Již několik týdnů pozorujeme, že censura potlačuje ve zdejších časopisech i nejmenší zprávy o některých německých spolcích v cizině. Tomuto pronásledování těší se zvláště zprávy o těchto spolcích:
1. Německo-sudetský vlastenecký svaz (Berlín a Vídeň).
2. Spolek pro Němce v cizině (Berlín).
3. Všeněmecký spolek (Štýrský Hradec a Berlín).
Pokud jsme mohli zjistiti, byly zabaveny i nejnevinnější zprávy, např. ohlášení sjezdů atd. tak např. v čísl 67. deníku "Der Tag" (Ústí nad Labem) z 31. března 1926 byl zabaven tento článek a potvrzen nálezem, č. Tl. 66/26 ze dne 1. dubna 1926 krajského jako tiskového soudu v Litoměřicích:
"Sjezd sudetských Němců v cizině.
O svatodušních svátcích dne 23. a 24. května t. r. pořádají zemské svazy sudetsko-německého vlasteneckého svazu Rakousko a Bavory společně výroční sjezdy v Pasově. Zároveň koná se tam konference všech sudetsko-německých svazů zřízených v německém jazykovém území. v důvěrné poradě důvěrníků podají sudetsko-němečtí členové sněmoven různých stran a zástupci zahraniční obce zprávy o stavu ve staré vlasti a o světové práci vlasteneckého svazu. Svou účast na schůzi přislíbili četní rakouští a říšskoněmečtí poslanci. V souvislosti se sjezdy poskytne "Třetí sudetsko-německá výstava" četnými obrazy, statistikami, grafickými tabulkami, zabavenými časopisy atd. názorný obraz národních bojů v československém státě."
V nálezu odůvodňuje se zabavení tím, že obsahuje skutkovou podstatu §u 17, čl. 1 zákona na ochranu republiky, a praví se v něm:
"V tomto článku se s vědomím účelu takového sdružení podporují převratné snahy tajné organisace, jejímž účelem jest podkopati samostatnost a ústavní jednotnost československého státu."
Tímto odůvodněním, jímž si tiskový soud uspoří důkaz, lze ovšem zameziti každou časopiseckou činnost a vůbec ji znemožniti. Tážeme se tedy pana ministra:
1. Ví o tom,že časopisecké zprávy o uvedených sdruženích jsou soustavně potlačovány?
2. Dostalo se censorům zvláštních pokynů, aby potlačovali tyto časopisecké zprávy?
3. Jest pan ministr ochotem ihmed zaříditi vše,
aby bylo lze plniti publicistickou povinnost i k těmto
svazům?
V Praze dne 17. května 1926.
Orgán XXIV. kraje KSČ. uveřejnil tento článek:
"Proč máme velké daně.
U nás nyní lidé naříkají na veliké daně a nevědí, proč jsou daně tak veliké, proč exekutoři obcházejí po vesnicích jako přeludy a seberou poslední telátko na daně.
Stát, v němž žijeme, jest státem buržoasním, v němž veškerou moc, to jest vojsko, policie, četnictvo, soudy; a dokonce i školy má buržoasie, za pomoci této síly, to jest buržoasního státu, její jest organisovaným násilím buržoasie nad pracujícími masami, buržoasie utiskuję a vykořisťuje široké pracující vrstvy. Na vydržování tohoto celého buržoasního stroje, jenž se skládá z vojska, četnictva atd., je zapotřebí peněz. Neobeznámený mohl by si mysliti, že když buržoasie potřebuje tohoto aparátu, sama na něj platí, sama jej vydržuje. Ale jest tomu právě naopak. Majíc moc a sílu ve svých rukou, buržoasie nutí pracující vrstvy, aby platily daně na tento buržoasní stroj, jenž jest určen pouze k zajištění buržoasního panství a vykořisťování širokých pracujících vrstev. Tak pracující vrstvy musejí samy platiti na tuto zbraň násilí, namířenou proti nim samotným.
Pracující vrstvy svými těžce v potu tváři vydělanými penězi vydržují četnictvo, jež vždy jest v rukou buržoasie a chrání její zájmy, platí soudce, kteří chráníce zájmy buržoasie odsuzují nás do vězení a buržoasní učitelé vychovávají naše děti na otroky buržoasie.
Hrstka buržoů má ve svých rukou mnohem větší bohatství než celý pracující lid. Ale za to daně platí pracující lid mnohem větší než buržoasie a platí skorem na celé státní břemeno, kdežto buržoasie má jen užitek z buržoasního státu. Na příklad v republice české buržoasie pracující vrstvy platí 77% všech daní. Avšak buržoasie neplatí ani zbytku daní, neboť majíc moc ve svých rukou, jednak rozličnými způsoby si odpisuje tyto daně a jednak stát jí dává rozličné podpory V posledních dobách dostaly banky do milionů Kč na zlepšení svého hospodářství a 140 milionů Kč daní jim bylo odepsáno (podle našeho darováno).
Když buržoasie sama daně neplatí, a naopak uloupí ještě to; co zaplatí pracující lid, musí dělati dluhy. A tak uvrhuje celý stát do dluhů. Aby byla lze tyto dluhy spláceti a aby sama měla příště co loupiti, musí ukládati pracujícímu lidu: nové daně. A aby mohla dobýti tyto daně, potřebuje ještě větší síly, potřebuje ještě více policie, četnictva a exekutorů. A tak vyrůstají stále nové a nové daně, jež buržoasie ukládá pracujícímu lidu. Z toho jest zřetelně patrno, jak se prohlubuje propast mezi pracujícími davy a buržoasií.
A jak dlouho to ještě bude trvat a mohou pracující lidé očekávati od buržoasního státu lehčího života?
Pracující davy nemohou se od buržoasního státu dočkati nic jiného než nových daní, než nového vykořisťování. Můžeme si pomoci jen tehdy, až uchvátíce moc do svých rukou rozbijeme buržoasní stát, jenž pouze utiskuje pracující lid,.a na. jeho místě vybudujeme stát proletářský, jenž zničí buržoasii, zničí třídy a odstraní vykořisťování jednoho člověka druhým.
Proto jsme proti buržoasnímu státu a bojujeme za vládu pracujícího lidu."
Ačkoliv, podobné články uveřejnil celý komunistický tisk v Československé republice a nebyly zabaveny, užhorodská policie jej zabavila, neposkytujíc nám možnosti, abychom vysvětlili lidu své zásadní stanovisko v tak důležité věci, jaká jsou daně a rovněž neposkytujíc nám možnosti odmítnouti všechny lži, které buržoasní útisk rozšiřuje proti nám.
Dále v témž čísle zabavila z článku s nápisem "Policejní stát" toto:
"Policejním státem jest stát, jenž se opírá výlučně o policii.
Takovým vzorným policejním státem jest stát. československé buržoasie, k němuž "na štěstí" patříme.
Policejního státu potřebuje každá buržoasie, aby mohla panovati nad širokými vrstvami pracujícího lidu a vykořisťovati je. Takový stát lze velice dobře poznati podle toho, že jest v něm mnoho policie a že největší část daní obrací se na platy této policie."
Z rubriky dopisů s nápisem "Vyučují" zabavila policie tato slova:
"Když prosíme nebo bojujeme o chléb, buržoasie krmí nás koulemi a obléká nás do vězeňského obleku. Zahospodařiti nelze si nic."
Proto se tážeme pánů ministrů:
1. Zamýšlejí-li vyšetřiti tuto věc a pohnati k odpovědnosti úředníky, kteří zneužívají svémoci?
2. Co zamýšlejí učiniti, aby příště
byla učiněna přítrž libovůli
úředníků při zabavování
našeho časopisu?
V Praze dne 6. května 1926.
Jest známým zdravotnickým opatřením, že se v pekařských podnicích vyžaduje největší čistoty. Úřady přísně hledí, aby se mouka před užitím pečlivě prosívala, aby se do pečiva nedostalo cizí těleso. Zjistí-li se, že se to neděje, zavede se pekařem nejtěžší hrdelní šetření a vyšetřování. Tento postup lze zajisté pochopiti. Avšak všeobecně se jistě velmi divně pohlíží na to, že se dosud převozu a prodeji pečiva nevěnovala skorem žádná zvláštní pozornost. Chléb a pečivo jsou potraviny, které se bez další přípravy jedí tak, jak byly koupeny. Spotřebitelé mohou tedy právem žádati, aby se pečivo přechovávalo a převáželo jakož i prodávalo se zvláštní čistotou a aby se zamezilo jakékoliv ušpinění a znečištění.
Převážení chleba v otevřených laťových příhradách železnicí a auty nevyhovuje nikterak hygienickým požadavkům. Laťové příhrady nijak nechrání převáženého chleba před znečištěním. Laťové příhrady se také brzy rozviklají a uvolní. Často se stává, že tyto příhrady na chleba leží na otevřeném nástupišti. Při překládání se často taková laťová příhrada rozsype a chléb se koulí po trati a nástupišti. Nedávno bylo lze také zjistiti, že se na chléb lepily lístky. Stran toho poukazují podepsaní na výnos ministerstva vnitra ze dne 5. května 1895, č. 6894, jímž vůbec byla zakázáno lepiti lístky na pečivo.
Podepsaní táží se tedy pána ministra:
1. Ví pan ministr, že se takto převáží chléb?
2. Jest pan ministr ochoten ihned učiniti opatření, aby se chléb nepřevážel již drahou a automobily v tak zvaných příhradách na chléb?
3. Jest pan ministr ochoten učiniti vše, aby převážení
chleba v otevřených laťových, příhradách,
jak jest to zvykem v mnoha krajinách, bylo zakázáno
a aby bylo vydáno nařízení, jímž
se příště povoluje převážeti
chléb jen plně ukrytý v čistých,
hustých, Vlhko nepropouštějících
pytlích?
V Praze dne 26. května 1926.
Pojednávania o dani dôchodkovej, rešp. jej vyrubovanie z rokov 1921-1926 v území finančných riaditeľstiev na Slovensku je teraz v prúde. Pri doručovaní usnesení v tejto veci sdeľuje sa poplatníkom v usnesení toto: "Splatný daňový nedoplatok treba do 30 dní od doručenia tohoto usnesenia bezpodmienečne zaplatiť, lebo ináč bude vydobytý exekúciou, v ktorom prípade bude musieť poplatník zaplatiť eventuelne 7% úrokov zo zameškania."
Opatrenie toto postráda akejkoľvek spravodlivosti a je výsmechom každého právneho citu. Finančné riaditeľstvá šesť rokov meškaly s vyrubovaním týchto daní a pre toto ich opomenutie chcú obyvateľstvo, ktoré už bez toho je šesťročnou daňou hrozne zaťažené, trestať nespravodlivo úrokami zo zameškania a nákladmi exekúcie. Na omluvu nemožno uviesť ani to, že daň mala byť zaplatená podľa posledného predpisu, lebo veď tí, ktorým sa teraz ukladá daň dôchodková, predtým z prevažnej časti neboli podrobení dane dôchodkovej a len najnovšie boli zaradení medzi poplatníkov dane dôchodkovej.
Tážeme sa tedy pána ministra, či je ochotný učiniť opatrenie,
1. aby do 3 dní od doručenia usnesenia bola splatná len daň, vyrubená na posledný rok,
2. aby pre zaplatenie daní, vyrubených na ostatných
5 rokov zpätne, povolená bola všetkým
zpätne zdaneným poplatníkom slušná
bezúročná umorovacia lehota, počítajúca
s existenčnými záujmy poplatníctva,
ktorá by bola rozvrhnutá na niekoľko rokov?
V Prahe dňa 24. mája 1926.
Zemská politická správa v Praze zabrala v Prachaticích budovu náležející péči o mládež a pronajala ji kuratoriu české zemědělské školy. Táto kuratorium, chtělo v budově péče a mládež stavěti, ačkoliv podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb. z. a n., jest k tomu oprávněn jen požadující úřad, tedy zemská politická správa, která však u okresní politické správy nezakročila, aby bylo provedeno ohledání a uděleno stavební povolení. Okresní politická správa přijala žádost kuratoria o povolení stavby a na základě této žádosti nařídila místní ohledání, avšak nepřizvala k němu ani zemskou správu, ani majetníka domu, ani znalce ani lékaře a ani sousedy.
Místní ohledání se přes to konalo, odporu obce se nedbalo a okresní politická správa ještě téhož dne udělila kuratoriu stavební povolení. V tomto stavebním povolení prohlašuje politický úřad, že pochybnosti, které přednesla při komisi obec, jsou povahy normální, k nimž nelze přihlížeti a udělení stavebního povolení jest nutné podle §u 135 stavebního řádu. Dále se ve výměru prohlašuje, že do 14 dnů lze podati odvolání, že mu však vzhledem k §u 135 stavebního řádu nelze přiznati odkládacího účinku, poněvadž škola musí býti otevřena od 1. listopadu 1925 a kdyby odvolání byl přiznán odkládací účinek, nebylo by lze školu v této dob otevříti.
Přes to, že bylo podáno odvolání proti udělení stavebního povolení a proti odepření odkládacího účinku odvolání, ve stavbě se pokračovalo a byla skončena: Teprve 4 měsíce poté uráčilo se zemské
politické správě vyhověti odvolání a stavební povolení zrušiti a naříditi nové řízení, když se však již na hotové stavbě nedalo nic měniti.
Druhý případ:
Jakýsi Hugo Pollak vystavil na svém pozemku bez povolení stavebního úřadu zděný včelín a teprve, když byl vystavěn, oznámil hotovou stavbu obci, předloživ plány. Obec potrestala stavebníka pra přestupek stavebního řádu peněžitou pokutou 200 Kč a vedle toho mu zakázala, aby stavbu, provedenou bez stavebního povolení, zboural. Tento Pollak se proti nálezu odvolal k okresní politické správě. Přes to, že věc byla úplně jasná a slyšený soudní přísežný znalec prohlásil, že jde o stavbu podle §u 27 stavebního řádu, nově vystavěnou ad základu, a která má základy, což městský úřad prokázal, předloživ původní plány, okresní politická správa tento nález zrušila tímto rozhodnutím:
"Zdejší úřad vyšetřiv věc, vyhovuje vašemu odvolání, podanému v dané lhůtě proti tomuto rozhodnutí, osvobozuje vás od pokuty a trestu a ta proto, že na zmíněném včelíně byla vystavěna pouze asi 2 m vysoká zeď a dva sloupky, aby včely byly chráněny před západním větrem. Stavba nemá základů a v tomto případě nejde o stavbu podle §u 27 stavebního řádu, k níž by bylo třeba svolení stavebního úřadu."
Městský úřad, aby mohl podniknouti jiné kroky, žádal poté, aby mu okresní politická správa vrátila plány včelína, které mu náležejí a z nichž jest přesně patrno, že tento včelín jest stavba se základy padle stavebního řádu. Teprve po zakročení dostal městský úřad dopis okresní politické správy, který však nebyl podepsán přednostou úřadu, nýbrž bylo na něm jen razítko jeho podpisu se zprávou, že žádosti o vydání stavebních plánů nelze vyhověti, poněvadž tyto plány jsou podstatnou částí dotčeného spisu a nelze jich z něho vyjmouti.
Ve skutečnosti však prý okresní politická správa plány příslušející obci vrátila Pollakovi, takže tento úřad vůbec je ani nemůže obci vrátiti.
Příčinu tohoto postupu dlužno hledati v tom, že jmenovaný, jak se zdá, těší se zcela zvláštní přízni okresní politické správy, jmenovitě jednotlivých referentů, užívá se ho při řešení různých úkolů (např. k opatření pozemků pro menšinové školy a pod.) a jest tedy do jisté míry pod národní ochranou. Tak týž člověk delší dobu provozoval obchod bez vnějšího označení, několikráte bylo na něho učiněno oznámení, avšak živnostenský úřad ha nepotrestal a teprve na nové oznámení a když se změnili referenti, byl mu uložen trest.
Tato zřejmá přízeň orgánů státních úřadů osobě, která pro své chování jest u obyvatelstva v nelásce, vnáší neklid mezi obyvatelstvo a není s to, zesíliti důvěru k úřadům.
Zatím co před ne příliš dlouhou dobou prachatická okresní politická správa oběžníkem uložila všem obecním úřadům, aby co nejpřísněji zachovávaly předpisy stavebního řádu, sama okresní politická správa jako stavební úřad prostě nedbá těchto předpisů, zachce-li se jí to z národních důvodů.
Podepsaní upozorňují pana ministra na tento
postup jednoho úřadu jeho odboru a táží
se, je-li ochoten postarati se, aby tento úřad přísně
zachovával zákonné předpisy?
V Praze dne 16. května 1926.
Rejmanovo nakladatelství v Praze vdalo letošního roku knížku nazvanou "Za zdí" a obsahující básně Františka Heřmánka. Z této sbírky bylo censurou zabaveno toto:
Na str. 7. celá báseň:
"Až jednou...
Až se jednou ta mlčící bída ve hlas převtělí
bude to jako když tisíc polnic k nástupu hlaholí
Zdi, které nás dělí od lidí,
bída ve hlas vtělená rozbije,
potom nás každý uvidí:
Červení do půli, rudí docela, v rukou lilie.
Až se všechna ta mlčící bída ve hlas převtělí budeme všichni rudými ďábly-anděly
světa odvěké křivdy smířené
až se zeptáme prudce:
toho rána
pana kapitána:
Myslel jste, že máme jen kalhoty červené?
My máme rudé i srdce!"
Na str. 18, konfiskována část básně "Pohotovost k demonstraci" tohoto znění:
"Maďaři zpívali:
Gyáva aki tűr ezután még
és félti a rongyos életet
dönt porba mundet, ami burzsoa. [Zbabělý každý, kdo trpí odklad, a bojí se o svůj hadrářský život, smeť v prach vše, co je buržoa.]
My jsme mlčeli,
bylo to kalení oceli.
Jsme jako náš kulomet.
V dnešní den
stál připraven
k tišení lidského příboje.
Tam, kde se vsouvají náboje,
vložil dnes kdosi červený květ."
Na str. 19. konfiskována celá báseň: "Na cvičišti".
"Jste velitelem úderného roje
a nepřítel váš zákop obklíčil.
Jaký byste volil, způsob obranného boje básníku?
Zahodil pušky, ruce vzhůru
vzdal bych se, pane poručíku!"
Na str. 12. konfiskováno z básně "Přísaha" toto:
"Vždyť je pak několik vojáků-desertérů.
Co nám to řeklo dnešní šedivé ráno?
Budeme přísahat, máme to rozkázáno!
Holoubci, leťte na východ,
zvěstujte, že odtamtud na slunce čekáme,
když říkáme:
Tak přísaháme;
tak přísaháme,
so schwören wir,
sjak prysjahajeme
egy esküszünk
jak diktuje pan štábní kapitán.
Musíme, vždyť by byl na vojně sám.
Tyto básně jsou vyjádřením přesvědčení nejen básníka-vojáka, ale i jeho druhů na vojně. Poněvadž samotnou ústavní listinou jest zaručena svoboda přesvědčení a právo vyjádřiti je slovem, obrazem i tiskem, je konfiskace básní nezákonná a odepsaní se táží pana ministra:
1. Jest mu tato censurní praxe známa?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné
případy neopakovaly?
V Praze dne 27. května 1926.
Zákon ze dne 24. září 2905, čís. 124 z. z. českého podle §u 1, lit. b) a c), zákona ze dne 11. června 1901, čís. 66 ř. z., ukládá státu za povinnost v dohodě se Zemským výborem král. Českého provésti splavnění Labe ód Mělníka do Jaroměře.
Působnost tohoto zákona převzata byla vládou republiky Československé ze dne 11. června 1919, čís. 33 Sb. z. a n.
Vláda republiky Československé skutečně také pokračovala v pracích pro splavnění Labe s krajní intensitou na horním toku Labe až k Hradci Králové; s menší pak intensitou na středním Labi, kde celé dílce úpravy říčního toku, od jezu Klavarského k Poděbradům a od Nymburka k Drahelicům, provedeny nejsou. Proto povodně hořejšího Labe způsobují zde v nížinách každoročně ohromné záplavy s mnohamilionovými škodami na majetku obyvatelstva.
Je tudíž nutno, aby v regulačních pracích na středním Labi se energicky pokračovalo a aby jako naléhavě nutná provedena byla 1. úprava toku a břehů Labe v zastavěné části města Nymburka od silničního mostu v říšské silnici k železničnímu mostu na trati dráhy Poříčany-Nymburk, a aby 2. bylo pokračováno v přípravných pracech pod tímto mostem k sousední obci Drahelicům.
Ad 1. Tráť tato měří kolem 500 m a jest na obou březích z části zastavěna.
Poněvadž při velkých vodách, dostavujících se pravidelně dvakrát až třikrát do roka, neupravené řečiště nestačí pojmouti rychle plynoucí vodu. z hořeního upraveného a zúženého toku, dochází v této části města každoročně k záplavám, jimiž voda na domovním majetku pobřežních majitelů domků způsobuje značné škody a při nichž podmáčením budov vznikají v domech i podstatné zdravotní závady.
Majitelé budov na levém břehu labském z důvodů těchto již mnohokráte žádali a nutnou úpravu těchto břehů, posledně po velké letošní lednové záplavě žádostí, která podáním ze dne 28. ledna 1928, čís. A/245, byla ministerstvu veřejných prací městskou radou v Nymburce předložena.
Neupravenost této části řeky brzdí
podstatně i rozvoj města Nymburka. Pro nedostatek
vhodných stavebních míst na pravém
břehu labském došlo již k parcelaci pozemků
"Na Zálabí" na levém břehu
Labe. Plán polohy města v místech těch
pochází z r. 1897 a nevyhovuje potřebám
a požadavkům, jež úprava řeky na
pobřeží bude vyžadovati. Z důvodu
toho byla po parcelačním řízení,
dne 9. února 1926 konaném, na přání
zástupce ředitelství pro stavbu vodních
cest zatím v souhlasu s majiteli odložena parcelace
pozemků k pobřeží dosahujících,
ale trvale nedá se žádostem v tom směru
čeliti. Aby rozvoj města v této části
nebyl zdržován, jeví se proto naléhavě
nutnou úprava řeky a nábřeží,
aby se jí plán polohopisný mohl přizpůsobiti
a dle ní pozměniti.
Stejně trpí záplavami říčními i pozemky na pravém břehu labském. Úprava této části řeky nebude narážeti ala potíže v příčině pobřežních pozemků, poněvadž z největší části pobřežní pozemky jsou vlastnictvím obce.
Ad 2. Tato část území obce Nymburské i sousední obce Drahelické trpí neobyčejně záplavami, jež při velkých vodách dostupují až k zastavěným částem území na pravém břehu řeky Labe. Poněvadž při poslední, vysoké vodě byl stržen jez na Labi v Drahelicích, jest celková úprava této říční tratě a definitivní vyřešení otázky jezu drahelického nejen nutné, nýbrž i nejúčelnější, aby bylo zabráněno dvojímu vydání s úpravou jezu.
Podepsaní se proto táží pana ministra:
1. Ví pan ministr veřejných prací o tomto neudržitelném stavu každoročních záplav?
2. Jest pan ministr ochoten hotové projekty úpravy této vodní tratě dáti ještě v tomto roce prováděti?
V Praze dne 4. června 1926.