| II. volební období. |
I. posl. Majora, Kršiaka, Steinera a súdruhov min. pravosúdia o zhabaní zpevníku "Farradalmi dalok" (Revoluční piesne) skrze ľudové piesne Varsavjanka, A paraszt háboru, A dobos,
II. posl. Mondoka, dra Gáti, Sedorjaka a druhů min: spravedlnosti o zabavení týdeníku "Karpatská Pravda", orgánu komunistické strany v Československu; vycházejícího v Užhorodě,
III. posl. dra Mayr-Hartinga a druhů min, spravedlnosti o zabavení čísla 45. periodického časopisu "Deutsche Presse" ze dne 24. února 1926,
IV. posl. Mondoka, dra Gáti, Sedorjaka a druhů min. vnitra, že užhorodské policejní ředitelství zakázalo kolportovati č. 5. časopisu "Karpatská Pravda" ze dne 1. dubna 1926,
V. posl. Krebse a druhů min. spravedlnosti; že censura úplně potlačuje publicistické zprávy o zahraničních spolcích,
VI. posl. Mondoka, Sedorjaka, dra Gáti a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o zabavení čísla 13. "Karpatské Pravdy", orgánu XXIV: kraje KSČ: ze dne 4. dubna 1926,
VII. posl. Wenzela a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o dopravě chleba drahou v otevřených laťových příhradách,
VIII. posl. Füssyho, Koczora a spol. min. financií o vyrubení dane dôchodkovej so zpätnou, platnosťou na šesť rokov a o jej bezodkladnej splatnosti v území finančných riaditeľstiev na Slovensku,
IX, posl. Platzera, dra Petersilky, Patzela, Eckerta a druhů min. vnitra o nezákonném postupu prachatické, okresní politické správy ve stavebních věcech,
X. posl. Muny, Haruse a soudr, min. vnitra o konfiskaci, sbírky básní Františka Heřmánka "Za zdí",
XI: posl. Laubeho, Davida, Pechmanové a spol. min. veřejných
prací o započetí regulačních
prací na Labi v Nymburce.
Mládež komunistickej strany vydala robotnícky
zpevník, v ktorom sú uverejnené aj výšoznačené
piesne. Trebárs že tieto piesne zpievané sú
všade v republike ad jej vzniku, nevidelo v nich nikde štátné
zastupiteľstvo protizákonného činu.
Až konečne 5. februára následkom vydania
ich v brožúre, uznal súd na návrh štátneho
zástupcu v Prahe tieto tri piesne závadnými
a nariadil zhabanie celého nákladu:
A lengyel proletáŕság forralalmi indulója.
1. Ránk tört a vész, nincsen útunk előle,
Gyász sLinü felleg ül a soraink felett.
Véres az ösvény, de menjyik előre,
Hajtsa a rohamunkat szent gyülölet!
"A népnek szabaáság!" ez van felirva
Zászlónk., szövetjén, s megnyerjük csátánk,
Vagy érjiink a célhoz, vagy hulljunk a sírba,
Több láncot a tőke ne verhessen ránk!
Előre! Halálosan végső, csatádra!
Fel munkás! feI munkás! ma itt győzni kell!
Jöjj a barikádra! jöjj a barikádra!
A régi világot pusztitsuk el!
2. Puskagolyóval fizess a gazoknak!
Jár ez a dij neikik száz szörnyü kinodért!
Véres kamattal fizess ma azöknak,
Kik kíszipolyozták belőled a vért!
Kik munkás husából trágyát csináltak,
Tragyát a földnek, mely nékik virult,
Kik gyermeket nyúztak, kik asszonytš zabáltak,
Amerre a körmeik éle kinyult.
Előre! halálosan végső csatádra!
Fel munkás! fel munkás! ma itt győzni kell!
Jöjj a barikádra! jöjj a barikádra!
A régi világot pusztitsuk el!
3. ÉIiet, nyomorgást nem türünk tovább mi,
Nem lehet élni ilyen rabságban tovább!
Utat kell nyitni itt, rést kell iti vágni!
Hallod a diadal hivó szavát?
Az eszme nevében halni öröklét,
Győzelmi énekké lessz a nevünk.
A nép, ha pxhenteti győzelmes öklét,
A hála. babérjait nyujtja nekünk.
Előre! halálosan végső csatádra!
Fel mukás! fel munkás! ma itt győzni kell!
Jöjj a barikádra! jöjj a barikádra!
A régi világot pusztibsuk el!
A földnek kérges népe mink vágyunk; hejjahahô!
Tavább nyakunkon ülni nem hayunk, hejjahahô!
Rajta hát!
Szúrd, tépd, vágd!
Gyujtsd fel a csuhásak hajlókát!
A szivünkben nagy kivánság vagyon, hejjahahó!
ogy bár a pápát verhétnénk ágyor, hejjahahó!
Ref.
Világ teremtésének idején, hejjahahó!
Nem volt még akkar gazdag és szegény, hejjahahó!
Ref.
A kastély, klastrom és a zárda mind, hejjahahó!
Most porrá kell, hogy égjen sor szerint, hejjahahó!
Ref.
A harcunk jó vezérnek nincs hián, hejjahahó!
Vežérel minket Gejjer Flórián, hejjahahó!
Ref.
Volt sok asatánk, sok vérés ütközet, hejjahahó!
Hej, memnyi friss legényünk eIveszett, hejjahahó!
Ref.
De mink is öltünk bőven sok herét, hejjahahó!
A baj csak az, -hogy nem volt még elég, hejjahahó!
Ref.
Leveriek, elvesztettük nagy csatánk, hejjahahó!
De gyözedelmes lessz azunokánk hejjahahól!
Rajta hát!
Szurd, tépd, vágd!
Gyujtsd fel a csuhasok hajlékát!
Franja Šramek költeménye.
1. Rohannak az adjutánsok;
Loholnak,
Jelentik, hogy a lázadók
Pusztitanak, rabolnak
Doboskám, doböskám,
Verd meg a dobod!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok!
Veri a daboska,
Veri a dobot.
(Három dobpergés.)
"Nem játszok én katonásdit!
Lőni nem fogok!
Nem játszok én katonásdit!
Lőni ŕm fogok!"
2. Dobot verni az én kezem
Sose rest.
Dobos vagyok, dobolok hát
Dabolok hát örömest.
Daboskám, doboskám,
Verjed a dobot!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok,
3. Kapitány ur inegkérdezném,
Ha szabad:
Mi ĺessz, ha a dobolástől
Dobombőre ciszakad?
Doboskam, doboskam,
Verd csak a dobod!
Dobold, hogy a lázadókra
Lövetni fogok.
4. S mi lessz, hogyha köztük van a
Testvérem,
Akivel én együtt-érzek,
Együtt-lázad a vérem?
Doboskám, doboskam,
Verd csak a dobad!
Dobold, hdgy a lázadókra
Lövetni fogok.
5. Ha nem tud mást a kapitány
Felelni:.
Megyünk, megyünk, megyünk, megyünk
Testvéreket ölelni
Veri a doboska,
Veri a dobot:
[:"Nem jätszok én katonásdit!
Lőni néin fogok!"]
1. Na nás padlá zkaza, nevyhneme sa jej,
Nad radami našimi vznáša sa temný mrak;
Krvavá je stezka, ale len vpred,
K útoku nech pobáda nás posvätná nenávisť.
"Slobodu ľudu!" stojí napísané,
Na našom prápore, a vojnu vyhráme,
Buďto dôjdeme ku cieľu, alebo padneme v hrob;
Nesmie kapitál viac okovy na nás klásť!
Vpred! Na smrť ku konečnému boju!
Hor sa, robotník! hor sa dnes tu musíme zvíťaziť!
Poď na barikády pod na barikády!
Zničíme starý svet!
2. Guľkou zaplať tým padúchom!
Patrí im odmena tá za tvoje nesčetné muky!
Zaplať krvavými úroky dnes tým,
Ktorí tvoju krv vyssali!
Ktorí robili hnoj z krve robotníckej,
Hnoj pre zem, ktorá im kvetla,
Ktorí odrali deti, žrali ženy,
Všade, kam ich ostrie drápov zasiahlo.
Vpred! Na smrť ku konečnému boju!
Hor sa, robotník hor sa! dnes tu musíme zvíťaziť!
Poď na barikády! pod na barikády!
Zničíme starý svet!
3. Hlad a biedu viacej netrpíme,
Nemožno žiť ďalej v tomto otroctve!
Treba kliesniť cestu, raziť mezeru!
Neslyšíš lákavé slovo víťazstva?
Zomrieť za ideu je nesmrteľnosť,
Naše meno stane sa piesňou víťaznou,
Keď odpočinie päsť z víťazného boja,
Dá nám ľud vavríny vďačnosti.
Hor sa, robotník! hor sa! dnes tu musíme zvíťaziť!
Pod na barikády, pod na barikády!
Zničíme starý svet!
1. Mozoľnatý ľud pôdy sme my, hoja-hoja-hoj!
Na našich šijách nikto nesmie sedeť, hoja-hója-hoj!
Vpred tedy!
Koľ, bi, sekaj!
Zapáľ prístrešie flanďákov!
2. V naších srdciach je veľké prianie, hoja-hoja-hoj!
Keď by sme mohli skoliť pápeža, hoja-hoja-hoj!
Ref.
3. V dobe stvorenia sveta, hoja-hoja-hoj!
Nebolo boháča ani chudáka, hoja-hoja-hoj!
Ref.
4. Kaštiely, zámky a kláštory, hoja-hoja-hoj!
Treba vypáliť rad-radom, hoja-hoja-hoj!
Ref.
5. Do boja vedie nás dobrý vodca náš, . hoja-hoja-hoj!
Je to Gejjer Florián, hoja-hoja-hoj!
Ref.
6. Veľa bojov, krvavých bitiev sme prežili, hoja-hoja-hoj!
Ach, koľko dobrých chlapcov sme ztratili, haja-hoja-hoj!
Ref.
7. Avšak i my sme veľa trubcoy pobili, hoja-hoja-hoj!
škoda len, že sme ich viac nezahlušili, hoja-hoja-hoj!
Ref.
8. Ubili nás, našu veľkú bitvu sme prehrali, hoja-hoja-hoj!
Ale zvíťazia naši potomci! hoja-hoja-hoj!
Ref.
1. Bežia adjutanti,
Spechajú,
Hlásia, že rebelanti
Pustošia a rabujú.
Bubeníčku, bubeníčku,
Uhoď na buben!
Bubnuj, že na rebelantov
Dám strielať!
Bubnuje bubeníček,
Tlče na buben:
(Tri bubnové údery:)
[:"Nehrám si na vojáka! Strielať nebudem!":]
2. Na buben tĺkol som ja vždycky
S ochotou.
Bubeník som, bubnujem ja
S radosťou,
Bubeníčku, bubeníčku,
Uhoď na buben,
Bubnuj, že na rebelantov,
Dám strielať.
3. Pán kapitán, tážem sa vás,
Ak dovolíte:
Čo potom, keď buben sa mi
Bubnovaním roztrhá?
Bubeníčku, bubeníčku,
Uhod na buben!
Bubnuj, že na rebelantov
Dám strielať.
4. A čo bude, ak je medzi nimi
Môj brat,
S ktorým ja spolucítim,
S ktorým moja krv sa spolubúri?
Bubeníčku, bubeníčku,
Uhoď na buben!
Bubnuj, že na rebelantov
Dám strielať.
5. Ak nevie pán kapitán
Inú odpoveď dať:
Nuže, pojdeme naších bratov
Objímať!
Tlče bubeníček,
Tlče na buben,
[:"Nehrám si ja na vojáka, strieľať
nebudem"]
Pytáme sa preto pána ministra pravosúdia,
čo povie takejto neuveriteľnej konfiskačnej
praxi a či je ochotný urobiť nápravu?
V Prahe, dňa 2. februára 1926.
Ve 4. čísle "Karpatské Pravdy" ze dne 31. ledna 126 na první stránce byl zabaven tento úvodník: "Neustálé utiskování, číše jest již přeplněna. Chudý, českou buržoasii nemilosrdně utiskovaný karpatoruský lid trpí zimou, hladem, nouzí, nezaměstnaností a vykořisťováním. Nikdo nám nemůže pomoci. A veškerá tato bída, nekonečná nouze zdá se, že nikdy nebude míti konce.
Již osm let žijeme v tak zvaném bratrském svazku s Československem, již jest tomu osm let, ćo jsme v demokratické republice, ale od této doby ani v jednom nebylo nic učiněno v zájmu sociálního stavu pracujícího lidu na Podkarpatské Rusi. Náš lid trpí a pražští pánové překrmují jej sliby. A česká buržoasie na všechna utrpení našeho lidu pohlíží jako na něco, co se rozumí samo sebou. Sténání našeho lidu neslyší ani pánové agrárníci ani Vološinové-Braščajkové, ani Nečasové-Kločurakové, jejich zájmem jest nacpati si kapsy, oklamati lid a potom usednouti do teplé kavárny a mlčeti.
Oni se ani nestarali, ani nestarají a nebudou se starati o trpký osud chudých Rusínů. Ani jeden z nich nyní po volbách za strašné zimy nevyjde do našich vesnic, aby se podíval na následky osmiletého panování české centralistické buržoasie: nedostatky, bezednou bídu a nevolnictví. Oni o tom všem vědí. Oni velmi dobře vědí, že náš lid tak nevyslovitelně trpí a strádá, a proto ani nejdou do našich vesnic. Neboť oni tam sedí v té vládě, která jest vinna. A provinilý a hříšný člověk hanebně mlčí. Za voleb spustili veliký křik, slibovali pozemkovou reformu, zlepšení veřejného život:, práci, osvětu, ale z těchto slibů nesplnili ani co by se za nehet vešlo. Proč? Proto, že koho nepálí, ten nehasí. Jaká byla jejich práce ve sněmovně? Oběma rukama hlasovali pro daně, cla a pro zvýšení cel na výrobky. Ale ani jeden z nich nepozdvihne svého hlasu proti zdejšímu hříšnému režimu. Nepožadují opravdové pozemkové reformy, snížení cen zboží, daní, odstranění byrokratických úředníků, otevření hranic a továren. Jim jest dobře. Ale nám, chudákům? Pohár jest již přeplněn utrpením. Lid ví, že od buržoasie nemůže ničeho očekávati. Nedala a nedá nám ničeho. Spravedlivé pozemkové reformy, práce, otevření hranic a továren, snížení daní, odstranění necitelných úředníků dosáhneme pouze tehdy, až úplně zničíme kapitalistické všeobecné zařízení."
V 6. čísle "Karpatské Pravdy" ze dne 14. února .926 byl na 7. stránce v rubrice "Zprávy" zabaven článek s tímto nadpisem: "Odsuzují poslance Sedrie v Užhorodě odsoudila senátora soudr. Bodnara na 10 dní vězení. Zde vidím, že naše poslance odsuzují za to, že bojují za pracující lid. Tažte se, zda někdy odsoudili za to Nečase, Králíka nebo nějakého jiného panského podvodníka."
V 7. čísle "Karpatské Pravdy" ze dne 1. února 1926 bylo zabaveno: Na 1. stránce v článku: "Naše zbraň" slova: "Buržoasie policii a soudy, slovem celým státním aparátem den ode dne stále více pronásleduje naši stranu a není týdne, kdy by soudy neodsoudily naše soudruhy pro agitaci do žaláře."
Na 3. stránce slova: "Zmínil se o tom, že když v roce 1920 byl v delegaci u presidenta Masaryka, tento sliboval vše a že dnes jako konečný výsledek vyhazují ruské úředníky a počešťují lid, a to tak dalece, že co se v tomto oboru nepodařilo Maďarům, to se málem podařilo české buržoasii."
Na 4. stránce v rubrice "Zprávy": "Odsuzují. Sedrie v Hustu odsoudila okresního tajemníka naší strany v Hustu soudr. V. Krivuljaka na jeden měsíc žaláře za to; že na schůzi v hustském okrese mluvil proti pánům a pro komunistickou stranu." A slova: "Zákony v buržoasních krajích jsou jen pro proletariát, a buržoasie dělá, co se jí líbí. Ale tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne."
V 9. čísle "Karpatské Pravdy" ze dne 7. března 1926 na 1. stránce v článku "Duch reakce" byla zabavená slova:
"Podle mínění buržoasie zaváděti pořádek v takové kolonii, jako jest Podkarpatská Rus, to znamená - četnickými bodáky a celou armádou špehounů a policistů - chrániti zájmy maďarských statkářů proti spravedlivým požadavkům lidu.
Česká buržoasie od roku 1919, kdy jen přivandrovala na Podkarpatskou Rus, vždy, když potřebuje před světem hlasů pracujícího lidu, uvádí lid v rozruch rozličnými sliby, jichž snad ani nechce splniti. Zato při každé příležitosti ukazuje svou dobrotu střelbou do našeho lidu.
A veškerá krveprolití padnou na hlavu české buržoasie, neboť ona a její režim jest příčinou toho krveprolití. Schönborn těší se velké ochraně u strany samého Švehly, k jeho disposici jest celé četnictvo, které ukázalo - nikoliv hůře, než rumunská siguranta, jakož i bulharské, polské a maďarské četnictvo - svou "demokratičnost" častým proléváním krve na Podkarpatské Rusi." A slova:
"To jest duch špehounů, policistů, četníků, o něž se opírá česká buržoasie, to jest přelud mrtvol našich dělníků a sedláků. Avšak tento duch re., akce prohlubuje mezi masami třídní uvědomění, otevírá masám oči a z něho rodí se duch revoluce, a víra v revoluci, která jediná může osvoboditi pracující zástupy od režimu Švehly, od režimu černé reakce. Nejen my - uvědomělí komunisté - nýbrž veškeré pracující masy v Podkarpatské Rusi vědí, že všechny protesty byly a jsou marné. Proto musíme jen prohlubovati mezi masami odpor proti duchu reakce české buržoasie a tento odpor jest - duchem revoluce."
Poněvadž tato zabavení jsou úplně zbytečná a neslýchaně drzá, táží se podepsaní:
1. Ví pan ministr o této konfiskační praksi?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby
se podobné konfiskace neopakovaly?
V Praze dne 17. března 1926.
Časopis "Deutsche Presse" uveřejnil pod titulem "Positivní oposice" článek, jehož úmyslem byIo podnítiti oposici positivní plodné činnosti. K odůvodnění svého stanoviska poukazoval článek na vhodné chování Slováků:
"...... Což není prostředku, aby se zastavilo daňové šílenství a vyssávání obyvatelstva?
Positivní oposice. Jest něco takového. A Slováci předcházejí příkladem. Podle zpráv ze Slovenska zemědělci se tam v posledních dnech rozhodli, že se postaví proti bezohlednému vymáhání daní, a že budou mobilisovati obce, kdyby si někdo troufal prováděti hromadné berní exekuce. A rozličné obce, především Trnava a Komárno, usnesly se na akci sebeobranné, že totiž budou mocně čeliti bernímu šroubu......."
"...... Doporučujeme mu, aby uvážil potup slovenských obcí a podobně zahájil kroky a jed notnou obranu proti účinkům jazykového nařízení a nového zvyšování daní. Naši parlamentní zástupci budou jistě spolupomáhati. Uvidíme, zdali vládnoucí soustava může nevšímati si tak této positivní oposice, a zdali pro ni sežene bezpečné koše na papír....."
Co se mohlo díti na Slovensku bez závady, to zdejšímu
státnímu zástupci slouží za příčinu
k naprosto neoprávněnému zastavení.
Tážeme se tedy pana ministra spravedlnosti:
1. Považuje-li tento postup státního zastupitelství za odůvodněný?
2. Co zamýšlí učiniti proti zneužívání
konfiskačního práva?
V Praze dne 25. února 1926.
Dne 1. dubna 1926 vyšlo číslo "Karpatské
Pravdy" jako mimořádné vydání
pro mládež. V tom čísle byly tyto ilustrace
s nápisy:
Tyto ilustrace s týmiž nápisy byly uveřejněny v komunistických časopisech v Československé republice, a to v jazycích: českém, německém, maďarském a slovenském, a časopisy ty nebyly za-baveny, ani nebylo zakázáno je kolportovati.
Policejní ředitelství v Užhorodě zakázalo kolportovati č. 5. "Karpatské Pravdy" ze dne 1. dubna v policejním obvodě, vidouc v těchto ilustracích nebezpečí veřejného pohoršení a podněcování nenávisti k národnostem, a sebrala při tom kolem 1450 výtisků již v tiskárně, kdy ještě nebyl vytištěn ani celý náklad a časopisu nikdo a nikde nerozšiřoval. Zástupce policejního ředitelství prohlásil v tiskárně, že bude-li se dále tisknouti číslo s těmi obrázky sebere všechno. Zdůrazňujeme, že časopis nebyl zabaven.
Tiskový zákon nepředvídá takového případu, že by policie, aby znemožnila kolportáž, měla právo zabrati v tiskárně celý náklad, a vůbec zabírati časopisy, které se nekolportují ani na ulicích, ani ve veřejném prodeji.
Takovým postupem může policie nezákonně a samovolně znemožniti tisk a rozšiřování časopisu - takže nebude ho lze ani zaslati předplatitelům poštou mimo hranice policejního obvodu užhorodského policejního ředitelství.
Na osobní zakročení odpovědného redaktora tiskový referent dr Crhonek prohlásil, že si tiskový zákon vykládají, jak se jim líbí, a že dělají,co se jim líbí.
Tážeme se pana ministra:
1. Zda souhlasí s postupem policejních činitelů v Užhorodě, pokud jde o výklad tiskového zákona stran zákazu kolportáže časpisu?
2. Jak zamýšlí pohnati k odpovědnosti úředníka, jenž vědomě porušuje zákon, dovolávaje se své neomezené policejní moci, což se rovná neslýchané libovůli?
3. Zamýšlí-li ihned učiniti opatření, aby vydavatelům "Karpatské Pravdy" nahradil způsobenou škodu?
4. Zamýšlí-li poučiti své podřízené
policejní činitele, aby se příště
nedopouštěli takových nezákonných
libovolných kroků, jako jest krok, jejž učinilo
užhorodské policejní ředitelství?
V Praze dne 6. května 1926.