Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr
Buday, inž. Dostálek, Horák,
Slavíček, Zierhut.
Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.
191 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Udržal;
ministři Černý, dr Labaj, dr
Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, inž.
Novák, dr Tiso, dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: zástupci sněm.
tajemníka Nebuška, dr Mikyška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 205. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem: dodatečně na schůze
203. a 204. dne 11. června t. r. posl. Hruškovi,
Kollárikové, Mondokovi, Sedorjakovi,
Śliwkovi, Steinerovi, dr Sternovi, Štětkovi
a Wünschovi - vesměs pro neodkladné
záležitosti; na dnešní schůzi posl.
Staškovi z rodinných důvodů;
na týden posl. dr Szüllömu a Weisserovi
pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se posl. Anděl, Böllmann.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Haken.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Výbor pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností zvolil ve schůzi
dne 13. června 1929 I. místopředsedou posl.
Petrovického.
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců
čsl. nár. demokracie posl. Kvasničku za
posl. dr Matouška; klub poslanců komunistické
strany v Československu posl. Kopasze za posl. dr
Sterna.
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol.
lidu posl. Tůmu za posl. Křemena a posl.
Šoltyse za posl. P. Macka.
Do výboru zahraničního vyslal klub
poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické
posl. Jašu za posl. inž. Nečase.
Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes
der Landwirte und der Deutschen Gewerbepartei" vyslal do
výboru zahraničního posl. Gläsela
za posl. Windirsche; do výboru rozpočtového
posl. Gläsela za posl. Böllmanna.
Klub poslanců "Deutsche soc. dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Hackenberga za posl. Schweichharta; do výboru kulturního
posl. Heegera za posl. de Witte.
Do výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živností vyslal klub poslanců republ.
strany zeměděl. a malorol. lidu posl. P. Macka
za posl. Šoltyse.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Chalupníka a druhů ministru vnitra, že
8 dělníků stávkové hlídky
ve Vratimově bylo zatčeno a ponecháno ve
vyšetřovací vazbě,
posl. Kurťaka a druhů ministru zemědělství
a ministru vnitra, že v obci Holjatin (v Marmaroši,
volovský okres) byla pastviska a louky odebrány
místním zemědělcům,
posl. Kurťaka a druhů ministru zemědělství
o nepravidelnostech při pronajímání
půdy a pastvisk fy "Latorica",
posl. Zeminové, Pechmanové, Bergmanna, dr Klapky,
Špatného a druhů vládě, že
se chystá zrušení poslední ochrany 9
milionů konsumentů v republice,
posl. Srby, Tomáška, Kleina a soudr. předsedovi
vlády, aby byl veřejně vykázán
finanční důsledek a způsob provádění
zákonů č. 102 Sb. z. a n. ze dne 3. března
1921 a č. 403 Sb. z. a n. ze dne 21. prosince 1922 a prováděcích
nařízení č. 163 Sb. z. a n. ze dne
14. dubna 1921 a č. 169 ze dne 19. července 1923,
jimiž se co do dávek veřejných poskytují
výhody pro stavby budov obytných a provozních
nebo pro vyměnění nových strojů
a zařízení.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy:
posl. Janalíka, dr Dolanského a druhů ministrům
vnitra, zemědělství, veř. prací
a financí ve příčině živelních
pohrom v kraji Jihlavském (č. D 1462-II),
posl. Šamalíka, dr Daňka, Bezděka a
druhů ministrům vnitra, zemědělství,
veř. prací a financí ve příčině
živelních pohrom v župě Brněnské
(č. D 1463-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2316. Zpráva výboru pro veř. zdravotnictví
a výboru soc.-politického o vládním
návrhu zákona (tisk 2134) o výkonu lékařské
prakse.
2317. Zpráva výboru pro veř. zdravotnictví
a výboru soc.-politického o vládním
návrhu zákona (tisk 2135) o lékařských
komorách.
2350. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o návrhu
posl. Mlčocha, Hýbnera a druhů (tisk 2099)
a vládním návrhu zákona (tisk 2296),
kterými se živnost mlynářská
prohlašuje za živnost řemeslnou.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány vládní návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2339. Vládní návrh zákona o úpravě
odpočivných požitků některých
župních zaměstnanců, obecních
a obvodních notářů na Slovensku a
Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovacích
požitků po těchto osobách.
2340. Vládny návrh zákona o úprave
odpočivných a zaopatrovacích platov niektorých
neštátnych zamestnancov vo verejnej službe školskej
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a pozostalých po nich.
Předseda: Počátkem schůze bylo
tiskem rozdáno usnesení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2351. Usnesení senátu o vládním návrhu
zákona (tisk sen. 881 a 885), kterým se osvobozují
věnování na oslavu Svatováclavského
tisíciletí od kolků a poplatků a daně
z obohacení.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2291. Interpelace:
I. posl. Hakena a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu
"Rudé Právo" v Praze, č. 107 a
108 ze dne 7. a 8. května 1929,
II. posl. Simma a druhů vládě o přizpůsobení
služební pragmatiky státních učitelů
zvláštním služebním poměrům
učitelů obecných a občanských
škol,
III. posl. Tauba a soudr. min. spravedlnosti pro zabavení
časopisu "Die Wahrheit",
IV. posl. Simma, inž. Junga a druhů vládě,
aby byly co nejrychleji zahájeny a provedeny přístavby
školní budovy v Praze II, Štěpánská
ulice, jichž jest třeba k bezvadnému umístění
Jindřišského reálného gymnasia,
V. posl. dr Szüllöho a druhov min. spravedlnosti a zahraničia
o zhabaní prejavu Charles Dupuis.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány Zápisy o 200. a 201. schůzi
posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle
§u 73 jedn. řádu.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány
a současně přikázány výboru
iniciativnímu návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
2311. Návrh posl. Bergmanna, dr Klapky, Zeminové,
Špatného a druhů na úpravu služebních
poměrů samosprávných zaměstnanců.
2312. Návrh posl. Chvojky, Davida, Pechmanové, Bergmanna
a druhů vládě o zařazení města
Jilemnice do vyšší skupiny míst činovného
státních zaměstnanců.
2315. Návrh posl. Tomáška, dr Wintra, dr Dérera,
Bečko a soudr. ve věci trest. stíhání
posl. dr Tuky.
Předseda: Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádosti:
kraj. soudu v Chebu ze dne 6. června 1929, č. Nt
276/29 za souhlas s trest. stíháním posl.
dr Sterna pro přestupek podle §§ 3, 19
zákona o právu shromažďovacím a
přečin podle §u 14, č. 1 zákona
na ochranu republiky (č. J 778-II),
kraj. soudu v Chebu ze dne 6. června 1929, č. Nt
277/29 za souhlas s trest. stíháním posl.
Haiblicka pro přečiny podle §§
279, 283, 284 tr. z. a přestupky podle §§ 3,
19 zákona o právu shromažďovacím
a podle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č.
309 Sb. z. a n. (č. J 779-II),
kraj. soudu v Plzni ze dne 7. května 1929, č. Nt
XV 2/29 za souhlas s trest. stíháním posl.
Školy pro přečin proti bezpečnosti
cti podle §§ 488, 491 tr. z. a podle §u 1 tiskové
novely z 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n. (č.
J 780-II),
kraj. trest. soudu v Praze ze dne 7. června 1929, č.
Nt XXVIII 32/29, za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro zločin podle §u 81 tr. z.
a přečin podle §u 283 tr. z. (č. J 781-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a ústavně-právního o vládním
návrhu zákona (tisk 1865) o četnickém
kázeňském a kárném právu,
odnětí četnické hodnosti, přeložení
do výslužby v řízení správním
a o umísťování superarbitrovaných
četnických gážistů mimo služební
třídy (tisk 2189).
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté
ve 203. schůzi posl. sněmovny dne 11. června
1929.
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Horpynka,
Brodecký, Zápotocký; na straně
"pro" p. posl. Bergmann.
Dávám slovo p. posl. Horpynkovi.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Vláda předkládá návrh zákona
tisk 1865 o četnickém kázeňském
a kárném právu. Bylo nutno celé týdny
konati porady v soc.-politickém a ústavně-právním
výboru, aby 41 paragrafů tohoto zákona bylo
připraveno tak, aby mohly býti předloženy
plenu poslanecké sněmovny, aby se na nich usneslo.
Vláda si dokonce přála, aby se i branný
výbor zabýval tímto návrhem zákona,
což však branný výbor důvodně
a plným právem odmítl. Po této důkladné
přípravě zákona zbývá
jen blíže promluviti o některých paragrafech.
Ze zdejší prakse víme, že tento zákon
bude přijat ve formě, kterou dostal ve výborové
zprávě tisk 2189, a že všechny zlepšovací
návrhy budou zamítnuty. A přece jsou v tomto
zákoně některá ustanovení,
která mají velmi velký význam nejen
pro četnický personál, nýbrž
pro všechny státní a veřejné
zaměstnance. Právě tato ustanovení
dlužno zamítnouti. Proto omezím své
vývody jen na tato ustanovení.
Také v tomto návrhu zákona rozšiřuje
se kárná pravomoc státu na osoby v trvalé
výslužbě. Když se v letech 1912 a 1913
v býv. císařství rakouském
připravovala služební pragmatika státních
úředníků, všechny organisace
státních zaměstnanců se velmi prudce
bránily proti tomu, aby osoby v dočasné nebo
trvalé výslužbě byly podrobeny kárné
pravomoci státu. Tento boj byl marný. Když
r. 1914 byla vydána všeobecná služební
pragmatika pro státní úředníky
a r. 1917 služební pragmatika pro státní
učitelské osoby, musili jsme se dožíti
toho, že kárná pravomoc byla rozšířena
i na pensisty. Nezbylo tehdy nic jiného než přijmouti
to a se strachem pohlížeti na to, jak se bývalé
císařství rakouské vyvíjelo
v policejní stát kat´exochen. Československé
zákonodárství od r. 1918 se drželo hesla
odrakouštiti se. To však zůstalo heslem bez obsahu
a bez života. S úžasem musíme přihlížeti,
že právě československé zákonodárství
počalo podnikati všechno, co přispívá
k tomu, aby z Československa byl vybudován policejní
stát, že se přejímají, ba dokonce
rozšiřují všechna tato rakouská
ustanovení. Tak jsou i v Československu státní
zaměstnanci ve výslužbě podrobeni kárné
pravomoci. R. 1927 vládní nařízení,
vydané k učitelskému zákonu z r. 1926,
č. 104 Sb. z. a n., rozšířilo tuto kárnou
pravomoc na pensionované učitele obecných
a měšťanských škol a v tomto zákoně
se podrobují kárné pravomoci i četníci
ve výslužbě. Brzy nebude v tomto státě
státního nebo veřejného zaměstnance,
který by odcházeje do výslužby nenesl
s sebou vědomí, že každou hodinu visí
nad ním Damoklův meč kárného
vyšetřování a tresty s ním spojené.
Ale přece se mi zdá, že se zde směšují
dva pojmy, jejichž vzájemný poměr jest
naprosto různé podstaty. Na rozboru obou pojmů,
totiž kárné pravomoci a výslužby,
chci ukázati, jak nespravedlivé jest rozšiřovati
kárnou pravomoc na pensisty.
Disciplinární pravomoc jest donucovací a
trestní pravomoc státu nebo jiných veřejných
svazů nad úředníky. Úředníci
podléhají jednak všeobecným státním
trestním zákonům jako státní
občané, jednak zvláštní trestní
pravomoci, která se zakládá na poměru
zaměstnance ke svému zaměstnavateli a zajišťuje,
že služební povinnosti budou plněny. Obě
řízení, trestní řízení
soudní a řízení kárné
mohou býti vedena proti jednomu a témuž úředníku
zároveň vedle sebe a nezávisle na sobě.
Výběr kárných trestů řídí
se podle toho, jak značný jest služební
přestupek, a ukládají se se zřetelem
na celkové chování úředníka.
Tak rozlišujeme pořádkové tresty, to
jest výstrahu a důtku, pak tresty peněžní,
to jest snížení požitků, vyloučení
z postupu a pod., a trest odstranění z úřadu,
který se ukládá buď jako přeložení
z trestu nebo jako přeložení z trestu do výslužby
se sníženými příjmy nebo jako
propuštění s odnětím všech
zaopatřovacích příjmů.
Pohlédneme-li na pojem výslužby, můžeme
zjistiti, že úředník za své činné
služební doby jest povinen dáti celou svou
pracovní sílu k disposici veřejné
službě a že ji také dává.
Nemá možnosti ani příležitosti
vydělávati si něco vedlejším
zaměstnáním, aby mohl pečovati o své
stáří. Nepatrný plat, jejž úředník
dostává za své činné služby,
nedovoluje mu činiti úspory, které by mu
pak usnadnily život v stáří, kdy nebude
již moci pracovati. A tak jest tedy povinností státu
jako zaměstnavatele pečovati o starobní zaopatření
svých úředníků a jejich rodin.
Výslužné jest tedy platové zaopatření
bez přímého vzájemného plnění,
jest doživotním ročním důchodem
k zaopatření úředníka podle
jeho stavu, jest částí výnosu z jeho
práce. Neboť právě proto, že úředník
má nárok na zaopatření ve výslužbě,
spokojuje se nepatrným platem v činné službě
a tak jest výslužné skutečně
částí výnosu z jeho práce.
Výslužné jest dobře zaslouženým
právem a má-li býti zrušen nárok
úředníka na výslužné,
pak jest k tomu zapotřebí změniti ústavu.
Úředník může uplatňovati
svůj nárok na přeložení do výslužby
právní cestou, jeho výslužné
lze zabaviti jen v omezené míře a jen ve
prospěch zaopatření manžela nebo dětí
nebo příbuzných a pak ještě ve
prospěch veřejných dávek.
Z tohoto rozboru pojetí jak kárné pravomoci,
tak také výslužného vyplývá,
že pensista není již ve vůbec žádném
služebním poměru ke svému dřívějšímu
zaměstnavateli, nemá vůči němu
žádných služebních povinností
a nelze tedy pro nějaký služební přečin,
jenž vůbec není možný, zavésti
proti němu kárné vyšetřování.
S druhé strany dřívější
zaměstnavatel nemůže vůbec nějakým
kárným řízením zajistiti si
služební povinnost některého pensisty.
Opominutí, přečiny a zločiny, kterých
se dopustil pensista, mohou stíhati jen trestní
soudy. Rozhodně nemůžeme uznati kárné
pravomoci státu nad pensisty. Pro mne jest již sporné,
lze-li činného státního úředníka
kárnou cestou z trestu přeložiti do trvalé
výslužby se zmenšenými příjmy.
Výslužné není milostí, jest dobře
nabytým právem a nelze se ho tedy dotýkati
ani nějakým kárným řízením.
Tvrdím, že stát má jen právo
kárnou cestou činného úředníka
předčasně přeložiti do výslužby
a tím ho zbaviti možnosti dosíci vyššího
výslužného, které by mu příslušelo,
kdyby setrval ve službě po dobu zákonem ustanovenou.
Ale zcela určitě nemá stát práva
hoditi na krk kárné řízení
některé osobě ve výslužbě
a někomu jeho dobře nabyté výslužné
zmenšiti nebo docela odníti; něco takového
může se státi jen na základě
soudního trestního řízení.
Tato neoprávněná podstata kárného
vyšetřování proti státním
úředníkům ve výslužbě
působí i to, že zákon všude tam,
kde o tom mluví, vykazuje mezery, neboť nikde v zákoně
není ustanovení, ve kterých případech
a za jakých okolností může býti
proti pensistovi zavedeno kárné vyšetřování.
Ustanovení zákona buď vůbec schází
nebo nejsou jasná a přesná.
Pánové, má-li se zavésti kárné
vyšetřování proti pensistovi, závisí
úplně na tak zvaných autonomních kárných
komisích, jinými slovy pensista jest úplně
vydán na milost a nemilost libovůli úřadu,
kterému kdysi sloužil. V praxi to ovšem musí
vésti k výstřelkům. Z případů,
kdy se zavádí kárné vyšetřování
proti pensistovi, poznáváme zcela dobře účel,
proč si stát osobuje trestní pravomoc nad
pensisty. Chci uvésti jen jeden příklad:
V jednom městě v německém území
Čech jest řídící učitel
ve výslužbě prvním náměstkem
starosty. V září 1928 konalo městské
zastupitelstvo rozpravu o městském rozpočtu
pro rok 1929. Starostův náměstek jako odborník
- jest řídícím učitelem ve
výslužbě - ujal se slova v rozpravě
o kapitole školství a vyslovil se pro přijetí
tohoto školního rozpočtu, ale při tom
zcela všeobecně ve své řeči vytýkal
českého ducha, jenž se zanáší
do našich německých škol, mluvil o odnárodňovacím
úsilí na německých školách
[Další věta byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 13. června 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z
těsnopisecké zprávy.] a přál
si, aby německá škola vychovávala německé
dítě na německého člověka.
Pánové, to jsou požadavky, které bez
překážky pronášejí sta řečníků
v tomto státě, které jsou napsány
ve stech německých článků.
Místní tisk doslovně uveřejnil tuto
řeč starostova náměstka a censor ji
propustil. Ale zemská školní rada v Praze vede
nyní proti tomuto řídícímu
učiteli ve výslužbě a náměstku
starosty kárné vyšetřování.
Pánové, jest neslýchané, že se
takto umlčuje svobodně zvolený zástupce
lidu, když se podrobuje kárné pravomoci úřadu.
Ale účel, jehož se chce dosíci takovými
ustanoveními o kárné pravomoci nad pensisty,
jest zřejmý. Pensisté mají býti
tak zastrašeni, aby se vůbec neodvažovali otevříti
ústa, mají si býti vědomi, že
každý jejich krok jest pod dohledem, má se
jim uloupiti poslední zbytek občanské svobody;
cesty do ciziny se jim již zakazují a tak se má
Československo jako stát pro pensisty státi
neslýchaným a nesnesitelným žalářem.
Neuvedl jsem v tomto příkladu jména města
a starostova náměstka, poněvadž zemská
školní rada právě vede kárné
řízení, a nechci zasahovati do trvajícího
řízení, ale vyhrazuji si, že se tímto
případem ještě dále budu v parlamentě
zabývati a jsem ochoten úřadům, zajímají-li
se o to, říci jméno města a starostova
náměstka.
Proti takovým ustanovením, která poskytují
příležitost k takovým výstřelkům,
co nejdůrazněji protestujeme a moje strana nebude
rozhodně hlasovati pro návrh zákona, obsahující
taková ustanovení o kárné pravomoci
nad pensisty.
Po léta pensisté bojují houževnatě
a zoufale o zlepšení svého hmotného
stavu. Žádají zákona, jímž
by všichni pensisté, pokud jde o jejich odpočivné
požitky, byli svými peněžními požitky
postaveni na roveň pensistům podle nových
zákonů č. 103 a 104 Sb. z. a n. z r. 1926.
Bojují zoufale proti strašné bídě
staropensistů. V této sněmovně není
jistě politické strany, která by neuznávala
oprávněných požadavků staropensistů.
V posledních dnech jsem podal naléhavou interpelaci
a tázal jsem se ministra financí, kdy chce konečně
všechny pensisty postaviti na roveň a v odpovědi
musili se pensisté dověděti, že ministr
financí nepomýšlí na to, aby zlepšil
hmotné postavení staropensistů, nýbrž
že zamýšlí podati zákon, který
by unifikoval rozličné pensijní normy. Se
zlepšením platů staropensistů nic není.
Ale za to se sněmovně předkládá
zase zákon, jenž pensistům přináší
bič kárného vyšetřování.
To jest výsměchem těch nejubožejších
z ubohých, kteří po celý svůj
život konali svou povinnost. Pomyslím-li na nouzi
staropensistů, vzpomenu-li si na zákon, jejž
jsme přijali před několika týdny,
na tak zvané zaopatření přestárlých,
pak si připomínám slova, která již
i zde byla pronesena: Stát, který nectí stáří,
nezasluhuje, aby sám zestárl.
A když již jednou mluvím a moje řečnická
lhůta ještě není vyčerpána,
chci ještě užíti několika minut,
abych si stěžoval do konfiskační praxe
v tomto státě, poněvadž se týká
kolegy z mé strany. Poslanec inž. Kallina uveřejnil
v posledních dnech článek s nadpisem "Boj
o německou školu v Albrechticích u Sušice",
jejž otisklo mnoho sudetsko-německých novin.
Tento článek vyšel úplně bez
překážky v časopise "Sudetendeutsche
Tageszeitung" ze dne 6. června, jejž tedy dne
5. června děčínský okresní
úřad censuroval. Tento článek vyšel
však i v sobotu dne 8. června v mosteckých
časopisech "Brüxer Volkszeitung" a "Deutsche
Volkszeitung", byl tedy předložen censuře
o dva dny později než výtisk časopisu
"Sudetendeutsche Tageszeitung". Zde mostecký
censor zabavil dvě místa. Jest to zajímavé
a chci vám přečísti tato dvě
krátká místa. První zní: "Jak
české úřady projednávají
albrechtický případ, jest vzorným
příkladem pro metody v tomto státě,
přes to, že se Němci účastní
vlády, a jest příznačné, že
nadřízené úřady nejsou nikdy
v rozpacích o výmluvu, aby mohly přiměřeně
vysvětliti tento postup "podřízených"
úřadů jako odpovídající
ustanovením zákona." Druhé místo
zní: "Žádný kulturní člověk
jistě nemůže pochopiti, že lze r. 1929
vůbec trpěti takové poměry ve spořádané
střední Evropě. Kdežto česká
vláda považuje za nutno stavěti ze státních
peněz školní paláce pro 3 až 5
českých dětí, které se dostaly
do německého jazykového území
tím, že tam byli přeloženi čeští
úředníci, znemožňuje se německému
osvětovému svazu ze soukromých peněz
vybudovati německou obecnou školu pro 50 německých
dětí, které neodpovědně zavřením
německé veřejné školy byly oloupeny
o německé vyučování."
(Výkřiky na levici.) Tato obě místa
censor zabavil. A táži se vás: Neobsahují-li
tato obě místa oprávněné kritiky
nynějších poměrů v tomto státě,
oprávněné kritiky postupu státních
úřadů? Forma kritiky, kterou jsem přečtl,
jest jistě mírná, není ani ostrá,
ani urážlivá, ani opovržlivá nebo
hanobící. V zásadě nemám nic
proti tomu, aby censor, který se zbláznil a jemuž
správní reforma nasadila do mozku brouka cesarského
šílenství, zabavováním listu
mé strany dělal mu reklamu. Neboť čtenář,
který vidí bílé skvrny, ví
zcela dobře: zde zase nějaký muž měl
odvahu říci pravdu, která jest pánům
nepříjemná, a proto musí býti
pravda potlačena. Ale stěžuji si zde před
celou sněmovnou, že v tomto státě jsou
možné takové poměry. Ukazují
nám ducha, v němž se provádí
censura pod vedením ministra Černého a
německého ministra dr Mayr-Hartinga. Jest
pro nás cenným takové věci historicky
konstatovati, abychom, až se změní poměry
v tomto státě a budeme míti příležitost
ke zúčtování, mohli se toho dovolati,
poněvadž to bylo zvěčněno v těsnopiseckém
zápisu sněmovny. (Potlesk poslanců německé
strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Bergmann. Dávám mu slovo.