Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Zaměstnancům, kteří při převodu obdrží služné 33.600 Kč nebo služné nižší, přísluší na třetí až šesté nezaopatřené dítě přídavek po 900 Kč ročně.

(2) Tento přídavek náleží za podmínek stanovených pro přiznání výchovného v § 144 na děti, narozené do dne účinnosti zákona.

(3) Dosáhne-li zaměstnanec služného převyšujícího částku 33.600 Kč, snižují se tyto přídavky na děti stejně jako vyrovnávací přídavek (§ 196) až do úplného zániku.

Zřízenci, kteří měli v len před účinností tohoto zákona nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by tento nárok příslušel v den před účinností zákona, kdyby nebylo ustanovení § 6, II. zákona čís. 394/1922 Sb. z. a. n., obdrží při převodu do nových platů doplňovací přídavek, který se stanoví v ročních částkách takto:

(2) Doplňovací přídavek odpadne, ovdoví-li zřízenec nebo-nastanou-li ú manželky (družky) okolnosti, které podle § 144, odst. 1. a 3. vylučují nárok na výchovné, nebo je-li manželka (družka) ustanovena, ve veřejné nebo této na roveň postavené službě, nebo má-li z takovéto služby výslužné.

(3) Bylo-li manželství soudně rozvedeno, přísluší zřízenci doplňovací přídavek jen, je-li povinen pečovati o výživu rozvedené manželky. Přispívá-li však na výživu manželky částkou nižší, než činí doplňovací přídavek, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá, totéž platí, nebylo-li manželství.sice soudně rozvedeno, nežije-li však zřízenec s manželkou ve společné domácnosti.

Zřízenec ovdovělý podrží doplňovací přídavek, dokud udržuje domácnost pro své děti a dokud je zde aspoň jedno nezaopatřené dítě mladší dvanácti roků.

(5) Dosáhne-li zřízenec stupně služného, na který připadá doplňovací přídavek jinou částkou, než činí doplňovací přídavek jemu náležející, vyměří se mu nový doplňovací přídavek částkou vypadající podle hořejšího ustanovení. Doplňovací přídavek odpadá, dosáhne-li zřízenec stupně služného, s kterým není.spojen doplňovací přídavek.

(1) Vojenští gážisté mimo služební třídy, četničtí strážmistři (četníci na zkoušku) a četničtí vrchní strážmistři, kteří měli v den před účinností tohoto zákona nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by tento nárok příslušel v den účinnosti zákona, kdyby nebylo ustanovení § 6, II. zákona čís. 394/1922 Sb. z. a n., obdrží při převodu do nových platů doplňovací přídavek, který se stanoví v ročních částkách takto:

Ustanovení § 193, odst. 2. až 5, platí stejně.

(1) V případech §§ 192 až 194 jest oprávněný povinen každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši přídavku, včas ohlásiti, vyjímajíc případy, v nichž změna nastává dosažením vyššího služného (§ 192, odst. 3. a § 193, odst. 5.). Opomenutí jest trestno pode všeobecných trestních a disciplinárních předpisů, bez újmy následků podle posledního odstavce § 151.

(1) Služební příjmy tímto zákonem nově stanovené nastupují na místo všech dosavadních stálých služebních požitků (služné, místní přídavek, funkční přídavek, jednotný drahotní přídavek, přídavek na děti, odměny podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n., přídavky podle zákona ze dne 22, prosince 1924, č. 290 Sb. z. a n., přídavky podle nařízení vlády ze dne 13. ledna 1922, č. 22 Sb. z. a n., a ze dne 30. května. 1923, ě. 115 Sb. z. a n.) a jiných na základě zákona, vládního nařízení nebo usnesení vlády povolených, jakož i všech individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků.

(2) Přídavky, které se poskytují za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby, a zvláštní drahotní přídavky povolené vládou zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se nepokládají za požitky (přídavky) po rozumu předchozího odstavce. Které přídavky sluší pokládati za přídavky poskytované za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby, určí ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.

(3) Pokud by služební plat příslušející zaměstnanci podle tohoto zákona spolu přídavky na děti, případně s doplňovacími přídavky (§§192 až 194) a s přídavky, které se podle tohoto zákona ponechávají, byl po srážce pensijního příspěvku menší nežli úhrn služebních požitků uvedených v odstavci 1. po srážce pensijního příspěvku v den účinnosti zákona, obdrží zaměstnanec vyrovnávací přídavek ve výši rozdílu mezi obojími požitky.

(4) Vyrovnávací přídavek se zmenší při prvém zvýšení služného o dvě třetiny částky, o kterou služné bylo zvýšeno, a při každém dalším zvýšení o polovinu částky, o kterou dosavadní služné bylo zvýšeno, a to až do úplného zániku. U zaměstnanců, kteří mají základní služné a mají neb obdrží funkční služné, zmenšuje se vyrovnávací přídavek stejným způsobem, a to jak při zvýšení základního služného, tak i při zvýšení nebo nabytí funkčního služného.

(5) Nastane-li po dni účinnosti tohoto zákona okolnost, která by byla podle dosud platných předpisů odůvodňovala snížení nebo ztrátu jednotného drahotního přídavku nebo přídavku na děti, k nimž bylo přihlížena při stanovení vyrovnávacího přídavku, stanoví se vyrovnávací přídavek pro dobu od prvního dne příštího měsíce tak, jako kdyby ona okolnost byla nastala v den před účinnosti tohoto zákona.

(6) Vyrovnávací přídavek se zaokrouhlí, není-li vyjádřen v korunách bez haléřů nebo není-li dělitelný dvanácti, na nejblíže vyšší částku v korunách, dělitelnou dvanácti.

(1) dokud se za podklad pro zjištění doby rozhodné pro stanovení výše služného (adjuta, remunerace) béře započitatelná služební doba, rozumí se tím služební doba ve služebním poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, skutečně ztrávená a podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započitatelná dobou započtenou rozumí se pak jiná období pro postup v tomto služebním poměru započtená.

(2) Služební doba zjištěná jakožto doba rozhodná pro stanovení výše služného (adjuta, renumerace) při převodu zaměstnanců do nových platů se zaokrouhlí na celá půlletí lak, že se zlomky do tří měsíců nepočítají a zlomky přesahující tři měsíce se počítají za celá půlletí.

(3) Doba, o kterou takto zaokrouhlená doba přesahuje dobu potřebnou k dosažení služného, které zaměstnanec při převodu obdrží, se započte, pokud se jinak nestanoví, pro zvýšení služného.

Zaměstnanci v trvalé nebo dočasné výslužbě se převedou při reaktivaci do nových platů podle pravidel pro převod do nových platů (§§ 160 až 197) podle stavu v den jejich odchodu do dočasné, případně trvalé výslužby. Stejně sluší postupovati, bude-li zaměstnanec na dovolené s čekatelným povolán, k činné službě. Totéž platí obdobně při povoláni vojenského gažisty ve výslužbě k činné službě v míru ve smyslu § 120, odst. 2, a při povolání vojenského gažisty v záloze k činné službě ve smyslu § 119 se změnou, že při povolání důstojníka v záloze k činné službě ve smyslu § 119, odst. 1. nastoupí na místo adjuta počáteční služné.

(1) Při převodu do nových platů obdrží zaměstnanec služební plat podle služební třídy (stupně předběžného vzdělání § 74), která odpovídá skupině časového postupu (postupové skupině), k níž zaměstnanec v den účinnosti tohoto zákona přináleží. Zaměstnanec, jehož příslušnost k určité skupině časového postupu nebyla ještě stanovena, obdrží až do úpravy vládním nařízením služební plat podle služební třídy odpovídající jeho předběžnému vzdělání.

(2) Zaměstnanci, kteří nedosáhli v důsledku ustanovení § 1, čl. I. zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., platového stupně citovaným zákonem nově utvořeného a jimž byl na vyrovnání rozdílu přiznán osobní přídavek, posuzují se při převodu do nových platu, jako kdyby byli onoho stupně skutečně dosáhli.

(1) O stížnostech podaných do opatření rozhodnutí úřadu o přechodu do nových platu k nejvyššímu správním soudu jedná a rozhoduje nejvyšší správní soud v senátech sestávajících ze dvou radu a předsedy.

(2) K návrhu dvou členů senátu nebo předsedy se projedná a rozhodne stížnost v zesíleném senátu sestávajícím ze čtyř radu a předsedy.

(3) Ustanovení 13, odst. 3 zákona ze dne 22. října 1875, č. 36 ř. z. z r. 1876, zůstává, beze změny.

(1) Mezi úředníky, kteří při převodu obdrželi v téže úřednické kategorii služné téže platové stupnice, zůstává dosavadní služební pořadí nezměněno.

(2) Má-li úředník charakter vyšší hodnostní třídy, počítá se mu, když bude mu propůjčena služební místo systemisované v nejblíže vyšší platové stupnici, než do které byl převeden, pořadí již ode dne, kterým mu byl propůjčen charakter vyšší hodnostní třídy.

(1) Úředník převedený do nového platu se posuzuje, Sako kdyby skutečně měl služební místo systemisované v platové stupnici, jejíž služné obdržel.

(2) Po provedené systemisaci se zařadí úředníci na služební místa systemisovaná pro kategorii, k níž náležejí, takto:

Úředníci, kteří obdrželi služné určité platové stupnice, se zařadí na služební místa systemisovaná v této platové stupnici podle svého služebního pořadí. Je-li počet těchto úředníků větší nežli počet systemisovaných služebních míst, vážou úředníci, kteří nemohli býti takto zařaděni na systemisovaná služební místa, podle svého pořadí především volná služební místa systemisovaná v některé vyšší platové stupnici. Není-li ve vyšších platových stupnicích volných systemisovaných služebních míst, budou tito úředníci vedeni na služebních místech systemisovaných v nejblíže nižší platové stupnici, případně v platových stupnicích po ní postupně následujících. Teprve na zbývající služební místa systemisovaná v nejnižší platové stupnici, která nejsou takto vázána, se zařadí úředníci, kteří při převodu obdrželi služné této nejnižší stupnice. úředník vedený na služebním místě systemisovaném v nižší platové stupnici budiž postupně zařaděn na služební místo ve vyšší platové stupnici, jakmile se takové místo uprázdní, až postoupí tímto způsobem na uprázdněné služební místo v platové stupnici, jejíž služné při převodu obdržel.

(1) Mezi soudci, kteří při převodu obdrželi jen základní služné, dále mezi soudci, kteří při převodu obdrželi funkční služné téže stupnice, zůstává dosavadní služební pořadí nezměněno.

(2) Ustanovení § 201, odst. 2. a § 202 platí obdobně.

Ustanovení §§ 201 a 202 platí obdobně i pro ostatní zaměstnance, na které se tento zákon vztahuje.

Ustanovení § 25 o zřízeneckých čekatelích vejdou v účinnost, jakmile osobní stav zaměstnanectva bude odpovídati normální potřebě počtu sil zjištěné podle § 2 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. a to dnem, který určí vládní nařízení.

Pokud nebudou vydána vládní nařízení podle § 4, odst. 2. a 3., § 7, odst. 1., § 9, odst.. 1., § 17, odst. 3., § 21, § 22, § 33, § 66, odst. 3., § 67, odst. 1., § 74, odst. 3., § 83, § 86, § 97, odst. 2., § 121, odst. 2., § 144, odst. 1. a §§ 146 a 147, zůstávají platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny těmito vládními nařízeními. Dnem účinnosti toho kterého nařízení zrušují se veškeré dosavadní předpisy o předmětech, které tím kterým nařízením budou upraveny.

Vznikl-li před účinností tohoto zákona zaměstnanci ve státní službě již ustanovenému právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení, neměl-li zaměstnanec právního nároku, může se započtení provésti podle dosavadních předpisů jen tehdy, žádal-li o to, písemně ještě před účinností tohoto zákona.

Úprava služebních platů podle tohoto zákona nemá vlivu na výši částky, o kterou byl zaměstnanci snížen jeho služební plat právoplatným disciplinárním nálezem před účinností tohoto zákona.

Ustanovení prvého odstavce § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 270 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry v soudnictví na území bývalého státu uherského, se mění takto:

"Zaměstnanci bývalého státu uherského při úřadech vytčených v § 1, jakož i v trestnicích, podrobeni jsou dnem účinnosti tohoto zákona veškerým zákonům a nařízením, jimiž upraveny jsou služební poměry a příjmy státních zaměstnanců toho druhu v ostatních částech republiky československé, a vztahují se tudíž na osoby stavu soudcovského zejména článek I. zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), cís. patent ze dne 3. května 1853, č. 81 ř. z. (soudní instrukce), pokud jeho ustanovení byla zachována zákonem ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., o organisaci soudů, zákon ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o disciplinárním řízení, ustanovení cit, zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. z., zákon ze dne 12. července 1872, č. 112 ř, z., o žalobním právu stran, porušil-li soudce právo, na úředníky a zřízence zejména zákon ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), a na veškery zaměstnance zejména zákon ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n, z roku 1920".

(1) Platové a služební poměry zaměstnanců ve státních úřadech, v ústavech, fondech a podnicích státních nebo státem spravovaných, na které se nevztahují ustanovení části prvé až sedmé tohoto zákona, se upraví podle zásad, na nichž jest vybudován tento zákon, vládním nařízením, případně služebním řádem, který vyžaduje schválení vlády, a to pokud jde o zaměstnance státních nebo státem spravovaných podniků se zřetelem k zvláštním poměrům a potřebám těchto podniků. Při tom musí býti přísně šetřeno zejména zásady, že ustanovení (přijetí) zaměstnance nebo jeho povýšení jest přípustno jen na volné systemisované služební místo.

(2) Kancelářští oficianti, kteří nebyli ustanoveni kancelářskými úředníky (§ 7 odst. 7.), stávají se po uspokojivé nepřerušené desetileté službě ztrávené ve vlastnosti kancelářského oficianta pomocnými kancelářskými úředníky co do služebního poměru na roven postavenými úředníkům podléhajícím služební pragmatice, jejich platové poměry upraví vládní nařízení.

(3) Výpomocní zřízenci, kteří nebyli do patnácti roků nepřerušené uspokojivé služby ztrávené ve vlastnosti plně zaměstnaného výpomocného zřízence ustanoveni na systemisované služební místo zřízenecké (§ 24), staví se co do služebního poměru na roveň zřízencům podléhajícím služební pragmatice, jejich platové poměry upraví vládní nařízení. Ustanovení tohoto odstavce pozbude platnosti dnem, kterým vejde ve smyslu § 205 v účinnost ustanovení § 25 o zřízeneckých čekatelích.

(4) Ustanovení prvního odstavce se nevztahuje na zaměstnance, jejichž platové a služební poměry jsou upraveny kolektivními nebo individuelními smlouvami, nebo kteří byli přijati v prostém námezdním poměru nebo jen na časově omezené úkoly nebo pro určitou práci.

(1) Služební a platové poměry obecních a obvodních lékařů, jakož i učitelů obecných a občanských škol upravují zvláštní zákony.

(2) Vládním nařízením se provede nová úprava platů ostatních veřejných zaměstnanců, jejichž požitky jsou z cela nebo z části hrazeny ze státní pokladny nebo z fondu státem spravovaných. Dnem účinnosti toho kterého nařízení se ruší veškeré dosavadní předpisy, týkající se platů osob, na které se nařízení vztahuje.

(1) Ustanovení tohoto zákona o platech definitivních profesorů středních škol platí pro profesory diecésních učilišť theologických, na něž se vztahuje zákon ze dne 18. března 1920, č. 189 Sb. z. a n.

(2) Ti, kdož působí na theologických učilištích diecésních jako zástupci profesorů nebo obstarávají tam učebný úkol uprázdněné stolice profesora, obdrží, jsou-li plně kvalifikováni, počáteční adjutum zatímních profesorů a jinak adjutum suplujících profesorů (§ 69).

(3) Míra učební povinnosti, pokud jest s ní spojen nárok na služební požitky profesorů nebo jejich zástupců na theologických učilištích diecésních podle tohoto zákona, určí se vládním nařízením.

(4) Ustanovení §§ 1 a 2 zákona č. 189/1920 Sb. z. a n., se zrušují, započtení předchozí služební doby pro stanovení výše služného se upraví vládním nařízením.

(1) Služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona čís. 394/ 1922 Sb. z. a n., nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměru.

(2) Nabyl-li zaměstnanec jmenováním provedeným podle platných předpisů nároků, které přesahují míru nároků dosažitelnou pro státní zaměstnance stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních poměrů časovým postupem, lze vycházeti při úpravě požitků podle odst.1. z nároků nabytých takovýmto jmenováním.

(3) Byl-li by úhrn služebních požitků příslušejících zaměstnanci podle předchozích odstavců nižší, než úhrn požitků, které mu náležely ke dni 31. prosince 1925 podle předpisů té které korporace do té doby platných, obdrží zaměstnanec vyrovnávací přídavek až do výše rozdílu mezi obojími požitky, o tomto přídavku platí obdobně ustanovení § 196, odst. 3. až 6.

(4) Provedení opatření podle, předchozích odstavců vyžaduje pokud jde o obce, okresy a okresní silniční výbory, schválení samosprávného úřadu dohlédacího, případně u okresů podle zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., župního výboru, pokud jde o župy, schválení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí, pokud jde o země schválení vlády, pokud jde o ostatní veřejnoprávní korporace a ústavy schválení příslušného státního ústředního úřadu v dohodě s ministerstvem financí.

(5) V případech zřetele hodných může vláda povoliti úchylku z ustanovení prvého odstavce.

(6) Jsou-li korporace a ústavy, o které jde, podle dosud platných předpisů oprávněny, aby se usnášely o systemisaci služebních míst. a platech s místy těmi spojených, vyžaduje každé takové usnesení schválení jako opatření podle předchozího odstavce.

(7) Ustanovení § 69, odst..4., zákona ze dne 9. října 1924, čís., 221 Sb. z. a n., a § 18, odst. 4., zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o úpravě služebních poměrů zaměstnanců pojišťoven služebními řády podléhajícími schválení ministra sociální péče a ministra financí zůstávají nedotčena.

Článek III., odst. 4. finančního zákona ze dne 15. října 1925, č. 207 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet pro rok 1926, mění se v ten smysl, že úvěrů povolených k úhradě mimořádných požitků (drahotní přídavky, mimořádné výpomoci, nouzové výpomoci, jednotné drahotní přídavky, přídavky na děti a srážky státem převzaté) státních zaměstnanců, vojska a četnictva smí se použíti k úhradě nákladů platové úpravy státních zaměstnance podle tohoto zákona.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, kromě ustanovení již v předchozích paragrafech zrušených. všechna v jiných předpisech obsažená, ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

Zejména se zrušuji s výjimkou předpisů týkajících se nároku na odpočivné a zaopatřovací platy a jejich výměry, pokud neodporují tomuto zákonu, dále předpisů, jichž se tento zákon dovolává, pokud vztahuje jejich platnost na poměry jím upravované, dosud platná ustanovení

zákonů ze dne 15. dubna 1873, čís. 47, 48 a 49 ř. z.,

zákona ze dne 19. září 1898, čís. 167 ř. z., kromě §§ 6 a 13,

zákonů ze dne 19. září 1898, čís. 172, 173, 174 a 175 ř. z.,

zákona ze dne 26. prosince 1899, čís. 255 ř. z.,

zákona ze dne 24. května 1906, čís. 105 ř. z.,

zákona ze dne 19. února 1907, čís. 34 ř. z.,

zákona ze dne 24. února 1907, čís. 55 ř. z.,

zákona ze dne 25. září 1908, č. 204 ř. z., §§ 46, 47, 49 až 59 a §§ 170 a 171 služební pragmatiky,

§§ 5, 6, 7, odst. 1. a 2., § 8, odst. 2. a 3., §§ 39, 40, 48 až 50, § 51, odst. 1.-3., §§ 53 až 64 a § 80 služební pragmatiky učitelské,

zákona ze dne 13, února 1919, čís. 78 Sb. z. a n., kromě §§ 5, 10, 11, 14 a 15,

zákona ze dze 8. dubna 1919, čís. 198 Sb. z. a n.,

zákona ze dne 23. května 1919, čís. 275 Sb. z. a n., kromě §§ 7 a 12, zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n.,

zákona ze dne 19. března 1920, čís. 186 Sb. z. a n.,

zákona ze dne 19. března 1920, čís. 195 Sb. z. a n., kromě § 14 a § 15 č. 4.,

zákona ze dne 24. března 1920, čís. 221 Sb. z. a n.,

zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n., vyjímajíc ustanovení dílu II. (odpočivné a zaopatřovací požitky), pokud jde o osoby, které zůstávají i na dále podrobeny pensijním předpisům téhož zákona, a dále vyjímajíc ustanovení §§ 18 a 19,

zákona ze dne 4. července 1923, čís. 152 Sb. z. a n., kromě článku IX. a

zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 290 Sb. z. a n.

(3) Ustanovení zákona z 9. června 1922, čís. 186 sb. z. a n. nejsou dotčena.

(4) Vládě se ukládá, aby předpisy, jichž se tento zákon dovolává a jejichž platnost vztahuje na poměry jím upravované, vyhlásila ve znění přizpůsobeném tomuto zákonu.

(1) Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926.

(2) Personální opatření učiněná v době od 1. ledna 1926 do dne vydání tohoto zákona zůstávají v platnosti a sluší je uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona. Při tom budiž postupováno podle obdoby ustanovení části sedmé.

(3) Dokud nebude schválena systemisace míst podle tohoto zákona, jest přípustno jakékoliv personální opatření, které předpokládá systemisaci míst, jen se schválením vlády k souhlasnému návrhu příslušného-ústředního úřadu a ministerstva financí.

(4) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance, kteří byli podle § 13 nebo 16 zákon ze dne 22. prosince 1934, č. 286 Sb. z. a n., přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni, jestliže byli nejdéle do dne vydání zákona písemně vyrozuměni podle ustanovení pokud se týče podle obdoby ustanovení 3. odstavce § 13 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. Služební a platové poměry těchto zaměstnanců se řídí předpisy platnými do dne účinnosti zákona.

(5) Zákon tento provedou všichni členové vlády.