Slyšeli jsme však, že se tomuto úmyslu postavila
do cesty řada nepřehledných obtíží,
a tak dostali jsme zákon jen částečný,
zákon, na jehož doslov, druhou část,
čekáme do dnešní chvíle. Přes
veškerou shovívavost - a nepopírám i
shovívavost naší strany - dostalo se nám
překvapení, kterým mělo asi býti
čeleno názoru v široké veřejnosti
zakořeněnému o chronické přímo
netečnosti ministerstva veřejného zdravotnictví,
že jsme během několika týdnů
byli nejen v Československé republice, nýbrž
také za hranicemi ve všech možných denních
i periodických časopisech přímo zasypáváni
posudky o nejnovějším výplodu ministerstva
veřejného zdravotnictví, který se
týkal reservace v Tatrách, reservace tuberkulosní,
kteroužto předlohou zákona Československá
republika stala se věru až smutně proslulou
nejen po československých vlastech, nýbrž
i za hranicemi.
Zajímalo by nás opravdu věděti, zdali
páni iniciátoři v ministerstvu veřejného
zdravotnictví přečetli si také všechny
ty odsuzující a zdrcující posudky,
které byly napsány o této předloze,
která se měla státi v dohledné době
zákonem. Tyto námitky nelze odbývati jen
nějakým poukazem, že byly diktovány
národnostní zaujatostí, nepochopením,
šovinismem. Nesmíme zapomínati, že tyto
články psané a podepsané těmito
odborníky, byly podepsány také těmi,
jejichž spolupráci ministerstvo veř. zdravotnictví
uznává - asi tak jako v případě
prof. Hynka, kterého ministerstvo veř. zdravotnictví
zve ku vědecké spolupráci, - když si
za čas jednou na ně vzpomene, ale takovým
způsobem, že místo aby k této spolupráci
pozvalo i zástupce československých fakult
v Československé republice jediná výjimka
se činí s universitou bratislavskou - pozve k ní
zástupce lékařské fakulty v Halle
nad Sálou. Patrně naši lékařští
odborníci, kteří si vysloužili svou
obětavou a vědeckou činností zvučného
jména za hranicemi, nestačí jako vědečtí
experti k té veliké snaze a velikým vědeckým
ambicím ministerstva veř. zdravotnictví.
Byli jsme zvyklí, že tyto věci překvapily
nás obyčejně, když jsme toho nejméně
očekávali. Také zákon o tatranské
tuberkulosní reservaci, resp. návrh tohoto zákona,
když se po prvé objevil, vyvolal zdrcující
kritiku odborníků i široké veřejnosti.
Po nějakém čase objevil se ve vydání
druhém a, bohužel, podle zvyklostí, které
u nás panují a které jsou u nás již
dokonale zakořeněny, vydán byl ve vydání
všemožně zhoršeném. Myslím,
že máme co děkovati jen spontánnímu
odporu z řad povolaných činitelů,
odborníků lékařů i z řad
občanstva, které s touhou upíralo své
zraky k Tatrám, když bylo postiženo těžkými
chorobami, o nichž bylo známo, že je lze nejúspěšněji
léčiti v našem tatranském klimatu, že
se Československá republika nestala terčem
posměchu, nejenom za předlohu, nýbrž
také za uskutečněný zákon.
Víme totiž ze zkušeností, že by bylo
velmi málo pomáhalo, kdybychom v této sněmovně
byli mluvili hodinové řeči a vytýkali
nemožnosti a poukazovali na řadu nesprávností,
kdyby byla naproti tomu na druhé straně stála
vůle vedoucích činitelů v ministerstvu
veř. zdravotnictví, kterým by pomáhala
vůle naší vládní majority, našich
většinových stran v této sněmovně.
Byli bychom mohli kritisovati, celý svět volati
na pomoc po stránce odborných posudků, návrh
přes to by se byl stal zákonem. Ovšem nedalo
se už tak zabrániti určitým neblahým
důsledkům. Zdá se, že ministerstvo veř.
zdravotnictví nebylo si ani vědomo, co může
znamenati zastávání takovéhoto, mírně
řečeno, nepodařeného návrhu.
Četli jsme - a to ne v zahraničních listech,
inspirovaných nějakou nepřátelskou
snahou proti československému státu, nýbrž
v našich "Lidových Novinách" interview
redaktora "Lidových Novin" s vedoucím
úředníkem v ministerstvu veř. zdravotnictví.,,Lidové
Noviny" sice neprozradily, kdo byl tento vedoucí úředník
v ministerstvu veř. zdravotnictví, ale prozradily
jeho názory na otázku zákona o tuberkulosní
reservaci tatranské a prozradily při tom takovou
řadu věcí, nad nimiž veřejnost
žasla. Ovšem nutný důsledek toho se musil
dostaviti. Jestliže zmíněný vedoucí
úředník ministerstva veř. zdravotnictví
tvrdil panu zpravodajovi "Lidových Novin", že
se rodičové po této úpravě
v Tatrách nebudou musiti báti jako dosud o své
děti, že se tam nakazí při zájezdech
prázdninových tuberkulosou, pak se nemůžeme
diviti, že jsme mohli velmi záhy konstatovati jeden
překvapující zjev, že totiž poklesla
návštěva v Tatrách a zejména
návštěva ve státních lázních.
Dověděli jsme se, že lékařské
svědomí reagovalo na tento projev odborníka
z ministerstva veř. zdravotnictví a poradilo pacientům,
již se chodili léčiti do Tater, aby si dali
napřed pokoje desinfikovati. Nutným důsledkem
bylo, že řada úzkostlivých pacientů
zalekla se této nutnosti a raději se Tatrám
vyhnula. Pan vedoucí úředník ministerstva
veř. zdravotnictví, který nebyl jmenován
v "Lidových Novinách", také projevil
názor, že by se i při jízdě elektrickou
drahou na Štrbské Pleso mohla přenášeti
nákaza, a poradil jim, že učiní lépe,
když nepoužijí tohoto dopravního prostředku
a když raději, chtějí-li se dostati
na nejkrásnější místa v našich
Tatrách, budou místo cesty dvouhodinové obětovati
cestu o několik hodin delší, aby se vyhnuli
dráze, která by mohla býti semeništěm
tuberkulosní nákazy.
Slavná sněmovno! Jestliže takové názory
u příležitosti diskuse o předloze zákona
o tatranských reservacích tuberkulosních
byly pronášeny nikoliv oposicí, nikoli někým,
jemuž by mohla býti činěna výtka
neporozumění. výtka, že je laikem a
že nemůže do těchto věcí
mluviti, nýbrž z řad vedoucích činitelů,
kteří zastávali předlohu zákona
o tuberkulosních reservacích tatranských,
pak se ovšem nesmíme diviti, že odezva ve veřejnosti
byla čilá a že reagovala na tyto poznatky.
Rádi bychom viděli, jak se zachovají rozhodující
činitelé k těmto otázkám, které
jsou v přímé souvislosti s poškozováním
cizineckého ruchu a s poškozováním státních
lázní v Tatrách a které se objeví
ve výroční zprávě hospodářství
podniků lázeňských. Velmi rádi
bychom znali přesný názor na tyto věci
a já budu nucena v průběhu dnešní
své řeči připomenouti ještě
některé velmi závažné okolnosti,
které nás přímo zarážejí,
když uvážíme, že jsou zastávány,
že jsou inspirovány z odborového ministerstva,
které má pečovati o vývoj zdárných
předpokladů nejenom na léčení
nemocí již vypuklých, nýbrž i na
odvrácení nebezpečí onemocnění,
tedy na udržení lidského zdraví.
Otázka státních lázní v Tatrách
i jinde jest otázkou sama o sobě nejen velmi zajímavou,
jakož i velmi ožehavou. Náš poslanecký
klub podal před časem, r. 1928, interpelaci posl.
kol. Riedla, která se zmiňovala o tom, že
ve státních lázních v Tatrách
ubývá návštěvy, a připisovala
tento zjev také nesmírné drahotě,
panující zejména ve státních
lázeňských podnicích hotelových
nebo v těch hotelových podnicích, jež
státní správa pronajímá. Interpelace
tato podána byla v lednu 1928, ale do dnešního
dne neuznalo ministerstvo zdravotnictví za vhodno, aby
na tuto závažnou interpelaci odpovědělo
a buď tyto věci vysvětlilo nebo je vyvrátilo.
Ministerstvo veř. zdravotnictví nedalo se vyrušiti
z klidu. Za to však vyčetli jsme si odpověď
mezi řádky denního tisku a to způsobem,
který nás nejenom smutně překvapil,
ale vrcholně roztrpčil. Dočetli jsme se o
tom, jak odpověděl p. ministr dr. Tiso na
otázku posl. Riedla, připojenou k interpelaci,
zdali p. ministr veř. zdravotnictví jest ochoten
učiniti Tatry přístupnými drobným
lidem, příslušníkům širokých
vrstev v Čechách a na Slovensku. Poučily
nás o tom zprávy, které proběhly denními
listy a jež jednaly o výsledcích hromadných
lyžařských zájezdů o posledních
vánocích a velikonocích. V těchto
zprávách jsme se dočetli, že se dály
zejména na Štrbském Plese věci přímo
skandální, a musili jsme míti smutné
zadostiučinění, že se tyto věci
dály za přítomnosti hostů z ciziny,
ba oficielních delegátů sportovních
organisací, kteří byli přítomni
těmto skandálům na Štrbském plese,
jež měly dokonce soudní dohry. To byla odpověď,
poněvadž tyto věci a neshody vznikly vesměs
z hádek pro přemrštěné ceny,
účtované v těchto lázeňských
restauracích, pronajímaných samým
státem.
Ale ministerstvo veř. zdravotnictví ani při
tom neuznalo za vhodné, aby odpovědělo na
naše další dotazy v interpelaci přednesené,
zdali hodlá učiniti nápravu při zadávání
státních lázní na Slovensku, zdali
hodlá tam nápravu učiniti nejen vzhledem
k drahotě v těchto podnicích panující,
ale také v tom, aby tyto lázně byly zadávány
veřejnou soutěží, jak se to všude
vyžaduje (Výborně!)., jen lidem kvalifikovaným,
kteří mají oprávnění
takovéto podniky vésti, a nikoli za protekce samotného
p. ministra veř. zdravotnictví - takže potom,
když stát je nucen zakročovati proti těmto
nájemcům, pan ministr použije prostě
svého výsostného práva, a když
je přijal, zase je jednoduše propustí - a aby
se neopakovaly ostudné věci, jako s p. Voskou, který
několikráte udělal, prostonárodně
řečeno, krach, při kterém poškodil
řadu českých lidí o statisícové
obnosy.
Takovéto věci vykládali a dokládali
jsme ve svých interpelacích, ale páni z ministerstva
veř. zdravotnictví neslyší. Vedoucí
úředník, který poskytl "Lidovým
Novinám" zajímavý interview, neodpovídá,
ačkoli právě do sféry tohoto pana
vedoucího úředníka náleží
řada těžkých otázek, týkajících
se státních lázní a jejich vedení,
ačkoli do této sféry náleží
80% nejostřejších výtek, které
se činí ministerstvu veř. zdravotnictví
jak z kruhů odborných a lékařských,
tak i z kruhů širokých vrstev našeho občanstva,
a ministerstvo veř. zdravotnictví neučinilo
nic, zejména pokud jde o zpřípustnění
Tater širokým vrstvám lidovým. O ty,
kdož si mohou špendírovat denně 100, 200,
300 Kč, je ve všech našich státních
lázních přímo výborně
postaráno. Měli jsme příležitost
interpelovati otázku pronájmu Palace-Hotelu v Jáchymově
a ukázat, že tento přepychově vybavený
hotel poskytuje samozřejmě vzácné
pohodlí a řadu moderních vymožeností
těm, kteří si to mohou zaplatiti, ale nemáme
příležitosti poukázati na iniciativu
ministerstva veř. zdravotnictví, aby také
ti, kteří nemohou platiti tyto vysoké ceny,
kteří mají k disposici nějakých
30, nejvýše 50 Kč denně, mohli v Tatrách
hledati ozdravení a léčení, čili
jinými slovy pro tyto široké vrstvy občanstva
neučinilo ministerstvo zdravotnictví dosud nic přes
to, že mu tyto okolnosti byly připomínány,
přes to, že bylo o to žádáno, přes
to, že zde byla iniciativa. Nám to nepůsobí
nejmenší radosti a nejmenšího zadostiučinění,
když musíme parlamentní tribuny používati
k tomu, abychom zjednali nápravy tam, kde veřejný
tisk svobodný v našem státě nemohl této
nápravy dosíci, kde jí nemohlo dosíci
upozornění různých intervenujících
činitelů. Musíme se dovolávati hodně
hlasitě, aby takováto řeč, promluvená
s parlamentní tribuny. a požívající
imunity, byla konečně slyšena v ministerstvu
veřejného zdravotnictví.
Otázka státních lázní a jejich
vedení jest otázkou, která by vyplnila daleko
více místa, než jí jest možno popřáti
v této parlamentní stručné řeči
a při té příležitosti, kde bude
mým úkolem obírati se ještě řadou
jiných věci. Nemohu si však odpustiti, abych
nepřipomněla, že zejména otázka
Jáchymova leží nám nesmírně
na srdci. Všichni víme, že Jáchymov jest
nejen perlou po stránce lázeňské,
že jest bohatstvím, které má Československá
republika samojediná, víme, že toto bohatství
není také skrblicky odděleno v naší
Československé republice. Ale marně se tážeme,
zda se našli schopní, iniciativní lidé,
kteří by také dovedli tohoto přírodního
bohatství a tohoto přirozeného práva
republiky náležitým způsobem využitkovati,
aby dovedli hájiti nejen hospodářský
a kulturní prospěch státu, nýbrž
i vědeckou prestiž naší lékařské
vědy. Bohužel, nestalo se v tomto směru téměř
nic, nebo dokonce docela nic. Sdělili jsme zástupcům
a rozhodujícím činitelům v ministerstvu
zdravotnictví v naší interpelaci, že je
úmysl pronajmouti Radiopalace hotel v Jáchymově
za podmínek těžkých, nepříznivých,
a museli jsme tu a tam v náhodně utroušené
poznámce se dověděti, že vlastně
pan hotelier Urban jest geniální člověk,
který zachrání prestiž našeho státu
a který bude v Jáchymově dělat divy.
Zatím jsme vyložili v interpelaci, na čí
útraty bude hotelier Urban, který jest jediným
nájemcem po odstoupení pana hoteliera Šroubka,
dělati veliké divy v Jáchymově. Ukázali
jsme, že tam sice pan Urban postaví hotel na svůj
náklad, který za 35 let bude majetkem státu,
ale vypočítali jsme v naší interpelaci,
že tato špendáž, která bude po 35
letech užívání velmi pochybné
ceny, bude státi Československou republiku okrouhle
12 milionů Kč. Tvrzení v této interpelaci
obsažená neopírali jsme o hlasy nepřátelské
ministerstvu zdravotnictví nebo o svoji oposiční
touhu a choutky znepříjemniti někomu situaci,
nýbrž o data obsažená v příručce,
kterou dalo poslancům k disposici samo ministerstvo veřejného
zdravotnictví. (Slyšte!) A z těchto
pomůcek vypočetli jsme pánům to, co
vedoucí činitelé v ministerstvu veřejného
zdravotnictví zvláštní náhodou
nedovedli si sami vypočísti. A aby u nás
nebyla porušena tradice, která se tak slibně
rozvíjí, tedy ministerstvo veřejného
zdravotnictví si zůstalo věrné a na
tuto naši interpelaci neodpovědělo (Výkřiky
čsl. nár. socialistických poslanců),
a nevyvrátilo to. A jako nám páni z jiného
ministerstva dali odpověď na naši interpelaci
o sklářské stávce v Pojizeří,
když byla už 6 týdnů skončena,
že je to zlikvidováno, podobně nám ministerstvo
odpoví, že ve věci Palace hotelu a p. Urbana
stalo se rozhodnutí a že ve věci nelze nic
činiti. To bude celý ten skvělý výsledek
toho, když se nám podaří pány
z ministerstva veřejného zdravotnictví konečně
přinutiti, aby se zabývali také nějakou
věcí pro ně nepohodlnou.
Ve věci státních lázní interpelovali
jsme ještě jednu věc, která naplní
obdivem mnohého a mnohého, kdo si tuto interpelaci
přečetl a která velmi blízko se dotýkala
velmi jemných nuancí, na něž by měl
již, řekla bych, z důvodu osobní cti
a osobní prestiže reagovati ten, kdo je přímo
odpovědný za tyto poměry a za vydání
ministerského nařízení, které
umožňuje, aby členové správního
výboru státních lázní mohli
pod rouškou nutnosti kontroly ve státních lázních
používati lázní v plné sezoně,
a to i se svými rodinami až do výše čtyř
osob. Při tom mají ubytování a pensi
úplně zdarma (Slyšte!) ve státních
hotelích. Těmto pánům jsou k disposici
také automobily a vozy všeho druhu; účty
za pensi odevzdává restauratér nájemci
a platí je státní správa. Při
této příležitosti jsou ovšem nároky
na řádné diety zaúčtovány
do těchto příjemností takovéto
kontrolní služby.
Vážená sněmovno! My nejsme těmi,
kteří by nedovedli oceniti, že za mimořádnou
námahu a práci má býti poskytnuta
také mimořádná odměna, my jsme
první, kteří pravíme, že ten,
kdo dělá odpovědnější
práci, má býti lépe a více
honorován, poněvadž jeho odpovědnost
je zárukou čistoty postupu v takových věcech.
Ale, promiňte mi, prosím, já nevidím
zde nutnost, abychom kontrolu, kterou bychom měli dávati
do uvozovek podle zkušeností, kterých jsme
nabyli na úkazech ve státních lázních,
honorovali obzvláště vynikajícím
způsobem, zejména pokud běží
o členy rodiny těchto pánů, které
přece nemají s jejich kontrolní mimořádnou
činností docela nic společného, tím
méně, když diety za tento mimořádný
výkon se vyplácejí. (Výkřiky
poslance Myslivce.)
Slavná sněmovno! U toho musíme se zastaviti
a to bude patrně zajímati také p. posl. Myslivce.
(Výkřiky posl. Myslivce.) My se tím
spíše musíme pozastaviti nad tak velkou benevolencí,
vidíme-li v poslední době, že ministerstvo
veř. zdravotnictví a osobně sám p.
ministr jsou v některých věcech velmi rigorosní.
Pan ministr byl v nedávných dnech osobně
požádán, aby vzal v úvahu žádost
veřejného zaměstnance, otce rodiny, člověka
těžce existenčně postiženého
a ohroženého vleklou chorobou, která se musí
léčiti. Tento veřejný zaměstnanec
nemůže z důvodů existenčních
jíti na léčení do státních
lázní, kde by měl v mimosezonních
měsících nárok na úlevy, nýbrž
jen v červenci, tedy v době největší
sezony. Pan ministr byl osobně požádán,
aby se této věci ujal a pokusil se, aby byla učiněna
výjimka z tohoto pravidla pro člověka, který
zanedbáním léčby ohrozil by svou výkonnost,
svou existenci i existenci své rodiny. Pan ministr je na
rozpacích a praví, že nelze připustiti
takovou výjimku, poněvadž by se učinil
průlom do zásady. Ale, vážená
sněmovno, průlom do zásady se nečiní
v otázce ubytování členů správního
sboru a nečinil se ani v tom případě,
když šlo o celou vilu v Lubochni, jejíž
pronájem státem byl odmítnut, ačkoli
mohl vynésti 12.000 Kč, a vila byla reservována
k pobytu členů této kontrolní komise
ze členů správního sboru, a to i v
době největší sezony tatranské.
Vážená sněmovno! Jistě nám
nemůže nikdo zazlívati, že nedovedeme
si vysvětliti na jedné straně nesmírnou
rigorosnost ministerstva veř. zdravotnictví a na
druhé straně tolik benevolence k jednotlivým
členům, jimž nechceme upírati, že
by nechtěli pracovati, že by nedělali, co jest
jejich povinností, ale jimž rozhodně upíráme
právo na mimořádné odměny a
remunerace.
My se také pozastavujeme nad tím, že ministerstvo
zdravotnictví, které klade v tomto případě
takovou váhu na svou kontrolní povinnost v příjemných
lázních tatranských, nehledí si této
své kontrolní povinnosti v jiných případech.
Máme zde případ, který se nám
v poslední době tak ostře postavil před
oči, všeobecnou nemocnici. Tam je ministerstvo veř.
zdravotnictví také povolaným orgánem,
tam má také právo prováděti
kontrolu, ale tam nedovedlo vyvinouti ani tolik energie, aby přinutilo
ministerstvo osvěty, aby vykonalo včas a do posledních
důsledků svou povinnost, kterou má ke všeobecné
nemocnici, pokud jde o umisťování jednotlivých
klinik za účelem studijním a z toho plynoucí
povinnost určité kvoty.
Ministerstvo zdravotnictví také nedovedlo, ačkoli
bylo upozorněno cestou soukromé interpelace, ačkoli
bylo upozorněno mou interpelací v posl. sněmovně,
uchopiti se iniciativy a použíti svého práva
kontroly v německé dětské nemocnici
v Praze, kde jsme ukazovali na řadu nepřístojností,
které se tam páší a které vyvrcholily
soudním projednáváním žaloby
úřednice na vedoucího odborníka v
německé dětské nemocnici pro urážku
na cti. Takové případy musí se dostávati
na veřejnost tím, že napadení hájí
svou čest cestou soukromého práva, a pak
teprve my jsme upozorněni na poměry v léčebném
ústavu, který slouží zájmům
široké veřejnosti a zájmům lidových
vrstev. Zde se ku podivu nebéře kontrolní
povinnost ministerstva veř. zdravotnictví tak do
puntíku a tak rigorosně. Doufejme, že nyní,
kdy projevil zdravotnický výbor posl. sněmovny
účinný zájem o tyto věci a
kdy se konečně stal ten zázrak, že po
řadě let docela i ministerská rada zabývala
se podle zpráv "Národních Listů"
otázkou všeobecné nemocnice, nezůstane
to zase ve volné diskusi a že se konečně
dočkáme žádoucí nápravy.
Hříchy, které jsou zde páchány
zejména na státních lázních,
nejsou jenom tak beze vší odezvy. Máme příležitost
čísti publikace ministerstva veř. zdravotnictví,
kde se vychvaluje Jáchymov a předstírá
se nám, že Jáchymov a jeho státní
podniky jsou tím nejdokonalejším, co vůbec
můžeme viděti nejen v republice, nýbrž
na světě vůbec. Ale my máme přece
trochu jiné zkušenosti z prakse. My se dokonce musíme
v praksi přesvědčovati, že všichni
ti, kteří hledají záchranu v Jáchymově,
nejsou tak přesvědčeni a nadšeni Jáchymovem
jako vedoucí činitelé v ministerstvu veř.
zdravotnictví. Dokonce se stává, že
vynikající osobnosti ze zahraničí
neléčí se v lázeňském
podniku státním, nýbrž u dr Heinera,
v německém podniku soukromém.
Konečně máme více než dosti příčin
bedlivě střežiti otázku Jáchymova,
poněvadž máme v jeho sousedství Brambach
a víme, že tam to nepatrné přírodní
bohatství, které se zdaleka nemůže rovnati
našemu Jáchymovu, tvoří pravé
divy v iniciativě německé, která se
všemožně stará, aby se toto místečko
vybudovalo na soutěžící místo
s naším Jáchymovem.
Ačkoliv Jáchymov dovede způsobiti v léčbě
divy, nejsou tyto státní lázně po
stránce studijních prostředků vypraveny
tak skvěle, jak jsme čekali, ba nemají ani
klimatické stanice k měření; ta se
bude teprve stavěti.
Vážená sněmovno! Kdybychom byli chtěli
býti sebe shovívavějšími s ohledem
na Jáchymov, pak se nám to nemohlo podařiti,
poněvadž čsl. veřejnost byla před
krátkou dobou velmi nelibě vyrušena z jakéhokoli
snu o dokonalosti vedení, jež má na starosti
naše státní lázně a tudíž
také náš Jáchymov, poněvadž
jsme se musili dočísti, že to bude Vídeň,
která z Carneggiovy nadace bude míti Mezinárodní
ústav k vědeckému zkoumání
rakoviny, a že náš Jáchymov a naše
republika, samou přírodou predestinovaná
přímo k tomu, aby ve svém lůně
měla tento Mezinárodní ústav a povznesla
prestiž státu a prestiž lékařské
naší vědy, byla přehlédnuta.
Slavná sněmovno! Chtěla bych, aby pánové
z ministerstva veř. zdravotnictví pochopili, že
nám jde jen a jedině o věc, když činíme
k nim dnes s tohoto místa dotaz, co podniklo ministerstvo
veř. zdravotnictví k tomu cíli, abychom mohli
lépe soutěžiti o nárok na tento Mezinárodní
vědecký ústav, proč se nám
nepodařilo, když máme tolik přírodních
a přirozených předpokladů pro vybudování
a zdárné vedení tohoto ústavu, získati
tento ústav pro Československou republiku? Budeme
jen rádi vítati a se zadostiučiněním
slyšeti, když nás pánové přesvědčí,
že ministerstvo zdravotnictví tentokráte nezůstalo
věrno té své nehybnosti, že vědělo,
oč jde, že vědělo, co chce, a že
to byly jen nepřekonatelné překážky,
kterých nemohli zmoci, že jsme musili před
kulturní veřejností prohráti tuto
samozřejmost pro nás.
Vážená sněmovno! Budeme tedy jezditi
do Vídně, naši lékaři, naši
odborníci, kteří mají za sebou kus
záslužné práce výzkumné,
půjdou v těchto věcech do ciziny, kamž
poplynou i peníze těch, kteří se budou
chtíti léčiti a kteří budou
nové výzkumy draze platiti do ciziny.
Ministerstvo veř. zdravotnictví se ovšem snaží
o jedno - a tuto snahu mu přiznáváme, a kdyby
byla úspěšnější, přiznali
bychom ji velmi rádi a s velikou radostí - o propagandu
našich státních lázní. Bohužel,
má s touto propagandou příslovečnou
smůlu. Vzpomínám si jen, že na Štrbském
plese byly pořádány hockeyové závody.
A tu musilo se ministerstvo veř. zdravotnictví se
svou propagační pohotovostí dožíti
toho zklamání, že těsně před
konáním těchto hockeyových závodů
musilo se v nejbližším okolí sháněti
publikum, které nemělo ani zdání o
tom, že se tyto závody konají. Tyto závody
byly by tedy zely prázdnotou a ubohostí, kdyby se
toto ad hoc publikum bylo nenašlo. Nevím tedy, zda
toto je nejskvělejším vysvědčením
propagační pohotovosti našeho ministerstva.
Budiž mi prominuto, nerada bych zabíhala do maličkostí,
ale opravdu jsme se několikráte upřímně
museli zasmáti, když jsme četli některé
propagační perle, jak tu a tam vloudila se nějaká
ta naivnost do propagační publikace, se kterou jsme
chtěli dokonce dělati honéry za hranicemi.
Vedlo by to příliš daleko, kdybych uváděla
jednotlivosti. Připomínám to jen proto, že
i to, co jest u obchodně vedeného podniku samozřejmé,
co jako samozřejmost ministerstvo veř. zdravotnictví
stále vyzdvihuje, stává se neschopností
určitých lidí nebo určité osoby
pro nás příhanou, nezaslouženým
neúspěchem. A tu se zase sejdeme s pokusy, kde se
na takovou propagandu docela ani neskrblí penězi.
Takový zajímavý pokus stal se nedávno.
Pan ministr veř. zdravotnictví, aby podepřel
propagační snahy ministerstva veř. zdravotnictví,
přičinil se svým vlivem v ministerstvu školství
a nár. osvěty, aby se zakoupil celý nerozebraný
ročník z minulého roku "Nového
Světa" pro účely knihoven. Tento ročník
byl také ve skutečnosti zakoupen a bylo na to věnováno
50.000 Kč. A nyní se dovídáme, že
vydavatelství "Nového Světa" nemohlo
najíti v Československé republice vhodnou
tiskárnu pro tento svůj velkolepý časopis
a muselo jíti do Vídně a tiskne tedy tento
časopis ve Vídni. (Slyšte!) A když
měl časopis spor pro zpronevěru řady
fotografií a bylo nařízeno zabavení
štočků, kterých nesprávným
způsobem používal, nemůže se rozsudek
vykonati, poněvadž tiskárna jest ve Vídni
a rozsudek zůstal krásně na papíře.
Ale to nám nevadí, aby za papír, který
se prodává jen na kila, na váhu, zaplatilo
se poctivých československých 50.000 Kč
pod rouškou propagandy, kterou dělá pan ministr
veř. zdravotnictví a kterému pomáhá
ministerstvo nár. osvěty. Tyto peníze jdou
ovšem do Vídně. Přes to, že pan
Miloš Kolasar předstíral, že je Slovákem,
nebo snad i je Slovákem, našel si tiskárnu
za hranicemi a tak platíme peníze Československé
republiky vídeňskému podniku.
Slavná sněmovno! Řekla bych a poprosila,
abyste mi prominuli toto odbočení, které
vzniklo tím, že jsem vypočítávala
úspěchy i neúspěchy ministerstva veř.
zdravotnictví. A přiznávám se, vážená
sněmovno, že jsem si velmi přála, abychom
měli záhy příležitost tyto věci
si otevřeně a důrazně říci,
protože není pravda, co jsme v některých
novinách četli, že to je nepřízeň,
nepřátelství vůči ministerstvu
veř. zdravotnictví a nepřátelství
vůči jednotlivým osobám. I kdyby tento
psychologický důvod padal na váhu, pak, slavná
sněmovno, i tomu rozumíme, poněvadž
zkušenost, kterou jsme udělali v poslední době
a jejímž výsledkem jsou předlohy zákonů,
které dnes projednáváme, přesvědčila
nás, že je opravdu "něco shnilého
ve státě dánském".
Ministerstvo ve své činnosti dostalo se k předložení
osnov o lékařské praksi a o lékařských
komorách. A co přímo bilo do očí,
co překvapilo členy zdravotnického výboru
při projednávání této předlohy,
bylo napiaté, nesnesitelné ovzduší,
které bylo na jedné straně mezi ministerstvem
veř. zdravotnictví a na druhé straně
mezi lékaři, mezi těmi, kteří
jsou stavovsky, svým povoláním i jako odborníci
pokud jde o věci rázu zdravotnického - přímo
interesováni na těchto předlohách.
Nesmíme pomíjeti mlčky tyto věci,
je povinností poslanecké sněmovny, aby se
jimi zabývala a je naší povinností,
pátrati po příčinách těchto
neudržitelných poměrů. Když se
mluvilo o materii, kterou obsahují zákony, připomínala
jsem, že tu jde o dvě velké skupiny zájmů,
které jsou si téměř navzájem
rovny; na jedné straně výsostný a
vrcholný zájem státu a všeho občanstva
na tom, aby služba zdravotnická u nás byla
vedena a obstarávána řádným
způsobem, pokud lze nejdokonaleji, aby byla nejbezpečnější,
aby neselhávala, aby byla všestranná, na druhé
straně je tu povinnost a zájem státu a zájem
skupiny, o niž jde, lékařstva, a ten zájem
jest stejně důležitý.