Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

President státu Masaryk pronesl, jak známo, o nakládání censurních úřadů s tiskem tuto krásnou větu: ť Svoboda tisku jest nejvyšším majetkem demokratického státu. Bezmezná libovůle starého úřednického systému nesmí míti místa v republice.Ť

Skutečné poměry však dokazují, že domnělá censurní libovůle starého úřednického systému byla v nově založené republice ohromně předstižena a že v oboru tiskové censury nastala taková libovůle, z níž lze jistě usuzovati, že se v Československu nedá již vůbec mluviti o svobodě tisku.

Tak v č. 115 karlovarského časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ ze dne 20. května t. r. byl skoro úplně zabaven článek s titulem ťNěmecká národní politika.Ť Tento článek zněl:

ťNěmecká národní politika.

Náš posl. inž. Kallina podal na župním sjezdu německá národní strany dne 16. t. m. v Karlových Varech tuto zprávu o stavu vnitřní a zahraniční politiky:

Mám-li dnes podati zprávu o stavu vnitřní a zahraniční politiky, musím ujistiti, že stav sudetských Němců od nuceného připojení k tomuto státu nebyl ještě nikdy tak zmatený jako dnes. Ačkoliv ve všech vrstvách sudetských Němců vzrostlo poznání, že českému vyhlazovacímu boji může s úspěchem vzdorovati jen silná a jednotná obrana, musili jsme se dožíti toho, že se úzkoprsým stranickým politikům podařilo podkopati jednotu, po níž toužil celý národ. Zajisté jest stav sudetských Němců mimořádně těžký a nové odnárodňovací metody se svými pacifistickými ideami, působí tak krutě, že političtí vůdcové nemajíce z minulosti žádných zkušeností v obraně jsou poněkud postaveni před zcela nový vývoj. Budiž mi však dovoleno ujistiti, že po převratu a po zkušenostech 1 1/2 roční práce revolučního shromáždění, jež vydávalo sta zákonů a nařízení - všechny proti nečeským národům tohoto státu - prorazilo si u nás cestu poznání, že panovačné metody v tomto státě jsou diktovány jen úmyslem, využíti bezmoci Německa, aby sudetští Němci bydlící v jednolitém jazykovém území pokud možno byli oslabeni a jednolité německé jazykové území proměněno ve smíšené. Když jsem v roce 1920 byli po prvé zavoláni k volebním urnám, byli příslušníci všech národních stran jednotni v myšlence, že obrana bude možná jen tehdy, když se podaří odstraniti všechny rozdíly hospodářské, kulturní a sociální povahy, jež jsou samozřejmé u tak vysoce vyvinutého národa jako jest náš, a že všechno usilování musí směřovati k tomu, aby se utvořil pevně spojený národní šik. Ohromné škody, jež dosud byly způsobeny sudetským Němcům, mají svou příčinu většinou v tom, že se nepodařilo uskutečniti toto jednotné vystoupení našeho národa, pokud se hlásí k národnímu stanovisku. Bylo nám zajisté jasno, že za daných poměrů jedna část našeho národa již pro svou minulost směřující k mezinárodní, třídní solidaritě bude se snažiti udržovati styk s jednotlivými skupinami českých protivníků v naději, že do dne a do roka znovu zjedná uskutečnění desítiletí trvajících mezinárodních svazků z doby starého Rakouska, aspoň v zájmu německých příslušníků této třídy. Německá sociálně demokratická strana dělnická od prvního dne této republiky převzala tuto úlohu a třeba jí vydati svědectví, že se až k sebezapření snažila zůstati věrnou tomuto úkolu. Mohlo-li se podařiti některé stavovské straně provésti dílo společné práce, podle mého mínění bylo to při šovinistickém směru českých stran možné jen německé sociálně-demokratické straně dělnické. Avšak i ona musila přes rozličné žaloby, jež podávala na mezinárodních sjezdech proti chování české bratrské strany, jež bylo paškvilem mezinárodních zásad, dožíti se toho, že Češi nechtějí věděti o této mezinárodnosti a to ve chvíli, kdy jde o vnitřní politický směr v československém státě. Ve všech otázkách týkajících se tohoto státu stojí po stránce národní všechny české strany i s českými sociálními demokraty na stanovisku, že než bude lze pomysliti na společnou práci s Němci, jednolité německé jazykové území musí zmizeti a všechny ovládá stará státoprávní česká idea - že stvořitel této země od prvopočátku dal bývalé korunní země Čechy, Moravu a Slezsko českému národu do vlastnictví a že v mezí těchto tak zvaných historických hranic jiný národ nemá práva býti a žíti. V očích přívrženců této české státoprávní idey jsme my, sudetští němci, vetřelci, kteří po založení českého státu nemáme již práva žíti. Přes všechna demokratická mírová ujišťování, přes slavnostně převzaté závazky ve smlouvách o ochraně menšin, čeští páni, jimž se po ukončení světové války podařilo dostati z rukou francouzských vítězů tento stát darem, - nikoliv jako dík za jejich činy, nýbrž jen pro nenávistnou myšlenku Francie obklopiti také zmenšené Německo na východních a jihovýchodních hranicích řadou států Německu nepřátelských - provozují nejsurovější politiku potlačování proti sudetským Němcům, aby tím navždy oslabili sílu německého národa.

Proti této vůdčí politické idei Češství musila se postaviti vůdčí idea veškerého pohraničního Němectví, jež jediná umožňuje jednak posilniti odolnost Němců odtržených od mateřské země, a připomínati stále německé veřejnosti a světovému svědomí, že 15 milionů Němců v jednolitém středoevropském jazykovém území bez zřetele na nejsvětější právo svobodného sebeurčení bylo dosouzeno na výsměch známým 14 bodům Wilsonovým úpěti v hranicích cizích států. Sotva lez pochopiti, že přes dlouholeté zkušenosti a z nich čerpané poznání, že zvláště český vládnoucí národ usiloval, a usiluje dostáti svému výše vylíčenému úkolu, jsou ještě dnes vedoucí mužové v politickém životě sudetských Němců, kteří věří ve smíření s českým státním národem a přes nejtěžší rány nedávné minulosti (pozemková reforma, jazykový zákon a nařízení, zavírání škol, propouštění státních úředníků) zamýšlejí svou politiku podle toho zaříditi. Vždy jsem stál na stanovisku, že političtí vůdcové sudetských Němců, ať patří k tomu neb k onomu stranickému táboru, poctivě se snaží prospěti našemu národu. Ale na jedno nesmíme zapomínati: že vnitřní osobní víra ve správnost konání, pokud jde o vlastní osobu, jest věcí, za kterou jest odpovědný jednotlivec. V politice, kde může jíti o velká rozhodnutí, která mohou někdy míti účinek pro miliony lidí buď v jejich prospěch nebo neprospěch, dlužno vždy pamatovati na to,že zde vůdci mají míti pocit nejvyšší odpovědnosti a že politický neúspěch může se zde často státi pro celý národ nikdy nenapravitelnou škodou. A tento pocit odpovědnosti povzbuzuje mne a kolegy s mé strany, abychom v těchto dnech jistě rozhodných pro sudetské Němce ještě v poslední hodině povznesli varovný hlas a vyzvali svůj národ, aby nedal na sebe působiti stranickými šablonami a úzkoprsými stranickými zájmy, nýbrž aby otevřenýma očima přehlédl dosavadní sudetsko-německou politiku a aby znovu rozhodl o otázce, nebylo-li by účelnější místo sledovati jednotlivé stranické zájmy a stavovské požadavky, konečně se semknouti v jeden pevně spojený šik, jenž by se usnášel jen s všeněmeckého hlediska.

Největší zmatek v národním táboře způsobilo podle mého mínění slovo ťnárodníŤ, tak často v rozličném smyslu vykládané. Jak jsem již dříve prohlásil, domnívám se nyní jako dříve, že se všechny strany jistě snaží vyhověti zájmům německého národa, jeho politickému poslání, jeho kulturním úkolům, avšak pro nás národovce jest rozhodující, že především musíme usilovati sloužiti veškerému Němectví na zemi a že se nám to stalo svatou ideou, za kterou žíti a umírati musíme vždy býti připraveni. Jako před více než sto lety němečtí turnéři pod vedením starého vousáče a němečtí buršáci rozvinuli prapor jednotného Německa a snažili se připraviti půdu pro utvoření velké německé vlasti a také byli ochotni, jak to dokázali v bojích za svobodu, vycediti za tuto svatou ideu krev svého srdce, tak musíme také my žíti podle slov našeho velkého Fichteho:

Nuže, většina sudetsko-německých stran se jmenuje národní a nemáme naprosto práva odpírati jim toto označení, pokud se poctivě snaží působiti v zájmu našeho národa. Ale další vývoj nás přinutí, konečně jednou objasniti pojmy, abychom učinili přítrž odpornému boji stran jak se rozvinul v poslední době, podněcován zvláště stranickými fanatiky. Již před lety jsem se snažil dosáhnouti v tomto směru jasno, když jsem náš směr, opírající se o starý názor vyslovený Schönererem, nazval německým národním. Druhý směr, zastoupený dnes prof. drem Spinou, jenž se opírá více nebo méně o stanovisko tisíciletého spolužití Němců a Čechů v těchto zemích, jenž tedy vychází z myšlenky, že oba národy budou a musejí zde společně žíti přes dosavadní zkušeností doufá, že jest možno sudetské Němce v tomto státě udržeti silnými a mocnými. Oba tyto úplně rozdílné politické názory bojují o přívržence v národě sudetských Němců. Věříme v poctivost vůdců po obou stranách, avšak co nejrozhodněji musíme potírati každou obojetnost, jejíž zástupci z důvodů stranicko-egoistických ve všední den provozují politiku věrnosti k státu, ale v neděli se staví nejhorlivějšími bojovníky německé národní politiky.

vstala v Plsku. Pokusy o převrat uvnitř jsou jen výsledkem stále beznadějnějšího stavu zahraničního. Uzavřením polsko-rumunského obranného spolku neobyčejně se zhoršilo postavení Polska k Rusku, neboť Rusko neuznalo a nikdy neuzná rozhodnutí o přidělení Besarabie Rumunsku a tato otázka si nebude definitivně upravena bez válečných zápletek. Při tom se nesmí zapomínati, že stanovisko Ruska v této otázce sdílí jak Italie, tak také Německo. Kromě tohoto Alsasko-Lotrinska, jak lez označiti Besarabii pro politické účinky, jest, jak známo, ještě 5 jiných Alsasko-Lotrinsk ve východní Evropě. Všechny byly vytvořeny tak zvanými mírovými smlouvami, při čemž surově nebylo dbáno práva sebeurčení národů: všechny ohrožují evropský mír a stačí jen jiskra a jasné vzplanou pochodně nové vražedné světové války. Od r. 1918, od roku zrození nového demokratického a pacifického období nebyla Evropa ještě nikdy tak naplněna hořlavinami, jako v těchto dobách. V Italii vládne fašismus, v Řecku vojenská diktatura, v Turecku se mobilisuje, v Jugosalvii se připravují na válku s Ruskem, v Československu se snaží zříditi autokraticky prováděnou demokratickou zásadu pomocí národního fašismu, směřujícího proto potlačených národům, a v Polsku je revoluce,- to vše jest výsledek method novodobé demokracie Svazu národů, jež dr. Beneš tak velebí.

Ze všech těchto důvodů jest pochopitelno, že všichni pohraniční Němci velice pozorně sledují tyto události a zaujímají k nim stanovisko. Dnes se ještě neví, jaký účinek budou míti poměry, jež nastaly v Polsku, ale již dnes jest příznačné, že se ani v polské ani v české záplavě časopisů nemluví již o těsném spojení obou států. My, sudetští Němci, kteří víme, že stejné rozpory mezi těmito oběma národy byly jen prohloubeny rozhraničením podle mírových smluv, poněvadž nebyly uspokojeny polské nároky na území tenkrát české, nemohli jsme nikdy věřiti ve vnitřní smíření, ačkoliv dlužno uznati, že si dr. Beneš zvláště svým vlivem nepřátelským Německu při rozhodování Svazu národů o Horním Slezsku opravdu zasloužil vděčnosti Polska. S druhé strany však až příliš dobře víme, že vedoucí slovenští politikové po léta nalézali v Polsku teplý útulek a že odtamtud bez překážky vedou iredentistickou propagandu na Slovensku. Ovšem také příliš dobře známe slovanský charakter a cit národní pospolitosti, abychom se neklamali o tom, že přes všechny protivy tyto oba slovanské národy budou vždy jednotny v boji proti němectví. Příznačnou pro zmatený stav jest také neshoda uvnitř Malé Dohody, již dnes nelze již zapírati. jest zaviněna nejen nynějším rozporem německo-rumunským, do něhož se nechtějí dáti zaplésti ani Československo ani Jugoslavie, nýbrž také stále zřejmějším usilováním Italie dostati vedení Malé Dohody do svých rukou. To jest také příčinou, že italský tisk zaujímá tak nepříznivé stanovisko k Benešovi. Ke všem těmto těžkostem se druží ještě to, že alianční smlouvy mezi Československem a Jugoslavií jakož i mezi oběma těmito státy a Rumunskem pozbývají letos platnosti. Nyní žádá rumunský tisk, aby se při obnovení těchto smluv užilo method užitých v Locarnu - to má jistě znamenati vzájemné zajištění hranic -, avšak to již na poslední temešvárské konferenci zamítl jak Beneš tak také Ninčič, kteří oba trvají na stanovisku, že se na nynějším znění aliančních smluv nic nesmí změniti. Myslím, že již samo zjištění těchto skutečností stačí, aby se ukázalo jak komplikovaný stav musí zdolati státy samy mezi sebou.

Nyní jest každému rozumnému jasno, že již z čistě hospodářských důvodů nebude lze trvale udržeti nynějšího zbalkanisování Evropy a ohrožování světového míru nově vytvořenými ohnisky, za něž dlužno označiti odtržení a podmanění 40 milionů lidí cizími státy a že se musí dospěti k vytvoření velkých hospodářských území. Dříve však budou musiti býti odstraněna všechna nesmyslná opatření jež vzájemně otravují poměr mezi státy a to bude jen možno, když se podle provedeného hlasování lidu znovu upraví pohraniční poměry. Způsobiti tento rozvoj jest v zájmu všech opravdových přátel míru a zvláště významné jest to pro 15 milionů pohraničních Němců.

My, sudetští Němci jsme částí těchto pohraničních Němců a máme tedy zcela určitě úkoly a povinnosti. Když Německo stálo na výši své moci, bylo vysoce ctěno a když mu jeho úspěchy ve všech oborech lidského vědění záviděl celý svět, nebylo zajisté žádnou zvláštní zásluhou přiznávání se k tomuto německému národu. V těžké přítomnosti, ve dnech neštěstí, jež postihlo naši velkou německou vlast, v dobách velice těžké práce a novým budováním teprve se ukazuje, kdo si činí činí nárok na zásluhu a čest býti členem německého národa. Sudetští Němci po desítky let velice těžce bojují, aby svou domácí hroudu udrželi německou. Od nuceného připojení k československému státu se stal tento boj tisíckráte těžším. Chceme-li tedy býti věrni svému národu musíme také ztisíceronásobiti svou lásku k vlasti, musíme býti také ochotni přinésti největší oběti.

Již po staletí byli jsme předními strážemi Němectví na východě. Půdu, kterou mýtili naši otcové, kterou zúrodnili svým potem, ba dokonce svou krví chceme přes všechna nebezpečí udržeti německou, až k onomu dni, jenž nastane a nastati musí také pro nás, jenž nás uvidí jako svobodný národ na německé půdě.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby se příště censurní orgány nedopouštěly tak neslýchaných přehmatů, jichž nelze ničím odůvodniti?

2. Jest ochoten pečovati, aby censuru v německých územích vykonávali lidé smýšlející svobodomyslně a právně, kteří se nedají vésti slepou nenávistí ke všemu německému, nýbrž úctou k svobodě tisku?

V Komárne boly činené hromadné námietky proti občanom už od veľa desaťročí (30 až 40 rokov) tam bydliacim a väčšinou tam narodeným a bolo žiadané o ich výmaz zo soznamu voličov v minulom roku pri súpise voličov proste z toho dôvodu, že dotiční nie sú československými štátnymi občanmi.

Okresná odvolacia komisia zamietla protesty a nariadila, aby dotiční boli v menoslove voličov ponechaní a odôvodnila to tým, že namietajúci nedokázali svoje tvrdenia.

Namietajúci podali stažnosť proti tomuto rozhodnutiu u volebného súdu v Prahe, ktorý svojim usnesením zo dňa 23. apríla 1926, čís. 315/26, schválil rozhodnutie okresnej odvolacej komisie a rozhodnul tak, že ťponeváč dotyční nie sú v sozname cudzincov a priznávajú sa k československému štátnemu občianstvu a poneváč nie je preukázané, že nie sú československými štátnymi občany, nemožno ich zo soznamu voličov vymazať. Zistenie, že dotyční nie sú československými štátnymi občany, nie je úkolom volebného súdu, ale mali tak učiniť tí, čo námietky činia.Ť

Na základe tohoto usnesenia bolo asi 100 československých občanov, proti ktorým boly námietky činené, ponechaní v sozname voličov.

Okresný úrad v Komárne však, ako sa zdá, nie je uspokojený s usnesením volebného súdu a snaží sa poskytnúť pomoc elementom, ktoré každý súpis voličov využívajú k tomu, aby svojimi bezpodstatnými a nepreukázanými námietkami rozvracovaly kľud mesta a spôsobovaly nepríjemnosti ba ohrožovaly v možnostiach živobytia občanov, ktorí tam už od dlhých rokov bydlia.

Okresný úrad totiž uložil obecnému notárskemu úradu, aby z úradnej moci príslušným spôsobom zistil menoslov tých, proti ktorým sa námietky činia. K prípisu sú pripojené aj rozsudky volebného súdu, je tedy zrejmé, že rozvierenie otázky štátnej príslušnosti je výlučne dôsledkom procedury výmazu zo soznamu voličov. Okresné náčelnictvo tedy z úradnej moci prevezme hromadné námietky niekoľko ľudí nenávisťou plných a pokoj rušiacích, a k tomu mobilizuje celý svoj úradný aparát.

Tážeme sa tedy pána ministra:

Či viete o uvedených veciach a keď áno, zamýšľate odpomôcť týmto anomáliam a pôsobiť, aby toto zbytočné sužovanie ľudí prestalo?

Dne 14. června večer konala ťMladá generaceŤ národně demokratická veřejný projev s programem: ťPro sebevědomý nacionalismuŤ. Na schůzi působením fašistů došlo k neslýchaným násilnostem proti účastníkům jiného přesvědčení, přes to, že tito nezavdali svým chováním ve schůzi podnětu k sporům, neboť projev nebyl nijak rušen. Mnoho účastníků schůze, kteří netvářili se dosti loyálně k přednášeným referátům, ve kterých mluvilo se poťouchle o představitelích našeho státu a velmi nadšeně o methodách vlády italského státu, bylo fašistickými skupinkami rozestavenými v pozadí sálu a na chodbě, ze schůze nešetrným způsobem vykazováno. Když při řeči Ladisalva Rašína pro málo slyšitelnou poznámku o hlasování národních demokratů s Němci a Maďary, byl tlupou lidí s fašistickými odznaky jeden účastník velmi surově vykopán a strkán k východu ozvali se proti takovému počínání účastníci Václav Cón a Josef Linek výkřikem: ťTo je surovostŤ. Přes to, že z vyvýšeného podle, kde dleli političtí úředníci službu konající, muselo býti brutální vyváděti účastníků viditelno, nebylo ani po těchto výkřicích o zamezení nepřístojnosti pečováno. Ba naopak oba účastníci schůze, kteří na nezákonné činy poukázali, byli organisovaně ze sálu vyvedeni a na chodbě a schodišti ztýráni. Zejména proti Václavu Cónovi vybila se fašistická surovost plnou měrou, aniž se mohl dovolati ochrany strážců zákona, kterých na blízku nebylo. Byl násilně tlačen mezi dvě řady lidí, rozestavené na vzdálenost 20 m po obou stranách od dveří do sálu přes schody až k dolnímu shromáždění. Byl tlučen do břicha, boxery do hlavy (má ránu pod okem), políčkován a na schodišti tak surově kopnut, že pádem zlomil si nohu a přes to, že již bezmocně ležel, bylo do něho surově kopáno.

Způsob, jak byl rafinovaně ztrýzněn nasvědčuje tomu - a svědkové to plně potvrzují - že na fašistických a jim příbuzných schůzích účinkují organisované, úderné fašistické roty, které disponují zbraněmi, boxery, obušky, holemi, kančíky a pod. Činnost jejich umožněna jest úžasnou blahovůlí policejních orgánů, které tyto zjevy přehlížejí, takže z úředních míst se tvrdí, že úřadům není o naznačeném ničeho známo. Václav Cón ležel bezmocný pod schodištěm za úžasných bolestí a byli to soucitní účastníci schůze, zřejmě nefašisté, kteří se jej ujali a vynesli před budovu na zahradní stůl. Je charakteristické pro poměry, které jsou na projevech fašistického rázu, že nebyla učiněna řádná opatření pro bezpečnost účastníků veřejného projevu, úměrná jeho rozsahu. V budově a snad ani před ní, nebyl ani jediný úřední orgán, který by mohl podobným alotriím zabrániti. Důstojník policie, velící oddílu stráže před Slovanským ostrovem, byv požádán o přispění, když bylo možno ještě mnohé účastníky před insultováním zachrániti, odmítl zakročiti, že prý není k tomu povolán! Proto jen náhodě lze děkovati, že zraněný člověk nebyl ubit a jen svépomocí jeho druhů bylo pečováno o poskytnutí první pomoci a dopravu do nemocnice. Policie dostavila se teprve za drahnou chvíli, kdy již nebylo možno zjistiti vinníky. O trestních činech fašistů nebyla od včerejšího dne vydána policejní zpráva.

Tyto události, měly-li by se opakovati, byť i v menším měřítku, jsou s to ohroziti právní řád a klid ve státě, neboť při indolenci státních orgánů nefašistická veřejnost, která je ve značné převaze, byla by sváděna k tomu, aby proti vyloženému násilnictví postupovala podobným způsobem.

táží se proto podepsaní pana ministerského předsedy jako minstra vnitra:

1. Co hodlá pan ministr učiniti, aby tyto politováníhodné události zevrubně vyšetřeny byly a vinníci, kteří trestné činy umožnili, potrestáni?

2. Jaká opatření hodlá pan ministr vnitra pro příště učiniti, aby podobným násilnostem bylo zabráněno?

Nedávno usnesený zákon o podomním obchodě nejen že nezmírnil, jak by to vyžadovaly moderní potřeby dávno zastaralá ustanovení starého patentu o podomním obchodě, nýbrž je částečně dokonce zostřil. Tímto zákonem, jenž splnil všechna přání členů cechů, podomním obchodníkům, kteří se svou živností beztoho jen mohou živořiti, se to ještě ztěžuje, Tato křivda může býti částečně zmírněna jen tím, že se zákonem poskytnou přípustné úlevy aspoň okrskům, v nichž podomní obchod jest domovem a pro tamější bídu jest pro obyvatelstvo nutností. Takových nouzových okrsků jest velice mnoho. Připomínáme, nechtíce si činiti nároků na úplnost výpočtů, jen Rudohoří, Šumava, východní Čechy, horské krajiny Slezska a severní Moravy.

Tážeme se tedy:

1. Jsou páni ministři ochotni postarati se, aby do seznamu zmíněného v § 17, odst. 2. zákona byly pojaty všechny okrsky, které skutečně zasluhují zřetele?

2. Jsou páni ministři ochotni ještě před vydáním prováděcího nařízení předložiti tento seznam sněmovně, aby k němu zaujala stanovisko?

Zemské úřady pro péči o válečné poškozence zaslaly všem válečným poškozencům doma i v cizině - těmto prostřednictvím konsulátů - vyzvání, aby se dali pojistiti u ťČechoslavieŤ. Na některých tiskopisech, a což jest zvláštní, právě na těch, které byly zaslány Němcům, bylo zamlčeno jméno pojišťovací společnosti z důvodů, jež si lze snadno vysvětliti. Aby se při této akci zdálo, že jde o úřední věc, praví se v jednom tomto tiskopisu, že válečné poškozence pojišťuje zemský úřad. Zemské úřady a okresní politické správy vydaly obcím a válečným poškozencům vyzvání a pokyny, aby podporovali tuto čistě soukromou věc. Po celá léta rozesílají se statisíce tiskopisů skorem jen bez poštovného. Úředníci zemských úřadů rozesílali a zpracovávali tiskopisy po léta v úředních hodinách. ťČechoslavieŤ prý dává zemským úřadům a jejich úředníkům provise. Časopis ťNový ŽivotŤ (ze dne 12. října 1925) uvádí určitá jména a číslice. Tento článek vzbuzující pozornost končí se významnými slovy: ťZdá se, že propuká benzinová aféra č. 2.Ť

Tato ohromná práce pro čistě soukromou společnost roztrpčila nejen německé,nýbrž i české válečné poškozence. Plným právem prohlašují, že podobné agitační práce ve velkých rysech bylo by si bývalo přáti tehdy, když byly uveřejněny lhůty k přihlašování důchodů. Poukazují na to, že mnoho válečných poškozenců stále ještě nedostalo svých doplatků, že se žádosti vyřizují často mimořádně dlouho. Příčinou toho jest jistě, že úředníci jsou přetíženi pracemi pro ťČechoslaviiŤ. Také se poukazuje na to, že jiné pojišťovací společnosti mají daleko příznivější sazby.

Zajímavý - pro strašlivou němčinu - jest oběžník, jejž pražský zemský úřad dne 20. února 1926 rozeslal všem obecním úřadům. Jest tam m. j.: ťNach der angenommenen Resolution.....bei der Abhandlung des Gesetzes bezüglich Einkommens der Kriegsbeschädigten, die dem Ministerium für soziale Fürsorge anvertraute Entscheidung dieser Frage, Schutz der Kriegsbeschädigten, eventuell der Hinterbliebenen im Todesfall und vereinbarte zu diesem Zwecke mit der.....Čechoslavia, die Bedingungen, laut welchen diese Anstalt sämtliche sich meldenden Kriegsbeschädigten in die Versicherung aufnimmt.Ť (Podle přijaté resoluce...při projednávání zákona o důchodu válečných poškozenců, jež ministerstvu sociální péče svěřila rozhodování v této otázce, ochranu válečných poškozenců, případně pozůstalých pro případ smrti a sjednalo k tomuto účelu s.......ťČechoslaviíŤ, podmínky, podle nichž tento ústav všechny válečné poškozence, kteří se přihlásí, pojistí.).

Jiná ukázka: ťDies macht mit der Ueberzeugung, daß dadurch im bedeutenden Masse die finanziellen Schwierigkeiten beseitigt werden, in welchen beim Todesfalle des Rentennehmers ein ansehnlicher Teil der Hinterbliebenen steckt.Ť (Činí to s přesvědčením, že se tím značně odstraní finanční nesnáze, do nichž se dostane po smrti důchodce značná část jeho pozůstalých).

ťIn den häufigsten Fällen wenden sich um Unterstützung, infolge gänzlicher Erschöpfung während der Krankheit des Rentennehmers, die Hinterbliebenen, unter diesen auch oft minderjährige Kinder oder Arbeitsunfähige, an die Gemeinde, verschiedenen Staatsämtern oder an Wohltätigkeitsvereine und Institute. Wegen großer Anzahl der Gesuchsteller, anderer Gemeindeausgaben oder wegen Nichtkompetentheit der Aemter ist es in den häufigsten Fällen nicht möglich, dem Ansuchen zu entsprechen, oder nur einen Teil zu Gewähren, welcher weithin nicht einmal die effektiven Begräbniskosten deckt.Ť (Většinou hlásí se o podporu pro úplné vyčerpání za nemoci důchodce pozůstalí, mezi nimi často také nezletilé děti nebo lidé neschopní práce, u obcí, rozličných státních úřadů a dobročinných spolků a ústavů. Pro velký počet žadatelů, pro jiné obecní výdaje nebo pro nepříslušnost úřadů není většinou možno žádosti vyhověti nebo poskytnouti jen část, jež zdaleka neuhrazuje ani skutečných pohřebních výdajů).

Tento zvláštní oběžník mluví o reumastismech. Zajímavá jest také věta: ťÜber die Annahme bei grösserem Kapital wird jedenfalls separat entscheidet.Ť ťO přijetí při větší jistině rozhoduje se v každém případě odděleně.Ť

Ve svém oběžníku dovolávají se zemské úřady stále resolučního návrhu sněmovny. Bohužel ho nikdy neuvádějí doslovně. V tehdejším resolučním návrhu bylo zmocněno ministerstvo sociální péče, aby otázku pojištění válečných poškozenců na případ smrti upravilo v dohodě se zástupci organisací válečných poškozenců. Podepsanému není známi, že by byla sjednána taková dohoda se svazem válečných poškozenců (se sídlem v Liberci). Smyslem této resoluce bylo zajisté, aby tyto pojišťovací příspěvky platil sát a nikoliv invalidé.

Podepsaní se táží:

1. Ví pan ministr o vylíčených věcech?

2. Jest ochoten předložit sněmovně smlouvu s Čechoslavií?

3. Platila Čechoslavie úředníkům zemských úřadů pro válečné poškozence provise? Platila-li, kterým osobám a v jaké výši?

4. Jest ochoten ihned naříditi, že úředníci nesmějí v úředních hodinách konati žádné práce pro Čechoslavii?

5. Jest ochoten učiniti ihned přítrž zneužívání moci, že spisy Čechoslavie, jež rozesílají zemské úřady, jsou osvobozeny od poštovného?

6. Jsou nebo byli ve správní radě, v dozorčí radě nebo v ředitelství Čechoslavie úředníci zemských úřadů pro válečné poškozence? Byli-li, kteří?

7. Jest ochoten naříditi, aby do zemských úřadů pro válečné poškozence bylo přijato dosti úředníků úplně znalých němčiny?

8. Jest ochoten co nejdříve předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se všem důchodcům poskytuje potřebné ze státních peněz?

A Tisza folyó az egész felsö folyásán - igy Tekeháza, Királyháza vidékén - rendikivül gyors és ennek partividéke inszapföld, amely áradások idején a viz gyorsaságának ellenállni képtelen és évenkint kilométeres szélességekben is elmossa a partot. Ennek következtében a partvédelmi munkálatokra állandóan szükség van. Ezt eddig nem is hanyagoltág el soha. A vizmeder változása miatt Tekeháza községet a régi idöben áttelepiteni kellett, a község azonban most az uj helyen ismét veszélyben van. A község határának felsö részén ugyanis a két Tiszahidon felül elhagyta régi folyását és miután a község nem bir épiteni egy eltéritö gátat, a folyó teljes erejével nekirordult a község hutárának és egy év leforgása alatt 60 - 70 holdnyi területet szakitott el a gazdák legértékesebb löldjéböl, ugy, hogy két év mulva határnak a hidakon felül eső rendkivül termékeny része teljesen megsemmisül, sőt egész bizonyos, hogy a folyó belejutva egykori medrébe, kikerüli az állami egy kilométer hoszzu hidakat és egyenesen a közságnek rohan ugy, hogy az ottani lakosoknak még a menekülés is lehetetlenné válik.

Mindezek a bajok elkerülhetők, ha a viz folyása egy kősarkantyu altal a régi mederbe tereltetik vissz. Ez a kősarkantyu a állam által gyorsan létesithétő, mivel az

állami köbánya épen a kritikus hellyel szemben van.

A község népe minden áldozatra kész, amit elviselni képes, A pénzkiadásokat azonban nem birja el. Az állam érdeke és kötelessege, hogy lakosainak megmentésére siessen, ugy, mint az régen volt és nem kell bevárni azt az időt, amikor már veszedelemben volna az álamnak a miliókba kerülő vashidja is, és megsemmisül a tekeházaiak szép határa és az akkor épitendő védmüvek, százszoros költséggel sem fogják szolgálni a célt ugy, mint ha az ma minimális költséggel megépittetnék.

Kérdezem a Miniszter Urakat, van-e tudomásuk a közöltekről, s hajlandók-e a legsürgősebben intézkedni Tekeháza községnek és határának a Tisza folyó kártevéseivel szemben való védelme tekintetében?

Bódvavendégi (Kassai nagymegye) község lakosainak földjei javarészt a határon tul, magyar területen fekszenek. A legutóbbi ideig a czehszlovák hatóságok semmi nehészéget sem támasztotak a földjeik megmüvelése végett a határontulra igyekvő földmüves embereket, egy év óta azonban az átkelést nagyon megszoritották iletve mehnehezitették a hatóságok. Minden átkelésnél jövet és menet is a községtől mintegy két kilométerre fekvő őrségnél kell jelentkenzinök a gazdáknak s hozátartozóiknak, mely ut pont egy órai munkaidővesztességet jelent számukra. Még a tárgyának a földekre való kihordásánaá is jelentkezni kell a igazán nem szükséges részeletesen magytaráznom azt, hogy milyen vesztességet jelent az, ha minden fordulónál egy órát kell teljesen hiába elvesztegetni, s Hiába kell férasztani embereket s a tehervivő állatokat.

Eme visszálas állapot illusztrálására megemlitem például azt, hogy egy gazda a mezőn megsántult ökrét nem akarván fárasztani a hiábavaló uttal, azt a legrövidebb uton vezette be s ezért ötven Kč pénzbirságot kellett fizetnie.

Kérdem a Miniszter Urakat:

Hajlandók-e intézkedni az iránt, hogy Bódvavendégi község lakosai a jövőben is, miként a multban a határt bárhol átléphessék s ne legyenek kitéve teljesen indokolatlanul bürokratikus szekaturáknak?