Při tom rafinovaně zakrývají válečné
nebezpečí mírovými frázemi,
frázemi o obraně vlasti a nutnosti armády
a zbrojení k uhájení životních
zájmů pracujícího lidu a míru.
Mírové iluse v lidu jsou největším
podporovatelem válečných příprav.
VI. světový kongres komunistické Internacionály
se usnesl, aby boj proti imperialismu a imperialistické
válce učinily všechny její sekce osou
své činnosti. S bojem proti imperialismu a válce
souvisí i ochrana sovětského svazu, prvního
dělnicko-rolnického státu, proti němuž
kapitalisté v prvé řadě válečné
tažení připravují. Sekce komunistické
Internacionály a všichni její příslušníci
mají učiniti vše, aby veškeren pracující
lid byl o naléhavém nebezpečí nové
ohromné války uvědoměn, a nejen to,
nýbrž aby byl i získán do boje proti
válce, zbrojení a válečným
přípravám. Nelze déle otáleti.
Rok 1914, kdy se pracující lid dal překvapiti
a zaskočiti, nesmí se opakovati.
Šestý kongres učinil usnesení, aby zejména
1. srpen 1929 byl dnem, kdy by v celém světě
pracující lidé měst a venkova demonstrovali
proti strojení nové světové války,
imperialismu, zbrojení a válečným
přípravám, aby manifestovali za bratrství
pracujícího lidu celého světa a za
solidaritu s dělníky a rolníky sovětského
svazu, za společný bojovný postup proti kapitalismu
a buržoasii na odstranění kapitalistického
systému, jenž je zdrojem vykořisťování
a válek.
Také komunistická strana Československa snaží
se pracující lid přesvědčiti
o naléhavé potřebě co možno největších
a nejdůraznějších projevů v tomto
smyslu. Neběží o věc komunistů.
Otázka nové strašné války je
otázkou pracujícího lidu průmyslu,
zemědělství, kanceláří,
je otázkou všeho pracujícího lidu bez
ohledu národnostní příslušnosti.
Sotva komunistická strana Československa učinila
první výzvu k protiválečné
demonstraci, ozvaly se hned listy sociálních demokratů
a národních socialistů, po nich ovšem
také listy buržoasní, aby falešnými
zprávami o smyslu 1. srpna pracující lid
od protestů proti zbrojení a válečným
přípravám odradily. "Komunisté
chtějí dělati krvavý puč na
rozkaz Moskvy", psaly. Nikoliv. Jiná je pravda. Kapitalisté
připravují milionům pracujícího
lidu strašlivou krvavou lázeň, strašnější
poslední války, poněvadž prostředky
a způsob boje budou daleko vražednější.
Pracující lid, jenž opět ponese celou
tíhu války na svých bedrech, k tomu nemůže
mlčeti. Nemůže mlčeti a nesmí
se dáti umlčeti válečnými štváči,
kteří se už chystají, jak na válce
budou vydělávati, jak již vydělávají
na její přípravě.
Prvý srpen 1929 nemá býti ničím
jiným než protestem pracujícího lidu
proti militarisaci, proti šílenému zbrojení
a horečným přípravám k nové
světové válce, nemá býti ničím
jiným než semknutím se pracujícího
lidu k boji proti imperialismu, hospodářské
a politické expansi kapitalistických skupin a států
a proti kapitalistické soustavě jako zdroji válek
vůbec.
Vyzýváme pracující lid, aby se nedal
mýliti a odraditi a aby důrazně demonstroval
své odmítavé stanovisko k šílenému
zbrojení, militarisaci, k horečným válečným
přípravám a imperialistické válce.
Vyzýváme pracující lid, aby se nedal
klamati vlastenecko-kapitalistickými strůjci války,
kteří pod různými hesly, zejména
pod heslem obrany státu, podporují nesnesitelné
zbrojení, militarisaci všeho veřejného
života a činí přípravy ke strašné
válce.
Upozorňujeme pracující lid, aby odmítl
lživé fráze o staletém míru,
odzbrojovacích konferencích Svazu Národů,
fráze, jakoby tyto instituce imperialistických států
byly zárukou míru. Nikoliv. Ony jsou jen diplomatickou
oponou k oklamání lidu, za níž se strojí
válka. Válku může znemožniti jen
revoluční nástup pracujícího
lidu směřující k odstranění
kapitalismu, k odstranění vykořisťování,
k odstranění hospodářského,
sociálního a národnostního útlaku
a k nastolení opravdové vlády pracujícího
lidu: diktatury proletariátu.
Aby pracující lid tohoto cíle dosáhl,
je třeba, aby zaujal nesmiřitelnou třídní
posici, odmítl jakoukoliv spolupráci na budování
a udržování kapitalismu, kapitalistických
států a vzepřel se zbrojení a válečným
přípravám.
Konec ústupu! Pracující lid sražený
v jednu bojovnou frontu bude bojovati za zlepšení
své existence proti vykořisťovatelskému
kapitalistickému systému, jenž znamená
jen útlak a žene k válkám.
Před 15 roky propuklo napětí, jež po
desetiletí mezi imperialistickými státy a
jednotlivými skupinami rostlo, strašnou válkou
vedenou moderními prostředky, válkou, jež
se brzy vyvinula ve válku světovou. Miliony lidstva
byly překvapeny a bezradny. Ano, bylo všeobecné
závodění ve zbrojení, byly i malé
konflikty, ale konečně byly různé
mírové smlouvy, mírové proslovy diplomatů
a státníků a konečně i mírová
konference v Haagu.
Leč to všechno se pojednou ukázalo ničím.
Armády, jež byly zřizovány a zbrojeny
"k udržení míru", mnohokráte
rozmnožené a vystrojené válečným
materiálem, daly se na pochod. Miliony lidstva se utěšovaly:
to nemůže dlouho trvati. Armády nastoupí
a bude jednáno. Leč všechna útěcha
byla marná. Všechny mírové iluse padly.
Krutě se válka rozvíjela, téměř
bez prostoru a času, hltala miliony lidí, ničila
hospodářské hodnoty, užívala
všech zbraní a všech metod. V celých ohromných
územích vytvořeno peklo takových hrůz,
že si podobných nikdo ani v nejbujnější
fantasii nemohl představiti.
Celá Evropa změnila se v jediný vojenský
tábor, v jedinou válečnou fabriku. Nejvíce
ovšem trpěl pracující lid měst
i venkova. On plnil fronty a snášel nejtěžší
útrapy vojáka, on plnil továrny na válečné
potřeby, kde pod vojenským dohledem byl nucen pracovati
o hladu, až klesal. Útrapy a hrůzy front, hlad,
nemoci, bída, vyčerpanost tělesná
i duševní to byl úděl pracujícího
člověka za války. Bylo to otroctví
nejhroznějšího druhu. Člověk
přestal býti člověkem. Zvířata
podléhala, člověk musel vydržeti.
Četli jste Barbusseův "Oheň", Fritze
von Unruh "Verdun", Nušičovu knihu "1915",
Serafimovičův "Železný potok"
a jinou literaturu z období války? Viděli
jste film "Verdun"? Ale čím jsou všechny
tyto literární či filmové práce
proti skutečnosti? Jen zrnkem v moři hrůzy,
utrpení, bídy, hladu, ponížení
a svinstva.
A dodavatelé všech druhů a národností
spekulovali a obohacovali se.
Na konec, když všechna válečná
hesla imperialistů ukázala se falešná,
hledán vinník války. Jedna imperialistická
skupina svalovala vinu na druhou. Byla vytažena nejsměšnější
hesla jen proto, aby pravá příčina
války, imperialismus, byla zakryta. I Masaryk jako
stoupenec jedné skupiny imperialistů činil
tak spisem "Nová Evropa". Budil iluse, jako by
vítězství Dohody znamenalo pokrok, národnostní
a sociální osvobození, demokracii a trvalý
mír. Imperialistická válka nebyla zakončena
světovou revolucí, jež by pravou příčinu
války, kapitalismus, porazila a odstranila. Stalo se tak
jen v Rusku. Imperialistická válka byla zakončena
imperialistickým mírem. Imperialistický mír
neodstranil příčiny války, nakupil
ještě nové a způsobil pouze určitý
přesun mocenských sil. V tomto období dostal
se kapitalismus na nejvyšší stupeň svého
vývoje. S postupem stabilisace zostřují se
rozpory mezi jednotlivými kapitalistickými skupinami
i rozpor mezi kapitalistickým světem a Sovětským
svazem. Tyto rozpory nemohou býti se stanoviska buržoasie
řešeny jinak než novou válkou. Všechny
imperialistické státy a monopolistické skupiny
finanční, průmyslové kartely a trusty
bijí se mezi sebou o nová odbytiště
produktů, o nová území k výhodnému
ukládání kapitálu, o lacinější
suroviny, o nové sféry umožňující
větší zisky na podkladě otroctví
a vykořisťování. Z těchto ekonomických
základů imperialismu rostou přípravy
k nové světové válce, jež hrozí
každé chvíle propuknout. Pracující
lid trpí čím dál více pode
jhem kapitalismu, stupňovaného vykořisťováním,
pracující lid celého světa úpící
v bídě a otroctví může býti
každým okamžikem vyzván, aby k zajištění
zisků a vlády kapitalistických vydřiduchů
prošel novým strašlivým válečným
peklem.
Všimněme si letmo příprav k nové
světové válce. Po poslední světové
válce získaly Spojené státy severoamerické
vedoucí postavení v kapitalistickém světě.
Toto postavení chce si americká buržoasie pojistiti
vytlačováním posic Velké Britanie,
jež se opět zajišťuje spojenectvím
mocností v Evropě. Nastupují nové
spojenecké svazky v důsledku veřejných,
ale hlavně tajných spojeneckých a vojenských
úmluv. V popředí válečných
příprav jsou tedy Spojené státy. Senát
přijal program stavby válečných lodí
na 20 roků, vyžadující 2.570 mil. dolarů.
Do konce r. 1930 má býti postaveno 15 nových
těžkých obrněných křižníků.
Plán provádí se s urychlením. Poslední
zprávy oznamují přípravy na zavedení
všeobecné branné povinnosti ve Spojených
státech spojené s možností postaviti
15 milionovou armádu. Na usnesení senátu
Spojených států odpovídá Anglie
změnou lodního plánu a admiralita staví
v rámci loňského rozpočtu místo
2 křižníků po 8000 tunách 2 křižníky
po 10.000 tunách. Letos, jak se oznamuje, přijde
admiralita s novými, většími požadavky.
Na stavbu nových křižníků Spojených
států severoamerických a Anglie odpovídá
stavbou nových křižníků a jiného
válečného materiálu Japonsko.
Tolik zatím u těchto států, pokud
se týče zbrojení na moři. Ohromného
rozmachu nabývá u nich zbrojení ve vzduchu.
Anglický plán pro příští
rok má požadavek v částce asi 26 miliard
Kč.
Francie provádí druhou část svého
lodního programu v čase od 1. června 1928
do 30. července 1929 v nákladu 989 mil. franků,
rozdělených na 5 let. Program pro běžný
rok obsahuje stavbu jednoho křižníku o 10.000
tunách výtlaku, 6 torpedoborců po 2400 tunách,
podmořský člun na kladení min o 720
tunách, 6 podmořských člunů
většího typu o 1500 tunách a 4 jiné
typy válečných lodí.
14. března jednal senát v Paříži
o druhé části lodního programu. Zpravodaj,
který referoval o této předloze, poukázal
na stavbu těžkých obrněných křižníků
v Německu i na rozsáhlou činnost námořního
zbrojení Italie. Francie byla by brzy v nebezpečí
ztráty převahy na moři. To by bylo proti
duchu Locarna a Kelloggova paktu. Obě dvě ty úmluvy
prý zaručují mír. Francie musí
prý budovati křižníky, aby byla připravena
na možné útoky. To povede jistě k závodům
ve zbrojení. To připouští i p. zpravodaj.
Povídá: "Francie nezačala, ale uvidíme,
kdo se dříve unaví. Respekt před silami
Francie přispěje k míru". Takovou přímo
vyzývavou a cynickou řeč mluvil zpravodaj
francouzského senátu při odůvodňování
zvýšených nákladů na militarismus.
Francie hodlá si ovšem svou posici jako koloniální
stát udržeti, ale rovněž tak chce si udržeti
přední mocenské místo na evropské
pevnině, a to si pomocí ohromné armády
a vzdušné flotily udržuje. Jugoslavie, Československo,
Rumunsko a Polsko jsou vasaly francouzského imperialismu,
i když zároveň každý z těchto
států sleduje vlastní imperialistické
zájmy a cíle.
Přes námořní pakt smluvený
s Anglií proti společnému nepříteli
Spojeným Státům i napětí k
Italii obrací se hlavní směr imperialistické
politiky Francie proti Sovětskému svazu. Jako přední
linie této politiky jsou Polsko, Rumunsko, Československo
i Jugoslavie, jež Francie politicky, finančně
i vojensky podporuje.
Jen částečný přehled zbrojení
Francie: R. 1913 činily všechny výdaje na militarismus
1450 mil. fr. Na hlavu francouzského obyvatele připadalo
37·2 fr. Podle rozpočtu na r. 1927 činí
již vydání na militarismus 7.096 mil. fr.,
t. j. 37·5% celého státního rozpočtu.
Na r. 1928 činí pravidelný rozpočet
přes 10 miliard.
Síla vojska ve zbrani: R. 1913 měla Francie v Evropě
646.000 mužů vojska. Na počátku války
byla zmobilisována armáda 5·2 mil. mužů,
r. 1927 měla při 40·7 mil. obyvatel okrouhle
již 730.000 mužů. Předloha takésocialisty
Paul Boncoura zavádí jednoroční presenční
službu, počítá se silou 62.600 mužů,
presenční služby, s kádrem déle
sloužících gážistů v počtu
106.000 a s roční potřebou na doplňování
24.000 mužů. Kromě toho s 30.000 civilními
zaměstnanci pro vojenské kanceláře,
úřady atd.
Soustava lex Boncour záleží tedy v kádru
žoldnéřského vojska jako jádru,
v organisaci vojenské výchovy vší mládeže
před presenční službou, jednoroční
presenční služby a cvičení. Vojenská
výchova zahrnuje v sobě nejen mládež
před aktivní službou vojenskou, nýbrž
také ženy a starší muže, takže
vlastně tato soustava znamená zmilitarisování
všeho obyvatelstva s možností okamžité
mobilisace 28 ročníků. K tomu ještě
byl zvýšen počet četnictva o 15.000
mužů, nejen ovšem pro službu ve válce,
ale i nyní k akcím proti dělnictvu za doby
stabilisace a válečných příprav.
Zajímavá jest i otázka rozčlenění
a výzbroje francouzské armády. Průbojnost
armád určují mechanické zbraně:
kulomety, vrhače min a plamenů, dělostřelectvo,
chemické zbraně - plyny - vyzbrojená letadla
a tanky. V roce 1927 měla francouzská armáda
34.500 kulometů a od té doby byl jejich počet
rozmnožen. Rovněž počet tanků jest
již zastaralý, uvádím-li, že v
roce 1927 měla Francie 6 pluků těžkých
a 15 pluků lehčích tanků. Na moři
je Francie stále na čtvrtém místě
a udržuje ve zbrojení na moři plně krok
se svými rivaly. V únoru 1929 uveřejnily
vládní holandské listy doslovné znění
tajné belgicko-francouzsko-vojenské úmluvy
sdělané za součinnosti anglického
generálního štábu. Úmluva zavazuje
Francii a Belgii k vzájemné vojenské podpoře,
dostane-li se někdo z nich do války s Německem
nebo s jinou mocí. Hned má dojíti v takovém
případě k mobilisaci beze všech dalších
upozornění a okamžitě má nastoupiti
ostrá ofensiva, má býti jednotné velení
atd. Smlouva pojednává o možnostech války
s Německem, Holandskem, Italií a Španělskem.
Výslovně se v ní praví, že neutrality
Holandska nebude dbáno. Vzpomeňme si, jaký
rámus byl r. 1914, když Německo nedbalo neutrality
právě té Belgie, která teď dělá
smlouvu bez ohledu na neutralitu Holandska.
Nejdůležitější dodatky a části
francouzsko-belgické úmluvy byly podepsány
v Bruselu za účasti anglického vojenského
zástupce r. 1927 právě v době, když
se dělaly úmluvy locarnské. Zatím
co k oslepení lidu státníci Anglie, Francie,
Belgie, Německa, čili Briand, Stresemann, i socialista
Vanderveld a jejich ministrant dr Beneš omamovali
pracující lid mírovými frasemi o smlouvách
locarnských a ujednáních ženevských,
v tutéž dobu zasedaly generální štáby
Francie, Belgie a Anglie a smlouvaly se na přípravách
k válce.
Zveřejnění tajné belgicko-francouzské
vojenské úmluvy poodhaluje poněkud roušku
válečných příprav imperialistů.
Zbrojení Německa. Zase jenom v hlavních rysech.
Versailleská smlouva dovolovala německé buržoasii
udržovati 100.000 mužů pozemního vojska
a 15.000 námořního. Samozřejmě
se německá buržoasie snaží, aby
v Reichswehru měla nejenom spolehlivý aparát
proti dělnictvu, nýbrž aby toto vojsko tvořilo
základnu, jádro k podpoře nového německého
imperialismu a k vybudování nové imperialistické
armády německého státu. Generáloberst
von Seeckt pravil ve svém proslovu v Královci (Königsbergu)
6. února 1929: "Der Tag wird kommen, wo wir die kleine
Reichswehr brauchen können, wo sie der Kern der Armee werden
wird". Tento vynikající a vysoce postavený
funkcionář Německé republiky vysloveně
vidí v tom kádru, jež tvoří dnes
německá Reichswehr, jádro budoucí
armády německé, která kol tohoto jádra
se seskupí, jakmile toho budou imperialistické zájmy
Německé republiky vyžadovati.
Náklad v oficielním rozpočtu na Reichswehr
činil při témže počtu 100.000
mužů pozemního a 15.000 námořního
vojska r. 1924 457·7 mil. zlatých marek. R. 1925 na
týž počet již náklad 587·7
mil. zlatých marek, r. 1926 již 647 mil. zlatých
marek, r. 1927 705 milionů zlatých marek a r. 1928
- 726·5 mil. zlatých marek. Počet zůstával
nezměněn podle versailleské smlouvy.
Němečtí soc. demokraté slibovali před
posledními volbami snížení vojenského
rozpočtu, i když hlasovali pro program na stavbu pancéřových
křižníků. Ve volební agitaci
tvrdili, že se postarají o to, aby náklady
na zbrojení v Německu byly sníženy.
Když však dostali se r. 1927 v Německu k vládě,
nastalo místo snížení ohromné
zvýšení.
Jestliže ve Francii, v Československu a jinde jsou
výdaje na militarismus roztrhány a zastrkány
v celém státním rozpočtu, aby nebyly
pohromadě, aby se zdánlivě vojenský
rozpočet nezvyšoval, nebo aspoň ne tak horentně,
nebo dokonce, jak se to u nás už také praktikuje,
aby se budilo zdání, že se vojenský
rozpočet snižuje, Německá republika
po této stránce umí dělati rozpočet
přímo brilantním způsobem. Skutečný
vojenský rozpočet na r. 1929 činí
totiž v Německé republice 11/2
miliardy zlatých marek. Německo také zbrojí
na všech polích. Uvedená číslice
jsou výdaje legální. Ilegální
výdaje na militarismus, jenž má býti
podporou nového německého imperialismu, převyšují
výdaje legální. V tomto směru je v
Německu, zejména v poslední době,
ohromná obětavost: Závody, továrny,
které jinak racionalisací vydírají
dělnictvo do posledního nervu a kapky krve, věnují
milionové sumy zlatých marek na tajné zbrojení
německé armády a na přípravu
k nové válce.
Říšská obrana, jak jsem řekl,
tvoří jádro a rámec právě
takový, jakým je kádr délesloužících
ve Francii, na kterémžto principu, jak ukáži
později, je budována a má býti do
budoucnosti budována armáda československá.
V případě mobilisace může Německo
v tento rámec včleniti několikamilionovou
armádu, jež se dnes cvičí v různých
organisacích, a to pravidelně cvičí.
Celý kádr generálů a ostatních
důstojníků je stále udržován
a je ho používáno jako instruktorského
kádru ve vojenské civilní výchově
také pro případ mobilisace.
Obchodní loďstvo, letectvo, dráhy a ostatní
dopravní prostředky jsou tak vybudovány,
aby mohly býti ihned přizpůsobeny vojenským
účelům. Totéž platí o
celém průmyslu vůbec, jenž v několika
hodinách může býti obrácen cele
v průmysl válečný. Průmysl
již teď zhotovuje pod kontrolou vojenských orgánů
válečný materiál všeho druhu
a je uzpůsoben tak, aby výrobu mohl v několika
dnech, ba hodinách, přeměniti pro válečné
potřeby.
Němečtí militaristé částečně
i své imperialistické cíle odkrývají.
Zejména tak činí generálové.
Jednoho jsem již citoval. Tak v pamětním spise
věnovaném zdůvodnění křižníkového
programu mluví ministr říšské
obrany Groener otevřeně, že otázka příští
války jest "pouze otázkou času".
Mezinárodní situaci líčí Groener
v tomto spise doslovně takto: "Napětí
mezi Československem a Maďarskem, mezi Italií
a Jugoslavií, Polskem a Litvou - s Ruskem v pozadí
nedá Evropě klidu. Antagonismus mezi Anglií
a Amerikou je notorický. Odhalení posledních
neděl jako blesk osvětlila seskupení mocností
kolem Anglie a Francie na jedné straně a Ameriky
na druhé. Vyrovnání těchto rozporů
je pouze otázkou času."
"I když nepomýšlíme na to" -
povídá dále Groener - "porušiti
neutralitu" - to je totiž fráse, kterou říká
každý - "ale nechceme-li, aby se konflikt vyřizoval
na našem území, budeme nuceni neutrality zbraní
hájiti. Nechceme-li, aby válčící
ignorovali naše hospodářské a kulturní
zájmy, jež máme mimo naše hranice, pak
musíme býti s to naše zájmy důrazně
zastávat."
Tady tato vysoká vojenská osobnost Německé
republiky výslovně zdůrazňuje imperialistické
snahy nynějšího Německa, a to činí
v úředním spise, jímž se odůvodňovala
nutnost stavby válečného křižníku
v Německu.
Mohl bych uvésti mnoho zajímavých citátů
z řeči soc. dem. ministra Německé
republiky Groenera. Groener říká, že
Německo bude v případě konfliktu hájiti
své zájmy mimo hranice vojenskými prostředky,
zúčastní se války aktivně.
Mluví o napětí na východní
hranici a ukazuje, jakou rozhodující jednotkou proti
sovětskému loďstvu v Severním moři
bude loďstvo německé.
A tak Německo, těžíc z rozporů
ostatních imperialistů a jejich válečných
příprav proti sovětům, vyrůstá
znovu za aktivní účasti soc. demokratů
na imperialistický stát, jenž hraje čím
dále tím větší úlohu a
jenž se plnou parou připravuje na to, aby ji i hrál
v blížícím se válečném
konfliktu.
Sociální demokrat Müller podal jako poslanec
říšského sněmu interpelaci o
tajných přípravách Německa
k válce (v kovodělném, chemickém a
jiném průmyslu, železnicích atd.). Zatím
se stal tento soc. dem. poslanec Müller ministrem Německé
republiky a pokračuje ovšem jako ministr ve zbrojení
a válečných přípravách
daleko spolehlivěji než jeho předchůdce,
konservativec. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
V zájmu upevňování Hindenburgovy kapitalistické,
imperialistické republiky, zbrojení a příprav
na války dává soc. demokrat Müller masakrovat
dělníky na ulicích berlínských.
I v Německu jako všude jinde drží se kapitalismus
a strojí se válka jen s pomocí soc. demokracie.
Podívejme se do Polska. Nebudu při této příležitosti
mluviti o militarisaci Polska, ačkoliv mi nechybí
materiálu. Polská armáda jest organisována
a cvičena pod dozorem francouzského generálního
štábu a za součinnosti jeho instruktorů.
Všechen zřetel polských imperialistů
jest obrácen k budování armády a k
militarisaci celé veřejnosti.
Chci se dnes obírati politickými cíly polského
imperialismu. Ty byly nejjasněji vytýčeny
na tajném sjezdu polských legií Pilsudského,
loni na podzim konaném. Na venek byl to veřejný
slavnostní projev Pilsudského legiím, ale
za dveřmi konal se tajný sjezd ohromné důležitosti.
Nebudu uváděti podrobné zprávy z tohoto
zajímavého sjezdu, zmíním se jen o
některých.
Z organisační zprávy je zjevno, že organisace
polských legií, posílené dobrovolnickými
formacemi, znamenají novou ohromnou polskou armádu
fašistickou, buržoasní milici teritoriálně
organisovanou, jež vlastně ovládá celý
veřejný život. Tyto organisace dozírají
na veřejné i soukromé školství,
ve všech polských školách řídí
vojenskou, militaristickou výchovu mládeže.
I mimoškolní výchova mládeže je
v rukou těchto organisací. Jako politický
cíl, jenž byl určen na tomto kongresu a jejž
zdůrazňovali všichni generálové
- podotýkám, že všichni mluvčí,
referenti na tomto kongresu, jichž byla řada, byli
význační generálové polské
armády - uváděli zřízení
Polska v historických hranicích z r. 1772. Jeden
generál-referent pravil: "Složíme zbraně
teprve tehdy, až budou historické hranice znovu zřízeny,
upevněny a celým světem uznány. K
dosažení tohoto práva nebojíme se ani
východu ani západu. Všechno je připraveno.
Čekáme jen na rozkaz." A tento rozkaz týká
se v prvé řadě vojenského obsazení
Litvy, dále sovětské Bílé Rusi
a části Ukrajiny.
Podobně jako Francie a Belgie uzavřely tajnou vojenskou
smlouvu proti Holandsku, Německu a SSSR, o nichž jsem
se vpředu zmínil, tak litevský oficielní
vládní list uveřejnil nedávno tajný
válečný protokol, smluvený za návštěvy
Pilsudského v Rumunsku mezi Polskem a Rumunskem, spojencem
Československa, členem Malé Dohody. Protokol
je podepsán polským a rumunským ministrem
vojenství a nejvyšším velitelem rumunské
armády. Protokol obsahuje 10 oddílů. V podstatě
obsahuje vojenský útočný plán
proti sovětskému Svazu. Tento útok má
býti vyhlášen jako obrana, aby totiž odpovídal
ženevským usnesením o Kelloggovu paktu. Výslovně
se praví v této smlouvě, že tento polsko-rumunský
útok na hranice SSSR má býti označen
jako obrana, aby byla získána pomoc Svazu Národů
a útočící státy mohly se odvolávati
na Kelloggův pakt.
První odstavec této tajné vojenské
smlouvy rumunsko-polské říká, že
nejlepší obranou je útok. Podle této
staré válečnické these oni hned svůj
útok prohlásí za obranu.
Odst. 2: Při vypuknutí války - rozuměj
války s SSSR - bude Polsko a Rumunsko nuceno asi 1 měsíc
čekati na zahraniční pomoc. - Je viděti,
že smluvní státy již také počítají
se zahraniční pomocí při té
válce a přirozeně není žádný
dohad, když řekneme, poněvadž Československo
má vojenskou úmluvu s Rumunskem, že Rumunsko
přirozeně počítá na pomoc svého
spojence - Československo. Proto bude sovětům
dáno ultimatum s požadavky - aby totiž byl získán
čas, aby spojenci mohli provésti nástup:
vykliditi široký pohraniční pás
sovětského území, zastaviti mobilisaci
- o té mobilisaci se ještě zmíním
- odzbrojiti revoluční bandy, a po 10denní
lhůtě mají přejíti Rumunsko
i Polsko okamžitě k ostrému útoku.
Dále povídá se v tomto odstavci úmluvy,
že sověty mobilisovaly a že také revoluční
bandy existují, což musí býti ovšem
dříve konstatováno. Já myslím,
že jest dobře rozuměti těmto snahám.
Oni chtějí úmyslně vyprovokovati konflikt
se sověty, dáti toto ultimatum, ale už předem
budou vyhlašovati, že je to válka obranná
a že se tu jedná o útok nějakých
bolševických band, o mobilisaci sovětského
svazu. Smlouva je velmi upřímná.
V odst. 3 této smlouvy mluví se: Když se vytvoří
na nepřátelském území - rozuměj
v sovětském svazu - nový stát, bude
hned uznán, uzavře se s ním vojenský
spolek a zaváže se k vojenské podpoře.
Státy spřízněné mají
podporovati emigranty k umožnění povstání.
Tady se také počítá na ruské
emigranty, které živí lid v Československu
i Jugoslavii, aby tam hned byli posláni a připravovali
povstání. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
V odst. 4. této smlouvy mluví se o Litvě.
Povídá se: Proti Litvě platí tatáž
taktika jako proti Sovětskému svazu. Jelikož
s neutralitou Litvy v případě útoku
na sovětský svaz nelze počítati, dá
se jí totéž ultimatum jako sovětskému
svazu. Vezmou to jednou ranou - Sovětský svaz i
s Litvou. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
V odst. 5. této smlouvy dává Rumunsko záruku,
že nebude míti námitek proti anexi části
či celé Litvy Polskem. Ovšem, že zase
na druhé straně je samozřejmo, že nebude
míti Polsko námitek, když Rumunsko anektuje
zase ještě kus sovětského Ruska.
Myslím, že tento protokol mluví jasnou řečí.
Dlužno však podotknouti, že je v rámci a
v souhlase s velkorysým plánem anglofrancouzským
proti SSSR, stanoveným tajnou úmluvou mezi Anglií
a Francií pro vojenský vpád do sovětského
území za účasti Polska, Rumunska a
Československa v prvé řadě. A tento
plán imperialistů má za účel
odtrhnouti, obsaditi značnou část sovětské
Rusi od Kavkazu až k moři a tak oslabiti posici Sovětského
svazu, a dále počítá se s možností
vznítiti nepokoje v Sovětském svazu v důsledku
války a válečných obtíží,
zvrátiti tam sovětskou soustavu a zavésti
starý kapitalistický řád a učiniti
z nynější oblasti Sovětského
svazu území vývozu výrobků
a kapitálu, čili nové území
k vykořisťování. Tyto imperialistické
plány nejsou utopií, nýbrž jsou konkrétním
programem imperialismu.