, jde-li o střední provozovny, a na částku nepřevyšují základní nájemné o 110%, jde-li o velké provozovny.

(3) Mimo zvýšení uvedené v odst. 1. jest od 1. ledna 1928 obecně přípustno další zvýšení nájemného o 20% základního nájemného u bytů o 5 nebo více obytných místnostech, je-li počet dospělých osob byt obývajících, nepočítaje osoby služebné, menší než počet obytných místností, zvýšený o jednu. Nedospělí členové domácnosti čítají se vždy dva a při lichém počtu také zbývající jeden člen za dospělou osobu. Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, špíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonávání svého povolání.

(4) Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu předepsána buď

a) daň z příjmu (dôchodková) z poplatného příjmu přes 60.000 Kč nebo

b) daň výdělková podle II. hlavy zákona o dani osobní (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobková podniků veřejně účtujících podle zák. čl. VIII. z r. 1909 a zák. čl. XXXIV z roku 1916) z poplatného výnosu přes 250.000 Kč, může býti zvýšeno nájemné od 1. ledna 1928 na částku nepřevyšující základní nájemné o 150%. Rozhodným jest poslední předpis, který nabyli právní moci, leč by poplatný příjem (výnos) podle pozdějšího předpisu, který nenabyl ještě právní moci, byl nižší. Z důvodu uvedeného pod lit. a) lze nájemné zvýšiti jen z bytů a jednotlivých částí bytu a z důvodu uvedeného pod lit. b) jen z místností, užívaných k výdělečné činnosti v ústředí, které nejsou částí bytu. U cizozemských společností pokládá se za ústředí jejich sídlo v tuzemsku podle platných ustanovení daňových. Berní správy jsou povinny k dotazu soudu sděliti, zda poplatný příjem (výnos) nájemníkův podle rozhodného posledního předpisu převyšuje částku uvedenou pod lit. a) a b) či nic.

(5) Zvýšení nájemného podle odst. 1., až 4. přes míru ustanovenou §§ 9 a 10 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 Sb. z. a n., jest však přípustné jen potud, pokud jest větší než částka, o kterou jest zvýšeno nájemné z důvodu úhrady nákladu, učiněného na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy do mu podle ustanovení § 8, odst. 1., čís. 4, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., lit. d), zákona ze.dne 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., čís. 4, zákonů ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb. z. a n., ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 Sb. z. a n., a ze dne 26. března 1925, čís. 48 Sb. z. a n.

Zvýšení nájemného podle § 29 přes míru ustanovenou §§ 9 a 10 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 Sb. z. a n., zvýšení nájemného podle § 32, odst. 2., a zvýšení nájemného z důvodu přesunutí stavebního příspěvku (§§ 15, 33, a 34, odst. 2.), nezapočítá se do vyměřovacího základu daně činžovní a jiných dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty).

(1) O tom, je-li provozovna podle § 29 malá, střední nebo velká, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikosti, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžaduje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu jest sídlo soudu.

(2) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místnosti užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tam soud podle okolností případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

(1) Nad míru uvedenou v § 29 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodů uvedených v odstavcích 2. až 5., a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud, v jehož obvodu jest byt, zvýšení přípustným.

(2) Zvýšení nájemného jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajimatelovy

1. zvýšením veřejných dávek z domu nebo nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávky z majetku a přírůstku na majetku,

2. zvýšením pravidelných ročních výloh za

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodoměr, plynoměr a elektroměr,

c) čištění domovní stoky,

d) čištění žumpy,

e) vymetání komínů a za

f) odvážení popele a smetí z domu,

3. zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotékami úrokové míry,

pokud zvýšení pod čís. 1. až 3. uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším, prvém pronájmu. Jsou-li pro výlohy uvedené pod čís. 2. a 3: veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku vypočítanou podle těchto sazeb, leč že byly výlohy nižší.

(3) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám, které jí používají nebo na její používání činí nárok.

(4) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, ledaže byly nutny, aby byt byl udržen v uživatelném stavu.

(5) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

(6) Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odst. 2., čís. 2., zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy, spojené s udržováním a správou domu, nebo že byly provedeny občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle § 29.

(7) Obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy (finančního ředitelství) vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 2., čís. 1. a 2.

(1) Nad míru uvedenou v §§ 29 a 32 smí býti nájemné zvýšeno jen o částku, kterou vlastník domu může přesunouti ze stavebního příspěvku na nájemníka, a to:

1. u místností, které byly pronajaty 1. srpna 1914, nebo které byly poté poprvé pronajaty do 28. ledna 1917, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do 13. listopadu 1916, smí býti na nájemníka přesunuta jenom částka činící tolik procent základních a nájemného, kolik procent činí podle ustanovení § 5, odst. 1., tento příspěvek;

2. jsou-li v domě místnosti jiné, než které jsou uveleny pod čís. 1., rozvrhne se stavební příspěvek, pokud nemohl býti přesunut podle ustanovení čís. 1., na uživatele těchto jiných místností podle nájemného (nájemní hodnoty) skutečně placeného;

3. nejsou-li v domě místnosti jiné, než které j sou uvedeny pod čís. 1., a činí-li předpis stavebního příspěvku větší částku než jest částka, která může býti na nájemníky přesunuta podle čís. 1., rozvrhne se rozdíl na všechny uživatele místností podle poměru skutečně placeného nájemného (nájemní hodnoty); činí-li menší částku, připadne rozdíl k dobru vlastníka domu. Částka, na kterou smí býti nájemné zvýšeno podle ustanovení §§ 29 a 32, odst. 2., čís. 1. až 3., a podle odst. 1. tohoto paragrafu, nesmí přesahovati základní nájemné o 500%.

(1) Ustanovení §§ 28 až 32 nevztahují se:

1. na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. května 1922 do 31. března 1925 na určitou dobu aspoň 3 let o bytech, skládajících se mimo kuchyně a pokojíky pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytů,

2. na nájemní smlouvy učiněné po 31. březnu 1925 aspoň na,dobu 5 let o bytech, skládajících se mimo kuchyně a pokojíky pro služebné ze 3 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu.

(2) U nájemních smluv podle odst. 1. může býti přesunut stavební příspěvek podle ustanovení § 33, odst. 1., na nájemníka jen potud, pokud se tím nájemné nezvýší nad částku přesahující základní nájemné o 500%.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ač není-li zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 32, odst. 2., čís. 1. a 2., přípustno již od dřívějšího dne.

Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvláště odůvodněno.

(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 36 jest také užíti na podnájem.

(4) Nájemník jest k žádosti vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

(1) Pronajimatel jest povinen udati na požádání nájemníkovi, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.

(2) žádá-li nájemník vyšší podnájemné, než jak připouští § 37, odst. 1. až 3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšení jest přípustné.

Pronájem nebo postoupení bytu s podmínkou, že nájemník koupí zařízení bytu, jest zapovězen. Co bylo z tohoto důvodu plněny může býti požadováno zpět se zákonnými úroky.

(1) Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník nebo jiný uživatel bytu dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajimatel, dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

(2) Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 32 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 36 nebo podnájemného podle § 37, rozhoduje soud, v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu.

(2) O zvýšení nájemného podle §§ 29 a 33 rozhoduje soud v odst. 1. uvedený k návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu jen, neshodnou-li se strany o základním nájemném podle § 28 neb o jiných podmínkách zvýšení nájemného.

(3) Pronajimatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu, a navrhuje-li zvýšení, uvésti ve svém návrhu dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zvýšení.

(1) Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajimatelův úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v § 29, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 36 a o podnájemném podle § 37. O tom, je-li podnájemné nebo úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 37 a 36 přiměřená, rozhoduje soud i k návrhu vlastníka domu. Strany se mohou ve smlouvě tohoto práva vzdáti.

(2) Byl-li návrh na přezkoušení úmluvy podán, jest soud oprávněn vyslechnout strany, podle výsledku šetření nájemné nebo podnájemné neb úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění upraviti s účinkem od nejbližšího nájemního období přiměřeně v mezích tohoto zákona: Přeplatků za dobu minulou nelze zpět žádati.

(3) K žádosti nájemníka, jemuž bylo nájemné zvýšeno podle § 29, odst. 4., může soud upraviti nájemné na, míru přípustnou podle § 29, odst. 1. a 2., prokáže-li nájemník, že podle pozdějšího předpisu nemá poplatného příjmu (výnosu) uvedeného v § 29, odst. 4.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 41 nebo 42, obešle strany podotknou, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo jednání vyslati zmocněnce s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodny pro přípustné zvýšení.

(4) O útratách platí zásady řízení sporného, s výjimkou útrat právního zastoupení v prvé stolici, jež hradí každá strana ze svého.

Do rozhodnutí soudu podle §§ 41 a 42 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice; stížnost jest podati u okresního soudu. Další opravný prostředek jest vyloučen.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně na tom, je-li přípustné zvýšení nájemného podle §§ 29, 32 a 33 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 36 nebo podnájemného podle § 37, nebo jsou-li přiměřené úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 36 nebo podnájemné podle § 37 čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li j ž o věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.

Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajmouti, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne neb opatří.

Kdo učiní údaje, k nim jest podle ustanovení tohoto oddílu povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jich neučiní nebo jinak ustanovení tohoto oddílu obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle ustanovení tohoto oddílu zapovězena, nebo kdo učiní veřejná oznámení odporující ustanovením §§ 46 a 47, buď potrestán, nejde-li o činy přísněji trestné, politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) I. stolice a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutou do 20.000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

Protokoly a podání v řízení soudním podle ustanovení tohoto oddílu podléhají poplatkům stanoveným pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému (saz. pol. 6, A) a) a E), aj. vyhlášky min. fin. ze dne 22. března 1922, čís. 123 Sb. z. a n., a §§ 14 a 15 zák. čl. XLIII z r. 1914).

Ustanovení o bytech v tomto oddílu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytu a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se nevztahují:

1. na domy, jakož i na přestavby, přístavby a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, a v jiných domech na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 nově zřízeny nebo z neobytných na obytné upraveny a pronajaty;

2. v obcích s méně než 2000 obyvateli na části bytu vlastníka domu, které byly pronajaty po 1. květnu 1924;

3. na dámy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady, obce, okresu, župy, zemského župního svazu, země, sociálně-pojišťovacího ústavu nebo stavebního sdružení, které bylo ministerstvem sociální péče uznáno za obecně prospěšné, na domy a objekty ve vlastnictví nebo správě státu a na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů. Jde-li o domy osady, obce, okresu, župy, zemského župního svazu nebo země, jest výpověď přípustna jen na základě pravoplatného usnesení místního zastupitelstva u osady, obecního zastupitelstva u obce, okresního výboru (okresní správní komise), župního výboru, zemského svazového výboru nebo zemského (správního) výboru (zemské správní komise);

4. na byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi, dále a byty a místnosti, které se po vyhlášení tohoto zákona pronajímají novému nájemníkovi nebo podnájemníkovi, v obou případech s výjimkou bytů zajištěných podle § 13 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., a bytů, pro které byl určen nájemník podle § 2, odst. 2., právě uvedeného zákona o mimořádných opatřeních bytové péče ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n.; a zákona ze dne 19. prosince 1924, čís. 296 Sb. z. a n.;

5. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců;

6. na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po vyhlášení tohoto zákona;

7. na smlouvy učiněné před vyhlášením tohoto zákona, při nichž smluvená nájemní doba přesahuje 31. prosinec 1929, i když se obnoví po.projití smluvené nájemní doby novou smlouvou nebo mlčky, vyjímajíc smlouvy uvedené v § 22, odst. 4.;

8. na místnosti v domech podrobených domovní dani třídní v místech, které nejsou dani činžovní zcela podrobeny.

(2) Počínajíc 1. lednem 1930 nevztahují se ustanovení tohoto oddílu:

1. na smlouvy podnájemní učiněné před vyhlášením tohoto zákona;

2. na místnosti, které byly po prvé pronajaty po 27. lednu 1917, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916.

Osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty nebo jiné místnosti podle ustanovení § 21, odst. 2., č. 9., 12. a 13., tohoto zákona nebo podle §§ 9 a 20, odst. 2., zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., může býti dána výpověď jen podle ustanovení §§ 21 až 23, i když jde o místnosti, na které se jinak ustanovení tohoto oddílu o výpovědi nevztahují.

Zvýšení původně smluveného nájemného osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty podle ustanovení § 9 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., nesmí býti větší, než zvýšení nájemného přípustné podle ustanovení tohoto oddílu. Jde-li o takové náhradní byty v domech, přestavbách, nástavbách nebo přístavbách, pro něž bylo uděleno úřední stavební povolení po 27. lednu 1917, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, jest pro obecně přípustné zvýšení nájemného rozhodné nájemné, které bylo původně smluveno; bylo-li smluveno teprve po 3. květnu 1920, je rozhodné původně smluvené nájemné snížené o 20%.

Vzdá-li se obec ochrany nájemníků pravoplatným usnesením obecního zastupitelstva, a schválí-li usnesení politický úřad II. stolice, pozbudou v obci ustanovení tohoto oddílu účinnosti počátkem nejbližšího kalendářního roku.

V místech, kde jest několik okresních soudů, může býti vládním nařízením přenesena pravomoc ve věcech nájemních podle §§ 21, 24, 32, 41 a 42 tohoto zákona na jeden z nich.

Výhod ustanovení tohoto oddílu jsou účastni též příslušníci cizího státu za stejných podmínek jako příslušníci Československé republiky, nakládá-li cizí stát s příslušníky československými v tomto směru stejně jako se svými státními příslušníky.