Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Tímto zákonem chráněná jsou díla literární, umělecká (hudební i výtvarná) a fotografická, která byla vydána (§ 8, odstavec 1.) na území československé republiky, jakož i takováto díla, jejichž původci jsou státními občany československé republiky, nechť byla vydána kdekoliv či vůbec nebyla vydána.

Díla cizích státních občanů jsou chráněna, ať dosud vůbec nebyla vydána či byla vydána v cizině, podle obsahu státních smluv anebo, pokud jest zaručena v příslušném cizím státě vzájemnost podle vládního prohlášení, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení.

Původské právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho části.

(1) Literárními neb uměleckými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výtvory z oboru krásné i vědecké literatury a umění (hudebního i výtvarného), nehledíc k jejich rozsahu, účelu anebo stupni hodnoty.

(2) Jsou jimi zejména:

1. díla slovesná (knihy, brožury, časopisy, články a jiná);

2. díla dramatická a dramaticko-hudební, choreografická a pantomimická (díla divadelní), pak kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla tehdy, jsou-li pro své uspořádání nebo spojení předvedených příběhů výtvory zvláštními;

3. literárním účelům sloužící kresby, plány, mapy,.plastická vyobrazení, náčrty, zeměpisné a místopisné plány, globy, fotografie a jiná zobrazení vědeckého nebo technického obsahu, nepovažují-li se podle svého účelu za díla umělecká;

4. přednášky pro povzbuzení, poučení nebo zábavu;

5. díla umění hudebního s textem anebo bez textu;

6. díla umění výtvarných, jako sochařského, kreslířského, malířského, grafického, ryteckého, medailérského a plastického, díla umění stavitelského, umělecké výrobky zhotovené litografií nebo podobným postupem, jakož i plny a náčrtky pro všeliká umělecká díla výtvarná;

7. díla umění užitého, zahradní architektury a uměleckého průmyslu, jakož i plány a náčrtky pro taková díla.

(3) Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory, při nichž bylo užito fotografického nebo jiného postupu jemu podobného jako nutného pomocného prostředku.

Sbírky obsahu literárního, uměleckého nebo fotografického jsou díly po rozumu tohoto zákona, pokud mají ráz osobitého uspořádání nebo výběru, ať jednotlivě součásti v nich obsaženë jsou o sobě chráněny podle tohoto zákona čili nic.

(1) Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a listiny, jakož i řeči a přednášky proslovené při jednáních a poradách ve veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny, leč bylo o výklady ryze odborné neveřejné pronesené. K soubornému vydání řečí nepožívajících ochrany, dále úředních posudků a podobných projevů vyžaduje se však svolení jejich původce nebo jeho právního nástupce.

(2) Nepožívají ochrany obchodní oznámení, ceníky, vysvětlení a návody, které se přikládají ku průmyslovým výrobkům pro poučení odběratelů, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda že mají podle svého obsahu nebo rázu povahu díla literárního neb uměleckého.

Předmětem původského práva jsou bez újmy práva k dílu původnímu také jeho zpracování, pokud se osvědčují jako výsledek tvůrčí činnostî zpracovatelovy. Náležejí sem za této podmínky zejména: překlady, zdramatisování, přizpůsobení (adaptace), hudební úpravy (variace a arrangementy), zfilmování, dále osobní přednesy děl literárních a hudebních pro nástroje určené k jejich mechanickému přednesu, jakož i převody hudebních děl technickou úpravou takových nástrojű nebo jejich součástí, pokud určuje se jimi osobitý ráz přednesu. Rovněž sem náležejí napodobenî uměleckých děl výtvarných uměleckým postupem rozdílným od původního a fotografické reprodukce děl literárních, uměleckých anebo fotografických, pokud nejsou jen rozmnoženinami díla původního.

(1) Dílo jest vydáno toho dne, kterého bylo po prvé s vůlí oprávněného dáno do veřejného odbytu. Podle toho určuje se také místo, kde bylo dílo vydáno. Díla, která byla vydána zároveň v obvodu, kde platí tento zákon, a mimo něj považují se za vydaná v tomto obvodu.

(2) Za vyšlé pokládá se dílo, jakmile bylo vydáno (odstavec 1.), hudební nebo divadelní dílo již toho dne, kterého bylo po prvé po právu veřejně provozováno, dílo výtvarného umění a fotografické již toho dne, kterého bylo ať samo, ať svou rozmnoženinou nebo napodobeninou po prvé po právu veřejně vystaveno. Veřejnému vystavení rovná se při díle sochařském a architektonickém (i zahradní architektury) jeho postavení nebo zhotovení na mîstě veřejném anebo na místě vydaném veřejnému pohledu.

(1) Původcem díla jest, kdo je vytvořil, původcem zpracování (§ 7) ten, z jehož činnosti vzešel osobitý ráz zpracování (zpracovatel).

(2) Není-li jiné úmluvy, pokládá se za zpracovatele (odstavec 1.) při zfilmování režisér, při přednesu díla do nástrojů nebo na jejich zařízení určená k mechanickému opakování, kdo přednes provedl anebo, jde-li o přednes sborový neb orchestrální, ten, kdo jej řídil (dirigent), a jde-li o převod díla technickou úpravou reprodukčních nástrojű nebo jejich součástí, ten, jehož činností se určuje osobitý ráz reprodukce.

(1) K dílům vytvořeným společně několika osobami, při nichž jsou výsledky jejich tvorby i pokud je lze rozeznati, celkem nedílným, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Dílem nakládati, zejména rozhodovati o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou toliko všichni společně. Nedohodnou-li se, rozhodne na návrh některého z nich soud příslušný podle navrhovatelova bydliště v tuzemsku v nesporném řízení, přihlížeje také k nemajetkovým zájmům původců.

(2) Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati zásah do společného práva původského.

(3) O přechodu podílu, který má každý z nich na původském právu, platî ustanovení §§ 1 a 16, odstavce 1.

(1) K dílům, která, ačkoliv jsou sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků, jsou přes to literárním aneb uměleckým celkem (díla souborná), jest dvojí původské právo: k celku přísluší pořadateli, k jednotlivým příspěvkům jejich původcům. Tito jsou, vydávajíce své příspěvky o sobě, povinni udati dílo, ve kterém vyšly. Příspěvkem vydaným v dílech občasných (časopisech, ročenkách, kalendářích a jiných) műže původce do roka po vydání naložiti v původním jazyku jen se svolením pořadatelovým a, není-li udán, nakladatelovým.

(2) Spojí-li se spolu díla literární, hudební, umělecká výtvarná nebo fotografická, zůstávají tím původská práva k nim nedotčena.

(3) Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního, k němuž náleží text, stačí povolení toho, komu přísluší původské právo k části hudební. Původce hudebního díla jest však povinen vyplatiti, pokud se týče postoupiti původci textu přiměřenou část odměny, kterou za provozování díla obdrží.

(1) Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vyšlého díla ten, jehož pravé jméno bylo udáno jako původcovo při vyjití (§ 8, odstavec 2.). Za pravé pokládá se původcovo občanské jméno přes to, že jest k jménu připojena jméno jiné k bližšímu označení osoby.

(2) Na díle vydaném (§ 8, odstavec 1.) lze udati původcovo jméno na titulním listu, pod věnováním anebo předmluvou, na počátku nebo na konci díla, v dílech souborných (§ 11, odstavec 1.) na počátku nebo na konci každého příspěvku nebo v jejich seznamu. U děl výtvarného umění a fotografických stačí, je-li uvedeno původcovo jméno nebo jeho obvyklá značka na díle samém anebo na kartonu, na kterém jest upevněno.

Při dílech, která vyšla bez udání pravého jména původcova (§ 12) (díla anonymní nebo pseudonymní) jest vydavatel, a není-li udán, nakladatel oprávněn uplatňovatî práva příslušející původci, pokud se tento veřejně jako původce neprohlásil.

(1) Právo původské, pokud přísluší původci, jeho dědici neb odkazovníkovi, nemůže býti postiženo prostředky exekučními nebo zajišťovacími pro peněžité pohledávky proti jmenovaným osobám.

(2) Totéž platí o originálech děl původským právem chráněných, mimo stavby a díla výtvarného umění k prodeji zhotovená.

(3) opouštějí se však exekuční a zajišťovací prostředky proti jmenovaným osobám na rozmnoženiny a napodobeniny díla již uveřejněného, na díla výtvarného umění zhotovená k prodeji a na všechny majetkové nároky z původského práva.

(4) Při exekuci šetřiti jest povždy nemajetkových zájmů původských.

Původské právo přechází na dědice; odúmrtní právo se na ně nevztahuje.

(1) Původce může převéstî původské právo omezeně nebo neomezeně na osoby jiné právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti. Převede-li původce nebo ten, kdo vstoupil v jeho právo dědictvím aneb odkazem, právo původské na osobu jinou, zůstává převodci přes to právo na ochranu nemajetkových zájmů původských podle ustanovení tohoto zákona. Zanikne-li převedené právo v osobě nabyvatelově nebo jeho právních nástupců před tím, než projde doba ochranná, nabývá převodcovo právo rozsahu původního.

(2) Nabyvatel původského práva není oprávněn něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, na jeho označení nebo na pojmenování původce, není-li o tom úmluvy. Přípustné jsou jen změny, k nimž převodce práva nemůže podle poctivosti a víry odepříti svolení. To platí zejména též o veřejném provozování děl divadelních, hudebních a kinematografických.

(3) Díla, která mají všeobecný význam pro umění, vzdělání nebo povznesení obyvatelstva, nesmějí býti po původcově smrti tak změněna nebo zpracována, že by to bylo zřejmě na újmu jejich vážnosti nebo hodnoty. Korporacím veřejným i soukromým, do jejichž činnosti podle předpisů nebo stanov náleží péče o zájmy literární, hudební neb umělecké, přísluší po smrti původce takových děl, není-li tu právního nástupce původcova neb opomíjí-li zakročiti, právo časově neomezené, domáhati se proti každému pořadem soukromého práva soudního výroku, aby bylo zamezeno nebo zakázáno takové zneužití díla. Další žaloby proti téže osobě pro totéž zneužití nejsou přípustny, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta.

Právo k budoucím dílům. Původce může již předem platně nakládati dílem, které vytvoří. Ale smlouva, kterou někdo převádí právo ke svým budoucím dílům vůbec anebo k určitému jejich druhu, může býti kdykoliv vypověděna tou neb onou stranou. Nebyla-li smluvena kratší lhůta; jest výpovědní lhůta rok. Zřeknutí se tohoto výpovědního práva nemá právního účinku.

(1) Převede-li původce své dílo do vlastnictví jiné osoby, nepřevádí tím na ni bez zvláštní úmluvy původského práva k dílu.

(2) Převede-li však původce při díle výtvarného umění nebo fotografickém rozmnožovací prostředek (formu, desku a podobné), má se za to, že převedl také právo rozmnožovací.

Vlastník díla jest povinen strpěti, aby původce vhodným způsobem a šetře jeho zájmů, zejména i nemajetkových, uplatnil své zájmy původské, pokud budou shledány závažnějšími než utkávající se s nimi zájmy vlastníkovy, ale není povinen za tím účelem ani vydati dílo původci ani je uchovávati beze změny ani je opatrovati před porušením a zkázou.

(1) Jestliže původce (zadavatel: § 1 zákona ze dne 11. května 1923, č. 106 Sb. z. a n. o nakladatelské smlouvě) přenechal dílo jiné osobě za tím účelem, aby bylo rozmnoženo a rozšiřováno nebo veřejně provozováno, mechanickými neb optickými zařízeními předváděno, rozhlasem šířeno nebo veřejně vystaveno, a jestliže závazek ve dvou letech od odevzdání díla, nebyla-li smluvena jiná lhůta, bez jeho viny a vůle bud vůbec nebyl splněn anebo byl splněn způsobem smlouvě podstatně se příčícím, může původce (zadavatel) bud žádati splnění a náhradu škody nebo, poskytuje přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, prohlásiti, že odstupuje od smlouvy, nebude-li lhůta dodržena. Není však povinen poskytnouti lhůtu k dodatečnému plnění, není-li druhé straně vůbec možno závazek splniti neb odmítla-li splnění nebo má-li původce (zadavatel) na tom zvláštní zájem, aby ihned od smlouvy odstoupil.

(2) Bylo-li smluveno plnění v čase přesně určeném anebo do lhůty přesně určené pod následky odstupu od smlouvy, nebo vychází-li z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, známého zavázanému, že by druhá strana pozbyla opožděním zájmu na plnění, musí původce (zadavatel), chce-li při smlouvě setrvati, oznámiti to druhé straně bez odkladu, jakmile čas se dostavil anebo lhůta prošla; opominul-lî toho, nemůže již později trvati na splnění.

(3) třebas odstoupil od smlouvy, může původce (zadavatel) žádati náhradu škody způsobené zaviněným nesplněním, aniž jest povinen vrátiti obdrženou odměnu.

(4) Těchto ustanovení jest přiměřené užíti také na případy, kde nebyl splněn závazek k novému vydání díla rozebraného, jakož i na případy, kde dílo zadané k opětnému provozování (předvádění, rozhlasu) nebylo po dobu delší dvou let provedeno.

(5) Ustanovení tato nastupují na místo §u 13, odstavce 4, a 5. a §u 32 zákona o nakladatelské smlouvě č. 106 Sb. z. a n./1923.

Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožiti, odbývati, užívati ho ku přenesení na nástroje nebo na jejich zařízení, určené k mechanickému přednesu, nebo k znázornění obsahu díla kinematografií nebo podobným postupem a, pokud dílo není vydáno, je veřejně přednášeti a rozhlasem šířiti, a dílo divadelní a kinematografické (§ 4, č. 2) také veřejně provozovati. Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě, tak i v překladu nebo jiném zpracování (§ 7) bez újmy práva zpracovatelova (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v §u 23, č. 1.

Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení oprávněného:

1. uveřejní dílo dosud nevyšlé;

2. vydá výtah díla, jakož i kdo jsa zpracovatelem díla nakládá svým zpracováním způsobem vyhrazeným původci, nemá-li jeho zpracování rázu nového díla původního (§ 23, č. 1.);

3. otiskne znovu dílo proti závazku z nakladatelského poměru, ať jako nakladatel či jako zadavatel.

Do původského práva nezasahuje, kdo:

1. zpracovav cizí dílo v nové dílo původní nakládá svým zpracováním způsobem vyhrazeným původci;

2. bez pozměny zřejmého jejich smyslu uvede doslovně (cituje) jednotlivá místa nebo části vydaného díla. Nutno však udati původce neb užitý pramen;

3. převezme do samostatného literárního celku, který jest svou podstatou dílem vědeckým, v rozsahu účelem toho ospravedlněném, jednotlivá drobná vydaná díla nebo jednotlivé náčrtky a obrazy z vydaných děl toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část nejvýše tiskový arch díla, z něhož byla převzata.

Totéž platí o sbírkách, které byly uspořádány z vydaných děl několika původců k potřebě školní, vyučovací nebo kostelní.

Vesměs nutno udati užitý pramen a také původce, je-li na díle udán;

4. uvede pouhý obsah vyšlého díla nebo přednášky původcem anebo s jeho vůlí veřejně proslovené; nutno však udati původce neb užitý pramen;

5. otiskne již vydaný text náležejícî k hudebnímu dílu, bud ve spojení s hudebním dílem anebo pro jeho provozování, je-li tento účel z otisků patrný a nezakázal-li původce takového užití na díle, z něhož otisk se stal. Vyňaty jsou však texty oratorií, oper, operet a zpěvoher vůbec;

6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu, nemaje úmyslu získati z nich příjmů;

7. užije k veřejnému provozování zařízení určených k mechanickému přednesu, daných v oběh se svolením oprávněného.

(1) Jednotlivé články a stati uveřejněné v novinách mohou býti v jiných otištěny, není-li to výslovně zapověděno. K zápovědi stačí všeobecná výhrada na čelním místě novin. Při otisku jest zřetelně udati pramen.

(2) Feuilletonové romány, novely a básně, jakož i pojednání zábavného, vědeckého, technického neb uměleckého obsahu uveřejněné v novinách anebo v periodických časopisech nesmějí však býti otištěny jinde bez původcova svolení, třeba nebyla učiněna výhrada podle odstavce prvního.

(3) Zprávy a telegramy politického obsahu, nejsou-li označeny jako původní zprávy, pak denní novinky a smíšené zprávy skutkového obsahu, které jsou prostými sděleními, mohou býti z novin a časopisů jinde otištěny.

Zprávy a zápisky, sebrané a rozmnožené pro uveřejnění v novinách, jsou chráněny, dokud jich neuveřejnil některý z listů (novin anebo časopisů) k tomu oprávněných.

(1) Ochrany propůjčené právu původskému požívá také původce dopisu neliterárního, deníku jakož i jiných záznamů důvěrnostních proti nepovolanému jich uveřejnění a vydání. Po původcově smrti přísluší právo to po dobu zákonnou (§§ 38, 39) pozůstalému manželu a dětem, není-li pak těchto osob, jeho rodičům, a není-li ani těchto, jeho sourozencům.

(2) Ochrany propůjčené v odstavci prvním požívá také adresát dopisu, pokud by uveřejnění nebo vydání dopisu dotýkalo se jeho závažných osobních zájmů.

(3) Dovoleno jest však užíti dopisů a záznamů uvedených v odstavci prvním u úřadů bezpodmínečně, dále pak uveřejniti a vydati je, děje-li se to z důvodu zřejmě vyvažujícího zájem původcův aneb uvedených oprávněných osob.

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, odbývati, veřejně provozovatî, rozhlasem šířiti, užívati ho k přenesení na nástroje nebo jejich zařízení, určené k mechanickému přednesu, jakož i k veřejnému přednesu takovými nástroji. Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě, tak i na jeho zpracování (§ 7) bez újmy práv zpracovatelových (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v §u 29, č. 1.

(2) Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných zařízeních, na nichž jest dílo rozmnoženo, budiž označen původce díla neb užitý pramen.

(1) Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení oprávněného vydá zpracování cizího díla nemající povahy nového díla původního (§ 29, č. 1.) nebo zkráceniny, výňatky a směsi z cizích děl, jakož i úpravy přejímající cizí hudební myšlenku bez uměleckého zdůvodnění.

(2) Ustanovení §u 22 jest přiměřeně užíti.

Do původského práva nezasahuje, kdo:

1. zpracovav cizí hudební dílo nebo cizí hudební myšlenku v nové dílo původní nakládá svým zpracováním způsobem vyhrazeným původci;

2. uvede (cituje) jednotlivá místa vyšlého hudebního díla v jiném díle ať při jeho vydání, ať při veřejném provozování nebo přednesu. Při vydání udati jest původce neb užitý pramen;

3. převezme jednotlivé drobné vydané skladby nebo jejich části do samostatného literárního celku, který jest svou podstatou dílem vědeckým, v rozsahu účelem toho ospravedlněném, anebo do sbírek písní z vydaných děl různých skladatelů pro školní potřebu, kromě sbírek pro školy hudební. Udati jest při tom užitý pramen a také původce, je-li na díle udán;

4. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro osobní potřebu nemaje úmyslu získati z nich příjmu.

V případech 2. a 3. není však dovoleno užití, jímž se dílo po umělecké stránce znehodnocuje.

(1) Je-li původce hudebního díl, s textem anebo bez textu členem tuzemského odborného sdružení zabývajícího se vybíráním provozovacích honorářů nebo členem takové cizozemské organisace zastoupené tuzemským sdružením, přísluší mu místo nároku na náhradu škody nebo na vydání obohacení (§§ 57, 58) proti pořadateli veřejného nedivadelního provozování nebo rozhlasu nárok na zapravení přiměřeného provozovacího honoráře.

(2) Jsou-li obě strany členy sdružení, mezi nimiž jest o provozovacím honoráři ujednána kolektivní smlouva, platí o výši honoráře ustanovení této smlouvy. Mimo tento případ jest rozhodna sazba honorářů tuzemského sdružení původského (odstavec 1.) schválená ministerstvem školství a národní osvěty a vyhlášená v prvním čtvrtletí každého roku v úředním listu republiky Československé.

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobovati, veřejně vystavovati, rozmnoženiny nebo napodobeniny odbývati a veřejně předváděti mechanickými neb optickými zařízeními.

(2) Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě, tak i na jeho zpracování (§ 7) bez újmy práv zpracovatelových (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v §u 33, č. 1.

(1) Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení oprávněného napodobí původní dílo, i když se to děje:

1. jiným postupem, než kterého užil původce;

2. nepřímo podle napodobeniny;

3. na stavbě, na díle užitého umění nebo na výrobku průmyslovém.

(2) Ustanovení §u 22 jest přiměřeně užíti.

Do původského práva nezasahuje, kdo:

1. vytvořiv za volného užití cizího díla výtvarných umění nové dílo původní, nakládá jím způsobem vyhrazeným původci;

2. napodobí dílo umění malířského nebo grafického uměním plastickým anebo naopak;

3. zhotoví napodobeninu k vlastní potřebě, nemaje úmyslu získati z ní příjmu. Ustanovení toto nevztahuje se na napodobeninu díla stavitelského umění stavbou. Označiti napodobeninu jménem anebo značkou původce díla není dovoleno;

4. rozmnožuje nebo napodobuje díla umístěná na místech veřejně přístupných. Není však dovoleno, rozmnožovati a napodobovati díla umění malířského a kresebního uměním ať malířským, ať kresebním vůbec, ať fotografii zhotovenou po živnostensku a zobrazující dílo jako předmět hlavní. Dále není dovoleno, napodobovati plastická díla uměním plastickým ani díla stavitelského umění stavbou; také plochově lze díla stavitelského umění napodobitî a rozmnožovati jen, pokud jde o jejich zevní pohled;

5. převezme rozmnoženinu nebo napodobeninu jednotlivých vyšlých děl výtvarných umění pouze k vysvětlení do díla slovesného, je-li toto účelem hlavním. Udati jest při tom původce neb užitý pramen;

6. předvádí vyšlé dílo nebo jeho rozmnoženinu nebo napodobeninu mechanickými neb optickými zařízeními při vědecké nebo poučné přednášce, koná-li ji nevýdělečně nebo k dobročinnému účelu;

7. jsa vlastníkem díla je veřejně vystavuje, nečiní-li tak po živnostensku nebo způsobem dotýkajícím se umělecké cti původcovy;

8. podobizny jím za plat objednané rozmnožuje nebo dává rozmnožovati k vlastní potřebě nebo k bezplatnému zcizení.

(1) U podobizen lze vykonávati výhradná oprávnění původcova jen se svolením zobrazené osoby nebo, nemůže-li je sama dáti, jakož i po její smrti do dvaceti let jen se svolením manžela a dětí a, není-li těchto osob, se svolením rodičů, a není-li ani těchto, sourozenců.

(2) Tohoto svolení není třeba při podobiznách ze současných dějin, při obrazech veřejných shromáždění, průvodů a jiných veřejných příběhů, kterých byla zobrazená osoba účastna, jakož i při podobiznách, které nebyly zhotoveny na zakázku a jejichž uveřejnění nebo rozšíření slouží vyšším uměleckým zájmům.

(3) Ve všech případech jest přiměřeně šetřiti důvodných zájmů neb odůvodněného zákazu zobrazené osoby nebo jmenovaných osob jí blízkých.

(4) Ustanovení tato nevztahují se na užití podobizen k účelům úředním.

(1) Původci díla výtvarného umění, kromě staveb, jakož i tomu, kdo dědictvím aneb odkazem vstoupil v jeho původské právo, příslušî nárok na podíl v nepřiměřeně vysokém čistém zisku docíleném pro vlastníka při prodeji původního díla nebo rozmnoženiny nebo napodobeniny osobitého rázu původcem zhotovených.

(2) Tento nárok může oprávněný uplatniti žalobou u soudu příslušného podle obecného sudiště prodatelova, který rozhodne o něm, přihlížeje k majetkovým poměrům jednak původcovým, pokud se týče jeho právních nástupců domáhajících se nároku, jednak prodatele díla, nejvýše dvaceti procenty docíleného čistého zisku.

(3) Zřeknutí se nebo zcizení budoucího nároku jest bezúčinným. Jde-li o nucený prodej, lze nárok uplatniti toliko k přebytku prodejového výtěžku.

(4) Nárok se promlčuje ve třech letech od doby, kdy oprávněný zvěděl o prodeji odůvodňujícím jeho nárok. Uplynutím deseti let od prodeje nárok zaniká, ledaže se prodatel zachoval obmyslně.

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, veřejně vystavovati, veřejně mechanickými neb optickými zařízeními předváděti a rozmnoženiny (napodobeniny) odbývati.

(2) Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně platných jako součástkami literárních děl dosud chráněných.

(3) Na fotografická díla jest přiměřeně užíti ustanovení §§ 22, 23, č. 3 a 6, §§ 32, 33, č. 1 až 7 a § 34.

(4) Podobizny objednané za plat může objednatel anebo jeho právní nástupce uveřejňovati a rozmnožovati ať sám aneb osobami jinými.

Táž práva. má původce samostatného díla kinematografického nebo zhotoveného podobným postupem, jakož i takovýchto děl zhotovených podle díla literárního neb uměleckého, pokud dal uspořádáním anebo spojením vylíčených událostí dílu ráz osobitého díla samostatného.

(1) Původské právo k dílům literárním a uměleckým (hudebním a výtvarným) zaniká zpravidla padesát let po smrti původcově; u díla vytvořeného společně několika osobami (§ 10) zaniká padesát let po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil (§ 43). Zanikne-li právo některého spolupůvodce nebo toho, na něhož jeho právo přešlo (§ 10, odstavec 3.), dříve, přirůstá jeho podíl ostatním spolupůvodcům anebo jejich právním nástupcům.

(2) U pozůstalých děl, která vyšla (§ 8, odstavec 2.) v posledních deseti letech ochranné doby, zaniká původské právo deset let po vyjití.

(1) Původské právo k dílům literárním a uměleckým (hudebním a výtvarným), při nichž není udáno pravé jméno (§§ 12 a 13), zaniká, padesát let po vyjití.

(2) Původce nebo, neprojevil-li původce jiné vůle, jeho dědic a s jejich přivolením také jiný právní nástupce jest však oprávněn přihlásiti v této lhůtě pravé jméno původcovo k zápisu do veřejného původského rejstříku. Rejstřík vede úřad, který určen bude nařízením. Přihláška k zápisu působí, že se počítá ochranná doba podle § 38 stejně, jako kdyby dílo bylo vyšlo pod pravým jménem.

(3) Při zápisu se nezkoumá ani oprávnění přihlašujícího ani správnost přihlášených skutečností. Přihlašující zapraví zaň poplatek. Podrobnosti upraví nařízení.

U děl souborných (§ 11) posuzuje se ochranná doba pro právo pořadatelovo a každého spolupracovníka samostatně podle ustanovení §§ 38 a 39.

Původské právo k fotografickým dílům zaniká deset let po vydání. Nebylo-li dílo vydáno do původcovy smrti, zaniká původské právo deset let po jeho smrti.

(1) Vychází-li dílo v oddílech (postupných svazcích, sešitech anebo listech) obsahu uzavřeného, počítá se ochranná doba u každého takového oddílu zvláště jako u díla samostatného.

(2) Při oddílech obsahu neuzavřeného počítá se ochranná doba od vydání posledního takového oddílu. Prošla-li však mezi vydáním jednotlivých takových oddílů doba delší tří let, považují se oddíly vydané jednak před uplynutím této lhůty, jednak po jejím uplynutí pro počítání ochranné doby za díla samostatná.

Ochranné a vyhrazené lhůty, zejména v §u 38 a následujících stanovené, počítají se od počátku kalendářního roka následujícího po události rozhodné pro počátek lhůty.

Kdo, nejsa k tomu oprávněn, naloží dílem způsobem, který tento zákon vyhrazuje původci, zasahuje do jeho práva a je za to odpovědný jak podle platných ustanovení obecných, tak i podle zvláštních předpisů tohoto zákona.

(1) Kdo poruší původské právo vědomým zásahem (§ 44), trestá se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců nebo peněžitým trestem od dvou set Kč do padesáti tisíc Kč aneb obojím tímto trestem.

(2) Pokus je trestný.

(1) Za přečin se trestá vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců nebo peněžitým trestem od; dvou set Kč do padesáti tisíc Kč aneb obojím tímto trestem, kdo v úmyslu klamati:

1. opatří cizí dílo vlastním anebo jiným nepravým jménem anebo vlastní dílo jménem někoho jiného nebo napodobeninu díla výtvarného umění jménem anebo značkou původce původního díla, aby je uvedl v oběh;

2. uvede v oběh dílo opatřené nepravým jménem anebo značkou (č. 1);

3. dá bez závažných důvodů věcných dílu označení, zejména titul, nebo vnější úpravu jiného díla způsobem, že to může při průměrné pozornosti vésti k omylům o totožnosti obou děl, aby takové dílo uvedl v oběh;

4. učiní nepravdivou přihlášku do původského rejstříku.

(2) Pokus je trestný.