Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Za přestupek trestá se peněžitým trestem od padesáti Kč do deseti tisíc Kč anebo vězením od tří dnů do jednoho tisíce:

1. kdo proti povinnosti uložené ustanoveními tohoto zákona opomine uvésti původce neb užitý pramen;

2. kdo opatří napodobeninu díla výtvarného umění jménem anebo jiným označením původce díla původního způsobem vzbuzujícím zdání, že jde o dílo původní;

3. kdo naloží podobiznou proti výslovnému zákazu osob oprávněných podle §u 34, odstavce 1.;

4. kdo dále užívá titulu nebo jiného označení nebo vnější úpravy jiného díla, ač mu to bylo soudem zapověděno (§ 60);

5. kdo, nejsa k tomu oprávněn, uveřejní sebrané zprávy a zápisky určené pro listy (noviny nebo časopisy) (§ 25).

Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění a nesmí převyšovati dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.

(1) Konati trestní řízení o trestných činech uvedených v tomto zákoně přísluší obecným trestním soudům i v tom případě, byla-li obviněna osoba vojenská.

(2) Konati trestní řízení o přestupcích uvedených v § 47 náleží okresnímu soudu v sídle sborového soudu první stolice.

Trestné činy uvedené v §§ 45 a 47 stíhají se toliko na soukromou obžalobu. Stíhání jest vyloučeno, jestliže oprávněný k činu svolil anebo jej prominul anebo nepodal návrhu na stíhání do dvou měsíců ode dne, kdy se dověděl o trestném činu a o tom, kdo jej spáchal.

Přečiny trestné podle tohoto zákona promlčují se uplynutím dvou let a přestupky uplynutím šesti měsíců od ukončení trestné činnosti, a to i když nejsou splněny ostatní podmínky promlčení stanovené obecnými trestními zákony. Promlčení se počíná teprve uvedením díla v oběh, směřovala-li trestná činnost k tomuto účelu. O přerušení a stavení promlčení platí obecná ustanovení.

(1) Soud, odsuzuje pro přečin §u 45, vyslaví na žalobcův návrh, že propadají bezprávně pořízené rozmnoženiny a napodobeniny, určené k odbytu nebo veřejnému užívání, nechť jsou u kohokoliv. Dále vysloví, že budou učiněna neupotřebitelnými zařízení rozmnožovací (tisková sazba, otisky, odlitky, desky, kameny, formy) určené výlučně k bezprávnému rozmnožování nebo napodobení. Bylo-li dílo bezprávně provozováno, může býti vysloveno, že propadají rukopisy, textové knížky, partitury, rozepsané hlasy a úlohy.

(2) Totéž vysloví soud na žalobcův návrh, odsoudí-li někoho pro přestupek §u 47, č. 4. Odsuzuje-li pro přečin podle §u 46, učiní tak i bez návrhu.

(3) Je-li toliko část díla bezprávnou rozmnoženinou nebo napodobeninou, omezí soud, pokud možno, tato opatření na tuto část.

(4) Opatření uvedená v odstavci prvním může soud naříditi, i když předměty, o které jde, pocházejí ze státu, v němž není původní dílo chráněno vůbec anebo již tou dobou nebo proti způsobu, kterým bylo zasaženo do původského práva.

(1) Soud může na žalobcův návrh, vyslechnuv zúčastněné osoby, zejména vlastníka, naříditi zničení předmětů, které byly pravoplatně prohlášeny za propadlé; v případě §u 46 může to soud učiniti i bez návrhu.

(2) Místo zničení povolí soud, aby propadlé předměty byly učiněny neupotřebitelnými jiným způsobem, je-li to možno a bude-li dána na útraty toho přiměřená záloha.

(3) Také může soud poškozenému na jeho žádost přiznati právo, aby převzal zcela nebo z části předměty a zařízení, o něž jde, za přiměřenou náhradu, nejsou-li tím dotčena práva jiných osob.

Ustanovení §§ 52 a 53 nevztahují se na stavebně provedené nebo prováděné napodobeniny děl umění stavitelského a zahradní architektury.

(1) Poškozenému budiž na jeho návrh, byl-li obviněný uznán vinným přečinem podle §u 45, přiznáno právo uveřejniti na útraty odsouzeného rozsudek, podle okolností i s důvody nebo jejich podstatným obsahem. Způsob uveřejnění a lhůtu, do které se má státi, ustanoví soud v rozsudku přihlížeje k návrhům poškozeného.

(2) Odsuzuje-li soud pro přečin podle §u 46, může naříditi uveřejnění rozsudku na útraty odsouzeného i bez návrhu.

(1) Zároveň s trestním oznámením pro přečin podle §u 45 nebo §u 46 a až do vynesení pravoplatného rozsudku může poškozený žádati, aby byly věci uvedené v §u 52 zabaveny a učiněna opatření potřebná k tomu, aby bylo zamezeno dokonati neb opětovati čin. V případě §u 46, čís. 3., může žádati, aby bylo zapověděno užívati dále klamavého označení neb úpravy.

(2) O žádosti rozhodne trestní soud ihned vyslechna prve obviněného. žádané opatření může však učiniti závislým na složení jistoty; to musí učiniti, povolí-li žádané opatření pro nebezpečí v prodlení nevyslechna obviněného.

(3) Povolená a vykonaná opatření trvají až do pravoplatného rozsudku ve věci samé a, byl-li obžalovaný pravoplatně odsouzen, až do výkonu rozsudku. Soud může je však zrušiti neb omeziti, dá-li obžalovaný dříve přiměřenou jistotu.

(4) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavci prvním až třetím lze podati do tří dnů od doručení stížnost na sborový soud druhé stolice. Tato stížnost nemá však odkladného účinku.

(1) Kdo zasáhne do původského práva, je povinen, učinil-li tak svou vinou, nahraditi oprávněnému škodu tím způsobenou, jakož i ušlý zisk. Také může soud oprávněnému k jeho žádosti podle svého volného uvážení přiznati přiměřené odškodné za utrpěné příkoří nebo jiné osobní újmy. V případě §u 30 nastupuje za ně provozovací honorář.

(2) Právo na náhradu podle odstavce prvního se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy poškozený zvěděl o způsobené škodě a o škůdci a, nenabyl-li vědomosti o škodě neb o škůdci, ve třiceti letech od zásahu.

(1) Oprávněný může se domáhati žalobou u civilního soudu toho, aby bylo uznáno, že mu přísluší původské právo k dílu a aby bylo zapověděná, je dále porušovati. Také může žádati na žalovaném, aby mu vydal obohacení, třeba by ho nepostihovalo zavinění. Nárok z obohacení promlčuje se ve třiceti letech. V případě §u 30 nastupuje na místo tohoto nároku provozovací honorář.

(2) Ustanovení §§ 52 a 53 platí i zde.

(3) Oprávněný může také žádati, aby mu soud povolil opatření uvedená v §u 56, odstavci 1. Ustanovení exekučních zákonů o zatímních opatřeních zůstávají nedotčena.

(1) Trestní soud povolí na návrh oprávněného opatření podle §§ 52 a 53, i když se nestíhá určitá osoba pro přečin §u 45, stal-li se zásah do původského práva (§ 44).

(2) O návrhu rozhodne sborový soud první stolice, který by byl příslušný k trestnímu řízení proti určité osobě, a to rozsudkem po veřejném líčení užívaje přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení. Je-li toho třeba, může býti dříve konáno šetření.

(3) K líčení buďtež obeslány všecky osoby, které by mohly býti stiženy žádaným opatřením, pokud jsou soudu známy. Tyto osoby mají práva příslušející obviněnému a mohou se dáti zastupovati obhájcem ve věcech trestních.

(4) Rozhodnutí lze bráti v odpor odvoláním.

(5) Ustanovení §u 55 o uveřejnění rozsudku a §u 56 o zatímních opatřeních budiž přiměřeně užito také zde.

(6) Náklady tohoto řízení, pokud je zakládá stát, nese žadatel. Soud může mu uložiti, aby složil přiměřenou zálohu do určité lhůty nebo ji zvýšil, jinak že by se mělo za to, že upouští od svého návrhu. Ostatně hradí každá strana své útraty.

(7) Těchto ustanovení jest přiměřeně užíti také, jde-li o přečin podle §u 46.

(8) Řízení podle ustanovení tohoto paragrafu nelze ani zavésti ani v něm pokračovati, pokud pro skutečnosti, o které jde, se koná řízení trestní proti určité osobě nebo se vede spor civilní.

(1) Dá-li někdo bez závažných důvodů věcných dílu označení, zejména titul, anebo vnější úpravu jiného díla způsobem, že to může při průměrné pozornosti vésti k omylům o totožnosti obou děl, může osoba činem dotčená domáhati se toho, aby bylo zapověděno užívati dále klamavého označení neb úpravy a akty byla nahrazena škoda zaviněním způsobená. Podle okolností nařídí soud, aby byla učiněna na díle opatření omylu bránící.

(2) Oprávněný může tyto nároky uplatňovati bud žalobou u soudu civilního nebo připojením k trestnímu řízení (§ 46, č. 3). Může je však uplatňovati také samostatně; v tomto případě jest přiměřeně užíti ustanovení §u 59.

(3) O promlčení nároku na náhradu školy platí ustanovení §u 7, odstavce 2.

Ustanovení §ů 46, č. 1 až , 47, č. 2 až 5 a 60 vztahují se také na taková díla literární, umělecká nebo fotografická, která nepožívají ochrany původského práva.

(1) Vláda zřídí znalecké sbory, které jsou povinny podávati na požádání soudit znalecké posudky ve věcech původského práva.

(2) Jejich sestavení a jednací řád upraví nařízení.

Tímto zákonem nejsou dotčeny dosavadní obecné zákony a nařízení, jimiž jest upraveno užívání tisku a které se týkají tiskových výrobků, jakož i veřejného provozování, vystavování a nabízení děl na prodej.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí také o dílech, která byla vydána dříve, než nabyl zákon účinnosti. Mělo-li se podle ustanovení zákona ze dne 26. prosince 1835, č. 197 ř. z., o právu původském nebo zák. čl. XVI z r. 1884 za to, že dílo vyšlo nebo že bylo vydáno v tomto území, jest i na dále chráněno podle tohoto zákona, třeba by se podle něho neměla již za ta, že byla v tuzemsku vydáno.

(2) Delší lhůty pro ochranu podle staršího práva zůstanou platnými pro díla vyšlá za jeho působnosti.

(3) Pro fotografická díla chráněná do dne účinnosti tohoto zákona podle §u 70 zák. čl. XVI z r. 1884 platí lhůta tam stanovená.

(1) Vyšel-li již před účinností tohoto zákona po právu zcela nebo částečně překlad nebo jiné zpracování díla nebo sbírka pořízená z děl několika původců k účelům školním, zůstávají oprávnění překladatele, zpracovatele a vydavatele sbírky k rozmnožování, odbytu a veřejnému provozování nedotčena.

(2) Pokud bylo dosud dovoleno rozmnožovati nebo napodobiti díla, kdežto podle tohoto zákona to není přípustno, smějí tisk a jiné rozmnoženiny nebo napodobeniny, při vyhlášení zákona začaté, býti dokončeny a rozmnoženiny nebo napodobeniny takto zhotovené uveřejněny a rozšiřovány.

(3) Rozmnoženiny a napodobeniny, které tu byly v čase, kdy zákon nabyl účinnosti a které zhotoviti nebylo dosud zapověděno, mohou býti dále rozšiřovány a ku prodeji nabízeny, stejně jako smí býti dále užíváno nástrojů a zařízení k mechanickému přednesu a kinematografických děl a filmů již zhotovených.

(4) Pomůcek (otisků, odlitků, desk, kamenů, forem) určených výhradně k rozmnožování nebo napodobení děl chráněných podle tohoto zákona, které tu jsou v témž čase a které zhotoviti nebylo dosud zapověděno, může býti užíváno k tomuto účelu ještě po čtyři léta od účinnosti zákona a mohou jimi zhotovené rozmnoženiny a napodobeniny nadále býti rozšiřovány.

(5) Rozšiřovati však rozmnoženiny a napodobeniny podle odstavce třetího a užívati nástrojű, filmů a pomůcek podle odstavce třetího a čtvrtého jest dovoleno jen tenkráte, budou-li tyto předměty na žádost, podanou do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona účastníkem, sepsány a opatřeny zvláštním razítkem politického úřadu první stolice místa, kde jsou. Podrobnější ustanovení budou vydána nařízením.

Bylo-li před účinností tohoto zákona zcela nebo částečně přenechána jinému právo původské nebo jeho výkon, nejsou tím v pochybnosti přenesena také oprávnění tímto zákonem původci nově přiznaná.

(1) Ustanovení o trestání činů trestných podle tohoto zákona jest užíti také na činy spáchané před jeho účinností, není-li dosavadní právo pro vinníka příznivější. Pokud však jde o lhůty ke stíhání a uplatnění nároků z porušení původského práva, platí dosavadní delší lhůty.

(2) Ustanovení tohoto zákona a příslušnosti a řízení platí také pro porušení původského práva spáchaná před účinností tohoto zákona, bylo-Ii řízení zahájeno teprve po jeho účinnosti.

(1) Bylo-li podle smlouvy ujednané přede dnem 1. srpna 1923 převedeno původské právo nebo jeho výkon bezplatně nebo za odměnu nepřiměřeně nízkou, může původce (zadavatel) za další výkon tohoto práva (nové vydání, provozování a podobně) požadovati odměnu přiměřeně zvýšenou, pokud to jest změněnými poměry odůvodněno.

(2) Tím doplňuje se ustanovení § 42, odstavce 2, zákona o nakladatelské smlouvě č. 106 Sb. z. a n. 1923.

Zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. Tím dnem pozbudou platnosti zákon ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. a ze dne 26. února 1907, č. 58 ř. z. a zák. čl. XVI z r. 1884.

Provésti zákon náleží ministrům spravedlnosti, vnitra, školství a národní osvěty, pokud třeba, v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vláda republiky československé podala dne 8. října 1920 senátu Národního shromáždění návrh na novou zákonnou úpravu práva původského (autorského). V obšírné zprávě důvodové uvedla jako hlavní motiv svého návrhu tu skutečnost, že podle čl. 20 smlouvy, sjednané v Saint-Germainen Laye dne 20. září 1919, jest naše republika zavázána, aby do 12 měsíců přistoupila k mezinárodní úmluvě bernské na ochranu děl literárních a uměleckých a přizpůsobila jí své zákonodárství.

Přístup byl notifikován 22. února 1921 a potvrzen notou švýcarské spolkové rady ze 7. března 1921. Smlouva byla vyhlášena pod č. 401 Sb. z. a n. z r. 1921 a nabyla mezinárodní působnosti. Zbylo přizpůsobiti naše zákony o původském právu, t. j. zák. z 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. a doplňující jej zák. z 26. února 1907, č. 58 ř. z. a zák. čl. XVI z r. 1884 této úmluvě.

Vláda vzala za základ svého návrhu zákon z 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. jako novější, opírajíc se o mínění znalců, projevené v odborné anketě, zejména univ. prof. Dra Hermana Otavského.

Před podáním návrhu vyžádalo si ministerstvo spravedlnosti odborné posudky znalců a přihlíželo kromě toho k zákonům druhých států, zejména zákonům říše německé z 19. června 1901 a z 9. ledna 1907, novelisovaným zákonem z 22. května 1910. Senát Národního shromáždění podrobil osnovu pečlivému zkoumání ve výboru ústavně-právním i v subkomitétu a usnesl se o ní 30. listopadu 1921. Usnesením senátu provedena byla na vládní osnově dle návrhu výboru řada změn: tak změněn titul zákona a souhlasně s ním text příslušných paragrafů, provedeny změny v §§ 1, 2, 3, 7, 8, 11, 15, 19, 20, 24, 26; 31-37, 40-42, 46, 52, 55, 65 a j.

Jednou z podstatných změn provedených senátem na vládní osnově bylo zkrácení doby trvání práva původského.

Kdežto totiž dle vládní osnovy stanovila se tato doba v § 42 po čas života původcova a zpravidla 50 let po jeho smrti, zkrátil senát tuto ochrannou dobu na 30 let po původcově smrti.

V poslanecké sněmovně byla osnova předmětem jednání a zkoumání od konce r. 1921. S ní souvisel vládní návrh zákona o smlouvě nakladatelské, který byl usnesením senátu vyřízen současně a postoupen rovněž této sněmovně. Zákon o smlouvě nakladatelské byl poslaneckou sněmovnou přijat již v květnu r. 1923 a publikován ve Sbírce zák. a nař. dne 2. června 1923 pod č. 106. ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny zvolil k projednání osnovy, vzhledem k důležitosti její, k novému zákonodárství evropských států o téže materii a se zřetelem k pokroku vědy (radiotelefonii) subkomitét, jehož členy pro I. volební období (1920-1925) byli pánové: Dr Meissner, Dr Patejdl, Dr Matoušek, Dr Nosek-zpravodaj, Dr Haas a Dr Kafka. Jako znalci fungovali universitní profesoři pp.: zesnulý Dr Frankl, Dr Herman-Otavský, později univ. prof. Dr Miřička a advokát p. Dr J. Löwenbach. Subkomitét konal celkem 12 schůzí, a podrobil osnovu důkladné revisi, jejímž výsledkem bylo přepracování její značné části.

Po volbách r. 1925 byl zvolen nový ústavně-právní výbor a jím nový subkomitét, který zr evidoval znovu celou osnovu upravil znovu některé otázky i navě se vyskytnuvší.

Členy subkomitétu v II. vol. období byli pánové: Dr Černý (Dr Halla), Dr Daněk, Dr Meissner, Dr Hajn, Ostrý, Dr Gažík, Dr Gáti, Dr Mayr-Harting a Dr Patejdl, poslední jako zpravodaj.

Jako znalci byli povoláváni: univ. prof. Dr Herman-Otavský, univ. prof. Dr Miřička a Dr Lövenbach.

Subkomitét konal celkem 14 schůzí.

Schůzí subkomitétu jak v prvním tak v druhém voleb. období zúčastnili se zástupci ministerstva školství a národní osvěty a některých i pan ministr spravedlnosti. Všeobecně třeba ještě uvésti, že subkomitét za vzácné součinnosti znalců a zástupců ministerstev přihlížel také k novým zákonům o právu autorském, zejména švýcarskému ze dne 7. prosince 1922, k rakouské novele z 13. července 1920 a pak k nejnovějším zákonům: italskému ze 7. listopadu 1925 a polskému z 29. března 1926. Výsledkem obsáhlých porad subkomitétu doznalo usnesení senátu úplného přepracování, tak že lze říci, že byly pozměněny všechny paragrafy a osnova byla doplněna řadou nových ustanovení, upravujících otázky dosud neřešené.

Elaborát subkomitétu byl projednán ústavně-právním výborem ve schůzích dne 14. a 15. června 1926 a po provedení některých změn schválen. V řadě podstatných změn provedených na usnesení senátu sluší uvésti zejména:

1. Restituování 50leté doby trvání práva původského ve smyslu 5 42 vládní osnovy (§ 38).

Důvodem toho bylo jednak jednomyslné přání, projevované z kruhů interesentů a jednak novější zákonodárství o právu autorském, které se rovněž, jako na př. záhon italský, přiklonilo k delší 50leté ochranné době.

2. Ochranu díla proti znehodnocovánî na újmu jeho vážnosti nebo hodnoty: § 16, část. 3.

Ustanovení ta vychází z všeobecně pociťované potřeby, aby díla, která mají všeobecný význam pro umění, vzdělánî nebo povznesení obyvatelstva, nebyla po původcově smrti zpracováním, provozováním nebo jinou změnou profanována.

Právo k zakročení pořadem soukromého práva poskytnuto bylo podpůrně, není-li tu právního nástupce autorova nebo opomíjí-li zakročiti, veřejným i soukromým korporacím, do jejichž činnosti podle předpisů nebo stanov náleží péče o zájmy literární hudební nebo umělecké. Poskytnutím takového práva po vzoru actio publica bylo ovšem třeba položiti mez proti soudnímu zakročování s několika stran. To se stalo formulováním dodatku, že další žaloby proti téže osobě pro totéž zneužití nejsou přípustny, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta.

3. Zvláštní ustanovení o provozovacím honoráři v § 30 při zásahu do práva původského k dílům hudebním.

Ustanovení to jest výjimkou z pravidla normovaného v §§ 57 a 58, dle kterého poskytuje se při zásahu do práva autorského oprávněnému proti zasahovateli nárok na náhradu škody, jakož i ušlého zisku, po případě nárok na odškodné a nárok na vydání obohacení.

Výjimka ta odůvodněna jest praktickou potřebou, a vychází se jí vstříc volání z kruhů interesentů, odborných sdružení, zabývajících se vybíráním provozovacích honorářů u děl hudebních.

Bylo při tom zjištěno, že převážná většina autorů děl hudebních přísluší k takovým odborným sdružením, která vedou v patrnosti díla jimi provozovaná a chrání majetkové jich zájmy proti poškozování neoprávněným provozováním.

4. Zkušenosti z praktického provádění zákona o smlouvě nakladatelské zejména ustanovení 13, odst. 4. vyvolaly stále se množící přání interesentů i odborníků z řad právnických, aby ustanovení to a souvisící s ním § 32 téhož zákona, byly novelisovány. Tomu vyhovuje znění § 20, kterýmž následky nesplnění smlouvy stanoveny jsou dle zásad, vytčených v ob. zákoníku občanském v §§ 918 a 919 ve znění třetí dílčí novely.

5. Bedlivá pozornost byla věnována otázce přípustnosti exekuce a zajišťovacích prostředků na práva původské samo, na originály děl původcových a jejich rozmnoženiny a napodobeniny.

Výsledkem obsáhlých porad a úvah jest § 14 osnovy.

Nepřipouští exekuci a zajišťovací prostředky na právo samo, pokud přísluší původci, jeho dědici nebo odkazovníkovi. V posledním směru doplňuje se § 17 usnesení senátu tím, že odkazovník jest postaven na roveň dědici. Nepřipouští se exekuce na originály původským právem chráněné, s výjimkou staveb a děl výtvarného umění k prodeji zhotovených.

V tom jest podstatná změna usnesení senátu, dle kterého od okamžiku, kdy dílo bylo uveřejněno nebo oprávněným k uveřejnění určeno, exekuce byla přípustna.

Stanoví se zásada, že při exekuci šetřiti jest povždy nemajetkových zájmů původcových.

6. Ustanovení o ochraně původského práva, pokud spadají do oboru práva trestního hmotného i procesního, doznala za spolupráce univ. prof. dra Miřičky úplného přepracování.

Zásahy do práva autorského kvalifikovány jako přečiny v případech těžších, jde-li o vědomý zásah (§ 45) nebo stal-li se zásah v úmyslu klamati (§ 46).

Zásahy rázu lehčího, vzniklé nedopatřením nebo porušením zákazu kvalifikovány jsou jako přestupky (§ 47).

Tresty jsou bud tresty na svobodě nebo tresty peněžité; mohou býti uloženy elektivně dle uvážení soudu, mohou býti ale také kumulovány. V i§ 49 stanoví se příslušnost pro řízení trestní. Konati řízení přísluší obecným soudům trestním i v tom případě, byla-li obviněna osoba vojenská, neboť bylo uznáno, že není žádné příčiny k úchylnému foru v této věci.

O promlčení pojednává § 51. Jsou zde ustanovení zvláštní proti dosavadnímu platnému právu jak co do lhůty promlčecí - 2 léta u přečinů, 6 měsíců u přestupků - tak také v tam, že kromě uplynutí lhůty promlčecí nežádá se splnění dalších podmínek dosud platným právem trestním hmotným žádaných.

Ustanovení § 57 osnovy jsou obsahu civilně-právního. Právo na náhradu tam stanovené lze uplatňovati bud připojením k trestnímu řízení nebo pořadem práva civilního. Zvláštností osnovy jest objektivní řízení dle § 59, dle kterého povolí trestní soud na návrh oprávněného propadnutí bezprávných rozmnoženin a pomůcek, nebo zničení předmětů propadlých nebo nařídí, aby byly učiněny neupotřebitelnými, i když se nestíhá určitá osoba pro přečin zásahu dle § 45 osnovy.

Zvláštní ustanovení odst. 2., § 49 svěřuje trestní řízení o přestupcích dle práva autorského (§ 47) okresnímu soudu v sídle sborového soudu první stolice.

K jednotlivým paragrafům sluší ještě uvésti toto: K § 1.: Ač věcně správněji zněl původní návrh, že chráněni jsou původci děl, navrhl subkomitét a schválil výbor odlišnou dikci, že chráněna jsou díla, aby stylisace byla přizpůsobena znění dalších paragrafů, v nichž se mluví o dílech chráněných a nechráněných, a které by bylo obtížno přestylisovati (na př. § 2 a pod.), aby tím neutrpěl smysl ustanovení, jednak i proto, že moderní zákony podržely tuto dikci. Nahražena byla dále slova "uveřejniti" slovem "vydati", od něhož se liší výraz "vyjití", "vyšlá díla", jak se provádí v § 8.

K § 13. K odstranění možných pochybností sluší zde uvésti, že při dílech anonymních a pseudonymních může samozřejmě uplatňovati práva příslušející původci i autor.

K § 14. Slovy "díla výtvarného umění k prodeji zhotovená" rozumí se díla docela dohotovená, hotová, způsobilá ku prodeji.

K § 19. Podstatnou změnu zavádí osnova ustanovením § 19, neboť dává, původci právo, aby mohl uplatniti své zájmy původské i proti osobě, do jejíhož vlastnictví bylo dílo jeho převedeno, ovšem za omezujících ustanovení, v tomto §u vytčených.

Pod obratem "zájmy původské" rozumí se ovšem také právní nároky; uplatněním zájmů původských jest především uplatnění původského práva.

K § 34. Paragraf ten řeší právo na vlastním obrazu ve smyslu dlouholetého vědeckého studia prof. dr Hermana-Otavského.

Konečně sluší uvésti, že výbor schválil po návrhu subkomitétu změnu nadpisu zákona, takže bude zníti takto:

"O původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském)".

Subkomitétu byla navržena prof. dr Mayr-Hartingem ku přijetí resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby při zřizování znaleckých sborů podle § 62 osnovy vzala zřetel na národnostní poměry.

Resoluce ta jest shodná s resolucí, přijatou senátem, a proto subkomitét ji výboru doporučil a výbor ji většinou hlasů schválil.

Všeobecně lze uvésti, že subkomitét i výbor byly vedeny snahou vytvořiti a veřejnosti odevzdati dílo dobré, aby mohlo se ctí konkurovati se zákonodárstvím států druhých, a aby přes obtížnost a jemnost upravované látky byla jednotlivá ustanovení zákonná jasná a srozumitelná nejen pro kruhy odborné, ale pro každého a především pro ty, jichž zájmy mají býti tímto zákonem chráněny.

Výbor ústavně-právní proto navrhuje: Slavná sněmovno, račiž přijati osnovu ve znění usneseném výborem, kteréž jest odchylné od usnesení senátu a račiž schváliti i resoluci výborem přijatou, shodnou s resolucí senátní.

"Vláda se vyzývá, aby při zřizování znaleckých sborů podle § 62 osnovy vzala zřetel na národnostní poměry."