II. volební období. | 2. zasedání |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Z vodní síly, změřené podle
§u 2, platí uživatel roční paušalovanou
daň, za jednu koňskou sílu (ks. eff.) vybudovanou
v mezích koncce podle této stupnice:
a) u vodního díla do 5 ks. (včetně)
evidenční poplatek 30 Kč bez zřetele
na koňské síly,
b) u vodního díla přes 5 ks. do 10 ks. (včetně)
20 Kč za každou koňskou sílu,
c) u vodního díla přes 10 ks. do 50 ks. (včetně)
30 Kč za každou koňskou sílu.
d) u vodního díla přes 50 ks. do 100 ks.
(včetně) 40 Kč za každou koňskou
sílu,
e) vodní díla přes 100 ks. 50 Kč za
každou vybudovanou koňskou sílu a počítanou
podle §u 2.
Je-li však takto vyšetřený zdanitelný
výkon větší než výkon, který
by odpovídal 180dennímu odtoku, zdaňuje se
nejvýše výkon, který odpovídá
tomuto 180 dennímu odtoku.
Výkonnost vodního díla v eff. ks. určuje
se z množství vody, jíž vodní poháněcí
zařízení průměrně skutečně
může použíti, ze středního
čistého spádu vody a z užitné
výkonnosti vodního motoru.
Skutečným, průměrným množstvím
vody, jehož lze použíti, rozuměti jest,
souhlasí-li s tím podnikatel, 60% množství
vody, na jehož spotřebu jsou ony vodní motory
zařízeny. Prohlásí-li podnikatel výslovně,
že s tím nesouhlasí, poněvadž by
podle jeho mínění průměrnému
množství vody, jehož lze použíti,
odpovídal nižší koeficient, finanční
úřad společně s podnikatelem a na
jeho přání také se znalcem, kterého
určí z úřední moci, vyšetří
koeficienty přiměřené pro dotčený
podnik, při čemž lze mezi jiným použíti
také jako základu hydrologických záznamů
nebo záznamů, jichž se užilo při
vyměření daně v létech 1922
až 1926. Vyššího koeficientu než 60%
nelze v žádném případě
užíti.
Středním čistým spádem vody
rozuměti jest rozdíl theoretických rovin
přímo před motorem a za ním, při
průměrném (pravidelném) množství
průtoku vody.
Užitná výkonnost motoru činí
u turbin 0.75, u vodních kol na vrchní vodu 0.65,
u vodních kol na střední vodu 0.55, u vodních
kol na střední vodu s kulisou 0.60 a u vodních
kol na spodní vodou 0.30. Nižší stupeň
výkonnosti musí uživatel vodní síly
prokázati.
Jako pomůcka k určení těchto hodnot
předpokládají se tato data. Souhlasí-li
s tím podnikatel
a) data obsažená ve vodoprávní koncesi
onoho vodního díla nebo
b) data z daňových základů pro léta
1922 až 1926; nesouhlasí-li podnikatel s oběma
těmito způsoby,
c) určí tyto hodnoty znalec.
Je-li v podniku na jednom stupni spádu několik vodních
motorů, nesmí býti vodní síla
určena součtem výkonností těchto
motorů, prokáže-li se, že vzhledem k množství
vody nelze uvésti současně v pohyb motory,
nebo jsou-li všechny v chodu, výkonnost jednotlivých
motorů se zmenší. (Menší spád
vody.)
Prokáže-li podnikatel vodního díla,
že průměrné využití činí
méně než 1000 hodin ročně, může
u příslušného okresního finančního
ředitelství žádati o přechodné
snížení paušálu v poměru
nižšího využití pod 1000 hodin. Žádosti
jest vyhověti, nejde-li o neodůvodněné
zanedbání vodního díla.
Za zastavení provozu, která časově
spolu souvisí a trvají přes 1 měsíc,
odepíše se přiměřená část
daně z vodní síly.
Uživatel nebo vlastník vodního díla
jest povinen do 30 dnů oznámiti finančnímu
úřadu jakoukoliv změnu vodního díla,
která má vliv na velikost výkonnosti, tvořící
daňovou základnu.
Finanční úřad I. stolice jest povinen
osvoboditi od daně z vodní síly v těchto
případech:
1. Je-li vodní síla odvozena od vodní síly
již zdaněné nebo od jiné energie, vyrobené
kalorickými stroji (parními stroji, plynovými
motory) nebo větrnými poháněcími
zařízeními.
2. Používá-li se vodní síly z
vodního díla k čerpání vody
pro obyvatelstvo nebo družstva k účelům
melioračním s vyloučením výdělečnosti.
3. Používá-li vodní síly vodní
dílo, vystavené po 1. lednu 1919 a tu v prvých
15 letech bez průkazu výnosnosti, pro dalších
15 let na základě průkazu, že se vodní
dílo nevyplácí. Vyplácí-li
se vodní dílu, platí se v době mezi
15.-20. rokem čtvrtina daně, mezi 20.-25. rokem
polovina, mezi 25.-30. rokem tři čtvrtiny a po 30.
roku plná daň z vodní síly.
4. Používá-li vodní síly vodní
dílo, které bylo po 1. lednu 1919 obnoveno nebo
doplněno a to v poměru k provedené opravě
nebo doplnění, při nejmenším
však o počet koňských sil, o něž
se výkonnost vodního díla zvýšila.
O výnosnosti, době osvobození a dávkách
platí ustanovení předchozího odstavce.
5. Výrobky vyvážené do ciziny jsou osvobozeny
od daně z vodní síly podle podrobných
ustanovení prováděcího nařízení.
6. Vodní díla, jejichž majitelé nebo
uživatelé zřídili na vlastní
útraty zdýmadla (rybníky, údolní
přehrady atd.) nebo přispívají na
jejich zřízení nebo udržování,
osvobozují se od daně z vodní síly
pro výkonnost, o kterou se poměrně zvýšila
výkonnost vodního díla zřízením
zdýmadla.
Daň, kterou zaplatila vodní díla, osvobozená
od daně podle tohoto zákona, se nevrací,
pokud tato vodní díla neměla nároku
na osvobození podle předpisů zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n. (původní
zákon o dani z vodní síly).
K zapravení daně jest povinen, kdo vodní
síly užívá.
O splatnosti daně a úrocích z prodlení
platí obdobně zákon ze dne 16. března
1921, č. 116 Sb. z. a n. s příslušnými
prováděcími nařízeními
a dodatky.
O vymáhání a zajištění
neoprávněných daní, zatajení
daně a právních prostředcích
platí táž ustanoveni jako pro přímé
daně osobni.
Každý, kdo užívá vodní síly
k pohonu, nebo jest vlastníkem vodního díla,
jest povinen oznámiti finančnímu úřadu
na jeho žádost údaje, jichž potřebuje
o vodní síle, pokud je může sám
zjistiti. Získané údaje a od případu
k případu doplňované, shromáždí
se v katastru vodní síly, zřízeném
odbornými úředníky, z něhož
jest u každého vodního díla patrný
vodoprávní stav, hodnota vybudované vudní
síly a výše zdanitelné vodní
síly.
Finanční úřad jest oprávněn
za spoluúčasti úředních technických
znalců zjistiti, zda u vodního díla nenastaly
proti ohlášenému stavu změny ve výkonnosti.
Útraty zjištění hradí poplatník
jen tehdy, bylo-li úředně zjištěno,
že nesplnil své povinnosti podle ustanovení
§u 4.
Uživatel vodního díla jest povinen konati při
tomto zjištění bezplatně pomocné
práce.
Kdo úmyslně daň zamlčí, zatají,
nebo ji zkrátí, vyláká osvobození
od daně, jež mu nepřísluší,
nebo jinou výhodu nebo se pokouší uniknouti
dani nepravdivými údaji nebo že odpírá
prohlášení, trestá se - nehledě
k tomu že musí zaplatiti zkrácené daně
a úroky z prodlení - peněžitým
trestem až do desetinásobné částky,
zkrácené daně při pokusu, jenž
jest rovněž trestný, do desetinásobné
částky daně, o kterou byl by mohl býti
stát zkrácen.
Týmž trestem se trestá, kdo opomine učiniti
udání podle §u 4., jestliže toto pominutí
mělo za následek skutečné zkrácení
daně.
Zatajení daně nebo zkrácení daně
dopouští se také, kdo jako znalec učiní
před finančními činiteli nesprávné
údaje v úmyslu, aby zmařil vyměření
daně nebo aby daň byla vyměřena nesprávně.
Nelze-li zkrácenou nebo zatajenou daň přesně
vyšetřiti, vyměří se peněžní
trest 5-10 tisíc Kč; při tom budiž přihlíženo
k velikosti viny a k pravděpodobnému zkrácení
státu.
Při opětovném potrestání podle
odst. 1 tohoto paragrafu lze navrhnouti úřadu odnětí
živnostenského oprávnění.
Dopouští-li se poplatník v jiných případech
protizákonností nebo neplní-li úředních
nařízení a vyzvání, může
mu býti uložena pořádková pokuta
až do 1000 Kč, pokud jeho jednání nebo
opominutí není trestné podle §u 10;
v každém novém případě
a při každém dalším marném
vyzvání může mu býti uložena
nová pořádková pokuta ve výši
2000 Kč.
Tresty podle tohoto paragrafu se neukládají, jestliže
poplatník, než mu byl dodán trestní
nález, své opominutí napraví a učiní
zadost své platební povinnosti.
Trestnost zaniká:
1. smrtí potrestaného,
2. milostí,
3. promlčením,
4. jestliže pachatel své opominutí napraví
než se o tom doví úřad nebo jeho činitelé
nebo než mu bylo dodáno předvolání
nebo vyrozumění, že bylo zahájeno trestní
řízení nebo učiní-li u finančního
úřadu oznámení o svém přestupku
a v obou případech, byla-li daň zkrácena,
složí u finančního úřadu
dotčenou částku.
Na žádost stran lze upustiti od dalšího
trestního řízení, jestliže strana
před vyhlášením rozsudku vedle zkrácené
daně zaplatila ještě přiměřený
trest a vzdá se dalších právních
prostředků.
Výši úpustného určí finanční
úřad I. stolice. Strana může do 8 dnů
prostřednictvím tohoto úřadu žádati,
aby tuto částku určil finanční
úřad II. stolice, který však není
vázán návrhem I. stolice.
Trestnost přestupku promlčuje se ve 3 letech.
Trestní řízení provádějí
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušné
berní správy, na Slovensku a Podkarpatské
Rusi příslušné finanční
ředitelství. O stížnostech, které
mají odkládací účinek, rozhoduje
s konečnou platností zemský finanční
úřad.
Výhody, poskytnuté závodům nebo jednotlivcům
používajícím vodní síly,
které odporují ustanovením tohoto zákona,
pozbývají bez náhrady platnosti dnem, kdy
nabude tento zákon právní účinnosti.
Vládě se ukládá, aby daňové
sazby, uvedené v §u 1., snižovala v témž
poměru, v jakém bude snížena uhelná
daň ode dne vydání tohoto zákona.
Účinnost tohoto zákona zaniká dnem,
kdy bude zrušena daň z uhlí.
Provedení tohoto zákona přísluší
ministrovi financí v dohodě s ministrem veřejných
prací a zemědělství, rovněž
tak určení dne, kdy vyhlášení
nabude účinnosti ve Sbírce zákonů
a nařízení.
Zákon o dani z vodní síly ze dne 12. srpna
1921, č. 338 Sb. z. a n. - jak jest to výslovně
uvedeno v důvodové zprávě k němu
- byl vydán jako protiváha k uhelné dávce
zavedené zákonem z 9. dubna 1920. Daň byla
konstruována tak, že se platilo ze skutečného
využití vodní síly v koňských
silách za hodinu a jak se očekávalo v důvodové
zprávě, měla sloužiti za podklad evidence
a vybudování vodních sil. Sazba dávky
byla rozdělena na dvě části, z nichž
základní část 4 h za jednu koňskou
sílu za hodinu měla zůstati trvale a druhá
část, pohyblivá, činící
rovněž 4 h, měla býti snižována
tak, jak bude snižována uhelná dávka.
Osvobození nových a obnovených vodních
děl od daně bylo ponecháno rozhodnutí
ministerstva financí pod podmínkou, že vodní
dílo bez ohrožení jeho výnosnosti nelze
umořiti v době kratší 30 let. Pokud
jde o trestní ustanovení, přišel zákon
mezi nepřímé daně a tedy pod ustanovení
důchodkového trestního řádu
z roku 1835.
Výsledky, jichž očekávala státní
správa od zavedení daně z vodní síly,
se nedostavily. Zdaněním výkonnosti v koňských
silách za hodinu, komplikuje se zjištění
daňové základny a tím se značně
zatěžuje režie státu, přes to,
že to bylo úředně popřeno. Vedle
toho poplatníci vedením tak zvaného rejstříku
a jinými formalitami jsou olupováni o drahocenný
čas, takže obě strany jsou národohospodářsky
poškozeny.
Nedostavil se ani očekávaný prospěch
pro statistiku katastru vodních sil, neboť paušalováním
90% všech vodních děl přestalo vedení
rejstříku, takže byl získán statistický
přehled - byť i většinou nespolehlivý,
poněvadž neodborný - jen ve výkonu v
koňských silách. Pro tento výsledek
nebylo však třeba onoho složitého zařízení,
které bylo uvedeno v chod při zavedení zákona
a tohoto výsledku mohlo se dosíci mnohem levněji.
Praxí ministerstva financí při osvobozování
nových a obnovených vodních děl, která
jest vázána na téměř nesplnitelné
podmínky pro vypočítání výnosnosti,
bylo budování nových vodních děl
úplně zastaveno. Vybudovaná vodní
díla jmenovitě mlýny pro nepříznivý
hospodářský stav zastavily nebo omezily provoz,
čímž výtěžek této
daně ponenáhlu klesal.
Hlavní chybou u této daně bylo to, že
byla placena ze skutečného využití,
takže ten, kdo nechal vodní sílu nezužitkovanou,
platil nejméně daní.
Daň z vodní síly byla tedy premií
za nevyužití vodní síly. Daňová
sazba - i když připustíme, že při
zavedení daně byla přiměřená
a odpovídala sazbám uhelné dávky během
doby dosáhla nepoměrné výše.
I když nepřihlížíme k tomu, že
se při ustanovení daňové sazby nepřihlíželo
k větším zařizovacím a udržovacím
nákladům (vodní motor, náhony, udržování
někdy velmi drahého jezu), které jsou proti
odpovídajícím výdajům při
kalorickém pohonu značně větší,
ani k tomu, že ještě před zavedením
daně z vodní síly výdělková
daň u vodních děl byla vyměřována
výše, neboť se poukazovalo na levnou vodní
sílu, nestejná sazba nastala hlavně tím,
že uhelná dávka byla ponenáhlu snižována
a to z původních 43% ustanovených podle zákona
ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. jen na 10% resp.
7% podle zákona z 31. prosince 1923, č. 1 Sb. z.
a n. z roku 1924, jak to výslovně konstatuje zpráva
rozpočtového výboru poslanecké sněmovny
k zákonu o dávce z uhlí ze dne 6. prosince
1923 a zpráva rozpočtového výboru
senátu z 13. prosince 1923, tisk 176. Naproti tomu v říjnu
1923 daň z vodní síly až do dnešního
dne byla snížena jen o 2 h, t. j. o 25% celkové
sazby aniž se pamatovalo na to, že v uvedené
době značně poklesly také ceny uhlí,
čímž se také uhelná dávka
automaticky snížila dále. Proto také
uhelná dávka připadající v
poslední době na jednu koňskou sílu
za hodinu byla asi šestkrát nižší
než daň z vodní síly odpovídající
téže jednotce, jak to bezvadně zjistili odborníci.
Jest samozřejmé, že úmysl zákonodárcův
při zavedení daně z vodní síly
nešel tak daleko, aby vůbec znemožnil konkurenci
vodní síly s parním pohonem, - neboť
tento má již beztoho značné přednosti
proti vodní síle - menší zařizovací
a udržovací náklady, možnost umístění
ve středisku odbytiště výrobků,
samostatnost a trvalost síly atd. Tím jest všeobecně
správný předpoklad, že zavedení
daně z vodní síly, která měla
zabrániti konkurenci mezi vodní silou a parní
silou, jest neodůvodněné a také nespravedlivé.
Jest však jisto, že vedle zákona přispěl
k nepříznivé situaci vodních děl
také samostatný vývoj hospodářských
poměrů.
Velmi značný podíl na nespokojenosti poplatníků
se zákonem z roku 1921 získala si také neúprosná
praxe finančních úřadů, která
se vyvinula z toho, že zákon podléhá
ustanovením důchodkového trestního
řádu, který byl vydán roku 1835 hlavně
proti podloudníkům a který odporuje dnešním
právním názorům na poměr občanův
ke státu.
Všechny tyto svrchu uvedené nedostatky mají
býti napraveny navrhovanou novelou zákona. Ze stejných
zákonů v cizině dlužno zvláště
zde přihlížeti ke švýcarskému
zákonu, který jest technicky jednoduchý a
svobodomyslný. Z části, pokud to dovolují
zdejší poměry, byl vzorem tomu návrhu.
Kdyby se snad protáhlo usnesení tohoto návrhu,
nechce vláda vydá aspoň úlevy nebo
přiměřeně sníží
daň z vodní síly nařízením.