Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

K úhradě státních výdajů spojených s podporou stavebního ruchu vybírá se za dobu od 1. ledna 1928 do 31. prosince 1934 stavební příspěvek podle ustanovení tohoto oddílu.

Stavebnímu příspěvku jsou podrobeny budovy nebo části budov, pro něž bylo uděleno stavební povoleni před 28, lednem 1917, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi před 13. listopadem 1916, a jež podrobeny jsou v době v § 1 uvedené dani činžovní nebo jsou dočasně od ní osvobozeny.

(1) Stavebním příspěvkem jest povinen vlastník budovy, může jej však přesunouti na nájemníky místností, na které se vztahují ustanovení oddílu II. tohoto zákona, podle ustanovení § 33 a na jiné nájemníky nebo jiné uživatele místností, z nichž jest povinen přiznati nájemné (nájemní hodnotu) k dani činžovní podle obdoby ustanovení § 33.

(2) Částku stavebního příspěvku připadající na místnosti vlastníkem samým užívané nese vlastník budovy ze svého.

(3) Vlastník budovy jest povinen sestaviti rozvrh předepsaného stavebního příspěvku na všechny uživatele místností a jej všem uživatelům místností předložiti k nahlédnutá na potvrzení.

(4) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku budovy, rozumí se jím také trvalý nebo doživotní poživatel.

(1) Stavební příspěvek se vyměří:

a) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z celoročního hrubého nájemného (nájemní hodnoty) budovy nebo její části podle § 6, odst. 1., zákona ze dne 9. února 1882, čís. 17 ř. z.,

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi z celoročního hrubého nájemného (nájemní hodnoty) budovy nebo její části podle § 44, lit. b), zák. čl. VI/1909

za činžovní rok 1914, jež se zjistí z vyměřovacích spisů daně činžovní.

(2) Není-li dán základ podle ustanovení odst. 1., vyměří se stavební příspěvek z celoroční nájemní hodnoty, jež by pro budovu (část budovy) stejného nebo podobného druhu byla bývala v r. 1914 přiměřena, a jež se vyšetří podle ustanovení platných pro zjištění nájemní hodnoty k vyměření daně činžovní.

(3) U budov v místech daní činžovní zcela nepodrobených, z nichž se v době v § 1 uvedené vyměřuje v Čechách, na Moravě a ve Slezsku daň podle § 5, odst. 2., zákona čís. 17/1882 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň podle §§ 8 a 20 zák. čl. VI/1909, vyměří se stavební příspěvek podle ustanovení odst. 1. nebo 2. jen` z pronajaté částí budovy:

(1) Stavební příspěvek z budov (částí budov), kterých užívají jiné osoby než vlastník budovy, činí tato procenta ze základu uvedeného v § 4:

(2) Z budov (částí budov), kterých užívá vlastník sám ať k účelům obytným či jiným, činí stavební příspěvek 50% sazeb v odst. 1. uvedených.

(1) Stavební příspěvek předepíše úřad příslušný k vyměřování daně činžovní (v dalším zvaný vyměřovací úřad) vlastníku budovy jedním platebním rozkazem za léta 1928 až 1934, vyznače částky připadající na jednotlivá léta; jsou-li v budově též místnosti vlastníkem samým užívané, vyznačí se v platebním rozkaze předpis podle § 5, odst. 1., odděleně od předpisu podle § 5, odst. 2.

(2) Vznikne-li povinnost k dani činžovní a tím i povinnost k stavebnímu příspěvku teprve po 1. lednu 1928, předepíše se stavební příspěvek počínajíc dnem, kdy povinnost nastala, na zbytek doby v § 1 uvedené.

(3) Nastanou-li po 1. lednu 1928 okolnosti odůvodňující změnu sazby (§ 5, odst. 1. nebo 2.) nebo v místech dani činžovní zcela ne. podrobených změny v nájemních poměrech, předepíše se stavební příspěvek podle změněné sazby nebo podle změněného základu dnem, kdy změna nastala, na zbytek doby v § 1 uvedené, a stavební příspěvek předepsaný za tuto dobu podle starého základu nebo podle staré sazby se odepíše.

Stavební příspěvek je splatný u příslušného berního úřadu ve stejných lhůtách jako daň činžovní.

(1) Nezapraví-li uživatel místnosti vlastníku budovy částku ze stavebního příspěvku podle § 3, odst. 1:, naň přesunutou, může vlastník budovy žádati nejpozději do 6 týdnů po dni splatnosti stavebního příspěvku u vyšetřovacího úřadu protokolárně nebo písemně, aby mu nezapravená částka byla bezúročně posečkána, než tuto částku na dlužníku soudně vydobude. K žádosti připojí vlastník budovy jako průkaz rubriku o podané žalobě. O této žádosti rozhodne vyměřovací úřad s konečnou platností.

(2) O odpisu zažalované částky stavebního příspěvku v případě soudně prokázané nedobytnosti platí ustanovení § 10, odst. 2. a 3.

(1) Od stavebního příspěvku jsou osvobozeny budovy nebo části budov, které jsou z daně domovní vyňaty nebo trvale od ní osvobozeny.

(2) Při trvalém osvobození od daně domovní budov (častí budov) cizích států neplatí se stavební příspěvek jen v tom případě, je-li zaručena vzájemnost.

(3) Od stavebního příspěvku budou osvobozeny všechny budovy v obcích, v nichž podle § 54 pozbudou účinnosti ustanovení oddílu II. tohoto zákona.

(1) Nastanou-li po předpisu stavebního příspěvku okolnosti odůvodňující osvobození podle § 9, nebo zanikne-li povinnost k dani činžovní, nebo bude-li daň činžovní podle ustanovení zákonných odepsána, odepíše vyměřovací úřad stavební příspěvek poměrnou částkou z povinnosti úřední.

(2) Prokáže-li vlastník budovy, že částka, kterou jest možno podle § 3, odst. 1., přesunouti na nájemníky nebo jiné uživatele místností, jest zcela nebo z části nedobytna, nebo že nemohla býti přesunuta pro uprázdnění místností, odepíše vyměřovací úřad stavební příspěvek na jeho žádost poměrnou částkou.

(3) Za nedobytnou se považuje ta částka stavebního příspěvku (odst. 2.), která po uplynutí nájemního období, za které měla býti zapravena, nebyla zaplacena, a která ani soudní exekucí nemohla býti vydobyta.

(4) Výjimkou může nadřízený finanční úřad s konečnou platností podle volné úvahy povoliti odpis stavebního příspěvku (odst. 2.) též na základě jiných průkazů, jimiž se věrohodně dokáže, že soudní vymáhání musilo by zůstati bezvýsledné, poněvadž není exekučních předmětů, nebo jsou tu pouze takové, jichž nedostatečnost jest zřejmá pro jich nepatrnou cenu, pro zástavní práva na nich již dříve jiným věřitelům příslušející nebo pro nároky, jež k nim jiným osobám příslušejí.

(5) Zaplatí-li uživatel místností dodatečně částku stavebního příspěvku, jež podle předchozích ustanovení byla jako nedobytná odepsána, jest vlastník budovy povinen částku tu do 14 dnů odvésti bernímu úřadu a učiniti o tom zároveň oznámení vyměřovacímu úřadu. Opomene-li tak učiniti, bude potrestán podle ustanovení § 14.

(1) Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu, týkajících se předpisu, odpisu neb osvobození od stavebního příspěvku, lze se vlastníku budovy odvolati k nadřízenému finančnímu úřadu, který rozhodne s konečnou platností.

(2) Odvolání budiž podáno u vyměřovacího úřadu do 30 dnů, počínajíc dnem následujícím po doručení naříkaného rozhodnutí (platebního rozkazu a pod.).

(3) Odvolání nemá odkladného účinku.

(1) Stavební příspěvek vymáhá, se podle ustanovení platných pro vymáhání přímých daní.

(2) Z částek stavebního příspěvku, které nebyly včas zapraveny, jest vlastník budovy povinen platiti úroky z prodlení podle ustanovení platných pro přímé daně, přesahuje-li předpis stavebního příspěvku na rok 500 Kč; úroky ty jest mu povinen nahraditi uživatel místnosti, pokud prodlení zavinil.

O promlčení stavebního příspěvku a věcném ručení platí táž ustanovení jako pro daň činžovní.

Trestní ustanovení platná pro daň činžovní platí stejně i pro stavební příspěvek.

Zvýšení nájemného z důvodu přesunutí stavebního příspěvku nezapočítává se do vyměřovacího základu daně činžovní a jiných dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty).

(1) Výnos stavebního příspěvku včetně úroků z prodlení a exekučních poplatků náleží mimo podíl v odst. 3. uvedený výhradně Státnímu bytovému fondu a účtuje se odděleně od ostatních příjmů státních.

(2) Vyměřovací úřady zašlou Státnímu bytovému fondu opisy platebních rozkazů jakož i všech rozhodnutí stavebního příspěvku se týkajících, berní úřady zpraví tento fond o všech platbách na stavební příspěvek vykonaných.

(3) Z výnosu stavebního příspěvku připadnou finanční správě 2% na úhradu výloh s předpisem a vybíráním stavebního příspěvku spojených.

(4) Bližší předpisy stanoveny budou nařízením.

(1) Polovina skutečně splaceného stavebního přípěvku předepsaného podle ustanovení § 5, odst. 1., zúčtuje se jako bezúročný vklad vlastníka budovy u Státního bytového fondu. Tento vklad nemůže býti vkladatelem vypovězen a vypořádá se, jak jest v dalším ustanoveních.

(2) Jako vklad se však nezúčtují zaplacené úroky z prodlení.

(1) Koncem každého roku, ve kterém byl placen stavební příspěvek, uzavře se vkladový účet, a jeho saldo, pokud jest dělitelno 500, vyrovná se fondovými dluhopisy (§ 19) s kupony, z nichž první běží od 1. ledna příštího roku, a to v poměru 100 Kč jmenovité hodnoty fondových dluhopisů za 100 Kč vkladu.

(2) Zbytky takto vyrovnaných sald a salda, která v určitém roce nedosáhla výše 500 Kč, může vkladatel zvýšiti dobrovolným příplatkem na 500 Kč, načež se vyrovnají podle odstavce 1; jinak se převedou na vkladový účet příštího roku.

(3) Zbytky sald nebo salda, činící koncem roku 1934 méně než 500 Kč, vyplatí se vkladateli bezúročně hotově, zaplatí-li vkladatel do konce roku 1934 zcela stavební příspěvek. Jinak se použije salda jevícího se koncem roku 1934, jakož i částek po roce 1934 až do konečného uzavření vkladového účtu skutečně zaplacených především k uhrazení té poloviny dluhovaného stavebního příspěvku, která se nezúčtuje jako vklad. Přebytek se vypořádá podle ustanovení odst. 1. a 2. s tím rozdílem, že salda nebo zbytky sald menší než 500 Kč vyplatí se hotově.

(1) Do výše částky potřebné k vyrovnání vkladů (§§ 17 a 18) vydá Státní bytový fond dílčí dluhopisy v kusech po Kč 500, 1000, 5000 a 10.000. Dluhopisy ty svědčí doručiteli a zúročí se 4¹/₂% (odst. 3) celoročně zpětmo.

(2) Dluhopisy budou umařeny ve 40 letech, a to počínajíc rokem 1935 do konce roku 1974. Každoročně bude umořena nejméně jedna čtyřicetina celkové výše původního dluhu. Státní bytový fond jest povinen prováděti umořování v prvé řadě nákupem dluhopisů z trhu pod jmenovitou hodnotou. Bude-li takto umořeno v určitém roce méně než jedna čtyřicetina celkové výše původního dluhu, bude zbytek umořen slosováním, které v podrobnostech upraví vládní nařízení.

(3) Úspor docílených nákupy pod jmenovitou hodnotou použije se ke zvýšení úroku u kuponu, který jest po umořovacím termínu nejblíže splatný.

(4) Státní bytový fond má právo dluhopisy kdykoli po předchozí tříměsíční výpovědi hotově splatiti, a to bud všechny posud obíhající nebo jejich část; v tomto posledním případě určí se vypovězené dluhopisy v mimořádném slosování.

(1) Stát ručí podpůrně za správné vyúčtování a vyrovnání vkladů a za správné zúročení a splacení fondových dluhopisů.

(2) Fondových dluhopisů lze užíti k ukládání sirotčích peněz, peněz depositních, nadačních, peněz ústavů podléhajících veřejnému dozoru a peněz poštovního úřadu šekového, jakož i za služební a obchodní kauce, za tyto však jen do výše bursovního kursu a nikoli nad jmenovitou hodnotu.

(3) Úroky z dluhopisů jsou osvobozeny od daně rentové.

(1) Pronajimatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní, není-li jiné úmluvy, jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodu jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2) Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:

1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 28 až 33, 35 až 37, 41 a 42) nájemného, pokud jeho výše není sporná, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty opomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajimatel alespoň na 24 hodiny od upomínky povolil;

2. byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stihá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na jeho choti v domě bydlící, nebo pro trestný čin proti bezpečnosti cti spáchat na těchto osobách zlým nakládáním, nebo pro trestný čin proti cizímu majetku spáchaný na obyvatelích domu;

3. byl-li nájemník vypovězen z území republiky Československé nebo nájemník, jenž v bytě sám přebývá, vyhoštěn z obce;

4, má-li nájemník jiný a dostatečný byt v obci a nepotřebuje-li bytu pro výkon nebo při výkonu svého povolání, anebo nebydlí-li v bytě trvale, protože má přiměřený byt jinde;

5. užívá-li nájemník bytu k jiným účelům než k bydlení bez povolení nutného podle zákona;

6. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chováním v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy; tohoto ustanovení lze užíti obdobně na výpověď podnájemníka, který porušuje pořádek nebo způsobuje pohoršení v bytě;

7. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale sám bydlí trvale jinde;

8. dal-li nájemník najaté místnosti zcela nebo z části, se zařízením nebo bez něho, do podnájmu za úplatu, která jest vzhledem k nájemnému, které sám platí, a k hodnotě vedlejších plnění, jichž se dostává podnájemníkovi, a vzhledem k místním poměrům nepřiměřeně vysoká, a souhlasí-li podnájemníci s výpovědí;

9. prokáže-li pronajimatel právoplatné úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který buď uzná za dostatečný. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajimatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuj je-li v ní nepřetržitě, jest povinen nájemníkovi pronajmouti znovu byt, zaplatiti útraty stěhovací a nahraditi jinou škodu;

10. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstala-li by nájemní smlouva v platností, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním neb opominutím;

11. potřebuje-li majetník podmínku továrního, živnostenského nebo zemědělského k účelům provozním pro svého zaměstnance nutně bytu, zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku;

12. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný;

13. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, ač nenabyl-li domu koupi nebo směnou v posledních třech letech před podáním návrhu na výpověď. Při posuzování přiměřenosti náhradního bytu nezáleží na výpravě dosavadního bytu;

14. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou v posledních třech letech před odáním návrhu na výpovědi;

15. chce-li se vlastník domku nastěhovati na trvalo do bytu ve svém domku, který má, pouze jeden nebo dva byty, ač nenabyl-li vlastnictví domu v posledních třech letech před podáním návrhu na výpověď;

16. opatří-li pronajimatel nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, a nahradí-li mu útraty stěhovací; tohoto, ustanovení nelze užíti na jiné místnosti než byty;

17. byl-li nájemník právoplatným rozsudkem nebo výrokem správního úřadu zbaven živnostenského oprávnění nebo byl-li odsouzen soudem pro lichvu nebo pro trestné činy, uvedené v §§ 205 a) a 486 tr. zák. ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., ve znění čl. X. čís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, vyrovnávací a odpůrčí, v §§ 414, 416 a 387 zák. čl. V/1878 (uh. trestního zák.) a v § 4 zák. čl. V/1916 o nuceném vyrovnání mimo konkurs a o změně některých ustanovení konkursního řádu. Z těchto důvodů lze dáti výpověď jen z místností užívaných k provozování živnosti, které nejsou částí bytu; vztahovala-li se nájemní smlouva také na jiné místnosti, určí k návrhu nájemné na tyto místnosti připadající soud vykonaje potřebné šetření.

(3) Byla-li připuštěna, výpověď z důvodů uvedených v odst. 2. pod č. 10. až 15., jest povinen pronajimatel vypovězenému nájemníkovi znovu pronajmouti byt nebo jinou místnost a nahraditi mu zaviněnou škodu, nebude-li jich do 4 neděl po uprázdnění použito k účelu, pro který výpověď byla povolena. Do této lhůty se nepočítá doba potřebná k úpravě místností, bylo-li s úpravou začato nejdéle do 14 dní po uprázdnění místností a je-li v ní řádně pokračováno.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu před vyhlášením tohoto zákona, při nichž smluvená doba nájemní nepřesahuje 1. leden 1930, pokládají se až do tohoto dne za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou a zanikají tímto dnem, neskončil-li se nájem dříve. Před 1. lednem 1930 může pronajimatel takovou smlouvu vypověděti podle ustanovení § 21 s tím obmezením, že před vplynutím smluvené doby nájemní může smlouva býti vypovězena pouze z důvodů uvedených v § 21, odst. 2., čís. 1. až 5., 7., 8. a 9., a v § 23, odst. 2.

(2) Smlouvy nájemní a podnájemní uvedené v odst. 1., byly-li učiněny na dobu kratší 3 měsíců, zanikají projitím času, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajimatelovým déle tří měsíců.

(3) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné původně na určitou dobu, které byly před 3. květnem 1920 na neurčitou dobu prodlouženy. pokládají se po dobu účinnosti tohoto zákona za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajimatelovu jest užíti ustanovení § 21.

(4) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před vyhlášením tohoto zákona, v nichž jest nájemníkem stát, státní podnik, země, župa, okres neb obec, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 21 výpověď. Jinak obnovuje se taková smlouva nájemní a podnájemná na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajimatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajimatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.

(2) Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi padle § 21.

(1) Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodu jest byt. V návrhu bud uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Jde-li o důvod výpovědi podle § 21, odst. 2., č. 11., musí býti potřeba podniku prokázána právoplatným potvrzením politického úřadu (administrativní vrchnosti) prvé stalice. V žádosti o potvrzení jest udati nájemníka, kterému má býti dána výpověď, a zaměstnance, pro něhož majetník podniku bytu potřebuje. Nájemník budiž jako strana, o zahájeném šetření vyrozuměn. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k politickému úřadu druhé stolice, který rozhoduje s konečnou platností. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou persekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(3) Svolení k výpovědi z důvodu § 21, odst. 2., čís. 1., může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před končením jednání dlužné nájemné.

(4) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(5) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice; stížnost jest podati u okresního soudu. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

(1) Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 21, odst. 2., čís. 1. až 8., nebo z důvodu čís. 9., pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo z důvodu § 23, pokud jde o zneužívání bytu, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajimateli, jinak jest pronajimatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

(2) O útratách řízení opravného platí zásady sporného řízení.

Po smrti nájemníkově vstupují v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, jsou-li jeho dědici a bydlili-li v jeho bytě v době jeho smrti, nemajíce vlastního bytu.

Opustí-li nájemník společnou domácnost, kterou sdílel se sou rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

(1) Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích §§ 29 a 33.

(2) Pro obecně přípustné zvýšení nájemného jest rozhodno základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší, než pronajimatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajimatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(4) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok ku vyměření daně činžovní stanovena.

(5) K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení §§ 29 a 33 není potřebí zvláštních důvodů.