II. volební období. | 2. zasedání. |
I. min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta, Hodiny a druhů o vedlejší
vládě různých soukromýćh
spolků, zvláště místních
skupin Národní jednoty (tisk 49/II.),
II. min. národní obrany na interp. posl. dra Schollicha
a druhů o spále u dělostřeleckého
pluku 8 v Hradci u Opavy (tisk 22/XIII.),
III. min. sociální péče na intep.
posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů o úpravě
pracovní doby v pekařství (tisk 97/XV.),
IV. min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. Böhma a druhů, aby byla znovu zřízena
jednotřídní obecná škola v Rynarticích,
pošta Jetřichovice, v politickém okrese děčínském
(tisk 97/VIII.),
V. min. soc. péče na interp. posl. Tichiho, Stenzla,
Eckerta a druhů o provádění zákona
o nedělním klidu v živnosti pekařské
(tisk 97/XIV.)
VI. předsedy vlády na interp. posl. Horpynky a druhů,
že se prý zamýšlí obsaditi místo
ředitele na německé střední
škole Čechem (tisk 181/XVL),
VII. min. financí na interp. posl. Kunze, dra Luschky a
druhů o podporování spořitelen (tisk
22/VII.),
VIII. min. národní obrany na interp. posl. Matznera
a druhů, aby v jeho odboru byla provedena úsporná
opatření podle zákona z 22. prosince 1924,
č. 286 Sb. z. a n. (tisk 22/XVI.),
IX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. L. Wenzela
a druhů, aby byly vydány nevyplněné
složenky pro Československé vkladatele (tisk
49/I.),
X. předsedy vlády na interp. posl. Böhma a
druhů o pozemkové reformě na Dellhösově
velkém majetku pozemkovém v obci Malém Šachově
(tisk 92/I.),
XI. min. železnic na interp. posl. Surovjaka a spol. ohladom
trýznenia a prenasledovania robotníctva odboru pre
udržovanie železnice v Žiline (tisk 126),
XII. vlády na interp. posl. Bergmanna a spol, o neudržitelných
poměrech státních zaměstnanců
v Českém Těšíně (tisk
90/I.),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Śliwky, Petera a soudr.
o protizákonném trvání správní
komise a oddalování voleb v obcích Karvinné
a Staré město ve Slezsku (tisk 97/XI.),
XIV. min. železnic na interp. posl. Surovjaka a spol. o zlomyslném
stranickém jednání se železničními
úředníky (tisk 127),
XV. min. veřejných prací na interp. posl.
Bergmanna a spol. o poměrech výkonných zaměstnanců
státní stavební služby (cestmistrů,
poříčních, jezných a plavidelníků)
(tisk 90/X.),
XVI. min. školství a národní osvěty
na interp. posl. Kirpalové, Grünznera a druhů
o nezákonitém postupu předsednictva české
zemské školní rady (tisk 22/XII.),
XVII. předsedy vlády na interp. posl. Böhma
a druhů o přídělu půdy ve Svářenících
a Malešově, v okresu Štětí (tisk
125/III.),
XVIII. vlády na interp. pol. dra Hanreicha a druhů
o připravovaném rozdělení pudy z tereziánského
fondového statku v Drnholci v okrese mikulovském
(tisk 181/III.),
XIX. vlády na interp. posl. dra Koberga a druhů,
že vláda neprovedla co jí uložil §
3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z.
a n. ve věcí správní reformy (tisk
97/IV.),
XX. min. financí na interp. posl. A. Kunze a druhů
o přepočítání odpočivných
požitků pensistům (tisk 97/V.),
XXI. min. sociální péče na interp.
posl. Tichiho, Stenzla, Eckerta a druhů o zavedení
všeobecného nedělního klidu v českých
venkovských městech (tisk 97/XIII.),
XXII. min. školství a národní osvěty
na interp. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla
a druhů o restrikci na německých obecných
a občanských školách (tisk 49/IV.),
XXIII. min. sociální péče na interp.
posl. J. Patzela a druhů o provádění
péče o nezaměstnané Všeobecným
pensijním ústavem (tisk 22/IV),
XXIV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Platzera
a druhů o obchůzce samot (tisk 22/VI.).
K údajům interpelace uvádím, že
ministerstvo školství a národní osvěty
nemohlo postupovati v dané věcí způsobem
naznačeným v petitu interpelace. S hlediska správního
řízení nelze totiž nikomu brániti,
aby podával úřadům a orgánům
státní správy upozornění ve
věcech, které větší nebo menší
měrou se dotýkají působnosti toho
kterého článku státní administrativy.
Ministerstvo národní obrany jest si plně
vědomo ubytovacích závad u 8. dělostřeleckého
pluku.
Vojenská správa snaží se všemi
možnými prostředky nedostatkům těm
odpomoci, poněvadž jimi trpí jak zdraví
gážistů i mužstva, tak i drahocenný
materiál dělostřelecký, na jehož
udržování vynakládají se ročně
mimořádné částky. Jest přirozeno,
že poměry ty ohrožují též
výcvik a kázeň vojenskou.
Pokud se týče onemocnění, vyskytujících
se u vojska ubytovaného v barákových kasárnách
v Hradci u Opavy, dovoluji si uvésti, že v poslední
době onemocnělo 8 vojínů spálou,
z nichž jeden nemocí podlehl, devátý
vojín onemocněl na vánoční
dovolené.
Přes to, že onemocnění vyskytují
se dosti často, nelze ani v tom případě
mluviti o epidemii. Onemocnění nezachvátila
větší počet osob, ani v posledním
případě, ani v roce 1924, kdy chřipkou
byl zdolán tehdejší velitel pluku.
Opakuji, že vojenská správa všemožně
pracuje k tomu, aby zlepšila ubytovací poměry,
které se sice oproti prvním dobám republiky
podstatně změnily, avšak výsledky jsou
stále nepatrné následkem omezené finanční
pohotovosti. Provádějí se jen nejnutnější
opravy, ale na místě byla by radikálnější
náprava.
V době posledních prav a pořizování
nových podlah v ubikaci 4. a 7. baterie, bylo mužstvo
baterií nuceno spáti jednu noc mimo ubikace a poněvadž
nebylo jiných vhodných místností,
bylo výjimečně uloženo v stájích,
aby netrpělo zimou. Opravy prováděny byly
ještě před vypuknutím spály.
V době, kdy vypukla spála, bylo u pluku zadrženo
13 mužů, kteří měli býti
propuštěni dnem 30. listopadu. Byli internování
na přímý rozkaz náčelníka
zdravotní služby, aby bylo zabráněno
zavlečení spály mezí civilní
obyvatelstvo.
O vypuknutí spály v barákovém táboře
byla okamžitě učiněna veškerá
předepsaná hlášení, takže
nelze mluviti o zatajování.
Vojenská správa, aby zmenšila v mezích
možnosti a prostředků potíže, spojené
s ubytováním vojska v Hradci u Opavy a aby bylo
chráněno zdraví vojínů, provede
některé menší dostavby a poté
i nutné přesuny vojenských těles v
oblasti příslušné divise.
Otázka noční práce v pekařství
jest již několik let předmětem zvláštní
pozornosti ministerstva sociální péče.
Konalo se ve věci této několik anket se zájemníky
(10. května a 30. září 1922 v ministerstvu
sociální péče a 1. prosince 1922 a
v lednu 1924 v ministerstvu zásobování),
ale nedocíleno dohody. Šlo tenkráte o požadavek
velkopekáren, které usilovaly o částečné
povolení noční práce v pekařství.
Požadavek ten narazil na odpor pekařských maloživnostníků
a pekařského dělnictva. Pro neshodu stran
byl zachován stav dotud platný. Názory se
změnily počátkem tohoto roku při anketě
zájemníků 1. února 1926 potud, že
vedle zástupců velkopekáren také zástupci
společenstev pekařů vyslovili požadavek,
aby povolena byla časnější hodina k
počátku práce u válu. Zástupci
dělnictva však se znovu postavili proti tomuto požadavku
a mezi stranami k dohodě nedošlo. Vzhledem k výsledkům
posléze zmíněné porady zkoumá
nyní ministerstvo sociální péče,
zda jsou dány předpoklady pro případnou
novou úpravu pracovní doby v pekařství.
Rynartická jednotřídní obecná
škala byla zrušena zemskou školní radou
v Praze, poněvadž její další trvání
nebylo odůvodněno počtem žactva; škola
měla při svém zrušení pouze 11
dětí, počítajíc v ně
i několik sirotků, daných do Rynartic německou
zemskou komisí pro péčí o mládež.
Záležitost zřízení expositury
v řečené obci pak jest podle zprávy,
kterou mně při šetření z podnětu
této interpelace konaném předložila
jmenovaná zemská školní rada, nyní
v tam stadiu, že potřebná šetření
byla provedena, takže bylo možno zaslati spisy k vyjádření
zemskému správnímu výboru, jakožto
činiteli konkurenčnímu.
V konkrétních případech, škol
národních (nemenšinových) se týkajících,
rozhoduje ministerstvo školství a národní
osvěty postupem instančním.
Administrativní úprava nedělního klidu
přísluší podle čl. IX. zákona
o nedělním klidu samostatné působnosti
zemské správy politické, která ve
příčině nedělního prodeje
pekařských výrobků postupovati musí
v souvislosti s ostatními obory obchodních živností.
Před vydáním příslušných
předpisů o úpravě nedělního
klidu slyší zemská správa politická
obchodní a živnostenské komory, jakož
i příslušné obce, společenstva
a výbory pomocnických hromad, jak předpisuje
zákon a rozhoduje podle volného uvážení
se zřetelem na potřeby příslušných
územních oblastí. Nedělní klid
pro prodej pekařských výrobků, pokud
jest kde zaveden, jest důsledkem nedělního
klidu práce ve výrobě pekařské,
na němž shodli se účastníci ankety
o osmihodinné době pracovní v pekařství
v roce 1922.
Až se uprázdní ředitelské místo
v interpelaci zmíněné, bude za účelem
jeho obsazení rozepsán konkurs.
Zatím není tato věc aktuelní.
Povinnosti a práva Československa, pokud jde o závazky,
jakož i majetek býv. Rakouska (Uherska) jsou přesně
upraveny mírovou smlouvou St. Germainskou (Trianonskou).
Podle těchto smluv všechny statky a majetek býv.
Rakouska (Uherska), pokud ležely v tuzemsku, přešly
ovšem na československý stát (čl.
208 odst. 1. mírové smlouvy St. Germainské
a čl. 191 odst. 1. mírové smlouvy Trianonské).
Naproti tomu převzal však stát československý
také ohromná pasiva, zejména velikou část
zajištěných a nezajištěných
předválečných dluhů býv.
Rakouska a býv. Uherska, jež tvoří tíživé
finanční břímě státu.
Československý stát plní tedy co do
převzatých pasiv povinnosti uložené
mírovými smlouvami, ba on převzal nad to
dobrovolně i břemena, která mu mírové
smlouvy ani neuložily. To platí zejména o válečných
půjčkách.
Stát československý není totiž
vzhledem k ustanovení čl. 205 odst. 4 mírové
smlouvy St. Germainské a čl. 188 odst. 4 mírové
smlouvy Trianonské vůbec povinen přejímati
sebe menší závazky z válečných
půjček vyplývající. Přes
to dobrovolně umožnil svým občanům
zhodnocení válečných půjček
s velkými vlastními finančními obětmi.
Nelze zde ani v nejmenším mluviti o úspoře,
jak uvádí interpelace, ani o přenesení
závazků státu připadlých na
obce. Naopak jde o břímě, které stát
na sebe vzal dobrovolně, aby ulehčil spořitelnám
a tudíž i také obcím v důsledku
jich všeobecné ručební povinnosti.
Pokud jde o vlastní dotaz (bod 1-3) není v interpelaci
přesně uvedeno, o která zákonná
zmocnění, daná ministru financí zákonem
č. 216/1924 Sb. z. a n. se jedná. Lze však
míti za to, že jde hlavně o zmocnění
§ 23 a § 26 cit, zákona.
Zmocnění k povolení privilegovaného
úpisu (§ 23) na podkladě válečných
půjček převzatých spořitelnami
od lombardních dlužníků ministr financí
použije, bude-li toho vyžadovati nepříznivý
hospodářský a finanční stav
spořitelen způsobený především
úpisem válečných půjček,
dále stalo-li se převzetí podle zákonných
předpisů a bude-li finanční správě
patrno, že válečné půjčky
nebyly přejímány od dlužníků
solventních. Zkoumání těchto skutečností
nutno prováděti pokud možno nejpřesněji
vzhledem ku břemeni, které stát na sebe povolováním
privilegovaného úpisu bere a s ohledem na spravedlivý
postup vůči jednotlivým spořitelnám.
Tím se ovšem vyřízení podaných
žádostí zdržuje. Zejména zkoumání
hospodářské a finanční situace
spořitelen, které neprovádí ministerstvo
financí samo, ale v dohodě s ministerstvem vnitra
jako úřadem dohlédacím, není
dosud skončeno, což jest hlavním důvodem,
proč nemohlo býti o těchto žádostech
dosud rozhodnuto. Po zjištění všech potřebných
skutečností bude možno podané žádosti
postupně vyříditi.
Pokud jde o poskytování výhodného
úvěru (§ 26), byly zemským peněžním
ústavům, jimž svěřeno provádění
tohoto ustanovení, dány jíž potřebné
pokyny, ve kterých jsou stanoveny modality poskytovaného
úvěru jak co do zúročení, tak
i do amortisace pro upisovatele velmi příznivě.
Úroková míra poskytovaného úvěru
jest stanovena zásadně v téže výši,
jak finanční správa sama musí platiti
z upsaných dluhopisů. Upisovatel jest dále
povinen složiti jednu čtvrtinu upisovací částky
hotově při úpisu. V případech
ohledu hodných i od této podmínky finanční
správa upustila. Amortisační doba stanovena
na 10 roků, tedy dostatečně dlouhá.
Ani v tomto bodě nestaví se ministerstvo financí
zcela odmítavě k žádostem o prodloužení
amortisační lhůty i přes 10 roků,
vyžaduje-li toho naprosto nutně hospodářská
a finanční situace ústavu. Tím považuje
finanční správa otázku úvěru
podle § 26 za vyřízenou a to pro spořitelny
dostatečně příznivě.
Pokud se v interpelaci žádá, aby modality úvěru
byly stanoveny do té míry, která by umožnila,
aby spořitelna vynášela, nutno podotknouti,
že účelem shora uvedených zákonných
ustanovení bylo uchrániti spořitelny před
zkázou, která jim hrozila, ježto spořitelny
nad své síly byly ve válečných
půjčkách angažovány, nikoli však
zajistiti jim za všech okolností i výnosnost.
A účelu, který zákon sledoval, bude
lze opatřeními, která správa finanční
v rámci zákonného zmocnění
učinila, také skutečně dosíci.
Zákon ze dne 22. prosince 1924 č. 286 Sb. z. a n.
vztahuje se výslovně jen na státní
zaměstnance ať občanské či vojenské,
nikoliv na vojsko presenčně sloužící.
Citovaným zákonem nařízené
snížení počtu státních
zaměstnanců vojenských i občanských
bylo v oboru vojenské správy provedeno.
Poštovní správa pomýšlí
na to, aby po reorganisaci šekového řízení,
jež nabude účinnosti 1. července 1926,
se mohlo užívati také obecně prodejných
šekových vplatních lístků bez
předtisku vlastníka a čísla šekového
účtu.
Aby však přechod k novému zařízení
nebyl komplikován, budou vydány bianko šekové
vplatní lístky později.
O věci zpravuji zároveň pana ministra obchodu,
jemuž interpelace byla také adresována.
Na dvoru Malém Šachově (velkostatek Konojedy),
jehož vlastníkem jest pozůstalost po Dru Jiřím
Dellhőse), nebylo hospodařeno jako celku, nýbrž
byl dávno před prováděním pozemkové
reformy celý propachtován drobným pachtýřům.
V důsledku toho přišly také dvě
třetiny veškeré půdy dvora, celkem na
60 ha, při provádění zákona
o dlouhodobých pachtech ze dne 27. května 1919 č.
318 Sb. z. a n. do vlastnictví drobných pachtýřů.
Zbylá půda nemohla se dostati do vlastnictví
drobných pachtýřů podle tohoto zákona,
protože nebyly splněny u nich předepsané
zákonné podmínky.
Při místním šetření konaném
Státním pozemkovým úřadem na
velkostatku k žádosti vlastníka za propuštění
půdy podle §u 11 záborového zákona
uzavřena byla s vlastníkem dohoda, podle níž
přenechá na dvoře Malém Šachově
ca 21 ha k účelům pozemkové reformy
a zbytek ca 8 ha bude propuštěn ze záboru podle
§u 11. Jakým způsobem reforma bude tam provedena,
není dosud rozhodnuto. V případě,
že bude dostatek oprávněných drobných
uchazečů, bude celá výměra
přidělena jim, jinak bude utvořen nedíl.
Neschválením předložených trhových
smluv smlouvy byly předloženy před uzavřením
dohody s vlastníkem - ještě se nikterak nevylučuje,
aby příděl obdržely osoby v trhových
smlouvách jako kupující označené,
pokud vyhovují všem podmínkám zákona
přídělového.
Stížnosti na přednostu odboru pro udržování
dráhy v Žilině Ing. Otakara Jírového
byly předmětem vyšetřování
v ministerstvu železnic již na popud, který svého
času učinil Sväz slovenských železničiarov.
Přes to byly veškeré věci znovu vyšetřovány,
ježto státní železniční
správa má sama zájem na tom, aby úředníci
na vedoucích místech konali svou službu správně.
Pokládám však za svou povinnost konstatovati,
že tvrzení v interpelaci neodpovídají
skutečnosti. Při vyšetřování
bylo zjištěno, že Ing. Jírový jedná
vždy v rámci předpisů. Jest sice představeným
přísným, avšak spravedlivým a
nestranným. Jestliže zejména při kvalifikaci
byli někteří zaměstnanci, jemu podřízení,
kvalifikováni hůře, nežli dříve,
svědčí to v daném případě
pouze o tom, že kvalifikace dřívější
byla příliš blahovolná.
Jednotlivé body stížnosti ukázaly se
při podrobném zjišťování
bezpodstatnými. Nemohu tedy jinak, nežli prohlásiti,
že s hlediska služebního jest výkon Ing.
Jírového bezvadný.
Pokud však v interpelaci jsou obsažena všeobecná
obvinění, že Ing. Jírový nepočíná
si vždy poctivě, pokládám za svou povinnost
tato obvinění, jež nebylo možno prokázati,
a jež nejsou konkretními daty doložena, důrazně
odmítnouti.
Ministerská rada, jednajíc ve schůzi, konané
dne 10. března 1922 o žádosti poštovních
zaměstnanců v Českém Těšíně
za přiznání pohraničního přídavku
ve výši 20% všech požitků služebních,
usnesla se na zamítnutí této žádosti
z důvodů zásadních a praejudicielních.
Pokud byl povolen vojenským gážistům
a četnictvu, jakož i pohraniční finanční
stráži mimořádný přídavek
za svízelnou strážní službu na
hranici česko-polsko-německé, a to jen dočasně,
byl příplatek ten příslušnými
resorty právě s ohledem na zmíněné
usnesení ministerské rady svého času
již zrušen.
Ostatně není drahota v pohraničním
pásmu těšínském v celku větší,
než v mnohých jiných obvodech republiky. Také
bytové poměry byly sice v prvních letech
po rozdělení Těšínska v Českém
Těšíně jako v četných
jiných místech neutěšené, avšak
bytovými koloniemi, jež státní správa
pro své zaměstnance vystavěla, bylo bytové
nouzi z části odpomoženo, a bytová nouze
není větší, než v některých
jiných městec. Konečně i ostatní
poměry, o nichž se interpelace zmiňuje, zejména
poměry zdravotní, kulturní a všeobecné
nejsou rovněž podstatně odlišny od poměrů
v jiných městech a krajích republiky, a nelze
tudíž vládě činiti ohledně
státních zaměstnanců v Českém
Těšíně zvláštních
odchylných opatření.
Když byly volby obecního zastupitelstva v obcích
Karvinné a Starém Městě zemskou správou
politickou v Opavě k podaným námitkám
pro zásadní porušení volebního
řádu zrušeny, nemohly nové volby býti
ihned vypsány, ježto zatím vešla do rozhodujícího
stadia delší dobu se vlekoucí záležitost
týkající se odloučení osady
Sovince od Starého Města a připojení
její ke Karvinné.
Odložení voleb bylo zde nutné, ježto jakmile
by došlo ke zmíněné změně
hranic obecních, musila by se volba obecního zastupitelstva
v obou obcích konati znova tím spíše,
že změna v rozsahu těchto obcí měla
míti vliv i na počet mandátů v obecních
zastupitelstvech.
Když pak tato změna hranic obou jmenovaných
obcí byla povolena a dne 25. listopadu 1925 provedena,
nebylo možno obecní volby ihned provésti, poněvadž
voličové z osady Sovinec mohli býti do stálých
seznamů voličských obce Karvinné pojati
až dne 15. prosince 1925 a od tohoto dne až do 15. února
1926 nesměly býti volby prováděny
podle ustanovení §u 11 ob. ř. v.
Jakmile tato lhůta uplynula, nařídila zemská
správa politická v Opavě okresní správě
politické ve Fryštátě, aby volbu obecních
zastupitelstev v Karvinné a Starém Městě
vypsala. Volby v obci Starém Městě byly dne
28. března 1926 také skutečně provedeny.
Dříve však než došlo k vypsání
volby obecního zastupitelstva v obci Karvinné, požádala
správní komise v Karvinné na základě
svého jednomyslného usnesení ze dne 26. března
1926, aby volba ta se konala koncem května nebo začátkem
června 1926.
Řídíc se tímto přáním
okresní správa politická vypíše
volbu obecního zastupitelstva tak, aby tato byla v naznačeném
termínu skutečně provedena.
Československá železniční správa
má plný zájem na tom, aby nejen zdokonalováním
železničního provozu, nýbrž i úpravou
personálních poměrů svých zaměstnanců
na Slovensku a co nejširším ohledem na zaměstnance
pocházející z území slovenského,
přispěla k zlepšení poměrů
slovenských.
Je proto velmi vzdálena toho, aby poskytovala ochrany oněm
zaměstnancům, kteří přišedše
teprve po převratu na Slovensko, zde se neosvědčilí,
aneb aby zaměstnancům z ostatních československých
území na Slovensko přeloženým
dávala přednost na úkor zaměstnanců
slovenských. Naopak již výnosem ministerstva
železnic z 10. října 1923, číslo
30,540 a násl. bylo učiněno opatření,
aby ze Slovenska odstraněni byli jednak postradatelní
exponovaní zaměstnanci, jednak zaměstnanci
morálně neb služebně nevyhovující.
Státní správa železniční
jest proto povděčna za každý vážný,
přesnými konkretními údaji doložený
podnět, jenž by jí mohl přispěti
ve snaze o ozdravění slovenských poměrů.
Interpelace pama poslance Surovjaka a druhů obsahuje bohužel
jem zcela nepatrný počet konkretních dat,
a operuje proti oběma jmenovaným, úředníkům
převážnou většinou jen všeobecnými
výtkami.
Přes to na podkladě indicií obsažených
v interpelaci provedeno bylo zevrubné šetření,
jehož výsledek podle zpráv ředitelství
košického a bratislavského, v jejichž
presidiích jsou náměstky ředitele
Slováci, ukazuje, že interpelace spočívá
na nesprávných údajích, resp. na mylných
informacích.
Povšechné obvinění inspektora Kabeše,
že protežuje na jedné straně české
zaměstnance a potlačuje a odstrkuje zaměstnance
slovenské, kteří nemohou ani po 10-15tileté
službě dosáhnouti přednostenského
místa, a tím méně vedoucího
místa v ústřední službě
železniční na Slovensku, vyvrací již
ta skutečnost, že za jeho služební činnosti
na Slovensku byli na místa přednostů stanic
povoláni celkem 43 Slováci a že v ústřední
službě ředitelské u oddělení
V. jest zaměstnáno 16 Slováků.
Nutno poznamenati, že místa obsazují se zásadně
podle kvalifikace a služebního stáří
uchazečů, avšak vždy se dbalo a dbá
toho, aby pokud možno bylo místo uděleno Slovákovi,
často i na úkor služebně staršího
Čecha.
Kromě přednosty staničního úřadu
ve Štrbě, o něž se ze Slováků
nikdo nehlasil, není pak na slovenské trati přednosty
Čecha, který by vykazoval tak krátkou služební
dobu, jako jest v interpelaci uvedeno (2 až 3 léta
dopravní služby). Staniční úřad
ve Štrbě byl obsazen již dvakráte ex offo,
protože soutěží nebylo docíleno
výsledku. O stanice v Podkarpatské Rusi se Slováci
skoro ani neucházejí.
Tvrzení o nespravedlivých trestech a kvalifikacích
jest pohříchu tak všeobecné, že
nelze k němu zaujmouti stanovisko. Neoprávněnost
výtky stranického kvalifikování nejlépe
ukazuje ta skutečnost, že přednosta oddělení
V. - tedy při dnešním obmezení inspektor
Kabeš - nemá na kvalifikaci vlivu, ježto není
členem příslušných kvalifikačních
komisí.
Rovněž neodpovídá skutečnosti,
že by byl činěn na někoho nátlak
k vystoupení z organisace anebo k přestoupení
do organisace jiné a to již prostě z toho důvodu,
že většinou referentům není organisační
příslušnost jednotlivých zaměstnanců
známa. Aby bylo možno vyšetřiti důvodnost
obvinění v tomto směru, bylo by ovšem
nezbytno uvésti konkrétní případy.
Přednosta stanice ve Smolnické Huti, Strnad, je
znám jako úředník přísný,
vyžadující od podřízeného
personálu naprostou kázeň a nebylo proti
němu stížností, až v poslední
době vytkl některé nepřístojnosti
předseda okrskového výboru důvěrníků
Meško, aniž však udal konkretní případy.
Byv k tomu vyzván vyjádřil se, že sice
má již materiál na shromážděný,
dosud však stížností přes opětné
urgence oddělení V. nepodal. Rovněž
nebylo zjištěno, že by Strnád byl alkoholik.
Počátkem minulého roku obvinil jej sice řeznický
dělník Švancar z opilství, avšak
při vyšetřování vesměs
svá tvrzení odvolal. Strnad podal na Švancara
žalobu, která dosud není projednána.
Prokáže-li se toto udání pravdivým,
bude odstraněn Strnad tak, jako každý jiný
zaměstnanec, který se proti předpisům
provinil.
Musím upozorniti, že poznámka, jakoby snad
inspektor Kabeš byl dosazen na dnešní své
místo přednosty za podpory svého blízkého
příbuzného z ministerstva železnic,
jest neodůvodněná, ježto v době,
kdy inspektor Kabeš byl přednostou oddělení
V. jmenován, nebyl příslušný
funkcionář vůbec úředníkem
ministerstva železnic a neměl také žádný
vliv na obsazování tohoto místa.
Neodpovídá také skutečnosti, že
by dopravní kontrolor inspektor Klíma trestal některého
zaměstnance 30-40 Kč pořádkovým
trestem proto, že jest Slovákem, a naopak jen nepatrně
trestal delikty českých zaměstnanců.
Ukládati pořádkové tresty ve výši
30-40 Kč nespadá ostatně ani do jeho pravomoci
a pokud ukládá tresty v mezích své
kompetence, postupuje, jak zjištěno, vždy s přísnou
nestranností bez ohledu na národnostní a
politické smýšlení zaměstnancovo.
Nadřízenými orgány jest inspektor
Klíma kvalifikován jako úředník
svrchovaně svědomitý a přesný,
který vystupoval vždy s naprostou objektivností
a proti němuž nebylo žádných stížností.
Vyšetřování prokázalo tedy bezdůvodnost
obvinění obou úředníků
a naopak nutno konstatovati, že oba jsou nejvýš
spolehlivými služebníky státního
podniku železničního, proti nimž dosud
nebylo se stanoviska služebního nejmenších
stížností. Pokládám proto za
svoji povinnost vzíti oba v ochranu proti proneseným
zcela povšechným obviněním, jež
dlužno patrně přičísti na vrub
jen mylným informacím.